Pevnost Brest Litevský
Opevnění: RUSKÁ   Téma:

(Polsko, Bělorusko ) – Terespol, Brest (Brześć, Брэст)

Napsal: O. Filip
objekty: forty, úkryty, polygonální opevnění
Jedna z největších a nejmodernějších carských pevností byla v roce 1915 jen rozestavěná a byla vyklizena bez boje. I když bylo mnoho objektů při ústupu vyhozeno do vzduchu, zůstaly zde velmi zajímavé stavby.

Po třetím dělení Polska bylo území carského Ruska vklíněno jako obrovský čtverec o straně zhruba 300 kilometrů mezi Prusko a Rakousko. Po výstavbě několika bastionových a polygonálních pevností byl v osmdesátých letech 19. století zahájen ambiciózní program výstavby fortových pevností, později doplněných několika opevněnými předmostími. Za obrovských nákladů pokračoval až do vypuknutí války, ale riziko souběžného útoku z Haliče a Východního Pruska, který by odřízl Varšavu, vedlo až ke zrušení této pevnosti a přesunu obrany dále na východ, kde byl klíčovou lokalitou Brest -Litevský.

Hlavní pozemní opevnění na území Polska v roce 1914. Pevnost Varšava je vyřazená a zdemolovaná. Německé a rakousko-uherské pevnosti jsou zastaralé, neboť obě mocnosti plánovaly společnou ofenzivu proti Rusku. Šipky označují možný klešťový útok, jehož se tak obávalo ruské velení.

Město na soutoku řek Bug a Muchavec leželo v místě, kde se střetávaly zájmy polského a ruského státu. Při třetím dělení Polska v roce 1795 připadla celá oblast Rusku a ačkoli ležel Brest poměrně hluboko v týlu, bylo zahájeno jeho opevňování. V letech 1832-44 zde byla vybudována velká bastionově polygonální pevnost, složená z opevněných kasáren na ostrově mezi řekami, která obklopovala tři předmostí. Celková délka kasárenské budovy činila 1,8 km, tedy jen o 300 metrů méně, než u největších kasáren v Modlinu. Během výstavby prvního fortového prstence v osmdesátých letech 19. století byly v Kobrynském předmostí postaveny dvě reduty (Západní a Východní) a poté i série betonových muničních úkrytů.

Citadela na plánu z roku 1836, s centrálními kasárnami a předmostími: největším Kobrynským (dříve Severním) nahoře, Terespolským vlevo a Volyňským (dříve Jižním) dole. Vlevo teče Bug, zprava obtéká centrum citadely Muchavec.

V letech 1878-88 obklopilo město deset typizovaných cihlových fortů. Měly pětiúhelníkový půdorys a kanóny na valech, oddělené traverzami, z nichž část obsahovala úkryty na munici. V roce 1909 začala komplexní modernizace pěti starých fortů betonovými konstrukcemi. Z kasáren byly ponechány jen vnitřní stěny a zbytek objektů včetně kaponiér byl postaven znovu. Některé z nich obdržely i betonové objekty pro boční palby děl (traditory) a pancéřová pozorovací stanoviště.

Vzdálenost starších fortů od centra i jejich odolnost byly ve 20. století nedostatečné a proto v roce 1913 začala stavba velkoryse pojatého vnějšího prstence, v němž bylo plánováno 14 velkých a pět malých fortů a 21 opěrných bodů. Velké pěchotní forty byly trojúhelníkového nebo kosočtvercového půdorysu a jejich masivní betonové konstrukce zaručovaly dobrou odolnost. Charakteristický byl dlouhý úkryt pod valem, který slučoval funkci komunikační poterny a pohotovostního úkrytu pro pěchotu. Žádný z velkých fortů se však nepodařilo stavebně dokončit ani osadit pancéřové zvony. Kvůli chybějícím blokům kasáren se posádky musely vměstnat do zmíněného úkrytu pod valem.

Mezi velkými forty byla budována „obranná kasárna“, která tvořil velký betonový úkryt s poternou a východy na val. V podstatě se jednalo o malý pěchotní fort bez kaponiér. Kromě toho byly budovány i odolné sklady munice, cesty a překážky.

Polní opěrný bod mezi moderními forty Ž a E. Jednalo se o propracovanou stavbu s úkryty, parapety pro pěchotu a drátěnými překážkami.

Na počátku války ležel Brest Litevský hluboko v týlu a dělostřelecká výzbroj byla odsunuta na frontu. Se zhoršující se situací byla připravována obrana a jelikož se v Osovci jasně ukázalo, že otázkou přežití pevnosti je eliminace nepřátelských těžkých děl, byly sem narychlo přesunuty výkonné kanóny ráže 24 a 15,2 cm z pobřežních opevnění. I když zkušenosti z Osovce byly celkem pozitivní, katastrofální události z dalších pevností a značně nízký stupeň dokončení nejmodernějších bretských fortů přiměly ruské velení, aby celou pevnost obětovalo. Na konci srpna 1915 byla evakuována výzbroj a zásoby, většina fortů byla vyhozena do povětří a po demolici mostů Rusové ustoupili. Němci zde vydrželi až do ruské kapitulace.

V meziválečném období patřilo území Polsku, které využívalo kasárenské objekty. Ačkoli podle tajné dohody měl Brest Litevský připadnout Sovětům, Němci postupovali příliš rychle a aby nedali Polákům šanci k přeskupení, zaútočily jejich tankové jednotky již 14. září přímo na pevnost. Slabá posádka bránila Citadelu tři dny a poté se většině vojáků podařilo ustoupit. Dne 22. září se uskutečnila legendární společná přehlídka sovětských a nacistických jednotek a poté bylo město na necelé dva roky předáno Sovětům, kteří zde zahájili rychlou výstavbu Molotovovy linie.

 

POLSKO

Fort L

K fortu vede polní cesta z vesnice Lebiedziew. Obrovský betonový blok nedokončeného objektu je částečně poškozený demolicemi ustupujících Rusů, ale povrch je vyčištěný a lze projít kapitální poternou, směřující ke kaponiéře. Místo ní je zde jen jáma, buď tedy nebyla dokončena, nebo byla po demolici zcela rozebrána.

Letecký pohled na rozestavěný fort L. Je vidět betonová struktura kasáren i poterna ke kaponiéře.


Masivní úkryt pod valem. Jeho strop obsahuje postavení pro pěchotu, kulomety a rychlopalné kanóny.

Palebné postavení pro rychlopalný kanón. Během nepřátelského ostřelování měl být ukryt v objektu pod valem.

Dekorativní konzola pro plechy, které sloužily jako okapové římsy nad týlovými stěnami.

Nedokončená poterna do čelní kaponiéry. Tloušťka stěn a stropu je 3,5 metru.

Fort K a opěrný bod Borek

Fort je u silnice, kde lze zaparkovat. Betonová kasárna se nachází v soukromém areálu a hned za nimi je aktivní střelnice. Kromě nich byla postavena i čelní kaponiéra, ale ta je zničená. V roce 1915 posádka nestihla ustoupit a fort byl krátce střelována, a to dokonce i rakousko-uherskými 30,5cm moždíři. V nastalém zmatku a kouři z požárů a explozí se posádce podařilo proklouznout k ruským liniím.

Zhruba 1300 metrů severozápadně od fortu je opěrný bod Borek s provizorním betonovým úkrytem. Je nutné k němu dojít po polních cestách.


Část úkrytu pod valem. Objekt byl značně poškozen při ústupu.

Týlová stěna velkého úkrytu opěrného bodu K-L. Jsou vidět otisky klád, mezi něž byl vylit beton.

Obranná kasárna K-O a prachárna Kobylany

Obranná kasárna jsou kompletně zrekonstruovaná, uvnitř je bohužel jakési nefunkční kulturní zařízení, takže je můžete obdivovat jen zvenku. Podobně dopadla i prachárna, v níž bylo po rekonstrukci občerstvení a nyní je uzavřená.

Oba objekty v Kobylanech odpovídají typovým projektům. Vlevo prachárna, vpravo s obranná kasárna.


Prachárna K-O s kaponiérou. Tak důkladná obrana je u objektů pro skladování munice výjimečná.

Obranná kasárna K-O. Střední část má střílny pro obranu šíje.

Fort O

Fort je v lese a do jeho týlu lze dojet po polní cestě. V šíji jsou základy obrovské kasárenské budovy, celkově ale byla dokončena jen zhruba polovina betonových konstrukcí. Dochovala se poškozená čelní kaponiéra i poterny, takže prohlídka interiéru je zajímavá.

Originální projekt fortu i s křídelním opěrným bodem, zpracovaný v roce 1914.


Jedno z palebných postavení pro pěchotu na stropě úkrytu pod valem.

Interiér úkrytu pod valem. Prohnutý tvar chodby kopíruje průběh hlavního valu.

Provizorně zaslepená šachta pro pancéřový pozorovací zvon, který se nepodařilo osadit.

Čelní kaponiéra disponovala velkými výjezdy, pravděpodobně pro rychlopalné kanóny.

Fort VI

I sem lze dojet autem. Vstup je oplocen a fort je zřejmě sporadicky využíván jako sklad a odkladiště staré zemědělské techniky. Exteriéry jsou velmi pěkné a uvnitř se dochovala i část pancéřových dveří. Poškození při ústupu se omezuje jen na levou část kasáren a levou kaponiéru. Když jsme vlezli dovnitř, tak majitel přijel, ale neměl s tím problém.


Šíjová kasárna fortu s trojicí dobudovaných předsíní pro obchranu vchodů.

Pravé křídlo kasáren s kaponiérou a předsíní.

Mohutné betonové stavby na valech – vpravo východ pro pěchotu, vlevo úkryt pro rychlopalné kanóny.

Kapitální poterna do čelní kaponiéry s dvojicí východů.

Sokl pro lěhký kanón v jedné z kaponiér.

Moderní boční kaponiéry se střílnami pro rychlopalné kanóny.

Fort VII

Tento objekt je shodný s fortem VI, jeho význam však byl mimořádně velký, neboť po zrušení výstavby moderního fortu N na něm zůstala obrana celého úseku až k řece Bug. Je v dobrém stavu a kvůli odtěžení zeminy jsou jeho betonové konstrukce odhalené, což je velmi zajímavé. Areál je volně přístupný a dá se parkovat přímo u vchodu.


Na ruině kasáren je dobře vidět tloušťka betonového stropu, zřízeného při modernizaci.

Úkryt pro rychlopalné kanóny je velmi masivní betonová stavba.

Jedna z poteren pod valy fortu.

Čelní kaponiéra. Směrem doleva pokračuje třicet metrů dlouhá opěrná stěna.

Příkop se v čele rozděluje – ke střílnám kaponiéřy a před trojúhelníkový val, který jí chrání z čela.

Boční kaponiéra s trojicí kanónových střílen.

Konzoly pro okap nad stěnou kaponiéry.

Provizorní úkryt v týlu fortu. Stěny byly vylity do dřevěné konstrukce, strop na ocelové profily, používané při stavbě fortů.

Prachárna Terespol

Mohutný betonový sklad munice byl postaven na začátku 20. století a sloužil pro celé Terespolské předmostí. Podél sedmdesát metrů dlouhé týlové stěny byla vedena širokorozchodná vlečka z nedalekého nádraží. Dnes jej spravuje místní spolek zájemců o opevnění a je v něm výstava o pevnosti.


Levá část prachárny s jedním ze dvou vchodů.

Detail nýtované pancéřové okenice. Je vidět čep vnitřního mechanismu závor.

Další objekty v Polsku

Stavba Fortu I se zdržela kvůli nevyhovujícím geologickým podmínkách a projekt musel být přesunut na jiné místo. Měla zde vzniknout nejmodernější pevnostní skupina, složená z trojúhelníkového fortu, tří opěrných bodů, baterií a úkrytů, chráněných společným příkopem. Z betonových konstrukcí rozestavěného fortu zbylo jen minimum a valy byly zlikvidovány, nejvýraznějším pozůstatkem je příkop mezi hlavním fortem a jedním z opěrných bodů.

Baterie pro dalekonosné kanóny Canet ráže 254 mm byla postavena na začátku léta 1915, především pro daleké protibaterijní palby. V době odzbrojování pevnosti už byli Němci tak blízko, že baterie vedla palbu i během postupné demontáže kanónů. Dnes jsou na místě jen kruhové betonové sokly.

Od roku 1914 byla obrana pevnosti zesílena stavbou pěchotních opěrných bodů. Jednalo se o malé forty s úkryty, vylitými z betonu do konstrukce z klád. Některé měly vodní příkopy. V terénu z nich zůstaly jen malé pozůstatky, nejzajímavější je zřejmě výše zmíněný Borek.

Pravý bok standardního opěrného bodu. V kruhovém bočním postavení byla pěchota s kulometem, uprostřed je velký úkryt z betonu, nalitého do konstrukce z klád.

 

BĚLORUSKO

Citadela

Při těžkých bojích a požárech z června 1941 byla zničena velká část kasáren a dalších budov v centrální části, zatímco předmostí utrpěla méně. Podobu areálu dodnes určuje hrdinský kult, vytvořený v letech Sovětského svazu, který přetvořil několikadenní beznadějný boj statečné posádky na mýtus o měsíc trvající obraně.

Dnes již neexistující Brestská brána. Oba boční průjezdy, z nichž jeden sloužil pro úzkokolejnou drážku, vznikly až v letech 1915-16 během německé okupace. V pozadí je vidět devastující účinek moderních zbraní na cihlové klenby.

Východně od pevnosti je velké parkoviště a poté se monumentální branou vstupuje na nádvoří s obřím betonovým pomníkem. Cestou je u prachárny V vystaveno několik zajímavých kusů techniky, například samohybné dělo ISU-152 a tank T-44. V jedné z budov lze navštívit muzeum, které disponuje moderní expozicí, kladoucí důraz na osudy obránců. Jsou zde i zajímavé plány a fotografie, vážící se k historii pevnosti. U Chelmské brány je k vidění polský meziválečný zvedací most a u Terespolské brány zbytky lanového mostu.

Terespolské předmostí se nachází v hraničním pásmu a je přístupné pouze s předem domluvenou prohlídkou. Je ale zcela zarostlé a nejsou zde žádné výjimečně zajímavé objekty. Severní Kobrynské předmostí je nejméně zarostlé a lze si prohlédnout Západní a Východní redutu, jakož i zrekonstruovanou Severní bránu. Volyňské předmostí s Jižní bránou je také přístupné, ale z větší části pokryté hustou vegetací.

Detail Kobrynského předmostí po výstavbě obou redut.

Pozoruhodnou technickou zajímavostí je Brigitský most u stejnojmenné, dnes zcela zničené brány. Byl postaven v letech 1911-13 jako součást pevnostních komunikací a jeho střední část bylo možné zvednout pro proplutí lodí. Během ruského ústupu mostovka shořela, ale poté byla obnovena a rozebrána až po druhé světové válce.

Zničený Brigitský most před západní frontou obranných kasáren.


Poškozená Chelmská brána centrálních kasáren, vybudovaná v novogotickém stylu.

Terespolská brána. Dole jsou vidět úchyty pro odstraněný lanový most, jehož zrezivělá lana dodnes prochází celou konstrukcí budovy.

Jedna z moderních betonových pracháren, které byly rozmístěny po celé ploše pevnosti.

Ruiny malé části obranných kasáren se střílnami pro děla a pušky.

Brigitský most. Uprostřed je jedno ze zařízení pro ruční pohon zvedacího zařízení.

Jižní brána Volyňského předmostí.

Vnitřní stěna objektu Severní brány v Kobrynském předmostí.

Kasárna Západní reduty. Kromě pracháren jde o nejmodernější objekty Citadely.

Fort A

Z nejmodernějších fortů na běloruské straně je nejzachovalejší, i když hodně zarostlý. Pro svou důležitost obdržel fort během mobilizace provizorní strážnice, pozorovatelny a improvizovaný dělostřelecký srub na pravém křídle, který je sice hodně poškozený, ale lze jej identifikovat. Rozlehlé vnitřní prostory byly využívány jako velitelské stanoviště sovětské armády a proto zde zůstaly různě upravené a přezděné vnitřní prostory. Přímo na povrchu jsou tři sruby Molotovovy linie.

Projekt fortu z roku 1912. V šíji jsou dva traditory, na hlavním valu tři pozorovací zvony a před nimi zřejmě dvě dělostřelecké věže (v projektu jsou vyznačeny jen čárkovaně jako možné řešení). (Ondřej Filip 2020)

Skutečný stav v roce 1915. Chybí kasárna, traditory a pravá část úkrytu pod valem. Zvony nejsou osazeny. Poterna do kaponiéry je jen provizorní konstrukce, stejně jako traditor na pravém boku a tři objekty pro obranu vstupu. Tvar valů je jen odhad podle projektu. (Ondřej Filip 2020)


Ruiny improvizovaného traditoru. Stěny byly vybetonovány do bednění z kulatiny.

Střední část čelní kaponiéry. Střílny byly zazděny při přestavbě na velitelské stanoviště.

V kaponiéře se výjimečně dochovalo ocelové schodiště.

Úkrytová místnost s dochovanými ocelovými oblouky. Tato konstrukce bránila prolomení stropu při zásahu těžkým granátem.

Ocelové stropy byly provedeny i v šikmých chodbách. Torzo ventilátoru pochází ze sovětské éry.

Přechod rovného stropu do klenutého. V moderních ruských fortech byly stovky metrů těchto ocelových konstrukcí.

Improvizovaná poterna. Beton byl nalit na dřevěné stěny a pravděpodobně ocelový strop.

Provizorní pozorovatelna. Pozorovací průzor byl vyříznut do traverzy, původně určené pro stavbu fortu.

Fort Z

Fort měl mít atypický lichoběžníkový půdorys s obrovskou oboustrannou kaponiérou na levém nároží a jednostrannou vpravo. V jeho prostoru byl zřejmě těžen písek, protože terén je změněn k nepoznání. Vyčnívá z něj jen čelní stěna úkrytu bez jakýchkoli otvorů a strop levé kaponiéry. U její stěny jsou dva otvory, kterými se dá proplazit do interiéru, který je sice zajímavý, ale kvůli téměř úplnému zasypání objektu je zde extrémní vlhko a zkažený vzduch.


Okraj stropu. V každém zalomení byl jeden kanón. Výjimečně se dochovaly i okapové plechy.

Chodba uvnitř kaponiéry.

Obranná kasárna Ž-Z a prachárna Ž-Z

K objektu kasáren Ž-Z, postavených v letech 1912-14, se dá dojet a jako jediné nemají zarostlé okolí. Objekt sloužil armádě a měl dochované kovové prvky, před několika lety však byly ukradeny. Na obou křídlech jsou hezké pěchotní sruby Molotovy linie. Zajímavě vypadá i sousední prachárna Ž-Z s dělostřeleckými sruby na obou bocích, ale bohužel se ocitla uprostřed nové oplocené výstavby a nedostali jsme se k ní.


Pravá část kasáren. V pozadí je pěchotní srub Molotovovy linie.

Vchod a kaponiéra. Podle velikosti otvoru zde zřejmě byly ukryty lehké kanóny.

Detail okna. Do dvou svislých drážek vlevo a drážky vpravo bylo možné zasunout traverzy nebo kolejnice.

Fort VIII (Fort B)

Dvouvalový fort byl postaven dodatečně v letech 1883-89 a má o něco modernější konstrukci. Po rozhodnutí o jeho začlení do vnějšího prstence byl přejmenován na B a velká část betonových konstrukcí byla nahrazena betonovými, takže se změnil na moderní jednovalový fort. Jednalo se především o velkou kontreskarpovou kaponiéru v čele fortu, poternu pod hlavním valem, sklady munice a tratitor v šíji. Do vypuknutí války však byla realizována zhruba jen polovina prací. V kasárnách fortu dnes funguje soukromá firma, ze sídliště na opačné straně lze sejít do příkopu a dostat se kaponiérou až do poterny pod valem. Ta však navazuje na užívané prostory a je třeba se zde pohybovat nenápadně.


Čelní kaponiéra, postavená během modernizace.

Oblouková chodba pod valem, sloužící jako úkryt.

Obranná kasárna A-B a B-V

Kasárna A-B jsou silně zarostlá. Mají pěkné dekorace a dochovala se zde část pancéřové okenice.


Kaponiéra s neobvyklou dekorací v podobě falešného zdiva.

Detail vchodu a puškových střílen pro obranu týlové stěny.

Kasárna B-V leží v hustém lesíku, kam lze bez problémů dojít. Sloužil jako velitelské stanoviště sovětské armády a dnes je opuštěný. Na valu je hezké pancéřové pozorovací stanoviště.


Uprostřed snímku je vidět snížená část stropu mezi levým křídlem a kaponiérou, sloužící jako parapet pro pěchotu.

Východ z poterny na val a pancéřová pozorovatelna.

Pozorovatelna je osazena samostatně v malém betonovém objektu, což svědčí o její dodatečné montáži.

Detail boční stěny s průzorem. Jak je vidět, byla odolnost proti ručním zbraním dostatečná.

Fort I

Jediný dochovaný polopermanentní fort vznikl v roce 1880 a nemá kasárna ani kaponiéry, jen sklady munice a poterny skrz val. Plánovaná modernizace neproběhla a došlo pouze k osazení dvou pancéřových pozorovacích stanovišť. Před druhou světovou válkou byl na valu v šíji postaven dělostřelecký srub.


Nádvoří fortu se vstupy do poteren pod valem.

Jedna z pancéřových pozorovatelen s ukradeným stropním plátem.

Fort V a prachárna 4

Fort z let 1879-90 byl jen o devět let později modernizován a změně na dvouvalový. Po kompletní přestavbě v letech 1906-12 získal tak kompletní škálu betonových objektů včetně traditoru v týlu, který disponoval osmi kanóny ráže 76,2 mm a osmi kaponiérovými kanóny Nordenfelt ráže 57 mm. Slouží jako muzeum, ale uvnitř je umožněn volný pohyb včetně nebezpečných míst, jako jsou schodišťové šachty bez zábradlí. Na povrchu je vystaveno několik kusů techniky a kanóny z období druhé světové války.

Fort po modernizaci. Stavby jsou vyznačeny v úrovni přízemí, nad nimi je ještě pět úkrytů na valu. (Ondřej Filip 2020)

U přístupové silnice je prachárna 4, původně cihlové stavba, která byla před válkou zesílena betonem. Jedená se o obrovský objekt pro 82 tun prachu a 8000 granátů. Pravý bok vyhodili v roce 1944 do povětří ustupující Němci a tak se tudy dá pohodlně dostat na strop.


Levý bok traditoru. Nahoře jsou střílny pro 7,6cm kanóny, dole pro 5,7cm kanóny blízké obrany. V ochranném uchu jsou pěchotní střílny.

Týlové stěna traditoru s puškovými střílnami. Střílny na obou bocích zároveň nahrazovaly šíjovou kaponiéru

Pravý bok traditoru a za ním hlavní kasárenský budova.

Interiér traditoru při pohledu napříč z pravé do levé kasematy.

Modernizovaná kasárna s kapitální poternou, spojující jej s traditorem.

Kapitální poterna s východy na dvůr mezi kasárnami a čelním úkrytem na valu.

Hlavní val s mohutnými betonovými úkryty pro posádku, munici a rychlopalná děla.

Pozorovací zvon na úkrytu. Připomíná montované konstrukce, ale ve skutečnosti tvoří se stěnami jeden celek.

Interiér pozorovacáho zvonu s trojicí průzorů.

Pohled z ochranného ucha na levý bok čelní kaponiéry.

Další objekty v Bělorusku

Moderní fort Ž jsme sice navštívili, ale nemá to smysl, neboť byl zdemolován a jeho betonové trosky zcela rozebrány. Forty II a IX patřily mezi úsporné polopermanentní forty, ale měly vodní příkop. Nebyl modernizován a nezůstalo z nich téměř nic. Stejně dopadl I dvouvalový fort IV. Fort Graf Berg vznikl jako první v blízkosti Citadely. V roce 1912 v něm byla vybudován obrovský objekt odolné pevnostní chladírny o kapacitě 1600 tun masa a dva milióny konzerv. Fort je dnes v areálu potravinářského závodu a chladírna stále slouží svému účelu. Z fortů B, G, D (původně X), M a E zůstaly jen nepatrné zbytky, částečně vlivem destrukcí a pozdějšího rozšiřování města, u některých z nich je to však dáno i tím, že byly teprve v rané fázi výstavby.

Fort Ž, vyfotografovaný v roce 1915 z ruské vzducholodě Berkut (původně francouzská Clément-Bayard No.1).

 

Okolí polského Terespolu je příjemná lokalita a ubytování jsme si zajistili v nedalekém motorestu Zajazd Kodeński. Zato výlet do Běloruska je pravým byrokratickým dobrodružstvím. Zřízení bezvízové turistické zóny sice proces o něco zjednodušilo, i tak bylo nutné předem vyplnit ne právě jednoduché formuláře včetně celní deklarace osobního automobilu, objednat si ubytování a přes polského prostředníka zakoupit dvě turistické služby, mezi nimiž naštěstí byl i vstup do Fortu V. Přesto trvala hraniční kontrola dvě hodiny a kromě mírné buzerace kvůli několika nevyplněným kolonkám zahrnovala i kompletní osobní prohlídku a zkoumání dutin auta. Pohyb po Brestu už nebyl žádný problém, nikdo si nás nevšímal, natož aby nám dělal jakékoli problémy (a to dokonce ani ve chvíli, kdy jsme se zamíchali mezi pracovní četu vězňů na fortu Z). Při zpáteční cestě se brestský přechod zablokoval úplně a cesta přes jižněji položený přechod trvala sedm hodin. Z toho ovšem nejméně pět hodin padalo na hlavu neschopným polským celníkům.

stav: duben 2019

Foto: O. Filip 2019

Literatura:
Vladimir Orlov: Атлас крепости Брест-Литовск: Том 3. Фортовый период (1876-1915), Fond rozvoje brestké pevnosti, Brest 2017
Twierdza Brzeska
Наследие Брестской крепости
Meridian’28 – Крепости Российской империи

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 25.12.2020 21.46 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Monte Festa

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže