(Německo) – Jüteborg. Kummersdorf, Zossen Döberitz Napsal: Jan Pavel objekty: zkušební a cvičné, komunikační ústředny V okolí Berlína lze najít obrovské celitelské areály, zkušební pevnostní objekty i kopie zahraničních opevnění, na nichž vojáci Wehrmachtu cvičně útočili.

V nedalekém Braniborsku, necelé tři hodiny cesty od našich hranic, najdete několik velmi zajímavých a přitom poměrně málo známých pevnostních objektů. Vedle velitelského stanoviště OKH z druhé světové války jsou to zejména opuštěné zkušební a cvičné vojenské prostory, s objekty sloužící pro ověřování pevnostních konstrukcí i nacvičování útoků na československé pěchotní sruby.

 

Velitelské stanoviště Maybach I a spojovací objekt Zeppelin

Jižně od obce Zossen leží vojenské městečko Wünsdorf, kde bylo na konci 30. let 20. století vybudováno velitelské stanoviště Nejvyššího velení armády, zkráceně OKH (Oberkommando des Heeres). Stavba začala v roce 1937, v prosinci 1939 bylo stanoviště dokončeno a obdrželo krycí název Maybach I.

Schéma velitelského komplexu Maybach I. (Jan Pavel 2023)

Hlavní součástí komplexu bylo 12 pětipodlažních objektů s povrchovým půdorysem 36 x 16 metrů. Tři patra se nacházela nad povrchem a dvě byla podzemní. Horní patra nebyla příliš odolná, neboť síla železobetonové střechy činila pouze 36 cm a průčelí byla tvořena železobetonovými pilíři s cihelnou výplní. Objekty na pohled působily civilním dojmem, neboť střecha byla koncipována jako sedlová a ve stěnách se nacházela relativně velká okna. Ochranu v případě náletu představovalo takzvané jádro (Kern) s metr silnými stěnami, do kterého spadala dvě podzemní patra a část přízemního podlaží. Celková užitná plocha každého objektu činila 1600 m2, z toho chráněného jádra 500 m2.

Čtyři pětipodlažní objekty komplexu Maybach I, maskované jako běžné kasárenské budovy.

Objekty dostaly označení A1 až A12 a nacházely se zde následující části OKH:

A1 – General der Luftwaffe beim OKH
A2 – Abteilung fremde Heere West
A3 – Abteilung fremde Heere Ost
A4 – Chefgruppe Generalquartiermeister
A5 – Oberbefehlshaber des Heeres
A6 – Chef Generalstab des Heeres
A7 – Operationsabteilung
A8 – Operationsabteilung
A9 – Stab Chef Heerestransportwesen
A10- Organisations- und Ausbildungsabteilung
A11- Stab Chef Nachrichtenwesen
A12- Stab Chef Nachrichtenwesen

Objekty spojovala okružní podzemní chodba (Ringstollen), ze které vybíhaly další chodby na sever a jih. Jižní chodba měla původně vést až ke kilometr vzdálenému podzemímu velitelství Maybach II, ale nakonec bylo vybudováno jen necelých 150 metrů, zakončených jednoduchým vchodovým objektem Endwerk Süd.

Severní chodba vedla k mohutnému objektu Zeppelin, což byla obrovská spojovací centrála, vybudovaná Říšskou poštou. Tvořily ji dvě dvoupatrové části, hlavní o půdorysu 117 x 22 m a k ní kolmá část o rozměrech 40 x 60 m. Kromě podzemní chodby bylo možné do objektu vstoupit i samostatnou schodišťovou šachtou z povrchu. Síla vnějších stěn a stropů činila 1,6 m, vnitřních příček 0,6 m. Betonářské práce trvaly osm měsíců a bylo použito více než 60000 krychlových metrů železobetonu.

 

Telefonisté v jednom ze sálů objektu Zeppelin v roce 1942. Díky tomuto objektu měli Němci spojení až do konce bojů o Berlín.

Z objektu Zeppelin pokračovala chodba do vstupního objektu Endwerk Nord, další přístup do podzemí umožňoval objekt Endwerk West. Zajímavostí velitelského komplexu bylo, že všechny objekty spojoval systém potrubní pošty.

Při odstřelu objektu A1 byla vstupní část do jádra (Kern) odhozena mimo původní půdorys. (JP)	Konstrukce štítové stěny objektu A2, ze které bylo vybouráno cihlové vyzdění. Střecha je poměrně slabá. Je vidět vstup do odolného jádra (Kern). (JP)
Komplax Maybach I ušetřen destrukce při těžbě železa. V řadě objektů (zde A3) se dochovaly i pancéřové dveře nebo žaluzie ventilačních otvorů. (JP)	Při odstřelu objektu A4 došlo k rozlomení střechy. V zadní části se dochoval komín. (JP)
Vstup do objektu Zeppelin je chráněn silnými tlakovými dveřmi, které sem při adaptaci instalovali Sověti. (JP)	Pohled do části objektu Zeppelin, která byla využívána sovětskou armádou. (JP)
Široké schodiště spojující dolní patro objektu Zeppelin s poternou vedoucí na jih k okružní podzemní chodbě. (JP)	Poškozené části objektu Zeppelin nebyly při aktivaci sovětskou armádou nijak opravovány. (JP)
Přístupová chodba od objektu Endwerk West. Obložení stropu vzniklo až při poválečných úpravách. (JP)	Systém potrubní pošty, který spojoval všechny objekty komplexu Maybach I. (Pavel Lach)
Dopravní pouzdro potrubní pošty používané v komplexu Maybach I. (Pavel Lach)

Velitelské stanoviště Maybach II

V letech 1939-41 bylo přibližně kilometr od komplexu Maybach I postaveno obdobné velitelské stanoviště Maybach II, určené pro pracovníky Vrchního velitelství ozbrojených sil, zkráceně OKW (Oberkommando der Wehrmacht). Komplex tvořilo 10 standardních „kancelářských“ objektů (A13 až A22) a jeden objekt technický, které opět spojovala okružní galerie.

 

Protiletadlové úkryty Winkelturm

Prostor byl doplněn o téměř dvě desítky věžových protiletadlových úkrytů, které se v v Německu před válkou velké oblibě. Jejich tvar poskytovat dobrou ochranu před bombardováním, neboť byla velká šance, že i při přímém zásahu sklouzne letecká puma po šikmých stěnách věže.

V námi popisované oblasti bylo v letech 1938 až 1941 postaveno celkem 19 věží typu 2a, z nichž každá měla poskytnout úkryt 315 lidem⁽¹⁾. Věže měly osm podlaží, z toho jedno pod úrovní terénu. Vstupovalo se do nich dvěma vchody ve druhém a třetím podlaží, ke kterým byla vybudována schodiště na kovové konstrukci. V nejvyšším patře se nacházela filtrovna, odkud byl vzduch rozváděn do nižších pater. Z nich unikal ven přes speciální výdechy, procházející stěnou.

Řez věžovým protiletadlovým úkrytem typu Winkel 2a, který byl stavěn u komplexů Maybach I a Maybach II. (Jan Pavel 2023)

Přístupná věž číslo 13 s oběma vchody a kruhovými výfuky použitého vzduchu. (JP)	Jednotlivá patra věžového úkrytu číslo 13 jsou poměrně malá a spojují je velmi příkrá schodiště. (JP)
Část filtroventilačního zařízení, které je nyní vystaveno ve věži číslo 13. Původně bylo umístěno v nejvyšším patře. (JP)	Věž číslo 12, vysoká 23 metrů, se dochovala v původní podobě (s výjimkou schodišť k oběma vchodům). (JP)
Trosky věže číslo 3. Na špici je vidět plechové obložení, na které byl napojen bleskosvod. (JP)

Poválečné osudy velitelských stanovišť

Velitelská stanoviště Maybach I i Maybach II byla na základě rozhodnutí vítězných spojenců vyhozena do povětří a objekty se dnes nachází v ruinách. Většina objektů komplexu Maybach II je přitom v horším stavu, neboť z nich bylo v 50. letech 20. století systematicky těženo železo.

Objekt Zeppelin byl výbuchy poškozen podstatně méně. Došlo k proražení stropu a následnému zatopení objektu vodou. V padesátých letech sovětská armáda usoudila, že by se jí odolný objekt mohl hodit, voda byla vyčerpána a nepoškozené místnosti upraveny pro účely velitelství. Opraveny byly také poterny vedoucí k severnímu a západnímu východu a vedle objektu Zeppelin byl postaven úkryt „Pancir“ z železobetonových prefabrikátů.

Přibližné schéma hlavního vchodu spojovací centrály Zeppelin. Obrovské rozměry ilustruje postava vojáka a nákladní automobil Opel Blitz v průjezdné chodbě, sloužící k překládání materiálu do výtahu. Spodní tři podlaží se silným stropem již patří k samotnému objektu. (Ondřej Filip 2023)

V roce 1947 došlo k destrukci deseti věžových úkrytů a v pozdějších letech dalších dvou. Do dnešní doby se tak zachovalo sedm nepoškozených věží. Věž číslo 13 byla upravena na muzeum, o zpřístupnění interiéru je možné požádat v pokladně Garnisonsmuseum Wünsdorf, které se nachází hned naproti. Ostatní věže jsou zvenku volně přístupné. Zajímavé jsou trosky věže 3, připomínající rozlomenou raketu.

Prostor velitelského stanoviště Maybach I je zpřístupňován pravidelnými prohlídkami s průvodcem, které je možné rezervovat na této webové stránce. Základní trasa vede kolem ruin objektů A1 až A4 a poté do objektu Zeppelin. Po prohlídce části jeho prostorů pokračuje výprava západní chodbou k východu Endwerk West. Prostor Maybach II je aktuálně nepřístupný, avšak podle fotografií na internetu jsou zdejší objekty beztak ve velmi špatném stavu.

 

Zkušební prostor Kummersdorf

V tomto velmi rozsáhlém zkušebním prostoru, nacházejícím se jihozápadně od obce Kummersdorf-Alexanderdorf, lze dodnes nalézt zbytky několika zkušebních pevnostních objektů.

Zřejmě největší z nich je Panzer- und Gewölbeziel (lze volně přeložit jako pancéřový a klenbový terč), jehož výstavba byla zahájena v roce 1884. Objekt obsahoval různé prvky, o jejíchž využití se uvažovalo v rámci budoucí pevnostní výstavby. Jádrem byla pět metrů široká chodba s různými typy stropů. Dále zde byly instalovány dvě pancéřové kaponiéry⁽²⁾, věž systému Schumann⁽³⁾ pro 15cm kanón a dodatečně i pancéřové postavení z tvrzené litiny pro 21cm moždíř.

V březnu 1885 objekt zkušebně postřelovaly moždíře ráže 21 a 28 cm. Následně došlo k jeho zesílení a v roce v červenci 1886 k dalšímu postřelování stejnými rážemi. Zatímco stanoviště pro moždíř ve zkouškách obstálo, dělostřelecká věž, jejíž strop byl tvořen dvěma 5 cm silnými pláty, utrpěla značné škody. Výsledky těchto zkoušek ovlivnily konstrukci později sériově vyráběných věží, u kterých byl vrchlík podstatně zesílen.

Objekt se bohužel dochoval jako velká ruina, ve které zůstaly části pancéřových prvků, většina z nich (zejména jedna poškozená pancéřová kaponiéra a část předpancíře věže) však byla v minulosti převezena do vojenského muzea v Drážďanech, kde však s výjimkou jednoho menšího kusu pancíře nejsou vystaveny. Na místě zůstala unikátní oboustranná pancéřová kaponiéra.

Mohutná pokusná kaponiéra z tvrzené litiny o rozměrech 2,3 x 1,9 m s pancířem silným přibližně 27 cm, dochovaná v troskách zkušebního objektu. Hmotnost lze odhadovat na desítky tun. (Ondřej Filip 2023, podle měření Martina Dubánka)

V blízkém okolí Panzer- und Gewölbeziel se nachází řada menších zkušebních objektů, které sloužily k ověřování odolnosti různých typů konstrukcí kleneb. Většina z nich je ale značně poničená.

Přibližně 1,8 km jižně se nachází dva objekty z roku 1886, v nichž byly instalovány zkušební výsuvné věže pro 5,3cm kanóny⁽⁴⁾. Šlo o velmi jednoduché stavby tvořené šachtou věže a přístupovou chodbičkou. Jsou značně poškozené trháním pancéřových prvků, v pravém objektu se nicméně zachoval zbytek nosného sloupu věže. Spolu s nimi byl vybudován i objekt s věží pro 21cm houfnici, taktéž konstruované dle Schumannovy koncepce pancéřové lafety, tedy s centrálním nosným sloupem. O jeho poloze a aktuální podobě však nemáme informace.

O několik set metrů dál se nachází objekt pro věž systému Schumann pro kanón ráže 15 cm (tzv. Kummersdorfská věž), který byl vybudován v roce 1882. Od června stejného roku byla věž intenzivně testována, a to s úspěchem. Bylo z ní například vypáleno 100 ran, přičemž zkušební komise ocenila vysokou přesnost palby. Věž také dobře přestála postřelování 15cm a 17cm kanóny a to i v situaci, kdy došlo k zásahu salvou celé baterie. Dobrou odolnost vykázala i při postřelování 21cm moždířem. Výsledky testů byl pozitivně překvapen i známý odpůrce pancéřových věží generál von Biehler, nicméně jeho názor na pancéřové věže to nezměnilo. V dalších letech výsledky posloužily pro vylepšení konstrukce pancéřové lafety. Z objektu zůstaly jen trosky bez věže.

 

Výkres experimentální věže pro 15cm kanón z roku 1882, která byla testována v Kummersdorfu. Na rozdíl od pozdějších konstrukcí se tato věž dotýkala šachty čtyřmi odpruženými kolečky. Z výkresu je patrné složení vrchlíku z několik vrstev. Zdroj: Schumann, M. (1885): Panzerlaffeten – Atlas, Postdam.

Východní část bývalého zkušebního prostoru Kummersdorf, kde se nachází výše uvedené objekty, je nyní téměř celá zalesněná a volně přístupná, vyžaduje to však několikakilometrový pochod. Uprostřed prostoru byl v době naší návštěvy velmi špatný mobilní signál a je tedy nutné uložit si mapu off-line. Cestou je možné vidět i další objekty související se zdejšími zkouškami, například pozorovatelny situované po stranách dopadové plochy.

Pozorovatelna některého z německých dělostřeleckých polygonů. Průzor bylo možné chránit proti střepinám sklopnými žaluziemi.

V jihovýchodní části prostoru, nedaleko železniční stanice Kummersdorf-Gut, je v jednom z bývalých vojenských baráků zřízeno Historisch-Technisches Museum – Versuchsstelle Kummersdorf. Ve stálé expozici se však o pevnostních objektech téměř nic nedozvíte, naopak velký prostor je věnován raketám V2. Před objektem se nachází část testovaného pancéřového pevnostního prvku pravděpodobně ze 30. let 20. století.

Panzer- und Gewölbeziel je v troskách, ale pancéřová kaponiéra se dochovala téměř nepoškozená. (JP)	Bližší pohled na pravý bok pancéřové kaponiéry. Na stropě je patrné mírné poškození po zásahu 21cm moždířem. (JP)
Pohled do interiéru kaponiéry, konkrétně na levý bok se dvěma střílnami pravděpodobně pro pušky a kruhovou střílnou pro světlomet. Síla stěny je 27 cm. (JP)	Ruina zkušebního objektu pro výsuvnou věž pro 5,3cm kanón. Ve spodní části se zachoval zbytek nosného sloupu. (JP)
Pohled na nosný sloup v dolním patře objektu. (JP)	Objekt pro věž pro kanón ráže 15 cm systému Schumann kombinoval betonové a zděné konstrukce. (JP)
Část zkušebního pancéřové prvku vystavená před Historisch-Technisches Museum – Versuchsstelle Kummersdorf. (JP)	Jedna z pozorovatelen na bocích dopadové plochy východní střelnice. Těchto objektů bylo vybudováno několik desítek. (JP)

Zkušební prostor Markendorf

V lese severovýchodně od osady Markendorf byla v roce 1908 zahájena výstavba dvou zkušebních objektů, které měly být po dokončení postřelovány moždíři ráže 42 cm. Cílem bylo ověřit, zda jim odolají nové francouzské a belgické železobetonové forty.

První fort, označovaný jako pěchotní, je tvořen zjednodušeným kasárenským objektem se třemi vchody. Na stropě objektu bylo vybudováno betonové postavení pro pěchotu, po jehož stranách byly situovány dvě betonové šnekové pozorovatelny. Další betonové pěchotní postavení se nachází několik desítek metru směrem k nepříteli a vytváří tak jakýsi druhý val.

Půdorys pěchotního fortu. Levý vchod kryje předsunutá chodba, připomínající ruské forty. Pravé vchody jsou svedeny do jedné předsíně s ochrannými střílnami. Kruhový otvor ve stropu vpravo měl sloužit k instalaci světlometu. (Jan Pavel 2023)

Druhý ze zdejších fortu je označován jako dělostřelecký, neboť disponoval šachtou pro pancéřovou věž, která byla údajně osazena, ale bližší technické detaily nejsou známy. Samotný objekt je tvořen rozměrnější částí s věží a doleva vybíhající chodbou, která je zakončena dvoupatrovým objektem a východem.

Půdorys dělostřeleckého fortu, který byl vybaven pancéřovou věží. Příčky v pravé části nejsou kompletně zachyceny, neboť tato část je značně poničena a vyplněna zeminou. (Jan Pavel 2023)

V srpnu 1914 se chystalo postřelování obou fortů moždířem ráže 42 cm, který již byl přistaven do palebné pozice. Avšak vypuknutí války způsobilo, že test byl předčasně ukončen a dělostřelecká jednotka poslána dobývat forty v Lutychu a Namuru. Do dnešní doby se dochovaly oba forty, přičemž pěchotní je pouze mírně poškozen na pravé straně, zatímco u dělostřeleckého byla část s věží zdemolována výbuchem. Samotná věž byla údajně v roce 1915 demontována a převezena do Královce.

Návštěva prostoru Markendorf je relativně bezproblémová, neboť oba objekty se nachází opuštěné v lese. Pěchotní fort je velmi pěkný a rozhodně stojí za prohlídku, naproti tomu dělostřelecký je téměř celý zasypán a těžko se hledá. Dá se do něj sice dostat dírou po výše zmíněném výbuchu, ale uvnitř je značně zdevastovaný a plný zeminy.

Šíjová kasárna pěchotního fortu se střeleckým postavením na stropě. V pravé části je strop poškozen. (JP)	Vchody v pravé části jsou chráněny střílnami. Stropy jsou obložené vlnitým plechem. (JP)
Pravé dva vchody se sbíhají do společné předsíně, která je kryta další střílnou. (JP)	Chodba v levé části fortu zakončená výklenkem pro lampu. (JP)
Detail střílny na obranu vchodu, jejíž uzávěr byl bohužel ukraden. .	Železobetonová šneková pozorovatelna na pravém boku šíjových kasáren. (JP)
Pravá šneková pozorovatelna se zřítila z valu dolů. (JP)	Detail betonového parapetu na střeše šíjových kasáren. Bojová postavení na festech nebyla směrem dozadu otevřená. (JP)
Dělostřelecký fort byl poškozen silným výbuchem, který prorazil vnější stěnu v části, kde se nacházela věž. Patrné je velmi husté armování. (JP)	Interiér dělostřeleckého fortu je značně poškozen a částečně zasypán. Strop byl obložen vlnitým plechem, který bohužel zmizel. (JP)

Výcvikový prostor Döberitz

Výcvikový prostor se nachází západně od Berlína, zhruba deset kilometrů od citadely Spandau. Je zajímavý především tím, že v jeho severní části byly od roku 1937 budovány objekty pro nácvik útoku na československé opevnění (Übungsbunker). Do dnešní doby se dochovaly dva „pěchotní sruby“, ruina jednoho dalšího a dále několik rozbitých „řopíků“. O přesné poloze lehkých objektů ale nemáme informace.

Cesta k pěchotním srubům vede z parkoviště u obchodního centra Kaufland (ulice Postdammer Strasse). Prostor je rezervací pro divoká zvířata, sruby se však nachází blízko oficiálně přístupných cest. Východní srub byl vyhozen do povětří, ale zachovaly se oba „zvony“ a je tak možné si prohlédnout jejich konstrukci.

Srovnání velikosti německého cvičného objektu a pěchotního srubu K-S 18. Objekty jsou téměř stejně široké, československý srub má ale více vysunutou kulometnou věž a členitější týlovou stěnu. (Jan Pavel 2023)

Další dva objekty, představující československé oboustranné dvoukřídlé sruby, jsou nepoškozené a téměř totožné. Na stropě měly dva zvony a maketu kulometné věže⁽⁵⁾. Zvony však jsou umístěny jinak, než v československém opevnění, neboť jsou zapuštěny do úrovně stropu a vypadají tak spíše jako německé třístřílnové kopule nového typu, nebo polské třísřílnové kopule starších objektů Opevněného prostoru Slezsko.⁽⁶⁾ Interiéry objektů jsou bohužel uzavřené.

Pokud budete mít při návštěvě prostoru více času, je možné v jeho jižní části najít i několik objektů pro pozorování střeleb a ovládání terčů.

Plechová maketa otočné věže a maketa československého zvonu. Věž svým tvarem připomíná spíše konstrukce z konce 19. století, než tehdejší skutečné věže

Simulovaný útok plamenometem na boční střílny cvičného pěchotního srubu. Ve skutečnosti nebyly kvůli nápadnosti plamenometčíka a nutnosti bezprostředního přiblížení takové útoky proti těžkým objektům příliš nadějnou metodou.

Vchod západního srubu je podstatně nižší než u československého originálu a krakorec je jen naznačen. Ventilační mřížka i stupačky na strop jsou typicky německá řešení. (JP)	Velmi dobře dochovaný zvon západního pěchotního srubu. (JP)
V týlové stěně prostředního pěchotního srubu jsou naznačeny dvě kulometné střílny. Na stěně jsou patrné zbytky nakreslených oken. (JP)	Pravá strana prostředního pěchotního srubu s ochranným křídlem a zvonem, který však přišel o svůj plechový povrch. (JP)
Zabetonovaná šachta pro kulometnou věž na stropě prostředního pěchotního srubu. Účel šikmo zabetonovaných kolejnic není jasný. (JP)	Zvon na ruinách odstřeleného východního srubu Vnější a vnitřní strana byly tvořeny plechem a prostor mezi nimi vyplňoval beton. (JP)
Pohled na vrchlík stejného zvonu s otvorem pro periskop. (JP)

Poznámky:

(1) V roce 1934 podal Leo Winkel patentovou přihlášku se svým projektem věžového úkrytu, který byl následně budován v Německu ve třech variantách. Typ 1 byl nejstarší a je charakteristický dvěma podlažími pod úrovní terénu. V případě typu 2 byla pod úrovní terénu jen podlaha spodního patra. Věž 2c je ve spodní části širší než věz 2a a v horní části má betonový nástavec připomínající klobouk houby. Během 2. světové války se věže osvědčily. Byl zaznamenám pouze jeden případ (12. října 1944 věž v areálu továrny Focke-Wulf v Brémách), kdy bomba zasáhla horní část věže a vybuchla, přičemž zabila několik lidí nacházejících se v horních patrech.
(2) Pancéřové kaponiéry se občas objevily v ideových projektech některých fortifikačních teoretiků (např. Brialmont). Vzhledem k vysoké ceně jich však bylo instalováno jen velmi málo (např. noyau pevnosti Štrasburk nebo nizozemský fort Hoofdorp, jehož kaponiéru vyrobila plzeňská Škodovka).

(3) Jednalo se o tzv. vylepšenou Kummersdorfskou věž. Typově šlo o další etapu rozvoje konceptu tzv. pancéřové lafety Maxmiliana Schumanna, kdy vrchlík, lafeta a nosný sloup ve středu šachty tvoří jeden celek.

(4) Ohledně těchto věží panují v literatuře nejasnosti. Zatímco Lacoste (1998) píše o dvou věžích pro 5,3cm kanóny Hotschkiss, podle přehledu vyrobených věží, který je prezentován v Schutz (1890), byly v roce 1886 vyrobeny pouze dvě výsuvné věže pro 3,7cm revolverové kanóny.

(5) Podobný objekt byl postaven ve výcvikovém prostoru Świętoszowie (dnes v Polsku). Na rozdíl od popisovaných objektů má však střílny a nezabetonovanou šachtu pro kulometnou věž. Další „československý“ srub se nachází v bývalém výcvikovém prostoru Jüterbog. Podle dostupných fotografií ale zřejmě neměl kulometnou věž. Oba výše uvedené prostory nejsou bohužel volně přístupné.

(6) Na webu je možné narazit na náhledy dobových, zřejmě propagačních fotografií, zachycujících úrok německých ženistů na cvičné pěchotní sruby. Není ale jasné, z jakého cvičného prostoru snímky pocházejí. Fotografie je možné najít například zde

 

 

stav: srpen 2021

Foto: Jan Pavel 2021

Literatura:

Lacoste, W. (1998): Maximilian S. Schumann (1827-1889) Der Wegbereiter der deutschen Panzerbefestigung. Fortifikation 12/98
Schütz, J. (1890): The Shielded Mountings On The Trial Ranges Of The Grusonwerk At Magdeburg-buckau And Tangerhütte, Part 2. London : Whitehead, Morris & Co., 1890.
Sperrgebiet.eu Sperrgebiet.eu
Bunker Wünsdorf Zeppelin, Bunkeranlage Maybach

Zatím žádné komentáře