Pevnost Krakov – vnitřní prstenec a forty na pravém břehu Visly

(Polsko) – Krakov
Napsal: O. Filip
objekty: forty, pancéřové forty, kaverny
V jižní části vnějšího prstence jsou dva forty s dochovanými věžemi. Vnitřní prstenec (noyau) byl z velké části zničen, ale přesto se zde najdou velmi zajímavé objekty, včetně bývalého královského hradu, nově opevněného v polovině 19. století.

Historie pevnosti byla stručně popsána v minulém článku, základní typy fortů pak v článku o pevnosti Přemyšl. V jižní části pevnosti bylo několik dělostřeleckých fortů, které následně doplnila řada malých pancéřových fortů. Na rozdíl od severní poloviny zde nebyly žádné velké jednotné forty.(1)

Linii fortů a baterií vnějšího prstence v rámci modernizace doplnily úkryty pro munici a kavernové úkryty pro polní jednotky, budované až od roku 1914.(2)

Muniční úkryt Kosocice z let 1913-14. Kromě cihlové týlové stěny je zbytek stěn z kamene, strop je betonová deska na vrstvě ocelových nosníků. Ze tří stran jej kryje mohutný zemní zához. Ondřej Filip 2019

 

VNĚJŠÍ PRSTENEC

50a Lasowka (fort blízké obrany)

Jde o moderní objekt v úsporném provedení bez věží, namísto nichž má jen úkryty pro rychlopalné kanóny. Jeho povrch není příliš zarostlý a je celkem zajímavý, nicméně interiéry jsou velmi zaneřáděné.


Kasárna fortu s úkryty pro kanóny na každém křídle. Uprostřed je malá šíjová kaponiéra.

Detail levého úkrytu pro rychlopalné kanóny, které zde nahrazovaly obvyklé věže. (JP)

50 Prokocim (dělostřelecký fort)

Fort není nijak zvláštní, ale byla zde dochována úplně poslední pancéřová kaponiéra v celém rakousko-uherském opevnění. Ačkoli byla pro ochranu zazděna, v roce 2004 i ona padla za oběť zlodějům.

Typový „sponson“ (pancéřová kaponiéra), použitý i na fortu Prokocim. Umožňoval perfektní pokrytí týlu fortu dvojicí moderní těžkých kulometů M.07/12 Schwarzlose na pevnostních lafetách s odměrem 100°. Byl používán výhradně pro modernizace dělostřeleckých fortů pevností Krakov a Přemyšl. Ondřej Filip 2019 (podle Roberta Jurgy)


Šíjová kasárna s pozůstatky pancéřové kaponiéry vedle brány. Pancíř byl nainstalován do nově vybetonované stěny.

Pozůstatky kaponiéry po krádeži. Vnitřní šířka je 220 cm, aby se sem vešly dva těžké kulomety.

Ještě existující kaponiéra v roce 2004. Pancíř je nařezaný, kotvy z betonu ukradené. (Radek Hrabčák)

Pravá kaponiéra s puškovými střílnami a východem do příkopu.

50 1/2 O Kosocice (hlavní pancéřový fort)

Východní fort, dnes často nazývaný 50 1/2 O Barycz („O“ v názvu znamená „Ost“) měl čtyři věže pro 8cm kanóny a v šíji samostatný traditor podobně jako Grabalow. Byl postaven ve složitějším terénu a disponoval příkopem s vyzděnou kontreskarpou. který po modernizaci bránila kaponiéra se dvěma pancéřovými deskami pro 6cm kanóny. Fort byl využíván pro potřeby civilní obrany, což jej uchránilo před devastací, ale bohužel byl zcela zasypán traditor. V čelním příkopu, kam lze dojít po boční cestě, jsou k vidění desky pro kanóny ve dvou verzích. Fort by měl být příležitostně přístupný.


Kasárna z dochovanými plechovými okenicemi.

Kaponiéra v s polokopulí pro dva kanóny. V betonové stěně jsou další střílny pro dva kanóny za pancéřovou deskou.

Detail čelní desky polokopule pro dva 6cm kanóny M.98.

Interiér polokopule se sokly pro kanóny a pozorovacím průzorem. (JP)

Pohled střílnou polokopule do čelního příkopu, bráněného těmito kanóny.

Deska v méně ohrožené steně má jednodušší konstrukci, sokly a střílny jsou stejné. (JP)

50 1/2 W Kosocice (hlavní pancéřový fort)

Druhý fort z této dvojice („W“ v názvu znamená „West“) je sice v celkem v dobrém stavu, ale je uzavřený. Jeho pancéřové věže byly sešrotovány až v sedmdesátých letech.


Také zde se dochovaly okenice. Dekorativní ostění nad okny má jen část fortů. (JP)

51 1/2 Wróblowice (hlavní pancéřový fort)

Původně zde měla být dvojice fortů, ale z finančních důvodů vznikl jen jižní fort, označovaný též jako Swoszowice. Čtyři věže pro 8cm kanóny ani pozorovací věž se nedochovaly, ale jinak je ve velmi dobrém stavu a slouží jako muzeum s vykopávkami z bojišť i exponáty, které se týkají přímo pevnosti. Mimo otvírací dobu se k němu nedostanete, neboť leží v oploceném areálu.

Wroblowice se od standardních fortů liší jen drobnými detaily a také vytvořením podkovovitého valu s pozicí pěchoty pro obranu týla. Ondřej Filip 2019


Všechny parapety kasáren jsou zakryté novodobými střechami.

Moderní deska pro kulometné střílny kaponiér, vystavený v expozici. Značeno „Sch.“ – Schild (štít). (JP)

51 Rajsko (dělostřelecký fort)

Byl vůbec největším z jednovalových fortů a kvůli prudce klesajícímu terénu v týlu nemá příkop v šíji a jeho enormně dlouhá kasárna stojí nad hranou svahu. Jde o jeden z prvních rakousko-uherských betonových fortů a i přes použitý materiál si ještě podržel ozdobnou stylizaci fasád. Stěny a klenby fortu byly poškozeny, když v roce 1909 blesk inicioval explozi blízkého muničního skladu a v důsledku otřesů země došlo k jejich popraskání. Dnes je fort opuštěný a velmi zajímavý, parkovat lze na začátku příjezdové cesty, jen několik desítek metrů od fortu.


Kasárna byla bráněna z dvojice kaponiér, využívajících bastionového zalomení šíje.

Detail plechové krytu malého reflektoru, který sloužil pro osvětlení příkopu.

Centrální úkryt zahrnoval obsahoval i muniční sklady s dva metry silnými betonovými stropy, na nichž bylo pět metrů zeminy. (JP)

Jedna z dutých traverz na valu. (JP)

Na fortu se dochovala dvojice lehkých plechových pozorovatelen, instalovaných při modernizaci.

Kaponiéra se střílnou pro 9cm kanón M.75. Na stěně je pozůstatek po zdi (protipěchotní překážce), odstraněné při modernizaci. (JP)

52a Jugowice (pancéřový fort blízké obrany)

Čtyřvěžový fort z let 1897-98 byl nazýván též Łapianka.V době naší návštěvy velkoryse konstruován na muzeum mládežnického hnutí. Uvnitř byly opravy poněkud necitlivé, ale zvenku vypadá velmi dobře.


Kasárna po rekonstrukci. Plechové střechy, mající napodobit překryty věží, jsou bohužel konstruovány spíše od oka. (JP)

Nad ochozem šíjové kaponiéry jsou vidět vrata a vchod, zesílený pancéřovým stropem.

52 Borek (dvouvalový dělostřelecký fort)

Zcela atypický fort, jehož horní val pro dělostřelectvo není na stropě kasáren, ale před nimi, má dvoupodlažní šíjová kasárna a za nimi samostatnou kaponiéru. Fort je do jisté míry zakonzerován a byla kompletně zrenovována šíjová kaponiéra. Interiér je celkem zajímavý a lze si prohlédnout pancéřové desky pro kulomety v kaponiérách, osazené až během modernizace.


Unikátní dvoupodlažní kasárna s volně stojící kaponiérou. (JP)

Na kaponiéru původně navazovaly zdi a vedle ní byly příkopy s padacími mosty, tyto části však byly odstraněny při modernizaci.

Lehká pozorovatelna byla umístěna na přední část valu a napojena zákopem na postavení pěchoty za parapetem.

Betonová kaponiéra s dodatečně osazenou deskou pro těžký kulomet představuje v evropském opevnění slušný nadstandard. (JP)

V betonu nové střílny je otištěno bednění, které mělo zřejmě působit jako ochrana před odrazem střel. (JP)

Pod deskou byla sokl lafety. Zbraň tak byla oddělena od desky a nehrozil přenos otřesů při zásahu. (JP)

52 1/2 Skotniki (hlavní pancéřový fort)

Fort je rozdělen do dvou částí, označených N (Nord) a S (Süd), vzdálených jen asi 150 metrů a propojených souvislými valy, takže se fakticky jedná o jeden rozprostřený fort. Každá část měla pouze dvě věže pro 8cm kanóny a pozorovací věž. Severní část N má dochovány všechny věže, byť již léta ukryté pod plechovými stříškami, které si lze prohlédnout alespoň zevnitř. Část S věže nemá, ale jinak je v dobrém stavu. Je v nepřístupném areálu, neboť je využívána univerzitou.


Kasárna jsou jedna z nejmenších. Pod špičatými stříškami jsou dělostřelecké věže a vpravo pozorovací věž. (JP)

Takzvané „podium“ pro obsluhu kanónu bylo možné díky šroubovnicovým lištám nastavovat dle výšky obsluhy.

Střílnový otvor s pouzdry pro čepy hlavně. Dole je vidět stropní pancíř vstupní chodby. (JP)

Na horním snímku je výrobní číslo věže. Jak je vidět dole, jsou jím pečlivě označeny i drobné součásti věže.

Detail předpancíře s ozubeným věncem a ložiskovými koulemi, které obíhaly v drážce předpancíře.

Historická fotografie jedné z věží pro 8cm kanón před zakrytím plechem. V pozadí je pozorovací věž. (JP)

53a Winnica („horský“ pancéřový fort blízké obrany)

Byl dokončen v roce 1899 jako poslední z pancéřových fortů. Má dochovány všechny pancéřové prvky a jeho konstrukce je zcela specifická, neboť je chráněn příkopy, vylámanými ve skále s kaponiérou, přístupnou podzemní poternou. V jeho šíji se nachází dvoupodlažní objekt, slučující v nejlepších tradicích rakousko-uherské šetrnosti ve svém nevelkém půdorysu traditor, kaponiéru a strážnici. Jelikož byl velmi dobře zabezpečen před útokem pěchoty, měl posádku pouhých 112 mužů.

Složitý půdorys objektu v šíji. Dole jsou puškové střílny a východ do příkopu, nahoře strážnice s východem ke vstupnímu mostu a traditor. Konstrukce kombinuje beton, cihly a kamenné zdivo ve snaze použít beton jen pro malou část stěn. Strop tvořila betonová deska na ocelových nosnících. Ondřej Filip 2019

Kuriozitou je použití dvou různých verzí věže pro 8cm kanón, když levá věž umožňovala depresi 5°, zatímco pravá věž 10° a proto má viditelný „hrb“ pro závěr kanónu v této maximální poloze. Obě věže byly posledními vyrobenými exempláři svého typu. Fort je v péči sdružení Otwarta twierdza a po domluvě se zde konají prohlídky.

Tento neobvyklý fort má jen malé rozměry, ale jeho objekty v sobě kombinují několik funkcí (kasárna obsahují pancéřovou baterii, šíjová kaponiéra traditor). Ondřej Filip 2019 (podle Krysztofa Wielguse)


Týlová stěna objektu v týlu. Vpravo je východ ze strážnice. Méně ohrožené stěny jsou z cihel a mají velká okna.

Betonová stěna s polokopulemi pro 8cm kanóny M.94. Dole jsou puškové střílny kaponiéry. (JP)

Polokopule „dlouhého“ typu, vyrobená v roce 1899 pod č. 12. Číslo „2 x 18″ udává odměr od osy střílny.

Nevelká kasárna měla souvislý ochoz pro přesuny pěchoty. Komín je pozdější dostavbou.

V popředí je věž pro 8cm kanón M.94 ve verzi s vyšší depresí, za ní plošší věž s nižší depresí a vlevo pozorovací věž. (JP)

Pancéřový strop vstupní chodby do věže nese stejné výrobní číslo, tedy „S73″. (JP)

Poterna do čelní kaponiéry, vylámaná ve skále.

Neobvyklá kontreskarpová kaponiéra s puškovými střílnami, světlomety a nouzovým východem.

53 Bodzów (mezilehlý fort)

Na pahorku, vypínajícím se zhruba 60 metrů nad hladinou Visly, vznikl v roce 1887 provizorní dvouvalový fort. Teprve v letech 1913-14 byl nahrazen pěchotním fortem maximálně úsporného provedení, který disponoval pouze dvojicí malých kasárenských bloků s kaponiérami a několika úkryty. V jeho okolí pak vzniklo nejméně šest kavernových úkrytů. Fort byl z velké části rozebrán po druhé světové válce v rámci nesmyslné akce pro získání cihel. Zbytky jsou volně přístupné.


Ruina jedné z kasárenských budov s troskami kaponiéry v pozadí. (Jakub Hałun, CC 3.0.)

úkryt Kostrze

Tento podzemní systém o celkové délce 135 metrů je výjimečný tím, že je vybetonovaný. Má dva vchody a celkem čtyři sály.


Sál a jeden z východů. Kaverna je výjimečná tím, že je celá vybetonovaná. (JP)

Původní tabule s rokem výstavby, názvem a označením stavitele: „C.a.K. ženijní rota 1/10″ – nadporučík Weiss a poručík Kazubski.

VNITŘNÍ PRSTENEC

Na rozdíl od Přemyšlu, kde noyau vzniklo spojením nově vybudovaných polopermanentních fortů a baterií souvislým zemním valem, existovalo v Krakově souvislé opevnění na levém břehu Visly již od roku 1866. Jeho součástí byly nově nasypané bastiony, reduitový fort III Kleparz i upravený královský hrad Wawel. Před něj pak byly předsunuty samostatné reduitové forty(3) a obrovský bastionový fort 2 Kosciuszko. Na pravém břehu bylo jen nepříliš rozsáhlé opevnění s dvojicí maxmiliánských věží.

Letecký snímek dne již zcela zničeného reduitového fortu 9 Krowodrza. Je vidět obrovský reduit, rozlehlá šíjová kaponiéra a dvojice „kočičích uší“, tedy dvojitých kaponiér.

Kolem roku 1907 byla zahájena stavba nového noyau, podstatně rozsáhlejšího než původní obranná linie, a to především na pravém břehu Visly. Nové valy propojily předsunuté reduitové forty včetně fortu 2 Kosciuszko a maxmiliánských věží 31 Sw. Benedykt a 32 Krzemionki do souvislé linie. Doplnila jí řada malých pěchotních fortů s betonovými úkryty a brány s blokhausy. Výsledná obranná linie byla barvitou směsí objektů, vzniklých během šesti desetiletí, nicméně byla podstatně lépe vybavená, než v Přemyšlu a disponovala velkým množstvím úkrytů a kasematových objektů.

Tři velké reduitové forty vnitřního prstence (9 Krowodrza, 15 Pszorna a 17 Luneta Grzegórzecka) byly zničeny nebo z nich zůstaly jen nepatrné pozůstatky. Stejně dopadl i unikátní fort 33 Krakus, který podobně jako Kosciuszko obsahoval obrovskou starší mohylu a nádherná novogotická odolná kasárna. Neuvěřitelnou událostí byla nelegální demolice památkové chráněných betonových kasáren fortu N-10 Prądnik Biały v roce 2018, které byly ve velmi dobrém stavu.

2 Kościuszko (polygonální fort)

Tato obrovská stavba z let 1850-55 sloužila jako jakási citadela pevnosti. Polygonální obvod se skládal ze tří bastionů a obrovských obranných kasáren s kaponiérami. Kuriozitou je 35 metrů vysoká mohyla, tvořící střed fortu, vybudovaná polskými vlastenci tři desetiletí před vznikem fortu k uctění revolucionáře Tadeusze Kościuszka. Po výstavbě fortu dovolila rakousko-uherská správa vstup veřejnosti na vrchol mohyly a teprve během války zde byla zřízena provizorní pozorovatelna. Po druhé světové válce byly zlikvidovány bastiony a dochovala se pouze kasárna. Ve fortu se dnes nachází několik expozic, mezi nimi i moderní a zdařilá část o opevnění Krakova.

Letecký pohled z dvacátých let 20. století. Tři velké bastiony jsou ještě zachovány, stejně jako malé „raveliny“ mezi nimi. V obou krajních bastionech jsou vidět velké reduity se střílnami pro kanóny.


Obrovská bastionová kaponiéra fortu se střílnami pro 9cm kanóny M.75. V nároží je arkýř pro obranu stěny.

Za dvojicí horních střílen na levé straně snímku se ukrývá nový traditor, zřízený před 1. světovou válkou. (JP)

Monumentální budova obranných kasáren, postavená v novogotickém slohu.

Rekonstrukce postavení pro pěchotu se střílnami pro pušky a protišrapnelovou stříškou, které vzniklo při aktivaci fortu.

Kościuszkova mohyla o výšce 34 metrů ční uprostřed fortu. Jeho stavba začala až 27 let po dokončení mohyly. (JP)

brána Bielany

U hlavní silnice pod fortem 2 Kościuszko najdete pozůstatek brány v podobě moderního úkrytu, který sice není přístupný, ale zvenčí se na něm dochovalo ocelové strážní stanoviště. V okolí fortu je i několik dalších objektů bran (viz mapa).

Strážnice měla betonovou čelní a boční stěnu, strop je z betonu na ocelových profilech. Obranu zajišťovaly střílny pro pušky a vyčnívající pancéřové strážní stanoviště. Ondřej Filip 2019


Objekt strážnice s původními dveřmi a pancéřovým stanovištěm pro ochranu brány. (JP)

Stanoviště neslo čepy brány a díky dveřím se do něm mohl strážný rychle ukrýt a zahájit palbu z pušky.

7 Bronowice (reduitový fort)

Vznikl v letech 1864-65 a jde o masivní stavbu s obrovským reduitem a dvojicí kaponiér. Před první světovou válkou byl v levé části šíje postaven betonový traditor pro dva kanóny a do původních prostor vestavěna bezpečná přístupová chodba s několika místnostmi. Fort je v oploceném a střeženém areálu vojenských skladů a navštívili jsme jej v rámci zvláštní prohlídky, zařízené našimi polskými kolegy.


Brána na dvůr mezi reduitem a valem s jednou ze dvou kaponiér reduitu, které bránily šíji.

Interiér betonového traditoru s jednoduchými střílnami pro 9 cm kanóny M.75 a pozorovacím průzorem.

Místnosti a chodby k traditoru byly opatřeny betonovým stropem na traverzách, týlové stěny byly z cihel. Je vidět mechanismus ovládání větracího otvoru.

Pohled na moderní traditor z hlavního příkopu fortu. (JP)

12 Luneta Warszawska (reduitový fort)

Reduitový fort 12 Luneta Warszawska z let 1850-55 byl později napojen na souvislé noyau pevnosti. Před první světovou válkou byl i zde postaven betonový traditor. Reduit dnes slouží jako hostel, povrch fortu je vyčištěný a lze si projít kontreskarpu a vnitřní příkop mezi valem a reduitem.


Brána fortu vlevo od reduitu. Podsebití na bránou je sice novogoticky dekorativní, ale bylo funkční.

Souměrnost fortu zachovávala tato falešná brána vpravo od reduitu. Dveře byly vybourány až dodatečně. (JP)

Mohutná šíjová kaponiéra se střílnami pro kanóny.

Betonový traditor pro dva 9cm kanóny M.75 na levém nároží v šíji fortu. (JP)

Dvojitá boční kaponiéra, typická pro starší rakousko-uherské forty, nazývaná podle půdorysy „kočičí uši“.

III Kleparz (reduitový fort)

Vznikl až v letech 1860-66 v podobě typické pro zdejší reduitové forty, tedy s velkou šíjovou kaponiérou a „kočičíma ušima“. V roce 1888 prošel nevelkou modernizací, spočívající ve zřízení traverz mezi pozicemi děla na valech. Od roku 1909 byl používán už pouze jako sklad a kasárna. Dochoval se v poměrně dobrém stavu.


Brána do šíjové kaponiéry, chráněná z obou stran půlkruhovými výstupky se střílnami. (Zala, CC 4.0.)

Jedna z bočních kaponiér o půdorysu „kočičích uší“. (Zala, CC 4.0.)

31 Sv. Benedykt (maxmiliánská věž)

Nádherný exemplář maxmiliánské věže vznikl v letech 1853-56 na půdorysu pravidelného šestnáctiúhelníku. Dnes je fort opuštěný a uzavřený, nicméně se nachází se v parku, takže není problém si jej prohlédnout zvenku, byť je nutné prolézt dírami v plotě. Plány na jeho přestavbu na moderní kancelářskou budovy byly naštěstí shozeny ze stolu.


Vchod do fortu, chráněný stěnou se střílnami a arkýři pro obranu prostoru vedle brány. (JP)

Čelní část fortu s dělovými střílnami ve dvou úrovních. Spodní jsou zvětšené, aby sloužily jako okna.

Wawel

Wawel byl královským sídlem již od 11. století, podobu opevnění však nejvíce ovlivnila přestavba za vlády Jagellonců v 15. století, kdy vznikly charakteristické věže se střílnami pro děla. V letech 1791-93 byl Wawel obklopen klešťovým opevněním, které se z velké části dochovalo a posloužila i pro rakouskou obranu. Když v roce 1846 Rakušané město obsadili, zřídili na hradě kasárna a zrekonstruovali opevnění tak, aby mohlo sloužit především pro obranu před případným povstání. Z toho důvodu vznikly dlouhé úseky stěn s puškovými střílnami a na straně obrácené k městu dvě velké kaponiéry.


Strana přivrácená k řece je chráněna nepravidelným klešťovým opevněním.

Kasematy se střílnami a baterie v horním podlaží bývalého paláce pochází z modernizace.

Strážní věžička se po zvýšení hradeb ocitla pod hranou nové eskarpy.

Nová stěna se střílnami, chránící hlavní vstup do pevnosti.

Východní kaponiéra s typickými okenicemi dělových střílen, které umožňovaly palbu z pušek.

Západní kaponiéra je z větší části cihlová. Pro obranu stěn sloužily arkýře.

Poznámky:

(1) Část modernějších pancéřových fortů s výzbrojí ve věžích pro 8cm kanóny byla řazena mezi forty „hlavní“ (Hauptfort), zatímco zbývající byly označeny za „mezilehlé“ (Zwischenwerk). V obou případech mohlo jít o forty se čtyřmi věžemi, hlavní forty však měly větší kasárna a často též traditor s 8cm kanóny v pancéřových polokopulích. Na rozdíl od hlavních jednotných fortů však byly traditory budovány jako samostatné objektyv týlu za kasárnami. Některé hlavní forty se skládaly ze dvou částí, s celkem šesti (50 1/2 Kosocice) nebo čtyřmi věžemi (52 1/2 Skotniki). Ve druhém případě byly obě části propojeny souvislým valem a příkopem. V případě fortu 51 1/2 Wróblowice se zase jedná o jeden z plánované dvojice objektů.
(2) Kavernové úkryty měly podobu dlouhých chodeb s několika východy, vchody tvořil jen betonový portál s dveřmi. Úkryty neměly zalomené vstupy či střílny pro jejich obranu. Část chodeb byla vybetonovaná, ale většinou šlo jen o hrubý výlom ve skále. Vůbec nejrozsáhlejší jsou úkryt u fortu Bodzów – Wielkanoc s 300 metry podzemních prostor, mezi nimiž jsou i čtyři sály a Bodzów s 265 metry chodeb a sálů. Kavernové úkryty ve skalách se dochovaly, ale několik systémů v menší hloubce, zřejmě zpevněných jen výdřevou, se zcela zhroutilo. Stejně koncipované úkryty byly budovány v Předmostí Bratislava, kde jich je ještě větší množství.
(3) Charakteristickým znakem těchto raných fortů je reduit, tedy mohutná kasematová stavba v ose fortu, nejčastěji kruhová či podkovovitá, oddělená od zbytku fortu vlastním příkopem. Sloužila jako kasárna a zároveň místo odporu v případě dobytí valů fortu, ve stěnách a na stropě reduitu mohla být umístěna děla. Tyto forty byly budovány především od čtyřicátých do šedesátých let 19. století, s rostoucími výkony dělostřelectva se ale ukázalo, že jejich stěny jsou příliš zranitelné a také úspěšný ústup posádky po dobytí zbytku fortu je spíše jen teorií. Proto začala být budována obdélníková šíjová kasárna, obsypaná silným zemním záhozem, což dalo vzniknout klasickým dělostřeleckým fortům. Jen výjimečným výstřelkem byly reduity v obrovských pancéřových fortech z osmdesátých let 19. století, postavených v Bukurešti. Olomouc, jediná fortová pevnost na našem území, se skládá právě z reduitových fortů.

 

stav: květen 2017

Foto: O. Filip 2012 a 2017, J. Pavel 2012 a 2017

Literatura:
Martin Dubánek, Ondřej Filip. Jan Pavel: Pevnosti v bojích Velké války – Východní fronta a Alpy, Mladá fronta, Praha 2017
Vladimír Kupka: Pevnosti Krakov a Přemyšl, FORTprint, Dvůr Králové nad Labem 1999
Rudi Rolf: Festungsbauten der Monarchie, Prak Publishing, Middelburg 2011
Waldemar Brzoskwinia: Fort 44 „Tonie“, Atlas twierdzy Kraków – Tom 16, Městský úřad Krakov, 2003
Waldemar Brzoskwinia: Atlas pancerzy twierdzy Kraków, Część I, Atlas twierdzy Kraków – Tom 16, Městský úřad Krakov, 2003
Krysztof Wilk: Stronghold – Twierdza Kraków
Adam Kurelewicz: Forty CK Twierdzy Kraków
Kaponiera – Twierdza Kraków
Piotr Leonowicz: Fortyfikacja Walcząca – tradytory krakowskich fortów

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 26.11.2019 18.16 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2019