 |
(Francie) – Brest, Le Conquet, Camaret-sur-Mer Napsal: O. Filip dělostřelecké baterie, forty, reduty, torpédové stanice Brest na špici Bretaňského poloostrova byl na konci 19. století zřejmě nejsilněji opevněným francouzským přístavem s desítkami těžkých baterií. Nejatraktivnějším cílem výprav jsou podzemní „batterie de rupture“. |
Přístav Brest je nejzápadněji položeným větším městem ve Francii. Stručná historie města je popsána v článku o německých opevněních Brestu. Přístav měl vynikající strategickou polohu, zvláště pak pro případ války s Anglií a pro kotvení a manévrování loďstva se zde nabízel rozlehlý záliv o ploše 180 kilometrů čtverečních, přístupný z moře 1,5 kilometru širokým průlivem a napojený na vnitrozemské vodní cesty. Rozsáhlé opevňovací práce probíhaly na konci 17. století pod vedením maršála Vaubana, přičemž některé jeho projekty či ideje byly realizovány i v dalších stoletích. Kromě výstavby souvislého bastionového opevnění kolem města se jednalo o výstavbu detašovaných fortů a baterií. V některých místech, jako na mysu Toulinget nebo u Roscanvelu přehradily souvislé hradby celé poloostrovy. Dosti specifickou Vaubanovou konstrukcí, vhodnou pro pobřeží, tvořené vysokými skalními útesy, byly forty v podobě obezděných plošin pro zhruba 30 děl, umístěných těsně nad hladinou moře (Mengant, Robert a Cornouaille). V období zvýšeného nebezpečí britské invaze po prohrané bitvě u Trafalgaru byla zahájena výstavba obranných věží vz. 1811(1) a modernizace baterií. Dalšími objekty, hojně budovanými v okolí Brestu byly velké „strážnice“ vz. 1846(2), které plnily podobnou úlohu jako zmíněné obranné věže.
Od osmdesátých let 19. století byl zahájen velkorysý program výstavby těžkých baterií, soustředěných především po obou stranách Brestského průlivu. Pilíři obrany se staly četné baterie pro 32 cm kanóny, což byly na tehdejší dobu enormně velké zbraně s padesátitunovými hlavněmi o délce 9 metrů(3). Nejrozšířenějším typem byly baterie na vyvýšených místech nad útesy, označované jako „horní ostřelovací baterie“ (batteries hautes de bombardement). Rafinovaným řešením byly takzvané „prorážecí baterie“ (batteries de rupture), které byly až na jednu výjimku umístěny v dokonale odolných kavernových postaveních, odkud pálily úzkými střílnami o odměru několika málo stupňů, umístěnými těsně nad hladinou moře. Jak napovídá jejich název, měly přímou palbou z malé vzdálenosti prorážet boční pancéřování proplouvajících válečných lodí. Jejich použití bylo omezeno jen na úzké průlivy, takže jinde byly budovány velmi zřídka, ale pro obranu Brestského průlivu byly ideální. Sedm dvoudělových prorážecích baterií bylo vyraženo do skal, pouze čtyřdělová baterie v rokli u fortu Mengant byla postavena jako otevřená. Podobným způsobem těžily z geografických poměrů Brestu i později vybudované torpédové stanice, taktéž vestavěné do útesů. Kromě nejtěžších 32 cm baterií byly budovány i četné baterie pro 30 cm a 27 cm moždíře, 24 cm a 19 cm a 16 cm kanóny a jako doplněk lehké baterie pro 4,7 cm rychlopalné kanóny. Většina baterií byla soustředěna ve skupinách u důležitých mysů.
Před 1. světovou válkou byla většina staré výzbroje shledána nepotřebnou, nehledě k tomu, že Velká Británie, proti níž byla opevnění budována především, se stala spojencem. Přesto byly budovány a přezbrojovány další baterie, například pro 10 cm kanóny. I mezi světovými válkami byla část opevnění aktivní, i když vyloženě moderní objekty zde nevznikly. Během 2. světové války Němci Brest silně opevnili, přičemž většina jejich baterií se nacházela přímo v lokalitách, kde byly starší francouzské objekty a některé z nich využívaly těžká děla, která zde měli Francouzi v meziválečném období. Po válce zůstal Brest důležitější základnou francouzského námořnictva, především pak flotily nukleárních ponorek. Z hlediska opevnění stojí za zmínku protiletadlová baterie na mysu Tremet, vybudovaná v roce 1955 a vybavená čtyřmi německými lehkými otočnými věžemi pro 10,5 cm kanóny S.K./C 32.
Grand Minou
Na mysu Grand Minou byla postavena věž vz. 1811, později však byla zdemolována a nahrazena malým fortem Toulbroc’h. V osmdesátých a devadesátých letech 19. století zde bylo postaveno několik těžkých baterií s následující výzbrojí: po čtyřech 19 cm a 24 cm kanónech, čtyři 22 cm houfnice a čtyři 30 cm moždíře. Infrastrukturu kromě běžných úkrytů doplnil i velký podzemní sklad munice a úkryt pro světlomet se strojovnou v rokli mezi mysy Grand Minou a Petit Minou. Před 1. světovou válkou byly 19 cm kanóny a 22 cm houfnice, umístěné nejblíže fortu, nahrazeny celkem osmi 10 cm kanóny.
Dnes se dá zaparkovat přímo u brány bývalého vojenského prostoru (48 20 23, -4 37 36). Kolem jsou ploty a zákazové cedule, neboť prostor ještě relativně nedávno sloužil jako zkušební střelnice. Nyní je však zcela opuštěný a skrz fort vede turistická značka, což bohužel poskytlo prostor sprejerům, kteří pozůstatky baterií výrazně poničili. Nejzajímavější je asi původní baterie pro 19 cm kanóny před valem fortu, v níž zůstaly zbytky ocelových segmentů pro podvozky lafet a můžete si zde prohlédnout poškození po těžkém zásahu příručního muničního skladiště. Před touto baterií jsou tři různé sokly pro kanóny, přičemž jejich umístění a absence valu svědčí o tom, že se jedná o cvičná či zkušební palebná postavení. Není vyloučené, že jsou německé provenience, neboť Němci využívali širokou škálu francouzských pobřežních kanónů.
Pozůstatky baterie pro 19 cm kanóny s kráterem po zásahu příručního muničního skladiště. Dobetonovaný sokl s menším kruhem zřejmě pochází z přezbrojení na 10 cm kanóny. |
Trojice soklů pro lafety cvičných kanónů. V popředí je značně neobvyklý typ podstavce. |
Detail největšího soklu cvičné baterie, určeného pro nějaký typ těžkého kanónu. |
Petit Minou
Na konci 17. století byl na mysu Petit Minou vybudován malý fort. V osmdesátých letech 19. století bylo rozhodnuto o výstavbě těžkých baterií: pro čtyři 24 cm kanóny hned nad fortem a pro čtyři 32 cm kanóny asi 400 metrů východně od něj (zajímavé je, že tato baterie měla dva různé typy těchto zbraní). V následujících letech doplnila výzbroj baterie čtyř 4,7 cm rychlopalných kanónů, rozmístěných na maličké kruhové terase kolem majáku, „batterie de rupture“ v podzemí pod fortem a baterie pro šest 100 mm kanónů. Neobvyklé bylo, že se do prorážecí baterie vstupovalo po schodišti přímo z kasemat starého fortu.
Přímo u brány do fortu Minou je parkoviště (48 20 20, -4 36 49). Fort je volně přístupný a na nádvoří jsou k dispozici stolky a lavičky. Po mostě se dá dojít k dvojici majáků, kde je na betonové podlaze vidět jeden ze soklů pro 4,7 cm kanón, které byly rozmístěny v půlkruhu na terase kolem starého majáku. Zbytek zmizel pod přístavbou nového, vyššího majáku. Do „batterie de rupture“ se dostat nedá, protože střílny na pláži jsou zazděné a vchod v klenutém průjezdu brány je uzavřen pancéřovými dveřmi. Vzdálenější těžké baterie jsme nezkoumali, ale je jisté, že jsou hodně zarostlé a z fotografií na webu je zřejmé, že viditelné části 24 cm baterie jsou úplně zničení sprejery. Za návštěvu by stálo především podzemní muniční skladiště baterie pro 32 cm kanóny.
Fort Minou s majáky a německým stanovištěm řízení palby M262. V pozadí je protější břeh brestského průlivu, do něhož směřovala palba desítek těžkých baterií. |
Sokl pro lafetu 4,7 cm rychlopalného kanónu u majáku. Vpravo je původní kamenný parapet, za nímž byly kanóny ukryty, navazující betonový parapet patří k novému majáku. |
Mengant
U výrazné rokle byl na konci 17. století vybudován fort Mengant, který se skládal z horní části ve výšce 56 metrů nad mořem a části dolní, v podobě parapetu s výřezy pro hlavně kanónů. Obě části byly propojeny hradbami a k lepší obraně přístupu byla v nároží horního fortu postavena obranná věž (označovaná jako „donjon“). Na konci 19. století byl dolní fort vyzbrojen čtveřicí 4,7 cm rychlopalných kanónů, ale plánované přezbrojení horního fortu 10 cm kanóny nebylo realizováno a namísto toho byla baterie pro šest těchto kanónů vybudována na planině za roklí (východně od fortu). Přímo v rokli, která poskytovala dobré krytí proti přímé palbě, byla vybudována čtyřdělová Batterie du Ravin pro 32 cm kanóny, která byla oficiálně označována jako „batterie de rupture“. Jednalo se o jedinou baterii tohoto typu v Brestu, která nebyla ukryta do odolných podzemních prostor a zajímavé je také to, že se palebné směry kanónů mírně lišily, což umožňovalo pružnější nasazení, než u běžných baterií tohoto typu s jejich několikastupňovým odměrem. K baterii náleželo ještě podzemní muniční skladiště, zničené na konci 2. světové války explozí německé munice a betonové stanoviště řízení palby. Pro dopravu těžkých nákladů z lodí, zřejmě především kanónů pro baterie na pevnině, byla hned u hradby fortu postavena obrovská betonová svážnice, vedoucí až pod hladinu moře. Nedaleko od fortu se také nachází pokusná torpédová stanice pro torpéda Whitehead. Maršál Vauban uvažoval i o opevnění skaliska Roche Mengant, které leží přesně ve středu průlivu mezi forty Mengant a Cornouaille. Malé rozměry a nebezpečí vln však tento záměr hatily až do doby, kdy zvyšující se dostřel děl učinil tyto plány zbytečnými.
Dnes lze pohodlně dojet až k bráně do dolního fortu (48 20 56, -4 35 15), samotný areál je ale uzavřený a hlídaný kamerami. Po turistické značce můžete vyrazit na východ, odkud se dá velmi dobře fotografovat pravý bok fortu se svážnicí. Asi po 400 metrech minete zdemolovaný objekt pro světlomet a dojdete k pokusné torpédové stanici (48 20 53, -4 34 53), kde se dochovala téměř 140 let staré torpédová roura. K velkému stanovišti řízení palby (48 20 56, -4 35 03) jsme zabloudili spíše omylem a nepodařilo se nám zjistit, kudy se leze dovnitř, což je škoda, protože podle fotografií jsou interiéry zajímavé. Přístup k ní je seshora, od nedaleké věže vysílače, kde se dá parkovat a kde si můžete všimnou zasypaných platforem pro německou těžkou protiletadlovou baterii.
Pravý bok dolního fortu s hradbou, spojující jej s horním fortem. Vpravo je svážnice pro dopravu materiálu a děl z lodí. |
Detail parapetu fortu se zazděnými střílnami. Pacholata na dodatečně postaveném molu jsou ze zabetonovaných hlavní starých kanónů. |
Pozorovací věž v čelní části stanoviště řízení palby, které sloužilo pro „prorážecí“ baterii v rokli u fortu. |
Pokusná torpédová stanice. Je vidět ústí roury a její vedení v šikmé zdi pod hladinu moře. |
Detail konce torpédové roury. Torpédo bylo zřejmě vedeno lištami na bocích roury. |
Espagnols
První baterie byly na mysu postaveny na konci 17. století, v roce 1812 zesílil obranu malý standardní fort vz. 1811 typu 1, později označovaný jako „Reduit“. Výzbroj byla dále zesilována a v roce 1858 byla jako opevnění 1. třídy důležitosti vybavena 24 kusy těžkých děl. Na konci 19. století zde již byla skutečně impozantní výzbroj: čtyři 4,7 cm rychlopalné kanóny, čtyři 19 cm kanóny, osm 24 cm kanónů a jedenáct 32 cm kanónů (z toho čtyři v prorážecích bateriích). Před první světovou válkou byla část zastaralých těžkých kanónů odstraněna, zato sem byly doplněna čtveřice rychlopalných 10 cm kanónů. Vše doplnilo množství muničních úkrytů z toho jeden podzemní. Během 2. světové války přestavěli Němci obě prorážecí baterie pro použití pevnostních kanónů 5 cm KwK
Nejlepší je začít u „Reduitu“, kde je velké parkoviště (48 20 22, -4 32 11). V tomto objektu je volně přístupná expozice o opevnění s plánky některých objektů, včetně nedalekých kavernových baterií. Směrem k mysu jsou velké muniční sklady, bohužel uzavřené, neboť místo je turisticky hojně navštěvované. Na vyhlídce na úplné špici si můžete všimnout podivných vykrojení v betonovém okraji terasy, jedná se totiž o pozůstatky baterie pro 10 cm rychlopalné kanóny.
Kavernová „prorážecí baterie“ Espagnols je přímo pod vyhlídkou na špici mysu a jde se k ní po dobře viditelné klikaté cestičce. Vchod do podzemí (+48 20 30, -4 32 01) je pod skalní stěnou a je nutné přelézt nízký plůtek. Původní střílny se zde nedochovaly, neboť Němci je nahradili objekty pro kanóny 5 cm KwK. Pokud budete pokračovat po pěšině směrem na jihozápad, projdete kolem podzemního úkrytu pro světlomet, z něhož vedou stále dochované koleje podél pobřeží, přes betonový mostek a poté do lehkého betonového objektu, v němž dosud leží plechový plášť světlometu.
K baterii Roscanvel musíte pokračovat po pěšině kolem světlometu a po několika stech metrech odbočit z kopce po pěšině, která vede přímo ke vchodu do baterie (cca 48 20 25, -4 32 21). Její střílny byly dál od sebe a Němci zde postavili dva rozdílné objekty pro kanóny 5 cm KwK. První z nich nahradil původní střílnu, druhý byl zabudován do hlubokého a dlouhého skalního zářezu, kterým střílel 32 cm kanón, takže cestou k němu vyjdete z podzemí a projdete celý tento zářez. V objektu se dochovala zbraň, ale je zatopený.
Věž vz. 1811 typu 1, bránící přístupovou silnici k bateriím. |
Most na trati pro světlomet, vedoucí z úkrytu do zhruba 100 metrů vzdáleného postavení. Vzhledem k malé hmotnosti světlometu mohly být použity lehké kolejnice. |
Fort Robert
Na mysu Robert byla v 17. století vybudována zemní dělostřelecká baterie. V roce 1851 byla pod útesem postavena odolná dvoupodlažní kasárna, ze dvou stran chráněná skalní stěnou a hned pod nimi terasa, která později posloužila pro čtyřdělovou baterii 4,7 rychlopalných kanónů. Těsně nad hladinou moře byla postavena „baterie de rupture“ pro dva 32 cm kanóny vz. 1870-1884 a nahoře na planině nad útesem čtyřdělová baterie a dvoudělová pro stejné zbraně, později doplněné podzemním skladem munice. Pro osvětlení cílů byla na útesu těsně nad pobřežím postavena dvojice betonových úkrytů pro světlomety a klenutá strojovna. Za druhé světové války zde Němci nevybudovali žádné podstatnější objekty.
K fortu je nutné vyrazit z malého parkoviště (48 20 14, -4 33 07). Hned na začátku minete zapomenuté těžké průzkumné vozidlo Panhard EBR, obrostlé křovím a také volně přístupné velké podzemní skladiště munice. Jedna z velkých hromad trní je francouzská baterie pro těžké kanóny s betonovými pozorovatelnami minimální odolnosti. Poté je nutné držet směr k moři a projít „tunelem“, vysekaným v křoví, který zčásti sleduje původní přístupovou cestu. Následuje obvyklý klenutý objekt pro elektrárnu, v němž se dochoval sokl pro agregát a kousek za ním masivní kamenná kasárna. Pod nimi jsou vidět betonové objekty pro světlomety, který nahrazují obvyklé štoly, budované u „prorážecích“ baterií. Objekty jsou vícepodlažní, v jednom z nich je otevřené kruhové postavení, do něhož by světlomet o průměru 90 cm vyjížděl z úkrytu, druhý má střílnu pro 60 cm světlomet, kterou bylo možné uzavřít pancéřovými okenicemi. Samotný vchod do „baterie de rupture“ je schován těsně pod zarostlou terasou lehké baterie (pod kasárenskou budovou). Uvnitř je podzemí řešeno obvyklým způsobem, kuriózní je, že na podlaze leží vlečná bóje a celé torpédo, kterému chybí šroub a bojová hlavice.
Dvoupodlažní odolná kasárna na mysu Robert. Rovná plocha v pravé části snímku je terasa pro 4,7 cm kanóny. |
Točna v úkrytu pro světlomet o průměru 90 cm. Po vysunutí mohl světlomet působit v odměru zhruba 180°. |
Střílna s pancéřovými dvířky v objektu pro menší světlomet o průměru 60 cm. |
Fort Cornouaille
Podle Vaubanova projektu byl několik metrů nad hladinou moře, pod špicí mysu Cornouaille, v letech 1689-94 vybudován specifický brestský fort v podobě plošiny s masivní kamenným parapetem pro několik desítek děl, bez jakýchkoli kasematových prostor. Tak jako ostatní forty tohoto typu byl na konci 19. století využit pouze pro 4,7 cm rychlopalné kanóny, pro jejichž střelivo byl ve skále vyražen malý sklad. V roce 1813 zde byla v týlu na pevnině postavena standardní věž vz. 1811 typu 1. „Batterie de rupture“ pro dva 32 cm kanóny vz. 1870-84 na lafetách vz. 1888 byla postavena na konci 19. století a vydržela v aktivní službě do začátku 1. světové války. Její konstrukce byla poněkud neobvyklá, neboť podzemní prostory byly vyraženy ve skále za fortem a kanóny tudíž střílely hlubokými zářezy napříč nádvořím a skrz otvory v původním parapetu. Vzhledem k jejímu umístění se také jedná o jedinou ze sedmi podzemních baterií, která má přímý vstup bez dlouhého schodiště. V roce 1900 byla nahoře na útesu dokončena také baterie pro čtyři 10 cm kanóny vz. 1881 s betonovými objekty, nedaleko níž Němci během druhé světové války postavili těžkou protiletadlovou baterii.
K fortu pohodlně dojdete z blízkého parkoviště (48 19 41, -4 34 11), z něhož je vidět i věž z roku 1813. Je bohužel zarostlá a má zazděnou bránu, nicméně se jedná o vzácný typ objektu. Asi 50 metrů severozápadně od parkoviště je malá francouzská pozorovatelna, kolem níž vede pěšina dolů, až na vyčištěný povrch fortu (48 19 47, -4 34 16). Zde je několik soklů pro lehké kanóny, schodiště do postavení pro světlomet a impozantní oplocené zářezy, jimiž střílely kanóny. Vchod do „batterie de rupture“ je na opačné straně a zevnitř se dá vyjít do obou zářezů. Dalších 250 metrů od fortu, ovšem po značně značně neschůdném pobřeží se skálami, je torpédová stanice. Původně se jednalo o otevřenou platformu s otočným torpédometem, tu ale Němci zakryli masivní nástavbou. Pro ukrytí posádky, manipulaci s torpédy, jejich skladování a údržbu sloužil velký podzemní sál o délce 28 metrů, šířce 4 metry a výšce 5,6 metrů. Posádka se mohla do objektu dostat úzkou chodbou, ale hlavní přístup a také jediná možnost, jak sem dopravit torpéda, představovalo malé molo s jeřábem.
Plocha fortu, původně určená pro desítky děl, později posloužila pro baterii 4,7 cm kanónů. Zcela vlevo je jediná nezazděná střílna. |
Sřílna pro 32 cm kanón a hluboký zářez, kterým vystřelené granáty prolétaly pod parapet fortu a dál nad hladinu moře. |
Pohled ze střílny do zářezu pod nádvořím fortu. Spodní část střílny sloužila pro hlaveň, horní rozšířená část pro míření. |
Hlavní sál „batterie de rupture“ s háky pro manipulaci s částmi kanónů. Vlevo jsou střelecké místnosti, v pozadí vchod. |
Úkryt pro světlomet s pozůstatky transformátoru. Vpravo je přístupové schodiště. |
Ostrov Capucins
Na pevnině za ostrůvkem Capucins byly první baterie vybudovány již na konci 17. století, v polovině 19. století byl opevněn i samotný ostrov, kde byla postavena kasárna a parapet pro kanóny, a to v podstatě podle Vaubanových plánů. V osmdesátých letech 19. století vyrostly na pevnině baterie pro čtyři 32 cm kanóny, čtyři 24 cm kanóny a čtyři 30 cm moždíře. Na konci století je pak doplnila modernější baterie pro 10 cm kanóny, a to opět v počtu čtyř kusů. Došlo také k výstavbě úkrytů pro munici včetně velkého podzemního skladiště, v němž se mimochodem 19. září 1944 vzdal generál Ramcke, velitel pevnosti Brest. Spojenci baterie silně bombardovali a dílo zkázy dokonala zdejší bujná vegetace, která palebná postavení na pevnině úplně zakryla, za to fort na ostrůvku je v perfektním stavu. Podzemní muniční sklad by ale měl být přístupný.
K ostrůvku, který nejvíc připomíná obří balvan, zabořený do mořského dna, se dostanete po cestě z nedaleké silnice (48 19 07, -4 34 31) přičemž z útesu je skvělý výhled na celý fort Capucins. Most na ostrov nemá zábradlí, ale naštěstí je široký. Na jeho konci chybí padací most, takže je nutné přelézt po miniaturním batardeau s panenkou. Vlevo jsou vidět kamenná kasárna a dodatečně vybudovaný betonový klenutý objekt pro elektrárnu. Směrem doleva dojdete k lehkému objektu pro světlomet, doprava vede cesta k parapetu pro lehké kanóny ke vstupu do podzemního postavení pro světlomet, který měl osvětlovat cíle pro těžké kanóny. Kolem kasáren se dá vyjít po úzkém schodišti na parapet pro pěchotu, umístěný na ostré hraně skalního bloku, tedy dosti vysoko nad zbytkem fortu. Hned u mostu do fortu je široké schodiště, vedoucí do hloubky zhruba 15 metrů. Zde jsou ohromné sály „batterie de rupture“ s dvojicí střílen. Pravou lze vylézt ven a střílny fotit zvenku, ale je nutné počínat si velmi opatrně.
(Asi 500 metrů severně od fortu Capucins je na skalním mysu velmi hezký objekt pro světlomet o průměru 150 cm a za ním baterie Kerviniou pro čtyři 24 cm kanóny. Baterie je celkem hezká, má zajímavý objekt pro elektrárnu, povrchový železobetonový sklad munice se zbytky závěsné dráhy a podzemní muniční skladiště.)
Ostrůvek s fortem. V týlu jsou kasárna a klenutý betonový objekt strojovny. Vedle dvoupodlažní budovy je vchod do podzemní „prorážecí“ baterie. |
Postavení pro pěchotu na špici skály. Vpravo dole je vidět most, který je jediným přístupem k fortu. |
Palebná postavení v čele fortu. Větší sokly jsou pro 10 cm kanóny, menší pro obvyklé 4,7 cm kanóny. Vlevo jsou vidět vstupy do podzemního úkrytu pro světlomet. |
Lehký objekt pro světlomet na levém boku fortu. |
Pravá střílna pro 32 cm kanón. Velmi kvalitní zdivo je dodnes v perfektním stavu. |
Postavení pro světlomet, který vyjížděl po kolejnicích z podzemního úkrytu. Pokud svítil ve směru palby těžkých kanónů, mohl zůstat v chodbě. |
Okolí Camaret-sur-Mer
V přístavu Camaret-sur-Mer je celkem známá a fotogenická pevnůstka, zvaná „Tour Vauban“. Její hlavní součástí je polygonální věž s pěchotními střílnami, obklopená terasou se střílnami pro kanóny a příkopem. K věži musíte jít asi půl kilometru z parkoviště (48 16 53, -4 35 49), interiér je přístupný, ale nezkoušeli jsme to. Z parkoviště je vidět strážnice vz. 1846/1861 typu 2 (48 17 09, -4 36 05) na mysu Grand Gouin a u ní německé kasematy R671.
Na mysu Toulinguet je mnoho zajímavých baterií, ale přístup přehrazuje hradba se zavřenými vraty, za níž je vojenský prostor. Přesto se vyplatí sem zajet, protože hned u parkoviště (+48 16 45, -4 37 20) je velmi fotogenická věž vz. 1811 typu 3 a je odtud hezký výhled na baterii Kerbonn.
Baterie Kerbonn pro tři 27 cm moždíře poněkud zaniká pod pozdějšími německými přístavbami, nicméně se zde dochoval betonový parapet s postaveními pro děla, která byla po 1. světové válce nahrazena 16,4 cm kanóny. Na levém boku se dochovala neobvyklá kaponiéra, podobná malé věži, která bránila přístup k baterii a k podzemnímu muničnímu skladu.
„Vaubanova věž“ v přístavu Camaret-sur-Mer. |
Věž vz. 1811 nejmenšího typu 3, která brání bránu v hradbě, přehrazující celý mys Toulinget. |
Parapet baterie pro 27 cm moždíře s výklenky na munici. V pozadí vyčnívá německá kasemata pro 16,4 cm kanón. |
Další zajímavé objekty
Pláž u zálivu Blanc Sablons, asi 1,5 kilometru východně od mysu Kermovan, chrání několik objektů. Na severním okraji je to strážnice vz. 1846 Illien, a poté následuje série tří mírně odlišných čtvercových objektů z roku 1850: fort Saint-Louis (48 22 09, -4 45 34), bezejmenná reduta a reduta Blanc Sablons. Největší a nejfotogeničtější z nich je zmíněný fort, tvořený čtvercovým plně kasematovým reduitem o hraně 45 metrů. Jeho interiér však není přístupný.
(Na mysu Saint-Mathieu je velmi pěkná strážnice vz. 1846 (48 19 50, -4 46 23), která je opravená a slouží jako pomník francouzských námořníků. U strážnice jsou vystaveny dva 9,5 cm pobřežní kanóny s pancéřovými štíty.)
Na mysu Kermorvan je kromě četných objektů Atlantického valu také strážnice vz. 1946 typu 2 (48 21 45, -4 47 18), k níž se sice nedá dostat, ale spolu s německými kasematami se dá celkem dobře fotografovat. (Směrem na sever je ostrůvek Ilette s další pěknou strážnicí tohoto typu (+48 22 09, -4 47 14). Na ostrůvek se dá zřejmě dojít suchou nohou jen za příznivé fáze přílivu, ale dobře se fotí i z pevniny.)
(Na mysu Créac’h Meur je velmi fotogenická dvojice objektů pro velké světlomety o průměru 150 cm (+48 19 51, -4 42 36), do nichž vedou po příkrých skalách koleje z úkrytů. Nad nimi je velmi také neobvykle velká pozorovatelna s několika průzory.)
(Asi 1,5 kilometru severovýchodně od Créac’h Meur je mys a malý ostrůvek Bertheaume (48 20 13, -4 41 51), který je dnes spojen s pevninou lávkou pro pěší. Na ostrůvku byl na konci 17. století vybudován malý fort, pro modernější baterie zde ale nebylo dost místa, takže vznikly na mysu. Jednalo se o baterii pro dva 32 cm a dva 24 cm kanóny a o něco dále baterii pro čtyři 27 cm moždíře a čtyři 9,5 cm kanóny. Dnes by měl být prostor přístupný, my jsme to ale nestihli kvůli dešti.)
(Zřejmě jediný přístupný vnitrozemský fort (v originální terminologii reduta) je Questel (+48 24 01, -4 31 57). Fort je opravený, slouží jako park a má hezkou bránu s rekonstruovaným padacím mostem. Bohužel jsme neměli čas jej navštívit.)
(Nejmodernější brestský fort je Saint-Michel na ostrově Ouessant. Ostrov je 15 kilometrů od pevniny a neměli jsme čas sem cestovat, zvláště když není jisté, zda je fort momentálně přístupný. Fort se nachází uprostřed ostrova a jako jediný v Brestu byl vybaven otočnou věží pro dva 7,5 cm kanóny (jediný další francouzský pobřežní fort s otočnou věží je Petit Synthe v Dunkerque). Věž je bohužel vytržená, ale dochovaly se zde pozorovací zvony. Kromě toho jsou na ostrově menší baterie, dvě pěkné strážnice vz. 1846 (Calgrach a Locqueltas) a samozřejmě i objekty Atlantického valu.)
Fort Saint-Louis. Ve zdech jsou pouze pěchotní střílny, kanóny byly na valu na stropě. |
Strážnice vz. 1846 typu 2, umístěná téměř na špici mysu Kermovan. |
Poznámky:
(1) Obranné věže vz. 1811 měly plnit roli reduitů, úkrytů pro posádku a muničních skladů pro baterie, rozptýlené po pobřeží, neboť ty byly velmi zranitelné případnými námořními výsadky. Věže byly vyprojektovány ve třech velikostech, od největšího typu č. 1 pro 60 mužů po typ č. 3 pro 18 mužů a vyzbrojeny několika děly. Z plánovaných zhruba 160 exemplářů bylo postaveno jen několik kusů, z toho většina v okolí Brestu, který byl v tu dobu strategicky prvořadým místem.
(2) „Reduity vz. 1846“ se dělily na „strážnice“ a zřídka používané „věže“. Strážnice byly obdélníkové stavby s archaickými cimbuřími a arkýři, sloužící pro posádky a zásoby dělostřeleckých baterií. Měly malou odolnost a proto byly budovány v místech, alespoň částečně chráněných před přímou palbou. Kromě skladování a ubytování posádky byla i jejich úkolem obrana baterií proti překvapivým pěchotním útokům. V roce 1861 byly zavedeny další podobné typy, označované jako strážnice vz. 1846/61. Celkem bylo postaveno zhruba 150 kusů objektů obou vzorů. Zájemci o podrobnou historii a typologii naleznou informace v článku V. Kupky „Typizovaná výstavba pobřežních baterií ve Francii“ (ATM č. 1, 2, 3 a 4/2010).
(3) Nejrozšířenějším modelem 32 cm kanónu byl v Brestu vz. 1870-1881 (baterie Bertheaume, Minou, Mengant, Dellec, Portzic, Corbeau, Capucins, Stiff a Espagnols). Kanóny této ráže však zde byly používány v mnoha dalších verzích: vz. 1870 (baterie Sept, fort Armorique, mys Espagnols), vz. 1870-1879 (vnější baterie Portzic), vz. 1870-1884 (všechny prorážecí baterie a baterie u fortu Robert) a vz. 18701-1893 (baterie Minou a Capucins). K tomu ještě existovalo mnoho typů lafet, z nichž stojí za zmínku především kasematní lafeta vz. 1888, určená pro prorážecí baterie, která byla připevněna k podlaze i v zadní části a náležela k ní ještě vysoká pojízdná konstrukce pro obsluhu. Číslo „1870“ ve vzorech kanónů znamená, že se jedná o kanóny z tvrzené litiny a nikoli z oceli, druhý letopočet je rok zavedení zbraně u pobřežního dělostřelectva.
Zobrazit místo Francie 2011 na větší mapě
V současné době je naprostá většina objektů v okolí Brestu volně přístupná. Je zde i nádherná příroda a procházení po útesech tedy může být vhodným programem i pro nebunkrology. Strážnic, fortů a baterií je zde obrovské množství a v článku ani v mapě nejsou všechny, zvláště pak v případě baterií menších ráží nebo objektů, které nebyly využity na konci 19. století. Na mapu se nevešly ani lokality v Brestském zálivu, jako forty Armorique a Corbeau. V nedávné době zřejmě ve Francii vyšel nějaký průvodce po brestských opevněních, určený pro turisty, neboť jsme i na nemožných místech, například v podzemí „batterie de rupture“ potkávali důchodce s plánky v rukou. Jelikož je Brest a zvláště poloostrov Crozon oblíbenou turistickou destinací, je zde mnoho kempů, pokud ale nechcete zažít napínavé chvíle, zkuste se ubytovat před sedmou nebo ještě lépe před šestou hodinou, neboť zde bývá zvykem k večeru zavřít recepci a bránu. Ačkoli jsme byli vybaveni několika mapami a navigací, posílaly nás tyto zdroje opakovaně na místa, kde po nějakých kempech nebylo ani stopy.
stav: srpen 2011
Foto: O. Filip 2011
Literatura:
Le portail des patrimoines de Bretagne: Vestibule et rade de Brest: ensemble fortifié (19e siècle)
J. Puelinckx, J-L Aublet, S. Mainguin: Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
To je perfektní!
To musím ukázat nebo vytisknout tátovi – kdysi byl v Brestu, zajímá se o vojenství a o tom opevnění mluvil…
Fort a Batterie Toulbroch – Škoda že se nedá vlézt dovnitř do Fortu – ten je totálně zarostlý
Fort Minou – velice nádherné fotogenické prostředí a zvláště na oba majáky
Batterie Fortu Minou – jsou totálně zarostlé samým neprostupným a ostnatým porostem.
Fort Mengant – uzavřen a asi je fakticky vojensky aktivní ,protože zrovna vjížděla dovnitř
tmavě zelená sice nemaskovaná dodávka.Pěkný dělostřelecký parapet ve
spodní části a svážnice
Mys Espagnols – všude se motají stovky lidí a je tu dosti přítomných vojáků v plné zbroji a
nedovolují lidem lézt kam nemají,ale když člověk chce tak se všude dostane.
Kavernová Batterie Espagnols – je fakticky schovaná v husté vegetaci – na podzim by to bylo asi lépe
k nalezení. Uvnitř krásné torpédo a kus hlavně !!!
Fort Robert – Krásný ale při prohlídce okolí světlometu a Batterie v mlhavém a vlhkém počasí dávejte
pozor na možnost uklouznutí a pádu se svahu do moře.
Fort Cornouaille – zajímavá kavernová Batterie se střílnami ,když vystřelená munice ještě musela
proletět pod dělostřeleckým parapetem !!!. – Cestičku k torpédové batterii jsem však
nenašel.
Ostrov Capucins – Opět všude vojsko ,ale po rozmluvě byli ochotně mě tam pustit,když zjistili že jsem
jenom Čech !!! V kavernové Batterii jsou i zbytky kanónu – Velice nádherný objekt !!!
Okolí mysu Toulinguet je velice krásné a pohled od uzavřené Batterie směrem na Batterii Kerbonn je
Fantastický.
Prošel jsem vše v okolí Brestu co se dalo navštívit a byl jsem velice překvapen množstvím fortů a batteríí a taktéž střed Brestu je fantastický,který je celý vlastně vojenský prostor a ten šrumec na kanálu – nádhera se na námořnictvo dívat.
Taktéž městské forty v Brestu – Fort Montbarey,Fort Penfeld jsou uzavřeny – volný je pouze
Fort Questal