Opevnění Oslofjordu – západní část

(Norsko) – Tjøme, Horten, Bolærne, Sande
Napsal: O. Filip
objekty: pobřežní baterie, pancéřová baterie, pěchotní tvrz
Strategický záliv, směřující k Oslu, byl soustavně opevňován. V popsané oblasti vyniká baterie Nötteröy s dochovanými kanóny, ostrov Bolærne s moderní pancéřovou baterií a kuriózní tvrz, dokončená až po konci Studené války.

Oslofjord, před válkou silně opevněný Nory, měl velký význam i pro německé okupanty. Zdejší opevnění byla vesměs ponechána ve službě a doplněna mnoha dalšími bateriemi. Nejdůležitějším objektem se stala supertěžká baterie Nötteröy, která mohla svými 38 cm kanóny bránit proti těžkým lodím celé ústí zálivu. Proti běžným plavidlům byla připravena série baterií s 10,5 cm a 15 cm kanóny, pro níž byly využity i dva ostrovy poblíž ústí zálivu. Dál v hloubi Oslofjordu už byla obrana minimální, neboť nebylo příliš reálné, že by se sem nepřátelská plavidla odvážila. Zhruba 20 kilometrů severně od hlavní obranné linie byla zřízena pohotovostní baterie Horten a teprve po dalších třiceti kilometrech následovala obrana úžiny Drøbak, pro níž bylo využito starších, či spíše hodně zastaralých norských opevnění, včetně kanónů z 19. století a antikvární torpédové baterie, které se tak proslavila při potopení křižníku Blücher. Zdejší opevnění se během druhé světové války nijak nezapojila do bojů, neboť spojenecká plavidla se sem přes zaminovaný a opevněný Skagerrak neměla šanci dostat.

Od západního ústí Oslofjordu, po 170 kilometrů vzdálený Kristiansand, vybudovali Němci linie baterií, vyzbrojených především francouzskými 10,5 cm kanóny, umístěnými na točnách. V rámci programu výstavby kasemat stihli část z nich namontovat na pevností lafety a ukrýt je v objektech typu R671. V oblasti Larviku byly baterie umístěny zhruba každých deset kilometrů, dál směrem ke Kristiansandu se interval zvýšil na 15 – 30 kilometrů. Většina baterií měla kanóny 10,5 cm K332(f), což byly nejmodernější francouzské kanóny 105 mm Mle 1936 Schneider o dostřelu 16 km, což alespoň teoreticky zajišťovalo pokrytí pobřeží. Část baterií disponovala kanóny 10,5 cm K331(f), tedy staršími francouzskými 105 mm Mle 1913 Schneider o dostřelu 11 km. Pouze baterie Rakke disponovala 12 cm kanóny 12 cm K370(b), moderními belgickými zbraněmi 12 cm L mle 1931 o dostřelu 15 km. Většina baterií měla i odolné stanoviště řízení palby R636 a disponovala menšími podzemními prostory, které nahrazovaly typizované objekty pro ukrytí posádek a munice.

Po válce získali Norové opevnění v neporušeném stavu a řadu baterií postupně vylepšovali. Jejich přínosem byly především standardizované kasematy pro 10,5 cm a 12,7 cm kanóny německého původu, jakož i zesilování protipěchotní obrany kulometnými objekty a úkryty. Francouzské kanóny však byly vyměňovány za německé 10,5 cm SKC/32, schopné i palby proti letadlům. V několika případech byly instalovány i v lehkých otočných věžích německého původu. Radikálním krokem ke zlepšení obrany byla na začátku sedmdesátých let výstavba dvou baterií v ústí Oslofjordu, vyzbrojených švédskými věžemi a kompletně vybavených zaměřovači, radary a elektronikou švédské provenience. Každá z nich měla tři objekty s pancéřovými otočnými věžemi pro kanóny, pancéřové otočné věže pro řízení palby, střelecký radar a další infrastrukturu.

Torraas (MKB 4/501)

Ve třicátých letech vybudovali Norové na špici ostrova Tjøme, odkud bylo možné krýt vjezd do Oslofjordu, baterii se dvěma 15 cm kanóny. Němci pak doplnili další dva kanóny, které označovali jako 15 cm SK L/50 Bofors (n). Jednalo se o moderní zbraně, jejichž výhodou byly pancéřové štíty, které běžná německá pobřežní děla neměla. Odolnost baterie zvýšily kaverny, vylámané do žulových skalních bloků a jelikož se baterie nacházela dosti daleko od civilizace, vyrostlo zde mnoho dřevěných baráků pro mužstvo a důstojníky.

Autem se dá dojet až do prostoru baterie, jejíž objekty jsou malebně rozmístěny na rovnoběžných žulových hřebenech. Všechny podzemní prostory jsou však uzavřené. Kromě objektů, z nichž tři mají stále kanóny je úžasné i netypové stanoviště řízení palby, umístěné na jednom z žulových vrcholů. V údolí mezi skalami se dochovala část německých baráků, mezi nimiž vyniká důstojnický klub s originální výzdobou.


Jedna z žulových skal, na nichž jsou rozmístěny kanóny. (RH)

Kanón s konstrukcí pro uchycení maskovací sítě.

Hlaveň kanónu 15 cm Bofors. V pozadí je další kanón, kruhové postavení pro norský radar a vlevo na obzoru stanoviště řízení palby.

Tyto moderní norské kanóny mají enormně silné pancéřování o tloušťce kolem 20 cm.

Závěr kanónu. Na bocích je vidět napojení plechových boků ochranného štítu na masivní pancíř polokruhového tvaru. (RH)

Vyústění zařízení pro podávání munice do palebného postavení děla.

Kanón s dobře patrnou plechovou střechou a nosníky maskování. (RH)

Atypická několikapodlažní pozorovatelna, zabudovaná do žulového hřebena a maskovaná tak, aby na něj navazovala.

Detail pancéřového (či spíše plechového) stanoviště pro optické přístroje.

Nötteröy (MKB 6/501)

V roce 1944 zahájili Němci na ostrově Nøtterøy, spojeném silnicí s pevninou, výstavbu supertěžké baterie. Jejím úkolem bylo uzavřít vstup do Oslofjordu pro těžké lodě, které by pronikly průlivem Skagerrak, chráněným hustými minovými poli a bateriemi Vara na norském pobřeží a Hanstholm II na pobřeží Dánska. Na rozdíl od zmíněných baterií, vyzbrojených německými kanóny 38 cm SK C/34, byly do baterie Nötteröy dovezeny francouzské kanóny stejné ráže, původně určené pro bitevní loď Jean Bart. Zbraně osazeny ve standardních lehkých věžích SKC 34, nikoli však v rovném terénu, ale na úpatí skály. Platformy pro kanóny vycházely z typu S536, který má omezený odměr, namísto masivní nadzemní stavby však byly pro munici a infrastrukturu vyrubány podzemní chodby a sály do přilehlých skal. Do kapitulace se podařilo dokončit jen částečnou betonáž platforem a hrubý výlom podzemí, pro instalaci kanónů nicméně stačila jen malá část z budoucího objektu. Stanoviště řízení palby mělo být zřejmě typu S446, ale nebylo dokončeno a dnes je pozměněno úpravami norské armády. Po válce byly zbraně bojeschopné, na žádost francouzského námořnictva však byly vráceny a vyměněny za německé zbraně(1). Pod názvem Vardås fort provozovala baterii do roku 1957 norská armáda a poté bylo veškeré vybavení sešrotováno.

K objektům baterie se dá dojet autem po asfaltových silnicích, veškeré podzemní prostory jsou však zabetonované, takže prohlídku stihnete dosti rychle. Kromě otevřených platforem lze projít i krytý muniční koridor v čelní části nejdokončenějšího objektu. Stanoviště řízení palby, ještě před několika lety využívané armádou, je již také přístupné.


Palebné postavení v nejpokročilejší fázi výstavby. Chybí celá část za platformou děla a kasemata. (RH)

Pro nouzové umístění zbraně postačoval středový čep a stěna v rozsahu, potřebném pro kolejnici, po níž pojížděla zadní část věže. (RH)

Na německém stanovišti řízení palby je norská nástavba, která vypadá jako dřevěná, ale ve skutečnosti je z betonu a má střílny.

Bolaerne (MKB 3/501) a Kongshavn (HKB 8./980)

Ostrov Bolærne má výhodnou polohu u vjezdu do Oslofjordu. Mezi ním a protějším ostrovem Rauer zbývá průjezd o šířce zhruba šesti kilometrů, který bylo možné účinně bránit přímou palbou. Norové sem již na začátku 20. století umístili 12 cm kanóny, které v roce 1934 nahradila baterie tří 15 cm kanónů Bofors v otevřených postaveních. Němci doplnili čtvrtou zbraň a baterii využívalo námořnictvo pod názvem Bolaerne. V roce 1943 zde pozemní vojsko vybudovalo odolnou baterií Kongshavn se čtyřmi kasematami R671 pro francouzské kanóny 10,5 cm K331(f), zcela zapuštěnými do skalní stěny a propojenými podzemím. Kromě nich byly na ostrově jen malé objekty a otevřená palebná postavení pro pěchotní zbraně. V roce 1960 byly 10,5 cm kanóny v kasematách nahrazeny modernějšími německými zbraněmi 12,7 cm SKC/34. V roce 1974 byla na ostrově dokončena baterie, vybavená třemi švédskými kanóny v pancéřových otočných věžích (7.5 cm tornpjäs m/57). Jednalo se o nejmodernější verzi třetí série, vyznačující se umístěním věží ve velkých samostatných objektech, vybavených zdokonalenou ochranou proti zbraním hromadného ničení. K baterii náležel též střelecký radar a dvě pancéřové otočné věže s laserovými dálkoměry a kamerami pro noční vidění.

Na Bolærne se dostanete lodí, která pendluje mezi malými přístavy Husvik na západním pobřeží u Tønsbergu a Engelsviken na východním pobřeží. Na ostrově jsou chaty a restaurace, takže sem lidé běžně cestují. Na lodi je třeba se domluvit, kde bude zastavovat při zpáteční cestě, pluli jsme na západní přístaviště, ale odplouvali ze severního cípu ostrova. Terén je poměrně přehledný, i když část ostrova pokrývá les. Dvě dělostřelecké věže, obě pozorovací věže i radar najdete snadno, protože jsou spolu se staršími postaveními pro kanóny i pozorovatelnami na dominantním hřebeni. Třetí věž je na travnatém pahorku poblíž severního přístaviště. Kasematní baterie Kongshavn je blíže pobřeží a její kanóny byly bohužel nevzhledným způsobem zazděny. Kromě toho je ostrov plný různých menších postavení, antén, německých a norských objektů pro kulomety a lehké protiletadlové kanóny. Bylo by to ještě zajímavější, kdyby Norové neprovedli nesmyslné „zabezpečovací“ práce, při nichž zazdili nejen německé kasematy, ale i všechny betonové pozorovatelny a některé menší objekty. Ačkoli je cesta lodí dosti drahá, určitě to stojí za to, protože jiné otočné věže pobřežního dělostřelectva v Norsku po nedávných šrotovacích orgiích zřejmě nenajdete.


Otočná pancéřová věž pro laserový dálkoměr a kameru s nočním viděním. Malý přehledový radar se na pobřeží vyskytuje celkem běžně. (RH)

Hlavní střelecký radar v laminátovém dómu, umístěný nedaleko otočné věže s optickými přístroji. (RH)

Jižní věž se 7,5 cm kanónem. Hlaveň je umístěna v úchytu, který má zabránit poškození hlavně tlakovou vlnou jaderného výbuchu.

Vedle věže se nachází východ na povrch, což je specifikum baterií třetí série, jejichž objekty nebyly napojeny na podzemí.

Hlavní vchod do podzemí objektu s otočnou věží. V něm je několikapodlažní ocelová konstrukce, pružně uložená v betonové hale. (RH)

Otevřené postavení v jižní části. Podle vozíku zřejmě sloužilo pro světlomet.

Střední dělostřelecká věž. Na pahorku v pozadí je kopulovitá pozorovatelna, náležící k předválečné norské baterii. (RH)

Jedno z palebných postavení norských 15 cm kanónů. Vpravo je vidět střední dělostřelecká věž. (RH)

Severní otočná věž pro dálkoměr a kameru. Stejně jako dělostřelecké věže je maskována laminátem.

Jedno z poválečných postavení pro lehký protiletadlový kanón. Na menší pevnostní objekty zde lze narazit často. (RH)

Poválečný kulometný objekt, kryjící cestu od německé baterie Kongshavn. (RH)

Jedna z kasemat baterie Kongshavn. Po deaktivaci byla zazděna, nicméně 12,7 cm kanóny zůstaly na místě. (RH)

Severní dělostřelecká věž. Vpravo je vidět anténa objektu. (RH)

Detail věže s laminátovým maskovacím překrytem. Vlevo je věžička se zaměřovačem pro přímou palbu.

Horten

Horten byl základnou norského námořnictva a i dnes jdou zde nepřístupné prostory. To je bohužel i případ pevnůstky Norsk Løve z poloviny 19. století. Cestou k ní si ale můžete prohlédnout baterii Møringa z roku 1874, která byla vyzbrojena kanóny Armstrong na výsuvných lafetách. U jediné příjezdové cesty na poloostrov je také mohutný povrchový bunkr pro oblastní velení norského námořnictva o rozměru 35 x 22 metrů. Nad městem pak najdete otevřenou baterii Brårudåsen, v níž byly kanóny 10,5 cm Cockerill, dnes jsou zde však (nejspíše jen jako dekorace) staré německé 10 cm kanóny.


Pohled na baterii Brårudåsen s torzy nepůvodních kanónů. Jedinými stavbami jsou duté traverzy s muničním skladišti. (RH)

Nad baterií Brårudåsen se nachází postavení německého lehkého kanónu a světlometu pro kontrolu úžiny.

Baterie Møringa pro kanóny na výsuvných lafetách systému Moncrief. (RH)

Hanekleiva

V osmdesátých letech 20. století bylo rozhodnuto o zabezpečení silnic na západní straně Oslofjordu za pomoci moderních objektů. Údajně zde vznikly tři „tvrze“, dokončené až na začátku devadesátých let, z nichž se mi podařilo lokalizovat dvě. Hanekleiva je velmi kuriózní objekt, který zajišťoval posádce komfortní ubytování a měl být schopen obrany proti pěchotě, obrněným vozidlům i vzdušnému napadení. Praktické provedení však bylo svérázné a svými slabými stěnami, bídnou výzbrojí a šablonovitým uspořádáním vypadá projekt jako nějaké teoretické cvičení. Nejméně improvizovanou součástí jsou objekty pro těžké kulomety se standardními lafetami a pancéřovými střílnami. Palebné možnosti posádky měla zlepšit postavení na stropě, přístupná z podzemí a krytá poklopy, což už je na pevnostní objekt poněkud provizorní řešení. Protitankovou obranu zajišťovaly dva miniaturní objekty pro tarasnice Carl Gustav ráže 84 mm. Aby obsluhu nezranil zášleh ze zadní částí zbraně, byl objekt tak úzký, že bylo nutné vysunout celou zadní část ven. Pro protiletadlovou obranu bylo k dispozici otevřené postavení pro lehký kanón na trojnožce, taktéž napojené na podzemí. Pozorování zajišťoval unikátní „zvon“ z pancéřových desek a neprůstřelného skla, odolný snad jen proti ručním zbraním a střepinám.

Dojet se dá téměř k tvrzi, od silnice vede ke vchodu zarostlá vojenská cesta. Interiér je plný moderního vybavení včetně kuchyňské linky a při naší návštěvě v něm visely návody k použití. neprůstřelná skla pozorovacího zvonu zřejmě lákala v vyzkoušení, neboť jsou důkladně potlučená.

(Další podobná tvrz Eidsfoss je možná také přístupná, i zvenku je její zvon fotogenický. V jejím okolí jsou tři zajímavé kulometné objekty s pancéřovými střílnami a pevnostní lafetací, pocházející údajně již z padesátých let, ale přesné lokalizace nemám a jejich hledání by bylo obtížné.)


Vchod do objektu není přlíš sofistikovaný. Vlevo je vidět kulometný objekt, který bránil týl a bok „tvrze“. (RH)

Kulometné střílny čelního objektu. Tyto střílny jsou v norském opevnění standardem. (RH)

Střílna pro tarasnici. Uzávěrová deska je třídílná, takže bylo možné otevřít jen střed nebo úzké otvory po stranách (pro pozorování nebo samopal). (RH)

Pozorovací zvon svařený z rovných plátů. Použití pancéřového skla je velmi neobvyklým řešením.

Jedna ze čtyř dvojic poklopů, které umožňovaly blízkou obranu. Pod nimi je střílna tarasnice. (RH)

Primitivní palebné postavení pro protiletadlový kanón, napojené na podzemí.

Lafeta pro těžký kulomet se podle potřeby přemisťovala mezi střílnami. (RH)

Vnitřní prostor objektu pro tarasnici je velmi úzký. Vlevo je střílna, vpravo otvor pro vysunutí zadní části zbraně. (RH)

Nádrž na vodu v největším sále „tvrze“. (RH)

Detail uzávěru vzduchotechiky, u něhož je nalepen návod k obsluze.

Strojovna tvrze s moderním agregátem. (RH)

Komfortní kuchyň s běžným civilním nábytkem. Pro lepší orientaci posádky mají dveře v každé části tvrze jinou barvu. (RH)

Povrch tvrze s pozorovacím zvonem. Vpravo je otvor pro odvod zášlehu z tarasnice.

Další objekty

Z dalších objektů mezi Oslofjordem a Kristiansandem jsme navštívili pouze kulometný objekt R630 u Foldviku. Na mapě jsou vyznačeny i všechny ostatní baterie a jejich detaily si můžete prohlédnout satelitních snímcích norských „Zlatých stránek“, které nabízí podstatně lepší mapy a snímky Skandinávie, než Google.

Na výrazném mysu jižně od Sandefjordu je to baterie Vesteröen s pěknými platformami a množstvím betonových postavení pro blízkou obranu.
Baterie Malmöen s kanóny 8,8 cm Flak (r) je na ostrůvku a prostor byl silně přebudován norskou armádou. Obranu zajišťuje ještě samostatný opěrný bod s betonovými zákopy a palebnými postavení, situovaná 400 metrů severně od baterie. Za komplikace spojené s dopravou přes vodu to asi nestojí.
Asi 6 kilometrů jižně od Larviku je opěrný bod Foldvik, v němž se dochoval objekt R630 s deskou pro kulomet. Je poněkud schován mezi domy, nicméně nebyl problém si jej prohlédnout.
Baterie Rakke pro čtyři belgické 12 cm kanóny je asi docela hezká, kolem jsou norské objekty. Přímo do prostoru baterie vede silnice.
Baterie Nevlungshaven pro čtyři kanóny 10,5 cm K331(f) má dokonce i typizované objekty a po válce byla výrazně přestavěna pod označením Oddane fort. Dochovala se zde lehká otočná věž pro kanón 10,5 cm SKC/32 a nejméně jeden stejný kanón v kasematě R671. Ty má baterie dvě a disponují podzemními systémy. Ačkoli se zde údajně chystá muzeum, v roce 2012 to byl stále oplocený a hlídaný vojenský prostor.
Baterie Langesund pro čtyři kanóny výkonné 10,5 cm K332(f) je se svým stanovištěm řízení palby R636 a dvěma kasematami R671 zajímavá.
Baterie Trolldalen měla stejnou výzbroj na platformách a měla by být poměrně hezká.
Baterie Skaatöy měla totožnou výzbroj, poměrně rozsáhlé podzemí a stanoviště řízení palby R636, bohužel je na ostrově.
Stejné kanóny byly i v baterii Risör, jejíž blízké obraně sloužila věž tanku FT17, ale nevím, zda se dochovala. V kasárenském baráku je malá expozice o baterii.
Baterie Flostaöen měla méně výkonné kanóny 10,5 cm K331(f) a dochovalo se zde pěkné stanoviště řízení palby R636.
Baterie Hisöen opět disponovala kanóny 10,5 cm K332(f) má nejen obvyklé stanoviště řízení palby, ale i dvě kasematy R671.
Baterie Grimstad měla stejné kanóny, v roce 1944 však byla zrušena a kanóny přesunuty do Lillesandu (místo se mi nepodařilo lokalizovat). Většina objektů v původní lokaci je na soukromých pozemcích, neboť celý je zastavěn.
Baterie Jüstoen, opět s výkonnými 10,5 cm kanóny leží nedaleko Lillesandu a je velmi zajímavá, neboť její pozorovatelna R636 je spojena se všemi platformami rozsáhlým systémem podzemních chodeb.


Týlová část objektu ve Foldviku je přistavěna ke skále a disponuje ochrannou střílnou. (RH)

Třívrstvá pancéřová deska o síle 32 cm (vnitřní desku 492aP2 si mimochodem můžete prohlédnout v expozici tvrze Hanička). (RH)

Nouzový východ z ubikace posádky stále disponuje vrstvou hradidel z traver. Vlevo byla kamna, zakrytovaný otvor sloužil pro čištění komína. (RH)

Poznámky:
(1) Francouzi potřebovali kanóny pro bitevní lodě třídy Richelieu, které přežily válku a postrádaly část výzbroje i náhradní hlavně. Norové ale považovali kanóny za svůj majetek a Francouzi jim za ně museli poskytnout náhradu. Norská komise si v roce 1948 prohlédla 22 cm kanóny baterie Kora na ostrově Ré, ale odmítla je a Francouzi museli poskytnout německé 38 cm kanóny z baterie Todt. Ty byly k dispozici, neboť Britové si vynutili likvidaci všech těžkých kanónů, mířících na Lamanšský průliv. Nádavkem k tomu museli Francouzi dodat 150 kompletů munice, speciální čluny pro dopravu hlavní a portálový jeřáb o nosnosti 150 tun. Tím však jejich výdaje neskončily, protože po úspěšné demontáži se podvalník o váze 60 tun s naloženou hlavní, vážící 130 tun, propadl přístavním molem, jedna hlaveň se zabořila do mola a druhá skončila ve vodě. K jejich vyproštění musel být použit francouzský plovoucí jeřáb, jinak ale naštěstí neutrpěly žádné poškození. Nejméně dva z kanónů baterie Nötteröy posloužily v roce 1951 jako náhrada za opotřebované kanóny věže č. 1 bitevní lodě Richelieu, která se účastnila bojů v Pacifiku na straně Svobodných Francouzů.


Zobrazit místo Atlantický val na jihu Norska na větší mapě

S výjimkou ostrova Bolærne jsou přesuny jednoduché, pro cestu mezi oběma břehy zálivu je výhodné využít tunel v úžině Drøbak. Nezapomeňte, že musíte být registrování v systému Autopass, pomocí něhož se platí též poplatek za průjezd tunelem. Zmíněný ostrov je také U baterií Torraas a Nötteröy by se dalo v případě potřeby spát, jelikož je zde alespoň místy rovný terén a bezprostřední okolí není obydlené.

stav: srpen 2012

Foto: O. Filip a R. Hrabčák (RH)

Literatura:
Jean-Bernard Wahl: Mur de L’Atlantique en Norvège, Huningue 2009
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Forsvarets Bygningstjeneste, Riksantikvaren og Forsvarsmuseet: Landsverneplan for forsvaret
Jean-Bernard Wahl, Félix Dimitric: Norvège – LE GUIDE (1 – le Sud)
S. Ludvigsen: Festningsverk

Komentářů: 1

  1. admin, 26.12.2016:

    Ačkoli je ostrov Bolaerne určen pro využití k turismu a vypadalo to, že opevnění budou ponechána jako atrakce, byly po naší návštěvě tři ze čtyř věží sešrotovány. S ohledem na umístění na ostrově to jistě bylo velmi nákladné.

Nový komentář

 

Publikováno: 19.10.2014 23.28 , Komentáře (1)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017