Opevněný prostor Focşani-Nămoloasa-Galaţi a předmostí Cernavodă
Opevnění: OSTATNÍ   Téma:

(Rumunsko) – Focşani, Nămoloasa, Galaţi, Cernavodă
Napsal: O. Filip
pancéřové baterie, baterie pro Fahrpanzery
Takzvaná „Serethská linie“ je jediným příkladem praktického uplatnění Schumannovy koncepce „pancéřové fronty“. Ač je linie silně poničená, lze zde najít nepoškozené ukázky téměř všech typů objektů.


To nejzajímavější:
Dochovaná výsuvná věž Gruson pro 5,3cm kanón (předmostí Cernavodă)  objekt pro 12cm kanónovou věž a dva moždíře skupiny I Odobesti (Focşani)  objekt pro 5,3cm věž skupiny IX Vânători (Focşani)  objekty pro 12cm houfnicové věže skupiny I Călieni (Nămoloasa)

The Fortified Region Focşani-Nămoloasa-Galaţi, consisting of three fortified bridgeheads, was built during 1888-93 to defend main part of the Romania against possible attack of Russian army. It is the only example of „armoured front“, the conception of German engineer Officer Maximilian Schumann. Every defensive position was equipped with the armoured turrets – small mobile „Fahrpanzers“ at the first line and 5,3cm and 12cm guns at the second and the third line. It represents 46 turrets with 12cm howitzers, 15 retractable turrets with 12cm cannons, 148 retractable turrets with 5,3cm rapid fire cannons (+ 4 in reserve), 21 armoured positions with two 12cm mortars each, 224 mobile turrets with 3,7cm cannons and 182 with 5,3cm cannons. Those fortifications were never used in combat, because the Russians became allies of the Romanians. Most of the guns were dismantlet and transformed to field or antiarcraft guns. After the war, all armour has been scrapped and many of the bunkers demolished. The more modern bridgehead Cernavodă, described at this article was not part of the Fortified region. It was also equipped with the turrets and one of them (taken from the reserve of the Fortified Region before WWI) is preserved.

Součástí obranného plánu Rumunska z 80. let 19. století byla výstavba gigantické fortové pevnosti Bukurešť, zabezpečení karpatských průsmyků a přehrazení rovin severně od Bukurešti, kudy by mohli zaútočit Rusové, opevněními na řece Siret. Podle německého názvu řeky je toto opevnění známo pod názvem “Serethská linie”, oficiální název je Opevněný prostor Focşani-Nămoloasa-Galaţi (Regiunea Întărită Focşani-Nămoloasa-Galaţi). Obranné postavení o celkové dálce zhruba 70 kilometrů se skládalo ze tří předmostí, mezi nimiž zůstaly neopevněné mezery (opevnění Focşani leží až za řekou, ale je též označováno jako předmostí, což pro zjednodušení ponechávám). Levé křídlo pozice se opírá o Karpaty, pravé končí u prakticky neprůchodné dunajské delty.

Rumunská opevnění do roku 1918. Žlutě je vyznačena tehdejší hranice s Rakouskem-Uherskem, ostatní hranice jsou shodné, jako dnes. Žlutou výplní je zvýrazněno území Dobrudži, získané v roce 1913. Modrá označuje stálá opevnění, zelená polopermanentní opevnění, fialová polní opevnění s Fahrpanzery (těch bylo samozřejmě více). O. Filip 2016

Unikátní koncepci tohoto opevnění navrhl významný německý fortifikátor Maxmilian Schumann, který proslul jako propagátor používání pancíře v opevnění a autor řady souvisejících technických řešení. Jeho “pancéřová fronta” se skládala z velkého množství malých objektů, vybavených věžemi, což sice předběhlo dobu, ale bylo to enormně drahé, neboť bylo nutné použít stovky otočných věží a pojízdných věžiček Fahrpanzer. Výhodou bylo výrazné rozprostření objektů, která by bylo obtížné zasáhnout těžkým dělostřelectvem, proti polním dělům měly být objekty s věžemi spolehlivě odolné, což byl oproti běžným bateriím a polním opevněním zásadní rozdíl. Ve své výsledné podobě linie obsahovala jen objekty pro věže a mobilní věžičky, chyběly jakékoli úkryty pro pěchotu či munici, které by levně zvýšily bojovou hodnotu. Koncepce se nedočkala žádné další realizace(1) a byla kritizována, především pro svou finanční náročnost, již v době svého vzniku.(2)

Samotné objekty byly budovány z kombinace cihlového zdiva a prostého betonu. Týlové stěny byly až na výjimky cihlové a stropy byly z betonu, u ostatních částí staveb se však konkrétní míra použití obou materiálů liší. Vedle sebe lze nalézt například objekt pro 12cm houfnice s betonovými klenbami, sahajícími až do půli stěn a objekt, kde je klenba kompletně z cihel a beton je nalit až na ni. Totéž platí o centrálních úkrytech baterií s věžičkami Fahrpanzer. Objekty byly seskupovány do baterií, disponujících nízkým valem, mělkým příkopem a pásem překážek, přičemž s výjimkou objektů pro kulové moždíře měla každá baterie jen jeden druh výzbroje. Z pohledu nepřítele byla opevnění zcela nenápadná a nad horizont valů vystupovaly jen miniaturní věžičky Fahrpanzerů a jen o něco větší houfnicové věže.

V roce 1887 byla u zbrojovky Gruson objednána první série věží a v následujícím roce začala výstavba baterií. Samotná stavba nebyla zdaleka tak náročná, jako v případě běžných fortů a již v roce 1890 byla postavena podstatná část baterií, k úplnému dokončení linie však došlo v roce 1893. V roce 1907 byla zvažována modernizace linie, zčásti v reakci na zjištěné nedostatky a zčásti na zkušenosti, získané v boji o pevnost Port Arthur, ale k ničemu nedošlo. Teprve před 1. světovou válkou proběhla alespoň výstavba dalších kasáren a skladů.

 

Výzbroj linie

Pojízdné věžičky Fahrpanzer, známé z mnoha evropských opevnění, byly použity v několika variantách. Menší typ vzor 1888 s 3,7cm kanónem vážil pouze 1022 kg, kanón s kadencí 30 ran za minutu měl dostřel 2,4 km. Větší typ vzor 1887 o váze 2502 kg s 5,3cm kanónem měl kadenci 12 až 15 ran za minutu. Během výstavby začaly dodávky mírně vylepšeného typu vzor 1888 bis, který měl větší vrchlík a postrádal krabicovitý výstupek v týlu. Věže byly přepravovány na jednoduchém podvozku, přičemž na každé tři věžičky připadal jeden. Zprvu byla používána varianta s dvojicí loukoťových kol, přičemž vozka seděl přímo na výstupku s vchodem, pro Fahrpanzery s 5,3cm kanónem byly později dodávány i klasické dvounápravové vozy s kozlíkem.

Dobový výkres menší verze Fahrpanzeru s 3,7cm kanónem. Verze pro jednotlivé země se mohly mírně lišit.


Uzávěr Bumbeşti-Jiu, vybudovaný v roce 1915 pro obranu karpatského průsmyku. Trojice Fahrpanzerů z FNG (5,3cm verze 1888 bis) je v polních postaveních.

Fahrpanzery s 3,7cm kanóny byly v malém počtu používány i v pevnosti Kodaň a jeden se dochoval ve zdejším muzeu.
(Alf van Beem, CC 1.0)

Ukázka přepravního vozu novějšího typu (bulharský Fahrpanzer s 5,7cm kanónem, ukořistěný Řeky a vystavený v Athénách). (Konstantinos Stampoulis, CC 3.0)

Použité věže firmy Gruson pro 5,3cm kanóny(3), 12cm houfnice(4) a 12cm kanóny(5) patřily k raným typům Schumannovy konstrukce. Jednalo se tedy o “pancéřové lafety” u nichž vrchlík, lafeta a nosný sloup ve středu šachty tvořily jeden celek. Otáčení sloupu s věží zajišťovalo kluzné ložisko na dně šachty. Specifikem této generace věží bylo vyložení celé šachty plechem o síle 3 mm, který byl přinýtován na svislých traverzách. Traverzy nesly předpancíř, která nebyl uchycen do betonu objektu. Mezi traverzami byly po celém obvodu šachty vytvořeny police na munici, což bylo řešení komfortní a prostorově úsporné, leč v případě zásahu dosti rizikové. Podobně koncipované věže byly použity v nejstarších italských pancéřových fortech, například Bramafam. Kanónové věže se vysouvaly za pomoci nerovnoramenné páky s válcovým protizávažím na konci, uchycené v dolní části nosného sloupu věže, houfnicové věže byly pouze otočné a proto měly podstatně vypouklejší vrchlík. Všechny typy disponovaly nízkým předancířem z tvrzené litiny, válec výsuvných věží byl ocelový odlitek, vrchlík tvořila prohnutá válcovaná deska.

Řez kasematou pro dva kulové moždíře. Na stěnách jsou police na munici, vstup je v tomto projektu v delší boční stěně. Lafety moždířů jsou kvůli odpružení podloženy vrstvou trámů.

Další, velmi specifickou výzbrojí byly takzvané „kulové moždíře“, instalované po dvou kusech v kasematách s betonovými stěnami a pancéřovým stropem, skrz který moždíře střílely na způsob pozdějších pevnostních minometů.(6)


Kulový moždíř v expozici fortu Airolo. Ve výzbroji švýcarských fortů nevydržel ani do první světové války. (OF 2010)

Detail kulové hlavy moždíře, který utěsňovala střílnu. Je vidět odměrová stupnice, kolo pro ovládání náměru a typická plaketa s logem Gruson.

Projekt kopule z tvrzené litiny pro kulový moždíř (možná nějaké větší ráže). Řešení by bylo odolnější, ale také patřičně dražší.

Součástí linie bylo i několik otevřených baterií pro obranu Dunaje v Galati, vyzbrojených kanóny a moždíři Krupp v rážích 15 a 21 cm a 15,2cm kanóny Armstrong.

 

Typologie objektů Opevněného prostoru Focşani-Nămoloasa-Galaţi

Palebná postavení pro Fahrpanzery v podobě betonové či částečně cihlové “podkovy” jsou nejmenšími objekty a tvoří základ baterií první linie všech tří předmostí. Na jejich podlaze byly kolejničky, na něž se Fahrpanzer přesunul z transportního vozu. Objekty pro 3,7cm Fahrpanzery měly ještě otvor v podlaze, kam si mohla posádka dát nohy, aby si uvnitř malé plechové věžičky lépe odpočinula.

Úkryt s palebným postavením pro Fahrpanzer byl umístěn v ose baterie první linie. Disponoval dvěma vchody a nevelkou místností pro ukrytí posádky a snad i munice. Uprostřed bylo palebné postavení, přístupné po zemní rampě.

Objekt pro výsuvnou věž s 5,3cm kanónem měl tvar obdélníku, v němž byly dvě místnosti se samostatným vchodem a okny a uprostřed rozšíření s šachtou věže. Pohyb mezi oběma polovinami objektu byl tedy možný jen skrz šachtu. Objekty byly do baterií umisťovány nejčastěji po šesti kusech a vyskytovaly se v předmostích Focşani a Galaţi.

Objekt pro věž s 12cm houfnicí obsahoval velkou šachtu věže a podkovovitou chodbu, obíhající šachtu a ústící dvěma vchody do týlu. Jeden z východů byl protažen dozadu, čímž vznikla miniaturní kaponiéra s puškovou střílnou pro obranu týlu. Vždy dva objekty, ležící ve vzdálenosti 30 metrů tvořily baterii druhé linie předmostí Nămoloasa. Další čtyři objekty byly v předmostí Focşani.

Objekt pro výsuvnou věž s 12cm kanónem a dva 12cm kulové moždíře byl podstatně mohutnější, než předchozí typy. Na šachtu věže navazovala z týlu kasemata pro moždíře, opatřená stropem z pancéřové desky. Pod kasematou bylo ještě spodní podlaží, kde byl velký, ručně poháněný ventilátor. Celek obíhala podkovovitá chodba, podobná předchozímu typu, leč větších rozměrů, taktéž vedoucí do dvou vchodů v týlu. V týlové stěně se nacházela ještě samostatná dvířka do moždířové kasematy a pod nimi okénko do spodního podlaží s ventilátorem. Objekty se vyskytovaly pouze ve 3. sledu předmostí Focşani a v části 3. sledu předmostí Galaţi.

Baterie pro dvě věže s 12cm houfnicemi a dva 12cm kulové moždíře se vyskytovaly pouze v části 3. sledu předmostí Galati. Podle tehdejších rakouských schémat byly věže pro houfnice umístěny vedle sebe a symetricky za nimi kasemata pro moždíře, aniž by byl přímo propojeny. Žádný objekt se pravděpodobně nedochoval v identifikovatelném stavu.

 

Opevněný prostor po roce 1914

Zvažované modernizace opevnění neproběhly a během období rumunské neutrality, které trvalo první dva roky od vypuknutí první světové války, došlo k jejích odzbrojení. Stalo se tak pod dojmem zpráv o úspěších těžkých děl proti opevněním na západní frontě, ale též vzhledem k plánovanému spojenectví s Ruskem. Naprostá většina zbraní posloužila k výrobě polních a protiletadlových kanónů. Fahrpanzery pro 3,7cm kanóny nebyly považovány za perspektivní a pouhých 14 kusů zamířilo do předmostí Turtucaia. Z Fahrpanzerů s 5,3cm kanónem bylo přemístěno 76 kusů, a to do přemostí Silistra a do průsmyků v Karpatech. Ze zbylých věžiček obou typů byly kanóny demontovány. Stejně dopadly otočné věže, bulharské zdroje nicméně uvádějí použití šesti věží pro 12cm houfnice v předmostí Turtucaia. V případě předmostí Cernavodă, které disponovalo velkými objekty s věžemi, šlo zřejmě o věže pořízené před válkou. Dochované věž tohoto předmostí s 5,3cm kanónem pochází z rezerv opevněného prostoru.

Rumuští vojáci s polním kanónem, vyrobeným s využitím hlavně 5,3cm kanónu z opevnění. Podle mířidel, umístěných po straně, jde o kanón z výsuvné věže.

V srpnu 1916 se Rumunsko odhodlalo vstoupit do války na straně Dohody, doufajíce v účinnou pomoc Ruska proti Bulharsku a Rakousku-Uhersku, s nimiž mělo velmi dlouhé hranice. Během ústupu na sever za řeku Siret vyhodili ustupující Rumuni značnou část objektů do vzduchu, neboť by mohly značně zkomplikovat budoucí ofenzívu. Obranná linie na řece Siret, disponující pouze polními opevněními, sehrála značnou roli v bojích, neboť se zde podařilo zastavit postup jednotek Trojspolku, které v prosinci 1916 překročily Dunaj a obsadily jih Rumunska včetně Bukurešti. Rumunské a ruské jednotky se bránily na severním břehu a poničené objekty naopak během zimy 1916-17 posloužily jako úkryty pro vojáky Trojspolku. Po válce zůstala opevnění opuštěna, zřejmě však stále s mnoha věžemi. Během 2. světové války, kdy opět hrozil útok z Ruska, byla těsně za starým opevněním vybudována silná obranná linie Focşani-Nămoloasa-Brăila, s více než osmnácti stovkami stálých železobetonových objektů a silnou protitankovou výzbrojí. Část opevnění linie FNG posloužila jako předsunuté postavení, ale k žádným stavebním úpravám starých opevnění pravděpodobně nedošlo.

 

Focşani

Linie o délce 28,3 kilometrů má tři sledy a blokuje důležitou silnici a železniční trať. Jednalo se o nejsilnější předmostí a náklady na něj byly zhruba čtyřnásobné ve srovnání s předmostím Nămoloasa. V prvním sledu jsou baterie pro Fahrpanzery, v tomto případě s 3,7cm kanóny, ve druhém velké baterie pro šest výsuvných věží s 5,3cm kanóny. Na východním křídle byla postaveno několik baterií, které měly méně věží, zato byly doplněny o stanovišti Fahrpanzerů v počtu čtyř až šesti kusů. Ve třetím sledu byly objekty s výsuvnými věžemi pro 12cm kanóny a kulovými moždíři, to však neplatí zcela schematicky – někde byly objekty 3. sledu přímo mezi objekty 2. sledu nebo dokonce v bateriích 2. sledu. Úplnou výjimkou byla skupina 0 za řekou Milcov na západním křídle, která měla pouze čtyři objekty pro nevýsuvné věže s 12cm houfnicemi.

Schematická mapka předmostí. Větší část objektů je lokalizován dle satelitních snímků, zbytek především dle dobových rakouských map. O. Filip 2016

Vůbec nejzajímavější je objekt pro věž a kulové moždíře zcela na západě, ve skupině I Odobesti. Lze zaparkovat poblíž u silnice a dojít k němu po cestě mezi vinicemi. Kromě chybějících pancířů a obvyklého narušení cihlového pláště v týlu je v dobrém stavu a dochovaly se v něm i šrouby pro lafety moždířů a vývody ventilace.

Pěším pochodem od hlavní silnice E85 na západ jsme došli k baterii 2. sledu skupiny IV Baiu, která je v solidním stavu, ale těsně kolem objektů je vegetace. Jejími sousedy jsou dva objekty pro kanón a kulové moždíře 3. sledu. Objekt skupiny IV Baiu je v poměrně dobrém stavu, byť se propadla podlaha moždířové kasematy, ale prohlídka je poněkud obtížná, neboť je plný koster dobytka. Objekt skupiny V Mărășești, ležící poblíž železniční trati, je dosti poškozený a uvnitř roste hustá vegetace.

Dále jsme navštívili objekt 3. sledu pro kanón a kulové moždíře skupiny VII Furceni, který je u silnice a smetiště, bohužel velmi poškozený a zarostlý interiér bránila smečka toulavých psů. Bylo možné vylézt alespoň na masivní betonový strop kolem věže.

V nedaleké vesnici leží nejlépe zachovaný objekt pro 5,3cm výsuvnou věž, náležející do baterie skupiny IX Vânători, k němuž lze snadno dojít po polní cestě. Jeho věž nebyla vytržena při šrotování, ale demontována pro použití jinde, o čemž svědčí betonový strop šachty. Ostatní objekty této baterie jsou na tom podstatně hůř.

Přímo u křižovatky hlavní silnice, vedoucí na východ, leží zničená baterie 2. sledu skupiny XII Ștefan cel Mare a na opačné straně silnice pěkná baterie pro Fahrpanzery, která byla zřejmě její součástí.

Celkem čitelná je i baterie 2. sledu skupiny XIV Vasile Lupu u obce Milcovul, zajímavé je, že baterie 3. sledu je umístěna přímo v ní, ale bohužel je těžce poškozená. Na opačné straně silnice se nachází dobře dochovaný objekt pro věž a moždíře skupiny XV Milcov, který opět leží přímo v baterii pro výsuvné věže s 5,3cm kanóny. Cesta bohužel vede přes areál obydlený jakýmisi drsnými typy, přes který se nedalo dostat. Alternativou by byl pěší pochod po polních cestách z okraje města, dlouhý zhruba 2,5 km.


Týl objektu skupiny I Odobesti je poškozen rozebráním cihlových konstrukcí. Celý prostor uprostřed zabírala kasemata pro moždíře.

Šachta pro výsuvnou věž s 12cm kanónem, přístuupná přímo z moždířové kasematy, je velmi rozměrná.

Šachta věže a navazující prostor kasematy. Pod ní je vidět klenba spodního podlaží, kde byl ventilátor.

Dva z šesti objektů baterie 2. sledu skupiny III Panciu. Ve věži s 5,3cm kanónem byla odpálena nálož, která poškodila šachtu.

Týlová stěna baterie 2. sledu skupiny IX Vânători. Jsou vidět vchody, okna a větrací otvory, v rozšíření uprostřed je šachta věže.

Interiér objektu. Za zúženým místem je šachta věže a za ní druhá polovina souměrného objektu, který je celý průchozí.

Baterie pro Fahrpanzery skupiny XII Ștefan cel Mare, neobvykle umístěná až ve 2. sledu. Hned za silnicí je baterie pro výsuvné věže.

Detail jednoho z postavení pro Fahrpanzer s 3,7cm kanóne. Všimněte si prohlubní ve stěně pro kola transportního vozu.

Poškozený objekt pro věž s 5,3cm kanónem baterie 2. sledu skupiny XIV Vasile Lupu.

Nămoloasa

Nejslabší z předmostí s obrannou linií dlouhou 12,7 km má pouze dva sledy objektů. Chránilo železnici a nově zřízený most, který umožňoval polní armádě přechod řeky Siret. První tvoří 23 baterií pro převozné věžičky Fahrpanzer s 5,3cm kanóny, druhou osm baterií, z nichž každou tvořily dva objekty pro nevýsuvné věže s 12cm houfnicemi. Celkem zde bylo použito 74 Fahrpanzerů a 16 věží s houfnicemi.

Prozkoumali jsme baterie na západním křídle, kam lze dojet po rozbitých polních cestách. Baterie 2. sledu skupiny I Călieni, u níž jsme parkovali, je v perfektním stavu s nezarostlými šachtami věží, také blízká baterie pro Fahrpanzery je v dobrém stavu včetně centrálního úkrytu, ale bylo nutné tam dojít pěšky.

Sousední baterie 2. sledu skupiny II Șerbănești je poněkud více zarostlá, ale i tak stojí za návštěvu, neboť objekty jsou v dobrém stavu. Autem se nám podařilo dojet na rozcestí asi 700 metrů od ní.

Pokračovali jsme na jihovýchodní křídlo, opět po cestě mizerné kvality z obce Hanu Conachi, kde jsou objekty skupiny VIII Siret. U silnice je baterie 2. sledu s poškozenými objekty a před ní baterie 1. sledu pro Fahrpanzery s úkrytem v perfektním stavu. O něco dál je u cesty ještě další baterie 1. sledu.


Šachta pro věž 12cm houfnice skupiny I Călieni. Vpravo je vchod na dno šachty, uprostřed vchod do mezipatra.

Detail stěny věže, v níž je otištěno oplechování šachty, přinýtované na svislých nosnících.

Pohled na obvodovou chodbu a šachtu věže. Šachta byla vyzděna ve větším průměru a poté byl mezi stěnu a plechový válec nalit beton.

Strop druhého objektu skupiny I Călieni. V pozadí je vidět prodloužení stropu nad „kaponiérou“.

Centrální úkryt baterie 1. sledu skupiny I Călieni. Ve stropě je postavení pro Fahrpanzer, další je vidět v pozadí na valu.

Levý vchod do objektu pro věž s 12cm houfnicí skupiny II Șerbănești. Zadní stěna je z cihel, směrem vpřed je betonový strop.

Strop objektu pro věž s 12cm houfnicí skupiny VIII Siret. Všimněte si zcela rovinaté krajiny.

Obvodová chodba kolem šachty pro věž s 12cm houfnicí v objektu skupiny VIII Siret.

Centrální úkryt baterie 1. sledu skupiny VIII Siret. Dochovala se i zemní rampa ke stanovišti pro Fahrpanzer.

Čelní stěna téhož úkrytu. Stejně jako u většiny baterií byl val zplanýrován kvůli zemědělskému využití.

Další baterie 1. sledu skupiny VIII Siret. Je vidět centrální úkryt a dvě postavení pro Fahrpanzery.

Vojenský most francouzské výroby pro zásobování předmostí Nămoloasa. Oplechování pilířů a konstrukce mezi nimi jsou poněkud neobvyklé.

Galati

Toto předmostí mělo délku linie pouze 14 kilometrů, neboť na pravém křídle se opíralo o jezero Brateș. Jako obvykle krylo silnici a železnici. V navazujícím prostoru mezi jezerem a tokem Dunaje se podle Berlínské mírové smlouvy z roku 1878 stálá opevnění budovat nesměla a tak byl připraven plán na výstavbu polních baterií, které měly v případě konfliktu blokovat řeku. Opevnění byla silná, každá z deseti skupin disponovala třemi bateriemi po třech 5,3cm Fahrpanzerech v 1. sledu a baterií pro šest výsuvných věžích s 5,3cm kanóny ve 2. sledu. Ve třetím sledu skupin I až V byly baterie s dvojicí věží pro 12cm houfnice podobně jako v Nămoloase, ve skupinách VI až X však kombinovány s objekty pro dva kulové moždíře. Objekty tohoto předmostí byly prakticky zcela zlikvidovány a zůstaly z nich jen obrysy na satelitních snímcích. O několika částečně dochovaných exemplářích bohužel nemám bližší informace.

 

Cernavodă

Předmostí u klíčového železničního mostu na trati z Bukurešti do přístavu Constanta bylo vybudováno až před první světovou válkou. Obdrželo i několik pancéřových věží, konkrétně pro 5,3cm kanóny a 12cm houfnice. Objekty byly podstatně větší a modernější, než v případě Opevněného prostor Focşani-Nămoloasa-Galaţi. Byly stavěny z betonu a měly solidní vnitřní prostory pro posádku a munici.

Nejzajímavější je bezesporu velký objekt u západního konce mostu Carola I s dochovanou věží pro 5,3 cm kanón. Při cestě z Bukurešti se k němu pohodlně dostanete speciálním sjezdem z dálnice, při cestě opačným směrem by bylo nutné se otočit a vrátit, neboť z tohoto směru sjezd není. Při návratu na dálnici tedy budete mít opačný problém. K objektu vede pěšina po náspu mezi starým a novým mostem. Interiér je rozlehlý a zjevně zde byla umístěna ještě jedna větší věž, umístěná výše. Pravá část objektu je ubouraná kvůli novější trati a je otázkou, zda i zde nebyla nějaká výzbroj. Věž je v dobrém stavu a má i většinu vnitřního zařízení. Za návštěvu stojí opačný konec mostu s obřími sochami rumunských vojáků, k němuž lze bez problémů dojet po ulici kolem nádraží.

Druhou nejzajímavější lokalitou je baterie Valul lui Traian. Po celkem solidních cestách lze dojet do západní části vesnice Cochirleni a odtud je možné jít rovnou, neboť kopec je pastvinou. Východní objekt má dobře zachovánu šachtu pro věž 12cm věž, západní měl mít dle map také věž, ale z trosek to vypadá spíše na úkryt. U baterie najdete i val, který názv připisuje římskému císaři Trajánovi, leč pochází pravděpodobně až z dob o mnoho století pozdějších.

Prozkoumali jsme i dvojici objektů pro 12cm věže baterie Mosu Ochrea poblíž dálnice, ale cesta, který na mapách vypadá solidně, je stěží průjezdná a objekty jsou silně zničené a zarostlé.

Dále jsme dojeli k ústí nepoužívaného tunelu pro přívod chladicí vody k nedokončeným blokům jaderné elektrárny. Odtud to bylo asi 1,5 kilometru k polnímu opěrnému bodu a poté k baterii 2. sledu Dermengiu, která zřejmě měla pancéřovou věž (nejpravděpodobnější se jeví použití 5,3cm věže). Objekt je napůl zasypaný a kolem jsou četné trosky jakýchsi vojenských staveb z pozdější doby, zřejmě nějakého radiotechnického stanoviště. Poblíž je ještě baterie 1. sledu, ale to už jsme vzdali.


Věž pro 5,3cm kanón u mostu přes Dunaj. Vlevo je most Carola I, vpravo novější železniční most, kvůli němuž byla zdemolována část objektu.

Věž s typickým prstencovitým předpancířem a otvory pro hlaveň a zaměřovač. Oproti pozdějším typům je ve vrchlíku jen jednoduchý větrací otvor, nikoli záklopka.

Detail válce věže s pozorovací (osvětlovací) štěrbinou a výrobním číslem „51“. Vpravo je vidět stopa zásahu.

Z pohledu na strop je patrná značná velikost objektu. Zarostlá vyvýšenina vpravo je místem, kde pravděpodobně byla další věž.

Sloup věže, dole páka protizávaží a kolem police na munici. Bronzové ozubené kolo bylo původně výše pod krytem.

Pohled na lafetu, připevněnou k vrchlíku. Vlevo je střílna, vpravo pozorovací štěrbina. Předpancíř spočívá na svislých traverzách.

Pohled na na věž v místě, kde je střílna a otvor pro zaměřovač.

Střílna a otvor pro zaměřovač. Po stranách jsou lišty, v nichž se posunovala lafeta, aby bylo možné vysunout hlaveň ze střílny.

Žebřík, který pravděpodobně sloužil k přístupu do výše položené věže. Vpravo je vidět začátek obloukové chodby kolem základny věže.

Východní portál mostu Carola I s monumentálními sochami rumunských vojáků z obou stran. Objekt s věží na západní straně je vzdálen téměř 1700 metrů.

Objekt pro věž s 12cm houfnicí baterie Valul lui Traian (historický val je vidět pravo). Stropy místností jsou zničené kvůli krádeži traverz.

Detail šachty se skromnými pozůstatky v podobě spodních částí traverz, které držely oplechování šachty, police na munici a předpancíř.

Pěchotní opěrný bod v podobě malé reduty. Vpravo je střelecký zákop, vlevo paralelení komunikační zákop, který s ním byl propojen na koncích a uprostřed.

Pozůstatky betonového postavení, zřejmě šachty pro nějakou pancéřovou věž, neboť na Fahrpanzer je konstrukce příliš velká.

Poznámky:
(1) Jediným dalším opevněním, které umístilo prakticky všechny zbraně do pancéřových prvků, se paradoxně stalo až opevnění italské východní hranice z období Studené války. Jeden z jeho pancéřových prvků, lehká kopule pro kulomet, dokonce konstrukčně vycházel z německého Panzernestu, což je ideový nástupce Fahrpanzeru. Stejně jako rumunské linii se i italským opevněním stala osudnou velká koncentrace pancířů, která přilákala obchodníky se šrotem.
(2) Finanční náklady na linii o celkové délce bráněné fronty kolem 60 kilometrů, s více než dvěma stovkami věží, kasematami pro moždíře a téměř čtyřmi stovkami mobilních věžiček, dosáhly více než 30 miliónů lei. Přitom se jednalo jen o malé objekty, neumožňující ubytování posádky či skladování většího množství munice. Pro srovnání: pevnost Bukurešť se svými 18 obrovskými pancéřovými forty a 18 menšími pancéřovými forty (bateriemi) rozmístěnými v prstenci o délce 70 km, stála kolem 85 miliónů lei. Podle dostupných zdrojů bylo celkově osazeno 46 věží pro 12cm houfnice, 15 výsuvných věží pro 12cm kanóny, 148 výsuvných věží pro 5,3cm kanóny, 21 kasemat pro celkem 42 kusů kulových moždířů. Kromě toho byly v rezervě čtyři výsuvné věže pro 5,3cm kanóny. Mobilní pancíře reprezentovalo 224 věžiček pro 3,7cm kanóny (z toho 11 v rezervě) a 182 věžiček pro 5,3cm kanóny (z toho 8 v rezervě). Pro pozorování bylo k dispozici 22 pancéřových prvků, o nichž však nemám žádné informace.
(3) Výsuvá věž s 5,3cm kanónem byly nejdůležitějším prvkem obrany proti pěchotě a byly vyzbrojeny stejným kanónem jako Fahrpanzery. Věž vážila přes 11 tun a na policích v ní bylo uskladněno 590 granátů. Největší počet věží představoval vzor 1887 E, část věží v Galati pak náležela k mírně vylepšené verzi vzor 1891.
(4) Výsuvná věž vzor 1887 s 12cm kanónem byla nejméně početným typem, neboť byla použita jen v kombinaci s moždířovými kasematami předmostí Focşani. Měla průměr 340 cm, neboť celý kanón s 300 cm dlouhou hlavní byl uvnitř a 12 cm silný vrchlík, bez výzbroje vážila 62,7 tuny. Hluboká šachta byla rozdělena do dvou podlaží, přičemž horní přímo navazovalo na kasematu pro moždíře. Dostřel byl 7,2 cm, což byl na tehdejší věžové zbraně velmi slušný výkon, přímou obsluhu tvořilo sedm mužů.
(5) Nevýsuvná věž vzor 1888 pro 12cm houfnici byla jako jediná zastoupena ve všech třech předmostích a později to zřejmě byly právě tyto věže, které posloužil v modernějších opevněních předmostí Cernavodă. Oproti výsuvné věži s kanónem byla podstatně menší a lehčí, neboť vážila jen 17,5 tuny. Dostřel činil solidních 5,1 km.
(7) Kasematu pro 15cm moždíře tvořila místnost se stropem z ocelové desky o síle 12 cm a rozměru 465 x 250 cm. U objektů s kanónovou věží byla stropní deska kasematy níže, než předpancíř věže, takže věž ji zepředu chránila před přímou palbou. Boční stěny, obložené plechem, sloužily jako police pro munici. Stojanové lafety tunových moždířů byly přišroubovány k podlaze, pro těsnící koule byly v desce vyfrézovány kruhové otvory o průměru 65 cm. Dostřel zbraní o délce hlavně pouhých 7,5 ráží byl 2,7 km. Gruson tyto odolné, ale přitom jednoduché konstrukce propagoval, ale nakonec byly použity jen ve Švýcarsku (dvě kasematy) a Rumunsku (21 kasemat) a žádná se nedochovala. Moždíře zůstaly jen dva, a to ve Švýcarsku – v expozici fortu Airolo a ve vojenském muzeu v Morges. Existovaly i projekty na kasematy s jedním moždířem a odolnější řešení v podobě pancéřové kopule z tvrzené litiny s otvorem pro moždíř, nicméně k jejich realizaci nedošlo.

Oblast je špatně dostupná, neboť je nutné přejet Karpaty, kde nejsou žádné větší silnice. Například trasa z Oradey u maďarských hranic, kde jsou opevnění Carolovy linie, čítající necelých 600 km, zabere asi devět hodin. Cernavodă je naproti tomu přímo u dálnice, takže pokud už jste v Bukurešti, není to žádný problém. Na místě je třeba počítat s tím, že mimo hlavní silnice neexistuje asfalt a cesty jsou v mnohem horším stavu, než by se jevilo podle satelitních snímků či navigačních map. Občas je tam obtížné pohybovat se i pěší chůzí. V květnu byly standardem hluboké kaluže přes celou šíři cest, v sušším období tam místo nich budou rozbahněné jámy nebo obrovské výmoly. Někdy jsou kolem nejhorších míst vyježděné trasy přes pole, neboť u cest nejsou příkopy, ale nelze na to spoléhat. Místní tudy jezdí s koňskými povozy, s autem kategorie SUV to bylo hodně těsné a pomalé. Budete-li mít běžné osobní vozidlo, počítejte s nutností pěších přesunů. Platí to i pro předmostí Cernavodă, jakkoli vypadá na mapě civilizovaněji. Okolí objektů bylo většinou opuštěné a pokud nikoli, místní si nás nijak zvlášť nevšímali. Oblast není turistickou lokalitou, takže nabídka ubytování není příliš široká. Spali jsme ve Focşani, v barvitém hotelu Monte Carlo, který byl předtím evidentně veřejným domem.

stav: květen 2016

Fotografie: O. Filip 2016

Literatura:
Cornel I. Scafeş, Ioan I. Scafeş: Regiunea Întărită Focşani-Nămoloasa-Galaţi, Alpha MDN, Bukurešť 2014
Boing 37: Opevnění Rumunska
Alex Bucur: FNG Fortified Line
Romanian Guns

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 19.6.2016 18.09 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017