Pevnost Bukurešť
Opevnění: OSTATNÍ   Téma:

(Rumunsko) – Bukurešť
Napsal: O. Filip
objekty: pancéřové forty
Rumunské hlavní město chránilo jedno z nejsilnějších fortových opevnění na světě. Tato neobvyklá pevnost se skládala výhradně z pancéřových fortů staré konstrukce. Návštěva zdejších objektů však není příliš jednoduchá.

Pevnost Bukurešť ležela daleko od hranic a měla hrát úlohu „národního reduitu“, umožňujícího armádě, aby zde přežila útok kteréhokoli potenciálního nepřítele. Mezi ně mohlo Rumunsko počítat v podstatě všechny sousedící státy.

S výjimkou několika předmostí na řece Seret, vybudovaných proti útoku Ruska a jednoho předmostí na Dunaji, byla Bukurešť jediným stálým opevněním, vybudovaným v Rumunsku před první světovou válkou.

Plány na opevnění Bukurešti se objevily již v roce 1866, ale byly odloženy na neurčito. Proces se znovu rozběhl až po roce 1882 pod vedením slavného belgického fortifikátora Brialmonta(1), který již v červnu 1883 představil projekt pevnosti, tvořené 18 velkými a 18 menšími forty s pancéřovými věžemi a děly v otevřených postaveních. Město leželo ve zcela plochém terénu, postrádajícím i jakékoli jiné překážky a proto měly forty vytvořit pravidelný kruh, což nemá obdobu.

Výstavba fortů začala v říjnu 1884, v březnu 1887 však byla přerušena kvůli nebezpečí nových výbušných granátů. Reakcí bylo rozsáhlejší použití betonu, zvýšení síly kleneb a přesun veškerého dělostřelectva fortů do otočných věží. To umožnilo zmenšit kasárna, neboť ubyly obsluhy děl v otevřených postaveních. Došlo také k nahrazení některých plánovaných vnitřních kaponiér odolnějšími kontreskarpovými kaponiérami. Další změny vyvolaly rostoucí náklady i pochybnosti politiků o smyslu opevnění, na což bylo již v roce 1888 reagováno zmenšením plánovaných fortů a vypuštěním jejich reduitů.

Fort 5 Ştefaneşti během výstavby. Do brány je zavedena úzkorozchodná drážka. Přesně proti středu brány je vidět střílna pro 5,7cm kanón, umístěná ve stěně šíjových kasáren.

Výstavba osmnácti menších fortů, označovaných jako mezilehlé baterie (bateriile intermediare), byla zahájena až v roce 1890 a to již podle nových projektů, které byly zhruba dvakrát méně nákladné, než původní. V roce 1893 byl stavebně dokončen poslední velký fort a o rok později i poslední tři mezilehlé forty. O roku 1883 také probíhalo osazování otočných věží, tento proces se však protáhl až do roku 1889 a část věží nebyla nikdy dodána. Forty trpěly řadou nedostatků, měly nedostatečné větrání a vytápění a mnoho příkopů i vnitřních chodeb zaplavovala v období zvýšených srážek voda. Na rozdíl od většiny fortových pevností v Evropě neproběhl žádný pokus zlepšít obranyschopnost výstavbou úkrytů, baterií a jiných objektů v intervalech, v tomto směru tedy byla doktrína stejná, jako u belgických pevností. Celé plánování a výstavba pevnosti proběhla v zaostalé zemi, ve vleku zahraničních odborníků a zbrojovek a výsledek neodpovídal mimořádné výši nákladů.

Na začátku 20. století byla pevnost zastaralá. a do roku 1914 se tento problém ještě prohloubil. Po vyhodnocení poznatků z boje o belgické forty a zjištění, že nejsou prostředky pro vybavení pevnosti moderními prostředky pro pozorování, řízení palby a spojení, bylo rozhodnuto o jejím úplném odzbrojení. Kanóny a houfnice byly demontovány a umístěny na nově vyvinuté lafety, především v případě houfnice se jednalo o těžkopádné konstrukce, které byly použity ve stacionárních postaveních, například v opevněném předmostí Tutrakan na Dunaji. Zajímavé je, že podle bulharských zdrojů se nejméně jedna kořistní rumunská věž pro dva 15cm kanóny ocitla u Varny, kde byla použita jsou součást pobřežní obrany.

Rumunsko vstoupilo do války na straně Dohody až 27. srpna 1916, a to vyhlášením války Rakousku-Uhersku. Hlavním motivem ukončení dvouleté neutrality byl příslib získání Sedmihradska (Transylvánie) s početným rumunským obyvatelstvem. Po počátečních úspěších přešla rumunská armáda na enormně dlouhé frontě do defenzívy a pod náporem německých, rakousko-uherských, bulharských a tureckých jednotek začala ustupovat. Proti Bukurešti vyrazily bulharské a německé jednotky z jihu a pod vedením polního maršála Mackensena ji 6. prosince 1916 obsadily, aniž by byla opevnění jakkoli využita. Rumunské jednotky ustoupily na severovýchod, kde zaujaly obranu na řece Siret. Zde se sice nacházely objekty Opevněného prostoru Focşani-Nămoloasa-Galaţi, avšak orientované proti útoku z opačné strany, tedy z Ruska, které bylo v tuto chvíli nejvýznamnějším rumunským spojencem. Rumunsko v beznadějné situaci, umocněné bolševickou revolucí v Rusku, kapitulovalo 9. prosince 1917.

Typologie fortů

Velké forty byly stavěny podle čtyř základních typových projektů.(2), avšak v praxi vznikly i mezi forty stejného typu rozdíly. Originálním Brialmontových projektům jsou nejblíže pětiúhelníkové forty typu 1 a 2, disponující reduitem, který měl být schopen samostatné obrany. V tehdejší době to bylo poněkud archaické řešení a u pancéřových fortů jiných zemí se téměř nepoužívalo.

Vývojovým mezistupněm byl modifikovaný typ 2, který byl podstatně menší a neměl reduit. Nejmodernější typ 3 o lichoběžníkovém už se podobá se běžným pancéřovým fortům jiných zemí, typ 4 pak byl specifický použitím vodního příkopu a podle dostupné literatury měl mít pancéřové kaponiéry. Hlavní výzbrojí každého fortu měly být dvě nebo tři věže pro dvojici 15cm kanónů (jedna mohla být nahrazena věží pro jeden kanón), doplněné dvojicí věží s 21cm houfnicemi. Blízkou obranu zajišťovalo čtyři až šest výsuvných věží s 5,7cm kanóny a kanóny téže ráže v pancéřových střílnách kaponiér a kasáren.

Malé forty (baterie) byly vždy trojúhelníkové a dělily se do čtyř typů (s dalšími podtypy).(3) Typy 1, 2 a 3 měly věž pro 15cm kanón, dvě věže pro 21cm houfnice a tři výsuvné věže s 5,7cm kanóny. Výrazně redukovaný typ 4 neměl věž s 15cm kanónem a v jedné z podvariant postrádal i malé výsuvné věže.

 

Výzbroj pevnosti

Výzbroj pevnostních objektů byla zdánlivě unifikovaná, neboť jí tvořily pouze otočné věže s jedním nebo dvěma 15cm kanóny, otočné věže s 21cm houfnicemi a výsuvné věže s 5,7 cm kanóny, které doplňovaly 5,7cm kanóny ve střílnách. Po technické stránce však bylo vybavení pestřejší, neboť věže pro 15cm kanóny byly objednány u tří výrobců a houfnicové věže u dvou, přičemž každý z nich dodával vlastní verzi. Většina výzbroje byla instalována v letech 1893-95 a na konci roku 1899 údajně chyběly pouze čtyři věže pro dva 15cm kanóny, 34 věží s houfnicemi a pět věží pro 5,7cm kanóny. Nejhorší situace byla u u 5,7cm kanónů, neboť jich chybělo 250 kusů. Chybějící zbraně už nebyly nikdy objednány, neboť Rumunsko se propadalo do ekonomických problémů. Pro nasazení v polních bateriích mezi forty bylo zřejmě k dispozici jen 60 děl vz. 1891 ráže 10,5 cm a pro případ nouze 1,8cm děla Krupp vz. 1868 z armádních skladů.

Osazování věže vz. 1888 pro 21cm houfnici pomocí dřevěného portálového jeřábu. Nápis na předpancíři uvádí sídlo firmy Gruson (Magdeburg Buckau), výrobní číslo 33 a označení výrobce (Grusonwerke).

Pevnostní prstenec

Prstenec tvoří pravidelná linie 36 pancéřových fortů, přičemž jiné objekty budovány nebyly a sešlo i z plánu propojit forty souvislým příkopem. V celém obvodu se pravidelně střídají velké forty, označené čísly 1 až 18, s menšími mezilehlými forty (bateriemi), které byly označovány podle čísel fortů, mezi nimiž se nacházely (Baterie 1-2 až baterie 18-1) a nazvány vždy dle fortu na jejich levém křídle (např. Baterie 1-2 Chitila). Tyto “baterie” ovšem výzbrojí překonávají i leckteré pancéřové forty jiných evropských států. Dopravu mezi forty zajišťoval speciální železniční okruh o délce 75 km, vybudovaný v letech 1885-90, napojený na civilní železnice a disponující odbočkami do některých vojenských zařízení. Podél železnice vedla i osm metrů široká vojenská silnice.

Schéma pevnosti z rakousko-uherské armádní příručky . O. Filip 2018

Fort 1 Chitila (Typ 1, velký pětiúhelníkový) je opuštěný, avšak velmi zarostlý. Historickou zajímavostí je schůzka, která se zde uskutečnila v roce 1896 a na níž rumunský král Karel I a rakousko-uherský císař František Josef I podepsali dodatek o prodloužení tajné vojenské smlouvy mezi oběma zeměmi. Právě na fortu Chitila byla údajně osazena jediná vyrobená výkyvná věž Saint-Chamond pro dva 15cm kanóny. Dnes je příkop reduitu zatopený a jediný přístup tak zřejmě představuje kovový mostek z čelní strany. Probít se k němu znamenalo překonat smečku psů, záchody bezdomovců a pak se plazit trnitým křovím. Interiér je ovšem patřičně velkolepý, neboť se jedná o jeden ze dvou největších fortů v Bukurešti.


Vstupní část fortu I Chitila, dekorovaná v novogotickém stylu. Celý prostor je bohužel zaplavený.

Bránu zdobí erb Rumunského království. Heslo rodu Hohenzolernů „Nihil sine Deo“ (Není ničeho bez Boha) je již poněkud opadané.

Hlavní vstup do reduitu při pohledu přes úzký příkop, který jej odděluje od zbytku fortu. (JP)

Šachty po vytržených věžích Châtillon-Commentry pro dva 15cm kanóny mají velký průměr i výšku.

V šachtě zůstaly jen drobné zbytky kovových součástí. Uprostřed je zřejmě uchycení hřídele odměrového mechanismu.

V kruhové chodbě kolem základů věže jsou vidět zbytky potrubí a kotev. (JP)

Baterie 1-2 (Typ 1) zřejmě není přístupná, v jedné šachtě jsou drobné zbytky mechanismů věže. Fort 2 Mogoşoaia (Typ 2, pětiúhelníkový) je uprostřed uzavřeného areálu. Baterie 2-3 (Typ 3) je zcela zničená a následující Fort 3 Otopeni (Typ 1, velký pětiúhelníkový) je ve vojenském areálu. Baterie 3-4 (Typ 4, unikátní) je možná přístupná, ale zřejmě zatopená, následující Fort 4 Tunari (Typ 3) je opět ve vojenském areálu.

Baterie 4-5 (Typ 1) je v dobrém stavu a normálně by byla přístupná, jenže v době naší návštěvy byla zcela zatopená a tak jsme pouze fotili její kaponiéru.


Batonová kaponiéra Baterie 4-5 patří k nejmodernějším konstrukcím.

Pokud jde o zaploavení, patří tato baterie patří k nejhůře postiženým. Problémy u mnoha objektů nastaly již v době jejich aktivní služby.

Fort 5 Ştefaneşti (Typ 4, s vodním příkopem) je zřejmě jediný, kde se dochoval větší pancéřový prvek, konkrétně předpancíř věže Schneider pro 5,7cm kanón. Bohužel je v uzavřeném areálu a trvale zatopený. Sousední Baterie 5-6 (Typ 1) byla přestavěna na objekt policie a samozřejmě není přístupná.

Fort 6 Afumaţi (unikátní typ), který byl vybaven třemi největšími věžemi pro dvojici 15cm kanónů, je opuštěný, ale příkopy i kasárna jsou zatopená. Dostali jsme se pouze do části centrálního masivu, který je položen výše.


Šíjová kasárna unikátního fortu 6 Afumaţi jsou bohžel zaplavená.

V interiéru fortu je dobře vidět zděná konstrukce stěn, na něž navazují klenuté betonové stropy. (JP)

Střílny pro obranu týlu měly velmi primitivní provedení. (JP)

Obrovská šachta pro věž Saint-Chamond 2x15cm. DLe literatury byla osezena, ale stupnění betonu vzbuzuje podezření, že je tato část stropu rozestavěná.

Malá šachta pro výsuvnou věž s 5,7cm kanónem. (JP)

Baterie 6-7 (Typ 1) je v poměrně dobrém stavu, ale je v jakémsi soukromém areálu a bylo by nutné se na místě domluvit. Fort 7 Pantelimon (Typ 3) je využíván, a to zřejmě armádou, přístupná by snad mohla být sousední Baterie 7-8 (Typ 1), která je v celkem dobrém stavu. Fort 8 Cernica (Typ 3) je hodně zarostlý a jeho stav neznám, Baterie 8-9 (Typ 3) je zcela zničená. Fort 9 Căţelu (Typ 3) byl dokončen jako poslední v závěru roku 1893. Po dlouho dobu sloužil ke skladování munice a po několika katastrofálních explozích z něj zůstaly jen zbytky.

Baterie 9-10 (Typ 3) je nejlépe přístupná, neboť leží přímo u křižovatky, kde lze zaparkovat. Je zaneřáděná odpadky a posprejovaná, je však podstatně méně zarostlá. Za jejími kasárnami se nachází obrovská ruina novodobé vojenské střelnice.


Brána Baterie 9-10. Ve spodní části levého okna je střílna pro pevnostní kanón.

Detail pancéřové desky střílny pro 5,7cm kanón pro obranu vstupu. Vyřez v levém horním rohu sloužil pro mířidla.

Sál pod šachtou jedné z věží hlavní dělostřelecké výzbroje baterie. (JP)

Fort 10 Leordeni (Typ 3) je asi nejlepším lokalitou z celé pevnosti. Z týlu jsme přes smetiště došli do vchodu a bez problémů vstoupili dovnitř. Interiér je v relativně dobrém stavu a je možné shlédnout obrovské kaponiéry s pancéřovými střílnami pro 5,7cm kanóny.


Šíjová kasárna fortu 10 Leordeni. Modernější forty typu 3 měly střízlivější dekorace než forty typu 1 a 2. (JP)

Sál kasáren se studnou a střílnami pro obranu kapitální poterny.

Na vnitřním schodišti se lze všimnout napojení betonových kleneb na cihlové stěny. (JP)

Příčná chodba mezi věžemi pro 15cm kanóny, napojená na níže položenou kapitální poternu.

Kaponiéra v levém nároží se střílnami pro 5,7cm pevnostní kanóny. Před naší návštěvou jí zcela zakrýval břečťan a vysoké křoviny.

Pancéřové střílny v obou patrech kaponiéry. Strop se propadl v důsledku krádeže traverz. (JP)

Interiér malé kasematy v bastionovém zalomení šíje, jejíž 5,7cm kanón chránil týl fortu.

Detail čepů lafety ve střílně pevnostního kanónu. (JP)

Baterie 10-11 (Typ mixt B) zřejmě není přístupná a totéž pravděpodobně platí o Fortu 11 Popeşti (Typ 3), který je silně zarostlý a zřejmě částečně využívaný. Stejně je na tom i Baterie 11-12 (Typ mixt B). Fort 12 Berceni (Typ 3) pravděpodobně není přístupný. Do Baterie 12-13 (Typ mixt A, unikátní) jsme pronikli po polní cestě zepředu a pak strašnou džunglí k šachtám věží i do části interiéru, ale nemělo to smysl, protože u kasáren jsou jakési sklady, které hlídali psi. K focení tam nebylo nic.

Fort 13 Jilava (Typ 2, pětiúhelníkový) je v nejlepším stavu a jeho povrch je udržován, neboť se nachází v areálu vězení. Kdysi byl brutální komunistickou věznicí a v jeho kasematách živořili političní vězni. Až do své popravy zde byl vězněn i rumunský diktátor a válečný zločinec Ion Antonescu. Dnes jsou vězni v moderních budovách vedle fortu a bylo možné domluvit si návštěvu prostřednictvím facebookové stránky fortu. Průvodce dělá důstojník vězeňské služby a je nutné podrobit se osobní prohlídce. Průvodce byl ochotný, hovořil anglicky a nebyl žádný problém s fotografováním. Prohlídkový okruh vede pouze do reduitu a na jeho povrch a expozice jsou věnovány politickým vězňům.

Pokus o rekonstrukci fortu Jilava, korigovaný dle leteckých fotografií. Skutečnost je nejasná – moderní literatura uvádí dvě věže se dvěma 15 cm kanóny, dvě věže s 21cm houfnicí a 6 věží s 5,7cm kanóny, plánek však ukazuje 12 věží. Rakousko-uherský plán také zobrazuje 12 věží, avšak s jinou kombinací výzbroje a rozmístěním.

Pravý bok fortu Jilava. V popředí je věž pro 5,7cm kanón. Vlevo je vidět okraj reduitu a na valu v pozadí výrazně vyvýšené věže, pravděpodobně stejného typu.


Brána fortu 13 Jilava obestavěná budovami věznice. Nad bránou je funkční strážní věž. (JP)

Detail novogotické výzdoby brány se stylizovanými hlavami šroubů u jména fortu.

Prostor před šíjovými kasérnami. Objekt brány byl vybaven střílnami pro ruční zbraně. (JP)

Příkop mezi reduitem a masivem fortu směrem kolem pravého boku reduitu.

Zalomení, které sloužilo pro ochrannou střílnu, kryjící šíjový příkop reduitu. Zároveň jím vedl průchod na masiv fortu.

Mohutné schodiště v reduitu, umožňující přístup k věžím. (JP)

Objekt s východem na povrch reduitu. (JP)

Detail šachty pro výsuvnou věž s 5,7cm kanónem. (JP)

Věže pro 5,7cm kanóny reduitu byla umístěny poměrně blízko sebe.

Pohled na vzdálený hlavní val, na němž byly další věže a postavení pro pěchotu. (JP)

Týl Baterie 13-14 po obsazení pevnosti německými jednotkami. Uprostřed je věž pro 15cm kanón, vpravo obě věže pro 21cm houfnice, umístěné ve stropě šíjových kasáren. V pozadí je vidět vysunutá věž pro 5,7cm kanón.

Baterie 13-14 (Typ 2) je nejspíše opuštěná, ale Fort 14 Broscărie (Typ 3) je v areálu skladů. Baterie 14-15 (Typ 2) je přístupná a uvnitř jsme viděli mnoho zajímavých detailů.


Tabule nad bránou Baterie 14-15. Cihlové římsy jsou poskládány do zajímavé dekorace.

Kasemata s 5,7cm pevnostním kanónem pro obranu přístupové cesty. Zajímavé je, že i nad ní bylo původně okno. (JP)

Sokl pro nosnou konstrukci výsuvné věže s 5,7cm kanónem. Vlevo je vstupní chodba, v horní části snímku výklenek pro pákové protizávaží.

Mohutná šachta věže hlavní dělostřecké výzbroje.

Fort 15 Măgurele (Typ 3) je uvnitř policejního areálu, Baterie 15-16 (Typ 3) je možná přístupná, Fort 16 Bragadiru (Typ 3) zřejmě nikoli. Baterie 16-17 (Typ 3) je zcela zničená a Fort 17 Domneşti (Typ 3) je ve vojenském prostoru.

Baterie 17-18 (Typ 3) byla bez problémů přístupná a ačkoli povrch pokrývá téměř neprostupná džungle, ale interiér je v dobrém stavu, takže stačí dojít k bráně.


Brána Baterie 17-18 s dochovaným názvem a číslem objektu.

Pancéřová střílna pro 5,7cm kanón Hotchkiss vedle vchodu. (JP)

Východ na masiv fortu mezi dvojicí hlavních věží. Samotné stavební konstrukce jsou v poměrně dobrém stavu.

Fort 18 Chiajna (Typ 3) je opět v nějakém areálu a Baterie 18-1 (Typ 3) je zcela zničená.

Vojenské muzeum

Vojenské muzeum bylo založeno již v roce 1923 a sídlí nedaleko centra. Vnitřní expozice jsou věnovány například ručním zbraním a letadlům, mezi nimiž dominují repliky letounu Coandă-1910 a IAR-80, bitevní letoun IAR-93 Vultur a kosmická loď Sojuz. Famózní je ovšem sbírka techniky, vystavená na rozlehlém nádvoří. Uvidíte zde například tank Renault FT z první světové války, tanky PzKpfw IV, LT-35 a Renault R35 a jediný dochovaný exemplář stíhače tanků TACAM R-2 na podvozku LT-35. Sbírka děl zahrnuje řadu pevnostních zbraní, přestavěných na polní a nepřekonatelnou kolekci kanónů Škoda, počínaje lehkými typy, přes prototyp 21cm moždíře až po dva oba typy 30,5cm moždířů a především 38cm a 42 houfnice. Obě monstrózní zbraně jsou vystaveny rozložené na podvozcích benzínoelektrického vlaku, a to ve verzi s železničními koly, tak jak byly ukořistěny rumunskou armádou na obsazených nádražích. V muzeu lze také levně zakoupit publikace o pevnosti Bukurešť a Opevněném prostoru Focşani-Nămoloasa-Galaţi.

V Bukurešti je také letecké muzeum, které jsme však nenavštívili. V jeho expozici najdete obvyklou směs socialistických letadel a vrtulníků a také proslulou stíhačku IAR-80, jenže i v tomto případě jde o repliku.


V popředí je 5,7cm pevnostní kanón, přestavěný na lehký protiletadlový. Podle tabulky by měl pocházet z věže. (JP)

Věžový 5,7cm kanón, instalovaný na nový sokl. Tato nepříliš mobilní konstrukce byla nepochybně nasazena v opevnění.

Improvizovaný polní kanón s lafetou z kolejnic. Podle svislých čepů lze soudit, že jde o 5,7cm kanón z kaponiéry.

Kanón ráže 5,7 cm na speciální valové lafetě. O použití těchto pevnostních zbraní v Rumunsku nejsou bližší informace. (JP)

Hlaveň 15cm věžového kanónu, instalovaná na kolové lafetě. (JP)

Dvě 21cm houfnice, přestavěné na poněkud monstrózní polní zbraně. (JP)

Detail hlavně houfnice s těsnící koulí, která jasně ukazuje na pevnostní původ zbraně.

Rakousko-uherský 30,5cm moždíř vz. 1911.

Rakousko-uherský 30,5cm moždíř vz. 1916.

Hlaveň 38cm rakousko-uherské houfnice vz. 1916 „Gudrun“. Tato zbraň se posílel na ostřelování italských pancéřových fortů

Lafetový vůz 38cm houfnice. V muzeu jsou dochovány všechny čtyři vozy, na něž se zbraň rozkládala

Lafetový vůz 42cm autohoufnice vz. 1916.

Zajímavé srovnání vývoje francouzské tankové techniky. Vlevo Renault R35, vpravo legendární Renault FT.

Tank LT-35 československé produkce. Na světě se dochovaly jen čtyři kusy.

Stíhač tanků TACAM R-2. Podvozek tanku LT-35 je vybaven kořistním sovětským 7,62cm protitankovým kanónem.

Poznámky:

(1) Henri Alexis Brialmont (1821-1903) byl jedním z nejvýznamnějších světových fortifikátorů. Prosadil polygonální opevnění Anverp a od roku 1860 řídil jeho výstavbu. V roce 1882 odjel do Rumunska, kde vyprojektoval opevnění Bukurešti a v letech 1185-86 vedl slavné zkoušky pancéřových věží na polygonu Cotroceni. Poté řídil výstavbu pevností Lutych a Namur, kde podle jeho projektů vzniklo 21 plně betonových pancéřových fortů velmi pokrokové konstrukce a podílel se též na počáteční fázi opevňování Antverp novými pancéřovými forty. Brialmont byl významným teoretikem, po němž zůstalo rozsáhlé dílo a měl zásadní vliv na prosazení koncepce nejmodernějších betonových fortů s výzbrojí, soustředěnou výhradně v pancéřových prvcích, s kontreskarpovými kaponiérami a betonovými stěnami příkopů.

(2) Typ 1 reprezentovaly dva nejstarší forty 1 Chitila a 2 Otopeni o půdorysu pětiúhelníku a s reduitem, který obsahoval část věží. Výzbroj tvořily tři věže pro dvojici 15cm kanónů, dvě věže s 21cm houfnicemi, pět výsuvných věží s 5,7cm kanóny a třináct kanónů této ráže pro obranu příkopu.
Typ 2 byl též použit pouze u dvou fortů, měl také reduit, ale byl o něco menší a disponoval obranou šíje z bastionově zalomených kasáren. Dvě věže pro dvojici 15cm kanónů a dvě věže s 21cm houfnicemi hlavní výzbroje doplňovalo šest výsuvných věží s 5,7cm kanóny a sedmnáct kanónů této ráže pro obranu příkopu. To ovšem plně platí jen pro fort 13 Jilava, neboť fort 2 Mogoşoaia měl ještě věž s jedním 15cm kanónem.
Modifikovaný typ 2 neměl reduit a jeho představitelem je pouze fort 6 Afumaţi, který měl stejnou hlavní výzbroj jako fort 2 Mogoşoaia, ale pouze čtyři výsuvné věže a třináct kanónů pro obranu příkopu.
Typ 3 je nejpočetnější, neboť do něj patří dvanáct fortů. Jde o modernější stavby lichoběžníkového půdorysu. Základní verze počítala s dvojicí věží pro dva 15cm kanóny, dvěma věžemi pro 21cm houfnice, čtyřmi výsuvnými věžemi pro 5,7cm kanóny sedmnácti 5,7 kanóny ve střílnách. Sedm fortů toto schéma respektovalo, avšak dalších pět se ohledně výzbroje mírně lišilo.
Typ 4 s vodním příkopem byl postaven v jediném exempláři. Fort 5 Ştefaneşti měl nejslabší výzbroj, když disponoval věží pro dva 15cm kanóny, věží s 15cm kanónem, sedmi výsuvnými věžemi pro 5,7cm kanóny a jediným lehkým kanónem, který kryl bránu.

(3) Typ 1 byl použit u pěti baterií, které chránil souvislý příkop. Výzbroj tvořila věž pro 15cm kanóny, dvě věž pro 21cm houfnice, tři výsuvné věže s 5,7cm kanóny a sedm těchto kanónů v kaponiérách. Čelní kaponiéra byla v kontreskarpě, avšak nebyla propojena se zbytkem fortu.
Typ 2 měl stejnou výzbroj jako typ 1 a obvodový příkop, byly však postaveny pouze dva exempláře. Hlavní odlišností bylo použití vnitřní kaponiéry, napojené poternou na šíjová kasárna.
Typ 3 neměl příkop, takže kromě standardní věžové výzbroje disponoval jen třemi 5,7 cm kanóny ve střílnách, určených pro obranu šíje a brány. Vycházela z něj i baterie smíšeného typu A (Tip Mixt A), která měla jednodušší konstrukci a chyběla jí věž pro 15cm kanóny.
Typ 4, realizovaný pouze v případě Baterie 3-4 Otopeni, byl velmi redukovaný, neboť šlo fakticky jen o šíjová kasárna s dvojicí věží pro 21cm houfnice. Jeho variantou byl ještě smíšený typ B, rozšířený o dvě výsuvné věže s 5,7cm kanóny.

(4) Pancéřové věže pevnosti Bukurešť koncepčně odpovídaly starším verzím věží německé a francouzské provenience z doby po přechodu z tvrzené litiny na vrchlíky, lisované z pancéřových desek. Francouzští výrobci dodávali velké nevýsuvné věže klasické konstrukce s obvodovým ložiskem, tehdy ještě tvořeným válci či koly, připevněnými na osách a sám Schneider pak také všechny výsuvné věže s 5,7cm kanónem. Německý Gruson dodával pouze věže s centrálním nosným sloupem pro 21cm houfnice. Veškerá výzbroj kromě rychlopalných kanónů Hotchkiss pro výsuvné věže a kaponiéry byla z produkce zbrojovky Gruson. Verze věží byly následující:
Gruson vz. 1888 pro 21cm houfnici
Châtillon-Commentry vz. 1891 pro 21cm houfnici
Schneider vz. 1891 A pro dva 15cm kanóny
Châtillon-Commentry vz. 1891 B pro dva 15cm kanóny
Saint-Chamond vz. 1891 pro dva 15cm kanóny
Saint-Chamond vz. 1890 pro dva 15cm kanóny (prototyp výkyvné věže)
Saint-Chamond vz. 1891 pro 15cm kanón
Schneider vz. 1891 A pro 5,7cm kanón (výsuvná věž)

 

Bukurešť je z hlediska zkoumání opevnění snad nejhorší evropská lokalita, jíž nemůže konkurovat ani zaminované Sarajevo. Už cesta přes Rumunsko je velmi zdlouhavá, neboť přes Karpaty nevede dálnice, je to však procházka růžovým sadem proti tomu, co zažijete ve městě samotném. Okolí fortů je nepřehledně zastavěné a plné starých plotů, neprostupných porostů, smetišť a smeček zdivočelých psů, kvůli nimž je vhodné pohybovat se ve větší skupině, neboť osamělému turistovi by hrozilo vážné nebezpečí. Forty jsou zaplavené, poničené, vypálené a plné odpadků, přesto však impozantní.

Pevnostní okružní cesta o délce zhruba 70 kilometrů stále tvoří jediný dopravní okruh města a z velké části má původní podobu. Je nutné objet forty během víkendu, kdy je doprava celkem snesitelná a není problém dojde autem až do vojenského muzea. Ve všední dny je to beznadějné, okruh stojí a přitom byste po něm potřebovali najezdit desítky kilometrů. Jedním z důvodů je skutečnost, že křižovatky okruhu a výpadovek, které by v civilizovaném světě musely být řešeny čtyřproudovou mimoúrovňovou křižovatkou, tvoří jen velké plochy rozbitého asfaltu a bláta, kde se jezdí podle práva silnějšího. S ubytováním a stravováním problém není, vše je levnější než u nás a i restaurace na periferii byly kvalitní.

Informace o pevnosti v literatuře jsou nedostatečné, Zřejmě se v nich míchají teoretické projekty a verze fortů, u nichž došlo ke změnám již v průběhu výstavby. Všechny publikované plánky mají jeden původ, a to publikaci z roku 1934, jejíž autor si zjevně nebyl jistý, jak byly věže na fortech rozmístěny a úplně popletl měřítka plánků. Dalším zdrojem je rakousko-uherská příručka z roku 1893, opět plná chyb. Plánky v tomto článku jsou tedy jen přibližné. Mnoho věcí jsem odhadoval a v rámci možností korigoval dle vlastních fotografií a leteckých snímků. Žádná webová stránka, věnovaná pevnosti, zřejmě neexistuje.

stav: květen 2016

Foto: O. Filip 2016, J. Pavel 2016

Literatura:

Cornel I. Scafeş, Ioan I. Scafeş: Cetatea Bucureşti – Fortificaţiile din jurul Capitalei, Sitech, Craiova 2015
Mittheilungen über gegenstände des artillerie-und genie-wessens – Supplemen-heft 11, Vídeň 1893
Bucurestiul meu’drag, č. 11/2012, str. 31-43 (časopis online)
Reptilianul.to Forturile Bucurestiului
Vladimír Kupka: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností, Libri 2005, str. 59-63 (Henri Alexis Brialmont)

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 27.12.2018 15.01 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2018