 |
(Norsko) – Stavanger, Egersund Napsal: O. Filip dělostřelecké baterie, pancéřová baterie, pěchotní objekty Z „pevnosti“ Stavanger zůstalo jen několik objektů, na okolním pobřeží je ale několik mimořádně hezkých baterií, včetně baterie s pancéřovými věžemi pro 12 cm kanóny. Zajímavá je i poválečná norská baterie s dochovaným kanónem. |
Přístav Stavanger je na norské poměry velkým městem se 130 tisíci obyvateli, za to ovšem vděčí až nedávnému rozvoji těžby plynu a ropy v Severním moři. V roce 1940 jej již 9. dubna obsadili Němci, kteří provedli výsadek na letišti Sola. Během okupace nebyl Stavanger tak důležitým přístavem, jako například o něco severněji umístěný Bergen, zato zde vznikly velmi důležité letecké základny. Kromě existujícího letiště Sola a nově postavené letecké základny Forus, propojených 3,6 km dlouho pojížděcí dráhou, byla nedaleko nich i základna hydroplánů Sola-See. Bombardéry, startující z letiště Sola, to měly k severnímu pobřeží Skotska jen 900 kilometrů, zatímco když startovaly z německého ostrova Sylt, byla to kolem 1400 kilometrů. Hlavním úkolem letišť však bylo hlídkování nad mořem a obrana proti náletům, nikoli ofenzivní činnost proti Velké Británii, zvláště pak po získání letišť v okupované Francii. Podmínky pro činnost Luftwaffe však nebyly jednoduché. Narychlo postavené dráhy byly nerovné, částečně podmáčené a měkké, počasí bylo často mlhavé a velmi proměnlivé, takže nebyla nouze o havárie. Samotný Stavanger byl prohlášen za pevnost, obdržel 59 těžkých protiletadlových kanónů a byl obklopen souvislou linií pozemní obrany s překážkami, minovými poli a množstvím pěchotních opěrných bodů. Norové některá opevnění dál využívali, nejsilnější baterii vybudovali na ostrůvku Fjøløy.
Midbröd (Zug HKB 20/978)
Tato baterie byla detašovanou pozicí, obsluhovanou posádkou nedaleké baterie Eigeroy. Její výzbroj tvořily dva 12 cm kanóny L/40 Pz.Turm(n) v pancéřových otočných věžích, pocházejících z norských fortů Glomské linie. Pro věže byly vybudovány speciální velké objekty, jejichž specifickým znakem byla průběžná chodba s dřevěnou podlahou, pod níž se nacházelo schodiště do podzemí. Po rozebrání podlahy bylo možné využít vzniklý prostor pro manipulaci s hlavněmi, vytaženými z věží. Podzemí mělo propojovat oba objekty a ústit v týlu za žulovými skalami, avšak nebylo dokončeno. Dalšími objekty byly dva tobruky a jednoduchá pozorovatelna.
Baterie leží na nádherných žulových skalách a asi 200 metrů za ní je parkoviště, které je sice na sousedním ostrově, ale je zde most. Do pravého objektu je možné dostat se vchody z obou stran, ale v chodbě chybí zmíněná dřevěná podlaha. Zleva se nedostanete téměř nikam, zprava lze pohodlně se sestoupit do podzemí, ale ani tudy se do věže nedostanete a její střílna je zazděná. Do levého objektu jsme se proplazili skrz zasypaný tobruk a poté se dalo dostat i do věže, schodiště do podzemí je však zaplavené. Mnohem lepší je prolézt skrz otvor pro hlaveň, vyhnete se plazení i rzí ohlodanému žebříku. Uvnitř věže se dochovalo mnoho technických detailů včetně funkčních ručních výtahů pro jednotlivé granáty.
Dvojice věží na dokonale zamaskovaných objektech. V popředí vlevo je skála, vpravo strop objektu.
|
|
Nenápadný vstup do chodby v pravém objektu. Za vstupem je však jen krátká chodba a šachta do podzemí. (RH)
|
Postavení pro minomet, propojené s objektem baterie. I zde je maskování velmi důkladné.
|
|
Podzemní chodba v nedokončeném podzemí, směřující k východu v týlu baterie. (RH)
|
Interiér věže s bočními deskami lafety, podlážkou pro obsluhu a ručními výtahy na munici. (RH)
|
|
Jednoduché ruční výtahy, jimiž obsluha ze dna šachty předávala granáty a prachové náplně nabíječům na podlážce u zbraně. V popředí je výtah v horní poloze.
|
Ogna (HKB 18/978)
Baterie měla ve výzbroji čtveřici sovětských kanónů, upravených na ráži 8,8 cm(1). Kanóny byly osazeny v otevřených postaveních, zakomponovaných do skal a ačkoli se původně jednalo o protiletadlové zbraně, sloužily především jako pobřežní dělostřelectvo. Ve skalách byly vylámány poměrně rozsáhlé podzemní prostory o celkové délce přes půl kilometru. Hlavní z nich byl šachtou napojen na stanoviště řízení palby, které je sice redukovanou verzí typu R636, ale pořád je to zdaleka největší železobetonový objekt baterie. Doplňkovou ýzbroj tvořily dva 5 cm minomety v objektech Rs 206, kanón 5 cm KwK v objektu Rs 65a a několik lehkých protiletadlových kanónů.
Baterie je upravena na volně přístupné muzeum a vede k ní upravená pěšina z parkoviště. Všechny podzemní prostory jsou přístupné a stanoviště řízení palby je velice hezké. Zajímavá jsou i postavení pro kanóny s pečlivým maskováním, napojená na podzemí.
Jedno z postavení pro 8,8 cm kanón se vstupy do podzemí. V pozadí je stanoviště řízení palby R636. (RH)
|
|
Velká schodišťová šachta za jedním z postavení pro kanóny. Je zde dokonce i ochranná střílna a malou pancéřovou deskou.
|
Palebné postavení pro kanón 5 cm KwK na pravém křídle baterie.
|
Naerbö (MKB 6/503)
Tato těžká baterie disponovala čtyřmi železničními kanóny 24 cm K(E) 558(f)(2), rozmístěnými v jednoduchých otevřených postaveních. Umístění baterie umožnil plochý terén a blízkost civilní železniční trati, z níž byly zřízeny dvě odbočky. Řízení palby zajišťoval objekt M263 a několik radarů, včetně obrovského typu Mammut, ve stanovišti „Wachholder“, umístěném asi sedm kilometrů odtud.
Dnes vede prostorem baterie naučná stezka, smysl má ale zřejmě jen návštěva stanoviště řízení palby M263, které je mimochodem jediným objektem svého typu na celém Atlantickém valu. Vyrazit lze z parkoviště u regionálního muzea, v objektu je zřízena malá, volně přístupná expozice s fotografiemi na stěnách.
Sokl pro radar Würzburg Riese za stanovištěm řízení palby. Před ním je vidět platforma pro lehký protiletadlový kanón.
|
|
Čelní část objektu M263 se štěrbinou pro optické přístroje. (RH)
|
Pevnost Stavanger
Kromě čtyř pobřežních baterií disponovala obrana pevnosti i osmi těžkými protiletadlovými bateriemi s 8,8 cm a 10,5 cm kanóny. Vnější pobřeží na západě a pozemní linii na jihu lemovala řada pěchotních opěrných bodů, tři další chránily letiště ze severu. Některé opěrné body byly jen skupinami zákopů s „Vf“ úkryty, jiné byly vybaveny i typovými úkryty nebo objekty s věžemi tanků LT38 či Renault FT. Nejméně čtyři z opěrných bodů obsahovaly i objekty R676 pro zbraň L1, vymykaly se také opěrné body Sola Land I s dvěma těžkými objekty pro kulometné kopule a Sola See III s jednou kopulí.
Ve Stavangeru jsme se pokusili objet několik objektů R676, jelikož nás pochopitelně lákaly střílny pro československé kanóny, ale byly na špatně přístupných oplocených pozemcích a všechny, které jsme viděli, byly zasypané až po stropní desky.
V opěrném bodu Sola See III je u ulice vidět objekt R634 s kopulí 35P8 (slabší ekvivalent známnější 20P7), nicméně přímo k objektu se nedá dostat.
V opěrném bodu Sola Land I je další objekt R634 s šestistřílnovou kopulí 35P8, v niž se dokonce dochovala lafeta, je však bohužel v uzavřeném prostoru letiště. Povedlo se nám však dostat do objektu R632 s třístřílnovou kopulí 61P8(3), která je jediným dochovaným exemplářem svého druhu na Atlantickém valu. Interiér objektu je přístupný a je ve velmi dobrém stavu, po žebříku lze vylézt i na podlážku v kopuli.
Asi nejzajímavější je opěrný bod Sola Land III, kde se dochovaly dvě věže z tanků LT38, osazené na objektech typu Rs 241. První z nich krášlí skalku přímo domu a je bohužel natřená načerveno, ke druhé, která je podstatně hezčí, musíte dojít asi 200 metrů po okraji pole. Pokud byste se nechtěli motat kolem domu, bylo možné dojít k druhé věži i od silnice ze severu.
V opěrném bodu Forus I Zitadelle, který kryl bezprostřední okolí letiště, byly ještě nedávno dochovány tři objekty Rs 241 s věžemi tanků LT38. Jedna z nich zůstala za plotem školky, v roce 2015 však byla přemístěna do dobře přístupného objektu na kraji ulice u depa DHL.
Pancéřový kryt periskopu, vyčnívající vysoko nad strop objektu R676 pro zbraň L1.
|
|
Místnost pro posádku v níž byly hned tři filtroventilační soupravy (pro tuto místnost, pro kopuli a pro střeleckou místnost v týlu). (RH)
|
Podlážka třístřílnové kopule se čtyřmi průlezy.
|
|
Detail otvoru pro boční periskop. Spodní stupnice ukazuje celkový úhel (v dílcích), horní stupnice odměr od osy periskopu.
|
Otvor pro stropní periskop Pz.Rbl.F.5a. Kolem jsou vidět plechové lišty, přidržující azbestové obložení.
|
|
Druhá z věží opěrného bodu. Plechový segment, přinýtovaný k otvoru pro kulomet, bránil tomu, aby jeho střelec zasáhl hlaveň kanónu. (RH)
|
Boční pohled na věž, na níž je patrné taktické číslo. (RH)
|
|
Zbytky mechanismu pro otáčení věže.
|
Jediná zbylá věž opěrného bodu Forus I Zitadelle byla ještě v roce 2013 ukryta v zahradě školy, ale nyní je dobře přístupná na nedaleké ulici. (RH)
|
Fjölöy (HKB 18/978)
V této baterii, umístěné na ostrůvku Fjøløy severně od Stavangeru, byly instalovány tři moždíře 21 cm Mrs. 18 v otevřených postaveních, zřejmě vytvořených jen z kamenů a zeminy. Z ostatních objektů stojí za zmínku jen několik kaveren. Baterie, pod názvem „Fjøløy Fort“ byla po válce výrazně zdokonalena a v první fázi přezbrojena na 15 cm kanóny. V roce 1958 se zde objevily čtyři modernější zbraně 12,7 cm SKC/34, demontované z německé baterie Stapnes u Egersundu. V následujících letech byla baterie vylepšována, dva z kanónů byly umístěny do kasematních objektů, kde byly chráněny půlválcovými pancéřovými štíty a dva do kruhových postavení s lehkými plechovými „věžemi“. Blízkou obranu posílily malé objekty se střílami pro těžké kulomety, rozmístěné u příjezdové cesty, ochranu posádky a munice zajistily zrekonstruované a rozšířené německé kaverny. Pro řízení palby byla vybudována stanoviště pro střelecký radar a dálkoměr, pro něž byly částečně využity německé stavby.
Ostrov je přístupný po mostech a podmořským tunelem. Přímo k baterii lze dojet po původní přístupové silnici, objekt s dochovaným kanónem a hlavní podzemní prostory jsou uzamčené, jinak je vše volně přístupné,a to včetně podzemního skladiště munice. Kromě zmíněného exempláře v kasematě jsou zbraně pryč, neboť byly odvezeny do muzeí. Prohlídka druhé kasematy zaujme především nedokonalostí o několik desetiletí mladších norských objektů v porovnání s objekty Atlantického valu. Kasemata nemá blízkou obranu, má malou odolnost a pozoruhodný je třeba prostor pro podavače granátů, který se musel nasoukat průlezem do malé kobky. Kuriózní je také konstrukce střílny, když těsně pod pancířem kanónu, kam mohl snadno dopadnout nepřátelský granát, je železobeton silný zhruba 30 centimetrů. Na pahorku je umístěno několik objektů pro blízkou obranu a úkryt, které disponují i vybavením a jsou ve velmi dobrém stavu. Objekty mají pancéřové střílny a byly vyzbrojeny vždy jen jedním kulometem, které se mezi střílnami přemisťoval i s lafetou. Zajímavostí je také skupina čtyř objektů, zapuštěných do země a oaptřených kruhovým víkem z plechu, které bylo možné otočit do strany. Údajně by se mělo jednat o objekty pro lehké minomety. Viděli jsme je i u jiných norských baterií, ale nikdy nebyly ve vzájemné blízkosti.
Dva kulometné objekty, propojené podzemní chodbou, u příjezdové silnice k baterii. (PB)
|
|
Odklopné víko jednoho ze čtyř objektů, zřejmě určených pro lehké minomety. (PB)
|
Interiér jednoho z moderních objektů. Jak tomu v Norsku bývá, dochovalo se mnoho detailů vybavení, například vojenský telefonní přístroj. (PB)
|
|
Detail pancéřového štítu pro kanón, který je norským vylepšením. Pod štítem je jen tenká betonová stěna. V pozadí je vidět výřez pro ukrytí hlavně v krajní poloze.
|
Objekt pro 12,7 cm kanón, původně ukrytý pod plechovou věží. V pozadí je skála s pozorovatelnami. (RH)
|
|
Interiér podzemního skladu munice. V předsíni je původní skalní strop, sály mají klenuté betonové stěny proti vlhkosti.
|
Stanoviště, pravděpodobně pro střelecký radar, umístěné na skále nad objekty.
|
Další baterie
Z dalších baterií v této oblasti stojí za zmínku především Egersund pro čtyři moderní kanóny 12,7 cm SKC/34, Randaberg ve Stavangeru pro šest 15,5 cm kanónů K416(f) s velice hezkým stanovištěm řízení palby R636 a speciálním pětistřílnovým objektem pro blízkou obranu. Dále Tau, kde se dochovala lehká otočná věž s 10,5 cm kanónem SKC/32 a především Kvittingsöy pro 17 cm kanóny se svým neuvěřitelným velitelským stanovištěm, splácaným z pancéřových desek, betonu a kamení. Je zde například i střelecké stanoviště, vyztužené zákopovými štíty, pocházejícími zřejmě z první světové války. Bohužel Tau je na poloostrově, kam musíte trajektem a Kvittingsöy na ostrově, takže by to vyžadovalo poměrně dost času.
Poznámky:
(1) Jednalo se o sovětské protiletadlové kanóny 76,2 mm M1931, 76,2 mm M1938 a 85 mm M1939, kterých Němci ukořistili velké množství. Část kanónů všech vzorů Němci použili s původní municí, ale postupně je upravovali na ráži 88 mm. Například takto upravených kanónů ráže 7,62 cm měli v listopadu 1944 k dispozici téměř osm stovek kusů, zatímco kanóny s původní ráží již ve výzbroji zřejmě nebyly. V Norsku se vyskytovaly zejména 8,5 cm kanóny, po úpravě označované 8.5/8.8 cm Flak M.39(r) a lze předpokládat, že ty měla i baterie Ogna.
(2) Kanóny s původním označením 240 mm TAZ modèle 1893/1906 Colonies měly dostřel 27 km. Byly umístěny na dvanáctinápravových železničních podvozcích a jejich výhodou bylo, že na rozdíl od většiny obdobných zbraní nevyžadovaly točnu, neboť jejich lafety byly plně otočné. Němci jich v roce 1940 ukořistili osm kusů, zbývající čtyři tvořily výzbroj dvou baterií u St-Nazaire (Prefailles a Batz). Kanóny baterie Naerbö byly původně dopraveny do Narviku (baterie Ofoten) a na své definitivní místo se dostaly až v roce 1944. Opuštěné zbraně v nepoškozeném stavu obsadily norské jednotky, Francouzi vrácení těchto zastaralých zbraní nepožadovali a tak byly sešrotovány.
(3) Kopule 35P8 a 61P8, použité v obraně letiště ve Stavangeru, byly pancéřové prvky odolnosti B1, tedy se stěnami o síle 15 cm. Jednalo se o starší typy kopulí, zavedené již v roce 1935. Byly kvalitně vybavené ventilací, stropními a bočními periskopy, vnitřním azbestovým obložením a odolnými plynotěsnými uzávěry střílen. Oba typy kopulí byly vyprodukovány ve více než sto kusech a to především pro Západní val. Byly používány po celou válku, zřejmě však především ze starších zásob, protože na Atlantickém valu se jich mnoho neobjevilo. Třístřílnová kupole 61P8 je na Atlantickém valu dochována pravděpodobně jen jedna, šestistřílnových kopulí 35P8 se na této linii dochovalo větší množství, nejvíce jich je ve tvrzi, zabudované do citadely pevnosti St. Malo.
Zobrazit místo Atlantický val na jihu Norska na větší mapě
Popsaný úsek je pro návštěvu bezproblémový, Ogna a Midbröd na žulových skalách patří mezi nejhezčí lokality v Norsku. Jen ve Stavangeru budete muset trochu pobíhat po zemědělských pozemcích a na veřejných místech. Tyto lokality zvládnete rychle, na Fjölöy je ale potřeba trochu víc času. Sám o sobě je zajímavý i podmořský tunel Byfjord v severní části Stavangeru, kterým se k této baterii dostanete. Měří téměř šest kilometrů a klesá do hloubky 223 metrů pod mořem. V přípravě jsou další dva tunely, které v budoucnu usnadní návštěvu opevnění – dvacetikilometrový Ryfast (rok 2018), kterým se bude možné hladce dostat k baterii Tau a rekordní 25 km dlouhý Rogfast (rok 2023), který povede směrem na Haugesund a má mít v polovině odbočku na ostrov Kvitsøy. Ta bude jistě zajímavá, protože tunel má být 380 metrů pod hladinou. Více fotografií z Fjölöy najdete na této stránce.
stav: červenec 2013
Foto: R. Hrabčák 2013 (RH), O. Filip 2013, P. Bělošický (Jersey 98) 2013 (PB)
Literatura:
Jean-Bernard Wahl: Mur de L’Atlantique en Norvège, Huningue 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Jean-Bernard Wahl, Félix Dimitric: Norvège – LE GUIDE (2 – le Sud-Ouest)
Aktuální informace – jedna z věží baterie Midbröd pro 12cm kanón byla demontována a převezena do norského fortu Høytorp. Po důkladné rekonstrukci byla v létě 2015 osazena a zprovozněna.
- V prostoru obce Sola jižně pod Stavangerem je pěkná Asen Batteri – okolí je vyčištené
– Fjoloy Fort – Brána před fortem je sice uzavřena ale stačí odjistit kolík a po sobě opět bránu zavřít – je to opatření aby se na pozemek baterie nedostaly všudypřítomné ovce