Pevnost Neuf Brisach
Opevnění: FRANCOUZSKÁ   Téma:

(Francie) – Neuf Brisach
Napsal: O. Filip
objekty: bastionová pevnost, dva pěchotní sruby, německý úkryt
Rýnská pevnost Neuf Brisach patří mezi nejvýznamnější památky z éry bastionového opevnění, neboť je jediným příkladem důsledné aplikace Vaubanova třetího systému. V jejím okolí se navíc nachází řada pevnostních objektů z pozdějších období.

Na středním toku Rýna, asi 60 kilometrů jižně od Štrasburku, leží na pravém břehu řeky město Breisach, které po uzavření Vestfálského míru (1648) připadlo Francii. V letech 1664-66 vedl práce na jeho opevnění tehdy ještě mladý fortifikační inženýr Vauban, avšak po devítileté válce připadl Breisach v důsledku uzavření míru v nizozemském Rijswijku (1697) Rakousku a bylo tedy nutné opevnit levý břeh Rýna. Po různých úvahách nakonec padlo rozhodnutí vybudovat přímo naproti Breisachu, avšak mimo dostřel jeho děl, zcela novou velkoryse pojatou osmiúhelníkovou pevnost. Výstavba pevnosti, která probíhala v letech 1699-1708, byla opět svěřena Vaubanovi, který zde realizoval svou nejmodernější koncepci, později označovanou jako „třetí systém“, i když úplného dokončení pevnosti se již nedožil. Nejvýraznějším rysem systému bylo použití detašovaných bastionů, za nimiž se nacházely poměrně malé „bastionové věže“, kryjící příkop střílnami v kasematách. Tím vznikla za bastiony plnohodnotná obranná linie a jejich případné dobytí by nemělo na obranu tak katastrofální dopad, jako u konvenčněji řešených pevností. Nevýhoda obecně menší odolnosti kasematových objektů byla u těchto věží eliminována mimořádnou silou stěn, které dosahovaly tloušťky 3 metrů.

Pevnost byla poprvé dobývána až za prusko-francouzské války v roce 1870, kdy už její konstrukce neodpovídala účinku tehdejšího dělostřelectva. Útočníci nejprve zcela rozstříleli předsunutou lunetu Mortier a poté podrobili pevnost masivnímu ostřelování, které mimo jiné zlikvidovalo téměř celou zástavbu uvnitř pevnostních valů. Po obsazení Alsaska Němci byla pevnost opravena a v jejím okolí vznikla řada dalších pevnostních objektů, včetně pěchotních úkrytů, baterií pro kanóny na krytých lafetách a objektů s pancéřovými věžemi pro kanóny ráže 57 mm. Samotná pevnost byla vybavena moderními střílnami, muničními sklady zapuštěnými do valů a úkryty na valech, odpovídajícími soudobým konstrukcím, používaným na německých fortech. V meziválečném období, kdy území opět připadlo Francii, bylo v okolí pevnosti vybudováno několik pěchotních srubů a úkrytů CORF, doplněných menšími pevnůstkami. Z těžkých objektů se však v důsledku poválečných úprav toku Rýna dochovaly jen dva sruby v obci Algolsheim.

Pokud přijedete z Německa, projedete při překračování Rýna nejprve přes ostrov Ile du Rhin. Pokud sjedete doleva a podjedete pod mostem na opačnou stranu, dojedete k malému objektu (1), za nímž se nachází jakýsi malý úkryt. Od objektu je pěkný výhled na pevnost Breisach a blízko u něj se nachází městský kemp.

Přibližně po 2 kilometrech od řeky dorazíte k odbočce ze silnice N415 vlevo do vesnice Algolsheim. Pokud hned na začátku obce odbočíte opět doleva, asi po 50 metrech dojedete přímo k pěchotnímu srubu Algolsheim Nord. Okolí objektu je přístupné, avšak jeho vchod je uzavřený. Poté se musíte vrátit na silnici, odbočit do centra obce a proplést se uličkami směrem k výjezdu na Vogelgrun, kde se přímo u silnici nachází srub Algolsheim Sud. Objekt leží na soukromém pozemku, ale pravá kasemata se dá fotografovat. Oba objekty jsou „rýnského“ typu, nemají tedy zához a jejich jediný zvon GFM je situován uprostřed čelní stěny. Druhý ze srubů je však atypický tím, že obvyklou výzbroj (2 x JM, 2 x AC47/JM) doplňuje ještě zvon CJM na levém křídle.

Asi kilometr před odbočkou do Neuf Brisachu uvidíte po pravé straně lehký objekt (2), k němuž se však ze silnice N415 nedá odbočit. Dostanete se k němu jedině po rovnoběžné ulici, které odbočuje ze silnice k pevnosti. Objekt je poměrně zajímavý a na jeho stropnici se nachází neobvyklé otevřené stanoviště, připomínající německý „tobruk“. V bezprostřední blízkosti objektu se nachází velký německý úkryt ze začátku 20. století, který momentálně slouží jako sklad nápojů.

Od objektu se musíte vrátit na silnici a po ní dojedete skrz bývalou Basilejskou bránu do pevnosti Neuf Brisach, kde se hned vlevo nachází velké parkoviště. Obcházením valů a města se dá strávit poměrně dost času, přičemž za pozornost stojí především impozantní bastionové věže s modernizovanými střílnami, které poněkud připomínají kaponiéry modernějších pevnostních systémů. Téměř všechny pevnostní prvky jsou perfektně zachovalé, s výjimkou úprav v okolí komunikací a severovýchodní části pevnosti, kudy vede železniční trať. Z původních čtyř bran se dochovaly dvě – Belfortská, kterou jako jedinou neprochází žádná komunikace a je v ní umístěno Vaubanovo muzeum a Colmarská. V ravelinu před ní se nachází mimořádně zajímavý objekt – německý blokhaus se střílnami v pancéřových deskách, který vznikl přestavbou původní strážnice před 1. světovou válkou. Jeho interiér však není přístupný.

(Kromě pevnosti a objektů Maginotovy linie se v okolí nacházela řada německých objektů a také předsunutá pevnůstka Mortier, která byla po dobytí výrazně rekonstruována. Tu se nám sice nepovedlo přesně lokalizovat, zdá se však, že se nyní nachází v oploceném průmyslovém areálu. Přesné umístění a současný stav ostatních německých objektů neznám. Za prohlídku by jistě stála i starší bastionová pevnost Breisach, na rozdíl od Neuf Brisachu je však dosti zastavěná moderními budovami. Na německém břehu Rýna bylo v této oblasti vybudováno mnoho objektů Západního valu, avšak lze předpokládat, že z nich mnoho nezbylo.)

Pevnost Neuf Brisach je z Čech snadno dosažitelná, neboť z Plzně se k ní dostanete během pěti až šesti hodin. Celá pevnost je v mimořádně dobrém stavu a její návštěva patří k nezapomenutelným zážitkům. Hlavní val je sice místy zarostlý, příkop pod ním je však perfektně vyčištěný a je opatřen tabulemi s plány, fotografiemi a informačními texty ve třech jazycích. Za prohlídku stojí i samotné město s pravoúhlou sítí ulic a rozlehlé čtvercové náměstí s kostelem, který byl na konci 2. světové války silně poškozen americkým dělostřelectvem (ačkoli se v tu dobu ve městě nenacházel jediný německý voják). V rovinatém a silně zastavěném okolí pevnosti se dá těžko najít místo k přespání, takže budete muset pravděpodobně vzít zavděk kempem na ostrově Ile du Rhin.

Výsledky německé modernizace – muniční sklad a úkryt pro dělostřelce, zabudované do valu poblíž Basilejské brány.

Hlavní příkop pevnosti s bastionem. V popředí je vidět střílna v zalomení kurtiny.

Modernizované střílny v jednom z bastionů. Pravé střílna je přebudována na německý standard, levá nese znaky ještě novějších úprav.

Colmarská brána v severozápadní kurtině pevnosti. (MD)

Německý blokhaus v ravelinu před Colmarskou branou. Objekt vznikl na začátku 20. století přestavbou původní strážnice.

Belfortská brána jako jediná neslouží dopravě a je v ní umístěno muzeum.

Kurtina pevnosti, chráněná střílnami v jejím zalomení. Zídka v popředí měla zřejmě zabraňovat vzájemnému zásahu z protilehlých střílen.

Německý pěchotní úkryt u silnice z Breisachu.

Pěchotní srub „rýnského typu“ Algolsheim Nord. Výzbroj objektu tvořily čtyři kulometná dvojčata.

stav: červenec 2005

Literatura:
Vladimír Kupka: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností, Libri 2005, str. 391-406
Dominic Goode: Fortified Places

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 28.8.2005 21.41 , Komentáře (0)