Německá opevnění Brestu

(Francie) – Brest, Le Conquet, Camaret-sur-Mer
Napsal: O. Filip
dělostřelecké baterie, ponorkový úkryt, podzemní prostory
V přístavu Brest vybudovali Němci vůbec velký ponorkový úkryt, který byl terčem vůbec nejsilnějších spojeneckých útoků. Na rozdíl od většiny velkých přístavů byl Brest dobyt pozemním útokem, což si vyžádalo velmi těžké ztráty.

Brest je nejzápadněji položeným francouzským městem. Od 13. století bylo nejdůležitějším městem Bretaňského vévodství, důležitým vojenským přístavem se však stal až ve třicátých letech 17. století a půl století později byl důkladně opevněn Vaubanem. Opevnění byla průběžně zesilována a rozkládala se i v širokém okolí města, především po obou stranách úzkého, tři kilometry dlouhého Brestského průlivu, kterým vplouvaly lodě do rozlehlého Brestského zálivu. V průběhu 19. století zde byly vybudovány desítky pobřežních baterií, blokhausů a fortů, na což navázala výstavba velkého množství baterií z prostého betonu, vyzbrojených děly až do ráže 32 cm (francouzská opevnění jsou popsána v samostatném článku). Na konci 1. světové války byl Brest nejdůležitějším přístavem pro transport a zásobování amerických vojsk. Během druhé světové války potkal Brest obvyklý osud francouzských přístavů, ale snad v ještě horší podobě. Byl silně opevněn, vybaven obrovským ponorkovým úkrytem, systematicky vybombardován a pak těžce poškozen zemí při pozemních bojích.

Bitva o Brest začala po úspěšném průlomu spojenců z Normandie (operace Kobra), po němž následovalo rychlé odříznutí Bretaně od zbytku německých vojsk. K Brestu, bráněnému posádkou o síle 40000 mužů dorazily jednotky amerického VIII. Armádního sboru 7. srpna 1944. Němci byli dobře opevněni a tak ani absolutní vzdušná převaha a nasazení silného dělostřelectva nevedly k rychlému postupu. Obránci se vzdali až 19. září, v době, kdy již byla osvobozena Paříž a probíhala operace Market-Garden. Předtím zničili zařízení přístavu takovým způsobem, že do konce války neměl pro spojenecké úsilí podstatný význam. Těžké ztráty při boji o opevněný přístav a důkladnost německých destrukcí významně přispěly k rozhodnutí nedobývat většinu zbývajících velkých přístavů, které se tak vzdaly až 9. května 1945. Nedostatek kapacit pro vykládání a transport zásob nepochybně přispěl ke zdržení spojeneckého postupu, takže na rozdíl od rozptýlené obrany pobřeží se koncepce opevnění přístavů ukázala jako životaschopná. Na druhou stranu ale v obklíčených „pevnostech“ uvázly početné posádky, kteří zde víceméně nečinně čekaly na konec války.

L1 u Saint-Mathieu

Nedaleko malého fortu Saint-Mathieu se v pozici, vhodné pro podélné postřelování pláže, nachází hezký Vf objekt pro československou zbraň L1. Parkoviště (48 22 06, -4 45 35) je u fortu a odtud vede na pláž pohodlná cesta. Z pláže už je objekt (48 22 23, -4 45 38) dobře vidět. Uvnitř je poškozený výbuchem a ze střílny jako obvykle zůstala jen pevně zabetonovaná část.


Improvizovaný „Vf“ objekt pro zbraň L1. Vlevo je pozorovací průzor, střílna nemá desku a je silně poškozená korozí.

Poloostrov Kermovan

Asi 15 kilometrů západně od centra Brestu jsme navštívili poloostrov Kermovan, kde je opěrný bod s mnoha těžkými objekty, dnes však bohužel většinou ztracenými v naprosto neprostupných houštinách trnitých keřů. Z parkoviště (+48 21 50, -4 46 33) stačí jít po pěšině podél pobřeží a cestou si lze prohlédnout několik velkých úkrytů, jakož i dvojici celkem zachovalých objektů R 505 pro 3,7 cm kanóny za pancéřovou deskou (desky zde nejsou, ale dochoval se sokl pro pevnostní lafetu, která umožňovala použití polního kanónu s malou střílnou). Na špici poloostrova je umístěn zděný francouzský blokhaus vz. 1846 a pod ním se nachází takzvaný „Werk Köln“, což je soustava dvou velkých atypických kasemat spojených podzemím, které svými 10,5 cm kanóny postřelovaly pobřeží na obě strany. Lze je celkem dobře fotografovat, ale přístupné nejsou, neboť prostor je za hradbou se zamčenou bránou.

Součástí opěrného bodu jsou také dva objekty R 637a, původně vybavené pozorovacími zvony, nyní bohužel vytrženými. někdy se uvádí, že se může jednat o objekty R 648 s československými zvony, ale to je nepravděpodobné. My jsme jeden z nich našli (48 21 48, -4 46 45), ale bohužel s nově uzavřeným vchodem.


Čelní stěna objektu R 505 s odstraněnou pancéřovou deskou pro 3,7 cm protitankový kanón.


Celkový pohled na špici mysu s francouzským blokhausem a levou kasematou pro 10,5 cm kanón.


Pravá kasemata s velkou střílnou pro 10,5 cm kanón.

Objekt R 117a

Kuriozitou, která se dá najít snad jen ve Francii, je zasypaný objekt R 117a u ulice Rue Marcel Pirou, z něhož na úhledném parkovišti mezi moderními bytovými domy vyčnívá malý pozorovací zvon 486P2 (48 23 10, -4 31 36). Mimochodem – typ objektu určili kolegové z Bunkersite podle vzdálenosti větracího komínku a zvonu, protože nic jiného není vidět.


Pozorovací zvon 486P2. Ve vrchlíku je otvor pro jednoduchý periskop Sehrohr 4 a na bocích tři průzory pro periskopy Pz.B.W.F. 12 (Busch).

Baterie Kerbonn

Zřejmě nejatraktivnější lokalitou Atlantického valu v Brestu je baterie Kerbonn (opěrný bod „Cr 346“), umístěná na vysokém útesu poloostrova Crozon (parkoviště 48 16 04, -4 36 54). Jejími největšími objekty jsou čtyři velké atypické kasematy pro francouzské 16,4 cm, kanóny, z nichž každá má v týlu menší střílnu pro 7,5 cm kanón. Okolí kasemat není zarostlé a vše je velmi fotogenické. Hezká je i pozorovatelna baterie typu M 162a, integrovaná do postavení původní francouzské baterie z 19. století. Levá kasemata je v nejlepším stavu a slouží jako muzeum bitvy o Atlantik, čemuž odpovídají i venku vystavené miny a ponorkové kanóny. Hned u ní je vidět malá kaponiéra původní francouzské baterie. Ostatní kasematy jsou volně přístupné a v jedné z nich se dochovala masivní ocelová podlaha s montážními otvory, svědčící o tom, že instalované kanóny nebyly úplně běžné typy, protože ty by se šroubovaly přímo k železobetonové podlaze. Jedna z kasemat je zcela rozmetaná výbuchem a tak si zde můžete prohlédnout zajímavé detaily konstrukce a jasně identifikovat, v jakých částech probíhala betonáž (nebyla kontinuální, jako například u československého opevnění, takže výsledná odolnost byla nižší). Bezprostřední okolí objektů nabízí nádherné výhledy, takže lokalita je vhodná i pro běžné turisty. Od baterie je dobře vidět mys Toulinquet s hradbou a známou Vaubanovou věží (směrem na sever).


Celkový pohled z mysu Toulinquet. Jsou vidět tři kasematy a trosky čtvrté. Pod vlajkami se černá průzor pozorovatelny.


Pravá kasemata se silně opevněným mysem Toulinquet v pozadí.


Týlová část kasematy, vybavená menší střeleckou místností pro 7,5 cm kanón, což je velmi neobvyklé řešení.


Pohled z poterny francouzské baterie na stanoviště řízení palby M 162a, zabudované do původního palebného postavení.


Jedna z atypických kasemat pro 16,4 cm kanón. Takto obrovská střílna byla jistě dobrým cílem.

Baterie Toulbrouch

Objekty baterie Toulbrouch I (opěrný bod „Re 309“) byly rozmístěny v prostoru, kde bylo mnoho otevřených francouzských baterií . Jedná se o obvyklou sérii kasemat pro R 671 ráže 7,5 cm, které mají zazděné střílny a před nimi malé stanoviště řízení palby. Vzhledem k nezarostlému terénu by byly fotogenické, kdyby je ovšem nezničili sprejeři.


Kasematy R 671 a pozorovatelna. V pozadí je vidět pobřeží poloostrova Krozon.


Kasematy R 671, což je jeden z nejrozšířenějších typů Atlantického valu.

Baterie Petit Minou

Baterie, umístěná nad francouzským fortem má pouze dva objekty R 671, velmi pěkná je ale velká pozorovatelna typu M 262, která je v dobrém stavu, i když dovnitř se dostat nedá. Parkoviště je přímo nad pozorovatelnou (+48 20 19, -4 36 49).


Velká pozorovatelna typu M 262. Vpravo nahoře je vidět kasemata R 671.


Jedna ze dvou kasemat R 671. Je vidět zesílení stropu traverzami.

Baterie Portzic

Asi kilometr jihozápadně od ponorkového úkrytu jsme navštívili baterie na mysu Portzic (opěrný bod „B 100“), jejichž objekty se vesměs nachází nikoli na útesu, ale zhruba v polovině jeho výšky. Celkem jsou zde tři baterie, z nichž přístupná je východní u majáku se třemi kasematami R 671 pro 8,8 cm kanóny a západní se čtveřicí stejných kasemat pro 10,5 cm kanóny. Výše umístěná baterie s objekty R 669 pro 15 cm kanóny je ve vojenském prostoru. Přístup k baterii je po turistické cestě z velkého parkoviště (48 21 40, -4 32 12), a to oklikou po glacis velkého bastionového fortu. Celý prostor je zarostlý tak, že z cesty je vidět jen na několik metrů, naštěstí kolem některých kasemat je trochu více místa a zvláště západní kasematy pro 10,5 cm kanóny jsou pěkné. Popravdě řečeno však baterie nejlépe vypadá z moře. (Někde v džungli se nachází objekt R 505 s dochovanou dvojitou pancéřovou deskou pro 3,7 cm kanón a vraty pro vjezd kanónu a také objekt s deskou pro kulomet.)


Pohled na baterii přes průliv, který je jediným přístupem do Brestu. Vlevo jsou kasematy pro 10,5 cm kanóny, vpravo u majáku kasematy pro 8,8 cm kanóny.


Dvě z kasemat pro R 671 pro 10,5 cm kanóny v západní baterii.

Ponorkový úkryt

Stavba úkrytu začala v lednu 1941 a první ponorka uvnitř zakotvila v září téhož roku. Úkryt má celkem 15 boxů, jeho strop měl před zesílením obvyklých 3,5 metru tloušťky, následně byl zesílen a z větší části zakryt roštem z betonových trámů. Právě brestský úkryt byl nejintenzivněji bombardován, přičemž velkých nálet bylo kolem osmdesáti. V průběhu srpna 1944 bylo na úkryt svrženo 26 pum Tallboy o váze 4,3 tuny, z nichž devět zasáhlo objekt. Pět z nich probilo strop, avšak škody v interiéru byly překvapivě malé a nebyla poškozena žádná ponorka. Příliš velký význam tyto útoky neměly i z toho důvodu, že z obav před spojeneckým postupem na začátku září opustila úkryt poslední ponorka. Dnes úkryt plně využívá francouzské námořnictvo, stejně jako silně opevněný pahorek nad úkrytem, kde je budova Námořní akademie.

Ponorkový úkryt dnes plně využívá námořnictvo a tak si ho můžete prohlížet jen skrz plot z přilehlých komunikací. Parkoviště je přímo u vjezdu do vojenské základny (+48 21 58, -4 31 32). Ze silnice nad ním je vidět i strop, zesílený železobetonovým roštem (Fangrost), s vyvýšenými palebnými postaveními pro protiletadlové kanóny a také jeden z velkých pomocných objektů v týlu úkrytu, vybavený střílnami pro blízkou obranu. (Nedaleko od úkrytu se poblíž statku „Maison Blanche“ nachází objekt R 505 s dochovanou deskou pro 3,7 cm protitankový kanón, ale bez přesné polohy se nám jej nepodařilo najít.)


Celkový pohled na ponorkový úkryt. Nad ním je vidět obrovská budova Námořní akademie.


Zadní část úkrytu, kde je vidět nedokončený záchytný rošt na stropě a vyvýšené stanoviště pro protiletadlové kanóny.

Torpédová stanice Cornouailles

Nedaleko fortu Cornouailles přebudovali Němci francouzský objekt pro odpalování torpéd z počátku 20. století, zapuštěný do skalnatého útesu. Hlavní součástí objektu je velký podzemní sál o délce 28 metrů, šířce 4 metry a výšce 5,6 metrů, který sloužil ke skladování a manipulaci s torpédy. Původní otevřenou platformu s otočným torpédometem Němci zakryli masivní nástavbou, takže obsluha i torpédo byly plně chráněny i při odpalování. Výzbroj objektu tvořila torpéda G7a vzor 1938, poháněná stlačeným vzduchem, opatřená s hlavicí o hmotnosti 280 kilogramů, s maximální rychlostí 44 uzlů. Materiál se do objektu dopravoval jedině po vodě na malé molo, vybavené jeřábem, posádka mohla vstoupit také úzkou chodbou z prostoru nad objektem, o níž jsme bohužel nevěděli.


Podzemní torpédová stanice, z níž je vidět pouze německá přístavba. Další stejný objekt je za útesem v pozadí.


Detail zastřešeného prostoru, odkud byla vypouštěna torpéda. Vstup do objektu by měl být někde v pravé horní části snímku


Poškozený objekt, sloužící pravděpodobně pro optickou signalizaci, umístěný na parapetu fortu Cornouailles, asi 200 metrů od torpédové stanice.

Mys Espagnols

Na mysu Espagnols vybudovali Francouzi mnoho pevnostních objektů. Kromě starších blokhausů a otevřených baterií to byly především dvě podzemní „baterie de rupture“ pro dvojice 32 cm kanónů. Baterie Espagnols je přímo pod vyhlídkou na špici mysu a jde se k ní po dobře viditelné klikaté cestičce. Vchod do podzemí je pod skalní stěnou a je nutné přelézt nízký plůtek. Uvnitř je vidět, že Němci rozebrali nebo spíše odstřelili čelní stěny kasemat se střílnami pro těžké kanóny a nahradili je dvěma velkými objekty pro 5 cm kanóny KwK. V podzemí leží hlaveň odpovídající ráže, jedná se však o hlaveň staršího francouzského 4,7 cm rychlopalného kanónu. Střílnou lze vylézt ven a prohlédnout si objekty zvenku.

Pokud budete pokračovat po pěšině podél pobřeží na jihozápad, projdete kolem úkrytu a postavení pro francouzský světlomet a budete mírně stoupat mezi hustými keři, uvidíte po chvíli u malého mysu objekt se střílnou. Asi 100 metrů před ním odbočuje z kopce prošlapaná pěšina, která vede do baterie Pourjoint, druhé z podzemních baterií. Její střílny byly dál od sebe, takže zde Němci postavili dva objekty. První z nich nahradil původní střílnu, druhý je ale zajímavější. Byl zabudován do hlubokého a dlouhého skalního zářezu, kterým střílel 32 cm kanón, takže cestou k němu vyjdete z podzemí a projdete celý tento zářez. Uvnitř se dochovala kompletní zbraň KwK i s ochranným štítem, ale nedá se k ní dostat, protože v objektu je asi půl metru vody.

(Mys byl proti úroku z vnitrozemí bráněn silnou linií s těžkými objekty a protitankovou překážkou, dlouhou zhruba 600 metrů, bohužel objekty jsou napůl zasypané a pokryté neprostupnou džunglí, takže jejich fotografie připomínají spíše snímky z Tichomořského válčiště.)


Střílny pro kanóny 5 cm KwK, zabudované do postavení pro 32 cm kanóny pod špicí mysu. Ucho mezi střílnami je obezděný skalní blok, jedná se tedy o dva oddělené objekty.


Objekt pro kanón 5 cm KwK na konci zářezu pro palbu 32 cm kanónu z podzemní baterie Pourjoint. Vpravo je vidět fort Mengant s obrovskou svážnicí.

(Další zajímavé objekty)

(Na mysu Chèvre (nejjižnější výběžek poloostrova Crozon) je poblíž majáku francouzská baterie s otevřenými postaveními, které Němci využili a vedle nich stavební jáma, vyzděná betonovými tvárnicemi, připravená pro stavbu velkého objektu s železobetonovou otočnou věží stejného typu, jako ve známé baterii Waldam.)

(V nepřístupném areálu námořní školy se nachází jediné dva dochované zvony 73P9 pro 10,5 cm houfnice, osazené v objektech R 664 (další dva byly v Boulogne-sour-Mer, ale jsou vytržené). Objekty jsou ve velmi dobrém stavu, v zařízení pro odvod nábojnic jsou stále ještě pozůstatky granátů, vystřelených v září 1944 na americké jednotky. Zřejmě v témž areálu je i kuriózní objekt R 626 se střeleckou místností pro 7,5 cm protitankový kanón, jehož střelecká místnost je zakrytá dvěma velkými nestandardním pancéřovými pláty. Objekt náleží do opěrného bodu Olberg, v němž jsou na malé ploše ještě objekty s pancéřovými deskami pro kulomety, s šestistřílnovou kopulí a s kopulí pro minomet.)

(Nedaleko fortu Robert byla vybudována francouzská torpédová stanice, kterou Němci přebudovali podobně jako výše popsaný objekt u fortu Cornouailles. Také tento objekt je pod skalním útesem na špatně přístupném místě, konstrukční odlišností byla pozorovatelna na stropě objektu.)


Zobrazit místo Francie 2011 na větší mapě

Ačkoli se to při pohledu do mapy nezdá, je to do Brestu z Normandie celkem daleko, zvláště když na Bretaňském poloostrově nejsou dálnice, ale v lepším případě jen silnice pro motorová vozidla s nižší povolenou rychlostí. Také objíždění lokalit zabere dost času, protože ve městě je hustý provoz a občas musíte jezdit velkými oklikami. Nejhorší je cesta od objektů severně od Brestského průlivu na poloostrov Crozon, což je sice vzdušnou čarou 1,5 kilometru, ale po silnici 85 kilometrů. Prohlídku německých opevnění je ideální spojit s návštěvou opevnění francouzských, kterých je zde obrovské množství a nacházejí se ve většině lokalit, později využitých Němci.

stav: srpen 2011

Foto: O. Filip 2011

Literatura:
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Patrick Andersen Bö: le Mur de l’Atlantique en Bretagne, Editions Ouest-France, Rennes 2011
Gordon Wiliamson: Německé ponorkové základny a bunkry, Grada publishing, Praha 2007
Le portail des patrimoines de Bretagne: Vestibule et rade de Brest: ensemble fortifié (19e siècle)
Gudmundur Helgason a kol.: The U-boat bases

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 18.1.2012 23.47 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017