 |
(Francie) – Cherbourg-Octeville Napsal: O. Filip (výrazně rozšířený článek z roku 2012) dělostřelecké baterie, forty, objekty Atlantického valu V Cherbourgu je mnoho zajímavých pevnostních staveb, většina z nich ale není přístupná. Přesto je pohled na mohutná opevnění největšího umělého kotviště na světě fascinující. |
Cherbourg (od roku 2000 dvojměstí Cherbourg-Octeville) byl přístavem už od antických dob. Ve středověku se o něj přetahovali Angličané a vládci Normandie, dokud se jej v roce 1450 definitivně nezmocnili Francouzi. Angličané se do města vrátili během sedmileté války, když jej v roce v 1758 důkladně vyplenili. Další opevňování probíhalo především v napoleonské éře. Kuriózní epizodou byl souboj amerických parních lodí na dohled od přístavu, k němuž došlo v roce 1864 a v němž byla jižanská šalupa Alabama potopena unijní pancéřovou šalupou Kearsage. Od osmdesátých let 19. století až do 1. světové války byla obrana Cherbourgu zesilována výstavbou početných dělostřeleckých baterií.
Přístav v Cherbourgu neleží na žádném toku ani u zálivu a tak muselo být kotviště cherbourgského přístavu zabezpečeno masivními vlnolamy, jejichž výstavba trvala s přestávkami šedesát let a vyžádala si obrovské finanční náklady. Celková délka vlnolamů dosáhla téměř sedmi kilometrů a plocha takto chráněného kotviště činí přibližně 15 kilometrů čtverečních, což z něj dodnes činí přístav s největším umělým kotvištěm (rejdou) na světě.
Původně byl přístav opevněn klasickým bastionovým opevněním, k němuž přibylo několik vysunutých fortů, z toho jeden na skalnaté mělčině poměrně daleko v moři (fort Pelée). V rámci výstavby vlnolamů však musela být obranná linie vysunuta až na ně, neboť Velký vlnolam ležel zhruba 1,5 kilometru od nejbližší pevniny. Hned od počátku tedy byly do Velkého vlnolamu integrovány tři velké forty, jejichž konstrukce musela počítat s nebezpečím až sedmimetrových vln (Musoir Ouest, Central a Musoir Est). Obranu západního vlnolamu zajistil podobně koncipovaný fort Chavagnac, umístěný asi 100 metrů za ním a obranu východního vlnolamu již existující fort Pelée. Kolem roku 1890 byly všechny mořské forty výrazně přestavěny a vybaveny moderní výzbrojí, jíž vévodily těžké kanóny ráže 32 cm.(1) Nechyběly také četné 4,7 cm rychlopalné kanóny Hotchkiss pro boj s malými plavidly.(1)
Fort Flamands nebyl výrazně modernizován a tak ilustruje, jak vypadaly ostatní forty předtím, než bylo nádvoří změněno na kasematy a překryto betonovým stropem. Dnes již fort neleží v moři, ale uprostřed průmyslových objektů přístavu.
Plány na nová opevnění byla v měziválečném období z finančních důvodů velmi zredukovány a tak zůstaly hlavně staré baterie z počátku 20. století s kanóny ráže 75, 95 a 100 mm, případně těžšími kanóny ráže 16,4 cm a 24 cm. Nově byla vybudována baterie Brulay pro 19,4cm kanóny východně od přístavu a baterie s 13,8cm kanóny na fortu Central. Protiletadlovou obranu zajišťovaly starší 7,5cm kanóny a dvojčata 3,7cm kanónů. Zásadní se měla stát věžová baterie Tourville se dvěma pancéřovými věžemi pro dvojici 34cm kanónů, která však nebyla dokončena.
Cherbourg byl prvořadým cílem spojeneckého postupu po invazi do Normandie. Vylodění přímo na poloostrově Cotentin bylo považováno za příliš riskantní kvůli nebezpečí snadného odříznutí dobytého území od zbytku Francie. Bitva o Cherbourg vypukla krátce po vylodění, neboť americké jednotky z pláže Utah již 9. června dobyly město Carentan na začátku poloostrova. Němečtí obránci byli značně vyčerpaní a rychle se stahovali do opevněného města, byť tomu zpočátku bránily Hitlerovy rozkazy. V Cherbourgu a jeho bezprostředním okolí shromáždil generál Schlieben kolem 21 tisíc mužů, z nemalé části se však jednalo o námořníky či příslušníky různých pomocných a stavebních útvarů. Generální útok na pevnost začal 22. června a po výjimečně intenzivním ostřelování spojeneckým loďstvem obsadila americká pěchota dominantní hřeben s fortem Roule, ale jednotlivé opěrné body a baterie v bastionové pevnosti a v přístavu se bránily až do 27. června. O šancích německé obrany svědčí například osud výjimečně silného opěrného bodu č. 216 v přístavu (kolem baterie Seebahnhof), kde bylo na malé ploše mimo jiné šest objektů se zbraněmi L1, tři objekty s kulometnými kopulemi a dalších pět těžkých objektů odolnosti B neu. Americké tanky jej převálcovaly během několika hodin nočních bojů, když zblízka rozstřílely jeden objekt po druhém. Generála Schlieben a kontraadmirál Hennecke, velitel obrany v Normandii, se vzdali 26. června, obránci vlnolamu až o dva dny později.(3)
Meziválečné stanoviště pro dálkoměry stropě na fortu Ouest po jeho dobytí americkými jednotkami.
Baterie Tourville
Baterie na mysu Castel Vendon měla být vybavena dvěma pancéřovými věžemi pro dvojici 34cm kanónů vz. 1912 s dostřelem 35 kilometrů. Do května 1940 bylo vylámáno podzemí a vybetonovány prostory pod věžemi. Šachty pro věže byly hluboké téměř 20 metrů a spodní část tvořila obrovská klenutá místnost. Jedno ze stanovišť řízení palby bylo vybudováno v předstihu, neboť tvořilo horní podlaží objektu na stropě fortu Central v přístavu (ve spodním podlaží byl dálkoměr pro vlastní baterii fortu s 13,8 cm kanóny).
V roce 1943 se Němci rozhodli vybudovat na mysu baterii s dvojicí dvoudělových věží pro 38 cm kanóny S.K.C/34, kterými byly vybaveny bitevní lodě Bismarck a Tirpitz. Jejich palba měla být řízena z velitelského stanoviště typu S446, vybaveného desetimetrovým dálkoměrem v pancéřové věži. První věž měla být bojeschopná v prosinci 1944, druhá v březnu 1945. Již na konci roku byl celý plán zrušen a věže byly osazeny v baterii Vogelnest v Dánsku. K jejich umístění však neměly být využity původní francouzské objekty.(3)
Situace v roce 1944 s rozestavěnou německou baterií Gréville a hotovou baterií Landemer. Chodba na sever měla vést k francouzskému stanovišti řízení palby. (Ondřej Filip 2020, mapový podklad Mapy.cz, CC 4.0)
Těsně před původními francouzskými vybudovali Němci baterii Landemer se čtveřicí běžných kasemat M272 pro 15 cm kanóny S.K.C./28. Jiné stálé objekty neměla a přidělená protiletadlová baterie se čtyřmi francouzskými 7,5 cm kanóny byla jen v polních postaveních.
Letecká fotografie po zastavení stavební činnosti. Vlevo je rozestavěná francouzská baterie Tourville pro věže s 34cm kanóny s jasně viditelnými šchtami pro věže, vpravo německá baterie Gréville pro věže s 38,1cm kanóny, umístěná jižně od ní.
Baterie leží nedaleko silnice, šachty jsou však v hodně zarostlém terénu. Šachta pro věž B je vybetonována do úrovně terénu a sešikmená směrem do středu. Je tedy nutné pohybovat se kolem ní velmi opatrně. Šachta věže A naopak vystupuje asi 3 metry nad terén hlubokého výkopu, v němž je umístěna, takže se do ní nedá ani nahlédnout. Vchod do podzemí je uzavřený kvůli ochraně netopýrů a leží na konci vylámaného zářezu, kterým vedla stavební drážka. Německé kasematy M272 baterie Landemer jsou přístupné, ale zarostlé. Objekt L2 pro 2 cm protiletadlový kanón na stropě jedné z kasemat je silně poškozený výbuchem.
Ústí šachty věže B, která má zcela dobetonovaný okraj. Zkosení okraje je pro účely umístění věže poněkud neobvyklé. |
Kasemata M272 baterie Landemer. Kanón byl v rozměrné střílně chráněn pancéřovým štítem. |
Baterie Brulay
Jedna z mála meziválečných baterií se skládá ze čtyř objektů pro 19,4 cm kanóny vz. 1902 na moderních lafetách vz. 1934 a velkého čtyřpodlažního stanoviště řízení palby, které vypadá podobně jako pozdější německé objekty. Kanóny nebyly v květnu 1940 bojeschopná, neboť nebyla k dispozici osádka. Další baterie mezi Brulay a Cherbourgem pocházely z 19. století, ale byly postaveny z betonu a v roce 1940 byly v aktivní službě.(5)
K objektům baterie Brulay musíte jít asi půl kilometru pěšky z malého parkoviště nad silnicí. K jednotlivým palebným postavením i ke stanovišti řízení palby vedou cestičky, jinak je terén zarostlý keři. Pěkné jsou ocelové sokly pro lafety děl, které se někdo pokoušel neúspěšně sešrotovat, stanoviště řízení palby je velmi poničené sprejováním.
Sokl pro 19,4 cm kanón v otevřeném postavení. |
Stanoviště řízení palby, vybetonované v zimě 1939-40. Na stropě je ještě otevřené postavení, podepřené sloupy. |
Čelní část stanoviště řízení palby. Spodní dvojice pozorovacích štěrbin je shodná, třetí je podstatně menší. |
Fort Roule
Nevelký fort byl postaven v letech 1853-1857 na skalnatém pahorku o výšce 112 m. Směrem k moři jej chránily skalní srázy, korunované nízkou eskarpou, v mírnějším svahu na opačné straně byly dva bastiony. Jediným větším objektem byl dvoupodlažní reduit s příkopem, v sedmdesátých letech 19. století byl doplněn velký muniční úkryt vz. 1874. Němci přeměnili fort na silný opěrný bod s protiletadlovou baterií. Pozemní obranu zajistil protitankový příkop a překážka z ostnatého drátu, postřelovaná kulomety za pancéřovými deskami objektů R 630, kopulí 20P7 z objektu R 634 a třemi tobruky. Pod fortem vznikla bylo vyraženo rozsáhlé podzemí, porpojující čtyři kasematy R 671/SK pro 10,5 cm kanóny S.K.C./32.U (ponorkové) a atypické stanoviště řízení palby, umístěné ve skalním svahu směrem k přístavu. Během 25. června 1944 útočily na fort bez většího úspěchu stíhací bombardéry P-47. Následoval útok americké pěchoty, která do večera obsadila celý fort s výjimkou samotné baterie, jejíž posádka se vzdala až další den odpoledne po útoku trhavinami na vchody do podzemí.
Fort po skončení bojů. Je vidět několik postavení pro protiletadlová děla. Na obzoru vlevo je Velký vlnolam s fortem Est, vpravo Východní vlnolam s fortem Pelée.
Fort s vyznačením německé baterie a objektů pěchotního opěrného bodu. Na úpatí kopce je velký podzemní sklad munice s devíti 140 metrů dlouhými sály, který zde vybudovalo francouzské námořnictvo v letech 1936-38. (Ondřej Filip 2020, mapový podklad Mapy.cz, CC 4.0)
V reduitu je expozice, věnovaná okupaci a osvobození Cherbourgu, která není nijak zvlášť zajímavá. Z cesty před padacím mostem by se po pěšině zřejmě dalo celkem bez problémů sejít k části objektů německé baterie. Většina povrchu fortu s muničními úkryty a platformami pro flak je nepřístupná, neboť stále slouží potřebám armády, přístupné jsou zřejmě objekty R 630 s pancéřovými deskami, ale šestistřílnová kopule je vytržená. Německá baterie je přístupná jen po domluvě. Ve francouzském podzemním skladu munice se občas prohlídky.
Mechanismu padacího mostu typu „Poncelet“. Velké kolo sloužilo pro tenký ovládací řetěz, přes menší kolo vedl řetěz ke zvedání mostu, napojený na článkované protizávaží. |
Nádvoří fortu s reduitem, odděleným hlubokým úzkým příkopem. |
Forty Querqueville a Chavagnac
Fort Querqueville byl postaven v letech 1787-1806. Má nepravidelný půdorys a směrem k moři fortu obrovskou půlkruhovou kasematní baterie pro 49 těžkých děl. V osmdesátých letech 19. století byly na valech byly postaveny další otevřené baterie z betonu, na východě pro čtyři 27 cm kanóny vz. 1870-1893 a na západě baterie pro 24 cm a 27 cm kanóny (nahrazené na začátku 20. století typickou výzbrojí v podobě čtveřice 32 cm a 10 cm kanónů). V roce 1940 byla fort vyzbrojen relativně moderními 16,4 cm kanóny vz. 1893-1896 SF a zároveň se na něm nacházela školní baterie s 12 cm kanóny vz. 1878 M AT. Kromě toho zde byly ještě dva 7,5 cm kanóny pro osvětlování cílů, dva světlomety a dvojčata 3,7 cm protiletadlových kanónů. Po Němcích zde zůstala hezká věž tanku Hotchkiss H35. Fort je zřejmě příležitostně přístupný.
Vlnolam Querqueville s fortem Chavagnac v popředí a fortme Querqueville v pozadí, z něhož lze rozeznat pouze polokruhovou kasematní baterii.
Fort Chavagnac není napojen na vlnolam a v nadsázce se mu říká „francouzský fort Drum“). Složitá výstavba začala v roce 1854, v roce 1891 byl celý strop zesílen prostým betonem o síle 320 cm, v čelní části pak dokonce pět metrů, což z něj dělalo snad nejodolnější francouzský fort. V roce 1894 byl vybaven elektrárnou, demontovanou z válečné lodi. Zásoby vody pro posádku byly schraňovány ve dvou cisternách, z nichž jednu doplňovaly tankery a do druhé byla ze stropu fortu jímána dešťová voda, která musela být složitě filtrována kvůli znečištění trusem mořských ptáků. Hlavní výzbroj tvořily čtyři 32 cm kanóny, čtyři rychlopalné 10 cm kanóny vz. 1881 TR a čtyři 4,7 cm kanóny v barbetách na stropě a dva 32 cm kanóny v kasematách se střílnami k fortu Ouest. Němci využili strop fortu pro instalaci protiletadlové baterie a v jedné z bočních střílen vybetonovali novou střílnu pro protitankový kanón 5 cm KwK. Dnes je fort nepřístupný a byly z něj odstraněny všechny kovové součásti.
Západní molo s forty a bateriemi. (Ondřej Filip 2011)
Zřejmě jediné přístupné baterie v přístavu jsou na vlnolamu, který se táhne od fortu Querqueville do blízkosti mořského fortu Chavagnac. Poblíž začátku vlnolamu je velké parkoviště, ozdobené tobrukem, na němž byla kdysi tanková věž. Na pravém křídle fortu Querqueville je unikátní opancéřovaný objekt, složící především pro protiponorkovou obranu. V jeho horním podlaží byla pozorovatelna a ve spodním světlomet, který byl později přesunut do standardního betonového objektu, vzdáleného jen asi 10 metrů.
Fort Chavagnac se stále dochovanými starými kanóny a lehkými konstrukcmi německé protiletadlové baterie. V pozadí je konec vlnolamu Querqueville s vaterií pro 4,7cm kanóny, kam lze i dnes dojít.
Hned na začátku vlnolamu je čtyřdělová baterie a plošina pro bezpečné nakládání torpéd na válečná plavidla. Po více než kilometru je konec mola s baterií pro 4,7cm kanóny. Je odtud vidět pravý bok fortu Chavagnac, z něhož zmizely věžovité pozorovatelny, které při výstavbě protiletadlové baterie zlikvidovali Němci.
Pravý bok fortu Querqueville s „Postavením E“ pro obranu proti ponorkám, jehož strop a jeden bok jsou obloženy pancéřovými pláty o síle 11 cm. |
Baterie pro 10 cm kanóny na začátku mola Querqueville. |
Plošina o rozměru 30 x 10 metrů pro nakládání torpéd na lodě, umístěná z bezpečnostních důvodů mimo přístav. |
Sokly pro 4,7 cm kanóny na konci mola Querqueville. Dva mířily čelně přes parapet, dva směrem k fortu Musoir Ouest (jsou zakryty nástavbou signalizační stanice). |
Čelní stěna fortu Chavagnac o délce kolem 120 metrů. V popředí jsou sokly pro 4,7 cm kanóny. |
Detail pravého boku fortu Chavagnac. Ve střílně pro 32 cm kanóny je vybetonována německá střílna pro pevnostní kanón 5 cm KwK. |
Forty na vlnolamech – Musoir Ouest, Central, Musoir Est a Pelée
Fort Musoir Ouest (též Fort de l’Ouest) ukončuje západní stranu Velkého vlnolamu. Má kruhový půdorys o dvou podlažích a jeho kamenná konstrukce byla zesílena třímetrovým betonovým stropem. Hlavní výzbroj tvořily čtyři 32 cm kanóny v otevřených postaveních na stropnici, dva 32 cm kanóny v bočních kasematách a čtyři 10 cm kanóny. V roce 1940 zůstaly ve fortu v aktivní službě pouze 10 cm kanóny, těžká děla byla beznadějně zastaralá. Dnes je fort stále plný silně zrezivělého vybavení, od soklů pro lafety, přes muniční výtahy, až po strojovnu se švédskými dieselagregáty.
Fort Ouest již neměl na konci války žádné těžší zbraně. Jsou dobře vidět barbety pro 32cm kanóny a meziválečné francouzské stanoviště pro dálkoměry. Doleva pokračuje vlnolam, vpravo je vidět řada bójí, kotvících protiponorkovou síť.
Dobytý fort Ouest. Nas strop vyčnívá oblý tvar plechového stanoviště pro dálkoměr, utrženého výbuchem.
Největší fort Central (též Central de la Digue) z let 1832-58 měl oválný půdorys o šířce 130 metrů. V roce 1890 byl jeho strop zesílen třímetrovou vrstvou betonu, hlavní výzbroj byla na stropě a tvořily a tvořilo jí šest 32cm a osm 10cm kanónů. Před druhou světovou válkou byl fort modernizován nejvíce, když na něm byla postavena mohutné stanoviště řízení palby a čtyřdělová baterie 13,8cm kanónů vz. 1910 o dostřelu 17,5 km. Protiletadlovou obranu zajišťovala čtyři dvojčata 3,7cm kanónů, pro něž byly vybetonovány vyvýšené platformy mezi postaveními děl hlavní baterie. V noci z 12. na 13. června 1940 bombardovaly fort Heinkely 111, přičemž střepiny vážně zranily velitele protiletadlové baterie. Během 18. června vystřílel fort směrem do vnitrozemí 190 granátů a pokračoval i další den, kdy se mu podařilo zasáhnout postupující německou pěchotu a zranit velitele pluku. Německé polní baterie zasáhly fort více než třemi stovkami granátů a provedli nálet střemhlavými bombardéry Ju 87, ale hlavní výzbroj vyřazena nebyla. Přesto přišel rozkaz zničit kanóny a ustoupit, což se posádkám fortů na vlnolamu podařilo, ale na pevnině byly zajaty. Dnes je fort plný zajímavých pozůstatků vnitřních zařízení a dochovaly se zde i pozůstatky německých 3,7cm protiletadlových kanónů.
Fort Musoir Est (též Fort de l’Est) je na východním konci vlnolamu. Jeho konstrukce a výzbroj byly stejné, jako u fortu Musoir Ouest. V roce 1940 zůstaly i zde ve službě pouze 10 cm kanóny. Po po obdržení rozkazu k ústupu se velitel fortu nespokojil s obvyklým poškozením děl, ale nechal vyhodit do vzduchu muniční skladiště, takže se tři čtvrtiny fortu proměnily ve skládačku z obrovských betonových bloků, v nichž stále vězí zmíněné 10 cm kanóny, ale i obrovské sokly pro 32 cm kanóny či celé silně nakloněné stanoviště řízení palby.
Fort Pelée (též l’île de Pelée) byl postaven již v letech 1779-1792 v rohu rozsáhlého pole skalisek. Jeho výzbroj se měnila, například v roce 1847 ji tvořilo 36 těžkých kanónů a 24 houfnic. V roce 1890 měl fort 16 kanónů v rážích od 16 cm do 27 cm. Po dokončení Východního vlnolamu se velmi zjednodušila doprava materiálu k fortu, což bylo využito při jeho radikální přestavbě, při níž bylo široce využito betonu a po níž zůstala z původního fortu v nezměněné podobě v podstatě jen vstupní brána. Výzbroj tvořily 32 cm kanóny na stropě a v bočních kasematách, 10 cm a 4,7 cm kanóny a jako určitá zvláštnost otevřená čtyřdělová baterie pro 27,4 cm kanóny vz. 1881 na pravém boku fortu, umístěná níže, než strop fortu.. V roce 1940 tvořily výzbroj nejen obvyklé 10 cm kanóny, ale též dva 7,5 cm kanóny vz. 1908, čtyři staré 27,4 cm kanóny a dokonce i dva neuvěřitelně zastaralé 19 cm kanóny vz. 1875-1876. Na napřítele si ale zřejmě vystřelily jen 7,5cm protiletadlové kanóny.
Kromě fortů byly na Velké hrázi připraveny pozice pro více než deset dalších baterií, ve většině případů se ale jednalo jen o jednoduché sokly, doplněné případně výklenky na munici. Výjimkou byla Batterie intermédiaire de la Digue (mezilehlá baterie), vyzbrojená šesti 30 cm moždíři o rozměrech 82 x 20 metrů s velkým muničním skladem, strojovnou, postavením pro reflektor a ubikacemi pro posádku.
Trosku fortu Est, na nichž je dobře patrné nalití masivní betonové stropní desky nad kamenné stěny. (autor Thbz, licence CC 3.0.)
|
Pohled z týlu na fort Central. Na stropě je stanoviště řízení palby (horní štěrbina věžová baterie Tourville, spodní vlastní baterie fortu. (autor Thbz, licence CC 3.0.)
|
Fort Ouest. Vlevo jsou částečně zazděné střílny, původně mířící do průlivu a k fortu Chavagnac. (autor Thbz, licence CC 3.0.)
|
Základna vzducholodí Ecausseville
Základna pro vzducholodi se nachází asi 25 kilometrů jihovýchodně od Cherbourgu. Byla založena v roce 1916 a ihned zde byla zahájena stavba obrovského dřevěného hangáru o rozměrech 150 x 20 x 22 metrů. Úkolem vzducholodí byl průzkum pro potřeby námořnictva, včetně případného pozorování ve prospěch pobřežních baterií v Cherbourgu a řízení jejich palby. Vedle dřevěného hangáru byl v letech 1917-19 postaven ještě větší hangár, zkonstruovaný revoluční technologií jako komplikovaná kostra z železobetonových prefabrikovaných dílců, pokrytá tenkými deskami z kvalitního železobetonu. Konec hangáru uzavírala obrovská ocelová posuvná vrata na kolejových podvozcích, složená ze dvou dílů o rozměru 27 x 12 metrů. Hangár byl připraven pro protipěchotní obranu, k čemuž měla sloužit četné střílny v jeho stěnách a také minimálně dvě stanoviště s otočnými pancéřovými střelišti pro kulomety. Působení vzducholodí z Ecauseville bylo hodnoceno jako úspěšné a kromě průzkumu podnikly 31 přímých útoků proti ponorkám a jiným plavidlům.
Starší dřevěný hangár s přídavnými větrolamy. V hangáru je umístěna jedna z velkých průzkumných vzducholodí.
V roce 1933 byl dřevěný hangár zlikvidován a o tři roky později vyřadilo námořnictvo vzducholodi z výzbroje. Základna pak sloužila pro oddíly mobilního dělostřelectva pobřežní obrany. Němci využívali budovy jako sklady, přičemž již v roce 1940 sešrotovali ocelová vrata, která v důsledku chybné manipulace poškodila vichřice. Po dobytí poloostrova Cotentin využívali prostor Američané jako opravárenskou základnu a poté francouzská armáda jako sklad. Posložily i pro přípravu speciálních balónů, z nichž byly sledovány francouzské jaderné testy na atolu Mururoa. Nyní je hangár chráněnou památkou, neboť ostatní stavby tohoto typu ve Francii byly již dávno zlikvidovány.
Parkuje se přímo v areálu muzea a v menších hangárech pro letadla je expozice s několika modely základny. V hlavním hangáru se turistů nabízely lety v jednomístných vzducholodích, což je dosti neuvěřitelná zábava, kterou by bylo možné provozovat jen málokde.
Maketa základny, jak vypadala do demolice dřevěného hangáru ve třicátých letech. Před dřeveěným hangárem jsou clony proti větru. Osmihranná budova je nádrž na vodík. |
Celkový pohled na hangár s dodatečně vybudovanou stěnou, která nahradila posuvná vrata. K osvětlení interiéru sloužila velká okna. |
|
Torzo jednoho z podvozků, na němž pojížděla opěrná konstrukce vrat. V nároží hangáru je vidět otočné kulometné hnízdo a vpravo od něj střílna. |
Kulometný objekt s otočnou pancéřovou částí u vjezdu do areálu základny. |
|
Detail kulometné lafety v otočné konstrukci objektu pro obranu vjezdu. |
Poznámky:
(1) Modernizace fortů zahrnovala zřízení rozsáhlých kasematových prostor v místě původních nádvoří a zakrytí celé plochy fortů nejméně třímetrovou vrstvou prostého betonu. Pro boj s těžkými loděmi sloužily 32 cm kanóny, a to buď v barbetách na stropě (ve verzi vz. 1870-1884) nebo v menším počtu v bočních kasematních bateriích (ve verzi vz. 1870-1881). Doplňkovou výzbroj tvořily 10 cm kanóny vz. 1881 TR nebo vz. 1889-97, což sice byly výkonné zbraně o dostřelu 14 km, ale zároveň těžkopádné konstrukce, u nichž zpětný ráz tlumil pohyb celé horní lafety po šikmé ploše a nikoli brzdovratné zařízení. Výjimkou byly 27,4 cm kanóny v boční baterii fortu Pelée, pestřejší výzbroj měly také starší forty Flamands, Homet a Querqeville na pevnině.
(2) Rychlopalné kanóny Hotchkiss ráže 4,7 cm byly zavedeny do výzbroje francouzských lodí v roce 1886, především jako obrana proti torpédovkám. Typickým rysem francouzské verze byla spodní lafeta z ocelových profilů ve tvaru poloviny kužele, připomínající výztuhy tehdejších sukní (odtud „krinolínová lafeta“). Prakticky zároveň zavedlo kanóny námořnictvo Velké Británie a USA pod označením Hotchkiss 3-pdr. Ve Francii byly vyráběny ve verzích vz. 1885 a vz. 1902, obě však byly před druhou světovou válkou velmi zastaralé a byly předány armádě, která je v počtu 725 kusů použila jako improvizovanou protitankovou výzbroj v objektech STG a MOM. Britské námořnictvo je ze svých skladů poskytlo pro vyzbrojení mnoha pomocných vojenských plavidel a transportních lodí a využívalo je také k výcviku.
(3) Poslední zoufalou akci podnikla skupina důstojníků a dobrovolníků v čele s velitelem přístavu Wistem a velitelem 101. pluku Rasnerem, kteří se 27. června brzy ráno nalodili na jachtu a podařilo se jim doplout na Velký vlnolam. Zde zjistili, že pro další hrdinské činy mají ve fortech Central a Musoir Ouest k dispozici jen několik lehkých protiletadlových kanónů a kanónů 5 cm KwK. Američané nedostatkem výzbroje netrpěli a jakmile si vyřídili záležitosti na pevnině, zaměřili se na oba izolované forty, které sice měly velmi silné čelní stěny, ale směrem k přístavu vchody a okna. Nejprve je bombardovali a 29. června se na ně z pevniny zaměřilo pět dělostřeleckých baterií. Wist i Rasner byli zraněni úlomky stěn, které neustále ohrožovaly obránce po zásazích z děl. Bylo čím dál zjevnější, že pasivní čekání v chodbách těžce ostřelovaných fortů nemá smysl a tak se 190 mužů vzdalo. Cherbourg byl dobyt, ale celý přístav byl těžce poškozen demolicemi a zablokován potopenými loděmi, takže omezený provoz začal až v srpnu 1944.
(4) Na první pohled by se hotové francouzské šachty s téměř dokončeným podzemím nabízely jako ideální řešení pro osazení německých věží. Tato mylná dedukce se bohužel objevuje i v seriózní literatuře. Ve skutečnosti je rozměr šachet pro německé lodní věže nedostatečný a tak se objevují tvrzení o tom, že již vybetonované šachty měly být rozšířeny či dokonce že existují jakési rozestavěné šachty vedle těch francouzských. Jenže v roce 1943 zde pracovaly stovky dělníků, avšak ve francouzské baterii žádné úpravy vidět nejsou. Záhadu objasňuje existence dvou obrovských výkopů asi 600 metrů jižně od francouzské bateri. Tomu odpovídá i jedna z německých archivních map, která do tohoto prostoru lokalizuje objekty označené „Turm 1“ a „Turm 2“. Je tedy zřejmé, že Němci na využití francouzských objektů rezignovali.
(5) Jednalo se o baterii Breteville Haut pro čtyři 24 cm kanóny G vz. 1884-1901 o dostřelu 17 kilometrů s doplňkovou baterií pro 9,5 cm kanóny a baterii Capelains, která měla původně výzbroj stejného druhu (6 x 24 cm a 10 x 9,5 cm), ale po 1. světové válce byla přezbrojena třemi nepatrně modernějšími kanóny 16,4 cm vz. 1887-1893. Kromě toho obdržela i dva dvouhlavňové 3,7 cm protiletadlové kanóny vz. 1925. V červnu 1940 vypálila 30 granátů na postupující německé jednotky, poté posádka zničila děla a ustoupila. Dnes je baterie Breteville Haut využívána k soukromým účelům, její doplňková baterie pro 9,5 cm kanóny by měla být a má velmi zajímavé velitelské stanoviště, jehož strop tvoří masivní pancéřová deska. Baterie Capelains je zřejmě nepřístupná a jsou zde vybudovány hezké německé kasematy
Cherbourg snadno navštívíte v rámci výletu na invazní pláže. Na rozdíl od některých přístavů s členitým pobřežím, především Brestu, je cestování po městě celkem bezproblémové. Na druhou stranu je zde rekordní množství nepřístupných oblastí. Zcela nepřístupné je celé bastionové opevnění i s objekty Atlantického valu, všechny mořské forty, podzemní baterie Roule, fort Querqueville i obrovská podzemní základna Brecourt pro odpalování raket V1 (o což jsme se pokoušeli, ale naráželi na třímetrový plot hlídaného areálu). Atraktivní opevnění Stp. 213 se šesti atypickými objekty pro československé zbraně L1 kolem baterie Seebahnhof bylo zbouráno v osmdesátých letech. Nejhezčí výhled na monumentální rejdu s vlnolamy a mořskými forty je z vyhlídkové terasy fortu Roule, která je přístupná zdarma.
stav: srpen 2011
Foto: O. Filip 2011
Literatura:
Alain Chazette: Mur de l’Atlantique – Les batteries de côte en Normandie, Historie et Fortications, Vertou 2011
J. Puelinckx, J-L Aublet, S. Mainguin: Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Association des Amis du Hangar à Dirigeables d’EcaussevilleHangar à Dirigeables d’Ecausseville
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Německá baterie s podzemím u fortu Roule je přístupná z místa o jednu silniční zatáčku níže, než je parkoviště u fortu. Není možné ji ale voně navštívit, neboť je v ní zřízeno muzeum, v době naší návštěvy zavřené. K stanovišti řízení palby baterie Brulay jsme se nedokázeli dostat. Popisovanou cestu jsme nenašli, celé okolí bylo zarostlé drobnými pichlavými keři. Jinak návštěvu Cherbourgu vřele doporučujeme, prošli jsme molo od fortu Querqueville k fortu Chavagnac. Velmi působivý je výhled na přístav z kopce s fortem Roule.
K Batterii Brulay je třeba přijed od SV od obce la Judée a dostat se na rozcesti 3 odboček – dále rovně je závora ,ale to už je z dálky vidět Stanoviště řízení palby.Od parkoviště ze severu od hlavní cesty žádná stezka nevede – vše je pořádně zarostlé pichlavými keři.
Baterie v masivu pod Fort Roule přístupná s průvodcem.Moc pěkná a s fundovaným výkladem.Kontakt contact@exspen.com .Pěšina od brány je zatarasená záseky a novou várkou cedulí slibující od pokuty přes pád do hloubky. po pokousání psem.Prohlídky startují od rezavé brány o zatáčku níže než je vstup do bastionů.My tam byli v září o půl 3 v neděli