Obranný sektor Hansted

(Dánsko) – Jutský poloostrov – Hanstholm
Napsal: O. Filip
pobřežní baterie, protiletadlové baterie, těžké a lehké objekty
V severní části Dánska můžete navštívit jednu z nejdůležitějších německých baterií z období 2. světové války, která byla vyzbrojena kanóny, původně určenými pro bitevní lodě. V jejím okolí jsou desítky dalších zajímavých objektů.

Baterie Hanstholm II (2./M.A.A. 118)

Baterie Hanstholm II byla součástí obrany Skagerraku, tedy úžiny mezi jižním pobřežím Norska a severní částí Jutského poloostrova. Dokud byl zablokován pohyb spojeneckých lodí průlivem, neexistovala pro ně žádná možnost dostat se nejen do Baltského moře, ale též do Osla, do Švédska a k východním pobřeží Dánska. Šířka průlivu mezi Hanstholmem a Kristiansandem činila zhruba 110 kilometrů a k jeho obraně byly vybudovány dvě supertěžké baterie se shodnou výzbrojí, tvořenou čtveřicí 38 cm kanónů(1) – Vara v norském Kristiansandu a Hanstholm II v Dánsku. Přesná vzdálenost baterií je 115 kilometrů, maximální dostřel kanónů by sice tuto vzdálenost téměř pokryl, avšak to by platilo pouze v případě palby odlehčenými granáty a s maximální prachovou náloží. Tyto granáty by nestačily na zneškodnění bitevních lodí a řízení palby na takovou vzdálenost by bylo dosti problematické. Hlavní tíže obrany tak ležela na letetcvu a minových polích, jimiž byl poset celý Skagerrak.(2)

Kanóny baterie Hanstholm II byly umístěny ve velmi rozměrných jednopodlažních objektech, které byly kombinací typů S75 a S80. Mezi největší objekty patřila ještě šestice muničních skladišť (4 x S468 a 2 x S174) a atypické stanoviště řízení palby se zvonem a dálkoměrem. Čtyři největší muniční sklady jsou sice typové objekty, ale nikde jinde nebyla tyto monstra s 3,5 metrů silnými stěnami a stropy postavena. Pro dopravu munice byla zřízena síť úzkokolejných drážek o rozchodu 600 mm a délce kolem čtyř kilometrů, obsluhovaná malými dieselovými lokomotivami.

Přímo v prostoru baterie bylo vybudováno několik desítek objektů pro ukrytí mužstva, lehkou protiletadlovou obranu a protipěchotní obranu. Většina z nich byla malé „tobruky“ pro kulomety a minomety, ale nacházel se zde i objekt R633 s pevnostním minometem M19 v kopuli, objekt R631 s československým 4,7 cm protitankovým kanónem a mnoho úkrytů v odolnosti Bneu. Dva kilometry jihozápadně od hlavní baterie se nacházela ještě baterie Hanstholm I se čtyřmi 17 cm kanóny v kasematách M270 a mnoha dalšími objekty. V širším okolí byly rozmístěny čtyři těžké protiletadlové baterie, každá se čtveřicí 10,5 cm kanónů v lehkých otočných věžích, lehké protiletadlové baterie s 3,7 cm a 2 cm kanóny, linie silně vyzbrojených opěrných bodů (s mnoha pancéřovými zvony a protitankovými kanóny), pomocné pozorovatelny, postavení pro světlomety a radarová stanoviště. Baterii obklopovala též minová pole, dlouhé pásy protipěchotních zátarasů z ostnatého drátu na dřevěných kůlech a protitankové překážky z tisícovek rozsocháčů. Zhruba 3 kilometry východně od skutečných objektů byla vybudována klamná baterie se čtyřmi zemními postaveními, v nichž byly umístěny makety 38 cm kanónů, kryté maskovacími sítěmi a obklopené další „infrastrukturou“, například cestami a maketami kasárenských budov.

Palebný objekt S75/80 pro věž s 38 cm kanónem. Vlevo jsou prostory pro posádku, vpravo od nich strojovna, filtrovna, dílny, sociální zařízení a další technické zázemí. Na opačné straně studny pro věž jsou oddělené místnosti pro prachové náplně a granáty. Měřítko 1:400. O. Filip 2012

K supertěžké baterii náležel také velký počet detašovaných pozorovatelen a radarových stanovišť, rozmístěných podél pobřeží na obě strany, až do vzdálenosti zhruba 40 kilometrů. Nejsou to vesměs až tak zajímavé objekty, ale stojí za to je popsat pro představu o pozorovacích možnostech tak důležité baterie:
P1 „Strassbourg“ (kombinováno se stanovištěm „Seerose“, které nesloužilo pro baterii) s velmi vzácným typem pozorovatelny S449 a objektem pro radar V174. Objekty se dochovaly a jsou přístupné.
P2 Bulbjerg (též radarové stanoviště „Buchholz“) také s pozorovatelnou S449. Pozorovatelna na vysokém útesu je přístupná, kromě ní je zde jen jednoduchý sokl pro radar.
P3 Vigsø Bugt s malou netypovou pozorovatelnou na stropě úkrytu R668.
P4 bylo označení pro hlavní velitelské stanoviště se zvonem a otočným dálkoměrem, které je přímo v areálu baterie.
P5 Hanstholm Fyr byla jen improvizovaná pozorovatelna v majáku.
P6 Klitmøller zahrnovalo vysokou dřevěnou věž a úkryt R668.
P7 Stenbjerg s netypovou malou pozorovatelnou na stropě úkrytu R668 a radary, nesouvisejícími s baterií.
P8 Lodbjerg Fyr v majáku, s úkrytem R621.
P9 Febbersted s miniaturní betonovou pozorovatelnou, umístěnou přímo na stropě úkrytu v areálu klamné baterie.
P10, kde byl jen sokl pro malý dálkoměr.

Parkoviště muzea (+57° 7′ 12″, +8° 37′ 05″) je jen 100 metrů od jednoho z kanónových objektů a stojí na něm pěkný protiletadlový kanón 10,5 cm S.K.C/32 se kterým si můžete zahýbat. Cestou k pokladně uvidíte charakteristický exponát, monstrózní hlaveň 38 cm kanónu, která byla původně určena pro baterii Vogelnest a měla být tudíž instalována v dvoudělové věži. Dále je zde k vidění ruský polní kanón ráže 122 mm, který byl také ve výzbroji některých baterií Atlantického valu v Dánsku a typický kanón 15 cm SKC/28 ve verzi pro pobřežní dělostřelectvo, v tomto případě z produkce Škody Plzeň. V hlavní budově, která je přistavěna ke kanónovému objektu, se prodává fortifikační literatura a je zde několik zajímavých exponátů, především pevnostní minomet M19 v maketě kopule (bohužel nainstalovaný tak, že se nedá pořádně prohlédnout ani vyfotit). Interiér objektu je plně vybavený a je v perfektním stavu. Jako dodatečnou atrakci nabízí muzeum projížďku vláčkem úzkorozchodné železnice, jehož trasa prochází i jedním z kanónových objektů a muničním skladem S468.

Po areálu muzea se vine naučná stezka s informačními tabulemi a plánky objektů, z nichž řada je pro návštěvníky volně otevřená, takže se můžete podívat například do objektu strojovny nebo velkého úkrytu pro světlomet L411a. Za prohlídku pak stojí především interiér dvoupodlažního velitelského stanoviště s atypickým pozorovacím zvonem Kriegsmarine. Z malých objektů zaujme pro Dánsko typický dvojitý Ringstand 69 (v pozdějším značení Bauform 207), tedy stanoviště pro 8 cm minomet a pozorovatele a německá variace na „řopík“, zvaná F-Stand. Mimo stezku se nachází objekt s kopulí pro pevnostní minomet M19, do něhož by mělo být možné prolézt částečně zazděnými dveřmi a objekt pro zbraň L1. Bez problémů jsme se dostali i do muničních skladišť S468 a do dalšího kanónového objektu S75/80, kde jsme si prohlédli jeho obrovský interiér. Kuriozitou byl sklad zrezivělých pancéřových dveří v jednom z muničních objektů.


V popředí hlaveň 38 cm kanónu SK C/34, za ním pobřežní dělo 15 cm SKC/28 a ruský polní kanón. (RH)


Lafeta pevnostního minometu M19 v expozici muzea. Pod podlážkou ještě pokračuje sloup a muniční výtah. (RH)


Celkový pohled na objekt S75/80 s otvorem pro věž, ventilačními komíny a východem na strop, z něhož se obsluha dostávala do věže.


Schodiště vedoucí na strop. Pozoruhodný je balkón pro střelce, obsluhujícího vchodovou střílnu, na který vedou stupačky. (JP)


Strojovna objektu S75/80 s dvojicí dieselagregátů a mostovým jeřábem. (RH)


Původní toalety s „motivačním“ sloganem, v němž dali Němci průchod své vtipnosti. (RH)


Dělostřelecké granáty se závěsnou dráhou a jedním z mechanismů pro bezpečné předávání munice do obvodového koridoru palebného postavení. (RH)


Speciální muniční vozíky, určené pro pohyb v muničním koridoru. Páka uprostřed umožňovala překulit granát nebo náplň do výtahu poté, co se k němu vozík zafixoval hákem mezi koly. (RH)


Palebné postavení v objektu S75/80 s demontovanou věží, obvodovou kolejnicí a krycími deskami muničního koridoru. (RH)


Detail soklu pro masivní čep otočné věže. V pozadí je jeden ze servisních vstupů do prostoru pod věží. (RH)


Týlová stěna velitelského stanoviště a stanoviště řízení palby. Podle archivních fotografií měli Němci v prostoru před vchodem ozdobné záhony, po nichž zbyly opěrné zídky. (JP)


Pozorovací zvon, používaný výhradně ve velkých pozorovatelnách námořních baterií. V jeho stropě je otvor pro velký periskop, vlevo byla věž s dálkoměrem. (RH)


Založní stanoviště řízení palby R668, které se nachází asi 200 metrů od předchozího objektu. (JP)


Průjezd obrovským muničním skladem typu S468. V horním podlaží byly granáty, ve spodním prachové náplně. (RH)


Výjezd z objektu S468. Vlevo jsou vstupy do muničních skaldišť s výřezy pro závěsnou dráhu, vpravo schodiště do spodního podlaží.


Jedna z mnoha platforem pro lehké protiletadlové kanóny. V místě, kde stojí postavy, vede v zářezu úzkorozchodná drážka.


Vjezd do úkrytu pro světlomet typu L411a. (JP)


Kulometná střílna a ochranné ucho objektu „F-stand“, což je v podstatě obdoba našeho LO vz. 37 typu D. (RH)


Kruhové postavení (Ringstand) typu r69, určené pro minomet střední ráže. Menším otvor byl určen pro pozorovatele. (RH)

Pěchotní objekty a baterie v okolí

Popisovaná oblast byla, pokud jde o německou obranu, označována jako „Verteidigungsbereich Hansted“, tedy obranný sektor Hansted (Hansted byl starší název pro obec před vybudováním nového přístavního města a dál se běžně používal i pro celou oblast). Objekty pro blízkou obranu byly souhrnně označovány jako „Infanterie Stützpunkt“, což je sice obecné německé označení pro pěchotní opěrný bod, ale v tomto případě bylo užito i jako konkrétní název. Kromě baterií Hanstholm I a II byly na obou křídlech na pobřeží postaveny dvě běžné baterie pro 10,5 cm kanóny, velmi solidně vybavené typovými objekty.

Z trávníku u hotelu, asi 400 metrů od okraje baterie, vyčnívá z trávníku velice fotogenická šestistřílnová kopule 20P7(3), osazená na zasypaném objektu R634 (57° 6′ 58″, 8° 36′ 22″). O dalšího půl kilometru dál je u silnice objekt R110a (bojové objekty série „100“ jsou na Atlantickém valu dosti vzácné) s neméně atraktivní třístřílnovou kopulí 407P9.

Nedaleko odtud, na zarostlé duně za majákem, je v hustém porostu několik velkých objektů a jeden z nich, typu R633 (+57° 6′ 43″, +8° 35′ 51″), je vybaven kopulí 424P01. Objekt je hned vedle cesty, jeho interiér je sice uzavřený, ale otvorem v kopuli je vidět, že uvnitř se dochovala lafeta pevnostního minometu M19. Hned vedle něj je objekt R665 (+57° 6′ 42″, +8° 35′ 52″) s pozorovacím zvonem 438P01, bohužel zcela zarostlým.

(Z objektů, které jsme nenavštívili, by byly nejzajímavější objekty R633 pro minomet v kopuli a R631 pro zbraň L1, umístění přímo u postavení pro 38 cm kanóny (jejich lokalizaci najdete na plánku baterie). V přístavu je pak další objekt R631 pro kanón L1 (+57° 07′ 02″, +8° 35′ 42″), na jehož stropě je vyhlídková plošina. Lokalizace dalších objektů najdete na interaktivní mapě, jejich stav ale většinou neznám, což se týká především dalších objektů se zbraněmi L1. Vzhledem k počtu dochovaných kopulí musí být mnoho z objektů, které jimi byly vybaveny, v pořádku, ale mohou být v zahradách domů.)

(Pokud jde o okolní dělostřelecké baterie, jsou všechny velmi pěkné. Nejblíže je baterie Hanstholm I (+57° 6′ 23″, +8° 35′ 11″) se čtyřmi velkými kasematami M270 pro 17 cm kanóny, stanovištěm řízení palby M162a velkým muničním skladu M145. Přístup k ní je možný po pěšinách od pobřežní silnice, odkud je dobře viditelná a zřejmě se dá jet po polní cestě na bližší parkoviště. Asi nejhezčí je baterie Vigsø (1./H.K.A. Rgt. 180), která byla vyzbrojena čtyřmi 10,5 cm kanóny francouzského původu a měla enormní množství typových objektů, nahromaděných na malém prostoru, mezi nimi například i pozorovatelnu R120a s pancéřovým zvonem. Dnes moře postoupilo a většina objektů je zcela odhalená v mělké vodě a vytváří tak velice fotogenickou skupinu. Velmi podobně jako předchozí baterie, a to i co do struktury objektů, vypadá baterie Klitmøller (2./H.K.R. Rgt. 180), taktéž vybavená francouzskými 10,5 cm kanóny v kasematách, rozmístěnými po poněkud větší ploše, než v předchozím případě. V případě stanoviště řízení palby a kasemat pro kanóny se jednalo o shodné typy objektů, stejné bylo i umístění objektu L409a na pravém křídle a pozorovatelny R120a se zvonem mírně v týlu. I tato baterie je velice fotogenická.)


Šestistřílnová kopule 20P7. Kupodivu se jedná o „starý“ typ, který ještě neměl stupňovité střílny.


Kopule 407P9 byla (stejně jako ostatní typy verze třístřílnových kopulí) osazována pod úroveň hrany stropu. Zalesněná vyvýšenina v pozadí je prostor baterie Hanstholm II.


Otvor ve vrchlíku kopule 424P01, v němž je patrná horní část lafety s otvorem pro hlaveň 5 cm minometu M19. (JP)


Baterie Vigsø s vyznačením polohy kasemat pro 10,5 cm kanóny a pozorovatelen. Ostatní objekty jsou úkryty a muniční sklady, dobře je vidět systém zákopů. (Gule Sider Kart)


Baterie Klitmøller, taktéž s vyznačenou polohou hlavních objektů a dobře patrnými zákopy. (Gule Sider Kart)

Další „supertěžké“ baterie v Dánsku a u Baltského moře

Výstavba baterie v Dueodde na ostrově Bornholm byla přerušena ve fázi, kdy byly částečně postaveny obrovské kruhové šachty pro 38 cm kanóny a v roce 1941 bylo definitivně rozhodnuto, že nebude dokončena. Velmi důležitou se měla stát baterie Vogelnest (též Tirpitz) u Esbjergu, která měla obdržet dvě pancéřové věže C/34 s kanóny 38 cm SK C/34, které byly původně určeny pro přezbrojení bitevní lodě Gneisenau. Obrovské objekty S561 pro věže byly vybetonovány, ale osadit věže se nepodařilo. Dnes zde funguje muzeum, umístěné v jednom z objektů (+55° 33′ 01″, +8° 10′ 20″).

V souvislosti s těžkými bateriemi je třeba zmínit ještě baterie na německém, norském a polském území. Nejdůležitější byla samozřejmě úspěšně dokončená Vara u Kristansandu se stejnou výzbrojí, jako měl Hanstholm II, blíže k Oslu se podařilo postavit ještě baterii Nötteroy pro tři francouzské 380mm /45 Model 1935 (z bitevní lodě Jean Bart), která byla částečně bojeschopná. Baterie Scheer v severní části německého ostrova Sylt měly obdržet tři kanóny 38 cm /50 Model 1934 z italské bitevní lodě Impero (třída Littorio). Baterie však byla jen v počáteční fázi výstavby a zbraně se sem nikdy nedostaly. Baterie Schröder na ostrově Helgoland dostala náhradou za své kanóny v pancéřových věžích, sešrotované po 1. světová válce, tři stejné exempláře typu 30,5 cm SK L/50, pocházející ze starých bitevních lodí a chráněné lehkými ocelovými kryty. Na polském poloostrově Hel byla kompletně dokončena baterie Schleswik-Holstein pro 40,6 cm kanóny, avšak zbraně byly v roce 1941 přemístěny do známé baterie Lindemann u Calais.

Poznámky:
(1) kanóny 38 cm SK C/34 byly určeny pro bitevní lodě třídy Bismarck, plánované bitevní křižníky třídy „O“ a pro přezbrojení bitevních lodí třídy „Scharnhorst“, které byly dočasně vyzbrojeny pouze 28 cm kanóny. Jediné lodě, které je obdržely, byly Bismarck a Tirpitz, ostatní kanóny byly použity v pobřežní obraně, a to po čtyřech v bateriích Vara, Hanstholm II a Todt (ve Francii). Plánována byla ještě jedna baterie v Dánsku a jedna na německém ostrově Wangerooge. Pobřežní děla používala stejně jako jejich námořní verze dva typy tříštivotrhavých granátů a protipancéřový granát, které vážily 800 kg a doletěly do vzdálenosti 35,6 km. Existoval však pro ně i speciální granát o hmotnosti 480 kg, s nímž mohl kanón dostřelit až do vzdálenosti 55,7 km. Děla byla jednotlivě instalována do speciálních otočných věží C/39, jejichž pancíř o síle 5 cm chránil jen proti lehkým zbraním a střepinám. Věže byly osazeny na jednopodlažních objektech značných rozměrů, obsahujících prostory pro posádku, strojovny a muniční sklady. V případě baterie Hanstholm II šlo o kombinaci typů S75 a S80, baterie Vara měla objekty S169 a baterie Todt netypové objekty. Věže baterie Todt byly dodatečně ochráněny železobetonovými kasematami, které omezily odměr na 120° a jeden takový objekt byl vybudován i v baterii Vara. Čtyři kanóny ve dvoudělových lodních věžích Drh LC/34 t (tři pro Gneisenau a jedna ze zrušené ruské objednávky) měly být použity po dvou v baterii Vogelnest v Dánsku a Castel Vendon u Cherbourgu), avšak ani jednu z nich se nepodařilo instalovat. Zbývající kanóny byly použity jako železniční, pod označením 38 cm Siegfried K (E).

(2) V literatuře se téma min obvykle odbude konstatováním o minových polích uprostřed Skagerraku, ve skutečnosti ale ležela hustá síť minových polí přes celý průliv, s výjimkou přibližně deset kilometrů širokých pásů podél dánského a norského pobřeží, které střežily hlídkové lodě a pobřežní baterie. První minová pole byla zřizována od 9. dubna 1940 a do konce měsíce zde bylo položeno 1642 min. Pokládání dalších minových polí probíhalo prakticky kontinuálně až do konce války a celkový počet min dosáhl čísla 8810 kusů. Je ovšem jasné, že ne všechny byly aktivní, neboť starší minová pole postupně slábla, jak miny vyřazovalo opotřebení a vybití baterií. Odminovací operace trvaly až do roku 1946.

(3) V pozemní obraně Hanstholmu Němci nešetřili pancéřovými kopulemi a zvony, přičemž 12 exemplářů se dochovalo. Jedná se poměrně běžné typy, osazené na typických objektech „série 600“, konkrétně dvě šestistřílnové kopule 20P7 na objektech R634, tři třístřílnové kopule 407P9 na objektech R110a, čtyři kopule 424P01 pro 5 cm pevnostní minomet v objektech R633, dva pěchotní pozorovací zvony 438P01 na objektech R665 a malý pěchotní pozorovací zvon 749P3 na objektu R666.


Zobrazit místo Hanstholm na větší mapě

Mapa baterií, včetně těžkých protiletadlových, pozorovatelen a vybraných objektů se zvony, kopulemi a zbraněmi L1. Na mapě nejsou vyznačeny úkryty, „tobruky“, lehké protiletadlové baterie, stanoviště světlometů a radarů. Stav objektů „pěchotního opěrného bodu“ mimo areál muzea znám s jistotou jen u těch, které jsou na fotografiích.

Hanstholm je, na poměry Skandinávie, v celkem snesitelné vzdálenosti a je zde skutečně vynikající muzeum, kde můžete strávit půl dne. V této části Dánska je mnoho další opevnění Atlantického valu a necelé dvě hodiny odtud je Fredrikshaven. Pokud jde o podklady, jinak vynikající Bunkersite je v tomto úseku strohá, ale téma je neuvěřitelně podrobně zpracováno na stránce Hanstholmregistreringen, kde jsou i desítky plánků a údaje o všech objektech. Google translate funguje při překladu z dánštiny do angličtiny velice dobře.

stav: srpen 2012

Foto: O. Filip 2012, R. Hrabčák 2012 (RH), J. Pavel 2012 (JP)

Literatura:
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Jørgen Lumbye: Overordnet indhold – Hanstholmregistreringen
3D rekosntrukce některých objektů
Raphael Smid, Koen SmidBunkerpictures
Heine Christensen: AtlantikWall.dk
Jens Andersen, Rudi Rolf: German bunkers in Denmark, Museumscenter Hanstholm, 2006

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 26.1.2013 23.54 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017