Opevnění na ostrově Kos
Opevnění: OSTATNÍ   Téma:

(Řecko) – Kos
Napsal: O. Filip
objekty: kanónové a kulometné, úkryty, tankové věže
Kromě několika johanitských hradů a pevností nabízí Kos také zhruba dvě stovky poválečných objektů, v nichž lze najít část vybavení a věže z tanků, pocházejících ještě z druhé světové války.

Dodekanés je pás ostrovů, ležících přímo u tureckého pobřeží. Po krátké vládě Italů je na začátku 14. století dobyli Johanité a vydrželi zde až do roku 1522, kdy je definitivně vypudil Sulejman I a uchýlili se na Maltu. Po italsko-turecké válce obsadila v roce 1912 obsadila Itálie. Na základě Pařížské smlouvy byly ostrovy ke značné nelibosti Turecka v roce 1947 předány Řecku. Tím vznikla pro Turky nepříjemná situace, kdy jim výsostné vody Řecka blokují nemalou část pobřeží a výsostná ekonomická zóna Řecka pokrývá prakticky celé Egejské moře. Ostrovy jsou dodnes jedním z hlavních kamenů sváru mezi oběma členskými zeměmi NATO a dějištěm občasných incidentů. K ozbrojenému střetu, který si vyžádal i životy několika pilotů, zde došlo naposledy v roce 1996.

V poválečném období byl ostrovy opevněny, a to především dva největší, tedy Rhodos a Kos. Výstavba opevnění proběhla i na ostrovech Severního Aegisu (například Lesbos a Samos), neboť i ty leží u tureckého pobřeží. Většinou je výstavba opevnění zmiňována v souvislosti s kyperskou krizí v sedmdesátých letech, je však možné, že opevnění vznikala již dříve.

STŘEDOVĚKÁ OPEVNĚNÍ

Neretzia

Stavba johanitského hradu začala v roce 1436 na malém ostrůvku v přístavu hlavního města. Tato obdélníková stavba o půdorysu zhruba 100 x 60 metrů s věžemi v nárožích však neodpovídala rozvoji dělostřelectva. V roce 1495 byla zahájena stavba podstatně rozsáhlejšího vnějšího opevnění se střílnami a otevřenými postaveními pro děla, která byla dokončena v roce 1514. Při stavbě byl využit materiál z antických budov, přičemž část byla dokonce dopravována ze čtyři kilometry vzdáleného komplexu chrámů boha Asklepia. V roce 1522 však Turci dobyli Rhodos a podle podmínek kapitulace museli předat turkům Kos i protější pevnost Bodrum. Turci do podoby pevnosti téměř nezasáhli a jejich stavby uvnitř byly odstraněny v meziválečném období, kdy Italové rekonstruovali místní památky. V nedávné době pevnost poškodilo zemětřesení a je dlouhodobě uzavřená pro veřejnost. Lze jí nicméně obejít po pohodlné promenádě a prohlédnout si nesčetné pozůstatky antických památek, zabudované do hradeb.


Jediná brána pevnosti. Pás s reliéfy je nejspíš vlys z římsy chrámu nebo jiné antické veřejné budovy. Podobný původ má i překlad, do nějž byly vysekány otvory pro kladky padacího mostu

Kruhová věž a hradba vpravo je součástí původního hradu, vlevo je Nepravidelná hradba směrem k moři je přehlídkou nejrůznějších stavebních prvků z antických i středověkých budov.

Detail stěny se zabudovaným antickým sloupem a vzhůru nohama otočeným šlechtickým erbem, datovaným 1445, tedy zhruba 50 let před stavbou vnějšího opevnění.

Mohutná bašta s kasematami pro děla. Nahoře jsou zářezy pro palbu dalších děl.

Antimachia

Hrad byl postaven v první polovině 14. století, zabíral poměrně velkou plochu a vzhledem k umístění na vrcholu kopce postrádal věže. V roce 1493 byl téměř zničen zeměstřesením, ale poté byl obnoven a ve dvacatých letech 16. století byla před jedinou branou vybudována polokruhová bašta s kasematami a otevřenými postaveními pro děla. Od roku 1871, kdy jej přestala využívat turecká posádka, je hrad opuštěný. Vede k němu dobrá silnice, vstup je volný.


Dělostřelecká bašta, chránící jediný vstup do hradu. Dole jsou střílny z kasemat.

Vnitřní plocha s parapetem pro střelce. Není vyloučeno, že tenká ozdobně tvarovaná hradba pochází až z pozdější doby.

Mramorový erb velmistra řádu Johanitů Pierre d‘ Aubussona nad druhou, tedy starší bránou hradu.

ŘECKÁ OPEVNĚNÍ

Základní obranná linie vedla přímo po plážích nebo ve vzdálenosti několika desítek metrů za nimi. Obranu v rovinatém terénu zesilovaly ještě kulometné objekty u komunikací v týlu, rozsah těchto opevnění však nelze v nepřehledné krajině určit. Ve východní části, kde se za plážemi zvedají 60 až 100 metrů vysoké pahorky s plochými vrcholy, bylo postaveno několik silných opěrných bodů, umožňujících kruhovou obranu. Pod jejich ochranou zřejmě byla soustředně část dělostřelectva, přičemž výskyt objektů s dálkoměry svědčí o tom, že měly střílet nejen na vyloďující se jednotky, ale i na lodě.

Objekty vychází ze standardních projektů. Nejmenší odolnost mají objekty z prefabrikátů a objekty zesíleného polního opevnění s 30 cm silnými stěnami. Ostatní objekty mají stěny až do tloušťky 100 cm a z drtivě většiny jsou určeny jen pro jednu zbraň. S výjimkou kulometných lafet a jednoduchých svorek pro telefony v nich není žádné vybavení, střílny jsou pouze z betonu a dveře z tenkého plechu.

Pravděpodobně nejrozšířenějším typem je malý objekt s dvojicí otvorů, k nimž byly připojeny dva metry hluboké střílny z betonu o síle 15 cm a celek byl obsypán pískem. Podstatně odolnějším typem je kulometný objekt s jednou a výjimečně dvěma střeleckými místnostmi pro kulomety. Lze najít i objekty s malým úkrytem a otvorem ve stropě se střeleckým stolem. Pro protitankové kanóny byly výjimečně budovány větší objekty s betonovými zvony a pro běžné kanóny jednoduché „krabice“ s vjezdem a rozměrnou střílnou. Protitankovou obranu zesilovaly objekty pro tarasnice s miniaturním bojovým postavením, která zajišťovalo, aby střelec vysunul zadní konec zbraně mimo objekt. V týlových opěrných bodech se vyskytují i kruhová palebná postavení, pravděpodobně pro lehké protiletadlové zbraně. Infrastrukturu doplňují jednoduché úkryty a kabelové komory.

Vlevo je objekt zesíleného polního opevnění s dvoumetrovými střílnovými nástavbami o síle 14 cm, které umožňovaly jeho obsypání pískem. Vpravo je objekt pro polní kanón. (O. Filip 2020, vlastní měření)

Specifické jsou objekty pro věže z obrněných vozidel. Věže tanků M24 Chaffee byly instalovány do jednoduchých kruhových šachet bez doplňkových prostor. Zcela shodný sokl z desky o síle 2,5 cm na traverzách používaly i věže ze stíhačů tanků M18 Hellcat, avšak ty byly instalovány uvnitř větších objektů s místností pro posádku a střílnou o velkém odměru. Oba nalezené objekty jsou blízko u pobřeží a míří na moře, nejspíš tedy nesloužily k obraně pláží, ale k palbě na blížící se plavidla.

Objekt s věží M18 Hellcat. Čelní stěna se střílnou je silná 100 cm, zbytek stěn je pouze odhad. (O. Filip 2020, vlastní měření, věž upravena z originálního plánu)

Severní pobřeží (Lambi – Tigaki – Marmari)

Od přístavu až po mys, který je nejsevernějším bodem ostrova, se žádné objekty nedochovaly. Na špici je pěkný kulometný objekt a vedle něj věž Chaffee, ale je třeba se zde pohybovat opatrně, protože tvoří okraj vojenského prostoru. Směrem na západ následuje linie objektů, která směrem ke slanému jezeru u Tigaki řídne. Následuje mezera, neboť prostor jezera je zcela nevhodný pro vylodění a obranu zajišťují až opevnění na kopcích, vzdálených tři kilometry od pobřeží. Pak už je linie velmi řídká a dál na západ se mi nepovedlo lokalizovat žádné objekty.


Na špici ostrova severně od města Kos je kulometný objekt a objekt s věží M24 Chaffee.

Detail věže Chaffee s úchytem pro velkorážný kulomet v týlové části. Vlevo je kryt střílny pro ruční zbraň. V pozadí je turecké pobřeží s městem Bodrum.

Interiér objektu pro polní kanón, plácí čelně na moře.

Pozorovatelna s okny na moře. Příliš vysokou polohu oken napravila posádka umístěním dvou pytlů ztvrdlého cementu.

V témže objektu se dochovala tabulka s číslem a schéma sektorů pozorování.

Torzo dvoustřílnového lehkého objektu, jemuž chybí střílny a zához. Daleko v pozadí je stejný objekt.

Vlnami mírně rozložený lehký objekt s dvojicí střílen, které byly původně obsypány pískem.

Nakloněný kulometný objekt s přístupovou chodbičkou.

Kulometný objekt, který se kvůli erozi pobřeží ocitl daleko v moři.

Lehký objekt s úkrytem a stolem pro těžký kulomet v Mastichari. Na Kosu je těchto levných a jednoduchých objektů jen malý počet.

Týl objektu pro kanón v Mastichari. V pozadí je objekt se stolem z předchozího snímku.

Nejzajímavější z celého úseku jsou objekty s věžemi Hellcat. První z nich je tři kilometry západně od města Kos. Je hned u silnice, ale je nutné se do něj plazit zasypaným vstupem. Zvenku je silně zarostlý rákosem. Po necelých třech kilometrech následuje další Hellcat, tentokrát s bezproblémovýmn vstupem.


Hlaveň kanónu 76 mm M1 s úsťovou brzdou. Byla používána od června 1944, aby spaliny výstřelu nezakrývaly výhled miřiče.

Čelo věže mělo 25 mm silný pancíř. Pro řecké kanónové střílny je typické obložení dřevem, které zřejmě tlumilo případný náraz hlavně.

Věž je osazena na speciálním pevnostním podstavci. Na boku byly kupodivu ponechány úchyty na zavazadla.

Interiér téměř zcela vyplňují mechanismy kanónu, který je osazen šikmo. Nahoře je vidět oběžný kruh pro kulomet.

Méně zarostlý Hellcat v lokalitě „Vangelis Beech“. Čelní stěna je silná 100 cm.

Čelo věže s otvorem pro zaměřovač.

Nosná konstrukce s věží. Na bocích jsou dobře vidět zbytečné koše na vybavení posádky.

Detail interiéru s šikmo uloženým kanónem. Vpravo jsou police na munici.

Oběžný kruh pro velkorážný kulomet na němž byla zcela zbatečně ponechána lafeta.

Mys Louros a opěrný bod „A“

Na jihovýchod od Kosu je terén silně zastavěný a občas lze objevit objekt zesíleného polního opevnění, obsypaný pískem. Větší počet objektů je až na mysu, kde je opuštěný vojenský pristor a také ruiny akvaparku. Hned za ním je přístupný kulometný objekt s lafetou. Jižně od jezera Psalidi je nízký a plochý pahorek, pokrytý zákopy opěrného bodu, který jsem si pracovně označil „A“. V jeho čele jsou dva objekty pro tarasnice, na bocích velké objekty pro protitankové kanóny a v týlu tři úkryty a objekt pro dva kulomety.


Interiér kulometného objektu s instrukcemi a schránkou na nábojové pásy. Výklenek vlevo sloužil pro schránku, pokud byla nasazena na lafetě.

Detail lafety, pravděpodobně určené pro kulomet Browning M1919.

Tabulky s instrukcemi pro obsluhu, schématem okolí a palebnými sektory.

Největší objekt opěrného bodu na mysu se střílnou pro protitankový kanón a betonovým „zvonem“.

Interiér objektu s vybráními pro kola kanónu. Vpravo je výklenek na postele, vstup do „zvonu“ a výklenek na munici.

Schéma palebného sektoru uvádí ráži 7,62 mm a 50 mm, zřejmě se tedy počítalo s využitím kulometu. Kanón mohl být německý Pak 38.

Objekt, pravděpodobně určený pro tarasnici. Menší otvor je střílna, větší sloužil pro zadní ústí zbraně.

Prefabrikovaný objekt, složený z rámů, bočních a stropních desek.

Opěrné body nad mysem Louros

O osmdesát metrů výše je další pahorek opěrného bodu „B“, pokrytý zákopy se sedmi objekty, mezi nimiž vyniká hezký objekt s dvojicí dochovaných lafet pro kulomety. Za pahorkem jsou čtyři budov pro posádku. Hned na vedlejším hřebeni jsou tři další objekty, mezi nimi i jeden pro dálkoměr.


Pohled z objektu opěrného bodu „C“ na pahorek, po jehož obvodu jsou objekty „B“. Mezi pahorky jsou ubikace posádky.

Otevřené palebné postavení, pravděpodobně pro lehkou protiletadlovou zbraň, která se umisťovala na sloup uprostřed.

Dochovaný rám s maskovací sítí nad jedním z otevřených postavení.

Lafety pro těžké kulomety ve dvojité střelecké místnosti.

Poněkud v týlu, v nadmořské výšce, je opěrný bod „C“, jehož kulometné objekty mají jen stoly pro polní lafety. Zajímavostí je kabelová komora v týlu opěrného bodu.


Palebné postavení, pravděpodobně pro lehký protiletadlový kanón.

Střelecký stůl pro kulomet na polní lafetě v jednodušší verze objektu. Zůstala zde i schránka na munici.

Schránka na nábojový pás s 250 kusy munice ráže 7,62 mm v sestavě 4 normální (ball) na jednu svítící střelu (tracer).

Opěrný bod „D“ lze zdálky identifokovat podle osmi sloupů, rozmístěných kolem plošiny. Ta zřejmě složila pro mobilní radar a sloupy pro maskovací síť. Je zde jen málo bojových objektů, zato však objekt pro dálkoměr a velké velitelské stanoviště s několika místnostmi, jejichž stropy tvoří ocelové konstrukce. Evidentně se jedná o kusy plavidel, podle khaki nátěru vojenských. V týlu je areál kasáren, dokonale ukrytý pod borovicemi, pět betonových úkrytů pro techniku, sklad munice s kavernou a velký úkryt pro pěchotu.


Nenápadný pahorek s areálem kasáren (uprostřed), muničním skladem (vlevo od nich), úkryty pro techniku (vlevo dole) a postavením pro vozidlo – zřejmě radar (vpravo nahoře).

Pohled přes objekt na sousední opěrný bod „B“, kde jsou vidět zákopy mezi objekty.

Sokl pro optiku (zřejmě dálkoměr) v jednom ze dvou speciálních objektů.

Interiér velké kamenobetonové pozorovatelny se stropem z rozřezaných vojenských plavidel.

Interiér většího prefabrikovaného úkrytu.

Muniční sklad v týlu opěrného bodu, nepojený na podzemní kavernu.

Severozápadně je další pahorek, na jehož boku je zdálky vidět plechová „kůlna“, ukrývající objekt s věží tanku Chaffee. Pravděpodobně je zde více objektů, ale ty jsem již nestihl. Další objekty budou zřejmě ještě na sousedních pahorcích a v týlu je také mnoho okopů pro techniku.


Oplechovaná maskovací střecha objektu. V pozadí je opevněný mys Louros.

Zadní část věže s plechovou bednou na vybavení. Vpravo je otevřená střílna pro ruční zbraň.

Věž je osazena na kruhovém podstavci v betonové studni s tenkými stěnami. Mezeru chrání proti dešti plechový límec.

Závěr kanónu a ovládací mechanismus rotace. Ve volném prostoru vpravo byl původně koaxiální kulomet M1919.

Tabulka palebných prvků je v řečtině.

Pohled do velitelské věžičky se šesti episkopy a otočným periskopem v poklopu.

Na rozdíl od většiny lokalit na řeckých ostrovech jsou na Kosu cyklostezky, takže hlavní lokality lze perfektně objet na kole. I na opěrné body na kopcích jižně od Kosu vedou zpevněné cesty. Půjčovny jsou všude, horské kolo vyšlo jen asi na 130 Kč denně. Nevím, zda jsou přístupné I objekty na kopcích za slaným jezerem u Tigaki, neboť většina lokality je na satelitní mape Google rozostřená a jsou zde nějaké vysílače.

stav: srpen 2020

Foto: O. Filip 2020

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 17.10.2020 18.28 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže