Pevnost Saint-Malo

(Francie) – Atlantický val – Saint-Malo
Napsal: O. Filip
opěrné body, dělostřelecké baterie
Přístav Saint-Malo sloužil mimo jiné pro zásobování Němci obsazených Normanských ostrovů a i proto byl silně opevněn. Přímo ve městě se dochovala „tvrz“, složená ze třiceti těžkých objektů.

Opěrný bod Ra 109 (Fort Varde Paramé)

Opěrný bod se nachází na mysu Varde, který dominuje pobřeží asi čtyři kilometry severovýchodně od centra města. V polovině 18. století zde byl na troskách staršího opevnění vybudován malý obdélníkový fort, v jehož okolí byly postupně umisťovány různé otevřené baterie. Němci zde vybudovali silný opěrný bod s dělostřeleckou baterií, jejíž výzbrojí byly dva 15,5 cm kanóny v kasematách R 611. Protitankovou obranu zajišťovaly 5 cm kanóny KwK a jedna československá zbraň L1. Dne 13. srpna 1944 dobyly opěrný bod po prudké dělostřelecké přípravě jednotky americké 83. pěší divize.

Objekty opěrného bodu jsou rozmístěny na malé ploše, zčásti na povrchu a zčásti v okolí francouzského fortu Varde. Nedaleko od nich je v zatáčce silnice parkoviště a vede sem pěšina, k objektům však musíte přes nízký plůtek. Už zdálky uvidíte střelbou poškozenou šestistřílnovou kopuli 35P8 (má o pět centimetrů slabší pancíř, než obvyklejší kopule 20P7), osazenou na objektu R 112. Němci malý kamenný fort a jeho příkopy kupodivu využili a příkladem je právě tento objekt, neboť je umístěn v konteskarpě příkopu a jeho střílna u vchodu slouží jako svérázná kaponiéra. Ačkoli je střílna dobře ukrytá v příkopu za masivem fortu, je opatřena nejvyšším stupněm pancéřové ochrany v podobě tří desek o celkové tloušťce 32 cm. V době naší návštěvy se dalo prolézt dovnitř a prohlédnout si složité uchycení vnitřní pancéřové desky 492aP2 pomocí traverz, přičemž pěkná je i šachta kopule s dochovanými podlážkami. V opačném nároží příkopu jsou dva celkem fotogenické objekty pro 5 cm KwK, postřelující pobřeží. Kuriózní je úprava obou přilehlých bastionů, do nichž byly vestavěny tobruky a kamenné parapety byly ubourány tak, aby mohly střílet do příkopu. Nedaleko nich je také větší tobruk pro minomet. Pozemní obranu zesiluje objekt R 506 pro československou zbraň L1, která byla původně vybavena pancéřovou oponkou. Zajímavé je, že velká část ochranného ucha, která leží vedle objektu, se odlomila před několika lety, ačkoli by to na první pohled vypadalo, že je to výsledek ostřelování. Nedaleko od fortu je pozorovatelna typu R 120 s pozorovacím zvonem 441P01, která byla stejně jako šestistřílnová kopule vyrobena v ocelárnách Krupp. Celek doplňuje několik velkých úkrytů v odolnosti B-neu, z nich je nejzajímavěji umístěn úkryt R 502, jehož čelní stěna tvoří část eskarpy mezi bastiony. Na nedalekém nejvyšším místě útesu je k vidění spodní část lehké francouzské pozorovatelny, objekty Atlantického valu zde však nejsou.


Objekt R 667 pro kanón 5 cm KwK, postřelující pobřeží směrem na jih. V částečně zazděné střílně je vidět výřez pro ukrytí hlavně, za objektem je stěna fortu.


Kopule 35P8 objektu R 112 poškozená ostřelováním. Vpravo dole je vidět zaražený průbojný granát.


Objekr R 112, jehož týlová střílna kryje příkop fortu. Vlevo je vidět bok bastionu s ubouraným parapetem, což umožňovalo krytí příkopu z vestavěného tobruku.


Masivní 32 cm silné pancéřování v objektu R 112, složené ze dvou upravených desek 7P7 a vnitřní dvoudílné desky 492aP2 s otvorem pro kulomet a dalekohled Pz.W.B.F.8. (vlevo).


Objekt R 506 pro zbraň L1. Vpravo je na odlomené části dobře vidět solidní armování německého pevnostního železobetonu.


Kasemata R 611 pro 15,5 cm kanón. Na útesu v pozadí je stanoviště řízení palby R 120 s pozorovacím zvonem 441P01.

Opěrný bod Cité d’Aleth

Pomyslnou citadelu pevnosti Saint-Malo tvořil opěrný bod, z větší části zabudovaný do francouzského bastionového fortu Cité, který pochází z poloviny 18. století. Němci zde postavili velkorysou tvrz, značně se vymykající obvyklým standardům Atlantického valu. Její hlavní součástí bylo 29 těžkých objektů, propojených podzemím o celkové délce kolem 1200 metrů, k nimž náležel ještě jeden detašovaný objekt, nenapojený na podzemí, který bránil hlavní vchody do podzemního systému. Povrchové objekty, které tvořila směsice modifikovaných standardních typů a atypických objektů, byly v nebývalém rozsahu vybaveny pancéřovými prvky, navíc se vesměs jednalo o objekty předválečné série 100, na Atlantickém valu používané jen výjimečně. Kruhovou obranu opěrného bodu zajišťovalo šest šestistřílnových kopulí (část ve verzi 20P7, část ve slabší verzi 35P8 – každá pro dva těžké kulomety) a kopule pro automatický minomet, pozorování pak dva zvony 486P2. Příkopy, jakož i nádvoří fortu bránily těžké kulomety v pancéřových deskách, jichž měla tvrz celkem patnáct, z toho některé v nejodolnější 32 cm silné (vrstvené) variantě. Specialitou bylo zabudování čtyř dvojic objektů nad sebou do boků bastionů (například vstup do fortu bránil objekt R105b s deskou pro kulomet, na jehož stropě byl umístěn objekt R 105d s další deskou). Největší „objekt“ uprostřed východního bastionu tvoří dvojice velkých objektů L 410A, taktéž postavených na sobě.

V kopulích a deskách tedy bylo připraveno přivítat útočníky celkem 27 těžkých kulometů vybavených nejmodernější vysoce odolnou lafetací s těsnící koulí a zaměřovacím dalekohledem. Směrem na moře pálila dělostřelecká výzbroj, složená ze dvou 5 cm kanónů KwK, 7,5 cm protitankového kanónu PAK 40 a tří 10,5 cm houfnic leFH. 16, oproti ostatní pevností výzbroji se však jednalo o obvyklé kasematy s velkými nechráněnými střílnovými otvory. Protitankovou obranu zajišťovala československá zbraň L1 a 3,7 cm polní kanón, ukrytý ve speciálním objektu. Protileteckou obranu zajišťovala baterie tří 4 cm kanónů Bofors v otevřených betonových postaveních na stropech objektů v jednom z bastionů.

Američané se začali přibližovat k Saint-Malo, obsazenému posádkou o síle 15000 mužů, po úspěšném průlomu u Avranches. Boje na vnitrozemské obranné linii vypukly 4. srpna 1944 a v reakci na to Němci 6. srpna přístav zdemolovali. Velitel pevnosti vyhlásil, že bude bojovat do posledního náboje a do posledního muže a doufal, že se udrží až do slibovaného německého protiútoku. Američané rozbombardovali celé město, jehož civilní zástavbu zničil následný požár. Od 11. do 14. srpna probíhaly boje o těžce zničenou historickou čtvrť, obklopenou hradbami, v níž se nakonec k velkému překvapení Američanů nacházelo jen 83 obránců. Posledních 600 mužů a také velitelství celé pevnosti bylo právě ve tvrzi Cité d’Aleth, jejíž intenzivní ostřelování a bombardování začalo 9. srpna, mimo jiné za použití kanónů ráže 20,3 a 24 cm. Po třech dnech proběhl pěchotní útok, ačkoli pevnostní zbraně nebyly umlčeny a za tuto chybu zaplatilo životem kolem 40 příslušníků 83. pěší divize. Ani další útoky nebyly úspěšné, mimo jiné i kvůli palebné podpoře, které obráncům poskytovala těžká děla z ostrůvku Cézembre. Američané ale nakonec využili toho, že ovládali pobřeží prakticky ze všech stran kolem poloostrova a přímou palbou protitankových kanónů důkladně rozstříleli všechny kopule, všechny viditelné části kasemat s pancéřovými deskami a několikrát zasáhli i střílnu zbraně L1. Na opevnění také zaútočily stíhací bombardéry P-38, vybavené napalmovými pumami, které byly v Evropě použity poprvé. Poté se již karta obrátila a 17. srpna se posádka včetně plukovníka Aulocka, velitele celé pevnosti Saint-Malo, vzdala. Obránci opevnění na ostrůvku Cézembre se však nevzdali, ačkoli je Američané je 6. srpna do 2. září zasypávali těžkými dělostřeleckými granáty, leteckými pumami, napalmem a od 17. srpna také letáky, které zdůrazňovaly kapitulaci celého zbytku pevnosti včetně jejich velitele. Ostrůvek byl údajně jedním z nejvíce ostřelovaných a bombardovaných míst za druhé světové války a dodnes je na něj, s výjimkou malé pláže, kvůli nevybuchlé munici zakázán vstup.

Dnes je celý prostor volně přístupný, fort a jeho okolí jsou upraveny jako park, menší část objektů se nachází v areálu kempu. Zarostlé a napůl zasypané jsou pouze kasematy pro kanóny ve svazích poloostrova, jeden menší kulometný objekt a úkryt pro protitankový kanón v příkopu fortu. Jediné, co bylo z dělostřeleckých objektů k vidění, byla silně rozstřílená a zarostlá atypická kasemata se zbytky lafety kanónu 5 cm KwK na podlaze, situovaná v severní části opěrného bodu. Na pobřežní promenádě projdete kolem čtyř šestistřílnových kopulí, jedna je v kempu a jedna v lesíku poblíž vstupní brány. Na všech kopulích můžete detailně studovat účinky desítek zásahů působících pod různými úhly na jednotlivé části kopulí. Místy jsou v nich ještě zaraženy průbojné granáty (všechny v ráži 75 mm), na některých vrchlících jsou zase vidět drobné škody po zásazích minometnými granáty. Pozorovací zvony a týlové stěny mnoha objektů uvidíte na nádvoří fortu, minometný objekt, který byl uprostřed, je však bohužel zasypaný. Na stropě jednoho z objektů, či přesněji řečeno na stropě soustavy vzájemně propojených objektů si také můžete prohlédnou převrácený kanón Bofors, který je symbolem bojů o Saint-Malo, neboť po dobytí pevnosti z jeho hlavně zavlála americká vlajka.

Samotné podzemí fortu bohužel není přístupné a ani na webu nejsou k nalezení fotografie. Na nádvoří fortu je také vstup do pevnostního muzea, kam se chodí z průvodcem a před jeho vchodem si můžete prohlédnout věž tanku Renault FT, které byla demontována z objektu v přístavu. Prohlídka má dvě varianty – buď nejprve shlédnete dokumentární film o dobývání Saint-Malo, kde jsou celkem zajímavé záběry, nebo film vynecháte a přijdete až na samotnou prohlídku. Obě varianty jsou za stejné vstupné, pokud však vynecháte film, ušetříte 45 minut. Trasa prohlídky prochází oběma objekty L 410a a je zde mnoho fotografií a exponátů, vztahujících se k pevnosti. Na závěr se jde chodbou do střelecké místnosti objektu R 105d, kde je za sklem lafeta s kulometem Mg 34 a veškerým dalším vybavením včetně optiky. Do podzemí se nechodí a je zde jen několik málo fotografií, na nichž je patrné, že prostory jsou jen vyražené ve skále.


Nádvoří fortu. V pozadí je kombinace R 105c (nahoře se zvonem), R 105d a atypického objektu se střílnou pro kulomet, v popředí kombinace šesti objektů s části kasáren fortu.


Jeden ze dvou západních objektů R 105b se střílnou pro kulomet, chráněnou kombinací tří pancéřových desek. Vlevo je střílna pro kulomet, uprostřed nefunkční pozorovací štěrbina a vpravo vložka s otvorem pro dalekohled.


Pozůstatek věž tanku Renault FT, původně použitá v opevnění přístavu, která je dnes vystavena u vchodu do muzea.


Těžký kulomet MG 34 na lafetě v objektu R 105d. Lafeta je v zasunuté poloze, střílna je uzavřena masivní pancéřovou polokoulí. Nad kulometem je opěrka pro pohodlné použití zaměřovacího dalekohledu.


Pozorovací zvon 486P2 se stopami zásahů lehčích zbraní na objektu R 105c. Z opačné strany je zvon poškozen podstatně více a ostřelování také narušilo železobeton kolem zvonu a částečně jej odhalilo.


Severní bastion se zvonem objektu R 105c, jehož dvoumetrové stěna byla prostřílena a střílnu zakryla traverza, utržená z krakorce. Dole je nepoškozený objektu R 105d.


Severovýchodní bastion. Dole je objekt R 105d s pancéřovou deskou (dnes muzeum), nad ním poškozený objekt R 105b.


Východní bastion poblíž brány fortu. Ostřelování zlikvidovalo strop objektu R 105b i ochranný parapet postavení pro 4 cm kanón Bofors, který dodnes leží v původní poloze.


Kopule 35P8 samostatného objektu R 112a, který bránil vchody do podzemí tvrze.


Detail hlavice periskopu a ochranného prstence. Na pancíři je vidět logo oceláren Krupp a datum výroby 1939. Kopule tedy ležela několik let ve skladu.


Detail amerického protipancéřového granátu ráže 75 mm, zaraženého v kopuli samostatného objektu. Vlevo a nahoře jsou mělké rýhy od zásahů z jiného směru.


Střílna objektu R 506 pro kanón L1 s pancéřovou oponkou, poškozená ostřelováním. Žádný zásah však nešel přímo do koule nebo čelní desky, takže kanón zřejmě vyřazen nebyl.


Jižní kopule 35P8, která je umístěna nejvýše, byla velmi silně poškozena. Američané ji postřelovali pouze z jednoho směru a prakticky do ní prostříleli velký otvor.


Kopule 20P7 na západní straně, situovaná nejdál od okolní pevniny, inkasovala méně zásahů, než zbývajících pět kopulí.


Pohled na stejnou kopuli. V pozadí uprostřed je silně opevněný ostrov Cézembre, vpravo je ostrůvek Petit Bé s francouzským fortem.


Detail boku kopule s krytkou pro širokoúhlý periskopický dalekohled. V pozadí je vidět severozápadní kopule.


Severozápadní kopule 20P7 pod pozůstatky pozorovatelny R 636 byla velmi silně poškozena palbou z prostoru starého města.


Detail střílny kopule, jejíž uzávěr dostal přímý zásah. Zajímavý je i účinek granátu, který se odrazil od země a z boku prorazil do střílny.


Kopule 20P7 před severním bastionem. Podle rozbrázděného povrchu byla zřejmě v nějaké fázi boje intenzivně ostřelována i tříštivotrhavými granáty.


Kopule 20P7, chránící přístup k fortu z vnitrozemí. Nahoře mírně vyčnívá hlavice periskopu.


Detail hlavice periskopu. Ochranný prstenec kolem něj chybí, zřejmě v důsledku zásahu. Dole je vidět logo ocelárny Hörder Verein, rok výroby 1939 a číslo kopule.

Saint-Malo je celkem blízko vyloďovacích pláží v Normandii, takže se rozhodně vyplatí spojit návštěvu s nimi. Na Bretaňském poloostrově leží i silně opevněné přístavy Brest, Lorient a Saint-Nazaire, na cesty mezi nimi je ale potřeba poměrně hodně času. Kemp, rozkládající se u opěrného bodu Cité d’Aleth je oplocený, ale v sezóně je volně přístupný, takže si můžete bez problémů prohlédnout oba objekty, které se nachází mezi stany.

stav: srpen 2011

Foto: O. Filip 2011

Literatura:
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Patrick Andersen Bö: le Mur de l’Atlantique en Bretagne, Editions Ouest-France, Rennes 2011

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 8.9.2011 21.22 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017