Opevnění Dardanel – asijské pobřeží

(Turecko) – Kumkale, Güzeyali, Çannakale
Napsal: O. Filip
objekty: pobřežní baterie, těžká pancéřová baterie, forty, kulometné objekty
Na asijském pobřeží je méně přístupných baterií, zato zde najdete jedinou baterii na světě, vyzbrojenou pancéřovými věžemi ze staré bitevní lodi, pocházejícími ještě z 19. století.

Historie a konstrukce opevnění na asijském pobřeží průlivu byla stejná, jako u opevnění na poloostrově Gallipoli, který je součástí evropského kontinentu. Podmínky pro vylodění zde byly podstatně lepší, neboť pobřeží je ploché, přesto zde nebyla učiněna větší opatření a ještě před hlavním vyloděním na Gallipoli zde několikrát přistály demoliční týmy, které likvidovaly předchozím ostřelováním poškozené baterie.

Po válce vyvstala nutnost nahradit archaické baterie s těžkými děly zcela novými opevněními. Akce byla provedena dosti úsporným způsobem, neboť zahrnovala výstavbu jednoduchých dvoudělových baterií s otevřenými platformami, z nichž některé byly spojeny povrchovou chodbou se slabými stěnami, solidnější konstrukci pak měly pouze hlouběji zapuštěné muniční sklady. Výjimkou byla baterie u vesnice Kumkale, jejíž platformy byly zakryty kasematami s rozměrnými střílnami. Výzbroj tvořily 15cm kanóny britského původu, demontované ze staré bitevní lodě Mesudiye. Jednalo se o dosti zastaralé zbraně bez brzdovratného zařízení, vyrobené na počátku 20. století. Jediným velkým objektem se stala baterie Turgut Reis, postavěná ve třicátých letech, které se skládala ze dvou velkých objektů, vybavených věžemi ze staré bitevní lodě.(1) Obranu proti vylodění zajistily lehké objekty na invazních plážích, vybudované v poměrně vysokém standardu – s ventilátory, pancéřovými střílnami, pevnostní lafetací a plynotěsnými dveřmi.

Opevnění průlivu po roce 1918. Obranu tvořily baterie pro 15 cm kanóny z bitevní lodě Mesudiye, dvě věže z bitevní lodě Turgut Reis a linie kulometných objektů na vyloďovacích plážích. Ondřej Filip 2018

 

Vjezd do úžiny

Baterie Orhaniye bojovala již od počátku, neboť jí již 3. listopadu 1914 ostřelovaly staré bitevní lodě, avšak bez většího efektu. Ještě silnější ostřelování zažila 19. února 1915, ale když se lodě po čtyřech hodinách palby přiblížily, aby zdánlivě zničenou baterii dorazily, začaly její dlouhé 24cm kanóny pálit na starou bitevní loď Vengeance. Baterii pak vyřadilo až intenzivní ostřelování, které proběhlo o šest dnů později a poté útok pozemního výsadku, který zničil děla náložemi. Dnes je baterie je volně přístupná a na jejím okraji je zajímavá meziválečná baterie s dochovaným kanónem. Od baterie lze sejít na pláž, kde jsou dva pěkné kulometné objekty. Cestou je větší objekt pro dva kulomety a stejný je i přímo u křižovatky silnic, vedoucích k baterii.


Hlavní úkryt baterie Orhaniye mezi platformami pro kanóny. Muniční truhlíky jsou filmovou kulisou a jsou mezi nimi i předválečné československé. (JP)

Po první světové válce byla v bezprostřední blízkosti vybudována dvoudělová baterie pro kanóny z bitevní lodě Mesudiye.

Závěr se značením: BL 6 inch (zadem nabíjené šestipalcové), II (verze Mk II), E.O.C. (Elswick Ordnance Company – součást zbrojovky Armstrong Whitworth). (JP)

Kulometné objekty na potenciální vyloďovací pláži mezi baterií Orhaniye a fortem Kum Kale.

Ze štítku na ventilátoru objektu, je patrné, že byl vyroben až v roce 1945 v Ankaře.

Větší objekt pro dva těžké kulomety, postřelující pláž z vnitrozemí. (JP)

Ukázka dveří – vnitřní dveře se střílnou, vnější mřížové dveře. (JP)

I když je objekt malý, nechybí v něm záchod. „Turecké“ záchody se používaly v opevněních celé Evropy, zde je to ovšem skutečně příhodné. (JP)

Pevnost Kum Kale je vojenský prostor a nedá se k ní dostat, odškodnit se můžete výstavkou pobřežních kanónů přímo v centru vesnici Kumkale, kterou budete projíždět. U cesty z vesnice na sever je po levé straně těžká šestidělová baterie Intepe, v níž si můžete volně prohlédnout pozůstatky děl. Na konci silnice je malý přístav, v němž jsou dvě meziválečné kasematy s kanóny.


Hlaveň kanónu z baterie Intepe, která byla důležitým prvkem obrany proti jednotkám, vyloděným na asijském pobřeží..

Jeden z nedávno vykopaných kanónů. Baterie měla 21cm a 24cm kanóny, zbytky dalších jsou jsou roztroušeny v pozadí.

Zbytek lafety, a níž je dobře vidět síla plechů, z nichž byla snýtována. (JP)

Torza kanónů, vystavená v centru vesnice Kumkale.

Meziválečná baterie u Kumkale poněkud připomíná Atlantický val, ale objekty jsou dosti primitivní. (JP)

Spíše než o klasickou kasematu se střílnou se jedná o zastřešené kruhové postavení.

Opět jeden z kanónů z Mesudiye. Střílna je mnohonásobně větší, než kdyby byl kanón umístěn blíže k čelní stěně. (JP)

Záliv Erenkoy

Nad městečkem Güzeyali je těžká věžová baterie Turgut Reis, k níž dojedete po kvalitní silnici a lze zde bez problémů zaparkovat, neboť slouží jako místo pro pikniky místních obyvatel. Věže jsou v perfektním stavu a interiéry objektů jsou přístupné. Kromě samotných bateriových bloků nejsou v okolí vidět žádné pomocné objekty a pokud měla baterie nějaké stanoviště řízení palby, nemám o něm informace. Vzhledem k tomu, že věže měly střílet bočně do úzkého průlivu, možná to ani nebylo nutné.


Pohled na spodní objekt s poloostrovem Gallipoli v pozadí. Věže by zřejmě vedly přímou palbu na krátkou vzdálenost. (JP)

Spodní věž s kratšími kanóny L/35. Vlevo nahoře je vidět horní věž.

Na boku věže je vidět spojení kopulovité čelní části s krabicovitýou zadní částí, z níž vyčnívá velitelská věžička.

Týlová stěna věže byla opatřena dvojicí posuvných dveří. (JP)

Závěr levého kanónu. Vnitřní prostory byly opatřeny plošinami z drátěného pletiva. (JP)

Klín závěru je v uzavřené poloze, pro nabití se zasunul tak, že vznikl přesný válcový otvor až ze zadní plochy hlavně. (JP)

Spodní okraj pancíře, složeného z tří desek o síle čtyř centimetrů. Šachta není chráněna žádným předpancířem či alespoň plechem.

Horní věž je zcela shodná, disponuje však delšími kanóny L/40. (JP)

Detail stříly s hlavní. Výřezy po stranách sloužily pro mířidla, která byla na obou stranách hlavně. (JP)

Pohled ze stropu horní věže. Lze si všimnout pečlivě provedených šroubových spojů pancéřových desek. (JP)

Pohled na spodní věž a průliv ze střílen horní věže.

Velitelská věžička horní věže o síle čtyř centimetrů.

Prostor v zadní části věže. Vpravo je vstup do místnosti pod velitelskou věžičkou. (JP)

Spodní část věže je plná mechanismů. Vlevo je vidět spojka, ovládaná táhlem, které vede směremn doprava.

Chodba v interiéru horního objektu. Dochovaly se zde dřevěné části i světla a celkově jsou objekty ve velmi dobré stavu.

Přímo v Güzeyali je park, v němž můžete zaparkovat a prohlédnout si meziválečnou baterii Mesudiye, v níž se dochovaly dva kanóny ze stejnojmenné lodě. Přístupné jsou i muniční sklady a propojovací chodba.

Nekvalitní, ale vzácný snímek baterie Dardanos, jejíž děla Krupp 150 mm SK L/40 s ochrannými štíty představovala výjimečně moderní výzbroj. Postavení baterie však bylo improvizované.

Dál po pobřeží následuje baterie Dardanos, z jejíchž palebných postavení nezbylo vůbec nic, ale pohodlně sem dojedete a jsou zde vystavena torza děl Krupp.


Torza kanónů Krupp 150mm SK L/40 baterie Dardanos. Původně byly kryty plachovými štíty, což je v Turecku výjimečné.

Na závěru kanónu nemůže chybět logo zbrojovky Krupp.

Jeden z kanónů baterie Mesudiye. Je vidět i strop povrchové spojovací chodby a v dálce okraj sousedního palebného stanoviště.

Úžina u Çannakale

Kanón ráže 35,5 cm v baterii Anadolu.

Přímo v Çannakale je baterie Anadolu Hamidiye, lineární stavba pro devět těžkých děl. V době naší návštěvy zde probíhaly opravy, dnes je nejspíše přístupná jsou zde i pozůstatky lafet.

V centru města je pevnost Çimenlik, později rozšířená na pobřežní baterii se čtyřmi těžkými kanóny, z čehouž byly tři krátké (21 cm, 24 cm a 35,5 cm) a jeden dlouhý 35,5cm kanón. Pevnost byla nejsilnějši ostřelována 18. března 1915 během pokusu o průlom celé flotily. Jeden z 35,5cm granátů bitevní lodi Qeen Elisabeth pronikl do hloubky asi tří metrů v kamenné hradbě, ale neexplodoval a tak jej zde můžete vidět dodnes. Kolem pevnosti je muzeum s obrovskou sbírkou zbraní, včetně mnoha pevnostních zbraní a unikátních exponátů, jako je vrak německé ponorky či francouzský těžký kanón i s přepravními podvozky. Kotví zde také maketa minonosky Nusret. Na nedalekém náměstí jsou volně vystaveny kanóny.

Pevnost Çimenlik po přestavbě na pobřežní baterii. Ondřej Filip 2018


Pevnost Çimenlik. Vpravo jsou masivní valy dodatečně vybudované baterie pro těžká děla, vlevo kotví maketa minonosky Nusret.

Masivní věž ve vnějším opevnění pevnosti. Vlevo stojí přepravní vůz těžkého kanónu Schneider. (JP)

Cenrální část tvoří historická pevnost z 15. století, horní část se střílnami pro děla však zřejmě poochází z pozdější doby.

Torzo závěru jediného 40cm kanónu, dodaného do Turecka, a to jako dar sultánovi. Roztrhl se při pokusných střelbách a bojů se tedy neúčastnil. (JP)

Kanóny Krupp ráže 15 cm na pevnostních lafetách. Byly ve výzbroji baterie Yildiz, tyto kusy však zřejmě pochází z vnitrozemských fortů linie u Bolayiru. (JP)

Hlavňový a lafetový vůz těžkého kanónu Schneider, vyrobeného ve Francii.

Vrak německé ponorky SM UB-46, která v prosinci 1916 najela na minu v Černém moři a potopila se i celou posádkou. (JP)

Kanón Krupp ráže 24 cm, vystavený na náměstí spolu s britským 15cm kanónem z bitevní lodě Mesudiye. (JP)

Detail průstřelu v lafetě 24cm kanónu. Pochází zřejmě z blízké baterie Anadolu Hamidiye nebo z Rumeli Mecidiye na evropském břehu.

Další kanón Krupp, nově vystavený u hlavní silnice.

Další baterie už nelze navštívit, neboť Degirmen Burnu je v průmyslovém areálu a Anadolu Mecidiye a Nagara ve vojenských prostorech. Druhá z nich je velmi zajímavá, neboť je postavena kolem fortu z přelomu 18. a 19. století, který byl protějškem baterie Boghali Kalesi na evropském pobřeží.

Poznámky:

(1) Loď byla zařazen do služby v německém námořnictvu v roce 1894 jako SMS Weisenburg. Jednalo se o predreadnought třídy Brandenburg o výtlaku 10.670 tun s hlavní výzbrojí ve třech dvoudělových věžích s 28cm kanóny. To byla neobvykle silná výzbroj, neboť tehdejší bitevní lodě měly obvykle jen dvě věže. Daní za umístění věže uprostřed lodi byla nutnost krácení hlavní ze 40 na 35 kalibrů, aby se věž mezi nástavbami otočila, to však znamenalo, že měla jiné parametry při palbě. Loď se účastnila potlačení boxerského povstání v Číně, ale poté byla jako zastaralá prodána Turecku, spolu se sesterskou lodí SMS Kurfürst Friedrich Wilhelm, která pak sloužila pod názvem Barbaros Hayreddin. Obě lodě prodělaly námořní bitvy během balkánských válek a zapojily se do konfliktu u Dardanel, kde byly drženy v hloubi průlivu jako záloha pro případ průlomu dohodových plavidel. Barbaros Hayreddin byl potopen britskou ponorkou 8. srpna 1915, Turgut Reis měl větší štěstí, i když 6. června také utrpěl ztráty, když se během ostřelování vyloděných vojsk roztrhla hlaveň kanónu v přední věži. 19. ledna 1918 se účastnil výpadu do Středozemního moře a v následujících dnech úspěšných snah o vyproštění bitevní lodě Yavuz, která najela na miny a skončila na mělčině. Po válce byla loď opravena a poté využívána ubytovací. Trup byl sešrotován v padesátých letech, kam se poděla třetí věž, není jisté, ale pravděpodobně byla odstraněna daleko dříve.

Stejně jako na poloostrově Gallipoli zde není problém s ubytováním a stravováním, na rozdíl od něj jsou však zdejší lokality poněkud opuštěnější. Ani tak jsme nezaznamenali, že by se o nás kdokoli zajímal, když jsme pobíhali po polích a fotili. Přepravu mezi asijským a evropským pobřežím zajišťuje přívoz, který jezdí mezi pevností Kilid Bahr a přístavem v Çannakale, další přívoz je až v Gallipoli. Nedaleko od fortu Kum Kale můžete navštívit i vykopávky starověkého města Trója, kde můžete vidět o čtyři tisíce let starší opevnění.

stav: květen 2015

Foto: O. Filip 2015, Jan Pavel 2015 (JP)

Literatura:
Michael Forrest. The Defence of Dardanelles, Pen and Sword, Barnsley 2012
Martin Dubánek, Ondřej Filip, Jan Pavel: Pevnosti v bojích Velké války – Východní fronta a Alpy, str. 321-329, Mladá fronta, Praha 2017
Piotr Nykiel:Navy Operations in Dardanelles

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 20.3.2018 22.39 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2018