Věž Schneider pro 12 cm kanón | |||
Francouzské věže pro kanón Schneider-Canet L/40 byly osazeny do roku 1905, poté přesunuty na novější forty a za druhé světové války na Atlantický val. Na snímku je věž německé baterie Zug Midbröd. |
|||
První etapa (před rokem 1905) | |||
Hjelmkollen | Svinesund | 2 | jednoduchá baterie, demontovány 1905 |
Fredriksten | Svinesund | 4 | bastionová pevnost, demontovány 1905, jedna vrácena z Atlantického valu |
Druhá etapa (po roce 1905) | |||
Høytorp | Glomská linie | 2 | za 2. sv. války přesunuty do Egersundu |
Trøgstad | Glomská linie | 2 | za 2. sv. války přesunuty do Skudeneshavenu |
Greåker | Glomská linie | 2 | pravděpodobně demontovány za 2. sv. války |
Věž Cockerill pro 7,5 cm kanón | |||
Belgické věže pro 7,5 cm kanón Cockerill L/50 byly objednány v roce 1913, ale dodány až v roce 1925. Za druhé světové války byly přesunuty na Atlantický val. Na snímku je věž německé baterie Haugesund Hafen – severní část Kvala. |
|||
Høytorp | Glomská linie | 1 | demontovány za 2. sv. války, probíhá reinstalace |
Trøgstad | Glomská linie | 1 | demontovány za 2. sv. války |
Věž Bofors pro 7,5 cm kanón | |||
Švédské věže, produkované od roku 1962. V Norsku byly použity pouze nejmodernější věže 3. série. Na snímku je věž baterie Bolærne. |
|||
Bolærne | Oslofjord | 3 | všechny tři věže zachovány pro muzejní účely |
Rauøy | Oslofjord | 3 | sešrotovány |
Visterøy – Buarøy | Bergen | 2 | sešrotovány |
Skjeljanger | Bergen | 2 | sešrotovány, jeden vrchlík s kanónem vystaven v baterii Tellevik |
Breiviknes | Tromsø | 3 | sešrotovány |
Årøybukt | Tromsø | 3 | sešrotovány |
Věž Bofors pro 12 cm kanón | |||
Nejmodernější švédské věže, produkované od roku 1976. Verze pro Norsko byla zdokonalená. Ilustrační snímek vrchlíku švédské věže v muzeu (baterie Hälsingborg). |
|||
Kråkvåg | Trondheim | 2 | sešrotovány |
Meløyvær | Narvik | 3 | jedna věž zachována pro muzejní účely |
Nes | Narvik | 2 | sešrotovány |
Poznámky: tmavě šedá – zničená věž. Na začátku 20. století bylo Norsko chudou zemí a tomu odpovídaly i ve srovnání s Dánskem a Švédskem skromné nákupy pevnostních pancířů. Pro starší pohraniční opevnění bylo pořízeno pouhých šest francouzských věží, po jejich demontáži, kterou požadovala mírová smlouva se Švédskem z roku 1905, doplnily výzbroj nových fortů ještě čtyři modernější belgické věže. tyto věže si v roce 1940 krátce zabojovaly proti Němcům. Francouzských věží pro 12 cm kanón Schneider-Canet L/40 bylo do roku 1905 osazeno šest kusů, poté byly demontovány a po dvou přesunuty do nových objektů Glomské linie. Dostřel s granátem o váze 20,3 kg činil 11350 metrů, po reinstalaci byl snížen na 9000 m. Pancíř věží byl silný 25 centimetrů, zajímavé je, že konstrukčně se ani v nejmenším nepodobaly ostatním francouzským věžím z tohoto období. Němci v letech 1942-1943 přesunuli věže z fortu Høytorp do Egersundu (baterie Midbröd) a věže z fortu Trøgstad do Skudeneshavnu (baterie Skudeneshavn). Nemám informace, co se stalo s věžemi z baterie Greåker. V rámci muzejních záměrů byla jedna věž ze Skudeneshavenu vrácena do Fredrikstenu a disponuje i kanónem. Zbývající věže jsou na svých místech, ovšem beze zbraní. Belgické věže pro 7,5 cm kanón Cockerill L/50 o dostřelu 11 km byly objednány v roce 1913. Měly 22 cm silný vrchlík a technické řešení zcela typické pro věže tohoto výrobce. Podobaly se věžím Cockerill vz. 09 pro 7,5 cm kanón, montovaným v téže době do nejmodernějších fortů antverpské pevnosti a je dost dobře možné, že byly zcela identické. Dodání věží zkomplikovala válka a tak dorazily až v roce 1925, kdy již byly poněkud zastaralé. V letech 1942-43 je demontovali Němci a přesunuli na západní pobřeží do (baterie Haugesund Hafen). Jelikož byly dva ze čtyř objektů této baterie v nedávné době zdemolovány, byly jejich věže přesunuty na fort Høytorp, zbývající dvě zůstaly ve speciálních objektech Atlantického valu. Další věže si Norové pořídili až v sedmdesátých letech, a to nejmodernější verzi švédských věží Bofors pro 7,5 cm kanóny (švédské označení 7.5 cm tornpjäs m/57, norské 75 mm TK L/60 M72). Tyto věže třetí série měly zvýšenou odolnost proti jaderným zbraním, a to především díky instalaci jednotlivých věží a zaměřovačů do samostatných objektů, umístěných ve větší vzdálenosti, komplikovanému umístění technologie, munice a posádky do několikapodlažní ocelové konstrukce, pružně spojené s železobetonovým objektem a opatřením proti účinkům elektromagnetického pulsu nukleárního výbuchu. Řízení palby zajišťoval elektronický systém ArtE 719 s laserovými dálkoměry a kamerami s nočním viděním. Celkem bylo v letech 1972-83 instalováno 12 věží v šesti bateriích. Poslední akcí byla instalace věží Bofors pro 12 cm kanóny (švédské označení 12 cm tornautomatpjäs m/70 nebo též ERSTA) s automatickým nabíjecím zařízením. Řízení palby zajišťoval elektronický systém výsuvným radarem a obdobnými věžemi pro laserové dálkoměry a kamery. Norové nainstalovali v letech 1989-94 osm věží, a to výhradně na severu, podstatně ohroženějším sovětským loďstvem. Oproti švédským věžím byly poněkud modernější, měly lepší ochranu proti účinkům elektromagnetického pulsu a komfortnější prostory pro osádky. Literatura: |
Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)