Opevnění na severním pobřeží Dánska

(Dánsko) – Hirsthals, Løkken
Napsal: O. Filip
objekty: pobřežní baterie, pěchotní objekty
Na severu Dánska je několik pěkných baterií, umístěných přímo na pobřeží a také muzeum, vystavující zajímavé exponáty s pevnostní tématikou.

Krátké severní pobřeží Dánska bylo poměrně vhodné k vylodění, nicméně Němci neměli prostředky k výstavbě souvislého opevnění. Mezi nejsevernějším mysem Skagen a těžce opevněným přístavem Hanstholm je pouze několik pobřežních baterií, které jsou dobře vybaveny těžkými objekty odolnosti B, chránícími nejen zbraně a munici, ale i další infrastrukturu (velitelství, kuchyně, ošetřovny). Kromě toho je zde i několik pěchotních opěrných bodů, taktéž bohatě vybavených odolnými objekty, včetně řady objektů s kopulemi. Dosti iluzorní kontinuitu obrany zajišťují, stejně jako na západním pobřeží, skupinky lehkých objektů, zahrnujíc vždy dva malé objekty pro boční palby (F-Sstand), doplněné tobrukem. Rozestavěna byla i druhá linie, která však až na výjimky zahrnovala pouze polní opevnění a protitankové příkopy. Podrobnosti o historii a organizaci výstavby německého opevnění v Dánsku najdete v úvodu článku o Esbjergu.

Hirsthals

Hirsthals je menší přístav na severním pobřeží Dánska, měl ovšem zásadní význam pro spojení do Norska, což se nezměnilo dodnes. V roce 1941 sem Němci umístili dvě polní baterie a již v létě 1942 začali s betonáží odolných objektů pro 10,5 cm kanóny obou baterií. V následujícím roce začala i výstavba pěchotních opěrných bodů, jejichž součástí byly kromě četných úkrytů i dva objekty pro československé pevnostní kanóny, tři objekty s šestistřílnovými a dva s minometnými kopulemi. Neobvyklý byl malý opěrný bod Watzmann s úkrytem typu 622 a atypickým objektem, do něhož ústil podmořský kabel z Norska a byl zde instalován zesilovač telefonního signálu.

Objekty opěrného bodu Artilleriestützpunkt-Nord, zahrnujícího i dělostřeleckou baterii, jsou přímo u silnice k přístavišti trajektů. Nepřehlédnutelné je především řízení palby 636, další objekty jsou rozptýleny mezi budovami s sklady. Některé z nich jsou přístupné, ale část je zaplavená a všechny kasematy mají zahrnuté střílny. Z pěchotních opěrných bodů Zillertal a Gros Glockner zůstaly polozasypané objekty, zbavené zvonů a kopulí, podobně dopadl i Brenner, kde je snad k vidění objekt 631 pro zbraň L1.

Opěrný bod Artilleriestützpunkt-Süd začíná na okraji kempu a táhne se asi 700 metrů podél pobřeží. Objekty jsou vyčištěné a opatřené informačními tabulkami, neboť celý areál slouží jako muzeum. Nejzajímavější je objekt V174 pro radar Seetakt, stanoviště řízení palby 636 a čtveřice kasemat 671 s atypickými přístupovými chodbami. Kromě toho je areál doslova výstavou různých typů úkrytů pro mužstvo a munici, mezi nimiž nechybí úkryt pro polní kuchyň (605 m3 železobetonu), pozorovatelna 120a s vytrženým zvonem a objekty Luftwaffe – L409A pro 3,7 cm protiletadlový kanón a Fl 277 pro světlomet a jeho agregát.


Objekt typu 671 pro 10,5 cm kanón. Toto univerzální stanoviště mohlo ukrývat osm různých typů kanónů od ráže 10 cm do 10,7 cm. (RH)

Vyústění atypické přístupové chodby do jedné z kasemat typu 671, vybavené též kruhovým stanovištěm „tobruk“.

Stanoviště řízení palby 636. Kubatura tohoto objektu (960 m3) je zhruba třikrát vyšší, než u kasemat pro kanóny. (RH)

Stanoviště pro 3,7 cm protiletadlový kanón na stropě masivního objektu L409A (635 m3). (RH)

Ochranná střílna dělostřelecké pozorovatelny 120a je vybavena osmnáctitunovou pancéřovou deskou 78P9 pro těžký kulomet. (RH)

Tento úkryt pro družstvo typu 621 plnil více rolí, neboť obsahoval studnu a postavení pro lehký protiletadlový kanón na stropnici. (RH)

Studna v jediné úkrytové místnosti objektu 621. Vpravo je sokl ventilátoru. (RH)

Objekt typu 661 sloužil jako ošetřovna. Hlavní vstup (uprostřed snímku) má zkosené hrany pro snažší manipulaci s nosítky. (RH)

Løkken

V Løkkenu není žádný přístav, nicméně městečko bylo vybráno jako opěrný bod na pobřeží jižně od Hirsthalsu. Vznikly zde dvě pobřežní baterie a později též pěchotní opěrný bod pro obranu přístupu z vnitrozemí a radarová zařízení Luftwaffe. Obě baterie, zřízené v roce 1942 jako polní, byly vybaveny dánskými 12 cm kanóny, na začátku roku 1944 však severní baterie obdržela moderní německé 12,7 cm kanóny a jižní 15 cm kanóny z dánské pobřežní obrněné lodi Niels Juel.

Objekty baterie Løkken-Nord se vinou eroze ocitly na pláži a jsou odhalené, takže i když je poškodila slaná voda a interiéry jsou částečně vyplněné pískem, je baterie velmi atraktivní. Navíc je se svými čtyřmi kasematami, stanovištěm řízení palby, objekty pro lehké protiletadlové kanóny a úkrytem pro světlomet velmi pěkným příkladem baterie na dánském pobřeží. Ze standardu vybočují čtyři úkryty M160, které jsou z celého Atlantického valu pouze zde, na druhou stranu jsou tak podobné jiným typům, že je to spíše příklad, jaké bídné výsledky nakonec měla německá snaha o standardizaci.

Přehled objektů s uvedením jejich kubatury. Ačkoli nejde o velkou baterii, všechny její úkryty pro osádky (M160 a 621) patří k menším typům a má pouze jeden malý sklad munice typu 134, dosahuje kubatura železobetonu těžkých objektů přes 9000 m3. Kromě toho zde byly ještě menší stavby, tedy kruhová postavení pro lehké zbraně, postavení pro světlomet a původní otevřené platformy s příručními úkryty munice.

Baterie Løkken-Süd je umístěna asi 300 metrů od pobřeží a tak jsou dnes její objekty poschovávány mezi chatami v dunách. Nejhezčí je stanoviště řízení palby M162a, kromě kasemat jsme další objekty nehledali. Na satelitních snímcích je dobře vidět i zákopový systém.

Z pěchotního opěrného bodu (Infanterie-Stützpunkt) jsme se zaměřili na objekty pro zbraň L1, neboť žádná kopule se nedochovala a úkryty jsou vesměs na zahradách domů. Velmi hezký je částečně zrekonstruovaný objekt 631, který patří mezi větší typy. V lesíku u hlavní silnice najdete i menší objekt 676, který však má zazděný vstup i střílnu.


Baterie Løkken-Nord. Jsou vidět původní platformy pro kanóny, kasematy, stanoviště řízení palby a unikátní úkryty M160. (RH)

Objekty na levém křídle – kasemata M272 a objekt Fl242 s otevřeným postavením pro lehký protiletadlový kanón. Mezi nimi je převrácený Ringstand 58c.

Detail objektu Fl242 pro protiletadlový kanón. Objekt obsahoval sklad munice i úkryt pro posádku. (RH)

Konstrukčně nijak neobvyklý úkryt námořnictva M160 je unikátem, neboť v jiných bateriích námořnictva se používaly úkryty, navržené pozemní armádou. (RH)

Platforma pro kanón rozpadla, neboť boční výklenky na munici s ní nejsou pevně spojeny. Za ní je stanoviště řízení palby M162a. (RH)

Velký úkryt Fl277 pro světlomet o průměru 150 cm, napájecí agregát a obsluhu. (RH)

Úkryt 622 pro dvě družstva byl poněkud v týlu, ale sesunul sa na pláž. V pozadí je objekt Fl277 a za ním napůl zasypané postavení pro světlomet. (RH)

Objekt „F-Stand“ pro boční palbu kulometu na pláž. (RH)

Løkken-Süd – jedna z kasemat M270 pro 15 cm kanón dánského původu. (RH)

Interiér kasematy M270. Dva čtvercové otvory ve výklencích sloužily pro transport munice. (RH)

Stanoviště řízení palby M162a má částečně zasypaný týl a zazděnou štěrbinu pro dálkoměr. (RH)

Infanterie-Stützpunkt – velký objekt 631 (Schartenstand) pro československý 4,7 cm kasematní kanón, chráněný pancéřovou oponkou. (RH)

Malý objekt 676 (Kleinschartenstand) pro tutéž zbraň, i v tomto případě vylepšenou německou oponkou. (RH)

Aalborg

Vnitrozemský Aalborg leží u Limfjordu, soustavy úžin, která zcela odděluje severní část Dánska od zbytku Jutského poloostrova. Zde bylo možné zřídit obranu, pokud by se Spojenci vylodili na severním pobřeží. Němci vybudovali u Aalborgu tři letiště a základnu hydroplánů a prohlásili celý prostor za jeden z hlavních obranných sektorů (Verteidigungsbereich), které byly v Dánsku pouze čtyři (kromě Aalborgu ještě Frederikshavn, Hansted a Esbjerg). Obrana se koncentrovala především kolem největšího letiště Aalborg-West, kde byl i souvislý protitankový příkop o délce zhruba deseti kilometrů. Naprostou většinu objektů postavila Luftwaffe a jednalo se o různé úkryty a palebná stanoviště protiletadlového dělostřelectva. Nejpoužívanějším objektem byl typ 622, tedy dvojitý úkryt o objemu 629 m3 železobetonu. Těch bylo postaveno nejméně 67, celkový počet těžkých objektů odolnosti B ovšem přesáhl 150 kusů.

Z Aalborgu jsme navštívili pouze vojenské muzeum (Aalborg Forsvars- og Garnisonsmuseum), umístěné v bývalé základně hydroplánů Aalborg-See, využívané později dánskou armádou. Muzeum je rozsáhlé a expozice jsou perfektně instalované v bývalém německém hangáru a jeho okolí. Od dubna do října je otevřeno v 10 až 16 hodin, o prázdninách o hodinu déle, vstupné vychází na necelých 200 Kč. Kromě letadel, slušné sbírky obrněné techniky a zbraní zde najdete pozoruhodné pevnostní exponáty. Nejzajímavější jsou pancéřové prvky, které původně sloužily pro obranu letiště – otočná věž 857P7 pro 2 cm kanón, věž tanku PzKpfw II a speciálně upravená „pevnostní“ věž tanku PzKpfw I (neboli F.Pz.DT.4803) V hangáru je vystaven pevnostní periskop, který si můžete vyzkoušet. Přímo na dvoře je zpřístupněn velký objekt velitelství o půdorysu 14,3 x 29,3 m, vybudovaný již v roce 1940. Jednalo se o typový projekt, vycházející z protileteckých úkrytů, se stěnami a stropem o síle dvou metrů.

Otočná pancéřová věž 857P7 byla jedinou sériově vyráběnou pevnostní otočnou věží nacistického Německa. Jednalo se o lehkou věž bez předpancíře o síle stěny 6 centimetrů, což postačovalo jako ochrana proti leteckým kanónům, lehkým protitankovým kanónům a všem střepinám. Vzhledem k tomu, že věže byly používány výhradně pro obranu letišť, byla odolnost dostatečná, neboť hrozil především útok leteckými zbraněmi, či nasazení výsadkářů, kteří by nedisponovali těžkými zbraněmi. Věž byla konstrukčně velmi neobvyklá, neboť jejím základem byla zastaralá a jen výjimečně používaná šestistřílnová kopule 423P01 odolnosti D, původně vyzbrojená těžkými kulomety (věž byla někdy označována i kódem původní kopule).

Původní vzhled kopule 423P01. Tento exemplář byl nedávno převezen ze zkušebního prostoru Grafenwöhr do muzea Západního valu Gerstfeldhöhe. O. Filip 2015

Kopule byla opatřena ozubeným věncem a ložiskovou dráhou a doplněna prstencem, který byl osazen v šachtě objektu. Mezi původními střílnami byl vyříznut obdélník, do něhož byla osazena vložka s otvorem pro hlaveň kanónu a vedle něj rozměrný otvor pro zaměřovač kanónu. Další kruhový otvor byl vyříznut do vrchlíku a zřejmě sloužil pro periskop. Původní střílny po obou stranách otvoru pro hlaveň byly uzavřeny a svařeny, zatímco zbývající čtyři zůstaly funkční, zřejmě pro účely větrání a pozorování. Stejně tak zůstaly zachovány i malé pozorovací štěrbiny nad střílnami. Vnitřní vybavení tvořila otočná podlážka s ručním mechanismem pro rotaci, lafeta kanónu zbavená spodní části s opěrnými nohami a sedátko pro střelce. Ve většině věží byla použita původní (dosti rozměrná) lafetace, v Dánsku se nicméně vyskytují i věže s improvizovanou lafetací, svařenou z ocelových profilů. Výzbrojí věže byl protiletadlový kanón 2 cm Flak 38, který měl podstatně větší dostřel než kulomet a hodil se tak k obraně mnohakilometrových letištních drah. Jedná se mimochodem o jediný případ použití automatického kanónu v pevnostní věži. Použité zbraně si vynutilo dva kompromisy, jednak minimální rozsah náměru, daný tím, že otočný bod lafety ležel daleko od střílny a také nezbytnost velkého otvoru pro zaměřovač, který byl až v zadní části věže. V boji by musel být otvor otevřen a i po zavření neměla jeho dvířka patřičnou odolnost. Věže byly montovány do dvou typů objektů, patřících do kategorie lehkého opevnění. Prvním z nich byl Ringstand 70 (později označovaný Bauform 261), což byl objekt přibližně trojúhelníkového tvaru, disponující předsíní, malou místností pro posádku a munici a kruhovou šachtou pro věž. Častěji však byl používán objekt L13, který měl tvar obdélníku a podstatně větší prostory pro posádku. Dnes lze najít dochované věže ve Francii (letiště Merville a Vitry), Dánsku (Aalborg West a Grove) a jeden kus na letišti Bardufoss v severním Norsku.

Zjednodušený řez věží 857P7 s 2 cm kanónem v původní lafetaci. Nejsou zakresleny uzávěry střílen a dvířka pro uzavření výřezu pro zaměřovač. O. Filip 2015


Velitelské stanoviště základny hydroplánů Aalborg-See. Před úkrytem je lafeta kanónu 2 cm FLAK 38, vymontovaná z otočné věže. (RH)

Jedna z místností velitelství s typizovanými postelemi a pevnostními kamny WT80. (RH)

Pevnostní periskop Sehrohr SR 9 byl umístěn na podstavci a vysunoval se skrz dvoumetrový strop.

Tankové věže z okolí letiště. V popředí věž PzKpfw I, upravená pro použití jednoho kulometu, za ní věž PzKpfw II s 2 cm kanónem. (RH)

Detail věže PzKpfw II. Kromě kanónu měla věž i obvyklý kulomet. (RH)

Věž 857P7 s dobře patrnými výřezy pro hlaveň a zaměřovač. Uprostřed je zavařená střílna, vyčnívající roury nesly maskovací konstrukci. (RH)

Při pohledu z boku věž nezapře svůj původ v šestistřílnové kopuli. (RH)

Interiér věže se zachovanými střílnami a průzory. Dole je vidět ozubený věnec pro otáčení.

Další objekty

Skupina opěrných bodů Skagen na severním mysu zahrnuje baterie pro 12 cm kanóny a velké množství pěchotních objektů včetně tří objektů s kopulemi pro minomety a dvou pro zbraně L1. Asi nejzajímavější je objekt 632 s jedinou třístřílnovou kopulí 60P8, ale zvenku je dosti zasypaná a uvnitř je voda. Lokalita je atraktivní, zvláště pak baterie, jejíž kasematy jsou na okraji pláže.

Až zhruba 25 kilometrů od Skagenu je baterie Tversted s otevřenými postaveními a pěchotním opěrným bodem. Byl zde objekt typu 632 s částečně ořezanou kopulí, ale vypadá to, že je pod novým domem.

Po Hirsthalsu následuje opěrný bod Lönstrup s úkryty, za nímž jsou ve vnitrozemí stálá opevnění druhé linie, která vznikla kolem radiových zařízení. Dál po pobřeží je Løkken a pod ním Blokhus se silným opěrným bodem, čítajícím 24 těžkých objektů, které bohužel doplatily na výstavbu rekreačních zařízení. Nejzajímavější je zvenku zasypaný objekt 676 se střílnou pro L1, který má pěkný interiér, ale není jasné, zda se k němu dá normálně dostat.

U Limfjordu, asi 40 kilometrů západně od Aalborgu, je ve vesnici Aggersund pěkná věž tanku LT38. Nachází u parkoviště fotbalového stadionu a slouží jako opora pro vlajkový stožár.

Oblast je poměrně dobře přístupná a z Prahy dojedete do Aalorgu zhruba za 10 hodin. Krajina na pobřeží je velice hezká a u baterie Hirsthals je výhodou zdejší komfortní kemp. Jako podklad doporučuji vynikající stránku Atlantikwall.dk (sekce Atlantik Wall – Forsvarsenheder), kde je vždy seznam objektů a odkaz, který otevře detailní mapu v aplikaci Google Earth.

stav: červenec 2013

Foto: O. Filip a R. Hrabčák (RH)

Literatura:
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
J. Andersen, R. Rolf: German Bunkers in Denmark, PRAK Publishing, Middelburg 2006
R. Rolf: Atlantikwall, Batteries and Bunkers, PRAK Publishing, Middelburg 2014
H. Christensen: AtlantikWall.dk

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 1.2.2015 23.30 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017