(Itálie) – San Michele del Carso, Monfalcone Napsal: O. Filip objekty: protitankové a pěchotní objekty, velitelská stanoviště Na vápencových planinách krasu, pokropených krví statisíců vojáků Velké války, najdete několik velmi zajímavých uzávěrů z období studené války.

V minulých článcích byly popsány poválečné uzávěry v severní části Julských Předalp a uzávěry v jižní části tohoto pohoří a také dál směrem na jih, kde však byla prakticky všechna opevnění v nedávné době zničena. Po silně opevněném údolí řeky Soča následuje soustava krasových planin, týhnoucí se až téměř k moři, kde se nachází pět silných uzávěrů, které přežily, nejpíš proto, že jsou v přírodní rezervaci.

Schéma nových poválečných opevnění se zvýrazněním uzávěrů, popsaných v článku.

V letech 1915-17 probíhaly v popisované lokalitě krvavé boje mezi rakousko-uherskými obránci a italskými útočníky, kteří se pokoušeli prorazit na Terst, takže zde zůstala zde řada zákopů, kulometných hnízd a kaveren. Po první světové válce byla oblast v týlu, neboť linie Alpského valu vedla zhruba čtyřicet kilometrů východně, územím dnešního Slovinska a Chorvatska. Po druhé světové válce se v důsledku územních ztrát hranice vrátila do prostoru starého bojiště a dokonce mohla být využita část zákopů a kaveren. Většina uzávěrů poválečného je blízko hranice a proto patří do třídy A, což znamená, že objekty byly vybavené a posádka byla ubytována v malých kasárnách přímo v prostoru uzávěrů. Pouze několik z nich spadá do třídy B, kam by bylo nutné dodat část vybavení a zásob a obsadit je jednotkami ze vzdálenějších posádek.

Objekty jsou standardní, ale složení uzávěrů je méně pestré, než severněji odtud. Až na jedinou výjimku chybí objekty s polokopulemi pro protitankové kanóny, protože tyto úkoly plní výhradně objekty s věžemi tanků Pershing. Nejsou zde ani jednostřílnové kopule nebo staré čtyřstřílnové kopule, takže boj proti pěchotě ležel pouze na čtyřstřílnových kopulích nového typu. Velitelská stanoviště jsou „podzemní“ s klenutými sály a vzhledem k členitému terénu samozřejmě nepotřebují výsuvné pozorovatelny.

Řez typickým „podzemním“ velitelským stanovištěm se sálem pro velitele uzávěru a spojaře a horním podlažím, které obsahuje zvon a další vstupní chodbu. O. Filip 2018

Monte San Michel

Opěrný bod ve vesnici San Michel del Carso (slovinsky Vrh) jako jediný nedisponuje protitankovými zbraněmi a skládá se pouze z objektů s čtyřstřílnovými kopulemi a velitelského stanoviště. Jeho součástí se měla stát i šestidělová baterie pro houfnice ráže 149 mm, která by byla zabudována do kavernové baterie Cotici z první světové války, ale z tohoto pozoruhodného záměru sešlo. Geografickou kuriozitou je nejvyšší vrchol Monte Škofnik, v němž je zabudováno dvoupodlažní velitelské stanoviště s masivním zemním náspem, který zvýšil nadmořskou výšku o několik metrů.

Objekt M1 měl tu smůlu, že byl u silnice a tak byl v roce 2010 bleskově zdemolován, ještě než byla akce v celé oblasti zastavena. Unikátně maskovaný objekt M2 leží na louce a kousek vedle něj je kuriózní dřevěná pozorovatelna. Čtyřstřílnová kopule M3 je hned vedle původních kasáren, které nyní využívá civilní obrana a na vrcholu kopce je velitelské stanoviště a objekty M4 a M5 se čtyřstřílnovými kopulemi. Velitelství je vzhledem k mimořádně dobrým pozorovacím možnostem vybavené dvěma pozorovacími stanovišti a speciálním radarem, určeným pro detekci pohybujících se osob a vozidel⁽¹⁾. Dnes slouží jako muzeum a je příležitostně zpřístupňováno.

Objekt M2 s viditelným vchodem a čtyřstřílnovou kopulí, maskovanou laminátovou hranicí dřeva. (RH)	Detail překrytu, který je naprosto realistický a prozrazují jej jen otvory pro ruce, umožňující sejmutí celého překrytu osádkou objektu. (RH)	Kopule objektu M3 měla původně zděnou maskovací nástavbu. Po jejím odstranění je vidět hranatý tvar objektu s vystupující válcovou částí.
Detail střílny kopule M3. Pět centimetrů silný posuvný pancíř zajišťoval kulometu odměr 100°.	Pozorovací zvon velitelského stanoviště a jeho maskovací laminátový překryt. (RH)	Posuvná dvířka na šachtě pro vysouvání radaru AN/TPS-33. (RH)
Unikátní poozorovatelna velitelského stanoviště v podobě průzoru, uzavíratelného ocelovými okenicemi. (RH)	Objekt M4 se zamaskovanou čtyřstřílnovou kopulí je součástí muzea. (RH)	Detail maskovacího překrytu na kopuli M5 s viditelnými otvory pro zvedání. Tvary byly zřejmě vymodelovány s využitím skutečné hromady kamení.

Brestovi (předsunuté postavení)

Slabé předsunuté postavení leží před uzávěrem Monte san Michel a zřejmě pochází ze starší fáze výstavby. Tvoří jej dva úkryt a tři jednoduché pozorovatelny, umístěné v prostoru velké kavernové baterie a zákopového systému z první světové války. Jedna z pozorovatelen je dokonce napojena přímo na podzemí baterie. Kromě toho bylo opraveno a využito i několik úseků zákopů.

Dvojice jednoduchých pozorovatelen. Spodní je napojena na podzemí baterie z první světové války. (RH)

Typický vchod „lehkého“ opevnění tvořily šikmo uložené plechové dveře. Vyskytují se například i u minometných objektů.

Vstup do úkrytu a větrací „zvon“. Ten je typický pro reaktivované tvrze Alpského valu, v běžných poválečných opevněních se nevyskytoval.

Palchisce-Devetachi

Důležitý opěrný bod přímo u hranic leží na úpatí masivu Monte san Michel tvořilo čtyři objekty s věžemi tanků Pershing, objekt s polokopulí pro 9cm kanón (jediný v celé oblasti), čtyři objekty s čtyřstřílnovými kopulemi a velitelské stanoviště. Doplňovalo je postavení pro dva minomety, dva menší úkryty, klamná kulometná kopule a dva klamné objekty pro tankové věže.

Typový objekt pro čtyřstřílnovou kopuli nového typu. V oblasti Krasu byly pro účely pěchotní obrany budovány pouze tyto objekty. O. Filip 2018

Prostor je zarostlý děsivou trnitou vegetací, v níž neujdete ani půl metru, ale kolem většiny objektů jsou naštěstí travnaté plochy. Všechny objekty uzávěru jsou zavřené a objekt P4 s polokopulí pro 9cm kanón, která je zřejmě jediným přeživším kusem v samostatném objektu poválečného opevnění, má střílnu zalitou betonem. Čtyřstřílnové kopule lze bez problémů obejít a přístupný je i klamný objekt P6, kombinovaný s kavernou z první světové války, který byl zřejmě využíván jako sklad, neboť je přímo u silnice. U objektu P3 se dochovala kompletní maskovací nástavba, rozložena na zemi, ale přes porost jsme se k němu nedokázali ani přiblížit. Velitelské stanoviště je přímo u cesty, ale je bohužel uzavřené.

Strop velitelského stanoviště. Řada komínků ústí z hlavního sálu.	Pozorovací zvon velitelského stanoviště je maskován stejně jako okolní kulometné kopule. (RH)	Tabule před kasárnami stále přikazuje příchozím, aby zastavili, dokud nebudou identifikováni. (RH)
Hlavní vchod a kreativně zamaskovaná čtyřstřílnová kopule objektu M1. (RH)	Objekt P2 pro věž tanku Pershing. Obdélníkový rám je základ pro plechovou maskovací nástavbu. (RH)	Posuvné kryty na větracích žaluziích polokopule pro 9cm kan=on objektu P4. Plechová zátka vlevo kryje otvor pro periskop. (RH)
Detail kopule objektu M5. Tvary jsou vytvořeny z husté sítě, potažené betonem. střílny uzavírají okenice se stejným maskováním. (RH)	Skutečné nástavby byly zlikvidovány při demontáži tankových věží a tak si lze udělat představu jen z klamného objektu P6. (RH)	Interiér nástavby klamného objektu P6. Rozebíratelná konstrukce je stejná, jako u skutečných konstrukcí pro tankové věže. (RH)

Monte sei Busi

Uzávěr na ploché krasové planině je poněkud v týlu a náleží do třídy B. Měl tři věže Pershing, čtyři čtyřstřílnové kopule, velitelské stanoviště, dva malé úkryty a postavení pro dva minomety. Ze všech zdejších opevnění je zde nejméně zarostlá krajina a tak jsou objekty fotogenické, byť jejich interiéry jsou uzavřené. Uzávěrem prochází silnice a lze zaparkovat přímo u odboček k objektům, takže je to ideální tip pro případ, že byste projížděli a měli pouze jen minimum času.

Čtyřstřílnová kopule objektu M1. Maskování zřejmě tvořila jen lehká konstrukce, uchycená do svislých tyček. (RH)	Kopule objektu M2, zakrytá laminátovou maketou hromady kamenů. Toto maskování bylo nutné před bojem sundat a odnést. (RH)	Strop velitelského stanoviště. V popředí je jeden z vchodů, vzadu zvon. (RH)
Pozorovací zvon velitelského stanoviště.	Nápisy nad střílnou pozorovací zvonu udávají výrobce (Breda), číslo smlouvy, číslo odlitku a hmotnost (5000 kg).	Strop objektu M3 s kopulí a sérií větráků, které jsou v tomto uzávěru poněkud specifické. (RH)
Interiér kopule M3 s rozvodem vzduchu a posuvnými uzávěry. Vnitřní tvary odlitku jsou dosti složité.	Objekt P3 pro věž M26 Pershing a za ním objekt M3, který jej chránil před pěchotou.	Čtyřstřílnová kopule objektu M4. Takto odhalené kopule jsou na poválečných opevněních zcela výjimečné.

Lago di Doberdò

Menší uzávěr třídy A tvoří pouze tři dvojice objektů, složené vždy z věže Pershing a čtyřstřílnové kopule. Dvě dvojice blokují obě silnice, vedoucí po březích jezera Doberdò a třetí chrání velitelské stanoviště. Objekt P3 je zřejmě jediným objektem pro věž tanku Pershing na celé linii, do kterého se dá dostat, ostatní objekty uzávěru jsou zavřené. Než se podařilo zastavit řádění obchodníků se šrotem, padl jim za oběť objekt M2a sousední velitelské stanoviště. Zvon zmizel a vchod byl úmyslně poničen. Dovnitř by se zřejmě dalo dostat, ale sestup dlouhým schodištěm, plným sypké hlíny, by byl nebezpečný.

Kopule objektu M3, který chránil objekt P3, vzdálený od něj jen zhruba 80 metrů. (RH)	Větrák kobky na nábojnice objektu P3. Plechové poklopy sloužily pro běžnou ochranu, v boji se zřejmě používal posuvný uzávěr pod ním. (RH)	Hlavní místnost objektu P3 pod věží. Vlevo je kobka na nábojnice (bossoli), šikmý strop kryje rouru z věže do kobky.
Též místnost s žebříkem a kotvícími šrouby věže. Výklenek pod stropem sloužil pro lampu. (RH)	Strop objektu P1 s vchodem a šachtou věže, kryjící severní silnici. Vlevo už je strmý skalnatý svah. (RH)

Pietrarossa

Uzávěr se skládá z pěti objektů pro věže Pershing, čtyř kopulí, velitelského stanoviště, postavení pro minomety a dvou menších úkrytů. Část objektů leží podél jižního okraje dálnice, zbytek v hustém lese severně od ní. Všechny objekty jsou bohužel zamčené a kopule maskované uzavřenými okenicemi. Podobně jako u sousedních uzávěrů je u objektu M5 strážnice, obehnaná zdí.

Kopule objektu M3 s maskováním, které je v této kamenité oblasti standardem.	Šachta objektu P4 pro věž Pershing nebyla při deaktivaci zaplněna tak dokonale, jako ostatní.	Strop velitelského stanoviště s větráky a maskovaným pozorovacím zvonem.
Vchod do objektu M5 a strážnice, která zřejmě sloužila jako výchozí bod pro ostrahu neobsazeného uzávěru. (RH)

Sablici

Nejjižnější uzávěr „modré linie“ patří k nejzajímavějším. Je zde i hezká krajina s výhledem na blízké mořské pobřeží.⁽²⁾ Objekty jsou na poměrně malé ploše a nejsou zarostlé, přístup je však možný v podstatě jen z jednoho místa, a to je polní cesta za železničním mostem, kam je nutné odbočit z velmi nepřehledné křižovatky. Mimořádně zajímavý je objekt P1, kde se dochoval zřejmě jediný kompletní laminátový překryt pro věž M28 Pershing (druhá na P2 shořela při lesním požáru). Díky napojení na kavernu z první světové války je přístupný objekt M4, jehož interiér je ve velmi dobrém stavu. Šachtou nouzového východu, situovanou nedaleko zvonu, jsme se dostali i do velmi hezkého velitelského stanoviště, kde je také vybavení, až na agregát, který dodával energii především pro pohon ventilátoru⁽³⁾. Prozkoumali jsme také postavení pro minomety, ukryté v dolíku pod cestou. Má poměrně rozsáhlé podzemí, zřejmě vytvořené s využitím starší kaverny.

Toto není dekorace z filmu Flintstounovi, ale maskovací překryt věže Pershing objektu P1. (RH)	Hlavní místnost v podzemí minometné baterie. Je možné, že se jedná o upravenou kavernu z první světové války.	Označení M5 obdrželo otevřené postavení pro kulomet, zřejmě též upravené postavení z války. (RH)
Posádka objektu P2 se při troše snahy mohla zapojit i do případné námořní bitvy. (RH)	Objekt M3 má jako jediný odkrytou střílnu. (RH)	Maskování pozorovacího zvonu velitelského stanoviště vyvolává poněkud zvláštní dojem. (RH)
Podlážka zvonu se liší od jiných objektů, zajímavé je také osazení zvonu šikmo vůči okrajům šachty.	Sál s výklenky na přikrývky (coperte), lampu (luce) a potraviny (viveri). Vzdálenější lavice je složená ke stěně. (RH)	Opačný konec sálu s telefonním rozvaděčem, výklenkem na ústřednu (centralino telef.) a výklenkem na malou VKV vysílačku CPRC-26. (RH)
Objekt M4 a v pozadí strážnice. Tyto dva objekty byly jako jediné obehnány plotem.	Koupule objektu M4 je na velmi exponovaném místě a tak jí maskovaly duté balvany, vytvořené z pletiva a tenké vrstvy betonu. (RH)	Mřížové dveře v chodbě, vedoucí z objektu m4 do kaverny. Druhý vstup má klasické schodiště s plechovými poklopy.
Kopuli fixovalo osm velkých kotev. Vpravo nahoře je přívod vzduchu do masek osádky. Nápis „riservetta“ označuje výklenek na munici.	Pět centimetrů silný uzávěr střílny se posouvá v drážce, odlité přímo v pancíři. V této kopuli si posádka označila střílny písmeny „A“ ažd „D“. (RH)	Zvon o váze 11660 kg vyrobila Breda, o uzávěry střílen se podělily ocelárny Falck, Terni a Italsider. Zajímavé je, že v Terni obráběli povrch jinak.

Poznámky:
(1) Americký radar AN/TPS-33 patřil k dnes již málo známé kategorii přístrojů, využívajících Dopplerova efektu k detekci pohybujících se pozemních cílů. Vozidla měl radar detekovat až do vzdálenosti 18 kilometrů, osoby pak na zhruba 6 kilometrů, to je nicméně spíše teorie, protože velkou roli hrál terén a vegetace. Radar generoval zvukové signály, z nichž měla zkušená obsluha vyčíst, zda se jedná o kolová a pásová vozidla či přesunující se vojáky a určit i jejich přibližnou rychlost a vzdálenost. V praxi to nebylo jednoduché a například rozlišení typů vozidel se ukázalo jako téměř nemožné. Radary byly používány při obraně opevněných základen ve Vietnamu a celkem se osvědčily, byly však rychle nahrazovány modernějšími typy. Radar bylo možné snadno přemisťovat nebo obsluhovat z bezpečného místa pomocí propojovacích kabelům. V Bundeswehru bylo dokonce zavedeno speciální obrněné vozidlo Radarpanzer 91-2 (varianta francouzského vozidla Hotchkiss TT 6). Neznám žádný další příklad použití této kategorie radarů v pevnostních objektech států NATO, radary této kategorie však byly pravděpodobně využívány v izraelských opevněních.
(2) Sablici (v prvním sledu modré linie) je jediný poválečný uzávěr, situovaným přímo u moře, neboť nejjižnější uzávěry druhého sledu modré linie na řece Torre (Nord-Est Ruda) a žluté linie na řece Tagliamento (San Michel al Tagliamento) leží zhruba deset kilometrů od pobřeží. Objekty s kopulemi, polokopulemi a tankovými věžemi stály přímo na pláži v Bibione, kde bylo cvičiště pevnostních jednotek s výstřelem na moře. Tyto objekty byly také zcela zlikvidovány.
(3) Stejně jako v Alpském valu byla ventilace poválečných objektů řešena především rozvody vzduchu, na něž si posádky ve střeleckých místnostech napojovaly dýchací masky dlouhými hadicemi. Šlo tedy o stejný systém jako ve švýcarském opevnění a československých těžkých objektech, reaktivovaných po válce. Výhodou byly malé požadavky na výkon vetilátorů, které mohly být poháněny ručně a u objektů s agregátem jen malým elektromotorem. Systém byl z podstaty imunní vůči jakékoli koncentraci oxidu uhelnatého ve střelecké místnosti a v případě zamoření okolí chemickými látkami stačily běžné osobní filtry. Nevýhodou byl malý komfort obsluh a obtížné vypuzování zplodin střelby z vnitřních prostor. U bojových objektů to měla zajistit přirozená cirkulace vzduchu, podpořená umístěním nasávacích a odtahových cest s co největším výškovým rozdílem. U kulometných kopulí sloužilo k přívodu vzduchu spodní patro nebo zvlášť vytvořené betonové potrubí pod podlahou a k odvodu komínky či samotné střílny. U protitankových kanónů nezbylo než přivést pod zbraň celou chodbu a do stropu za polokopuli vsadit rozměrné ocelové žaluzie, což silně snižovalo odolnost. Pokud jde o prostory pro pobyt posádky, u starších objektů musely stačit větrací otvory, u těch modernějších objektů bylo možné přepnout přívod vzduchu z větráku do místnosti a v případě zamoření našroubovat na výdech větší množství osobních filtrů. Celkově byl systém jednoduchý a úsporný, ostatně vzhledem k velkému počtu menších samostatných objektů by byla centrální ventilace s motorickým pohonem dosti nákladnou položkou.
 

Na rozdíl od opevnění v horách i v hustě obydlených nížinách mezi Gorici a Cividale del Friuli jsou přesuny minimální a objekty jsou dobře dostupné. Prohlédnout si můžete i pozůstatky z první světové války, a to nejen zákopové systémy, ale i čtyři velké kavernové baterie. Ubytování nabízí kemp Albatros ve čtvrti Marina Julia jižně od Monfalcone nebo malý kemp na farmě Agriturismo Parco Rurale Alture di Polazzo, necelé dva kilometry od uzávěru Monte sei Busi.

stav: září 2015 (Monte san Michel, Monte sei Busi, Lago di Doberdò, Pietrarossa, Sablici), září 2016 (Palchisce-Devetachi)

Foto: O. Filip 2015 a 2016, R. Hrabčák 2015 a 2016 (RH)

Literatura:
Buzz Midnight: Sentinelle (Seconda edizione) Le fortificazioni del 33° Ardenza (e-kniha)
Maurizio Tosi il portale della Fanteria d’Arresto

Zatím žádné komentáře