Pevnost Kostřín
Opevnění: NĚMECKÁ   Téma:

(Polsko, Německo) – Kostrzyn nad Odrą, Küstrin-Kietz
Napsal: O. Filip
objekty: bastionová pevnost, forty, úkryty
Dnešní „Polské Pompeje“ byly kdysi nádherným městem, obklopeným bastionovým opevněním, k němuž v závěru 19. století přibylo i několik zajímavých fortů.

Opevnění města na soutoku Odry a Varty začal budovat v roce 1527 brandenburský markrabě Jan Hohenzollern, který sem záhy přenesl své sídlo a získal tak přízvisko Jan z Kostřína. Na konci 16. století již bylo město obklopeno hradbami s šesti nepravidelnými bastiony, jimž dominoval velký bastion Krönprinz s dvoupodlažním dělostřeleckým kavalírem. Během třicetileté války, kdy měla většina měst jen staré hradby či provizorní bastiony, se Kostřín díky modernímu opevnění ubránil. V roce 1758 oblehla pevnost ruská armáda, která jej sice nedobyla, ale vnitřní zástavba lehla popelem. Po této zkušenosti město v roce 1806 raději rovnou kapitulovalo a na několik let jej obsadila napoleonská vojska.

Plán pevnosti z roku 1652. Struktura opevnění v této podobě přetrvala i v následujícím století. Soutok Odry a Varty je ještě východně od pevnosti.

Po obsazení města Pruskem probíhalo postupné zesilování opevnění. Nejdůležitějším počinem bylo zajištění obrany nově zřízené železnice přestavbou tří lunet a vybudováním reduitového fortu Neues Werk v šedesátých letech 19. století. S původní bastionovou pevností se dál počítalo a na valech vznikly moderní úkryty a palebná postavení pro kanóny.

Pevnost v roce 1873. V místě soutoku zůstalo jen slepé rameno, neboť Varta obtéká pevnost novým korytem a vlévá se do Odry až západně od města. Starší předmostí bylo proraženo železnicí a přímo na jeho ploše vzniklo Východní nádraží (Ostbahnhof). Obranu na jihu zesilují reduty B, C a D, na severu fort Neues Werk.

Raduit a příkop v šíji fortu Neues Werk. Snímky pochází z meziválečného období, kdy byl objekt ještě ve velmi dobrém stavu.

V roce 1876 byl vyprojektován věnec osmi fortů, který by pevnost změnil na jedno z hlavních opevnění na východě. O deset let později však byla z důvodu umístění v hloubi území deklasována a vznikly zde pouze dva velké a dva menší forty. Modernizační programy zahrnovaly jen menší zesilování stropů betonem, žádné pancéřové pozorovací prvky však osazeny nebyly. Během mobilizace došlo k dalším úpravám objektů a k výstavbě opěrných bodů se standardními úkryty z kombinace cihel a betonu.

Kostřín byl prohlášen za „pevnost“ až 25. ledna 1945, kdy již Sověti 15 kilometrů severně od města překročili zamrzlou řeku a vytvořili předmostí. Posádku tvořily oddíly Volksturmu a policie, se zhoršující se situací sem nicméně byly převedeny jednotky regulérní armády, které se ihned zapojily do bojů v okolí i v ulicích města. Němcům se podařilo stabilizovat frontu na Seelowských výšinách před Berlínem a také udržet koridor do Kostřína, který tak zůstal vklínen mezi sovětská předmostí. Během února se posádka úspěšně bránila čím dál těsnějšímu obklíčení, ale město pod trvalou palbou vyhořelo. Když Němci 19. března stáhli část vyčerpaných jednotek, byl koridor definitně přerušen a protiútok skončil tři kilometry od města, kde zatím pokračovaly zoufalé pouliční boje. Během 28. března se jednotky 8. gardové armády probily Kietzerskou branou a v noci z 29. na 30. března posledních 1300 mužů ustoupilo, aby se pokusilo probít k německým liniím. Linie na Seelowských výšinách však byla prolomena již 19. března a větší německé jednotky tím byly odříznuty od Berlína.

Bastionové opevnění

Z bastionového opevnění se dochovala jen část nejblíže řeky se střemi ze šesti bastionů (König, Brandeburg a Philipp). V průjezdu berlínské brány byla kvalitní informační tabule o historii pevnosti. Z vnitřní zástavby zbyla jen pravoúhlá síť ulic, obklopená téměř rozebranými ruinami domů. Na povrch bastionu König se bohužel nesmí, na ostatních nejsou žádné pozůstatky traverz či úkrytů z doby modrnizace.

Plán města z roku 1921 s tehdy ještě zcela dochovaným bastionovým opevněním.


Východní fronta s Kietzerskou bránou a bastionem Philipp. Batardeau nalevo odděluje příkop od řeky Odry.

Kietzerská brána byla původně jen průchodem pro pěší. Do této podoby byla přestavěna v 19. století.

Bastion Philipp neobvyklého obdélníkového půdorysu se střílnami pro obranu kurtiny a batardeau.

Pozůstatky pravébo boku ravelinu s pěchotními střílnami před Kietzerskou bránou.

Pohled na bastion König. V pozadí je batardeau s půlhruhovým pěchotním postavením pro pro obranu železničního mostu.

Berlínská brána v podobě ze druhé poloviny 19. století, kdy sloužila i pro vjezd tramvají.

Fort Zorndorf (Sarbinowo)

Tento velký dvouvalový fort se poněkud podobá standardním “Biehlerovým” fortů, ale jde o unikátní konstrukci, lišící se především umístěním dvojice kasáren v centru fortu a pod horním valem. Je volně přístupný a díky vzrostlému lesu i fotogenický. Vnitřní prostory jsou v překvapivě dobrém stavu a v kaponiérách se dochovaly spouštěcí pancéřové desky.


Mohutná kasárna pod horním dělostřeleckým valem jsou velmi neobvyklým prvkem.

Interiér kasáren se zničenou podlahou mezi podlažími.

Kasárna ve středu fortu se zbytky bohatých cihlových dekorací.

Kdysi monumentální hala v čelních kasárnách. Dolní poterna vede do čelní kaponiéry, horní do východu pro pěchotu na nízkém valu.

Průjezd valem kapitální poterny spojoval dvory u obou křídel kasáren.

Neobvyklé střílny pro pušky, sloužící k ochraně boční kaponiéry.

Interiér kasematy s puškovými střílnami.

Levá boční kaponéra se střílnami pro revolverové kanóny a pušky.

Interiér kaponiéry. Uprostřed je střílna pro revolverový kanón a nad ní ovládací řetěz krycí pancéřové desky.

Horní okraj spuštěné pancéřové desky ve střílně revolverového kanónu.

Muniční úkryt přídavné boční baterie, umístěné za příkopem fortu na pravém křídle.

Fort Gorgast

Jediný fort na německé straně je podobný fortu Zorndorf, disponuje však vodním příkopem a namísto kaponiér má pouze úkryty pro polní kanóny, které bylo možné vytáhnout do postavení na bastionových výběžcích fortu. Funguje sice jako muzeum, ale uvnitř nejsou téměř žádné exponáty a povrch je zarostlý hustým křovím. K vidění je zde paradoxně méně, než na opuštěném fortu Zorndorf.

Atypický fort Gorgast s vodním příkopem. (O. Filip 2020, podle Marcina Wichrowského).


Blokhaus pro obranu přístupové cesty. Původně byl ze dvou stran kryt záhozem.

Kasárna v centru fortu. Bránou je možné vejít do kapitální poterny a poté do větších kasáren pod horním valem dělostřelectva.

Objekt pro děla v místě kaponiéry. Dochovala se část s latrínami, samotný úkryt je zničený.

Na obou bocích fortu byl v šíji umístěn úkryt.

Forty Säpzig (Żabice) a Tschernow (Czarnów)

Modernější a menší forty byly dokončeny v roce 1890, měly kontreskarpové kaponiéry a na stropech vrstvu betonu. Původně se o nich uvažovalo jako o dělostřeleckých, takže neměly kasárna, nakonec však byly použity jako běžné pěchotní a kasárna byla během mobilizace postavena. Fort Säpzig je v dobrém stavu, ale funguje na něm střelnice a bylo by nutné se domluvit s majitelem. Fort Tschernow je téměř zcela zničený.

Úkryty z roku 1930

K zabezpečení trati do Berlína byly v roce 1930 postaveny dva úkryty, a to na rohové hradbě staré pevnosti a na severním břehu Varty. Každý z nich umožňoval ukrytí dvou družstev pěchoty, které měly hlídat mosty. Šlo o jedny z prvních německých objektů a v té době ještě byly postaveny v rozporu se zákazem budování opevnění.


Severní úkryt u mostu železniční tratě „Ostbahn“ do Berlína.

Dvojice střílen pro obranu vchodu anomálií, která se u pozdějších konstrukcí nevyskytuje.

Cvičný panzerwerk

Západně od fortu Zornorf se nacházelo ženijní cvičiště, jehož součástí byl i cvičný objekt, napodobující svým interiérem objekt německého těžkého opevnění s výzbrojí, umístěnou v pancéřové kopuli. V podstatě jde o maketu menšího „panzerwerku“ z doby před zavedením typových objektů (Regelbau). Je v dobrém stavu a dosti připomíná cvičný objekt, který se dochoval ve VVP Dědice u Vyškova.


Částečně zasypaná týlová stěna objektu s dvojicí vstupů a otvorem, v němž byla imitace pancéřové desky s ochrannou střílnou.

Betonová maketa šestistřílnové kopule 20P7.

stav: říjen 2019

Foto: O. Filip 2019

Literatura:

Thomas Weisbrich: Festung Küstrin
Muzeum twierdzy Kostrzyn
Fort Gorgast

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 13.9.2020 14.02 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže