Pevnost Kladsko
Opevnění: NĚMECKÁ   Téma:

(Polsko) – Kłodzko
Napsal: O. Filip
objekty: bastionová a klešťová opevnění, blokhausy
V Kladsku nejdete výjimečně komplikovanou a výborně dochovanou pevnost, která byla modernizována ještě ve druhé polovině 19. století.

Když rakouská vojska v říjnu 1622 dobyla poničené a vypálené město, tvořila jeho opevnění v podstatě jen středověká hradba a hrad na výšině přímo nad centrem města. Podle některých pramenů byly na jeho severní straně, kde byl příznivý terén pro útok, tři rozestavěné bastiony. Neprodleně byla zahájena výstavba moderního opevnění. Tři severní bastiony byly doplněny dvěma raveliny, zbytek opevnění byl nepravidelný, neboť leží nad strmými svahy. Tyto práce trvaly zhruba třicet let a navázala na ně výstavba opevnění na západní straně pevnosti, trvající zhruba do roku 1740.

Během války o rakouské dědictví oblehli pevnost Prusové, poměrně rychle dobyli město, ale posádka pevnosti vzdorovala ještě více než tři měsíce a vzdala se až 25. dubna 1742 po vyčerpání zásob potravin. Pevnost měla zásadní význam a proto byl povolán generál Gerhard Cornelius de Wallrave, který navrhl její zesílení opevněními převážně klešťového charakteru, typickými pro staropruskou školu. Podle jeho projektu z roku 1743 byla dokončena a zesílena rakouská opevnění na západních a jižních svazích a před klíčovou severní frontu bylo předsunuto zcela nové klešťové opevnění. Zhruba tři sta metrů na sever byla vysunuta Jeřábí reduta (reduta Żuraw), spojená s hlavní pevností krytou cestou. V letech 1750-60 vznikly za severními bastiony kasematové Velké kleště, v nichž byli ubytováni dělostřelci a z jejichž valu bylo možné postřelovat povrch bastionové fronty. Zásadním prvkem projektu generála Wallrave byl velký fort Schaferberg (Owcza Góra, Ovčí hora) na pahorku naproti hlavní pevnosti, který byl ideálním místem pro baterie obléhatelů. Vzniklý fort měl pět kleští a v týlu masivní kasematový reduit, oddělený od zbytku fortu samostatným příkopem. Jeho obranu zesilovaly tři šípy v zemním provedení.

Schéma pevnosti v konečné podobě (po roce 1874) s vyznačením dochovaných a zničených částí. (podklad Geofabrik Topo, CC 2.0, obsah Ondřej Filip 2017)

Během sedmileté války dorazili k pevnosti Rakušané a zahájili pravidelné obléhání, v červenci 1760 se jim nicméně povedlo během nepodařeného pruského pokusu o výpad vzít pevnost ztečí. Úspěch stál útočníky jen 68 mrtvých, protože demoralizovaní pruští vojáci utíkali ze svých stanovišť a houfně se vzdávali. Během tří let, než pevnost dle podmínek mírové smlouvy ztratili, však Rakušané nestihli provést žádné podstatné stavební úpravy.

V roce 1770 začal další fáze modernizace, při níž byly zlikvidovány zbytky hradu a na jeho místě uprostřed pevnosti vznikl obrovský kasematový objekt (Donjon), který vyplnil prakticky celý volný prostor za linií nejstarších bastionů. Došlo též k dalšímu rozšíření opevnění na jižním a východním svahu. Kolem roku 1779 byla zásadně zvýšena obranná hodnota fortu Ovčí hora, když kolem něj vznikla souvislá klešťová fronta, bráněná z kasemat ve vnitřních úhlech kleští. Z její kontreskarpy pak vybíhal rozsáhlý systém minových chodeb. Dva ze tří šípů byly vybaveny kasematovými prostory.

Ani po těchto přestavbách ještě pevnost nezískala definitivní podobu, neboť na přelomu 18. a 19. století došlo k úpravě tvaru starých bastionů hlavní pevnosti a jejich střílen a po roce 1800 též k dostavbě dalších kasáren a dělostřelecké baterie u fortu Ovčí hora. V červnu 1807 zaútočily na město francouzské jednotky a po jejich úspěšném vpádu do opevněného tábora, který ležel jižně od pevnosti, kapitulovala i zbytek obránců. Hned na to však vstoupilo v platnost příměří a Francouzi odtáhli. Reakcí na průběh bojů bylo zdokonalení pásma zemních redut, a to především jižně od města, přičemž ve třicátých letech 19. století byly některé z nich vylepšený dostavbou malých muničních skladů.

Do poloviny 19. století proběhla ještě jedna přestavba pevnosti, a to především v severní části, kde byly upraveny stávající kleště (podle některých pramenů byl značně změně průběh klešťové fronty demolicí menších kleští, podle jiných však měla tato opevnění definitivní podobu již v roce 1808). I na západní straně došlo k úpravám, které daly vzniknout dnešní podobě mohutného kasematového Vysokého redanu. Krytá cesta k Jeřábí redutě byla přestavěna na masivní val, chráněný příkopem a samotná reduta byla zesílena kasematovými objekty.

Ač byly bastionové pevnosti v poslední čtvrtině 19. století již většinou mimo službu, Kladska se to netýkalo. Naopak došlo k další modernizaci, při níž se na valech objevily fortové mříže a duté traverzy se stropem, položeným na vrstvě kolejnic. Z tohoto období pravděpodobně pochází i některé úpravy obranných zdí a budov mezi hlavní pevností a fortem Ovčí hora. V šedesátých letech také došlo k výstavbě odolných kasáren se střílnami ve Vernerově redutě jižně od fortu Ovčí hora. V sedmdesátých letech 19. století byl vybudován tunel s kolejovou svážnicí pro dopravu materiálu z města do hlavní pevnosti. Podobná svážnice, využívající poterny skrz val a zářezu ve svahu, byla zřízena i do fortu Ovčí hora. Strojovna byla ukryta do kasemat staré kaponiéry. Další stavební úpravy byly vyvolány nutností chránit železniční trať, která v šedesátých letech 19. století proťala opevnění mezi hlavní pevností a fortem, což významně zvýšilo strategickou hodnotu pevnosti. Jako poslední vznikly blokhausy u nedalekého železničního mostu.

Svážnice do fortu Schafebrerg. 1 – půdorys strojovny v kaponiéře a poterny skrz val, 2 – řez kaponiérou a poternou s horní stanicí lanovky, 3 – řez šikmým vozíkem s bočním sedátkem pro brzdaře, 4 – transportní vozík a vedle něj podstatně menší vozík pro protizávaží, 5 – transportní vozík seshora (na boku je sedátko brzdaře), 6 – kola lanových převodů ze strojovny do dráhy svážnice, 7 – totéž zboku, 8 – řez kolejové dráhy (vlevo úzké koleje pro protizávaží, vpravo hlavní koleje s kladkou pro lano).

Po více než 250 letech přestaveb tak vznikl neobyčejně komplikovaný systém opevnění, které se téměř zcela dochovalo. Na severní straně najdeme klasické bastiony, raveliny a klešťovou frontu, na západní a jižní straně pak stupňovitý systém nepravidelných prvků, které sice nesou názvy bastion (či půlbastion), redan, kleště, luneta nebo reduta), ale s obvyklými tvary a taktickým významem takových prvků nemají mnoho společného.

Hlavní pevnost

Pevnost prošla rekonstrukcí a je zpřístupněna jako muzeum. Vstup je po schodišti od hlavního náměstí a ačkoli prohlídky chodí s průvodcem, nebyl problém se odpojit a prohlédnout si pevnost individuálně. Přístupná je většina prvků na jižní straně, odkud je výborný výhled na město, nádvoří Donjonu a příkop kolem bastionů i ravelinů. Bohužel zatím není přístupný val Donjonu s úkryty z konce 19. století a pozorovací věží ze 70. let 18. století. Uvnitř Velkých kleští je expozice s plány pevnosti, figurínami vojáků a perfektními modely pevnosti a bojů o bastionové opevnění.

Schéma hlavní pevnosti s vyznačením jednotlivých částí ve stavu po roce 1874 (po dostavbě svážnice). (Ondřej Filip 2017)

Jeřábí redutu (reduta Żuraw) opravuje spolek „Akadamia Przygody“, který vybudoval repliku dřevěného mostu, ale reduta zatím není přístupná. My jsme si návštěvu domluvili a mohli jsme tak vidět neobvyklé prostory této několikrát přestavované pevnůstky. Do příkopu klešťové fronty a navazujícího příkopu směrem k redutě se lze dostat ze silnice, která příkop protíná a rozhodně to stojí za to, protože odtud můžete vstoupit do rozsáhlého systému minových chodeb a střeleckých galerií.


Strážní bastion a brána pro přístup z města. Po hraně eskarpy se táhne fortová mříž, nainstalovaná při poslední modernizaci pevnosti.

Pohled z Vyhlídkového bastionu směrem na Strážní bastion. Vpravo se tyčí Vysoká bastion, vlevo je Nízký bastion.

Pohled na cihlový Bastion zvoník, chráněný valem, který byl zřejmě dosypán později. Zcela vlevo jsou Tumské kleště, kterými prochází cesta z města.

Nejvýše je Donjon s pozorovací věží, pod ním kontrgarda, Vysoký bastion a vyhlídkový bastion, z něhož je snímek pořízen. Je vidět i jedna ze spojovacích hradeb.

Jednotlivé prvky jsou propojeny poternami, často ve výrazném sklonu. Tato vede do Vysokého bastionu.

Detail fortové mříže před vstupem do Donjonu. Mříže toho typu jsou moderním prvkem, který byl používán ještě krátce před první světovou válkou.

Hlavní nádvoří Donjonu při pohledu z rampy, vedoucí k pozorovatelně.

Jeden z úkrytů pro munici a obsluhy, vybudovaných při modernizaci na valu Donjonu. Strop hlavní místnosti je opřen o vrstvu kolejnic.

Stěna Donjonu při pohledu z Velkých kleští.

Horní stanice podzemní svážnice, vybudované v roce 1874 mezi Donjonem a Jabloňovým bastionem. Vyšší klenba vpravo je strop samotného tunelu.

Interiér horní části tunelu, jímž vedla svážnice. Vlevo je schodiště, rovná podlaha je až poválečná přestavba, stejně jako potrubí z kotelny.

Václavův bastion v linii nejstašího bastionového opevnění. Střílny pochází z pozdější přestavby. Tato část opevnění je částečně vytvořena výlomem ve skále.

Vstup do Jeřábí reduty, chráněný střílnami. Tato část byla několikrát přestavována.

Unikátní kasárna Jeřábí reduty, které svou hmotou kryla dřevěný most, tvořící jediný přístup do reduty.

Vnější příkop klešťové fronty s dělovou střílnou. Vlevo nahoře už je krytá cesta a glacis, takže v příkopu jsou vstupy do minového systému.

Opevnění ve městě

Z středověkých hradeb se dochovaly jen zanedbatelné pozůstatky, z novodobého městského opevnění pak jen nepatrné pozůstatky zemních valů v parku. Lépe je na tom opevnění, spojující hlavní pevnost s fortem Ovčí hora, které zároveň chránilo město ze severu. Dochovalo několik střílen v budovách, zbytek Frankenštejnské brány, stěny se střílnami v okolí kostela a Kasáren V a blokhaus Terezské brány nad železniční tratí. Z Celní brány u téže silnice a Železniční brány pod ní však zbyly jen nepatrné pozůstatky.

Celní brána (Schleusen Thor) a Železniční brána pod fortem Schaferberg. Zeď se střílnami vedla od fortu až k řece, kde byla ukončena ocelovou překážkou. (Ondřej Filip 2017)

Dochoval se i zděný objekt Wernerovy reduty jižně od fortu Ovčí hora u ulice Kilińskiego. Nemodernějšími objekty jsou dva cihlové dvoupodlažní blokhausy s betonovým stropem, které bránily železniční most asi 800 metrů severně od hlavní pevnosti. Jsou v dobrém stavu a zvláště jižní objekt má velmi pěkný interiér s dochovanými dřevěnými záchody ve spodním podlaží.


Pohled z hlavní pevnosti s vyznačením objektů ve městě.

Zeď se střílnami mezi domem a svahem k hlavní pevnosti.

Střílny v kasárenské budově č. V, postavené v letech 1748-51. Podél ulice následuje sklad proviantu a nemocnice s kasárnami č. VII.

Boční stěna v brance u Kasáren V. Svislé zářezy sloužily pro dřevěné trámy, mezi něž bylo možné nasypat zeminu a kamení.

Zeď se střílnami jako pozůstatek Frankenštejnské brány.

Blokhaus, který původně tvořil součást Terezské brány. Kvůli palbě do zářezu železniční tratě má extrémní depresi střílen.

Kasárna Wernerovy reduty o rozměru 20×8 m, provedená z pískovcových kvádrů, se značně liší od ostatních staveb. Na boku jsou vidět střílny.

Půdorys Wernerovy reduty na mapě z počátku 20. století s vyznačením budovy kasáren.

Severní blokhaus u železničního mostu.

Horní podlaží blokhausu. Vlevo jsou původní střílny, ostatní jsou zazděné. Strop je opřen o vrstvu traverz.

Jižní blokhaus. Vlevo je zídka se střílnami, chránící vstup.

Jižní blokhaus a stěna se střílnami na opačné straně trati.

Fort Schaferberg (Ovčí hora)

Fort se s výjimkou předsunutých šípů kompletně dochoval, je volně přístupný, ale hodně zarostlý. Kromě kasárenských budov můžete navštívit i kasematy pro obranu jednotlivých úseků klešťového opevnění a rozsáhlý systém minových chodeb pod glacis. Část, kterou jsme prošli, byla v dobrém stavu. Z kolejové svážnice se dochovaly jen malé pozůstatky v podobě zářezu ve skále a poterny skrz val. V prostoru, kde byla strojovna, je jen obvodová zeď a zemina, zřejmě po destrukci stropu. Glacis fortu je pokryto souvislým systémem zákopů z konce 2. světové války.


Jediným pozůstatkem Celní brány je stěna se střílnami, stoupající k fortu Schaferberg, která kolem roku 1820 nahradila původní hradbu.

Jedna ze dvou bran fortu Schaferberg s dekorativními strážními budkami.

Prudce stoupající poterna kolejové svážnice. Na levé straně jsou vidět zbytky schodiště, které vedlo souběžně s kolejištěm.

Dodatečně vybudovaná kasárna v týlu fortu, který disponovala i malou kaponiérou.

Příkop Vysoké koruny v centru fortu.

Kasemata pro obranu jednoho z úseků klešťového opevnění.

Německé opevnění Sudetské silnice

Na horském hřebeni jižně od Kladska se nachází německá opevnění, zajímavá především tím, že kromě postavení na bavorsko-české hranici nebyla hranice s Československem zřejmě nijak opevňována. V oblasti Bystřických hor však vybudována takzvaná Sudetská silnice, která měla údajně sloužit rozvoji turistického ruchu, ve skutečnosti se však jednalo o vojenskou komunikaci, která měla umožnit přesuny v nástupním prostoru pro útok přes Orlické hory. U dvou křižovatek byly kolem roku 1936 vybudovány uzávěry s lehkými objekty, které se však lišily od malých objektů, budovaných po stovkách v tehdejších německých liniích, například na Odře či na hranicích Bavorska. Měly nízkou odolnost a střílny s malými pancéřovými deskami pro kulomety a disponovaly i úkryty pro protitankové kanóny. Byly tak jakousi kombinací strážních postavení a skutečných pevnostních objektů.

V průsmyku u osady Poniatów jsou dva objekty, jižně největší exemplář s trojicí střílen a úkrytem pro kanón, jehož polní palebné postavení se dobře dochovalo. Kanóny byl ukryt v „garáži“, která neměla odolná vrata a teprve vstup z nich do objektu zajišťovaly obvyklé plynotěsné pancéřové dveře. Severně je nejmenší objekt s jednou kulometnou střílnou, který má zasypaný interiér, neboť sloužil jako sklad nebezpečných jedů.

U osady Spalona je další objekt s úkrytem pro protitankový kanón, který byl maskován cihlovými dlaždicemi jako civilní stavba, bohužel v minulých letech byl omítnut a změněn na nevzhledný vodojem. Nedaleko něj je nejhezčí objekt pro dva kulomety, který byl maskován jako domek.


Pohled od postavení protitankového kanónu na sedlo, které protíná „Sudetská dálnice“. Šipka označuje polohu jednostřílnového objektu.

Vlevo jsou vrata pro vjezd kanónu, vpravo rám pancéřových dveří vchodu pro osádku.

Trhání traverz zcela sničilo strop střelecké místnosti. Vpravo je vchod a úkryt pro kanóny.

Objekt ve Spalone s úkrytem pro kanóny a střílnami pro kulomety byl bohužel přestavěn na vodojem, přičemž zaniklo i jeho původní maskování.

Dvoustřílnový objekt ve Spalone. Komínek je součástí falešné maskovací střechy

Detail střílny, jejíž tvar nasvědčuje použití vnotřní pancéřové desky s bočním průzorem.

Kladsko je krásné historické město a za prohlídku stojí i centrum s gotickým mostem ze 13. století a dalšími památkami. Do centra se v podstatě nedá vjet a je nutné parkovat na západním okraji u tržnic. Hlavní pevnost prošla částečnou rekonstrukcí, která je opravována citlivě, bez architektonických exhibic a drahých přestaveb, jaké někdy vidíme v bohatých západních zemích. Naproti tomu u fortu Schaferberg nebyly podniknuty ani základní snahy o konzervaci stavu a odstranění vegetace, která poškozuje zděné části. Velice pěkný je komplex kasáren, skladů a obranných staveb kolem ulice Waleriana Łukasińskiego – od Kasáren V se střílnami až po pozůstatky Frankenštejnské brány a přilehlý areál kostela, jehož obvodová zeď, opatřená střílnami, složila pro obranu severního přístupu do města.

stav: listopad 2015 (Ovčí hora a blokhausy), srpen 2016

Foto: O. Filip 2015, 2016, 2017

Literatura:
M. Wojciechowski: Fortyfikacje poligonalne XIX wieku – Twierdze pruskie i niemieckie
Fort Owcza Góra (výpis z evidence památek)
Zamki Polskie

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 1.10.2017 23.36 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017