 |
(Norsko) – Fredrikstad, Drøbak Napsal: O. Filip objekty: dělostřelecké baterie, torpédová baterie, fort Na východním břehu zálivu je několik zajímavých baterií a dostanete se odsud na ostrůvek Kaholm s legendární pevností Oscarsborg, která zdržela německou invazi a potopila těžký křižník. |
K přístavu Oslo vede zhruba 80 kilometrů dlouhý záliv. Předsunutá norská opevnění zde dvojice baterií na ostrůvcích poblíž jeho ústí, které jsou popsány v předchozím článku. V nejužším místě zálivu, úžině Drøbak, byla od poloviny 19. století soustředěna hlavní obranná zařízení. Patřil mezi ně velký fort Oscarsborg, na konci století zesílený bateriemi pro těžké kanóny a torpédovou baterií, jakož i baterie na pevnině a na větším ostrově Håkøya. Od té doby norská armáda nepodnikla žádné významnější kroky k zesílení opevnění a tak v roce 1940 čekaly na útočníky více než čtyřicet let staré kanóny bez brzdovratného zařízení a muzeální rakousko-uherská torpéda.
Osmého dubna 1940 vyplula ze Svinoústí invazní flotila (Kriegsschiffgruppe 5), zahrnující těžké křižníky Blücher a Lützow, lehký křižník Emden a několik menších lodí. Na palubě Blücheru bylo osm stovek mužů výsadku a také velitel skupiny kontraadmirál Kummetz. Kolem jedenácté hodiny večerní potopily německé lodě norský hlídkový člun v ústí Oslofjordu a poté rychlostí pouhých 12 uzlů propluly mezi ostrovy Rauøy a Bolærne. Jejich 15 cm baterie se omezily se jen na aktivaci světlometů a několik výstřelů, vesměs varovného charakteru. Následovala úžina Drøbak, bráněná třemi starými 28 cm kanóny Krupp, jedním ještě starším dělem ráže 30,5 cm, baterií moderních 15 cm kanónů a torpédovou baterií. Aktuální stav norské obrany v úžině nebyl dobrý. Minové pole nebylo položeno, komplikovaným těžkým dělům chyběly vyškolené obsluhy, protože většinu mužů v pevnosti Oscarsborg tvořili branci, kteří nastoupili před týdnem. Velitel torpédové baterie byl nemocný a tak musel být narychlo povolán jeho penzionovaný předchůdce, který zde naposledy velel v roce 1928. Nabity byly všechny tři 28 cm kanóny, ale podařilo se sestavit improvizované obsluhy pouze pro dva z nich.
Ve 4:21 vydal plukovník Eriksen rozkaz, aby těžké kanóny vypálily na neznámou loď, nacházející se ve vzdálenosti zhruba 1,5 kilometru, což byl křižník Blücher, plující v čele flotily. První granát o váze 255 kilogramů mířil příliš vysoko a málem loď minul. Zasáhl nicméně stanoviště řízení protiletadlové palby na hlavním stěžni a vyřadil dálkoměr, což samo o sobě nemělo zásadní vliv na bojeschopnost lodi. Za okamžik však dopadl na levý bok lodě další granát, který sice také nezasáhl trup, věže či hlavní nástavby, ale zapálil hydroplány, jejich palivo a zásoby střeliva pro přepravovanou pěchotu. To už bylo skutečně vážné. Křižník zrychlil a za několik minut byl mimo palebný sektor těžkých děl, které nezkušené posádky tak jako tak nezvládaly znovu nabít. Jenže v tu chvíli zahájily z bezprostřední blízkosti palbu 15 cm kanóny baterie Kopås. Pro Blücher byly velmi nebezpečné, neboť měly vysokou kadenci, střílely z necelých čtyř set metrů a přitom pancéřování jeho nejdůležitějších částí nepřesahovalo deset centimetrů. Křižník během okamžiku zasáhlo kolem třinácti granátů, které těžce poškodily pravobok a způsobily výpadek řízení. Do krátkého souboje s lehkými protiletadlovými kanóny křižníku se pustily i 4,7 cm kanóny baterie Husvik, byť jejich úkoly měly být zcela jiné. Jakmile hořící a těžko ovladatelný Blücher proplul kolem 15 cm kanónů, jejich obsluhy okamžitě přenesly palbu na těžký křižník Lützow. Nešťastný Blücher pokračoval a vplul do rány torpédové baterii, jejíž velitel nechal vypálit dvě torpéda. Čtyři desítky let stará rakouská torpéda zasáhla loď poblíž středu a zničila část již tak poškozeného pohonného systému. Křižník pomalu pokračoval a pak se zastavil necelé tři kilometry za Oscarsborgem, kde posádka pokračovala v boji se zuřícími požáry. Přes veškerou snahu se situace zhoršovala a oheň způsobil výbuch jednoho ze skladišť 10,5 cm granátů. Bok nakloněné lodi se prolomil, vodotěsné přepážky popraskaly a křižník se převrátil. Ačkoli se katastrofa odehrála jen asi 200 metrů od břehu, ve studených vodách fjordu a v hořícím palivu zahynula část posádky i vezené pěchoty, přičemž odhady se pohybují od tří set do tisíce mužů.
Více než 200 metrů dlouhý křižník Blücher se kolem 7:30 převrací u ostrůvku Askholmene, odkud je pořízena tato fotografie. Na tomto místě, v hloubce 64 metrů, leží vrak dodnes.
Lützow, plující jako druhý, inkasoval nejméně tři přímé zásahy z baterie Kopås. Patnácticentimetrové granáty vyřadily přední věž s 28 cm kanóny, způsobily poškození uvnitř nástaveb a zabily 19 mužů. Křižník se kvapně otočil a spolu s lehkým křižníkem Emden vyklidil pole. Obě lodě pak opevnění ostřelovaly ze vzdálenosti zhruba deseti kilometrů, avšak bez většího efektu. Při zpáteční cestě dokonala pohromu britská ponorka Spearfish, jejíž torpédo téměř ulomilo záď Lützovu a ten pak strávil rok v opravě. Německé pozemní jednotky se tedy musely vylodit daleko od Osla a ztratily moment překvapení, takže vláda i král mohli být evakuováni. Oscarsborg byl terčem několika náletů, které nezpůsobily zásadní škody, ráno 10. dubna se však pevnost vzdala, neboť byla odříznutá a Oslo již bylo obsazeno jednotkami, které se byly přepraveny letecky.
Kjököen (HKB 7/980)
Baterie se nachází jen asi kilometr od hranice se Švédskem a mohla blokovat průliv Svinesund, vedoucí do přístavu Fredriksten. Jednalo se o jednoduchou baterii s platformami pro kanóny 10 cm K 17/04, sice pocházející již z první světové války, ale vyznačující se vysokým dostřelem. Obranu baterie doplňovaly malé objekty a zákopy, obložené kameny. Zajímavější se stala po norské reaktivaci, kdy zde byly postaveny dvě kasematy pro německé kanóny 10,5 cm SKC/32. Jedna z nich byla vestavěna do německé platformy, další dvě platformy obdržely betonová postavení pro lehké protiletadlové kanóny.
K baterii dojedete autem a je zde parkoviště a informační tabuli s plánkem. V areálu najdete i dvě jednoduché pozorovatelny, z nichž je jedna přístupná. Norské kanóny se dochovaly, ale jsou zakryty originálními plechovými deskami. Občas se zde údajně konají prohlídky.
Platforma pro 10,5 cm kanón na polní lafetě, vylepšená poválečným palebným postavením pro lehký protiletadlový kanón. (RH)
|
|
Detail hlavně 10,5 cm kanónu. Ještě v polovině osmdesátých let byla pro tyto kanóny vyvinuta nová protilodní munice (ASP M85).
|
Druhá norská kasemata. Plechové kryty jsou originální výbavou baterie. (RH)
|
|
Norský objekt na poloostrově před baterií, zřejmě se zazděnou střílnou pro kulomet. Na stropě je malý objekt pro světlomet. (RH)
|
Torgauten (HKB 6/980)
Na dalším výrazném poloostrově byla vybudována baterie pro tytéž německé kanóny, opět umístěné na pouhých otevřených platformách. Specifikem baterie bylo atypické stanoviště řízení palby, maskované jako dům. I zde Norové doplnili dvě kasematy pro německé kanóny 10,5 cm SKC/32, jakož i další objekty.
Dnes je zde muzeum a povrch je přístupný. Za pozorovatelnou lze navštívit část podzemních chodeb a nedaleko ní moderní norský úkryt. V jedné z platforem je německý kanón K17, zafixovaný na točně, což je velice vzácný exponát.
Kanón 10,5 cm K17 na speciální točně. V pozadí je stanoviště řízení palby. (RH)
|
|
Další platforma pro německý kanón.
|
Palebná postavení ve skalách měla nezřídka parapety z kamenných zídek. (RH)
|
|
Atypické stanoviště řízení palby, maskované jako dům. Štěrbina pro dálkoměr je i v nástavbě na „střeše“. (RH)
|
Týlová část objektu s falešnými okny nese stopy poválečných přestaveb, například má norské protitlakové dveře. (RH)
|
Oscarsborg (MKB 5/501) a torpédová baterie Kaholm
Zhruba padesát kilometrů od ústí fjordu se nachází úžina, za níž je nutné obeplout velký ostrov Håkøya. Před něj ještě vyčnívá plochý ostrůvek Kaholmen, kolem něhož zbývá na každé straně jen zhruba 500 metrů moře. Zde byl švédským královstvím vybudován kamenný fort s kasematami pro kanóny, dvěma bočními kasematními bateriemi pro 20,3 cm kanóny a otevřenou baterií na jižní straně. Obranu doplňovala menší kasematní baterie u přístaviště, vyzbrojená 17,8 cm kanóny. Hlavní fort byl dokončen v roce 1856, ale již o jedenáct let později byl kvůli nedostatečné odolnosti klasifikován jako zastaralý. Následně byly jeho střílny zazděny a zepředu byl částečně zakryt zemním náspem.
Modernizace opevnění tím samozřejmě neskončila. V sedmdesátých letech byla vybudována nová otevřená východní baterie pro 22,6 cm kanóny Armstrong (dodnes dochovány) a jižní baterie byla přestavěna pro použití děl téže ráže. Staré kanóny bočních kasematních baterií byly za pomoci vložek o ráži 16,7 cm přestavěny na drážkované (tzv. Palliserovy kanóny). Zásadní změnou bylo zatarasení západního průlivu pro průjezd větších lodí v letech 1874-79, na což padlo více než 300 tisíc kubických metrů kamene. Obrana tak mohla být soustředěna na východní průliv, kde bylo kromě těžkých zbraní připraveno minové pole, chráněné dalšími lehkými kanóny. Proti těžkým lodím měly být vybudována baterie šesti kanónů Krupp ráže 30,5 cm, ale z finančních důvodů byl instalován pouze jeden a k němu dva 26,7 cm kanóny Armstrong. Další peníze se našly až za dlouhou dobu, takže další palebná postavení v hlavní baterii pro tři modernější 28 cm kanóny, taktéž z produkce zbrojovky Krupp, byla dokončena až v roce 1893 (jedna z hlavní při dopravě spadla do moře a dostala přezdívku Mojžíš, zbývajícím dvěma kanónům se neoficiálně říkalo Áron a Jozue a starému 30,5 cm dělu Metuzalém). Původní jižní baterie s 22,6 cm kanóny ztratila význam a navíc by její obsluhy byly ohroženy palbou děl hlavní baterie, která se nacházela nad nimi. Proto byly přemístěny na pevninu, do nově vybudované baterie Veisving. V roce 1901 přibyla na severním ostrůvku ještě kavernová torpédová baterie, vyzbrojená torpédy systému Whitehead, vyrobenými v Rakousku-Uhersku. Tehdejší klasickou koncepci obrany proti válečným lodím, kombinující kanóny pro přímou palbu a zbraně, pálící horní skupinou úhlů, naplňovaly houfnicové baterie, umístěné vysoko ve svazích ostrova Håkøya, postavené v devadesátých letech 19. století.
Po okupaci ostrova sice Němci zdemolovali některé budovy, ale na rozdíl od ostatních lokalit nesešrotovali těžká děla a 28 cm kanóny, nad nimiž zřídili rozměrnou konstrukci s nataženou maskovací sítí, zařadili do své obrany. Ostrov využívali pro výcvik a také pro odpočinek jednotek. Po válce byl ostrov nadále využíván pro výcvik a ubytování vojáků a jedinou významnější výzbrojí se staly dva víceúčelové kanóny 10,5 cm SKC/32 v lehkých otočných věžích, instalované do dávno opuštěné jižní baterie. V činné službě zůstala i stará baterie, které byla zmodernizována a nadále byla připravena minová pole. Na ostrově a v jeho okolí bylo také rozmístěno kolem dvaceti lehkých protiletadlových kanónů.
Na Oscarsborg se dostanete bývalým vojenským přívozem z mola Sundbrygga, parkovat se dá na několika bezplatných parkovištích, situovaných asi 200 metrů severovýchodně odtud. Přívoz jezdí celoročně, obvykle každou hodinu. Ostrov je přecpán zajímavostmi a minimální čas, nutný k prohlídce, je tři hodiny. Torpédová baterie je bohužel přístupná jen na objednání a byla by na to nutná další hodina. Kromě samotného fortu a těžkých děl jsou k vidění i německé lehké otočné věže a mnoho menších norských objektů.
Východní pobřežní baterie (Østre strandbatteri), jejíž děla byla v sedmdesátých letech 19. století přepracována na dážkované kanóny. (RH)
|
|
Makety zepředu nabíjených 20,3 cm kanónů v kasematách Východní pobřežní baterie.
|
Původní jižní baterie, po válce využitá k instalaci lehkých otočných věží (Deckenschutzschild) s 10,5 cm kanóny. I objekt uprostřed je poválečný.
|
|
Lehké pozorovací stanoviště na pravém křídle hlavní baterie.
|
Jediný 30,5 cm kanón hlavní baterie pocházel z konce sedmdesátých let 19. století. (RH)
|
|
Detail hlavně a pancéřového štítu 28 cm kanónu. V případě palby na větší vzdálenost bylo nutné odklopit segmenty nad hlavní. (RH)
|
Detail závěru s bočním mechanismem, označeným No. 2 FRIED. KRUPP.
|
|
Hlavní baterie se čtyřmi kanóny. Kromě novějších betonových stanovišť řízení palby je na jedné z traverz i střelecký radar. (RH)
|
Pohled z plavbní dráhy na hlavní baterii, umístěnou na vysokém valu, kryjícím starý fort. Vpravo je vidět Východní pobřežní baterie.
|
|
Jeden z kanónů Armstrong Východní baterie. Celá zbraň je v zadní poloze, kam se normálně dostala zákluzem po výstřelu.
|
Detail zadní části lafety kanónu Armstrong. Zbraň disponovala i jakýmsi hydraulickým systémem pro tlumení zákluzu.
|
Prostor u vchodu do torpédové baterie, s objektem pro pozorování či obranu. V pozadí je vystaveno moderní torpédo. (RH)
|
Skála, pod níž se nachází ústí torpédometů. Nahoře jsou vidět tři pozorovatelny pro jednotlivé skupiny torpédových rour. (RH)
|
Ve venkovní expozici je reprezentativní výběr kanónů, demontovaných z norských opevnění. Velmi dobrou úroveň má i muzeum uvnitř fortu, kde je mnoho místa věnováno nejen slavné bitvě v průlivu, ale i poválečnému norskému opevnění.
Německý lodní kanón 15 cm SKL/45, tedy typ z 1. světové války, přemístěný z baterie u Bodø. V pobřežní verzi měl dostřel 18 km. (RH)
|
|
Kanón 15 cm HKL/50 z produkce Bofors, vybavený silným pancéřováním který sem byl přemístěn z baterie Torås. (RH)
|
Kanón 10,5 cm SKC/32, zmodernizovaný a opatřený pancéřovým štítem pro použití v norském poválečném opevnění. (RH)
|
|
Americký kanón 7,62 cm (3 inch US Mk 22) po válce užívaný k ochraně minových polí. Tento exemplář pochází ze Stavangeru. (RH)
|
Pevnostní minomet, určený pro zvony Maginotovy linie, který němci v Norsku hojně používali a následně byl užíván i po válce.
|
Koridor mezi centrální částí fortu a vnějším prstencem kasemat pro kanóny.
|
Model křižníku Blücher. Na snímku jsou vyznačeny zásahy 28 cm děl a torpéd (15 cm a 4,7 cm kanóny ostřelovaly loď z opačné strany).
|
Baterie Husvik, baterie Kopås
Pro obranu minového pole byla na východním zálivu v letech 1893-94 vybudována malá baterie Husvik pro 5,7 cm kanóny. Nad ní vznikla v letech 1898-1900 baterie pro tři moderní rychlopalné 15 cm kanóny L/47,5 Armstrong, která výrazně zvýšila obrannou hodnotu opevnění. Během druhé světové války dál sloužila pod označením MKB 1/501 Dröbak a pro řízení její palby byl vybudován velký objekt typu Vf 157. V roce 1944 byla nicméně odzbrojena a kanóny byly odeslány do Finska. V šedesátých letech byla baterie výrazně přestavěna, když zde vznikly dvě kasematy a dvě otevřená postavení pro obvyklé kanóny 10,5 cm SKC/32.
K baterii Husvik lze dojet autem a je v dobrém stavu, k baterii Kopås dojdete z parkoviště pro zájemce o plavbu na Oscarsborg. V nejvyšším místě je velké stanoviště řízení palby, jehož interiér s rozměrným pancéřováním místnosti pro pozorovatele je přístupný. Po odstranění plechového krytu se nám podařilo dostat i do jedné z norských kasemat s 10,5 cm kanónem, který je v perfektním stavu, příliš nenápadní jsme však u toho nebyli.
Pohled z přívozu na Oscarsborg. Jsou vidět obě poválečné norské kasematy, norské stanoviště řízení palby z počátku století a jeho německá náhrada.
|
Pohled na obě norské kasematy.
|
Pohled na ostrov Kaholm s pevností Oscarsborg. Právě tak, jako trajekt, plul jedinou trasou pro velké lodě křižník Blücher, ovšem opačným směrem.
|
Kasemata pro 10,5 cm kanón SKC/32. Strop i stěny jsou ve srovnání s německými typy slabé. (RH)
|
|
Původní platforma pro 15 cm kanón z počátku 20. století. V pozadí je stanoviště řízení palby. (RH)
|
Interiér stanoviště řízení palby, zesíleného rozměrným vnitřním pancéřováním. (RH)
|
Výhled od německého stanoviště řízení palby Vf157. Od mola jezdí trajekt na Oscarsborg (právě pluje v pozadí).
|
Baterie Husvik je nenápadná stavba, umístěná přímo na pobřeží. (RH)
|
Fort Seiersten a baterie Veisving
Baterie Viesving měla zesílit obranu úžiny a pro tento účel obdržela tři 22,7 cm kanóny Armstrong, demontované z jižní baterie u fortu Oscarsborg a jeden konstrukčně podobný 21,6 cm kanón, který stál předchozích dvacet let na nábřeží v centru Osla. Obranu proti pěchotě měl zajistit polopermanentní fort Seiersten, vybudovaný na pahorku nad baterií, s níž byl spojen kamenným střeleckým parapetem.
K baterii jsme šli z parkoviště u fotbalového stadionu. Je v perfektním stavu, kanóny jsou natřené a povrch vyčištěný. Od baterie je pěkný výhled na úžinu s fortem Oscarsborg. Z týlu baterie vede značená stezka podél kamenného parapetu pro pěchotu až k fortu Seierstein.
Týl baterie s dutými traverzami. (RH)
|
|
Při pohledu směrem od nepřítele je vidět, že kanóny výrazně vyčnívaly přes barbety a obsluhy nebyly příliš dobře chráněny.
|
Zákluz brzdila série ocelových lamel, o něž se třely segmenty horní lafety. Přítlak bylo možné nastavit a tím zákluz regulovat.
|
|
Detail kola pro ovládání náměru. jak si můžete všimnout na ozubeném kole, mají všechny díly číselné označení.
|
Čep hlavně s označením hmotnosti kanónu.
|
Celkový pohled na kasárenské budovy fortu Sierstein.
|
Detail průchodu valem, který chránila ocelová mříž.
|
Zobrazit místo Atlantický val na jihu Norska na větší mapě
V informacích o výzbroji Oscarsborgu a okolních baterií lze najít určité rozpory, což je zapříčiněno mimo jiné průběžnými modernizacemi a přemisťováním zbraní. Nepodařilo se mi například zjistit podrobnosti o kanónech Armstrong, které měly být ještě v roce 1918 v dnes již prázdných palebných postaveních na západní straně hlavní baterie.
Drøbak a Oscarsborg jsou nádherné lokality a vyhraďte si na ně celý den. Na druhou stran průlivu se pak snadno dostanete tunelem, který mimochodem vede přesně pod místem, kde na Blücher dopadl první těžký granát. Jak se dostat na ostrovy Håkøya s houfnicovými bateriemi či Bergholmen s pancéřovým zvonem, jsem nezkoumal, pravidelná doprava sem však zřejmě nejezdí. Tímto článkem končí série, vzniklá na základě našich expedic v letech 2012 a 2013, která zahrnuje asi 750 kilometrů pobřeží od švédských hranic po oblast Bergenu: norská pohraniční opevnění, východní část Oslofjordu, Kristiansand, Atlantický val v okolí Stavanger, Skudeneshavn a Haugesund a Bergenu.
stav: srpen 2012
Foto: O. Filip a R. Hrabčák (RH)
Literatura:
Jean-Bernard Wahl: Mur de L’Atlantique en Norvège, Huningue 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Forsvarets Bygningstjeneste, Riksantikvaren og Forsvarsmuseet: Landsverneplan for forsvaret
Jean-Bernard Wahl, Félix Dimitric: Norvège – LE GUIDE (1 – le Sud)
S. Ludvigsen: Festningsverk
A.Goss: Nothern Fortress – Oscarsborg
- Baterie Kjokoen – nachází se na ostrově Kjokoy a při průjezdu na ostrov je nutné mít opět krabičku na mýtné „Autopass – BroBizz“
– Baterie Torgauten – celá je oplocena ale plot se dá přelézt
– Oscarsborg Festning – velice opevněný ostrov s nádhernými kanony
– Baterie Veisving – opět neskutečná baterie s vyčištěným okolím