(Francie) – Port de Bouc, Marseille, Toulon Napsal: O. Filip objekty: pobřežní baterie, typové objekty Německá opevnění na jižním pobřeží Francie jsou mnohem méně známá, než Atlantický val a většina z nich zmizela v zástavbě. I zde však nejdete zajímavé lokality, především na Frioulských ostrovech před přístavem Marseille.

Celé středomořské pobřeží Francie patřilo po kapitulaci loutkové Vichistické Francii a v Toulonu dál kotvily zbytky francouzského válečného loďstva. V listopadu 1942 však většinu pobřeží obsadili Němci v reakci na spojenecké vylodění v Alžírsku a Maroku a zbytek zabrali Italové. V srpnu 1943 Itálie kapitulovala a Němcům tak středomořské pobřeží připadlo celé.

Výstavba pobřežních opevnění na pětisetkilometrovém úseku mezi hranicemi se Španělskem a Itálií začala v roce 1943. Linie se nazývala Südwall (Jižní val) nebo též Mittelmeerwall (Středomořský val). Typy objektů i struktura obrany byly stejné, jako na Atlantickém valu, vzhledem k době výstavby se už začínalo poněkud šetřit. Budovaly se obvyklé „tobruky“ jakožto objekty zesíleného polního opevnění i typové objekty (Regelbau) se stěnami a stropy o síle dvou metrů. Převažovaly však úkryty a běžné kasematy pro kanóny. Objektů s pancéřovými zvony či kopulemi bylo minimum a pravděpodobně se zde vůbec nevyskytovaly československé pevnostní kanony, instalované ve stovkách kusů od Kréty až po sever Norska. Nejdůležitějším objektem se stala reaktivovaná francouzská baterie Cap Cépet s dvojicí otočných pancéřový věží pro dva kanóny ráže 340 mm, která kryla Toulon a jeho široké okolí.

Němci zřejmě zprovoznili i dvojici otočných věží pro 75mm kanóny dělostřelecké tvrze Mont Agel, jediné tvrze Maginotovy linie, která měla věže a byla blízko u moře. V září 1944 byla tvrz ostřelována spojeneckými loděmi, které sice neměly velkou šanci tvrzovým objektům ublížit, ale přesto úspěšně zlomily odpor německé posádky.

Poloha Jižního valu s vyznačením popisovaných lokalit, dostřelu nejsilnější věžové baterie Cap Cépet (běžným a odlehčeným granátem) a prostoru vylodění v rámci operace Dragoon. 1 – Frioulské ostrovy, 2 – Marseille. (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)

Výstavba a obrana opevnění spadaly do kompetence velitelství 19. armády (Armeeoberkommando 19, zkráceně AOK 19). Jednalo se o druhořadou armádu, zformovanou až v roce 1943, zahrnující mnoho nováčků, zdravotně omezených vojáků a Hilfswilingerů (východních dobrovolníků). Trpěla nedostatkem výzbroje a dopravních prostředků a v srpnu 1944 byla během operace Dragoon v krátké době rozdrcena i s opevněními Jižního valu, která nesehrála podstatnou roli.

V lednu 1943 drželi Němci pobřeží kolem Marseille dva měsíce a výstavba Jižního valu se teprve chystala. Inspekce nejvyšších velitelů pozemních sil a námořnictva se musela spokojit s původní francouzskou baterii s kanóny ráže 13,8 cm. V popředí stojí s maršálskou holí polní maršál von Rundstedt (velitel západního bojiště), vpravo v černé uniformě kontradmirál Zuckschwerdt (admirál francouzského jižního pobřeží).

 

Port de Bouc

Součástí skupiny opěrných bodů u přístavu byl i malý opěrný bod W.N. 025 s velitelským objektem typu 613, který je pravděpodobně vybaven československým dělostřeleckým pozorovacím zvonem AJ/P. Ještě nedávno byl pohodlně přístupný skrz park, ale v roce 2024 zde vznikl oplocený skladovací prostor a z žádné strany se sem nelze dostat, což jsme osobně ověřili. Více detailů a plán objektu jsou v článku o československých zvonech v německém opevnění.

Vrchlík zvonu AJ/P s velkým otvorem pro periskop. Je vidět i výstupek ve stěně. (Jory Sormail)	Strop objektu s otevřeným pozorovacím stanovištěm a dvojicí krytů pro vysouvání antén. (Jory Sormail)
Interiér s jednoduchou podlážkou. Ke vstupu sloužil odklápěcí segment, který již chybí. (Jory Sormail)

Na mysu u vjezdu do přístavu leží malebný, ale zavřený fort Vauban a před ním hezký Ringstand. Do fortu zabudovali Francouzi otevřenou baterii pro čtyři 7,5cm kanóny, kterou Němci plně využili pod označením MKB Vauban. Silnice vede podél obří rafinérie a v jednu chvíli pojedete prakticky po okraji stropu úkrytu typu 621, z nějž vyčnívá do silnice pancéřový kryt periskopu.

Fort Vauban ve třicátých letech s dobře viditelnými kanóny francouzské pobřežní baterie.

Betonová palebná postavení pro kanóny 7,5 cm K.M.08 (f) na valu fortu Vauban, pravděpodobně už v německých službách.

Pancéřová roura 754P3 pro periskop Sehrohr 9 (S.R. 9) v objektu odolnosti B-neu s dva metry silným stropem. Rozšíření roury, v němž byla ovládací tyč uzávěru je z tohoto úhlu za periskopem. 1 – hlavice periskopu a uzávěr, 2 – ovládací páka uzávěru, 3 – okulár, 4 – stojan, 5 – podlážka pro pozorovatele. (upravený plán z archivu NARA)

Přímo u silnice, stále v prostoru rafinérie, je pozůstatek baterie MKB Espanel s velkým stanovištěm řízení palby M157. Baterie měla silnou výzbroj v podobě šesti kanónů 13,8 cm K.M24 (f) v kasematách typu M270, ale ty zmizely beze stopy během výstavby rafinérie. Nedaleko objektů lze sjet ze silnice a zaparkovat na pobřeží. Kromě stanoviště se dochovaly ještě dva úkryty typu 621 a kasemata typu 680 pro protitankový kanón.

Pevnost Port de Boux, v popředí je německý Ringstand 58c, neboli „Tobruk“.	Pancéřová roura 754P3 pro periskop s chybějícím otočným krytem.
Kasemata typu 680 pro protitankový kanón 5cm Pak 38, který vjížděl vraty v zadní stěně.	Stanoviště řízení palby typu M178 s ubouranými horními patry.
Málo obvyklý typ vchodové střílny v jednom z úkrytů typu 621.

Baterie Rove

Baterie Rove (HKB 2./1291) je nejzajímavějším přístupným objektem Jižního valu. Má neobvyklou konstrukci s rozsáhlým podzemím, které spojuje jednotlivé kasematy pro kanóny ráže 122 mm, ubikace posádky, velitelské stanoviště a stanoviště řízení palby.

Přes železniční viadukt v týlu baterie by bez problémů projely tanky a napadly zblízka střílny. Tomu měl zabránit typový objekt pro protitankový kanón s perfektním výstřelem na trať.

Nachází se v divokém terénu, ale vede k ní turistická značka. Parkovat lze u tratě v ulici Chemin de Resquiadou a přes malý most dojít po po turistické trase „Sentier de Duanier“ až ke vchodu. Pod vchodem je propustek, kterým lze pohodlně projít na druhou stranu tratě, kde jsou zbytky původních otevřených palebných postaven a odkud lze baterii fotografovat skrz vysoký plot železnice.

P – parkoviště, 1 – mostek, 2 – propustek, 3 – původní otevřená postavení, 4 – stanoviště řízení palby, 5 – objekt pro obranu viaduktu. (Ondřej Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz

Samotná značka stoupá od vchodu přímo ke stanovišti řízení palby, do nějž lze prolézt pozorovací štěrbinou. Z objektu vede schodiště do podzemního velitelského stanoviště a poté k asi 15 metrů hluboké šachtě do baterie, v níž však chybí schodiště a padá dolů rovnou z hrany podlahy. Baterie je celkově velmi atraktivní, ale bohužel otřesně posprejovaná. V interiérech se kvůli tomu prakticky nedá fotit.

Pohled na všechny čtyři střílny baterie. Nahoře je stanoviště řízení palby	Stanoviště řízení palby s dvěma patry pro dálkoměry.
Rozšířená hlavní galerie v prostoru kasárenských sálů.	Interiér kasematy pro 122mm kanón. Uprostřed je vchod do k průzoru (možná i střílně pro blízkou obranu).
Původní sokl pro kanón v otevřeném postavení mezi železnicí a útesem.	Viadukt a objekt pro obranu náspu (jako na archivním snímku, ale z druhé strany).

Marseille

Nejdůležitějším pevnostním objektem byl ponorkový úkryt (U-boot bunker) Martha, který se však nepodařilo dokončit. Vybudovaná část o rozměrech 250 x 50 metrů se dnes bohužel nachází mezi průmyslovými budovami přístavu a není přístupná. Podle současných fotografií se zde dochovala například pancéřová deska pro kulomet, portálový jeřáb či fresky. Podle některých pramenů měl být na ponorkový bunkr změněn i největší lodní tunel světa v Rove, široký 22 metrů. Ponorky by kotvily v jedné polovině a druhá by stačila pro jejich plavbu.

Rozestavěný ponorkový bunkr Martha se zbytky bednění na snímku z října 1945. Zničený jeřáb je nejspíš pozůstatkem německé destrukce přístavních zařízení.

U vjezdu do přístavu je hezká baterie Pharo, která však leží ve vojenském prostoru. Ve městě se dochovalo několik objektů podél ulice v bývalé průmyslové čtvrti. Přímo na ulici je atypický těžký objekt, tanková věž a unikátní objekt pro protitankový kanón v zalomení zahloubené ulice, využité jako protitankový příkop. Další tanková věž je za betonovou zdí, za kterou se snad dá nahlédnout, ale to jsme nezkoušeli. V obou případech se jedná o věže tanků PzKpfw II s kanónem ráže 20 mm a kulometem v původním provedení, bez úprav na pevnostní variantu.

Dochovaný atypický těžký objekt (Sonderbau – speciální objekt, v kontrastu s Regelbau – typový objekt) na ulici v Marseille. Vychází z typového objektu 630, avšak jak je vyznačeno, má namísto kasematy s pancéřovou deskou pro kulomet běžnou místnost a v místě obvyklého otevřeného pozorovacího stanoviště věž tanku Renault R35.

 

Tankové věže na objektech v ulicích Marseille. Vlevo zničená věž tanku Somua S35, ze které zásah utrhl velitelskou věžičku, vpravo věž tanku Renault R35.

Kasematy typu 671 baterie Pharo pro kanóny 6,5cm K.M.02 (f) u vjezdu do starého přístavu.	Atypický těžký objekt, původně vybavený tankovou věží, která se údajně dochovala až do šedesátých let.
Střílna pro obranu zahloubené ulice. V popředí je Ringstand pro kulomet, přístupný podzemím.	Ringstand s věží PzKpfw II.
Detail věže s kruhovým otvorem pro kanón. Neprošla tedy obvyklou úpravou na pevnostní kulometnou verzi.

Frioulské ostrovy

Skalnaté ostrovy Rattoneau a Pomègues leží asi tři kilometry před přístavem, takže jsou ideální obrannou pozicí. V roce byly 1822 propojeny hrází, čímž vznikl chráněný přístav. Ve druhé polovině 19. století zde byly vybudovány silné francouzské baterie s kanóny až do ráže 24 cm. Němci rozestavěli tři baterie, z toho dvě s kanóny v kasematách, ale jinak zde nepostavili žádné typové objekty, dokonce ani úkryty a spoléhali na původní infrastrukturu francouzských fortů. Výjimkami jsou stanoviště řízení palby baterie Brégantine, několik malých objektů se střílnami a strojovna pro světlomet. Pro světlomety měly být postaveny odolné objekty M277, ale k tomu už nedošlo.

Třístřílnový objekt za francouzskou baterií 100 mm TR. Vpravo nahoře byl světlomet o průměru 150 cm.

Objekt pro agregát k napájení radaru a světlometu o průměru 150 cm, ukrytá pod převisem u majáku.

Posádka ostrovů v počtu 850 mužů začala 21. srpna 1944 střílet na Marseille, kam se tlačily jednotky Svobodných Francouzů. Odvetou bylo silné bombardování a ostřelování baterií, jehož se zúčastnila i bitevní loď USS Nevada. Týden po zahájení bojů se celá posádka vzdala.

Hlavní německé objekty (kruh – vybetonovaný objekt, kružnice – rozestavěný objekt, žlutý kruh – světlomet, trojúhelník – stanoviště řízení palby). Zeleně jsou vyznačeny francouzské pevnostní objekty. (Ondřej Filip 2025, podklad Open Street Maps)

V původní francouzské baterii byla rozestavěna stejnojmenná těžká námořní baterie Ratonneau pro čtyři lodní kanóny 24 cm KM 02/06 (f) na pancéřované lafetě C42 (čelo a strop 15 až 20 cm, boky 6 cm pancíře). Vznikaly pro ně velké objekty typu S542, které byly v celém v celém německém opevnění postaveny jen v šesti exemplářích, ale zde jejich výstavba pokročila jen málo. Pro montáž tak těžkých zbraní a částí lafet a pancéřových desek musela být po délce baterie vybudována jeřábová dráha, po níž se pohyboval portálový jeřáb o nosnosti 75 tun. V okamžiku vypuknutí bojů byl instalován pouze kanón západního objektu, rámová vnitřní konstrukce věže a čelní pancéřová deska.

Baterie s vyznačením rozestavěnosti objektů č. I až IV. (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)

 

p>Stará francouzská bitevní loď Condorcet, náležející do kategorie semidreadnoughtů (všechna děla těžká, ale dvou ráží). Kanóny ráže 240 mm byly v bočních věžích, z nichž jsou tři viditelné na pravoboku. Během druhé světové války sloužila v Toulonu jako školní a Němci se jí díky tomu zmocnili v nepoškozeném stavu.

 

Rozpracované palebné postavení č. 1 (Turm I) s osazenou čelní deskou pancéřové věže a dobře viditelnou nosnou konstrukcí z traverz.

 

Objekt S542 měl odolnost A (stěny a stropy 3,5 m) a objem betonu 4500 m2, takže patřil k největším typovým objektům. Do prostoru kolem věže se dalo dostat zvenku a proto mají dveře vlastní ochranné střílny. V objektu nejsou prostory pro posádku. V běžné baterii by byly k dispozici samostatné úkryty, zde byli vojáci ubytováni ve starém fortu. (Ondřej Filip 2025)

Nejvíce rozestavěný objekt č. I s podstavcem lafety a konstrukcí pro bednění, která by byla následně zalita do stěn a strop.	Čelní stěna i podstavec jsou hotové a díky tomu zde mohla být sestavena téměř celá věž i s kanónem.
Poškozená jeřábová dráha mezi objekty č. I a II.	Hotový sokl a část čelní stěny objektu č. II.
Výkop objektu č. III s konstrukcí pro bednění vstupní části. V místě soklu je jen polámaná konstrukce pro bednění.	Zbytky konstrukce na základové desce objektu č. IV. Všude kolem jsou části francozského fortu.

Baterie Brégantine byla vyzbrojena šesti kanóny 15,5 cm L.416 (f) v objektech M158, kombinujících muniční sklady a otevřené platformy. Díky plnému odměru mohla již 21. srpna zahájit palbu na město. O tři dny později následovala odveta v podobě 55 granátů z bitevní lodě Nevada a náletů amerických bombardérů. Všechny bojové objekty se dochovaly, byť s poškozeními, stejně jako hezké stanoviště řízení palby M162a. Do něj jsme se dostali díky tomu, že mříže na vstupním schodišti někdo odšrouboval a lze je posunout do strany.

Objekt M158 s kruhovým postavením, rozmetaným výbuchy. Vlevo je stanoviště řízení palby, vpravo fort Brégantine.	Dvojice dveří do nitra objektu M158. Munice se dopravovala poničenými otvory ve stěně mezi dveřmi.
Nepoškozené palebné postavení. V pozadí je ostrov Pomegues, na jehož nejvzdálenějším konci je baterie Caveaux.	Stanoviště řízení palby M162a s dvojicí štěrbin pro dálkoměry (dnes zazděných).
Pohle na objekt M162a od fortu Brégantine.

Na jižní špici ostrova je původně francouzská baterie Caveaux pro čtyři kanóny 13,8 cm K.M.1910 (f). Němci je získali ve funkčním stavu a již v roce 1943 pro ně vybudovali dvě kasematy M272 o objemu betonu 790 m2. V roce 1944 zahájili výstavbu dvou stejných objektů pro zbývající zbraně, ale stihli vybetonovat jen základy. Výzbroj doplňovaly dvojice 3,7cm a 2cm protiletadlových kanónů. Baterii 24. srpna 1944 ostřelovala svými 356mm děly bitevní loď Nevada a bylo na ní bylo svrženo 36 tun pum.

Baterie se dvěma dokončenými a dvěma rozestavěnými objekty M272. Malé čtverečky jsou lehké objekty se střílnami pro blízkou obranu, žlutě je vyznačeno postavení pro kanón 7,5 cm K,M.97 (f), určený k palbě osvětlovacími granáty . (Ondřej Filip 2025, podklad Mapy.cz)

Obě dokončené kasematy M272 pro 132 mm kanóny jsou předsunuté před původní francouzskou baterii.	Betonový sokl s ocelovým základem pro lafetu původně francouzského kanónu 138 mm Mle 1910.
Rozestavěná pravá kasemata. Pro kanón bylo nutné vybetonovat hluboce zapuštěný válec, který je u dokončených objektů ukryt v podlaze.	Základy levé kasematy. V zářezech uprostřed by byl kotveny stěny vstupní chodby. V pozadí je maják, ostrov If a město.
Objekt pro lehký protiletadlový kanón a pozorování na špičce mysu.	Typickým znakem objektu M272 je zalomení vchodu pomocí průchozí předsíně.

Na Frioulské ostrovy jezdí lodě ze starého přístavu v Marseille, kde lze parkovat ve velkém podzemním parkovišti Q-Park Estienne d’Orves. I mimo sezónu stála už ráno u pokladen obrovská fronta a všechny lístky se vyprodaly, lodní společnost naštěstí poslala mimořádné spoje. Zpět se jezdí systémem kdo dřív přijde, nicméně v případě nahromadění cestujících opět připlouvaly posilové spoje. Na ostrově se turisté rozptýlí a u objektů už příliš mnoho lidí nepotkáte. Počítejte, že zde není ani kousek stínu, u přístavu je nicméně k dispozici mnoho restaurací a provozoven rychlého občerstvení.

 

Baterie Cap Cépet

Baterie je v nepřístupném vojenském prostoru a její věže jsou sešrotované, jako nejsilnější na celém středozemním pobřeží však stojí za popis. Její výzbroj tvořila dvojice věží pro kanóny ráže 340 mm⁽¹⁾ a úkolem byla obrana nejdůležitějšího přístavu francouzského válečného námořnictva v Toulonu. Každá věž byla osazena na samostatném masivním železobetonovém objektu, třetí podzemní objekt obsahoval velitelství, počtárnu a šachtu do objektu pro věž s dálkoměrem, jehož strop byl sestaven z rozřezaných pancířů bitevních lodí Patrie a République.

Francouzi si baterii spolu s přístavem ponechali až do listopadu 1942, kdy jí obsadili Němci. I přes úplné zničení kanónů sabotáží posádky ji dokázali zprovoznit díky náročné přepravě a montáží děl z potopené bitevní lodě Provence⁽²⁾ a zařadili ji do sestavy Jižního valu jako MKB 4./682. Obava z věží měla vliv na plánování vylodění, ale věž „Cäsar“ vyřadilo 16.8.1944 bombardování a věž „Friedrich“ měla v okamžiku vypuknutí bojů funkční pouze jeden kanón. Ten svedl boj se spojeneckými loděmi, mezi něž patřila i jediná bojeschopná francouzská bitevní loď Lorraine, sesterská loď Provence. Posádka baterie se vzdala, ale předtím zničila závěry kanónů odpálením přibližně padesáti kilogramů trhavin v každém z nich.

Bitevní loď Lorraine po modernizacích. V této podobě se aktivně podílela na ostřelování nejdůležitějších opevnění Jižního valu včetně baterie Cap Cépet s kanóny z její sesterské lodě Provence.

 

Věž s německou obsluhou, pravděpodobně již po opravě kanónů. Na stropě věže byl po vzoru některých starých bitevních lodí usazen kanón ráže 100 mm pro boj s menšími cíli.

 

Měsíční krajina kolem jedné z věží, vytvořená bombardováním a ostřelováním spojenecké flotily, především bitevních lodí Lorraine, USS Nevada a USS Texas.

 

Zničená věž baterie Cap Cépet na snímku z 22. srpna 1944. Boční deska o síle 17 cm je utržená, ale není zřejmé, zda po zásahu nebo sabotáži před kapitulací.

 

Poznámky:

(1) Kanóny 34 cm/45 Model 1912M byly určeny pro nikdy nedokončené bitevní lodě třídy Normandie a byly tak k dispozici pro pobřežní dělostřelectvo. Speciální pancéřové věže Mle 24 (vzor 1924) s čelním pancířem o síle 27 cm a bočním 17 cm vypadaly jako lodní, ale měly zaoblený „pevnostní“ předpancíř a nikoli lodní válcovou barbetu. Zatímco lodní věže měly dostřel pouhých 16 km, pevnostní měly výrazně vyšší elevaci 47,5° a dostřel standardní municí na 35,4 km a lehčím typem granátu o váze 432 kg úctyhodných 43,6 km. Dvě věže byly osazeny v baterii Cap Cépet v Toulonu, baterie Tourville u Cherbourgu zůstala jen ve fázi hrubé betonáže objektů. Dva kusy velmi podobných věží Mle 28 byly osazeny v tuniské Bizertě. O pořízení věží se zajímali Poláci a zajímavé je, že je zbrojovka Schneider odkázala na plzeňskou Škodovku, kterou tehdy většinově vlastnila a kde se údajně z kapacitních důvodů vyráběla podstatná část vnitřního zařízení těchto pevnostních věží.
(2) Náhradní kanóny pro baterii Cap Cépet pocházely z bitevní lodě Provence třídy Bretagne, spuštěné na vodu 1916. Za první světové války nezažila nic zajímavého. Poté sloužila jako vlajková loď Středomořské eskadry a byla několikrát modernizována. V rámci operace Catapult byla potopena britskými bitevními loděmi na kotvišti v alžírském Mers-el-Kébir. Byla vyzdvižena a odtažena do Toulonu, kde byla opět potopena vlastní posádkou během německého útoku v listopadu 1942. Němci část kanónů vymontovali a torzo nešťstné lodi šlo ke dnu potřetí, tentokrát k zablokování vjezdu do přístavu před spojeneckou invazí.

 

stav: květen 2025

Foto: O. Filip 2025

Literatura:
Alan Chazette, Pierre Gimenez: Südwall, Editions Historie & Fortifications, Vertou 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel:Bunkersite

Zatím žádné komentáře