Atlantický val v okolí Skudeneshavnu a Haugesundu

(Norsko) – Skudeneshavn, Haugesund, ostrov Stord
Napsal: O. Filip
dělostřelecké baterie, pancéřové baterie
Na pobřeží mezi Stavangerem a Bergenem najde návštěvník hned tři baterie, které patří mezi nejzajímavější. Mezi velké unikáty patří dvě německé baterie s pancéřovými věžemi belgické a francouzské výroby, které byly získány z norských fortů.

Haugesund je malé město, ukryté za ostrovem Karmøy. Samotný přístav není příliš důležitý, zato průliv Karmsund, který zde začíná, odedávna umožňuje lodím proplout mimo rozbouřené vody oceánu se zrádnými skalisky. Zdejší německá obrana nedisponovala žádnými speciálními zbraněmi a nebyla zde ani stálá obranná postavení pro pěchotu, jako kolem větších přístavů. Atlantický val měl v této oblasti charakter řídké linie baterií, rozmístěných podél pobřeží, s důrazem na oba vjezdy do průlivu Karmsund. Na poloostrově Haugesund a na ostrově Karmøy, na jehož jižním cípu je malý přístav Skudeneshavn, mělo německé pobřežní dělostřelectvo celkem 54 kanónů, obsluhovaných zhruba 1300 muži. Pro představu lze uvést, že v celém Norsku to bylo přibližně 1100 hlavní pobřežního dělostřelectva ve 280 bateriích, obsluhovaných čtyřiceti tisíci muži, k čemuž je nutné připočítat dalších zhruba 1400 polních a protiletadlových děl, začleněných k běžným útvarům.

Jen na jediném běžném úseku Atlantického valu, který je tématem tohoto článku, lze výstižně demonstrovat, jaký problém muselo představovat zásobování municí a náhradními díly, jakož i výcvik posádek. Jako hlavní výzbroj, zaměřená především na palby proti lodím, zde byly použity norské věžové kanóny ráže 7,5 cm a 12 cm, francouzské kanóny ráže 10,5 cm, 14,5 cm a 15,5 cm, ruské kanóny ráže 8,8 cm (převrtané z 8,5 cm) a 12,2 cm, německé kanóny ráže 12,7 cm a 15 cm a německé moždíře ráže 21 cm. Jako protitanková, protiletadlová a protipěchotní výzbroj posloužily belgické 7,5 cm kanóny, francouzské 2,5 cm, 3,7 cm (tankové) a 4,7 cm kanóny, ruské 4,5 cm a 7,6 cm kanóny, norské 7,5 cm kanóny a německé 2 cm, 5 cm (tankové) a 7,5 cm kanóny. Výzbroj doplňovaly belgické, německé, ruské a francouzské minomety a norské kulomety. Specifikem byly věžové kanóny, avšak zatímco 7,5 cm kanóny používaly běžnou norskou munici a pro každý z kanónů baterie Haugesund Hafen tak měli Němci k dispozici několik tisíc granátů, pro dvě věže s 12 cm kanóny ve Skudeneshavnu zbylo jen po 448 granátech. Jejich munice pocházela již ze začátku 20. století a proto musela být zkontrolována a repasována v norské zbrojovce. Část této munice v předchozích desetiletích vystřílela norská armáda, z toho část v roce 1940 v bojích proti Němcům.

Skudenes Hafen (Zug HKB 3/978)

Pancéřová baterie v přístavu organizačně patřila k baterii pozemního vojska 3/978 Skudenes, neboť jí obsluhovala vyčleněna četa této baterie (německy „zug“). Baterie se skládala z malého stanoviště řízení palby a dvou velkých objektů pro otočné věže Schneider z počátku 20. století, demontované v roce 1943 z norských fortů na Glomské linii. Věže byly vyzbrojeny francouzskými kanóny o dostřelu 9 kilometrů, které Němci označovali 12 cm L/40 PzTurm(n). Každý objekt byl vybaven agregátem o síle 11 HP, sloužícím především pro pohon ventilátorů.

Dnes je baterie v přístupném areálu jakési projekční firmy, kde lze zaparkovat. Věž uprostřed parkoviště byla nahrazena laminátovou maketou, protože byla odvezena jako exponát do pevnosti Fredriksten, druhá věž je na svém místě. Interiér objektů bohužel není přístupný, pravděpodobně ale budou stejné, jako objekty baterie Midbröd u Egersundu. Není ani jasné, zda byly spojeny podzemními chodbami, jako v případě druhé zmíněné baterie.

(U baterie Skudenes pro šest 15,5 cm kanónů K416(f) jsme nebyli. Prostor je bez problémů přístupný a nezarostlý, baterie je se svým malým atypickým stanovištěm řízení palby, šesti platformami, muničním úkrytem a malými objekty průměrně zajímavá).


Jedna z otočných věží pro 12 cm kanón. Tento tvar věže je v celé historii velmi neobvyklý. (RH)

Detail věže s velkým otvorem pro hlaveň a otvorem pro zaměřovač. Je vidět též horní okraj předpancíře.

Jeden ze vstupů do objektu pro věž, vybavený dvoudílnými pancéřovými dveřmi s ochrannou střílnou. Zda byl objekt spojen se sousedním, není známo.

Syre (HKB 3/978)

Baterie, instalovaná na vyčnívajícím žulovém masivu, je v Norsku poměrně výjimečná, neboť se zde na minimální ploše nachází hned osm těžkých typových objektů (Regelbau) tří různých typů. Jedná se o muniční úkryt R607 v týlu baterie, dva úkryty pro mužstvo R622, stanoviště řízení palby R636 a čtyři kombinované úkryty pro mužstvo a munici R655. Ačkoli se v Norsku u běžných baterií betonem dosti šetřilo, celková kubatura železobetonu typových objektů této baterie, bez zohlednění přístaveb a platforem, dosahovala 5000 m3. Z toho je ovšem patrná i jistá marnotratnost německé koncepce s nevelkými objekty, majícími dva metry silné stropy a stěny po celém obvodu. Spotřeba železobetonu v přepočtu na objem užitné plochy byla vysoká, například nejmodernější objekt R655, zavedený až v roce 1943, měl při kubatuře 500 m3 objem užitných prostor pouhých 45 m3 (podlahová plocha skladu munice 8 m2, ubikace 12 m2) a k tomu měl chodby o objemu zhruba 16 m3.

Schématické znázornění objektů. S objemem materiálu, odpovídajícího například třem československým pěchotním srubům II. odolnosti, byl získán prostor pouze pro 76 mužů (nouzově jistě více) a 68 m2 pro munici. O. Filip 2014

Specifikem zdejších objektů bylo jejich maskování falešnými balvany, vytvořenými z betonu na hranách stropu a použití „tobruků“, které nebyly integrovány do opěrných zdí u týlové stěny, ale byly připojeny z boku a tudíž se podobaly samostatným objektům. Mezi typovými objekty jsou rozmístěny čtyři velké platformy o průměru téměř deset metrů pro sovětské 12,2 cm kanóny, pátá platforma je netypicky odsunuta daleko od všech objektů. Sloužily pouze jako opora pro podvozek děla a jednoduché mechanismy, umožňující pojíždění opěr lafety v okruhu 360°, samotným zbraním ani obsluze ale neposkytovaly naprosto žádnou ochranu, což je při míře použití těžkých objektů poněkud paradoxní. Na skále asi půl kilometru severovýchodně od baterie se nacházel radar Würzburg Riese, z něhož zůstal typický sokl a především zajímavé pozůstatky ocelové nosné konstrukce, ale bohužel jsme u něj nebyli.

K baterii musíte dojít po pěšině, která odbočuje z ulice Kråkebergevegen (+59° 09′ 05″, +5° 12′ 49″). Nelekejte se bran, ty jsou kvůli dobytku a je to běžná turistická trasa. Samotná baterie je opravdu výjimečně hezká a fotogenická, a to i na norské poměry. Objekty, krásně zapuštěné do žulových skal, jsou v dobrém stavu a najdete v nich různé pozůstatky vybavení. Hezkým detailem jsou zmíněné falešné balvany na hranách stropů.


Terén v týlu baterie s příjezdovou cestou a velkým muničním úkrytem R607. Hranu střechy maskují falešné balvany.

Stanoviště řízení palby R636 s pozorovací štěrbinou. Nad ní jsou vidět roury pro dvě menší antény. Dole leží zbytky lafet. (RH)

Týlové stěna stanoviště řízení palby. Jde o jediný objekt s vnější střílnou na obranu vstupu. Je vidět schodiště do stropního postavení pro dálkoměr. (RH)

Detail stropu stanoviště řízení palby s prostupy pro dvě hlavní antény. V pozadí jsou dvě platformy pro kanóny.

Detail platformy se stanovištěm řízení palby v pozadí. Všimněte si velikosti palebného postavení ve srovnání s lidskou postavou.

Úkryt pro mužstvo typu R622. Umístění „tobruku“ je velmi neobvyklé, v této baterii je však standardem. (RH)

Jeden ze čtyř kombinovaných objektů R655 pro mužstvo a munici. Narozdíl od větších úkrytů má pouze jeden vchod.

Nouzový východ v objektu R655. Nápis varuje před oxidem uhelnatým (Kohlenoxyd) z kamen a nařizuje vyčistit popel před odchodem a nepoužívat kamna v noci. (RH)

Ferkinstad (HKB 67/977)

Tato baterie měla ve výzbroji francouzské kanóny 14,5 cm K405(f), což je zbraň, která se v Norsku vyskytovala ve zhruba šedesáti exemplářích. Jedinými těžkými objekty baterie jsou stanoviště řízení palby R636 a těsně před ním umístěný muniční úkryt R607, zbytek jsou improvizované malé úkryty, rozmístěné po obvodu platforem pro kanóny.

Objekty baterie jsou rozmístěny na pastvině nad skalnatým pobřežím, lze dojet až téměř k nim a zaparkovat kousek před statkem. Při obcházení objektů budete dost blízko domů, ale vzhledem ke zvyku místních obyvatel nestarat se o pobíhající turisty, to asi nebude problém.


Týl stanoviště řízení palby R636 s ochrannou střílnou. Objekt má obvyklé maskování falešnými balvany.

Čelní část stanoviště řízení palby, před nímž je poněkud neobvykle umístěn muniční úkryt R607.

Platforma pro 14,5 cm kanón s objektem R636 v pozadí. Každé stanoviště mělo malý úkryt s průzorem, zřejmě pro velitele děla. (RH)

Haugesund Hafen (HKB 68/977)

Výzbroj baterie byla v rámci celého Atlantického valu zcela unikátní, neboť jí tvořily čtyři otočné věže belgické výroby pro 7,5 cm kanóny, stejně jako výše zmíněné věže ve Skudeneshavenu demontované z norských fortů Høytorp a Trøgstad na Glomské linii. Věže byly modernější, než jejich větší kolegyně pro 12 cm kanóny a disponovaly elektrickým pohonem otáčení. Instalovány byly na speciálních objektech, které měly po vzoru norských fortů vnitřní uspořádání přizpůsobeno tomu, aby bylo možné vyměnit hlavně. Baterie byla rozdělena na dvě části po dvou objektech, situované po obou stranách průlivu Karmsund. Jižní část se nacházela na ostrůvku Storøy, avšak byla před několika lety zdemolována kvůli zřízení skladovacích ploch pro průmysl (věže byly demontovány a i s vnitřním vybavením přesunuty na fort Høytorp). Severní půlbaterie je v dobrém stavu, byť se na ni tlačí zástavba nových rodinných domů.

Speciální objekt pro norskou věž. Šachta byla chráněna dva metry silnými stěnami, zbytek objektu měl jen metrové stěny. Vysvětlivky: 1 – nasávání vzduchu do strojovny, 2 – kobka na vystřelené nábojnice, 3 – strojovna, 4 – zářez v podlaze pro manipulaci se zavěšenou hlavní při její výměně. O. Filip 2014

Objekty se nachází hned u ulice, avšak nedá se zde zaparkovat a proto jsme sjeli do malého přístavu (+59° 26′ 07″, +5° 14′ 25″), kde je místa dost a odkud je to k jižnímu objektu jen sto metrů. Věže jsou velice hezké, a to zvenku i zevnitř, byť v objektech je hodně odpadků. Konstrukce podlážky v jižní věži je utržená a leží šikmo, pravá věž je v lepším stavu a na podlážku lze vylézt. Uvnitř se dochovalo mnoho technických detailů, jako je pohon otáčení. Kromě fortu Høytorp, kde jsou navrácené 7,5 cm věže zřejmě stále ještě ve fázi instalace, je to unikátní možnost vidět nejen norské věže, ale vlastně i nejmodernější typ belgických věží, pravděpodobně odpovídající věžím z období těsně před první světovou válkou, které byly hojně používány na antverpských fortech. Stejně jako u ostatních pancéřových baterií s norskými věžemi je zarážející, jak improvizovaně vypadá stanoviště řízení palby ve srovnání s masivními objekty pro věže.


Levý objekt pro věž. Vpravo od něj je jeden z malých Vf úkrytů. (RH)

Věž Cockerill s pozůstatky plechového okapu. Na vrchlíku je otvor pro periskop, na předpancíři je vidět jeho dělení na segmenty. (RH)

Pohled na dvojici věží, vzdálených od sebe 120 metrů.

Pravá věž, za níž je vidět jednoduchá čtvercová nástavba pozorovatelny. Úplně v pozadí je druhá věž.

Detail otvoru pro periskop velitele věže. Do výřezu se zasouval klobouček periskopové roury, zářez sloužil jako odvodnění.

Bok pravého objektu. Pod věží je vidět šachta, rozdělená svislou příčkou. Polovina sloužila pro nasávání vzduchu, blíže k věži byla kobka na nábojnice.

Chodba do šachty věže. U stropu je otvor pro výměnu kanónové hlavně. Toto řešení je okopírováno z norských fortů.

Vstup do pravé věže s pozůstatky žebříků a dvěma potrubími pro přívod vzduchu. (RH)

Konstrukce podlahy v bojovém prostoru věže. Nad nimi je vidět prohnutý nosník pro lafetu kanónu, střílna a otvor pro periskop

Stěna šachty v místě vstupu s uzávěrem otvoru pro výměnu hlavně. Nahoře je vidět ozubený věnec a nízký žebrovaný prstenec, na němž je přišroubován vrchlík.

Rotační přívod elektřiny na ose věže. Tvoří jej měděné kruhy, izolované dřevěnými deskami, kartáčky byly upevněny na svislé desce.

Haugesund (MKB 10/504)

Kanóny 15 cm SKL/45 jsou výjimečně německého původu a původně tvořily baterii „Bismarck“ u Stavangeru. Nakonec byly instalovány na platformách šest kilometrů severně od Haugesundu a doplněny slušným množstvím pomocných a obranných objektů, mezi nimiž však není ani jeden těžký typový objekt. Specifikem baterie je velký atypický objekt řízení palby odolnosti Vf s trojicí nad sebou umístěných štěrbin pro dálkoměry a zaměřovače, navíc opatřený přístupovou chodbou s obrannou střílnou.

Přímo k objektům vede soukromá cesta, na jejímž začátku je automat na lístky s žádostí majitele pozemků, aby návštěvníci zaplatili a přispěli tak na údržbu baterie. To jsme poctivě udělali, nicméně jsme naletěli na bohapustou lež. Jediné, co majitel udělal, bylo zhoršení stavu objektů vybudováním grilu na jedné z platforem a poničení stanoviště řízením palby pokusem udělat z něj jakousi levnou ubytovnu. Alespoň, že přístup do tohoto objektu byl otevřený.


Poškozená platforma pro pro 15 cm kanón s otvory pro výdej munice z příručního skladu. V pozadí na kopečku je stanoviště řízení palby. (RH)

Detail ventilu Dräger v jednom z malých Vf úkrytů. Ventil automaticky reguloval přetlak v místnosti, do níž ji nasával ventilátor.

Vstupní chodba v atypickém stanovišti řízení palby, vybavená ochrannou střílnou.

Selbjörnsfjord (MKB 8/504)

Již v roce 1940 byly na nejsevernějším výběžku ostrova Stord instalovány norské 12 cm houfnice, v roce 1943 je však nahradily moderní kanóny 12,7 cm SKC/34 o dostřelu 17 km. Baterie je specifická svým složitým, lehce pancéřovaným stanovištěm řízení palby.

Dojet na mys po místních silničkách je trochu komplikovanější. Asi kilometr před baterií je třeba zaparkovat a pokračovat pěšky. První, co uvidíte, je muniční úkryt námořnictva, který sice není typovým modelem, ale je velmi mohutný a podobá se objektu M145. V okolí stanoviště řízení palby uvidíte několik netypových úkrytů, obložených kameny, do nichž se vyplatí zajít, neboť interiéry s dřevěným vybavením jsou neuvěřitelně zachovalé a navíc jsou v nich kresby od jejich posádek. Velitelské stanoviště je skutečně podivné, ale pohyb v jeho interiéru je kvůli částečnému zatopení složitý. Kromě nejbližší platformy pro kanón, která se nevyznačuje ničím zajímavým, jsme další objekty v nepřehledném terénu nehledali.


Velký netypový muniční úkryt námořnictva se dosti podobá těžkým typovým objektům. (RH)

Úkryty odolnosti Vf byly v této oblasti často maskovány kamenným obložením. (RH)

Interiér úkrytu s perfektně provedeným dřevěným obložením a vnitřními příčkami. Všimněte si zkoseného rohu postele kvůli otvírání dveří. (RH)

Kresby v jednom z úkrytů, představující bavící se námořníky. V této odlehké lokalitě to asi byl poněkud vzdálený sen. (RH)

Týl stanoviště řízení palby, které je docela slušným slepencem. Kruhový objekt zcela vlevo je vodojem. (RH)

Plechová konstrukce pozorovacích stanovišť. Dvě z nich měly strop a sklápěcí desky, úplně nahoře je otevřené postavení, obehnané nízkou plechovou ohrádkou. (RH)


Zobrazit místo Atlantický val na jihu Norska na větší mapě

Mezi terminálem Mekjarvik u Stavangeru a přístavem Skudeneshavn jezdí trajekt. Pancéřovou věž baterie Skudenes Hafen tak uvidíte přímo z paluby. Pokud budete pokračovat na Bergen, čeká vás další trajekt z terminálu Sandvika u baterie Selbjörnsfjord. Pokud byste měli dostatek času, můžete navštívit Arquebus Krigshistorisk Museum, které se nachází asi šest kilometrů východně od Haugesundu (+59° 25′ 22″, +5° 23′ 02″). Mají zde různé menší kanóny, dálkoměr a především radar Würzburg Riese.

stav: červenec 2013

Foto: R. Hrabčák 2013 (RH), O. Filip 2013

Literatura:
Jean-Bernard Wahl: Mur de L’Atlantique en Norvège, Huningue 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Jean-Bernard Wahl, Félix Dimitric: Norvège – LE GUIDE (2 – le Sud-Ouest)
Sven Frithjof Valand-Lie: Kystbatteriene på Haugesundshalvøya og på Karmøy

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 23.3.2014 9.39 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017