Italská opevnění Zadaru
Opevnění: ITALSKÁ   

(Chorvatsko) – Zadar
Napsal: O. Filip
objekty: pěchotní tvrze, samostatné objekty, úkryt
Skutečnost, že chorvatský Zadar patřil v letech 1920-1947 Itálii není příliš známá. Nejvýraznějším pozůstatkem této historické epizody je dvanáctikilometrová linie opevnění, chránící přístav před útokem z pevniny.

Zadar byl od starověku důležitým přístavním městem, od raného středověku však sílil tlak konkurenčních Benátek, což na začátku 13. století vyvrcholilo vyplněním města křížovou výpravou, která si zde malou zástavku na cestě do Cařihradu. V dalších stoletích patřilo město do benátské sféry vlivu a bylo na Benátské republice více či méně závislé. Od 16. století bylo město ohrožováno výboji Osmanské říše, avšak díky silnému bastionovému opevnění se udrželo až do roku 1797, kdy jej získali Habsburkové. Nadále v něm však převažovalo italsky hovořící obyvatelstvo. Když Italové vstoupili do bojů první světové války po boku Dohody, jedním z jejich požadavků bylo i získání řady přístavu na dalmatském pobřeží a přilehlých ostrovů. Na základě smlouvy z Rapalla však obdrželi pouze ostrov Lastovo, miniaturní ostrůvek Palagruža blízko italského pobřeží a na pevnině si mohli zřídit enklávu v Zadaru, tvořící přibližně čtverec o straně 10 kilometrů. Z obranného hlediska nebyla poloha přístavu nijak výhodná, neboť byl s mořem spojen jen úzkými průlivy mezi ostrovy, patřícími Jugoslávii. Na druhou stranu byla vítězná Itálie dominantní silou na Jadranu, což ráda připomínala i vojenskými akcemi (obsazení Rijeky na začátku dvacátých let, okupace Korfu v roce 1924). Po porážce Jugoslávie obsadili Italové i okolní ostrovy a pevninu a v Zadaru měli jedno z mála míst, kde jim bylo civilní obyvatelstvo nakloněno. Po válce ztratila Itálie všechny državy v Chorvatsku i velký kus území v dnešním Slovinsku a obyvatelstvo italské národnosti dílem uprchlo a dílem bylo vyhnáno.

Ve třicátých letech byl Zadar, pod italskou vládou nazývaný Zara, zabezpečen proti útoku z pevniny byl souvislou linií opevnění, částečně opřenou o pahorky nad městem. Před ni byly vysunuty minimálně dva opěrné body schopné kruhové obrany – severní chránil zdroj pitné vody, jihovýchodní dominantní kótu v předpolí, na níž se také nacházela velká vodárna. Kromě toho bylo před linií několik menších uskupení objektů. Technicky se objekty podobají Alpskému valu, nicméně jde o jakési jednodušší „koloniální opevnění“ s betonovými střílnami, otevřenými palebnými postaveními a čtyřstřílnovými kopulemi v nejslabší odolnosti. Ty se vyskytovaly v opevnění mimo pevninskou Itálii, když byly v malých počtech používány na okupované Korsice, na Sicílii a v Libyi.

Základním prvkem obrany byly masivní betonové kopulovité objekty se střílnami pro dva až tři těžké kulomety na polních lafetách. Nejdůležitější a nejlépe maskovanou součástí opevnění byly objekty s kopulemi – některé samostatné, většina z nich však sdružená do malých tvrzí. Tvrze se sice do jisté míry podobají starším alpským tvrzím typu 200, v Alpách však měly maximálně jednu čtyřstřílnovou kopuli, většinou v kombinaci s malými kulometnými objekty a jednostřílnovými kopulemi. Naproti tomu všechny známé tvrze v Zadaru disponovaly výhradně čtyřstřílnovými kopulemi v počtu dvou až čtyř kusů. Kromě chodeb se šachtami ke kopulím obsahovalo podzemí tvrzí malé kasárenské sály a nádrže na vodu, jednotlivé části oddělovaly pancéřové dveře. Vchody, tvořené přímým schodištěm, nebyly nijak zabezpečené, což je u starších italských objektů běžné. Neobvyklou součástí linie byly povrchové úkryty pro pěchotu, které jsou jinak známé pouze z jednoho krátkého úseku vysokohorského opevnění (u průsmyku Moncenisio). Číslování objektů je uvedeno dle označení na stěnách, které však zřejmě pochází až z poválečného období, nic lepšího však není k dispozici. Většina objektů a kopulí se kupodivu dochovala, byť o celkové struktuře nejsou přesné informace. Kopule, vytrhané po válce, s největší pravděpodobností nezamířily do hutí, ale na jugoslávské pobřežní baterie.

Objekt A12 leží v zarostlém terénu, nedaleko ulice, v níž se dá zaparkovat a vydat se po pěšině z rozsypaných kamenů. Jedná se o malý samostatný objekt, kombinovaný s krátkým betonovým zákopem s předprsní pro pěchotu. Na pahorku za proláklinou, v níž byla kdysi vojenský střelnice, leží tvrz A21. Z vchodu pod kopulí lze sestoupit do poměrně rozsáhlého podzemí, které však končí několika závaly a kasárenským sálem, poškozeným explozí. Asi 30 metrů západně od kopule A12 začíná vybetonovaný zákop, který spojuje objekty A12 a A1 (minimálně A1 vypadá, že měl kopuli).

Tvrz B17 je u frekventované silnice, je ale nutné zaparkovat o kousek dál. Jedna kopule je vytržená (na zemi leží část lafety), druhá je dobře maskovaná a otevřený vchod je asi 50 metrů západně od ní. Další tvrz B7 je blízko domů, ale obě kopule jsou přístupné. Levá je pomalovaná, pravá je u stěny jakési budovy. Dovnitř jsme se nedostali, neboť jeden vchod u zahrady je zamčený a druhý je úplně zarostlý kaktusy (takovou komplikace jsme ještě nikdy nezažili).


Kopule samostatného objektu A12 s viditelnými betonovými postaveními pro pěchotu. (PL)

Detail polokulové střílnové vložky. U nejslabších kopulí typu 3 vyčnívala vložka z obvodu pancíře, aby byl zachován vnitřní průměr bojového prostoru.

Kopule tvrze A21 je na výraznějším pahorku a proto je spojena s podzemím dlouhým schodištěm. V pozadí je vidět Zadarský průliv a ostrov Ugljan.

Podzemní chodba do kasárenského sálu. V rámu jsou atypicky umístěny mřížové dvěře, může se ale jednat o pozdější úpravu.

Důkladně zamaskovaná kopule tvrze B17.

Jedna z kopulí tvrze B7. Beton objektu se nevyznačuje příliš dobrou kvalitou.

Tvrz C42 patří mezi největší, neboť měla čtyři kopule. Dvě jsou vytržené, zbývající snadno najdete na rovině před hřbitovní zdí. Vchody do tvrze jsou kuriózně umístěny přímo mezi hroby a poněkud je připomínají. Jeden z těžkých plechových „náhrobků“ se nám v nestřežené chvíli podařilo odsunout a prohlédnout si pěkné podzemí, vylézat o chvíli později z hrobu mezi pozůstalé však nebylo příliš diskrétní. Tvrz C47 je vůbec nejzajímavější, neboť její pravé kopule byla vysekána z betonu, ale ponechána na místě, zatímco levá nese poškození od náloží. U silnice pod tvrzí je parkoviště a vchod je vidět cestou. K tvrzi C51 lze dojít po polní cestě od jihovýchodu. Tvrz má dvě pěkné kopule a přístupné podzemí.


Dvojice vchodů do tvrze C42, jejichž plechové kryty pěkně zapadají mezi okolní hroby.

Strop z traverz svědčí o tom, že podzemí tvrze C42 bylo v této části postaveno ve výkopu.

Turecké záchody v podzemí tvrze. (PL)

Jedna z dochovaných kopulí tvrze C42 dnes zdobí parkoviště před hřbitovem. (PL)

Kopule tvrze C47 s odstraněným betonovým límcem. Na pancíři je výrazné logo ocelárny ILVA, jsou vidět také manipulační čepy.

Druhá kopule, popraskaná po použití náloží na vrchlíku s viditelným otvorem po průbojné munici.

Vchod tvrze C47, jehož provedení je pro zdejší opevnění typické. Podzemí není rozlehlé, odhalená kopule se skrývá hned za borovicemi uprostřed snímku.

Jedna z kopulí tvrze C51.

Interiér kopule tvrze C51 s dvojicí střílnových vložek. Na vrchlíku je označení typu kopule „mod. 3″ (kopule jiných výrobců mívaly méně výrazné typové označení).

Se svými dvěma kopulemi je tvrz C66 zcela typická. Jedna kopule je vedle cesty, druhá krášlí křižovatku mezi domy, kde lze zaparkovat. Vchod je v prohlubni za touto kopulí, nedaleko jednoduché pozorovatelny, jejíž průzor směřuje na město. Pak stačí pokračovat směrem na jihovýchod, kde je přímo v zatáčce kopule tvrze C65. Druhá je zřejmě v oploceném areálu a je otázka, zda je přístupný některý z vchodů.

Další kopule, instalované do samostatných objektů leží na obou stranách hlavní silnice, poněkud před hlavní linií. Obě kopule jsou zesílené betonem, což ovšem může být dílo jugoslávské armády. Objekt C22 je hned vedle betonové pozorovatelny, ale dovnitř jsme se nedostali, neboť kdosi naházel do vchodu pytle shnilého masa. Objekt D1 je přímo u domů a jeho vchod je čerstvě zahrnutý buldozerem. Ve tvrzi E3, jejíž interiér je zcela zatopený, zůstala pouze jedna kopule, která je na okraji hřiště. Pod ní je pěkný samostatný objekt pro dva kulomety, jeho interiér je přístupný a další kulometný objekt, maskovaný jako dům, je na opačné straně silnice.


Kopule tvrze C66 dnes leží obytnými mezi domy. (PL)

Druhá kopule tvrze C66. V pozadí je vidět typická plochá krajina, za níž se v dálce zvedají strmé hory.

Kopule tvrze C65. Smysl stupnění betonu kolem kopulí není jasný. Buď je výsledkem dodatečného osazování, nebo má zamezovat odrazu střel. (PL)

Samostatný objekt C22, vysunutý před hlavní linii. Betonové zesílení je pochybným řešením, neboť by odráželo střely ke střílnám. (PL)

Podobně koncipovaný objekt D1 na opačné straně hlavní silnice.

Kopule tvrze E3 a za ní velký kulometný objekt. Na horizintu přesně nad kopulí je pahorek s předsunutým opěrným bodem.

Detail střílny pro kulomet v objektu pod tvrzí E3. Kupodivu se zde dochoval rozvod vzduchu pro dýchací masky obsluhy.

Kulometný objekt u tvrze E3, původně maskovaný jako budova.

Kromě tvrzí s kopulemi jsme prozkoumali též předsunutý opěrný bod na pahorku, situovaném mezi městem a letištěm, kam vede polní cesta od nedaleké silnice. Zdejší opevnění tvořilo pět kulometných objektů, rozmístěných po obvodu pahorku a velký povrchový úkryt. Ten byl později využit jugoslávskou armádou a obdržel nově dveře a další vybavení. Dnes mají kulometné objekty zavařené vstupy, do úkrytu se ale dá dostat.


Pahorek s předsunutým opěrným bodem. Tyto dva kulometné objekty jsou v týlu. Vlevo je vidět budova velké vodárny (dnes již opuštěné).

Dva kulometné objekty v čele opěrného bodu. Všechny tyto objekty jsou prakticky stejné.

Interiér úkrytu v opěrném bodu. Rozvody ventilace pravděpodobně pocházejí až z období poválečného využití.


Zobrazit místo Zadar na větší mapě

Mapa je převzatá ze stránek R. Světlíka, s upřesněním polohy některých kopulí a doplněním bastionového opevnění. Fotografie kulometných objektů a úkrytů najdete v jeho fotogalerii, my jsme neměli příliš mnoho času a soustředili jsme se na tvrze. Lokality s kopulemi jsou vesměs bezproblémové a dá se k nim vždy dojet autem. Nejbližší neodminované prostory jsou odtud několik kilometrů daleko a měly by být dobře označené. Cesta do Zadaru trvá prakticky celý den, na místě lze spát například v kempu Borik (44.13499, 15.21581), vzdáleném necelý kilometr od objektu A12 s kopulí. Ve starém městě se dochovaly celkem pěkné pozůstatky bastionového opevnění, poněkud utopené mezi domy a parkujícími vozidly, vodní příkop, který je odděloval od pevniny, je již z větší části zasypán.

stav: září 2014

Foto: O. Filip a P. Lach (PL)

Literatura:
R. Světlík: Opevnění Zadaru
Fortificazioni Militari & Artiglieria: Opera C42 – Zara

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 4.10.2014 21.29 , Komentáře (0)