Atlantický val v okolí Bergenu

(Norsko) – Bergen
dělostřelecké a torpédové baterie
Kromě těžké baterie Fjell pro věž s 28 cm kanóny najdete v okolí Bergenu mnoho dalších zajímavých objektů. Mezi nimi je i německá a později norská torpédová baterie, jakož i objekty s dochovanými věžemi z tanků PzKpfw 38(t).

Přístav Bergen, dnes druhé největší norské město, leží zhruba 20 kilometrů od širého moře, od něhož jej odděluje změť ostrovů s úzkými průlivy (fjordy). Bergen je znám od 11. století a před Oslem byl hlavním městem Norska. V polovině 14. století se stal jedním z důležitých hanzovních měst, přičemž hlavním vývozním artiklem byly sušené ryby. Až na obvyklé epidemie, jednu bitvu mezi Angličany a Nizozemci a nájezdy pirátů, byla historie města relativně klidná. Na konci 19. století zabezpečili Norové, tehdy ještě coby součást švédského státu, přístav obvyklou kombinací baterií. U každé ze dvou příjezdových tras vybudovali otevřené baterie pro 21 cm kanóny, které měly působit přímou palbou a pro 24 cm houfnice, určené k palbě proti slabým palubám válečných lodí. Všechna děla dodala francouzská zbrojovka St-Chamond.

V únoru 1940 se v Bergenu zastavil německý tanker Atmark, tajně vezoucí britské zajatce z potopených lodí, který byl dva dny poté u Egersundu obsazen Brity. Tento incident údajně uspíšil německé přípravy na obsazení Norska. Útok na Bergen proběhl hned na počátku norského tažení, tedy v brzkých ranních hodinách 9. dubna. Norské pobřežní baterie těžce poškodily ozbrojenou školní loď Bremse, lehký křižník Königsberk, který se snažil plnou rychlostí projet do přístavu a vysadit zde pěchotu, dostal tři zásahy z 21 cm kanónů baterie Kvarven. Vypukly na něm požáry a došlo k zaplavení části strojoven a výpadke pohonného systému. Baterie však nedokázaly zabránit vylodění jiných jednotek a jelikož norská posádka byla mnohonásobně slabší, ustoupila do vnitrozemí a zničila za sebou mosty. K Bergenu se přiblížila britská flotila, zahrnující i letadlovou loď Furious, ale připravovaný nálet zhatil útok německých letounů, které potopily torpédoborec a přinutily Brity k ústupu. Ti si alespoň spravili chuť úspěšným náletem z pozemních základen na Orknejských ostrovech, při kterém šestnáct letounů Blackurn Skua potopilo poškozený křižník Königsberk, kotvící v přístavu. Britové nevzdávali ani myšlenku na pozemní útok a i norské námořnictvo přisunovalo plavidla a letouny, ale vzhledem k celkovému vývoji situace z toho sešlo.

Během války byl Bergen důležitou základnou, především ponorkovou a proto byl opakovaně bombardován. Ještě větší škody městu způsobila v dubnu 1944 exploze muniční lodě, zakotvené ve vnitřním přístavu. Němci postavili v okolí přístavu mnoho protiletadlových baterií, převážně pro 10,5 cm kanóny a město prohlásili za pevnost (Festung) a obklopili jej linií pěchotních opěrných bodů. Ty byly v kontrastu s ostatními opevněnými přístavy dosti slabé, ale minimálně jeden „Vf“ objekt pro kanón L1 zde byl.

Po válce přejaly německá opevnění norské ozbrojené síly, které využívaly především modernější německé zbraně, jako kanóny 10,5 cm SKC/32. Ještě v 70. a 80. letech 20. století zde byla vybudovány dvě baterie s otočnými věžemi pro 7,5 cm kanóny (Buarøyna jižně a Skjeljanger severně od Bergenu). Na začátku 90. let také proběhla druhá etapa modernizace původně německých torpédových baterií. Většina norskou armádou využívaných kanónů byla po roce 2000 sešrotována, v nedávné době byly zlikvidovány i všechny moderní pancéřové věže. Norská armáda nicméně dál využívá areály bývalých baterií Korsnes a Skjeljanger.

Baterie Fjell (MKB 11/504)

Na ostrově Sotra, 14 kilometrů západně od Bergenu, byla vybudována jedna z deseti těžkých baterií v Norsku a zároveň jedna z pouhých dvou baterií s pancéřovými věžemi bitevních lodí (resp. bitevních křižníků), které Němci zvládli zprovoznit do kapitulace(1). Oproti obvyklým standardům měla baterie jen jednu věž s trojicí 28 cm kanónů(2). To bylo poněkud riskantní řešení, neboť dvouvěžové uspořádání ostatních supertěžkých věžových baterií řádově snižovalo nebezpečí jejich vyřazení náhodným zásahem či poruchou. Stavba baterie začala na podzim 1942 a již v srpnu 1943 byla bojeschopná. Do boje se však zapojily jen její protiletadlové baterie, které střílely na spojenecké letouny, bombardující Bergen. Hlavní součástí baterie je podzemní systém, na nějž je napojen objekt s věží, vchodový objekt pro materiál s protitankovým kanónem, tři vchody pro mužstvo (z toho jeden s kulometem za pancéřovou deskou), objekt s šestistřílnovou kopulí a objekt s kopulí pro minomet. Na podzemí bylo napojeno i velké stanoviště řízení palby S446, které nemělo obvyklý pevnostní dálkoměr, nýbrž pancéřovaný dálkoměr z bitevní lodě. Těsně vedle věže se nachází menší podzemí s atypickou variantou objektu R629 (úkryt pro protitankový kanón) a pozorovacím zvonem. Poněkud v týlu jsou dva velké podzemní muniční sklady a jeden menší. V celém prostoru jsou pak rozptýleny další těžké typizované objekty, mimo jiné dva R633 pro minomety v kopuli, objekt s třístřílnovou kopulí 3P7, ošetřovny, šest platforem pro 10,5 cm kanóny a šest objektů Fl 242 pro lehké protiletadlové kanóny. Vše doplňují obvyklé „Tobruky“, zákopy a malé úkryty(3). Německý systém výroby pancéřových prvků do zásoby a také změn plánů ilustruje skutečnost, že použité kopule pro minomety byly vyrobeny v roce 1939, šestistřílnová kopule v roce 1938 a třístřílnová kopule byla „vykopávkou“ z poloviny třicátých let.

K baterii vede značená silnice, mimo otvírací dobu ale musíte parkovat před zavřenou bránou, kde je dosti málo místa. Zvnějšku si celý areál baterie si nicméně můžete prohlédnout sami a skrz úkryt pro protitankový kanón R629 SK se dostanete se i do menšího z podzemních systémů s šachtou do pozorovacího zvonu. Objekty jsou ve velice dobrém stavu a kromě muničních skladů a objektů, napojených na hlavní podzemí, mají vesměs přístupné interiéry. Kromě zvonů a kopulí si můžete prohlédnout i torzo radaru Würzburg Riese a dva vystavené kanóny 10,5 cm SKC/32. Nepřístupné je pouze nejbližší okolí stanoviště řízení palby, které stále využívá armáda. Vzhledem k množství zajímavosti a objektů budete potřebovat nejméně tři hodiny, doporučit lze především úkryt pro ošetřovnu R638 jižně u věže (druhý u silnice je uzamčený) a pahorek na východě se dvěma podzemními štolami a objektem Fl242, z něhož je krásný výhled na celý prostor baterie.

Muzeum sice inzeruje, že je otevřeno o víkendech, ale v roce 2013 to fungovalo tak, že v sobotu byl přístupný jen objekt pro věž a prohlídky celého podzemí se konaly jen v neděli. Oproti všem muzeím ve Skandinávii neuměl průvodce ani slovo anglicky. Nutno říci, že zpřístupnění baterie neproběhlo nijak citlivě. Samotný objekt pro věž s gigantickou šachtou a velmi fotogenickou šachtou byl zcela zakryt prosklenou budovou restaurace. Téměř zmizela i část dochovaného předpancíře, jehož okraj můžete zahlédnout mezi stolky. Do šachty bylo vestavěno schodiště, kvůli němuž se prakticky nedá ani vyfotografovat. Za to, že je vnitřní zařízení objektu (až na část elektrických rozvodů) sešrotované, muzeum nemůže, venku se nicméně dochovaly desítky rozřezaných pancéřových desek ze samotné věže, z nichž však byla většina část nešťastně použita pro zpevnění okraje vyhlídkové terasy.


Úkryt R638 pro ošetřovnu, je vidět zkosení nároží u vchodů pro manipulaci s nosítky. Nad ním je objekt R632 s třístřílnovu kopulí.

Třístřílnová kopule s velkými otvory pro kulomet MG.08 a jednoduchými průzory. Tento zastaralý typ byl až na výjimky instalován před rokem 1937. (RH)

Kopule 424P01 pro 5 cm minomet v objektu R633. Na obzoru je vidět místo, kde byla věž (prosklená restaurace) a vpravo od ní objekt pro kulomet. (RH)

Platforma pro 10,5 cm protiletadlový kanón na jižním křídle. (RH)

Jeden z protiletadlových kanónů 10,5 cm SKC/32, vystavených v areálu muzea.

Strop a týlová stěna s ochrannou střílnou objektu R633 pro minomet v kopuli, situovaného v prostoru jižní protiletadlové baterie. (RH)

Skříně na munici v místnosti pro skladování a přípravu munice. V pozadí je vstup do kopule 424P01 pro 5 cm minomet.

Interiér úkrytu R622 v protiletadlové baterii. Je vidět vchodová střílna a pevnostní kamna WT80. Šikmá roura pod napojením komína sloužila k vybírání popela. (RH)

Interiér objektu R638, umístěného jižně od věže. Pro zvýšení komfortu pacientů měl objekt široké dveřní otvory a ústřední topení s radiátory. (RH)

Týlová stěna úkrytu R629 pro protitankový kanón. Oproti standardnímu typu byl vylepšen o vstup do jižního podzemního systému. (RH)

Menší podzemní systém jižně od věže posloužil i jako sklad rozpracovaných ventilačních potrubí. Vzadu vlevo vede chodba ke zvonu. (RH)

Interiér pěchotního pozorovacího zvonu 486P2 v jižním podzemním systému. Je vidět přívod vzduchu a pouzdro pro spodní část periskopu po jeho zasunutí. (RH)

Zvon 486P2 odolnosti B1, předsunutý před hlavní věž. Jeho vnitřní průměr v ose střílen byl jen 90 cm. Je vidět zátka stropního periskopu i kryt jednoho ze tří bočních periskopů.

Vchodový objekt pro munici s objektem pro zbraň L1, který je s ním spojen pouze viditelnou stěnou (má vlastní napojení na podzemí). Nahoře je strop restaurace v místě věže. (RH)

Chodba s obrannou střílnou a úzkorozchodnou drážkou. Zajímavé je stupnění stěny před střílnou, mající bránit odrazu střel. Řešení se poněkud podobá vchodům čs. tvrzí. (RH)

Pancéřová vrata 416P9 o váze 1100 kg, možná jediný dochovaný exemplář tohoto typu. Všimněte se ochranných střílen v obou křídlech dveří.

Hlavní galerie podzemního systému s drážkou pro dopravu munice. Celková délka podzemí je zhruba jeden kilometr. (RH)

Mechanismus protizášlehových dvířek v jednom z podavačů prachových náplní do šachty věže, kde byly připraveny tři muniční výtahy (pro každý kanón jeden). (RH)

Jedním z mála dochovaných zařízení v objektu věže je tato rozvodná deska. Na podlaze jsou granáty ráže 280 mm o hmotnosti 314 kg. (RH)

Strojovna v podzemí baterie s dieselovými generátory (hlavní 250 kW, záložní 100 kW). (RH)

Rozřezané desky z pancéřování věže. Na deskách jsou i traverzy, které tvořily kostru věže. (RH)

Atypický objekt s východem pro pěchotu a speciálním vrstveným pancéřováním kulometné střílny o síle 32 cm (dvě modifikované desky 7P7 a deska 492aP2). (RH)

Kulometný objekt Rs 58c na hraně svahu mezi věží a stanovištěmn řízení palby. Vlevo je vidět příkrý sráz, tvořící předpolí baterie. (RH)

Šestistřílnová kopule 35P8, zajišťující kruhovou obranu centrální části baterie. V pozadí je stranoviště řízení palby S446, modifikované norskou armádou. (RH)

Masivní pancéřová roura s otočným krytem pro periskop SR9 na severním minometném objektu R633. Pravděpodobně jde o pancíř typu 754P3.

Torzo radaru Würzburg Riese na severním okraji baterie. Nahoře je vidět převodovka pohonu pro náměr radarové antény. (RH)

Baterie Kvarven (MKB 1/504, MKB 2/504, MAA 504)

Nad plavební trasou do Bergenu, necelé tři kilometry před přístavem, se tyčí hřeben Lyderhorn, jehož stranu, obrácenou k připlouvajícím lodím, tvoří skalní stěna. Nad jejím okrajem rozmístili Norové na konci 19. století řadu objektů, které měly vynikající výhled a výstřel na úzký fjord a na úpatí masivní objekt torpédové baterie. Na odvráceném svahu vznikly desítky budov infrastruktury a přístupová silnice. Hlavní výzbroj tvořily tři 21 cm kanóny tři 24 cm houfnice, zakoupené od francouzské zbrojovky St-Chamond, doplňkovou výzbroj představovaly 5,7 cm kanóny Cockerill. Pro všechny kanóny byly vybudovány betonové platformy s pohotovostními úkryty pro munici. Velitelská stanoviště a pozorovatelny byly také z betonu, zapuštěné do skal a masivní, takže je Němci mohli plně využít. Stejně tak využili i výzbroj, která se dělila do tří baterií: Kvarven I (MKB 1/504) se třemi kanóny 21 cm L/45 K(n), Kvarven III (MKB 2/504) se třemi houfnicemi 24 cm L/13 (n) a Torpedobatterie Kvarven (MAA 504) pro tři 45 cm torpédomety.

K baterii dojdete z východní strany, z malého parkoviště nad přístavem (+60° 23′ 41″, +5° 15′ 01″), kde je i informační tabule. Asi po 150 metrech odbočuje doprava pěšina k objektu torpédové baterie, jejíž interiér je bohužel zazděný. Na stropě si můžete prohlédnout tři podivné pancéřové zvony, které sloužily k řízení palby jednotlivých torpédometů. Pokud budete pokračovat až na špici mysu, najdete tam postavení světlometu s plechovou střechu na kruhové šachtě. Pak se musíte vrátit na hlavní cestu, která vede ke třem velkým objektům pro 21 cm kanóny. Na jednom z nich je nově instalován 15 cm kanón, který však pochází z Trondheimu. Kromě nich jsou zde i různá pozorovací stanoviště. Po pěšině podél hrany srázu dojdete i k postavením pro lehké kanóny a houfnice. Velitelská stanoviště a pozorovatelny, s podzemními prostorami částečně doplněnými Němci, by byly velmi zajímavé, kdyby ovšem Norové v nedávné době nezalili veškeré otvory betonem a nezahrnuli vstup do největšího podzemí buldozerem.


Dvojice palebných postavení pro 21 cm kanóny. Dělostřelci v dolní pozici byli před výstřelem chráněni „deflektorem“ z betonu a plechu.

Nejvýše položené postavení pro 21 cm kanón s improvizovanou pozorovatelnou. Vystavený kanón 15 cm SKL/45 pochází z jedné z baterií u Trondheimu. (RH)

Detail závěru kanónu 15 cm SKL/45 s viditelnými logy zbrojovky Krupp.

Typické norské pomocné postavení pro řízení palby, se sokly, určenými pravděpodobně pro malé dálkoměry nebo dalekohledy. (RH)

Jedna z platforem pro 5,7 cm rychlopalné kanóny. Tyto zbraně již nebyly za druhé světové války využity. (RH)

Jedna z norských betonových pozorovatelen. Jsou vidět spuštěné okenice, která zakrývaly průzor. (RH)

Torpédová baterie s pancéřovými deskami, kryjícími ústí torpédometů.

Trojice podivných zvonů na stropě torpédové baterie. Za účelem pozorování se zvedal celý vrchlík, zvony v popředí však mají dodatečný betonový límec. (RH)

Ponorkový úkryt Bruno

Výstavba ponorkového úkrytu byla zahájena v květnu 1942 a na rozdíl od většiny podobných objektů ji neprováděla polovojenská Organizace Todt, ale přímo vybraná stavební firma. Objekt měl mít deset boxů, z toho jeden měl sloužit jako sklad a šest bylo možné použít jako suché doky. Rozestavěno však bylo jen sedm boxů, čímž objekt získal hloubku 130 metrů a šířku 143 metrů. Atypické bylo, že nad hlavním stropem a tloušťce zhruba čtyř metrů vzniklo ještě jedno patro s provozními prostory, opatřené 1,3 m silným stropem. Britové podnikali na objekt těžké nálety, podobně jako v jiných případech však zdevastovali okolí bez zásadního efektu. Po válce byl strop objektu částečně odstřelen, zatímco obvodové stěny zůstaly nepoškozené. Objekt sloužil pro technické účely Norskému námořnictvu, momentálně už je zřejmě jen málo využívaný.

Hned nad ponorkovým bunkrem je několik velkých bezplatných parkovišť. Jsou odtud vidět především zajímavé věže se střílnami pro blízkou obranu. U východního nároží objektu, kam je to ale 600 metrů, si můžete skrz bránu prohlédnout rozestavěný objekt pro blízkou obranu. Nad jeho prvním podlažím, které je už vybetonováno, mělo přibýt další patro, pro nějž je zde připravena střílna zbraně L1.


Při pohledu na vjezdovou část úkrytu je vidět, že chybí podstatná část stropu i vnitřních stěn. (RH)

Bok úkrytu s vjezdem do horního podlaží a týl se složitými věžemi, které jsou opatřeny střílnami. (RH)

Střílna pro zbraň L1, připravená pro betonáž horního podlaží objektu, vyčnívajícího z boku ponorkového úkrytu. (RH)

Baterie Tellevik (HKB 36/977)

Tato baterie s výzbrojí čtyř kanónů 10,5 cm K332(f) na otevřených platformách a jednoduchou pozorovatelnou nebyla ničím výjimečná. Tady alespoň v místních podmínkách, protože mimo Norsko by pozorovatelna se stropem z kulometné desky 7P7 výjimečným řešením byla. Co z ní činí prvořadý cíl, je volně přístupné muzeum se spoustou exponátů.

Hlavní silnice vede prostorem baterie, ale po mostě, vysoko nad dní. Je tedy nutné včas odbočit a most podjet. V původních otevřených postaveních pod mostem jsou vystaveny dva kanóny: jeden z výzbroje baterie, což je mimochodem dosti vzácný typ zbraně a dále kanón 10,5 cm SKC/32, což byla primárně protiletadlová zbraň. Na malém prostoru muzea najdete také mnoho dalších polních kanónů, které byly užívána na Atlantickém valu, například 4,5 cm PAK (r), 4,7 cm PAK (f), 10,5 cm K331(f), 10,5 cm lHF/16. Je zde i 150 cm světlomet, miniponorka a moderní pancéřová otočná věž, demontovaná z nedávno zlikvidované norské baterie. Přímo v areálu muzea je také moderní norský objekt se střílnami pro těžký kulomet (také na nejbližším pilíři ve vodě je stavba, která je zřejmě norským pevnostním objektem). Jedním z nejhezčích exponátů je torzo tanku Renault FT, taktéž pocházející z pobřežních opevnění.


Kanón 10,5 cm K332(f) je velkou vzácností a byl používán především v Norsku. Namísto původní kolové lafety má pevnostní lafetu s ochranným štítem.

Pro polní lafetu byl nutný velký kruh, pro sokl pevnostní lafety stačil kruh se šrouby v popředí. Nyní je uprostřed vystaven kanón 10,5 cm SKC/32. (RH)

Torzo tanku Renault FT, přemístěné sem z nějakého místa na pobřeží. V Norsku byly v některých místech jednoduše zaparkovány celé nepojízdné tanky. (RH)

Interiér věže tanku Renault FT. Je vidět otvor po masce kanónu a věžička velitele, který byl zároveň nabíječem a střelcem.

Demontovaná věž systému 7,5 cm tornpjäs m/57 jako smutný pozůstatek norských pancéřových baterií, zničených po roce 2010.

Norská poválečná pevnůstka pro kulomet, který se mezi střílnami přemisťoval i s lafetou. Tento typ střílen byl instalován ještě na začátku 90. let. (RH)

Baterie Ramsö (HKB 37/977)

Ostrůvek Ramsøy, vysunutý do Hjeltefjordu, byl ideální pro zřízení baterie, ta nicméně dostala poněkud druhořadý materiál v podobě kanónů 8,8 cm Flak(r), což byly převrtané sovětské kanóny, v tomto případě pravděpodobně typu 85 mm M1939. Palebná postavení byla naprosto primitivní, zato zde vzniklo velmi atypické stanoviště řízení palby.

Zaparkovat se dá u točny autobusu (+60° 26′ 13″, +5° 3′ 16″), cestou k baterii dojdete projdete kolem dvou uzavřených podzemních úkrytů a dojdete k svéráznému vchodovému objektu, který je spojen s třípodlažním velitelským stanovištěm. Jeho pozorovací stanoviště má strop z desky 7P7 a kromě toho je zde je ještě jedna místnost pro pozorování do jiného směru. V areálu je také muniční úkryt R607, který je dosti utopen v porostu.


Vstupní část stanoviště řízení palby s ochrannou střílnou. Na skále je nástavba s pozorovacími štěrbinami a stropní deskou. (RH)

Platforma pro sovětský kanón. Evidentně byl umístěn na křížové lafetě. (RH)

Pancéřová deska 7P7 jako strop pozorovatelny, střílna sloužila pro periskop. Deska je položena vnitřní stranou nahoru, o čemž svědčí otvory pro šrouby posuvných uzávěrů.

Baterie Gavlen (HKB 34/977), torpédová baterie Hjelte (MAA 504)

Ostrov Herdla, dnes již přístupný po silnici, tvoří předěl v místě rozdělení Hjeltefjordu a Herdlefjordu. Část ostrova je výjimečně tvořena naplaveninami, čehož Němci využili k vybudování travnatého letiště pro stíhačky. Na skalnaté části ostrova postavili dělostřeleckou baterii Gavlen pro čtyři kanóny 10,5 cm K332(f), torpédovou baterii Hjelte pro tři 53 cm torpédomety, objekty pro blízkou obranu letiště a pochopitelně obvyklou infrastrukturu. Po válce se zde usídlilo norské námořnictvo, vyměnilo výzbroj za kanóny 10,5 cm SKC/32 a upravilo některé objekty, především torpédovou baterii. Její původní široké okno, které umožňovalo torpédometům určitý odměr, bylo zazděno a zůstala jen dva malé otvory, kterými se vypouštěla torpéda. Na začátku 90. let byla baterie kompletně zmodernizována a byly pod ní vyraženy dva tunely, kterými torpéda vyjížděla přímo pod hladinou. To již byla labutí píseň, neboť na konci 90. let byla baterie opuštěna a dnes slouží jako muzeum.

Celý areál dnes prochází proměnou na muzeum, je zde parkoviště pro návštěvníky a hala, kde je vystaven vrak letounu Focke Wulf 190A-2, vylovený z moře. Nejblíž z parkoviště je objekt Rs 240 s věží tanku LT35, který spolu s ostatními sloužil k obraně letiště. Nelekejte se původního plotu, místy jsou v něm díry. Na hlavní cestě minete další věž LT38, která nemá přístupný interiér a poté dojdete k baterii Gavlen. Těsně vedle sebe zde stojí kasemata R671 a obří „Tobruk“ Rs 271. Za nejbližším pahorkem je vchod do torpédové baterie, prohlédnout si můžete i její zazděnou střílnu a pozorovatelnu. My jsme měli štěstí, že jsme zde potkali pracovníka muzea, která nám ochotně umožnil bezplatnou prohlídku interiéru. Třetí objekt s věží LT35 je přímo v obci Herdla, kde zdobí zahradu jediného místního hotelu.


Věž z tanku LT35 na objektu Rs 240. Oproti původní československé věži je zde doplněn zaměřovač v pancéřové desce vedle kanónu, jako u LT38. (RH)

Stejná věž z bočního pohledu. Dobře viditelné jsou průzory velitelské věžičky.

Pohled na plochu bývalého letiště Herdla, z něhož působily letouny Fw 190, Me 109 a Me 110. V popředí je další věž LT35. (RH)

Jediná kasemata R671 baterie Gavlen pro kanón 10,5 cm SKC/32. Kanón zde byl ještě v devadesátých letech. (RH)

Terén kolem torpédové baterie. Vpravo nahoře je původní stanoviště řízení palby, pod ním vstup do podzemí, uprostřed další objekt, za ním kopule střeleckého radaru.

Poválečný norský objekt, pravděpodobně velitelství nebo komunikační uzel. Konstrukce je inspirována německými objekty.

Čelní stěna torpédobé baterie. Původně zde bylo široké okno, poté dva otvory pro torpédomety a nakonec byla ústí torpédometů přemístěna pod hladinu. (RH)

Interiér sálu pro torpédomety. Po stranách jsou šachty pro do nichž se spouštěla torpéda, aby byla vypuštěna z podmořských torpédometů.

Detail vystavených torpéd z výzbroje baterie. Dole je modernizované německé torpédo (bez hlavice), nahoře moderní švédské torpédo s naváděcím zařízením v hlavici. (RH)

Moderní filtrovna torpédové baterie připomíná spíše nějaké průmyslové zařízení. (RH)

Po poslední modernizaci měla posádka k dispozici komfortní ubytovací prostory. (RH)

Věž z tanku LT35 u hotelu. (RH)

Vchod do objektu Rs 240 s věží tanku LT35. (RH)

Interiér tankové věže. Je vidět prostor v zadní části věže s přihrádkami na munici. (RH)

Baterie Maröy (HKB 38/977)

Tato baterie pro čtyři kanóny 10,5 cm K331(f), umístěná 40 kilometrů severozápadně od Bergenu je na odlehlém poloostrově, kam se Němci ani nepokusili postavit cestu a vozili sem materiál po moři. Francouzské kanóny zde byly umístěny v polních postaveních a následně namontovány na speciální lafety. pouze pro jeden z nich však Němci stihli vybudovat úsporný objekt Rs 271. Kromě toho zde na malé ploše postavili i dva úkryty R621 pro mužstvo, muniční úkryt R607, obvyklé místní stanoviště řízení palby s pancéřovou deskou na stropě a také podzemní úkryt u přístaviště.

Ostrov Marøy, porostlý trávou a bičovaný větry, splňuje nejlépe ze všech zdejších lokalit představu severské krajiny. Podle typu vozidla se dostanete nějaký kus za vesnici a pak musíte jít po pěšině až k baterii. Ta je velice hezká a všude se povalují zbytky kanónů a lafet. U jednoho ze zdemolovaných baráků je i po sedmdesáti letech opřen původní štít francouzského kanónu, odstraněný při změně lafetace. Stanoviště řízení palby je bohužel poněkud poškozené, neboť je na něm stožár s moderním radarem.


Suterénní část kasárenského baráku v týlu baterie. U odlehkých baterií bylo nutné budovat rozsáhlou infastrukturu.

Obří „tobruk“ typu Rs 271 byl nejdokonalejším palebným stanovištěm ze všech čtyř. (RH)

Torzo lafety kanónu 10,5 cm K331(f). Chybí všechny mechanismy a pravá část štítu.

Jeden z dvojice úkrytů pro posádku typu R621. Za průlivem je ostrov Forsøyna, na němž se nachází baterie Förso pro pět 15,5 cm kanónů K432(b).

Další torzo lafety se zbytky mechanismů. V pozadí je vidět objekt Rs 271 pro kanón a druhý z úkrytů R621.

V palebném postavení na levém křídle se dochoval i kanón, byť ležící mimo původní uchycení. (RH)

Další baterie

Na pobřeží v okruhu zhruba 40 kilometrů od Bergenu se nachází ještě další baterie (nezmiňuji baterie, zrušené v roce 1943 a baterie, které měly jen minimální infrastrukturu). Korsnes měla čtyři norské kanóny 15 cm L/50(n) a do roku 1943 byly poblíž i těžké moždíře. Po válce sem byly instalovány lehké německé věže pro 10,5 cm kanóny SKC/32 a v roce 1990 zde byla postavena moderní torpédová baterie, o pár let později vyřazená z provozu. Dnes je zde bohužel stále vojenský prostor. Baterie Buaröy na ostrůvku Buaröyna měla čtyři kanóny 10,5 cm K332(f) aa čtyři kanóny 8,8 cm Flak(r). Norové zde vybudovali pancéřovou baterii pro dvě 7,5 cm věže s rozsáhlým podzemím, věže ale nedávno sešrotovali. Na blízkém ostrově Lerøyna se nacházela i německá torpédová baterie Raune, později využívaná a zmodernizovaná norskou armádou. Němci využívali i staré bergenské baterie Sandviken pro 24 cm moždíře a Hellen pro 21 cm kanóny, což byly obdobné konstrukce, jako u výše popsané baterie Kvarven. V bezprostředním okolí Bergenu vybudovali osm těžkých protiletadlových baterií, z nichž každá měla čtyři kanóny 10,5 cm SKC/32 a dva nebo tři 2 cm kanóny, pouze baterie Buskvann měla šest těžkých a čtyři lehké kanóny.

Poznámky:
(1) Kromě baterie Fjell obdržela shodnou věž z bitevního křižníku Gneisenau baterie Ørlandet u Trondheimu, kde se věž dochovala. Věže s 38 cm kanóny pro baterii Vogelnest v dánském Blåvandu, vyrobené pro plánované bitevní lodě třídy „O“ byly dovezeny na místo, ale jejich montáž nebyla dokončena (jedna hlaveň je dnes v Hanstholmu). Stejné věže pro baterii Castel Vendon v Cherbourgu nebyly instalovány ani zčásti, neboť stavba objektů skončila v rané fázi. Kromě toho Němci zprovoznili i francouzskou baterii Cap Cépet v Toulonu, která měla věže s 34 cm kanóny, určené pro bitevní lodě třídy Bretagne. Diskutabilní bojovou hodnotu měly pancéřové věže ze starých nizozemských pancéřových lodí, instalované v baterii Brandenburg u Rotterdamu.

(2) Otočná věž Drh. L. C/28 o váze zhruba 900 tun měla pancéřování o síle 18 až 28 cm a její obsluhu tvořily dvě směny po 75 mužích. Na bitevních křižnících bylo instalováno celkem šest věží a zatímco dvě věže z Gneisenau zamířily do pobřežních opevnění, Scharnhorstu šel ke dnu 26.12.1943. Třetí věž Gneisenau byla poškozena při zásahu leteckou pumou, který vyřadil loď z činnosti a její tři kanóny byly jednotlivě instalovány do baterie Rozenburg u Rotterdamu. Věž byla vyzbrojena třemi kanóny 28 cm SKC/34. Maximální dostřel kanónů byl 42 km, granáty vážily podle typu 313 a 330 kg. V parametrech odolnosti a především výzbroje tedy za věžemi standardních bitevních lodí značně zaostávala. Toho si byli Němci vědomi a chystali jejich výměnu za věže s 38 cm kanóny, k čemuž však nedošlo z důvodu potopení Scharnhorstu a poškození Gneisenau nálety v kombinaci se změnou priorit.

(3) Baterie Örlandet u Trondheimu měla podobné uspořádání, nicméně byla spolu s okolními opevnění prohlášena za „pevnost“, zahrnující podstatně větší prostor, v němž bylo i letiště. Hlavní objekt se lišil především tím, že byl o 3 metry nižší, neboť jeho věž „C“ ze zádi lodi byla nižší, než věž „B“ baterie Fjell, umístěná v superpozici nad zničenou věží „A“. Podzemí bylo přizpůsobeno terénu a jeho podstatná část byla ponechána ve formě výlomu v žulovém masivu. I zde byla k postřelování přístupové silnice připravena zbraň L1 (umístěná v samostatném objektu R631) a také objekt s s šestistřílnovou kopulí 35P8 a objekt kopulí pro minomet, která však byly poněkud dále, v malém opěrném bodu Berg. Řízení palby zajišťoval i zde objekt R446, vzdálený však asi tři kilometry od baterie.


Zobrazit místo Atlantický val na jihu Norska na větší mapě

Bergen se vyznačuje nečekaně teplým klimatem (celoroční průměr je stejný jako v ČR) a extrémním množstvím dešťových srážek. Jistě sem nepojedete zvlášť, ale po pobřeží s dalšími opevněními, nicméně berte v úvahu, že pojedete přímou cestou, ať již tam, nebo zpátky, ukazuje plánovač do Prahy nějakých 21 hodin cesty. To se samozřejmě nedá stihnout, už proto, že na trajekt do Dánska musíte přijet s předstihem. Cestování v okolí Bergenu je bezproblémové a na ostrovy vedou mosty, ale je to dosti zdlouhavé.

stav: červenec 2013

Foto: R. Hrabčák 2013 (RH), O. Filip 2013

Literatura:
Jean-Bernard Wahl: Mur de L’Atlantique en Norvège, Huningue 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Jean-Bernard Wahl, Félix Dimitric: Norvège – Le Guide (3 – Bergen)

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 27.2.2014 23.33 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017