(Francie, Polsko) – Saint-Nazaire, Port de Bouc, Gliwice Napsal: O. Filip objekty: těžké typové Přes velkorysé plány bylo nakonec v německém opevnění použito jen málo československých zvonů. Do dnešních dnů se dochovalo zřejmě jen osm exemplářů, jeden v česku, tři v Polsku a čtyři ve Francii.

 

Osudy československých zvonů

Po Mnichovské dohodě padly Němcům do rukou přes dvě stovky československých zvonů a kopulí, zabetonovaných v objektech. Byly to pro ně vůbec první kořistní pancíře. Ačkoli je začali využívat už v roce 1939, do svého ženijního katalogu pancéřových prvků (Panzeratlas), určeného pro plánování opevnění, je zařadili až o rok později. Přidělili jim vlastní kódy, například třístřílnový zvon AJ/N měl označení 772P4 a čtyřstřílnový 773P4. Zvon o síle 30 cm, transformovaný (umgebauter) na jednostřílnovou kopuli, měl kód 817P5⁽¹⁾.

Němci ukořistěné zvony označovali vlastními stupni odolnosti, což nebylo úplně výstižné, protože prvkům o síle 20 cm (naše odolnosti M a S) dali označení B1, ačkoli německé zvony v této kategorii měly stěny o síle pouhých 12 cm, zatímco prvkům o síle 30 cm (naše V a W) přidělili označení B. Přitom jejich německé protějšky měly nejčastěji tloušťku 25 cm a některé starší typy jen 20 cm. S našimi zvony odolnosti 1 a 2 s 15 cm silnými stěnami se zřejmě nepočítalo a neobjevují se ani v katalogu.

 

Dodatek Panzeratlasu obsahuje dva řezy kopulemi, pravděpodobně JA/M, transformovanými na jednostřílnové kopule. Obě verze mají označení 861P7, v prvním případě se pod označením Ausfuhrung 1a, 1b skrývají kopule o výšce 280 a 310 cm, Ausfuhrung 2 je o osm tun těžší kopule o výšce 330 cm.

 

Trhání a transport byly složité a nakonec bylo použito jen malé množství zvonů a pravděpodobně ani jedna kopule. V článku je tedy pro původní pancéřové prvky užíváno pouze označení zvon a výraz kopule je vyhrazen pro německou transformaci. Řadu vytržených prvků Němci sešrotovali a mnoho jich nechali v objektech. Kolik zvonů se dostalo do ženijních skladů a jaké byly jejich další osudy, bohužel není zmapováno.⁽²⁾

Několik zvonů přežilo válku v německých ženijních skladech ve Francii. V dokumentu z doby francouzské poválečné inventarizace je i náčrt československého zvonu, transformovaného na jednostřílnovou kopuli přičemž podle popisu se muselo jednat o více než jeden kus.⁽³⁾

Francouzský náčrt zvonu AJ/N, přepracovaného na jednostřílnovou kopuli, pořízený při inventarizaci německých skladů. Popis „4 nebo 5 střílen“ dokazuje, že zde musely být nejméně dva zvony. Detailyjsou nakresleny pečlivě, i když celkový tvar je nepřesný. Je vidět vyfrézovaný pás a pět otvorů pro šrouby německého uzávěru střílny.

K dnešnímu dni je lokalizováno osm dochovaných zvonů, použitých Němci, z toho je jeden vystaven v Česku, tři osazené v objektech v Polsku a čtyři ve Francii. Devátý kus byl v roce 2012 nalezen ve Francii, ale ihned zničen.

 

Původní a transformované zvony

Zatímco ve Slezsku byly použity zvony v originální konfiguraci, a to včetně lehkých kulometů vz. 26, pro Atlantický val byla vyvinuta speciální jednostřílnová kopule (Einschartenturm) s kódem 817P5. Vznikla vyfrézováním větší střílny pro německou pevnostní lafetu s kulometem MG34 naproti původním střílnám a dalšími drobnými úpravami. Transformovat se měly nejen zvony AJ/N o síle pancíře 20 a 30 cm, ale i zvony AJ/D a kopule JA/D a JA/M, byť měly větší vnitřní průměr. U kopulí není jasné, zda nějaké vznikly a zda by měly případně dodatečně vrtány otvory pro periskopy. Pro transformované zvony AJ/N Němci použili originální československé podlážky a periskopy a speciální verzi pevnostní lafety MG-Schartenlafette 34 T1 s dodatkovým označením Kr, která se od běžných lafet do třístřílnových a šestistřílnových kopulí odlišovala absencí mechanismu pro přesun lafety k dalším střílnám.

Zvony o tloušťce stěny 20 cm měly být osazovány s podkladovými prstenci, zvony silné 30 cm bez nich. Převzato bylo i vybavení pozorovacích zvonů. Montáž vnitřního vybavení měl dle ženijní instrukce vždy dozorovat specialista ze Zbrojovky Brno (Waffenwerke Brunn).

Lafeta pro kulomet MG34, pevně uchycená ke stěně zvonu, pravděpodobně tedy verze MG-Schartenlafette 34 T1 Kr pro transformované československé zvony.

Projekt objektu 647 pro dva zvony, transformované na jednostřílnové kopule, který pravděpodobně nebyl nikde realizován. Úhel mezi osami střílen se měl lišit dle situace.

V souvislosti se zvony stojí za zmínku i využití periskopického zvonového dalekohledu vz. 38 se čtyřnásobným zvětšením v šestistřílnové kopuli, která standardně disponovala německým periskopem Pz.Rbl.F s pětinásobným zvětšením. Z nalezené fotografie nelze usuzovat, zda se jednalo jen o experiment, nebo zda bylo využití širší.

Němečtí vojáci s československým periskopem ve vrchlíku šestistřílnové kopule.

 

Neosazený exemplář

Před vchodovým objektem tvrze Bouda je vystaven čtyřstřílnový zvon, který Němci přepracovali na jednostřílnovou kopuli, ale ponechali jej v ženijním skladu v Pardubicích, kde byl v neznámé době instalován na betonovém podstavci, aby do něj bylo možné vstoupit. Je možné, že sloužil k testování kombinace československého a německého vnitřního zařízení, která vznikla transformací. Stejně tak se ale mohlo jednat o sériový kus, který nebyl expedován a druhotně využit jako úkryt a pozorovatelna protiletecké obrany.

Nově vyfrézovaná střílna pro těžký kulomet je umístěna níž, než původní střílny.	Přes původní střílny se táhne vyfrézovaný pás, který mírně ztenčil stěnu.
Nová střilna he umístěna ve středu vyfrézovaného pásu. Německá vložka pro kulový uzávěr chybí.

Hornoslezské postavení (Oberschlesien-Stellung)

Linie opěrných bodů před průmyslovým městem Gleiwitz (dnes Gliwice) byla rozestavěna v roce 1939 na obranu proti Polsku. Z důvodu akutního nedostatku pevnostních pancířů, které byly potřebné na řadě rozestavěných linií, bylo již v dubnu rozhodnuto, že zdejší těžké objekty série 100 budou upraveny pro použití československých střílen.

Největší byl typ 116 s polním protitankovým kanónem za pancéřovou deskou, střílnou M pro dvojče těžkých kulometů a ve variantě 116a i se zvonem AJ/N. Zvony měly mít i oboustranné kulometné objekty 107a a jednostranné 105a. Náhradou za standardní objekt typu 112 s šestistřílnovou kopulí byl speciální objekt (S.K. – Sonderkonstruktion) pro dva zvony AJ/N, který následně jako jediný z atypických konstrukcí série 100 obdržel typové označení 97. Měl nahradit nejen devět původně plánovaných objektů s šestistřílnovými kopulemi, ale dokonce i šest běžných kulometných objektů, pro které se nedostávalo pancéřových desek. Uvažovalo se též o variantě pozorovatelny typu 120 s československým pozorovacím zvonem, která měla dostat označení 99.

Jediný německý objekt v Evropě s dvojicí československých zvonů v jižní části linie. (Jan Pavel 2014)

Do září 1939, kdy byla výstavba ukončena, bylo postaveno 26 objektů, které by vyžadovaly přes dvacet zvonů. Není známo, kolik jich bylo osazeno, protože ani ty dochované nejsou zalité betonem a tudíž mohly být beze stopy odstraněny. Dva zvony zůstaly na speciálním objektu v jižním úseku, který je bez problémů přístupný. Jedná se o zvon, vytržený z pravého ucha srubu OP-S 16 a zvon, určený pro levé ucho srubu OP-S 37. Třetí zvon je na objektu 111a u Zbroslawic, ale doplatil na výstavbu a nyní je k vidění v dosti nepěkné podobě na parkovišti hotelu. Původně byl zřejmě určen pro nepostavený jihomoravský srub MJ-S 1.

Speciálních objektů typu 97 pro dva československé zvony bylo ve Slezsku postaveno osm. Žádné jiné německé typové objekty (Regelbau) všech sérií, s výjimkou plánovaného typu 647 pro naše zvony, nemají dva velké pancéřové prvky. (Ondřej Filip 2025)

Varianta úkrytu 111a, původně s třístřílnovou kopulí 60P8 nebo 407P9, upravená pro použití československého zvonu. (Ondřej Filip 2025)

Zvon objektu typu 111a. Otvor pro periskop ja zaslepen přivařeným dělostřeleckým granátem. (JP)	Staré fotografie před výstavbou, na níž je dobře vidět zmíněný granát. (JP)
Detail zvonu s označením OP-S 16 na manipulačním čepu. (JP)	Druhý čep s označení ZN3. Zvon není zabetonován, nálitek stropu je převzat z československého opevnění. (JP)
Druhý zvon má zajímavým způsobem nařezaný čep. (JP)

Atlantický val

Pro Atlantický val vyprojektovali Němci na začátku roku 1943 v rámci série 600 větší typový objekt 647 pro dvě a menší 648 pro jednu jednostřílnovou kopuli. Menší verze byla realizována jen v několika exemplářích⁽⁴⁾, ale není známo, zda všechny dostaly kopule. Dosud byly nalezeny pouze pouze čtyři kusy kopulí na bretaňském pobřeží. Několik dalších objektů je dle fotografií bez pancířů a vzhledem k částečné destrukci není zřejmé, zda je vůbec dostaly.

Mírně upravený německý archivní plán jednostřílnové kopule (einschartenturm). Lafeta se zbraní je německá, zbytek vybavení je původní. Střílny pro lehký kulomet jsou otočené do masy stropu a zabetonované.

 

V létě 2012 byl při rozšiřování chodníku v městečku Audierne nalezen objekt 648, z nějž vyčníval čtyřstřílnový zvon, transformovaný na kopuli. Část vrchlíku byla zřejmě odřezána už po válce a zbytek byl desítky let zasypán. Krátce poté byl zvon bohužel rozřezán autogenem a sešrotován.

Snímek z výstavby typové objektu ve fázi odbedňování. Pravděpodobně se jedná o objekt Qu 16 typu 648 v Audierne. Je vidět osazený zvon.

Zvon po nálezu. Původní střílny jsou otočené do objektu a uzavřené plechem. (BelFra – Axis History Forum)	Stěna s německou střílnou a většina vrchlíku byly uřezány již v minulosti. Jsou vidět čtyři původní střílny. (BelFra – Axis History Forum)
Manipulační čep naposledy posloužil k naložení rozřezaného zvonu. (PtrQs, licence CC 4.0)

Po zničení zvonu v Audierne je možné vidět již jen tři exempláře v Saint-Nazaire. Zvon objektu Nz 130 Guindref vyčnívá ze zasypaného objektu na parkovišti, zvon Nz 131 Quebrais je na zahradě a lze ho jen letmo zahlédnout v mezeře mezi domy. Objekt Nz 39 Condé je u silnice, který by měl být přístupný, ale i kolem něj se nyní staví.

Design objektu o objemu 605 m3 železobetonu vychází z typu 632 pro třístřílnovou kopuli, kterých bylo postaveno jen 26. Kopule vždy mířila rovně, terénu se přizpůsobovala orientace celého objektu. Je použita kopule se sílou stěny 20 cm. (Ondřej Filip 2025)

Zvon objektu v lokalitě Guindreff.	Do střílny byla instalována vložka pro kulomet, tvarově odpovídající novějším kopulím (s ozuby).
Zvony byl osazen na traverzy, nikoli na betonovou obrubu. Je vidět úchyt na mechanismus československé podlážky.	Zvon objektu v lokalitě Condé. Otvor pro periskop je zaslepený.
Interiér zvon s německým ventilačním potrubím. Nová střílna je přesně naproti třem původním.	Zaslepené střílny postrádají vložky. Je dobře vidět i vyfrézovaný pás pancíře.

Jižní val

V rámci série 600 byl na konci roku 1942 zaveden velitelský objekt typu 613 (objem 750 m3 železobetonu), vybavený zvonem pro dělostřelecké nebo pěchotní pozorování. V celém německém opevnění jich bylo postaveno pouze 21. V pramenech se přímo zmiňuje varianta “Regelbau 613 mit Beobachtungsturm (t) 200 mm und 300 mm stark”, tedy s československým zvonem pro objekty římského stupně odolnosti.

Archivní plán osazení zvonu AJ/P do německého objektu. Pozorovací průzor je otočený do stropu a zabetonovaný. Periskop se zvedacím mechanismem je původní.

Součástí skupiny opěrných bodů Jižního valu (Südwall) v přístavu Port de Bouc u Marseille byl i malý opěrný bod W.N. 025 s velitelským objektem typu 613. Podle současných fotografií je pravděpodobně vybaven dělostřeleckým pozorovacím zvonem AJ/P. Indicií je i podlážka a atypický tvar objektu, vynucený tím, že zvon měl větší průměr, než jeho německé obdoby. Zvon byl ještě nedávno přístupný, ale v roce 2024 zde byl vybudován oplocený skladovací prostor a již se k němu nelze dostat, což jsme v roce 2025 osobně ověřili.

Velitelský objekt 613 s vlastním zvonem a rozsáhlými možnostmi spojení byl budován na důležitých místech. Osazení československého zvonu vyžadovalo úpravu čelní stěny. Na plánku je použita kopule o síle stěny 30 cm, skutečně použitá odolnost bohužel není známa. (Ondřej Filip 2025)

Vrchlík zvonu AJ/P s velkým otvorem pro periskop. Je vidět i výstupek ve stěně. (Jory Sormail)	Strop objektu s otevřeným pozorovacím stanovištěm a dvojicí krytů pro vysouvání antén. (Jory Sormail)
Interiér s jednoduchou podlážkou. Ke vstupu sloužil odklápěcí segment, který již chybí. (Jory Sormail)

Poznámky:

(1) Číselné kódy německých pancéřových prvků se skládají ze dvou částí. První je pořadové číslo od 1 do 900, druhá část kódu P7, P8, P9, P01, P2, P3, P4, P5, P6 a P7 značí v tomto chaotickém pořadí rok zavedení, první kód P7 značí 1934, poslední v pořadí P6 je rok 1942 a pak se objevuje ještě jednou P7 pro rok 1943. Prvek 772P4 (československý třístřílnový zvon) je tedy pancíř s pořadovým číslem 772, zavedený v roce 1940, již na počátku zkonstruovaná šestistřílnová kopule odolnosti B byla teprve dvacátým prvkem katalogu a byla zavedena již v roce 1934, takže má kód 20P7.
(2) Naše opevnění mělo zřejmě smůlu, že bylo první a bylo obsazeno v době míru. Zvony z později dobytých polských, francouzských a belgických opevnění už Němci nevyužívali a stejně tak ignorovali četné italské zvony a kopule, které jim padly do rukou po okupaci severu země v roce 1943. V jednom případě použili nizozemskou kopuli s velkou střílnou jako nouzový východ, ve skladech a dokumentech se nicméně francouzské a belgické pancíře objevují, takže nějaké záměry v tomto směru zřejmě existovaly. Největším počinem nakonec bylo sešrotování asi osmi stovek nizozemských kulometných kopulí, které se z malých objektů na hrázích trhaly velmi dobře.
(3) Zvony byly francouzskými ženisty katalogizovány pro přípravu poválečné obranné linie podél Velkého alsaského kanálu, který byl budován souběžně s řekou Rýn od roku 1932, ale byl zprovozněn až v padesátých letech. U kanálu měly být budovány malé objekty, zapuštěné do hráze, z nichž by vyčnívaly kořistní zvony. Z plánu však sešlo a zvony byly s velkou pravděpodobností sešrotovány. Není to však zcela jisté, protože několik německých zvonů z této kolekce bylo nedávno nalezeno ve francouzských vojenských prostorech.
(4) Jsou známy následující lokality, kde byly postaveny objekty 648: dva v Brestu (objekty B 41 a B 105), Qu 16 v Audierne, Ra 616 v St. Malo, Lo 23 v Lorientu a Nz 39, Nz 130 a Nz 131 v Saint-Nazaire. Prameny se zmiňují o sedmi objektech v Obranném sektoru Esbjerg v Dánsku, ale ty zřejmě nepřekročily fázi plánování.

 

 

Foto: O. Filip, J. Pavel (JP), Jory Sormail

Literatura:
Jan Pavel: Německá pevnostní v Horním Slezsku, Novodobé fortifikace č. 3/2000, str. 28 – 44
Tomasz Zamysłowski: Śląskie Panzerwerki – Regelbau Rote 97, Część I, Część II
Marcin Dudek, Jerzy Sadowski: Pancerze fortyfikacji niemeckich z lat 1934-1941 – Atlas pancerzy, Infort, Gliwice 2006

Zatím žádné komentáře