Opevnění na ostrově Örö

(Finsko) – ostrov Örö (Ostrovní moře)
Napsal: O. Filip
objekty: pobřežní baterie, protiletadlové baterie
Ostrov na západě Finska, plný pevnostních objektů z různých období, byl nedávno zpřístupněn turistům. Zlatým hřebem jsou dva ruské kanóny ráže 305 mm, jediné dochované kusy na vysokých lafetách „jeřáb“.

Neobydlený ostrov u ústí Finského zálivu, ležící na okraji Ostrovního moře, se stal předmětem zájmu až těsně před válkou, při rozšiřování obrany Námořní pevnosti Petra Velikého. V kombinaci s minovými poli a supertěžkou baterií na estonském ostrově Hiiumaa bylo možné blokovat vstup do zálivu zhruba 70 kilometrů před hlavní obrannou linií. Výstavba na ostrově Örö začala až v roce 1912 a do roku 1917 byly postaveny jen dvě improvizované baterie pro kanóny střední ráže a téměř dokončeny dva objekty pro 305mm kanóny, které dostaly výzbroj, ale nefungoval elektrický pohon mechanismů a chyběla i některá další zařízení. Kromě zbraní bylo nutné vybudovat i veškerou infrastrukturu, tedy přístaviště, cesty, úzkokolejnou železnici a dva areály kasáren a skladů.

Dvojice vysokých lafet na Örö, již opatřených krytým prostorem kolem závěru a mechanismů. Později Finové jeden z kanónů demontovali a ten zbývající opatřili novou větší nástavbou.

 

Výzbroj carské pevnosti během první světové války tvořila čtveřice 305mm kanónů a dvě polopermanentní baterie se 152mm a 120mm kanóny. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)

 

Finové ponechali na ostrově jen dva 30mm kanóny, jejich objekty dostavěli a zbraně zakryli plechovými nástavbami, nutnými pro ochranu před zdejším klimatem. Čtyři 120mm kanóny rozmístili do polních postavení. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)

 

Hlavní výzbroj představovala baterie čtyř kanónů ráže 152mm, vybavená i podzemním velitelským stanovištěm. Staré 120mm kanóny byly odstraněny. Supertěžké zůstaly na místě, neboť mírová smlouva z roku 1947 zakázala těžká děla jen na východ od Rusy okupovaného mysu Porkkala. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)

 

V osmdesátých letech 20. století se hlavní výzbrojí staly čtyři věže pro moderní 130mm kanóny a pokračovala výstavba pěchotních obranných pozic a lehkých protiletadlových baterií. Modernizované 152mm kanóny byly ještě nějakou dobu ve službě. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)

 

Animace vývoje výzbroje na ostrově. O. Filip 2019 (mapový podklad Google Maps)

 

Opevnění na severu ostrova

Na severním cípu ostrova v osmdesátých letech zřízena baterie pro tři sovětské protiletadlové kanóny ZU-23-2 (ve Finsku přezdívaných Sergei). Součástí je několik úkrytů s postelemi a kamny, které jsou přístupné.


V postavení pro 23 mm kanón se dochovala i dřevěná platforma. V pozadí je vidět strop úkrytu.

Velký úkryt, vestavěný mezi skály. Uvnitř jsou jen pancéřové dveře, kamna a postele.

Finsko nakoupilo více než tisíc dvojkanónů ZU-23-2. Tento je vystaven u informačního centra.

U cesty na jih je úkryt s palebným postavením pro protiletadlový kanón, z jehož stropu jsou vidět i pozůstatky překážek na plážích a stanoviště řízení palby dál na jihu. U něj je také úkryt, několik palebných postavení z prefabrikátů a pancéřové kopule. Na východním pobřeží je na skále velmi pěkná maketa moderní věže 130 53 TK. Prostoru je oplocen kvůli pastvě, bránu na cestě k maketě si můžete otevřít.


Zákopový systém a pozorovatelna pochází zřejmě až z osmdesátých let, kopule je z období 2. světové války.

Interiér kopule vzor 1943. Tato verze nedisponuje průzorem ani otvorem pro periskop.

Týl makety kanónu 130 53 TK se vstupními dveřmi a znázorněním věžičky pro zaměřovač.

Maketa je plně otočná a falešnou hlaveň je možné nastavovat do několika náměrů.

Minometná baterie

Na skále u hlavní křižovatky je mimořádně zajímavý opěrný bod, zahrnující minometnou baterii a soustavou částečně krytých zákopů, v nichž jsou instalovány dvě pancéřové kopule vz. 1943, z toho jedna ve zvětšené verzi se stanovištěm pozorovatele. V nejvyšším bodě je osazen pozorovací zvon vz. 1940.


Jedno z palebných postavení s rozměrnou laminátovou střechou, která měla být před bojem odstraněna. V pozadí je zvon.

Poblíž zvonu leží i tento štít pro kulomet, chybí však objekt s kruhem pro jeho otáčení.

Zvon pochází z válečných opevnění, avšak byl zabetonován tak mělce, že jsou vidět jeho boční žebra.

Na levém křídle je tato kulometná kopule, osazená na miniaturním objektu.

Větší kopule na pravém křídle je napojena na podzemní prostory baterie.

Interiér kopule se střílnou, průzorem a otvorem pro periskop.

Opevnění na jihozápadním mysu

Dál na jih je velký objekt s podzemím, vybavený kanónem ráže 152 mm (1). Vstup do podzemí, chráněný štítem pro kulomet, je uzavřený, neboť interiér slouží pro potřeby vojenského vysílače. K postřelování pláže na jih sloužila sovětská pevnostní střílna pro zbraň NPS-3 (nejpravděpodobnějším zdrojem jsou sovětské zásoby na poloostrově Hanko). U cesty k objektu je dvojice malých betonových strážnic, napojených na zákopový systém s úkrytem.


Kanón 152 50 T s plechovou střechou, instalovaný na skále, v jejímž nitru jsou vyraženy podzemní prostory.

Boční objekt s kulometnou střílnou je spojen chodbou s objektem pro kanón 152 50 T.

Jde o standardní sovětskou střílnu, původně určenou pro kulomet Maxim v pevnostní lafetě.

Palebné stanoviště s pancéřovým štítem pro kulomet, umístěné ve skále nad vchodem do podzemí.

Válcový úkryt nedaleko skály s věží a kulometným objektem.

Další objekt pro 152mm kanón je na skále nad malým skladem s klenutou střechou, asi sto metrů před ním je dvojice palebných postavení pro lehké protiletadlové kanóny s úkryty. V lese nepříliš daleko je ještě jeden 152mm kanón.


Palebné postavení pro kanón 150 50 T. Od staršího modelu jej jasně odlišuje úsťová brzda.

Jedno z palebných postavení pro 23 mm dvojkanón s úkrytem.

Další kanón 150 50 T na výrazné skále. V popředí je ventilační kanál.

Interiér kasárenského baráků s původními ruskými kamny. Na stěně je nakreslen 305 mm kanón a za ním silueta finské válečné lodě.

Na jižním mysu byla před první světovou válkou zřízena provizorní baterie pro kanóny Canet ráže 15,2 cm, s palebnými postaveními a úkryty ze zdiva, trámů a kolejnic. Dnes je do něj zabudován objekt pro tentýž kanón, napojený na rozsáhlé podzemí s velitelským stanovištěm novodobé baterie. Do podzemí s dosud funkčním osvětlením jsme prolezli pootevřenými pancéřovými dveřmi v rokli pod dvojicí nasávacích komínů, je to však cesta jen pro štíhlé. Uvnitř je mnoho vybavení, ale také aktivní čidlo, po jehož nálezu jsme se raději urychleně stáhli. Podzemí je spojeno s postavením kanónu vysokou šachtou, vybavenou muničním výtahem a ocelovým schodištěm.


Kopule vzor 1943, která již nebyla osazena do nově budovaných opevnění. V pozadí je střecha, pod níž byl kanón 150 50 T.

Sokl pro 152mm kanón Canet provizorní baterie.

Sklad munice byl postaven z kamene a kolejnic, které tvořily police. Jedná se o poměrně velkou stavbu.

Strojovna hluboko v podzemí velitelského stanoviště.

Vedle cesty z mysu k supertěžké baterii je ještě moderní věž pro kanón ráže 130 mm(2), k níž vede odbočka. Bezprostřední okolí věže je oficiálně nepřístupné. U cesty je také pěchotní obranné postavení se zákopy a úkryty.


Věž systému 130 53 TK, umístěná asi 300 metrů západně od supertěžké baterie.

Neobvyklý úkryt v pěchotním postavení u hlavní cesty. Strop je složen z panelů.

Baterie pro kanóny ráže 305 mm

Oba objekty supertěžké baterie pro 305mm kanóny leží nad centrálním „náměstím“, kde je pokladna, restaurace a půjčovna kol. Prohlídky interiéru levého kanónu se konají jen jednou denně, ale nebyl problém domluvit si v pokladně individuální prohlídku. Trasa vede jen částí objektu, neboť je zřejmě spojen s aktivní baterií 130 53 TK. Nejzajímavější je samozřejmě obrovská šachta s mechanismy lafety a muničními vozíky, z níž se po žebřících dostanete až k závěru kanónu. Zvenku jsme si prohlédli i druhý objekt, také spojený s moderní věží. Okolí obou objektů je kvůli těmto věžím označeno zákazovými tabulemi, ale turisté sem chodí a nezdá se, že by to někdo řešil.

Hlaveň na betonových soklech. Přemístění na speciální vozíky zajišťovaly vysoké zvedáky.


Vysoká věž stanoviště řízení palby, situovaná nedaleko baterie, pochází z pozdější doby.

Západní kanón s hranatou nástavbou a kruhovou plošinou, která zastřešuje šachtu zbraně.

Část týlové stěny obrovského západního objektu. Jde o kombinaci ruské baterie a finských dostaveb.

Východní kanón, který je součástí muzea. Vedle hlavně je pozorovací průzor.

Náhradní hlaveň u cesty za východním kanónem věží. Stejně je umístěna i hlaveň za západním kanónem.

Speciální transportní podvozek a zvedáky pro přepravu hlavní.

Spodní část lafety, zakrytovaná do plechového hranolu. Jsou vidět i nosníky a plocha kruhové střechy nad šachtou.

Výtah na munici byl již součástí původní lafety. Vpravo je ozubený segment náměrového mechanismu.

Mechanismus pro nastavování náměru. Na stěně jsou údaje pro důležité cíle, například 13 km vzdálený maják Bengtskär.

Závěr východního kanónu. Zkratka MA (morskaja artilerija) znamená, že kanón byl původně určen pro bitevní loď.

Původní počtárna velitelského stanoviště s mechanickými počítači.

Před každý ze starých kanónů je předsunut objekt s věží 130 53 TK.

Poznámky:

(1) Další obranná pozice ležela zhruba sto kilometrů za pomyslnou spojnicí ostrovů Örö a Hiiumaa, mezi mezi finským ostrovem Mäkiluoto a estonským ostrovem Naissaar. V tomto místě byl záliv užší a dělilo je jen 35 kilometrů. Hlavní výzbroj představovaly dvoudělové pancéřové věže pro 305mm, rozestavěné věže pro 356mm kanóny nebyly nikdy zprovozněny. Podobná obranná pozice ležela dalších 250 kilometrů na východ, až těsně před Kronštadtem a Petrohradem, kde byly forty Ino a Krasnaja Gorka, také vybavené 305mm věžemi. Předsunutá opevnění na Örö a estonských ostrovech měla stejné kanóny ráže 305mm jako pancéřové věže, avšak pouze v otevřených postaveních.
(2) Ve Finsku zůstalo kolem stovky ruských kanónů Canet 152 vzor 1892. Po modernizaci, která zahrnovala především otočení hlavně se závěrem a brzdovratným zařízením „vzhůru nohama” k vůli zvýšení náměru a zdokonalení lafety, byly ve finské armádě zavedeny pod označením 152/43 C. Po válce jich zbývalo kolem šedesáti, ale mnoho z nich mělo poškozené hlavně. Celkem 29 kusů zbraní dostalo v padesátých letech nové hlavně od firmy Tampela o délce 50 ráží, což zvýšilo dostřel na 25 kilometrů. Tyto zbraně označované 152 50 T zůstaly ve službě až do devadesátých let, kdy je nahradily nové 130mm kanóny. Charakteristická je jejich plechová „kopule”, uchycená na lafetě, která je chránila před povětrnostními vlivy, materiálem vymrštěným explozemi a napalmem.
(3) Systém 130 53 TK produkovala finská zbrojovka Tampela v letech 1982 až 1990 výhradně pro finská opevnění. V otočné věži je umístěn 130 mm kanón o maximálním dostřelu 30 km (při použití munice s dnovým generátorem plynů). Automatický nabíjecí systém umožňuje palebný přepad rychlostí šesti výstřelů během 20 sekund a stálou kadenci jedné rány za deset sekund. Věže mají pouze lehké pancéřování, takže otočná část včetně kanónu váží jen 16 tun. Jsou vybaveny laserovým dálkoměrem, optickým zaměřovačem a infračervenou kamerou, primárně však měly být řízeny z externích pozorovatelen. Věže byly instalovány na ostrovech Gyltö, Isosaari, Miessaari, Mäkiluoto, Rankki, Russarö, Rönnskär, Utö a Örö. Zatím jsou v aktivní službě ale jde spíše o konzervaci a lze očekávat jejich brzké vyřazení.

Autor mapy: Radim Světlík, Evropská stálá opevnění

Armáda vyklidila ostrov až v roce 2015 a poté byl zpřístupněn turistům. Jezdí sem pravidelná lodní linka z přístavu Käsnas, ale připlouvá až ve 12:20, což by poskytovalo jen něco přes pět hodin času. Nebyli jsme si jistí, zda se to dá stihnout a tak jsme si domluvili individuální dopravu už na ráno. S využitím místní půjčovny kol však lze ušetřit zhruba hodinu a půl na přesuny, takže by se ostrov dal svižným tempem stihnout i při využití veřejné dopravy.

stav: červenec 2019

Foto: O. Filip 2019

Literatura:
Ove Enquist: Coastal Guns in Finland, Moreeni 2013
Finnish Army 1918-1945 – Super heavy Coastal Guns
Evropská stálá opevnění

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 18.10.2019 18.49 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2019