Pevnost Krakov – forty na levém břehu Visly

(Polsko) – Krakov
Napsal: O. Filip
objekty: forty, pancéřové forty, baterie, blokhaus
Necelé dvě hodiny jízdy od Ostravy leží velká pevnost s desítkami zajímavých a vesměs přístupných objektů. V této části jsou popsána opevnění sektorů III až VI severně od Visly, mezi nimi především modernizovaný fort Tonie s dochovanými věžemi a pozorovacími zvony.

Historie pevnosti

Krakov byl hlavním městem Polsko-litevské unie, ale v roce 1772 byl v rámci třetího dělení Polska připojen k Rakouské monarchii. Po napoleonských válkách vzniklo formálně samostatné město, ale v roce 1846 bylo anektováno a připojeno k Rakousku. Stejně jako Přemyšl bylo město opevněno provizorními šancemi až během krymské války a teprve v 80. letech začala výstavba permanentních fortů.

V širším okolí města došlo v roce 1914 k několika bitvám, ale stalo se tak mimo dostřel pevnostního dělostřelectva. Nejdramatičtější situace nastala na začátku prosince, kdy pevnost, z níž byla odsunuta velká část posádky, začaly obcházet ruské jednotky. Došlo k ostřelování fortu 51 Rajsko a v takto vážné situaci nařídilo rakousko-uherské velení protiútok, podpořený palbou pevnostního dělostřelectva včetně 30,5cm moždířů z fortu Kosciuszko. Útok byl úspěšný a navazující ofenziva zahnala Rusy na východ až k šedesát kilometrů vzdálenému Tarnowu. Poté již zůstala pevnost za frontou a byla důležitým opěrným bodem a zásobovací základnou zvláště po obklíčení a dobytí Přemyšlu.

Typologie fortů

Základní typy stálých fortů byly tytéž, jak jsou popsány v úvodu článku o pevnosti Přemyšl. Po éře dělostřeleckých fortů s otevřenými postaveními pro děla došlo i zde k výstavbě osamoceného fortu pro věže Gruson(1), na rozdíl od Přemyšlu však byl dokončen v plánované podobě. Poté byly postaveny dva jednotné pancéřové forty a jelikož se ukázalo, že ani tudy cesta nevede, pokračovalo se stavbou velkého množství pancéřových fortů blízké obrany, zatímco dělostřelectvo pro daleké palby bylo odsunuto do nesrovnatelně levnějších otevřených baterií. Kromě toho došlo i k modernizaci některých starších fortů, které však obdržely pouze kanóny ráže 8cm, takže byly klasifikovány jako forty blízké obrany.

Od konce 19. století, po přesunu opevňovacích priorit do jiných oblastí monarchie, už žádné větší úpravy neproběhly a pevnost byla schopná obrany pouze proti útočníkům, nedisponujícím těžkými děly. Posledními investicemi bylo několik nejmodernějších pancéřových prvků pro pozorování a kulomety, použitých k zesílení starších objektů a několik traditorů(2). Prakticky až do konce výstavby byly v pro méně ohrožené stěny používány cihly a některé čelní stěny moderních objektů byly kupodivu vyzdívány z pískovce. Ani u moderních objektů by síla stěn a stropů pravděpodobně postačovala jen k ochraně před granáty do ráže 21 cm.

34 Bielany (rozptýlený fort)

Obranný komplex, označovaný též jako fort Krępak, pochází z let 1908-12 a ve skutečnosti nejde o fort, ale skupinu několika baterií a pěchotních postavení, s odolnými kasárnami v týlu a pancéřovou kopulí pro dva kulomety v čele(3). Kasárna jsou dnes uzavřená, čelní část s pozorovacím stanovištěm, valy, objektem pro kopuli a poternou je přístupná. Nedaleko fortu je též velký vybetonovaný podzemní úkryt.

Přibližný plán objektu s hlavními kasárnami, úkrytem, objektem pro kopuli a velkým podzemním úkrytem, dodatečně vyraženým na začátku války. Ondřej Filip 2019

Jediný samostatný objekt s pancéřovou kopulí v Rakousku-Uhersku. Ondřej Filip 2019


Kasárna, umístěná ve svahu daleko v týlu. (JP)

Uprostřed valů pro pěchotu se dochovala plechová pozorovatelna. (JP)

Torzo kopule pro dva těžké kulomety Schwarzlose. Kroužky označují pozůstatek průzoru (vlevo) a střílen s vysokou depresí (vpravo)

Nápis, omylem odlitý vzhůru nohama, označuje „pevné kulometné stanoviště č. 110″, vyrobené pro „Krakovský opevněný tábor“.

38 Skala (starý pancéřový fort)

Jde o jediný exemplář kompaktního „horského“ fortu, vybudovaný v letech 1884-85 na místě staršího polopermanentního objektu. Projektoval jej Daniel Salis-Soglio a koncepčně se podobá jeho slavnému fortu Airolo ve Švýcarsku. Hlavní výzbroj tvořila obrovská věž Gruson z tvrzené litiny pro dva 12cm kanóny, jediná na východě monarchie. Při modernizaci na začátku 20. století dostaly kaponiéry fortu pancéřové desky pro kulomety. Věž byla sešrotována v šedesátých letech 20. století při přestavbě fortu na astronomickou observatoř.


Šíjová kasárna s kaponiérou se značně liší od všech rakousko-uherských fortů. (JP)

Fortová mříž u vstupu na most přes příkop v šíji. Most je ovšem novodobý. (JP)

Pravá boční kaponiéra, upravená pro použití moderního kulometu. (JP)

Kaponiéry obdržely při modernizaci pancéřové desky pro kulomety. Vpravo je střílna pro pušky. (JP)

39 Olszanica (mezilehlý fort)

Tento pěchotní fort je příkladem modernizovaného mezilehlého fortu. Má malá kasárna s betonovým stropem a mělký příkop, bráněný z valu pro pěchotu, opatřeného malým úkrytem. Dnes je v perfektním stavu a slouží jako hostel, kde se můžete levně ubytovat v ložnicích s originálními pancéřovými okenicemi. Povrch fortu je volně přístupný a je zde parkoviště.


Šíjová kasárna jsou jedinou větší stavbou. Obranu zajišťovaly jen střílny v ocelových okenicích a dveřích, které jsou kompletně dochovány. (JP)

Plechové pozorovací stanoviště na valu. (JP)

IS-III-2 (kavernový objekt)

Jedná se o unikátní kaverna se střílnou pro kulomet, přístupnou velmi strmým schodištěm. Do střelecké místnosti je nutné slézt, problémem je však silné znečištění a vypálení objektu, které komplikuje pohyb uvnitř.


Hned za vchodem, umístěným na hraně svahu, je prudce klesající schodiště.

Střílna pro kulomet, vybavená malou pancéřovou deskou, je v rakousko-uherském opevnění unikátní.

41a Mydlniki (mezilehlý fort)

Tento pěchotní fort má jen malá kasárna, je posprejovaný a plný odpadků, ale byla by škoda ho vynechat, neboť je dobře přístupný a zabere to minimum času.


Šíjová kaponiéra se střílnami pro kanóny a pušky. (JP)

43 Pasternik (dělostřelecký fort)

Fort má atypický půdorys, neboť jeho příkop brání pět kaponiér. Je v celkem dobrém stavu a leží v prostoru, který náleží k vojenskému polygonu, nicméně mimo ploty a střežený prostor, tak že jsme jej bez problémů navštívili. Sousední pancéřový fort blízké obrany 43a Podchruście byl zničen explozí a rozebrán.


Střední část hlavního úkrytu. Vpravo je kapitální poterna, vedoucí do šíjových kasáren.

Na obou stranách hlavního úkrytu jsou rampy pro dopravu děl na val. Nahoře je vidět dutá traverza. (JP)

Střílny kaponiéry, v nichž se dochovaly zbytky lafet pro pušky. (JP)

44 Tonie (hlavní pancéřový fort)

Fort vznikl přestavbou jednovalového dělostřeleckého fortu. Po dokončení modernizace disponoval dvěma objekty pro dvojici výsuvných věží M.2 a pozorovací věž, traditorem se čtyřmi polokopulemi pro 8cm kanóny se speciálním pozorovacím zvonem a větším pozorovacím zvonem na čelním valu.

Zjednodušené schéma fortu po dokončení modernizace. V týlu je atypická samostatná kaponiéra. Ondřej Filip 2019

Fort je postupně rekonstruován a příležitostně se zde konají prohlídky, jinak se však do oploceného prostoru nedá dostat. Spolu s fortem Winnica je tím nejzajímavějším, co můžete v Krakově vidět, mimo jiné i kvůli nálezu obou pozorovacích zvonů, které už zloději nestihli odvézt do šrotu.

Traditor s pevnostními děly a zvonem v ochranném uchu lze srovnávat s pozdějšími dělostřeleckými sruby, stále však má část stěn z kamene a cihel. Stěny jsou silné 2,5 metru, u schodiště jen dva metry. Dole vyčnívá plošina pro světlomet a jeho obsluhu. Pro představu o mohutnosti je traditor nakreslen ve stejném měřítku, jako menší objekty. Ondřej Filip 2019


Zářez přístupové cesty. Kasárna tvoří betonové oblouky, jejichž týlová stěna je pouze z cihel. (JP)

Moderní šíjová kaponiéra disponovala dvojicí 6cm kanónů M.99 za velkou pancéřovou deskou.

Čelní kaponiéra je sice betonová, ale zastaralé konstrukce, s velkými okny pro obstarožní kanóny M.75. (JP)

Hlavní úkryt s napojením na betonovou kapitální poternu. (JP)

Detail hlavního úkrytu, jehož dveře jsou vybaveny pancéřovými klenbami. Nahoře je parapet pro pěchotu s výklenky na munici.

V zadní části pozorovacího zvonu je příruba pro napojení na stropní pancíř vstupní chodby.

Bok zvonu s jedním z hlavních průzorů a malým průzorem do týla. Pancíř je velmi podobný kulometným kopulím, ale o něco menší.

Interiér zvonu v němž jsou vidět kruhové otvory pro dlouhé kotvicí šrouby. (JP)

Objekt levé pancéřové baterie je moderní, ale přesto má kamennou týlovou stěnu. Na hraně stropu je parapet pro pěchotu. (JP)

Pancíře z baterie, zleva: vrchlík a předpancíř pozorovací věže, strop výsuvné věže M.2.

Šachta výsuvné věže M.2 s válcem, v němž byla posádka a zbraň a systémem protizávaží. (JP)

Detail protizávěží, složeného z litinových prstenců. (JP)

Systém čtyř kladek pro lana protizávaží se podobá pozdější škodovácké konstrukci dělové věže pro československé opevnění. (JP)

Částečně vysunutá věž M.2. Vrchlík volně leží na válci, aby po jeho zasunutí zůstal opřen o předpancíř. (JP)

Traditor s vytrhanými polokopulemi. V pozadí jsou šíjová kasárna a kaponiéra.

Plechové kryty pro signalizační lampy, vysouvané skrz stěnu.

Z boku traditoru bylo možné vyvézt světlomet na kolejovém podvozku. Jsou vidět i konstrukce plošiny pro obsluhu.

Malý pozorovací zvon, vytržený z traditoru. Jedná se o velmi neobvyklý, možná i zcela unikátní pancéřový prvek. (JP)

44a Pekowice (pancéřový fort blízké obrany)

Fort měl souměrná kasárna se čtveřicí věží pro 8cm kanóny. V době naší návštěvy byl opuštěný, byť ukrytý za velkorysým plotem, který bylo snadné podlézt. Je v dobrém stavu a dochovaly se v něm všechny předpancíře.


Strážnice (blokhaus) u vstupu o fortu se střílnami pro ruční zbraně. (JP)

Kasárna fortu s parapetem pro pěchotu. Přístup umožňovaly dveře s pancéřovou klenbou.

Interiér kasáren s traverzami, které držely strop mezi oběma podlažími.

V pravé části stropu jsou dobře vidět vybrání pro dvojici věží s 8cm kanóny M.94.

Předpancíř věž pro 8cm kanón M.94 s výrazným označením výrobce a rokem výroby 1895. (JP)

Předpancíř otočné pozorovací věže v nejvyšším místě přesně uprostřed fortu. (JP)

45 Marszowiec (dělostřelecký fort)

Fort, nazývaný táž Zielonki, sloužil jako hotel, ale tento podnikatelský záměr zkrachoval. Na místě jsme našli jen hlídače, který nám bez problémů umožnil prohlídku povrchu. Nedaleko fortu je také několik baterií, nejzajímavější je B-4 Marszowiec, ležící přímo u silnice. V roce 1914 tvořily její výzbroj čtyři 12cm kanóny M.71.


Šíjová kasárna betonové konstrukce s cihlovými zazdívkami oblouků. Pancéřová kaponiéra se nedochovala. (JP)

Čelní kaponiéra se střílnami pro kanóny M.75. (JP)

Modernizovaná boční kaponiéra, do jejíchž střílen byly zazděny malé ocelové desky pro lafetované pušky.

Baterie B-4 s úkryty. Vstupy chrání betonový oblouk na vlnitém plechu. (JP)

45a Bibice (pancéřový fort blízké obrany)

Fort je stejný jako 44a Pekowice, ale je dosti zaneřáděny a má zazděnou většinu okenních a dveřních otvorů.


Šíjová kasárna s vystupující částí, na níž byla umístěna pozorovací věž.

Boční východ na parapet a zbytky ocelového ochozu, který umožňoval přesuny za zády vojáků na parapetu. (JP)

47a Wegrzce (hlavní jednotný pancéřový fort)

Jako jediný ze čtyř fortů svého druhu má dochovány pancéřové věže, a to celkem dvanáct kusů věží čtyř typů (dvě pro 15cm houfnice M.94, čtyři pro 15cm moždíře M.80, dvě pro 8cm kanóny M.94 a čtyři pozorovací). Kromě toho má i traditor pro dva 8cm kanóny, kombinovaný se šíjovou kaponiérou. Celý fort zrekonstruovala stavební firma, která v něm sídlila, ale ta již nefunguje a opuštěný fort lze obejít příkopem. Rekonstrukce byla poměrně citlivá, věže jsou však stále zakryté asfaltem a lepenkou.

Postavení pro pěchotu na stropě fortu. Čelní postavení je vyvýšené a přístupné po schodištích, aby krylo nižší stěnu se střílnami, směřující do týla.

Dnes vypadá fort prakticky stejně, pouze postavení pro pěchotu zakrývá moderní nástavba s kancelářemi. Ondřej Filip 2019 (podle M. Mikulského)


Hlavní objekt, obsahující kasárna, kaponiéru, traditor a pancéřovou baterii. (JP)

Šíjová kaponiéra má v horní části traditor s pancíři pro dva 9cm kanóny M.94. (JP)

Detail speciální polokopule pro 9cm kanón. Byla vyrobena v roce 1892 s výrobním číslem 12. (JP)

Podél čelní hrany stropu je rozmístěno osm dělostřeleckých věží a nad nimi čtyři otočné pozorovací věže. (JP)

Interiér věže pro 8cm kanón M.94. Jsou vidět nálitky pro lafetu a zařízení pro aretaci. (JP)

Věž pro 15cm moždíř M.80. Na segmentu vlevo byl uchycen náměrový mechanismus. (JP)

Nejmenší a nejjednodušší byla pozorovací věž, konstrukcí velmi podobná věžím dělostřeleckým. (JP)

Pravé nároží v šíji fortu. Vpravo je vidět boční kaponiéra.

Pravá bok s oboustrannou kaponiérou. Část kontreskarpy je zděná. (JP)

Betonová kontreskarpa čelního úseku příkopu mezi pravou oboustrannou a levou jednostrannou kaponiérou.

Oboustranná kaponiéra s pancéřovými polokopulemi pro čtyři 8cm kanóny M.94.

Levá kaponiéra pro dva 8cm kanóny. K dispozici byly i ochranné střílny. (JP)

Blokhaus

Mezi forty 47a a 47 leží kulometný objekt z roku 1913, jehož zbraně byly chráněny pancéřovými deskami. V kontextu celého rakousko-uherského opevnění jsou takové objekty vzácné a na východě šlo zřejmě o jediný exemplář (ještě propracovanější objekty lze nalézt v bosenskosrbském Trebinje). Hned vedle objektu je dělostřelecká baterie.

Také u tohoto objektu se šetřilo a jeho týlová stěna je jen z cihel. Ondřej Filip 2019


Čelní stěna blokhausu se střílnami pro kulomety. Vlevo jsou okna.

Muniční úkryt baterie B1 pro čtyři kanóny 12 cm M.61. (JP)

47 Lysa Góra (dělostřelecký fort)

Tento starý fort je v uzavřeném areálu, nicméně lze vyfotit alespoň šíjová kasárna. Ta vypadají spíše jako část bastionové pevnosti, neboť jsou provedena z cihel a zalomena do podoby dvou půlbastionů pro obranu šíje.

Následuje pancéřový fort blízké obrany 47 1/2 Sudół, který byl téměř zničen výbuchem a je v katastrofálním stavu.


Celý fort je z cihel a má nepravidelné tvary, jakož i nestandardní rozměry kasáren a místností. (JP)

48 Batowice (dělostřelecký fort)

Fort má velmi pěkné betonové kaponiéry, ale jeho pancéřová šíjová kaponiéra, osazená během modernizace, zmizela už před dlouhou dobou.


Z betonových šíjových kasáren už dávno zmizela pancéřová kaponiéra, osazená před první světovou válkou.

Modernizovaná kaponiéra, vybavená střílnami pro pušky na pevnostních lafetách.

Hlavní výzbroj pravé kaponiéry představovaly pušky ve střílnách, z boku je kryly další puškové střílny v plechové desce. (JP)

Detail boku levé kaponiéry s plechovou deskou, opatřenou střílnami pro dvě pušky. (JP)

48a Mistrzejowice (pancéřový fort blízké obrany)

Fort je sice bez problémů přístupný, ale silně vyplundrovaný.


Strážnice u průjezdu valem k šíji fortu.

Střelecký parapet na levém boku hlavního objektu fortu.

49a Dłubnia (hlavní jednotný pancéřový fort)

Je o něco menší než 47a Wegrzce, neboť měl pouze čtyři věže pro 15cm houfnice M.94, dvě věže pro 8cm kanóny M.94 a tři pozorovací věže. Je také jediným ze čtyř jednotných fortů, který neměl žádný traditor. Kromě vytrhaných věží je v dobrém stavu a příležitostně by se zde měly konat prohlídky. Nebyl problém prolézt plotem a prohlédnout si povrch včetně kaponiér s polokopulemi. Nedaleko fortu je dobře dochovaný muniční úkryt.


Šíjová kaponiéra s puškovými střílnami.

Dvoupodlažní kasárna byla poměrně krátká. Vlevo je vidět betonová stěna se střílnami pro pěchotu, rozmístěnou na stropě objektu. (JP)

Oboustranná kaponiéra s vytrhanými polokopulemi pro 8cm kanóny. Na horní hraně se dochovaly pozůstatky fortové mříže. (JP)

Strop v místě, kde byla situována linie šesti dělostřeleckých věží a nad nimi tři věže pozorovací. (JP)

Muniční úkryt z roku 1914 má o něco větší odolnost než běžné úkryty, budované o několik let dříve. (JP)

49 Krzeslawice (dělostřelecký fort)

Objekt funguje jako muzeum, věnované především odboji, ale je v něm i menší expozice o pevnosti. Proběhla likvidace černých staveb na povrchu, rekonstrukce kaponiér a postupně jsou upravovány příkopy.


Zalomení šíjových kasáren, v němž byly střílny pro obranu šíje.

Čelní kaponiéra se střílnou pro 8cm kanón M.75.

Pravá kaponiéra byla opatřena pouze moderními puškovými střílnami.

Hlavní úkryt před šíjovými kasárnami je poměrně masivní betonová stavba. (JP)

49 1/4 Grębałów (hlavní pancéřový fort)

Tento atypický fort má kromě obvyklé čtveřice věží s 8cm kanóny i mohutný traditor s polokopulemi pro čtyři 8cm kanóny M.94 a v čele příkop s kaponiérou charakteru dutého batardeau. Samotný fort slouží jako jezdecký klub a kompletně opravený traditor coby muzeum opevnění. Návštěvu jsme měli domluvenou, ale v minulosti nikdy nebyl problém s prohlídkou, pokud byl zrovna na místě někdo kompetentní z klubu.


Týl traditoru se střílnou, chránící přístupovou cestu.

Boční stěna traditoru s pozorovacím stanovištěm, čtyřmi polokopulemi a ochrannou střílnou. (JP)

Detail ucha traditoru s otvorem pro výsuvný světlomet a ochrannou střílnou. (JP)

Maketa kasematního kanónu M.94 v pancéřové polokopuli traditoru.

Polokopule z plzeňské Škody z roku 1898 s výrobním číslem 2. (JP)

Kasárna s novodobým oplechováním. Fort má původní okenice se střílnami.

Na stropě jsou zhotoveny makety plechových krytů, které v době míru chránily věže před povětrnostními vlivy. (JP)

Stropní pancíř vstupní chodby do pozorovací věže. Používání pancířů k zesílení stropů bylo rakousko-uherskou specialitou. (JP)

Atypická čelní kaponiéra charakteru dutého batardeau, přehrazujícího celý příkop. (JP)

Fort 49 1/2a Mogiła měl pouze valy a malá kasárna s kaponiérou, podobně jako fort 41a Mydlniki. Kasárna jsou v dobrém stavu, neboť byla nedávno zrekonstruována.

Poznámky:

(1) Věže Gruson z tvrzené litiny, zakoupené v Německu, byly vyzbrojeny rakousko-uherskými 12cm kanóny. Po jednom exempláři bylo osazeno v krakovském fortu 38 Skala, fortu San Rocco v Tridentu a fortu Gorazda v Kotoru. Dvě věže obdržel korutanský fort Hensel. Poté již došlo k přechodu na podstatně menší a levnější věže Škoda.
(2) Traditory, tedy kasematové objekty pro boční palby, byly perspektivním řešením, neboť s poměrně malými náklady zajistily postřelování mezipolí a sousedních objektů. Byly také vhodné pro modernizaci starších fortů. V Krakově vzniklo pouze pět traditorů pro 8cm pevnostní kanóny v pancéřových polokopulích ve vnějším prstenci (47a Węgrzce, 49 1/4 Grębałów, 50 1/2 Barycz, 53a Winnica a 44 Tonie) a čtyři zjednodušené stavby se starými děly téže ráže v prstenci vnitřním (12 Luneta Warszawska, 7 Za Rzeką a dva ve fortu 2 Kościuszko. V Přemyšlu jich bylo podstatně více a některé měly i 12cm kanóny. Jejich modernější varianty z betonu a s pancíři pro moderní děla vznikly v několika alpských uzávěrech a byly plánovány i pro řadu obrovských, leč nerealizovaných fortů v Alpách a na Balkáně. Pancíře se dochovaly pouze v Krakově.
(3) Jde o jedinou kopuli, osazenou na východě monarchie. Její dnešní torzo je spolu s polokopulí fortu Strač v bosenskosrbském Trebinje posledním pozůstatkem po nejmodernějších kopulích a polokopulích pro kulomety s 20 cm silným pancířem ze špičkové oceli P2, schopných odolat i přímému zásahu 30,5cm granátu. Velmi podobnou konstrukci měly i dva pozorovací zvony fortu 44 Tonie, které byly pravděpodobně také jedinými exempláři na východě. V nevelkém počtu byly používány v Alpách a v Kotoru k modernizaci starších fortů, jejichž otočné pozorovací věže měly zcela nedostatečnou odolnost.

Krakov je výborně dostupný po placené dálnici z Katovic. Většina fortů se nachází v lesících mezi ulicemi a je bez problémů přístupná. Zajímavé ubytování nabízí hostel ve Varšavské lunetě a zvláště pak levná ubytovna ve fortu 39 Olszanica. K pevnosti je dostatek informací a dokonce hned tři weby, které obsahují popisy a fotografie hlavních objektů.

stav: květen 2017

Foto: O. Filip 2012 a 2017, J. Pavel 2012 a 2017

Literatura:

Martin Dubánek, Ondřej Filip. Jan Pavel: Pevnosti v bojích Velké války – Východní fronta a Alpy, Mladá fronta, Praha 2017
Vladimír Kupka: Pevnosti Krakov a Přemyšl, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 1999
Rudi Rolf: Festungsbauten der Monarchie, Prak Publishing, Middelburg 2011

Waldemar Brzoskwinia: Fort 44 „Tonie“, Atlas twierdzy Kraków – Tom 16, Městský úřad Krakov, 2003
Waldemar Brzoskwinia: Atlas pancerzy twierdzy Kraków, Część I, Atlas twierdzy Kraków – Tom 16, Městský úřad Krakov, 2003
Krysztof Wilk: Stronghold – Twierdza Kraków
Adam Kurelewicz: Forty CK Twierdzy Kraków
Kaponiera – Twierdza Kraków

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 3.11.2019 11.08 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2019