Haugesund je malé město, ukryté za ostrovem Karmøy. Samotný přístav není příliš důležitý, zato průliv Karmsund, který zde začíná, odedávna umožňuje lodím proplout mimo rozbouřené vody oceánu se zrádnými skalisky. Zdejší německá obrana nedisponovala žádnými speciálními zbraněmi a nebyla zde ani stálá obranná postavení pro pěchotu, jako kolem větších přístavů. Atlantický val měl v této oblasti charakter řídké linie baterií, rozmístěných podél pobřeží, s důrazem na oba vjezdy do průlivu Karmsund. Na poloostrově Haugesund a na ostrově Karmøy, na jehož jižním cípu je malý přístav Skudeneshavn, mělo německé pobřežní dělostřelectvo celkem 54 kanónů, obsluhovaných zhruba 1300 muži. Pro představu lze uvést, že v celém Norsku to bylo přibližně 1100 hlavní pobřežního dělostřelectva ve 280 bateriích, obsluhovaných čtyřiceti tisíci muži, k čemuž je nutné připočítat dalších zhruba 1400 polních a protiletadlových děl, začleněných k běžným útvarům.
Jen na jediném běžném úseku Atlantického valu, který je tématem tohoto článku, lze výstižně demonstrovat, jaký problém muselo představovat zásobování municí a náhradními díly, jakož i výcvik posádek. Jako hlavní výzbroj, zaměřená především na palby proti lodím, zde byly použity norské věžové kanóny ráže 7,5 cm a 12 cm, francouzské kanóny ráže 10,5 cm, 14,5 cm a 15,5 cm, ruské kanóny ráže 8,8 cm (převrtané z 8,5 cm) a 12,2 cm, německé kanóny ráže 12,7 cm a 15 cm a německé moždíře ráže 21 cm. Jako protitanková, protiletadlová a protipěchotní výzbroj posloužily belgické 7,5 cm kanóny, francouzské 2,5 cm, 3,7 cm (tankové) a 4,7 cm kanóny, ruské 4,5 cm a 7,6 cm kanóny, norské 7,5 cm kanóny a německé 2 cm, 5 cm (tankové) a 7,5 cm kanóny. Výzbroj doplňovaly belgické, německé, ruské a francouzské minomety a norské kulomety. Specifikem byly věžové kanóny, avšak zatímco 7,5 cm kanóny používaly běžnou norskou munici a pro každý z kanónů baterie Haugesund Hafen tak měli Němci k dispozici několik tisíc granátů, pro dvě věže s 12 cm kanóny ve Skudeneshavnu zbylo jen po 448 granátech. Jejich munice pocházela již ze začátku 20. století a proto musela být zkontrolována a repasována v norské zbrojovce. Část této munice v předchozích desetiletích vystřílela norská armáda, z toho část v roce 1940 v bojích proti Němcům.
Skudenes Hafen (Zug HKB 3/978)
Pancéřová baterie v přístavu organizačně patřila k baterii pozemního vojska 3/978 Skudenes, neboť jí obsluhovala vyčleněna četa této baterie (německy „zug“). Baterie se skládala z malého stanoviště řízení palby a dvou velkých objektů pro otočné věže Schneider z počátku 20. století, demontované v roce 1943 z norských fortů na Glomské linii. Věže byly vyzbrojeny francouzskými kanóny o dostřelu 9 kilometrů, které Němci označovali 12 cm L/40 PzTurm(n). Každý objekt byl vybaven agregátem o síle 11 HP, sloužícím především pro pohon ventilátorů.
Dnes je baterie v přístupném areálu jakési projekční firmy, kde lze zaparkovat. Věž uprostřed parkoviště byla nahrazena laminátovou maketou, protože byla odvezena jako exponát do pevnosti Fredriksten, druhá věž je na svém místě. Interiér objektů bohužel není přístupný, pravděpodobně ale budou stejné, jako objekty baterie Midbröd u Egersundu. Není ani jasné, zda byly spojeny podzemními chodbami, jako v případě druhé zmíněné baterie.
(U baterie Skudenes pro šest 15,5 cm kanónů K416(f) jsme nebyli. Prostor je bez problémů přístupný a nezarostlý, baterie je se svým malým atypickým stanovištěm řízení palby, šesti platformami, muničním úkrytem a malými objekty průměrně zajímavá).
Syre (HKB 3/978)
Baterie, instalovaná na vyčnívajícím žulovém masivu, je v Norsku poměrně výjimečná, neboť se zde na minimální ploše nachází hned osm těžkých typových objektů (Regelbau) tří různých typů. Jedná se o muniční úkryt R607 v týlu baterie, dva úkryty pro mužstvo R622, stanoviště řízení palby R636 a čtyři kombinované úkryty pro mužstvo a munici R655. Ačkoli se v Norsku u běžných baterií betonem dosti šetřilo, celková kubatura železobetonu typových objektů této baterie, bez zohlednění přístaveb a platforem, dosahovala 5000 m3. Z toho je ovšem patrná i jistá marnotratnost německé koncepce s nevelkými objekty, majícími dva metry silné stropy a stěny po celém obvodu. Spotřeba železobetonu v přepočtu na objem užitné plochy byla vysoká, například nejmodernější objekt R655, zavedený až v roce 1943, měl při kubatuře 500 m3 objem užitných prostor pouhých 45 m3 (podlahová plocha skladu munice 8 m2, ubikace 12 m2) a k tomu měl chodby o objemu zhruba 16 m3.
Schématické znázornění objektů. S objemem materiálu, odpovídajícího například třem československým pěchotním srubům II. odolnosti, byl získán prostor pouze pro 76 mužů (nouzově jistě více) a 68 m2 pro munici. O. Filip 2014
Specifikem zdejších objektů bylo jejich maskování falešnými balvany, vytvořenými z betonu na hranách stropu a použití „tobruků“, které nebyly integrovány do opěrných zdí u týlové stěny, ale byly připojeny z boku a tudíž se podobaly samostatným objektům. Mezi typovými objekty jsou rozmístěny čtyři velké platformy o průměru téměř deset metrů pro sovětské 12,2 cm kanóny, pátá platforma je netypicky odsunuta daleko od všech objektů. Sloužily pouze jako opora pro podvozek děla a jednoduché mechanismy, umožňující pojíždění opěr lafety v okruhu 360°, samotným zbraním ani obsluze ale neposkytovaly naprosto žádnou ochranu, což je při míře použití těžkých objektů poněkud paradoxní. Na skále asi půl kilometru severovýchodně od baterie se nacházel radar Würzburg Riese, z něhož zůstal typický sokl a především zajímavé pozůstatky ocelové nosné konstrukce, ale bohužel jsme u něj nebyli.
K baterii musíte dojít po pěšině, která odbočuje z ulice Kråkebergevegen (+59° 09′ 05″, +5° 12′ 49″). Nelekejte se bran, ty jsou kvůli dobytku a je to běžná turistická trasa. Samotná baterie je opravdu výjimečně hezká a fotogenická, a to i na norské poměry. Objekty, krásně zapuštěné do žulových skal, jsou v dobrém stavu a najdete v nich různé pozůstatky vybavení. Hezkým detailem jsou zmíněné falešné balvany na hranách stropů.
Ferkinstad (HKB 67/977)
Tato baterie měla ve výzbroji francouzské kanóny 14,5 cm K405(f), což je zbraň, která se v Norsku vyskytovala ve zhruba šedesáti exemplářích. Jedinými těžkými objekty baterie jsou stanoviště řízení palby R636 a těsně před ním umístěný muniční úkryt R607, zbytek jsou improvizované malé úkryty, rozmístěné po obvodu platforem pro kanóny.
Objekty baterie jsou rozmístěny na pastvině nad skalnatým pobřežím, lze dojet až téměř k nim a zaparkovat kousek před statkem. Při obcházení objektů budete dost blízko domů, ale vzhledem ke zvyku místních obyvatel nestarat se o pobíhající turisty, to asi nebude problém.
Haugesund Hafen (HKB 68/977)
Výzbroj baterie byla v rámci celého Atlantického valu zcela unikátní, neboť jí tvořily čtyři otočné věže belgické výroby pro 7,5 cm kanóny, stejně jako výše zmíněné věže ve Skudeneshavenu demontované z norských fortů Høytorp a Trøgstad na Glomské linii. Věže byly modernější, než jejich větší kolegyně pro 12 cm kanóny a disponovaly elektrickým pohonem otáčení. Instalovány byly na speciálních objektech, které měly po vzoru norských fortů vnitřní uspořádání přizpůsobeno tomu, aby bylo možné vyměnit hlavně. Baterie byla rozdělena na dvě části po dvou objektech, situované po obou stranách průlivu Karmsund. Jižní část se nacházela na ostrůvku Storøy, avšak byla před několika lety zdemolována kvůli zřízení skladovacích ploch pro průmysl (věže byly demontovány a i s vnitřním vybavením přesunuty na fort Høytorp). Severní půlbaterie je v dobrém stavu, byť se na ni tlačí zástavba nových rodinných domů.
Speciální objekt pro norskou věž. Šachta byla chráněna dva metry silnými stěnami, zbytek objektu měl jen metrové stěny. Vysvětlivky: 1 – nasávání vzduchu do strojovny, 2 – kobka na vystřelené nábojnice, 3 – strojovna, 4 – zářez v podlaze pro manipulaci se zavěšenou hlavní při její výměně. O. Filip 2014
Objekty se nachází hned u ulice, avšak nedá se zde zaparkovat a proto jsme sjeli do malého přístavu (+59° 26′ 07″, +5° 14′ 25″), kde je místa dost a odkud je to k jižnímu objektu jen sto metrů. Věže jsou velice hezké, a to zvenku i zevnitř, byť v objektech je hodně odpadků. Konstrukce podlážky v jižní věži je utržená a leží šikmo, pravá věž je v lepším stavu a na podlážku lze vylézt. Uvnitř se dochovalo mnoho technických detailů, jako je pohon otáčení. Kromě fortu Høytorp, kde jsou navrácené 7,5 cm věže zřejmě stále ještě ve fázi instalace, je to unikátní možnost vidět nejen norské věže, ale vlastně i nejmodernější typ belgických věží, podobných typům z období těsně před první světovou válkou, hojně instalovaným na antverpských fortech. Stejně jako u ostatních pancéřových baterií s norskými věžemi je zarážející, jak improvizovaně vypadá stanoviště řízení palby ve srovnání s masivními objekty pro věže.
Haugesund (MKB 10/504)
Kanóny 15 cm SKL/45 jsou výjimečně německého původu a původně tvořily baterii „Bismarck“ u Stavangeru. Nakonec byly instalovány na platformách šest kilometrů severně od Haugesundu a doplněny slušným množstvím pomocných a obranných objektů, mezi nimiž však není ani jeden těžký typový objekt. Specifikem baterie je velký atypický objekt řízení palby odolnosti Vf s trojicí nad sebou umístěných štěrbin pro dálkoměry a zaměřovače, navíc opatřený přístupovou chodbou s obrannou střílnou.
Přímo k objektům vede soukromá cesta, na jejímž začátku je automat na lístky s žádostí majitele pozemků, aby návštěvníci zaplatili a přispěli tak na údržbu baterie. To jsme poctivě udělali, nicméně jsme naletěli na bohapustou lež. Jediné, co majitel udělal, bylo zhoršení stavu objektů vybudováním grilu na jedné z platforem a poničení stanoviště řízením palby pokusem udělat z něj jakousi levnou ubytovnu. Alespoň, že přístup do tohoto objektu byl otevřený.
Selbjörnsfjord (MKB 8/504)
Již v roce 1940 byly na nejsevernějším výběžku ostrova Stord instalovány norské 12 cm houfnice, v roce 1943 je však nahradily moderní kanóny 12,7 cm SKC/34 o dostřelu 17 km. Baterie je specifická svým složitým, lehce pancéřovaným stanovištěm řízení palby.
Dojet na mys po místních silničkách je trochu komplikovanější. Asi kilometr před baterií je třeba zaparkovat a pokračovat pěšky. První, co uvidíte, je muniční úkryt námořnictva, který sice není typovým modelem, ale je velmi mohutný a podobá se objektu M145. V okolí stanoviště řízení palby uvidíte několik netypových úkrytů, obložených kameny, do nichž se vyplatí zajít, neboť interiéry s dřevěným vybavením jsou neuvěřitelně zachovalé a navíc jsou v nich kresby od jejich posádek. Velitelské stanoviště je skutečně podivné, ale pohyb v jeho interiéru je kvůli částečnému zatopení složitý. Kromě nejbližší platformy pro kanón, která se nevyznačuje ničím zajímavým, jsme další objekty v nepřehledném terénu nehledali.
Zobrazit místo Atlantický val na jihu Norska na větší mapě
Mezi terminálem Mekjarvik u Stavangeru a přístavem Skudeneshavn jezdí trajekt. Pancéřovou věž baterie Skudenes Hafen tak uvidíte přímo z paluby. Pokud budete pokračovat na Bergen, čeká vás další trajekt z terminálu Sandvika u baterie Selbjörnsfjord. Pokud byste měli dostatek času, můžete navštívit Arquebus Krigshistorisk Museum, které se nachází asi šest kilometrů východně od Haugesundu (+59° 25′ 22″, +5° 23′ 02″). Mají zde různé menší kanóny, dálkoměr a především radar Würzburg Riese.
stav: červenec 2013
Foto: R. Hrabčák 2013 (RH), O. Filip 2013
Literatura:
Jean-Bernard Wahl: Mur de L’Atlantique en Norvège, Huningue 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Jean-Bernard Wahl, Félix Dimitric: Norvège – LE GUIDE (2 – le Sud-Ouest)
Sven Frithjof Valand-Lie: Kystbatteriene på Haugesundshalvøya og på Karmøy
- Baterie Syre (Syreneset Fort) – velice fotogenická baterie zasazená v prostředí obrovských balvanů.Nad baterií je zřícený podstavec pro radar Wurzburg,který je ale oranžové barvy,tudíž není jasno zda je to původní zbarvení !!!
– Haugesund Hafen – časy se mění – dnes je baterie oplocena vysokým plotem pro chov krav a ovcí jako i na jiných místech a neochotný majitel nebyl vstřícný k nafocení objektů a věží.Baterie se nachází hned u obytných domů.