(Polsko) – Vratislav (Wrocław, Breslau) Napsal: O. Filip objekty: pěchotní opěrné body, Jen 60 kilometrů od našich hranic, v bývalém českém královském městě, leží málo známá moderní pevnost z doby před první světovou válkou.

Hranice carského Ruska ležela od roku 1815 pouhých 80 kilometrů od slezské Vratislavi (dnešní Rusko vyjma Kaliningradské oblasti, je o tisíc kilometrů dál). Město mělo původně rozsáhlá bastionová opevnění, ale ta by jej nechránila před modernějším dělostřelectvem a již kolem roku 1807 začala být odstraňována.

Bastionové opevnění ve stavu v roce 1807, nanesené na mapu z 20. století. Celý obvod i předsunuté prvky byly chráněny vodními příkopy a rameny řeky Odry.

Od roku 1890 začala výstavba řídkého prstence velkých pěchotních úkrytů. Zpočátku byly cihlové, ale postupně přibývalo betonu. Jednalo se o typizované stavby s šesti sály, v nichž byly lavice pro vojáky, latríny a studna. Část úkrytů byla modernizována přístavbou betonové týlové stěny s další chodbou a novými vstupy. Z původních dobře větraných a osvětlených prostor s okny a vraty se tak staly uzavřené místnosti, kde bylo nutné svítit a vhánět vzduch.

Geneze hlavních úkrytů. Nahoře je původní cihlové provedení s pískovou vrstvou mezi stěnami, uprostřed betonová verze s cihlovou týlovou stěnou a později přistavěným betonovým týlem. Dole je ukázka modernizace horního cihlového úkrytu. K modernizovaným úkrytům patří také betonové pohotovostní úkryty a strážnice, které z nich vytvořily opěrné body pěchoty. (Ondřej Filip 2026)

V letech 1906-10 vznikly kolem úkrytů číslo 5 až 8 na severní frontě pěchotní opěrné body, sestávající z valu s postaveními pro pěchotu, dvěma pozorovatelnami a dvěma pohotovostními úkryty, v nichž modernizovaný starý úkryt plnil funkci kasáren. Šlo o levné stavby, síla stěn betonových zákopů činila 30 cm, pozorovatelny byly jen z plechu. Spojení mezi pozorovatelnami a úkryty zajišťovaly hlasové roury. Posádku opěrného bodu tvořilo kolem 170 mužů, z toho 12 ve strážnici v linii zákopů, po 24 v každém z pohotovostních úkrytů a zbytek v hlavním úkrytu. Zajímavé je, že v německém opevnění byla tato betonová pěchotní postavení zřízena jen v několika velkých pevnostech na západě.

Mobilizační úkryty byly budovány v roce 1914, šlo o kompletně betonové stavby s vnitřními stěnami z vlnitého plechu. Buď s klasickými sály na obloucích, nebo unikátní konstrukce s rovnými deskami, podepřenými komplikovanou konstrukcí z traverz.

V srpnu 1914 začala rychlá výstavba zákopů, baterií a úkrytů, kterou provádělo více než čtyři tisíce civilních pracovníků a stovka ženistů. Výzbroj pevnosti tvořila především zastaralá děla ráže 9 až 15 cm, kromě nich ale též padesát zcela moderních pancéřových věžiček Fahrpanzer.⁽¹⁾. Válečné události probíhaly daleko od pevnosti. Po kapitulaci Německa nebyla nařízena likvidace zdejších opevnění a pevnost zůstala v dobrém stavu v systému pohraničních opevnění až do roku 1938, kdy byla zrušena.

 

Šnekové pozorovatelny byly průmyslově vyráběny z pozinkovaných plechů a bylo je možné přenést na místo určení, kdy byly z velké části zakopány. Vnější stěny měla tloušťku 3 mm, vnitřní 3,5 mm a v horní části mezi nimi byl ještě jeden plech o síle 4 mm, takže celkem šlo o 11 milimetrů oceli. Strop měl tloušťku 5 mm. Dutiny byly vysypány štěrkem, takže pozorovatelna chránila posádku před palbou ručních zbraní, šrapnelovými kuličkami a menšími střepinami. Běžná verze pro hlídky a pěchotní pozorování měla jen částečné zastřešení, verze pro dělostřelecké pozorovatele měla kompletní strop s velkým otvorem pro periskop. Pro umístění v prudkém svahu existovala verze se sešikmeným stropem. Existovaly i betonové verze, které nebyly mobilní. Šnekový půdorys chrání posádku před kulkami a střepinami, které by proletěly vchodem. Demontovatelné dřevěné stupátko ve vchodu sloužilo pro pozorovatele s kruhovým rozhledem a pro vystřelování signálních a osvětlovacích raket. Celý objekt bylo možné přemístit na krátkou vzdálenost za pomoci madel. (Ondřej Filip 2026 Pozorovatelny byly hojně instalovány do pěchotních pozic v mohutných západních pevnostech mety a Thionville. Velké skladové zásoby umožnily i jejich použití v liniích opevnění, budovaných na hranicích s Francií. Zde někdy nahrazovaly zvon, vystupující ze stropu objektu a v tom případě byly obaleny betonem. Šlo o improvizaci, neboť standardní pozorovací pancéřové prvky, vyvinuté pro betonové polní objekty, byly nesrovnatelně odolnější. Na východě není vzhledem k intenzivnímu šrotování znám počet ani lokalizace pozorovatelen, ale lze předpokládat, že jich bylo málo. Stážní verze s polovičním stropem před budovou vodárny pevnosti Mety. Atypický exemplář se silkně zkoseným plným stropem na boku festu Driant pevnosti Mety. Pozorovatlena zesílená betonem na festu Kaiser Wilhelm II u Štrasburku. Šnek s otvorem pro periskop zcela pokrytý železobetonem v roli „zvonu“ úkrytu v předpolí pevnosti Thionville.

 

Opěrný bod ISt-4

Modernizace úkrytu z roku 1891 a jeho přestavba na opěrný bod proběhly v roce 1910. Počítalo se i s rozsáhlými překážkami z devíti tun hladkého a ostnatého drátu na pěti stovkách kovových sloupků. V době studené války byl hlavní úkryt mírně upraven pro potřeby polské armády. Leží na pahorku Lisia Góra u zahrádkářské kolonie. Je oplocený a přístupný pouze po domluvě se spolkem, který jej opravuje.

Opěrný bod 4 s modernizovaným hlavním úkrytem, dvojicí pohotovostních úkrytů a strážnicí na pravém boku. Čelní val s betonovými zákopy využívá původní protipovodňovou hráz říčky Widawa. (Ondřej Filip 2026).

Modernizovaný hlavní úkryt. Pět z šesti vstupů bylo zazděno při přestavbě Polské lidové armády. (JP)

Betonová postavění pro pěchotu. Příčné zdi a zídky za vstupy chránily před střepinami granátů.

Opěrný bod ISt-6

Úkryt byl modernizován a rozšířen o zákopy a další stavby v roce 1910. Dochovala se zde jediná ocelová šneková pozorovatelna, byť jí zatím chybí stropní plech. Po válce objekt užívala sovětská armáda, poté zde bylo záložní velitelství protiletadlové jednotky. Dnes je objekt opraven, částečně vybaven a po domluvě je přístupný.

Starší objekt z 19. století je s výjimkou malé části vpravo zcela zakryt betonovou přístavbou.	Rekonstrukce sklápěcích postelí v kasárenském sálu.
Šneková pozorovatelna provizorně překrytá proti dešti. (JP)	Pohotovostní úkryt pro 24 mužů a za ním malá strážnice pro 12 mužů.
Zákop s rekonstrukcí dvířek, kryjících malý výklenek pro sedící vojáky.

Opěrný bod Ist-7

Opěrný bod měl obvyklou strukturu a je opuštěný. V okolí je hodně odpadků a betonové střelecké pozice jsou zarostlé. Každopádně bez domluvy s místními organizacemi je zde nejlepší možnost návštěvy tohoto typu objektu.

Halavní úkryt. V betonové přístavbě se střídaly širší a užší vstupy.

Jediná místnost pohotovostního úkrytu. Na hoře je větrák vlevo výklenek na lampu.

Opěrný bod ISt-8a

Mobilizační opěrný bod vznikl až v roce 1914 a skládá se ze dvou betonových úkrytů a dvou strážnic. Základem sálů jsou plechové oblouky, levý objekt z nich má postaveny dva sály, pravý tři. V roce 1945 se o objekty bojovalo, ale poškozeny byly jen málo. Dnes jsou opuštěné a přístupné.

Větší z úkrytů opěrného bodu s výraznou opěrnou zdí.

Interiér s třemi sály na obloucích „Heinrich“ a spojovací chodbou.

Úkryt ISt-9

Úkryt prošel modernizací a byly u něj postaveny dva malé atypické pohotovostní úkryty. Nedostal však betonové zákopy. Objekt je kompletně opravený a slouží jako muzeum, které má jako jediný objekt pevnosti pravidelnou otvírací dobu. Interiér je zrekonstruovaný a kolem je vystaveno několik zajímavých exponátů z výzbroje Polské lidové armády.

Dostavěná betonová část je vysoká, protože musí zakrýt vrstvený strop a posloužit jako opora pro zemní násyp.	Velká vrata ze sálum, zabetonovaná při modernizaci.
Záhadný bojový objekt s věžičkou z transportéru, zřejmě z verze SKOT-2AP. Umístění na vozíku je jen dekorativní.	Polský objekt z vlnitého plechu, který se zakopával pod zem (obdoba našeho ÚO nebo sovětského KVS).

Mobilizační úkryt U-6

Úkryt na okraji louky je dobře dostupný a patří k nejlépe dochovaným, neboť v něm zůstal téměř celý ocelový systém podpěr i obložení plechem. Dochována je i venkovní pancéřová deska, kryjící nasávací otvor ventilace. Uvnitř je třeba maximální opatrnost, protože ze stropu visí obří chuchvalce pavučin, pokrytých sazemi, která se sypou na obličej a oděv při sebemenším doteku.

Týlová stěna úkrytu s vchody a nasávacím otvorem ventilace, krytým pancéřovou deskou.	Interiér úkrytu se složitou ocelovou kostrou. Střední nosníky jsou vesměs vyřezané.
Dochovaný střední nosník s mohutnou traverzou v ose, která podpírala strop.	Detail traverzy, vyprodukované v ocelárnách Gutehoffnungshütte v Porúří.

Ostatní objekty

Navštívit lze i několik starších úkrytů a mnoho úkrytů mobilizačních, ale je to spojeno s obvyklými problémy bunkrů ve městě, kde vám budou překážet odpadky, ploty a místní obyvatelé. Nejzachovalejší a bez problémů přístupné pevnostní stavidlo je zcela na severu pevnosti, na říčce Stara Widawa. Nachází se vedle ulice Główna ve čtvrti Psary. Ve městě se nachází velké několikapatrové protiletecké úkryty z období druhé světové války, z nichž některé mají původní dekorativní fasády.

Nemodernizovaný cihlový úkryt IR-2 s velkými vraty před každým sálem.	Strážnice mobilizačního opěrného bodu Ist-18 (JP).
Nemodernizovaný úkryt IR-20. Kromě vrat a dveří má uprostřed i dvě okna. (JP)	Mobilizační úkryt U2 s dvojicí vchodů a nasávacím otvorem uprostřed. (JP)
Hranolovitý protiletecký úkryt. (JP)	Válcový protiletecký úkryt. (JP)
Stavidlo na říčce Stara Widawa se stále ještě dohovanými mechanismy.

Poznámky:

(1) V roce 1914 pevnost zahrnovala pět pěchotních opěrných bodů, osm velkých úkrytů s předprsní, které měly být dokončeny během mobilizace, šest úkrytů, které se měly změnit na opěrné body až během mobilizace, deset samostatných úkrytů a jedenáct pozic pro mobilizační opěrné body. Využit byl i násep nákladní železniční spojky, kde bylo pět palebných postavení pro kanóny. Výzbroj tvořilo moderních 50 Fahrpanzerů s 5,3cm kanóny, 96 starých kanónu 9 cm C/73 bez brzdovratného zařízení, 36 kanónů ráže 12 cm a 24 houfnic ráže 15 cm. Většinu munice představovaly šrapnely, vhodné pouze pro boj s nekrytou pěchotou, k dispozici bylo malé množství trhavých granátů a kartáčová munice pro boj zblízka.

 

 

stav: listopad 2022

Foto: Ondřej Filip 2022, Jan Pavel 2016 a 2022

Literatura:
Łukasz Pardela, Stanisław Kolouszek: Twierdza Wrocław 1890-1918, Via Nova, Vratislav 2017.
Wrocławskie Stowarzyszenie Fortyfikacyjn

Zatím žádné komentáře