Věže z tvrzené litiny byly dovezeny z Německa a vyzbrojeny rakouskými 12 cm kanóny M 80. K zaměřování sloužilo hledí ve vrchlíku, obsluhované z malé velitelské věžičky.

Nejmenší věže pro moždíře M 80 produkovalo více výrobců. Sloužily k blízké obraně fortů a byly osazeny i do blokhausů.
Později byly přezbrojeny na modernější houfnice a v Alpách byly demontovány a instalovány do nových pancéřových baterií.

Nejrozšířenější typ věže klasické rakouské konstrukce se 7,5 cm rychlopalným kanónem. Celkem bylo instalováno 75 věží.

Vyrobeno 16 kusů, z toho 12 ve slabší verzi o váze 16 tun a čtyři v silnější verzi o váze 30 tun. Dostřel Panzerhaubitze M 99 činil 6,1 km.
Věž měla zastaralou konstrukci s kanónem, připevněným k vrchlíku.

Osazeno 41 kusů věží o váze přibližně 40 tun. Turmhaubitze M 9 měla dostřel 8,1 km. Věž měla samostatnou lafetu pro zbraň,
připevněnou k podlaze šachty. Zaměřovač měl k dispozici oddělený otvor ve vrchlíku.

Poznámky: šedá – nepřístupná věž, černá – zničená věž.
Současné poloha objektů: P – Polsko, I – Itálie, UA – Ukrajina, SLO – Slovinsko, MNE – Černá hora, HR – Chorvatsko, BiH – Bosna a Hercegovina.

Věže Gruson s kanóny ráže 28 cm sloužily především pro pobřežní obranu, nicméně šlo o speciální odlévané pevnostní věže z tvrzené litiny. Další věže pro těžká děla, například věže Škoda v Pule, byly lehké konstrukce ze šroubovaných desek a nejsou v přehledu uvedeny.

Naprostá většina věží je sešrotovaná, naštěstí se, s výjimkou věží pro těžká děla, dochoval od
každého typu alespoň jeden exemplář. Volně přístupné a přitom nezakryté jsou však pouze věže na území bývalé Jugoslávie. Vrchlík jedné věže pro 8 cm kanón si lze prohlédnout ve vídeňském vojenském muzeu.

V Alpách byly věže pro moždíře M.80 a věže pro houfnice M.94 demontovány a přemístěny do nově budovaných pancéřových baterií. Jejich obslužné prostory byly umístěny v podzemí a do věží vedly betonové šachty, což spolu s umístěním věží dál od sebe zásadně zvýšilo jejich odolnost.

* – v meziválečném období byly věže s původní výzbrojí v aktivní službě a byly pravděpodobně využity
při obraně Krakova proti německým útočníkům v roce 1939
** – ve 30. letech byly dvě věže přemístěny do pevnosti Osowiec a zabudovány do polských těžkých objektů. Předpancíře byly zvýšeny novými podkladovými prstenci a namísto kanónů byly instalovány těžké kulomety vz. 30. Jeden z předpancířů se dochoval.

Rakušané většinou vyzbrojovali forty pouze jedním typem věží, opačné případy jsou výjimkou a vyskytují se především u takzvaných „jednotných fortů“ v Haliči:
Węgrzce – 2 x 8 cm kanón, 2 x 15 cm houfnice, 4 x 15 cm moždíř
Dłubnia – 2 x 8 cm kanón, 4 x 15 cm houfnice
Brunner – 3 x 15 cm houfnice, 4 x 15 cm moždíř (přezbrojeno na 10 cm houfnice)
San Rideau – 3 x 15 cm houfnice, 3 x 15 cm moždíř
Hensel – 2 x 2×12 cm houfnice, 2 x 15 cm moždíř (přezbrojeno na 10 cm houfnice) – věže byly ve dvou oddělených částech objektu
Hauptwerk Matarello – 2 x 15 cm houfnice, 2 x 8 cm kanón

Většina objektů s dělostřeleckými věžemi byla vybavena též otočnými pozorovacími věžemi několika různých typů, vesměs z produkce zbrojovky Škoda. Pozorovací věže měly i četné další objekty, vybavené dělostřelectvem v pancéřových kasematách a výjimečně se mohly vyskytovat i na menších objektech. Pozorovacích věží se dochovalo větší množství, avšak především menší věže na území bývalé Jugoslávie byly v posledních letech ukradeny a sešrotovány. Nejmodernější forty byly vybaveny většími věžemi, které sloužily též jako kulometné. Dvě z těchto věží se dochovaly na fortu Strač v Trebinje.

Z dalších pancířů lze zmínit pancéřové desky pro 12 cm kanóny, určené především pro horská opevnění, jichž existovalo několik typů a desky pro 8 cm kanóny, používané v traditorech a kaponiérách haličských fortů. V jejich kaponiérách se vyskytovaly též desky pro 6 cm kanóny. Existovalo mnoho variant kulometných pancéřových desek, určených pro kaponiéry a samostatné objekty, z nichž řada obsahovala dvě střílny, působící stejným směrem, výjimečně se vyskytly i složitější prvky této kategorie. Špičkovým produktem byly individuálně tvarované kopule a polokopule pro těžké kulomety, z nichž se však dochovala pouze polokopule na fortu Strač a torzo kopule na krakovském fortu Krepak. Na fortu Serrada se vyskytly dvě obrovské atypické kopule pro tři, respektive čtyři kulomety a světlomet. Složitě tvarované pozorovací zvony, podobné kopulím, byly osazovány především na starší objekty a dochovaly se ve dvou kusech na fortu Tonie v Krakově (vytržené a volně ležící) a v jednom exempláři na fortu Vermač u Kotoru. Vyskytovaly se též pancéřové kryty východů na masiv fortu (dochován starší typ na fortu Vermač a novější na fortu Strač).

Literatura:
W. Schaumann: Karynckie fortyfikacje graniczne, Forteca, Przasnysz 2003
U. Moesslang: Bunkeranlagen und Festungen vom ersten Weltkrieg in den Alpen
G. Trevisan: Le Fortificazioni Militari
T. Idzikowski: Artyleria pancerna twierdzy Przemyśl (cz. II), Forteca 12, Przasnysz 2003
V. Kupka: Pevnosti Krakov a Přemyšl, FORTprint, Dvůr Králové n. L. 1999
W. Brzoskwinia: Fortyfikacyjna wieża pancerna Senkpanzer M.2, Militaria 4, Fenix, Varšava 1999
R. Rolf: Festungsbauten der Monarchie, Prak Publishing, Middelburg 2011
W. Brzoskwinia: Atlas pancerzy twierdzy Kraków, Urząd Miasta Krakowa, Krakov 2003
T. Idzikowski: Twierdza Przemyśl, Arete, Krosno 2014