Opevnění na poloostrově Lista

(Norsko) – Lista, Farsund
Napsal: O. Filip
baterie, opěrné body, tankové věže
Na plochém poloostrově, asi 300 kilometrů jihozápadně od Osla, vybudovali Němci letiště a jeho okolí silně opevnili. Je to jedno z mála míst, kde ještě můžete najít větší množství tankových věží.

Poloostrov Lista neleží u žádného strategického města či přístavu, ale je ve zdejším regionu výjimečný tím, že je víceméně rovinatý, navíc s pozvolným vstupem do moře na jeho jižním pobřeží. Již 2. září 1940 sem dorazily stavební jednotky, aby zahájily výstavbu letiště pro Luftwaffe. Provizorní vzletová dráha o délce 1700 metrů byla zprovozněna v březnu 1941, kdy zde přistály první tři stíhačky. V roce 1942 začala výstavba betonové dráhy, kterou provádělo více než 10000 norských dělníků a tisíce dalších pracovníků, především ruských válečných zajatců, kteří zde vybudovali též kolem 300 budov. Pro dopravu materiálu z oblasti Farsundu byla dokonce vybudována úzkorozchodná železnice, zprovozněná v dubnu 1943. Po válce letiště sloužilo norskému letectvu, ale spíše jen pro výcvikové účely. To se změnilo v polovině padesátých let, kdy bylo letiště rozšířeno pro potřeby NATO a byla zde zřízena protiletadlová baterie, vyzbrojená kanóny 40 mm L/60 Bofors.

Prostor se hodil nejen pro zřízení letiště, ale byl by i dobrým místem pro spojenecké vylodění. Němci jej proto solidně opevnili, a to především zřízením pěti dělostřeleckých baterií: MKB Lister (2 x 15 cm), HKB Loshavn (4 x 10,5 cm), HKB Marka (4 x 15 cm), MKB Nordberg (4 x 15 cm) a HKB Varnes Fyr (2 x 10,5cm). Pro obranu proti pěchotě a obrněným vozidlům rozmístili v okolí letiště desítky věží, demontovaných z vyřazených lehkých tanků. Větší věže, osazené na objektech typu Rs 241 pocházely z tanků LT-38(1), menší věže na objektech Rs 232 byly demontovány z plamenometných tanků „Flamingo“(2) Pokud by měly bojovat proti výsadkařům či vyloděným vojákům v první fázi boje, asi by jim dokázaly způsobit nemalé problémy. Zdejší opevnění se dochovala ve velmi dobrém stavu a na svých místech přežilo více než deset tankových věží i s pozůstatky vnitřního vybavení.

Tankové věže

V opěrném bodu WN Kviljo (Stp 6) se ještě nedávno nacházela věž tanku Flamingo, efektně umístěná přímo před objektem R667, v němž byl dochován pevnostní kanón 5 cm KwK (+58° 04′ 28″, +6° 40′ 56″). Dnes je v objektu jen pozůstatek lafety a věž zmizela. Nedochovala se ani věž z tanku LT38.

Jedno z nejhezčích a nejlépe přístupných míst je louka u pomníku ruských zajatců, na níž vedle sebe leží objekty s věží tanku LT38 a tanku Flamingo (+58° 04′ 40″, +6° 39′ 12″), coby hlavní součásti opěrného bodu WN Austhassel (někdy též Österhassel). Do obou objektů se dá dostat a vyfotit si věže zevnitř. (Nedaleko hlavní silnice je ještě další věž tanku LT 38 (+58° 5′ 14″, +6° 38′ 14″), náležející do WN Nordhassel, ale je na pastvině za domy a nepodařilo se nám najít správnou cestu, pokud je vůbec nějaká.)


Louka se zákopem a dvojicí objektů. V popředí Flamingo, v pozadí LT38. (RH)


Věž LT38 se slušně zachovalými detaily, včetně ochranného pouzdra kulometu a funkčního poklopu. (RH)


Při pohledu zezadu je vidět popraskaný pancíř, což pravděpodobně způsobila menší exploze v interiéru věže.


Detail velitelské věžičky s periskopy po obvodu a periskopem, který bylo možné naklánět. Vlevo je patrná solidní tloušťka čelního pancíře. (RH)


Interiér věže LT38 s otvorem po lafetě kanónu. Vlevo je průzor pro zaměřovač, vpravo lafeta pro kulomet vz. 37.


Interiér věže PzKpfw II Flamm. Kulomet byl vlevo dole, vše ostatní jsou průzory. Poklop velitele je zaslepen pancéřovou deskou.

Další věž z LT38, opět mírně poškozená vnitřní explozí, byla součástí opěrného bodu WN Vesthassel. Leží na louce (+58° 04′ 57″, +6° 37′ 35″) nedaleko polní cesty, kde lze zaparkovat. Je v poněkud horším stavu, neboť jí chybí čelní pancíř s otvorem pro kanón a zaměřovač. Nedaleko ní měla být další věž, ale buď jsme měli chybnou lokalizaci, nebo po ní už nezbylo ani stopy.


Vež LT38, které chybí většina čelního pancíře. Zajímavým detailem jsou úhelníky, k nimž byl pancíř připevněn. (RH)


Zadní část věže. U velitelské věžičky leží rámeček, vymontovaný z periskopu. (RH)

Přímo v obci Vestbygd je na okraji zahrady věž LT38 (+58° 06′ 08″, +6° 34′ 42″), součást opěrného bodu WN Borhaug-Vestbygd. Věž má sice částečně poničený strop, ale zato se v ní dochovala část lafety kanónu s brzdovratným zařízením. Chybí v podstatě jen hlaveň se závěrem, ale vše je strašlivě zrezivělé.

(Asi 1,5 kilometru jihovýchodně odtud se na mysu Tjørveneset nachází těžká protiletadlová baterie, kolem níž jsou stopy spojeneckého bombardování. Z hlediska protipěchotní obrany se údajně jednalo o nejlépe opevněnou protiletadlovou baterii v Norsku, bohužel tankové věže z okolí zmizely a platformy pro kanóny jsou zasypané. Celkem hezký je velitelský objekt L404 (+58° 5′ 18″, +6° 35′ 52″), který by měl být vyčištěný a přístupný.)


Jediná věž LT38, u níž se dochoval zbytek lafety s brzdovratným zařízením. (RH)


Detail zbytků lafety. Objekt je blízko moře, takže mechanismy jsou těžce poškozené korozí.

Velice fotogenický objekt s věží tanku Flamingo je součástí opěrného bodu WN Lista Fyr. Na rozdíl od ostatních věží nemá původní strop s otvorem po poklopu a má předělané všechny pozorovací otvory. Nachází se na pastvině u majáku, asi kilometr severozápadně od Vestbygdu. Vedle něj je hluboko zapuštěný „Vf“ úkryt a v ohrazeném prostoru kolem majáku několik malých objektů, včetně postavení pro 5 cm tankový kanón KwK. U vjezdu na parkoviště je pěkný neobsypaný tobruk, který jsme přehlédli.


Palebné postavení pro „pevnostní“ kanón 5 cm KwK, které je součástí obranných postavení kolem majáku. (JP)


Věž „Flamingo“ s nestandardní úpravou – strop je nahrazen jednolitým plátem, původní průzory pro optiku jsou zakryté deskami s úzkými šterbinami. (RH)


Zadní část téže věže, opatřená zřejmě střílnou pro pistoli. Na bocích jsou vidět uřezané trubky, které nesly maskovací síť. (RH)

Dvě tankové věže opěrného bodu WN Stave jsou u stejnojmenné vesničky. Pěkný objekt s věží z tanku Flamingo (+58° 07′ 19″, +6° 35′ 45″) je přímo na prostranství před stodolou, kde se dá zaparkovat. Odtud musíte vyrazit asi 400 metrů po polní cestě směrem na jih. Na začátku lesíka odbočíte doleva na paseku s včelíny a na jejím konci najdete na vyvýšenině v hustém lese objekt s věží z tanku LT38 (+58° 07′ 04″, +6° 35′ 30″).


Věž „Flamingo“ u statku, vybavená na rozdíl od předchozí věže původními průzory se sklápěcími kryty. (RH)


Zadní část věže, na níž chybí pancéřový kryt průzoru.


Věž LT38 na níž je vidět vrstvení čelního pancíře ze dvou desek a plochá železa, která tvořila spoj mezi pouzdrem lafety a čelní deskou. (RH)


Plechové police na munici v zadní části věže LT38. (JP)

Dvě věže z tanků Flamingo jsou severně od letiště, v opěrném bodu WN Vestre Hauge. První objekt (+58° 07′ 09″, +6° 37′ 44″) je na šrotišti, mezi vraky aut a zemědělské techniky, má poškozený strop a používá se pro pálení odpadků, přesto ale nevypadá špatně. Druhý objekt (+58° 07′ 06″, +6° 37′ 27″) je ve velmi dobrém stavu a dá se bez problémů dostat dovnitř. Objekt je na louce, poněkud nepříjemně blízko od obydlených domů.


Věž „Flamingo“ s rozervaným stropním pancířem. Opět jsou vidět úchyty pro trubkovou maskovací konstrukci. (RH)


Další „Flamingo“, na němž je dobře vidět tloušťka čelního pancíře a celkem masivní kryty na obou předních průzorech.

Opěrný bod WN Aasen (dnes se obec píše Åsen) kryje pobřeží. Nejzajímavější jsou dva objekty pro věže z tanků Flamingo, které jsou fotogenické a jen mírně poškozené. Vedle východní věže (+58° 04′ 10″, +6° 43′ 40″) je objekt R680, což je jednoduchá kasemata pro 5 cm protitankový kanón. Západní věž (+58° 4′ 13″, +6° 43′ 34″) má lépe přístupný interiér a je přímo u silnice, po které přijedete.


Východní věž z tanku PzKpfw II „Flamingo“. Zadní stropní plát je utržený explozí.


Detail téže věže s větracím otvorem.


Západní věž, která se nachází přímo u příjezdové silnice. Pod průzorem vpravo je vidět jedna z tyčí, která držely maskovací konstrukci.

Hausvik

Baterie Hausvik (HKAA 25/978) leží mimo poloostrov, ale měla souvislost s jeho obranou. Byla vyzbrojena čtveřicí 10,5 cm kanónů v otevřených postaveních, nejzajímavější je na ní rozsáhlý podzemní systém, spojující všechny palebná postavení a pozorovatelnu. Baterie se nachází na divokém pobřeží, asi 10 kilometrů jižně od města Lyngdal, poblíž malého přístavu (+58° 02′ 51″, +6° 58′ 53″), odkud je to pěšky asi jen 300 metrů. Podzemí je kompletně přístupné a kromě chodeb si můžete prohlédnout velký sál a vyjít po schodišti do rozestavěného stanoviště řízení palby typu R636, které má vybetonováno jen spodní podlaží a část parapetu pod pozorovací štěrbinou v neexistující místnosti pro dálkoměr. Otevřená postavení pro kanóny, do nichž pohodlně dojdete podzemními chodbami, jsou velmi hezká a dochovaly se v nich drobné pozůstatky lafet. Jinak ale nemá tato baterie žádné pomocné pevnostní objekty, jen několik malých kaveren ve skalách kolem přístupové cesty.


Nedokončená pozorovatelna R636. Vybetonováno bylo pouze spodní patro a typický oblouk čelní stěny se spodní plochou průzoru. (RH)


Křižovatka chodeb, vytesaných v tvrdé žule. (RH)


Jedno z postavení pro kanón, v němž začala stavba kasematy. Vpravo je původní sokl, vlevo je nová verze, jakožto součást nové kasematy. (RH)


Otevřené postavení pro kanón, za ním atypický úkryt a úplně v pozadí rozestavěná kasemata z předchozího snímku. (RH)


Další z otevřených postavení se zbytky lafety. Vlevo je vstup do podzemí, které spojuje všechny objekty. (RH)

Nordberg

Baterie Nordberg (MKB 3/503) leží severně od letiště, na pahorku, vzdáleném asi kilometr od pobřeží. Její výzbroj tvořila čtveřice 15 cm kanónů, umístěných v otevřených postaveních, propojených zákopy. Kromě nich bylo součástí baterie ještě pět úkrytů a velitelské stanoviště, přičemž ve všech případech se jednalo o celkem solidní, avšak nestandardní objekty kategorie „Vf“. Vše doplňoval velký počet dřevěných baráků, které se dochovaly v perfektním stavu a otevřená postavení pro protiletadlové kanóny na nejbližším sousedním pahorku. Na stropě velitelského stanoviště si můžete prohlédnout zajímavý pancéřový parapet, částečně kryjící dálkoměr a blízko něj sokl pro radar Würzburg Riese. Přímo u baterie je parkoviště a muzejní budova s expozicemi, které se vesměs netýkají přímo této baterie. V dřevěném baráku za novou budovou je kromě zcela nesouvisejících obrazů vystaven také velký model baterie, který stojí za zhlédnutí. Všechny úkryty baterie byly zamčené, s výjimkou úkrytu nedaleko parkoviště, který byl evidentně využíván norskou armádou.


Palebné postavení pro 15 cm kanón, do něhož byla po válce zabudovány malá pozorovatelna. (RH)


Palebné postavení pro 15 cm kanón. Objekty byly rozmístěny po obvodu skalnatého pahorku. (RH)


Německý ventilátor v interiéru úkrytu, využívaného norskou armádou. (JP)


Strop velitelského stanoviště s postavením pro otočný dálkoměr. Za ním je typický sokl pro radar Würzburg Riese. (JP)

Varnes Fyr

Baterie Varnes Fyr (HKB 22/978) leží pět kilometrů severně od baterie Norberg. Byla vyzbrojena dvěma francouzskými 10,5 cm kanóny, označovanými K332 (f), které byly nejprve umístěny v otevřených postaveních a následně pro ně byly vybudovány dva atypické objekty R671. Ty byly napojeny na podzemí se šachtou do vysoko umístěné atypické pozorovatelny (variace na R636). Podzemí však nebylo dokončené a v šachtě chybí schodiště. Nejrozměrnější součástí podzemí je tunel, který vede od přístupové cesty a představoval jedinou cestu pro nákladní vozidla do prostoru, kde byly budovány objekty. Z tunelu odbočují chodby k objektům, jsou však většinou zazděné a probouraným otvorem se dá dostat jen do zmíněné šachty k pozorovatelně. Nejhezčí součástí baterie je pravá kasemata R671, v níž se dochoval kanón. U objektu je i informační tabule s plánkem a je vidět, že o baterii se do jisté míry pečuje. Celé okolí je velmi hezké, ale je nutné se sem dostat po úzkých silničkách s mnoha odbočkami a poslední úsek dojít pěšky (buď k tunelu, nebo po pěšině kolem západního okraje skalního masivu, v němž se baterie nachází).


Celkový pohled na baterii z původního otevřeného postavení pro kanón. Je vidět i příjezdový tunel. (RH)


Kasemata R671 s 10,5 cm kanónem. Nad ním je vidět stanoviště řízení palby. (RH)


10,5 cm kanón v kasematě R671 se dochoval v dobrém stavu. (RH)


Masivní stěna dloupodlažní pozorovatelny R636, umístěné vysoko na bojovými objekty a napojené na podzemí. (RH)


Výhled z pozorovací štěrbiny objektu R636 ukazuje omezený prostor, do něhož mohly kanóny pálit přímou palbou.


Přístupový tunel značných rozměrů, kterým mohly projíždět nákladní automobily.

Další objekty: Farsund, radar Wassermann, R634, HKB Marka

Přímo ve Farsundu se na skále nachází pozorovací zvon 486P2, do něhož se vstupuje šachtou se stupačkami z podzemí, vylámaného ve skále. Tento zajímavý objekt jsme bohužel nestihli, ale měl by být přístupný (zhruba zde: +58° 05′ 13″, +6° 47′ 39″, ale bez záruky, poloha je určena podle výhledu).

V opěrném bodu Wolf (Stp 12 FuMo) je vzácný velký objekt L480 pro radar Wassermann (+58° 4′ 6″, +6° 45′ 14″). Bohužel je uprostřed pole a v době, kdy jsme u něj byli, se k němu nedalo rozumným způsobem dostat.

Na východním okraji obce Vestbygd, je zasypaný objekt R634 (+58° 5′ 53″, +6° 35′ 45″), součást opěrného bodu WN2 Borhaug. Z trávy vyčnívá jen hezká kopule 35P8, což je typ v nižší odolnosti B1, které se vyskytuje poměrně vzácně. Kopule je na loučce vedle čísi zahrady, obyvatelé domu si nás ale nevšímali.


Kopule 35P8. Je vidět střílna, boční průzor a otvor pro stropní periskop.


Detail střílny s masivním uzávěrem. Malý rozměr střílny prozrazuje, že jde o kopuli v odolnosti B1.


Detail otvoru pro boční periskop Pz.B.W.F. Busch, který měl díky zorný úhel 180°. Vložka průzoru není ve správné poloze, štěrbina by měla být vodorovně.

(Baterie HKB Marka (+58° 4′ 16″, +6° 38′ 02″) pro šest 15 cm kanónů K16 se rozkládá na dosti velké ploše největšího mysu na jižním pobřeží poloostrova. Kromě otevřených postavení pro kanóny má zajímavé stanoviště řízení palby a dvě atypické pomocné pozorovatelny, vytvořené zastřešením „Tobruků“. Baterie má velké množství standardních objektů, kterých je jinak v Norsku jako šafránu, konkrétně úkryty R501 a muniční sklady R607. Objekty jsou rozmístěny na travnaté ploše, nikoli na skalách, jako u okolních baterií, takže nejsou až tak fotogenické.)

Poznámky:
(1) Tank LT38 byl pro československou armádu vyvinut z exportního tanku Škoda TNH, avšak první objednanou sérii si v roce 1939 odebral německý Wehrmacht a zavedl tank pod označením PzKpfw 38 (t). Na začátku války to byl kvalitní lehký tank a tak si jich Němci nechali vyrobit více než 1500 kusů. Později využívali jejich podvozky pro různá samohybná děla a také v upravené podobě pro známý stíhač tanků „Hetzer“, produkovaný až do konce války. Výzbroj tanku tvořil 37 mm kanón a dva kulomety. Sejmuté věže z poškozených nebo přestavěných tanků byly používány na Atlantickém valu, v Pyrenejích a zřejmě i na východní frontě. Jejich kanón mohl ničit obrněná vozidla až po lehké tanky, na střední tanky už výkon kanónu nestačil. Proti pěchotě mohla obsluha věže využít těžký kulomet, osazený vedle kanónu
(2) PzKpfw II Flamm, nazývaný též Flamingo, byla speciální plamenometné vozidlo na podvozku tanku PzKpfw II ve verzi Ausf. D nebo Ausf. E. Tank byl o něco větší než standardní Panzer II a neměl běžnou věž s 20 mm kanónem a kulometem, nýbrž speciální menší věž, vybavenou pouze kulometem, zato opatřenou více bočními průzory. Plamenomety působily ze dvou miniaturních věžiček nad blatníky v přední části korby. Bylo vyrobeno zhruba 200 kusů, které byly nasazeny v operaci Barbarossa, ale pro své slabé pancéřování se příliš neosvědčily. V prosinci 1941 byly staženy a po demontáži věží přestavěny na stíhače tanků Marder II. Věže, které jsme viděli v Norsku byly upraveny nahrazením čela věže standardním „pevnostním“ plátem s průzorem a střílnou pro kulomet a také zaslepením otvoru po poklopu velitele pancéřovou deskou. Viděli jsme však i jednu věž s výraznějšími úpravami v podobě nahrazení původních pohyblivých uzávěrů průzorů přivařenými deskami (WN Lista Fyr).


Zobrazit místo Atlantický val na jihu Norska na větší mapě

Na mapě to vypadá jako kousek jižního pobřeží, ale z Osla je to nějakých pět hodin cesty, neboť tímto směrem už nejsou dálnice. Cestou je ale řada dalších cílů, především Kristiansand s baterií Vara. U tankových věží bylo v některých případech trochu složité domotat se na patřičné místo a zaparkovat tam. Část věží je blízko domů, ale místní obyvatelstvo nám nedělalo žádné problémy. Norové už jsou takoví, že když vidí tlupu lidí s foťáky, předpokládají, že jsou fotit a ne loupit. Každopádně, pokud vás zajímají tankové věže, neváhejte. Několik věží, které tam ještě nedávno byly, jsme už nenašli a tuším, že budou ubývat jako sníh.

stav: srpen 2012

Foto: O. Filip 2012, R. Hrabčák 2012 (RH), J. Pavel 2012 (JP)

Literatura:
Jean-Bernard Wahlů a kol.: Mur de l’Atlantique on Norvège, 1ère partie: le Sud et l’Ouest, nákladem autora 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Daniel Schellenberger: Atlantikwall-Research-Norway
Forsvarets Bygningstjeneste, Riksantikvaren og Forsvarsmuseet: Landsverneplan for forsvaret

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 10.11.2012 0.11 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017