Opevnění Dardanel – poloostrov Gallipoli
Opevnění: TURECKÁ   Téma:

(Turecko) – Seddulbahir, Kilidbahir, Eceabat, Kabatepe
Napsal: O. Filip
objekty: pobřežní baterie, forty, kulometné objekty
Na konci poloostrova Gallipoli leží silná opevnění, která měla se svými protějšky na asijském pobřeží zabránit proplutí nepřátelského loďstva k Istanbulu. To se jim během první světové války podařilo.

Průliv Dardanely dlouhý přes šedesát kilometrů, má u vjezdu šířku necelých čtyř kilometrů a v nejužším místě u města Çannakale jen 1300 metrů. V tomto nejužším místě byly v 15. století vybudovány pevnosti Kilid Bahr a Çimenlik, přímo u vjezdu do průlivu pak v 17. století mohutné forty Sedd el Bahr a Kum Kale, jejichž masivní zdi mohly odolat jakýmkoli lodním dělům. Na začátku 19. století k nim přibylo několik baterií a obranných objektů, připomínajících malé forty. Přesto bylo pro staré kanóny obtížné průliv ubránit, jak dokázal demonstrativní nájezd britských lodí, které v roce 1807 propluly až k Cařihradu (dnes Istanbul).

Opevnění průlivu v roce 1807. Všechny velké pevnosti pochází z 15. až 17. století. Ondřej Filip 2018

Uzavření úžiny vyřešily až masivní nákupy těžkých děl Krupp, s nimiž Turci začali v 70. letech 19. století a nakonec jich sem nainstalovali téměř osmdesát.(1) Kromě starších děl s hlavněmi o délce 22 ráží šlo i modernější kanóny o délce 35 ráží. Po zřízení těžkých baterií Turci poněkud usnuli na vavřínech a nezařídili u průlivu moderní systémy řízení palby, komunikační systémy ani baterie rychlopalných děl, které by mohly odrážet útoky menších plavidel a snahy o odminování. Dostatečným budíčkem nebyl ani nájezd italských bitevních lodí v roce 1902, ani Balkánské války, které Turecko spíše vyčerpaly, ale nevedly ke snahám o modernizaci opevnění.

Opevnění průlivu na konci 19. století. Velké forty byly vesměs využity pro umístění nových baterií, další vyrostly především kolem úžiny u Çannakale. Ondřej Filip 2018

Zvláště díky aktivitám Němců byla organizace obrany těsně před vypuknutím konfliktu poněkud zlepšena a především bylo připraveno zaminování průlivu, které se ukázalo jako zásadní, zvláště když jinak na nepřítele čekala jen třicet až čtyřicet let stará děla, stále ještě nebezpečná, ale s malou kadencí a složitou obsluhou.

Boj o průliv zahájilo v listopadu 1914 ostřelování opevnění u vjezdu, konkrétně pevností Sedd el Bahr a Kum Kale a obou těžkých baterií. Lodě se mohly pohybovat na širém moři, pevnosti byly dobře viditelné a tak bylo ostřelování poměrně úspěšné. Přesto bylo nutné v únoru 1915 akci zopakovat a nakonec vylodit demoliční týmy, které zničily zbývající kanóny náložemi. Pak se akce zadrhla, protože průliv byla zaminovaný a velké lodě se do něj nemohly příliš odvažovat. Odminování komplikoval silný proud a sílící palba mobilních baterií, která byla pro malé lodě smrtelně nebezpečná, ostatně část z nich tvořily pouhé rybářské trawlery, mobilizované i se svými civilními posádkami. 18. března vplula do průlivu celá flotila, aby se pokusila překobat neumlčené obranné pozice jediným drtivým úderem. Mnoho lodí poškodila palba pobřežních baterií a u staré bitevní lodě Bouvet možná způsobila i její potopení. Tečkou za akcí bylo najetí části flotily do minového pole v zálivu Erenkoi, překvapivě položeného podél pobřeží minonoskou Nusret. V minovém poli se potopily staré bitevní lodě Irresistible a Ocean a bylo jasné, že další postup by byl neúměrně riskantní. Bylo nutné přistoupit k pozemní operaci, která stála životy statisíce mužů.

Pozemní operace na poloostrově Gallipoli probíhala výhradně v polních opevněních a na obou stranách se jí účastnila i děla, demontovaná z válečných lodí a pobřežních baterií. Z hlediska opevnění stojí za zmínku především vylodění na pláži V, k němuž došlo 25.4.1915 mezi poničenou pevností Sedd el Bahr a vyřazenou těžkou baterií Ertugrul. Pevnostní objekty už neměly použitelnou těžkou výzbroj, ale sloužily jako pozice pro pěchotu, která je propojila zákopy.

Poškozený fort Sedd el Bahr, vyfotografovaný z paluby River Clyde. Nárožní věž s několik metrů silnými kamennými stěnami je téměř zničená, vpravo je vidět novodobý val pro těžká děla, který nahradil čelní hradbu.

Triumfem vylodění měla být uhelná loď River Clyde, opatřená lávkou a otvory v pravoboku a provizorně chráněná plechy a pytli s pískem, za nimiž se ukrývala baterie 11 kulometů. Na pláže nejprve dorazily čluny, které se dostaly do křížové palby z fortu a baterie. Poté dorazila River Clyde, jenže najela na dno příliš daleko od pláže a turecké kulomety zmasakrovaly každého, kdo se pokoušel dostat na pláž. Následovalo ostřelování z bitevních lodí, které nemělo velký úspěch. Asi 120 mužů se pokusilo zaútočit na fort Sedd el Bahr, ale jejich postup zmařila palba kulometu z fortu. Během následujícího dne vyčerpaní obránci ustoupili a pláž se stala důležitým místem pro vykládání posil a zásob.

Vjezd do úžiny

Zničený kanón, který údajně vyřadila palba staré bitevní lodě HMS Cornwallis, vyfotografovaný v troskách fortu po vylodění pozemních jednotek.

Dominantou vjezdu je čtvercový fort Sedd el Bahr (dnes též Seddülbahir) ze 17. století, s moderní baterií pro šest těžkých kanónů (po dvou 24cm, 26cm a 28cm), při jejíž výstavbě byl jeden z boků fortu nahrazen zemním valem. Lze zaparkovat přímo u fortu a celkem bez problémů jsme se dostali i do interiéru, který nebyl oficiálně přístupný. Na různých místech, například na parkovišti u pomníku, byly vidět hlavně děl, které se svou vahou téměř potopily do země. Dnes je situace podstatně odlišná, neboť proběhla rozsáhlá rekonstrukce fortu.


Silně poškozené střílny ve stěně, přivrácené k průlivu. (JP)

Jihozápadní věž byla težce poškozena explozí munice po zásahu z bitevní lodě a později se její vnější stěny zřítily.

Hlaveň jednoho z kanónů na valu. Je dobře vidět postupné skládání hlavně z prstenců. (JP)

Nedaleko fortu, na mysu Helles, je baterie Ertugrul pro dva výkonné 24cm kanóny, obvykle obležená turisty, neboť je zde hlavní parkoviště. Pokud sejdete směrem k britskému hřbitovu, najdete zde meziválečnou baterii, jejíž podzemí (kryté spojovací zákopy) je ve špatném stavu, ale je zde 15cm kanón z Mesudiye.(2) Nad baterií je velký obelisk a hned za ním leží hlaveň 15cm kanónu Krupp.

Po pěšině do týlu se dá dojít k jedné z nejzajímavějších dohodových baterií, kde jsou k vidění čtyři francouzské 24cm moždíře. V nepřehledném terénu jsme našli jen dva, další dva s utrženými hlavněmi nikoli.

Kanón z křižníku Roon v palebném postavení na poloostrově Gallipoli. Pokud se jedná o mys Helles, pak je jisté, že se z mohutné stavby nic nedochovalo.

Nenašli jsme ani nedaleko ležící 21cm kanón SKL/40, pocházející z německého pancéřového křižníku SMS Roon, odzbrojeného v roce 1916. Ten se sem zřejmě dostal až po ústupu Dohody, aby nahradil zničená turecká děla pro obranu vjezdu do úžiny.


Baterie Ertugrul se zbytky jednoho z kanónů. Na obzoru vlevo jsou hradby fortu Sedd el Bahr. (JP)

Dlouhý 24cm kanón baterie byl hrozbou i pro starší bitevní lodě.

Vyloďovací pláž V mezi baterií Ertugrul a fortem Sedd el Bahr. Ztráty v první fázi vylodění byly podobné, jako na „krvavé“ pláži Omaha v Normandii. (JP)

S výstavbou pozorovatelen se Turci příliš nenamáhali. Tato výjimka pochází až z meziválečného období a je umístěna vedle baterie Ertugrul.

Kanón ráže 15 cm z bitevní lodi Mesudiye, instalovaný do poválečné dvoudělové baterie.

Francouzský 24 cm kanón v týlu baterie. Tento exemplář má jako jediný nepoškozenou hlaveň.

Druhý kanón má roztrženou hlaveň, pravděpodobně sabotáží při ústupu jednotek Dohody z poloostrova Gallipoli. (JP)

Kanón 24 cm G modèle 1876 francouzské baterie při výstřelu. Po ústupu byl poškozen a zanechán na místě, kde jej můžete najít dodnes.

Nedaleko mysu Helles je gigantický památník a je to také místo, kam až se dostaly jednotky Dohody. Pod parkovištěm pomníku jsou dva francouzské kanóny 138mm L/45, které zde zůstaly po ústupu. Pravděpodobně se jednalo o sekundární výzbroj starých bitevních lodí.


Francouzský kanón 138mm L/45 nedaleko památníku. Jde o lodní zbraň, nicméně má masivní platformu pro pozemní použití. (JP)

V závěru kanónu byla odpálena silná nálož, která poškodila i lafetu.

Úžina u Çannakale

Dominantou opevnění naproti asijskému Çannakale je fort Kilid Bahr ze 17. století, jehož interiér nebyl v době naší návštěvy přístupný. Na fort navazuje obrovská baterie Namazgah pro 17 těžkých děl. Parkoviště pro prohlídku těchto opevnění je přímo v baterii. Hned vedle je supertěžká baterie Rumeli Hamidiye pro dva 35,5cm kanóny, která zřejmě není přístupná.


Fort Kilid Bahr, za nímž je vidět val baterie Namazgah, postavené zhruba o čtyři století později.

Novější dělostřelecká bašta, která zasílila Kilid Bahr, chránila v pozdější době vjezd do baterie Namazgah.

Na tomto snímku je vidět rozdíl mezi středověkým opevněním, byť později modernizovaným a naprosto nenápadným valem novodobé baterie.

Val s postaveními pro těžká děla na levém křídle baterie, za nímž je vidět pevnost Kilid Bahr. (JP)

Hlavní muniční sklad je umístěn ve středu nádvoří baterie a chrání jej masivní násep. (JP)

Dutá traverza na pravém křídle baterie, spojená s muničním skladem, který je ve valu pod ní. (JP)

Baterie Rumeli Mecidiye po obsazení britskými jednotkami. Na obejketch nejsou vidět žádné výraznější škody.

O několik set metrů dál leží slavná baterie Rumeli Mecidiye pro čtyři 24cm a dva 28cm kanóny. Pod baterií je parkoviště a je obležena davy tureckých turistů, protože právě zde mělo dojít k hrdinskému činu vojína Seyita. Jde o jedinou baterii z doby před první světovou válkou, kde je vystaven kanón Krupp, pokud si ho však chcete vyfotit, doporučuji navštívit jej ráno.


Týl baterie s dozadu otevřenými palebnými postaveními a vstupy do dutých traverz. (JP)

Palebné postavení, v němž se dochovala drážka pro dopravu munice i masivní kolejnice pro podvozek lafety.

Čelní čep lafety, poškozený explozí. Díky tomu je vidět, o jak mohutný prvek se jedná. (JP)

Kanón 240 mm L/35 se sochami dělostřelců.

Detail lafety. Vlevo je skříň s mechanismy jeřábu, který se celý sklápěl. Po takových schůdcích měl vojín Seyit nosit granáty.

Přední část lafety s písty pro tlumení zákluzu. Je dobře vidět uchycení zbraně k čelnímu čepu. (JP)

Detail závěru v otevřené poloze. Tyčky po stranách jsou držáky dnes již chybějících hledí.

Ačkoli i my používáme arabské písmo, odměrová stupnice pro jistotu nesla čísla s arabskou i evropskou verzí číslic.

Severní pobřeží poloostrova Gallipoli

Pokud se vydáte po silnici podél severního pobřeží, narazíte na několik invazních pláží, které kryjí nenápadné meziválečné kulometné objekty. Větší skupina objektů je až na pláži Kabatepe o necelých dvacet kilometrů dál. U silnice a na kopci nad ní jsou i větší dvoustřílnové objekty. Na hřebeni nad touto oblastí je přímo u silnice další 15cm kanón z Mesudiye a o několik kilometrů dál velmi pěkná turecká polní baterie Kücukanafarta s dvojicí 24cm kanónů.

Nad pláží Kabatepe najdete zcela nové muzeum, která se tématu opevnění věnuje spíše jen okrajově. Ve statické expozici jsou perfektní modely scén z vylodění a běžná výzbroj, v podzemí je pompézní multimediální show, v níž dostanete 3D brýle a ocitnete se na palubě minonosky Nusret či v baterii během bojů.

Po průjezdu Eceabatem je u silnice vidět ocelová konstrukce, o níž literatura tvrdí, že sloužila k upevnění protiponorkové sítě, ale její vzhled vzbuzuje podezření, že jde spíše o výložník potopené nákladní lodě. Vedle ní jsou nepatrné ruiny středověké strážní věže Kilye Kalesi. O něco dál je fort Bogali Kalesi z počátku 19. století – jednoduchá stavba v podobě hradby s vystupujícími baštami a bastiony, která byla spolu s protějším fortem Nagara nejzazší linií obrany. V nedávné době byl objekt opraven a vyčištěn, my jsme jej viděli ještě velmi zarostlý.


Vyloďovací pláž X, krytá dvojicí kulometných objektů. V dubnu 1915 se zde Britové vylodili bez ztrát.

Největší kulometný objekt na jižním okraji pláže Kabatepe. (JP)

Malý objekt, zabudovaný do opěrné zdi. Podobný objekt v pozadí se převrátil. (JP)

Menší objekt pro jeden kulomet. Na obzoru je pláž, na níž jsou další objekty.

Větší typ objektu nad pobřežní silnicí. (JP)

Střílny pro těžké kulomety v objektu, který je vysoko nad pláží. (JP)

Vchod je chráněn mřířovými dvěřmi a pancéřovými plynotěsnými dveřmi se střílnou pro ruční zbraň. (JP)

Pancéřové střílny pro těžké kulomety se zbytky lafet. (JP)

Další 15cm kanón ze všudypřítomné lodi Mesudiye je na hřebeni nad plážemi.

Před vstupem do nového muzea je vystaven těžký kanón Krupp a také maketa tureckého letounu. (JP)

Kanón Krupp 24cm L/22 polní baterie Kücukanafarta. Baterie ostřelovala vyloděné jednotky v zálivu Suvla. (JP)

Kanón má výrobní číslo 28 a byl vyroben v roce 1876. Logo Krupp znázorňuje tři protínající se železniční kola.

Poznámky:

(1) Těžké zezadu nabíjené kanóny byly tehdejším špičkovým produktem zbrojovky Krupp. Hlaveň se skládala z vrstev, které na sebe byly navlékány za tepla a po vychladnutí vytvořily prakticky kompaktní masu (tzv. “ringkanone”). Zákluz obstarávaly kluzné plochy dolní lafety, po nichž popojela celá horní lafeta s hlavní, bržděná pístem. Nabíjení probíhalo v zadní poloze za pomoci sklopného jeřábu, který přenesl granát do nabíjecího žlabu. Po uvolnění brzd sjela hlaveň zpět do přední polohy a mohly opět vypálit. Pokud nepadl výstřel, bylo možné dostat kanón do zadní nabíjecí polohy i mechanicky. Munici původně tvořily těžké litinové granáty, které se mohly při zásahu pancíře roztříštit, před válkou však děla dostala i moderní munici s balistickou čepicí, která zaručovala vyšší dostřel a lepší průbojnost. Kanóny menších ráží byly nebezpečné především v případě palby zblízka na plavidla v průlivu. Nejtěžší 35,5cm kanóny s dostřelem 16,9 km mohly vést vyrovnaný souboj souboj s jakoukoli starou bitevní lodí a v případě zásahu jí i potopit, na moderní lodě, jako byla HMS Qeen Elisabeth, však dostřel nestačil.

(2) Mesudiye byla obrněná loď, postavená ve velké Británii a zařazená do služby v roce 1875. Spolu se sesterskou lodí HMS Superb šlo o vůbec největší kasematové lodě, jaké kdy byly postaveny. Na začátku 20. století přešla radikální přestavbou na predreadnought a kromě věží pro 23 cm kanóny dostala dvanáct 15cm kanónů Vickers a lehčí zbraně. Nejtěžší kanóny však nikdy nedorazily. Loď si zabojovala v italsko-turecké válce i v balkánských válkách, při nichž mimo jiné pomáhala s obrana Linie Çatalca. Kráce po zahájení války s Dohodou, 13. prosince 1914, jí na kotvišti potopilo torpédo britské ponorky B11, která odvážně pronikla do dardanelské úžiny. Děla ráže 15 cm a 7,5 cm byla vylovena a použita v mnoha pobřežních bateriích. Těžší z nich se podílely na potopení staré francouzské bitevní lodi Bouvet.

Na místo jsme cestovali pronajatým vozidlem z istanbulského letiště, což zabere nejméně čtyři hodiny. Je obtížné vymotat se z města, ale pak už není proviz nijak velký a silnice kvalitní. Cestou se můžete zastavit na liniích moderního tureckého opevnění. Okolí průlivu je přizpůsobeno turistickému ruchu. Je zde dostatek možností ubytování a stravování, přičemž cenová úroveň je celkem příjemná. Cesty k objektů jsou značené, všude jsou velká parkoviště a informační tabule v angličtině. Bez přesných souřadnic se nám však nepodařilo najít některé dochované kanóny. Celkově jde o skutečně hezkou lokalitu s lesíky, plážemi, vyhlídkovými místy a perfektními silnicemi. Není žádný problém vydat se i mimo turistické trasy, všude jsou pěšiny a krajina je liduprázdná. Kupodivu to celkově připomíná terén v našich teplejších oblastech, s borovicovými lesy a suchými loukami.

stav: květen 2015

Foto: O. Filip 2015, Jan Pavel 2015 (JP)

Literatura:
Michael Forrest. The Defence of Dardanelles, Pen and Sword, Barnsley 2012
Martin Dubánek, Ondřej Filip, Jan Pavel: Pevnosti v bojích Velké války – Východní fronta a Alpy, str. 321-329, Mladá fronta, Praha 2017
Piotr Nykiel:Navy Operations in Dardanelles

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 3.3.2018 14.36 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2018