Materiály
Opevnění:   

Norské věže
Norové si v první čtvrtině 20. století pořídili ve Francii a Belgii pouhých deset otočných pancéřových věží. Teprve od sedmdesátých let vylepšili svou obranu dalšími věžemi, tentokrát pořízenými ve Švédsku. Nutno říci, že instalace 12 cm věží na začátku 90. let byla značně neperspektivní operací a jejich vyřazení na sebe nedalo dlouho čekat. Téměř všechny moderní věže byly z „ekologických důvodů“ sešrotovány.


Britské „mořské forty“
U pobřeží Velké Británie lze nalézt několik konstrukčně velmi pozoruhodných pevnostních objektů, vybudovaných v moři. Nešlo o umělé ostrůvky, nýbrž o stavby, postavené z kamene či betonu přímo ze dna. Neobvyklé bylo i to, že část jejich konstrukcí tvořily nýtované ocelové prvky, díky nimž vypadaly tak trochu jako části válečných lodí. Kromě nejznámějších „Maunsellových fortů“ z období 2. světové války je popsáno i několik starších objektů, včetně věže projektu „M-N“, která byla jejich předchůdcem.


Přehled rakousko-uherských dělostřeleckých věží
Od 80. let 19. století do 1. světové války vybudovalo Rakousko-Uhersko velké množství pancéřových fortů. Zpočátku bylo několik věží zakoupeno u německé firmy Gruson, poté zahájila výrobu věží ve velkém rozsahu Škoda v Plzni. Jednalo se o věže poměrně malé a jednoduché, nejnovější modely z let před 1. světovou válkou nicméně měly obstojnou odolnost. Slabinou věží však byla po celou dobu zastaralá děla s malým dostřelem.


Přehled belgických dělostřeleckých věží v roce 1940
Pokud jde o výrobu pancéřových prvků, měla k tomu průmyslová Belgie obrovské kapacity a před 1. světovou válkou zde byly vyprodukovány stovky věží. Před 2. světovou válkou bylo v nových opevněních pouze 12 kusů otočných věží, zato však proběhla modernizace a přezbrojení 86 starších věží, což je v historii ojedinělá akce. Jak moderní, tak modernizované věže se zapojily do bojů v květnu 1940 a mnoho z nich bylo zničeno.


Přehled švýcarských dělostřeleckých věží
Švýcarsko se v 19. století potýkalo s ekonomickými problémy a tak nebyla tehdejší opevnění nijak velkorysá. Přesto zde bylo vybudováno několik pancéřových fortů, pro něž byly dělostřelecké věže zakoupeny u proslulé německé zbrojovky Gruson. Další vlna osazování věži začala v roce 1939, přičemž se jednalo o věže výhradně domácí výroby. Nakonec bylo osazeno 22 moderních věží pro 10,5 cm kanóny a také dvě věže pro 15,5 cm kanóny, které se sice vyznačovaly bezkonkurenčními technickými parametry, ale též neúměrnými pořizovacími náklady.


Přehled francouzských dělostřeleckých věží z období před 1. světovou válkou
V letech 1876 až 1914 bylo na francouzských fortech, případně i menších objektech, instalováno celkem 105 dělostřeleckých věží. Ve srovnání se všemi dalšími zeměmi, které masivně používaly věže, tedy Německem, Itálií, Rakousko-Uherskem, Belgií a Rumunskem, se u většiny typů jednalo o věže modernější, mohutnější a podstatně odolnější. Dokonce ani Maginotova linie, kde bylo osazeno 72 dělostřeleckých věží, tuto etapu francouzské pevnostní výstavby nepředstihla. Přibližně třetina věží se na fortech dochovala a většinu z nich lze shlédnout.


Přehled dělostřeleckých věží nizozemského opevnění
Nizozemsko vybudovalo před 1. světovou válkou řadu moderních fortů. I když samo nebylo producentem pancéřových věží, vybavilo je poměrně velkým počtem dělostřeleckých věží, zakoupených u německé firmy Gruson. Ve většině případů se jednalo o nejmenší věže pro 5,7 cm kanóny, které sloužily pouze pro blízkou obranu, na pobřežních fortech, jejíchž úkolem byl i boj s nepřítelskými válečnými loděmi, se však objevily i věže pro těžká děla.


Malé tvrze Alpské Maginotovy linie
Malé, neboli pěchotní tvrze v Alpách, představují pestrou směs konstrukčních řešení a jsou umístěny v nejrůznějších terénních poměrech od roviny po téměř svislé skalní stěny. Specifická je také jejich výzbroj, která je poměrně slabá, zato však zahrnuje některé zbraně a pancéřové prvky, které se v jiných objektech, stavěných pod vedením CORF, vůbec nevyskytují. V literatuře panuje ohledně označování malých alpských tvrzí zmatek.


Přehled těžkých objektů Opevněného rajónu Slezsko
Opevnění, chránící katovickou průmyslovou aglomeraci, se skládají z přibližně stovky těžkých objektů, doplněných objekty lehkými a klamnými. Linie byla vybudována mezi lety 1933-39 a tvoří ji především skupiny objektů, soustředěných kolem důležitých vyvýšenin. Těsně před vypuknutím druhé světové války byla na obou křídlech prodloužena, aby bylo znesnadněno její obejití. Naprostá většina objektů se dochovala v dobrém stavu.


Přehled dělostřeleckých věží německého opevnění (před 1. sv. válkou)
Zatímco v meziválečném období Němci na vnitrozemských opevněních pravděpodobně neosadili ani jednu otočnou dělostřeleckou věž, před 1. světovou válkou jich instalovali poměrně velké množství. Většinu z nich tvořily věže Schumanovy konstrukce, které byly v době vypuknutí války poněkud zastaralé. Kromě několika uzávěrových objektů a pevnosti Toruň, byly věže použity především v pevnostech Thionville a Méty.


Přehled dělostřeleckých věží Maginotovy linie
Otočné dělostřelecké věže, jakožto nejsložitější, nejodolnější a také nejnákladnější součást moderních pevnostních systému, vyvíjela v období mezi světovými válkami řada zemí. Pouze ve Francii však bylo nasazení těchto zbraní skutečně masové. Prakticky všechny tyto věže se dochovaly a většina z nich je bez problémů přístupná.

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 10.2.2013 16.19 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017