Pevnost Nisa
Opevnění: NĚMECKÁ   Téma:

(Polsko) – Nisa (Nysa), Otmuchów
Napsal: O. Filip
objekty: bastionové opevnění, forty, lehké objekty
Nisa patří spolu s Kladskem k nejlépe dochovaným pevnostem ve Slezsku a jsou zde k vidění objekty z období dvou století.

Výstavba bastionového opevnění města, ležícího na toku Kladské Nisy, začala na konci 16. století, kdy ještě bylo součástí Českého království. Ve druhé polovině 17. století proběhla přestavba do podoby pevnosti s deseti bastiony dle zásad staroholandské školy. Kromě zemních bastionů měla pevnost pouze krytou cestu se shromaždišti a několika lunetami.

Pevnost Nisa v roce 1741. O. Filip 2018

Během První slezské války oblehli Prusové Nisu již v lednu 1741, ale neměli dostatek sil ani na úplné obklíčení, natož na útok. V silným mrazech sice zamrzly vodní příkopy, ale velitel nechal polévat valy vodou a tím vznikla nepřekonatelná překážka. Prusové se pokusili demoralizovat obránce krátkým ostřelováním, na nějž spotřebovali necelé dva tisíce koulí a granátů. Zažehli tím požáry, ale ty byly rychle uhašeny a pevnost odolala. Teprve v březnu přistoupili k regulérnímu obléhání, ale kvůli situaci v poli jej museli přerušit a vrátili se až v říjnu, když se jim povedlo zahnat rakouské polní armády na Moravu. Během 30. října zahájili silné ostřelování z těžkých děl a již následujícího dne se posádka za čestných podmínek vzdala.

Výrazné zesílení opevnění proběhlo vletech 1742-56 dle projektu Cornelia von Walrawe a zahrnovalo především předsunutí souvislé a do hloubky členěné klešťové fronty před staré bastiony a výstavbu pětiúhelníkového fortu Preussen s navazujícími opevněními na severním břehu řeky. Základní kámen fortu položil dne 30.5.1743 osobně král Fridrich II. Zřízení velkého fortu na strategicky důležité pozici vně bastionového opevnění bylo stejně jako v Kladsku projevem Walraweho progresivního myšlení. Výstavba byla patřičně drahá, jen v letech 1742-44 to obnášelo téměř milión tolarů (12,2 tuny stříbra). Walrawe si z „ušetřeného“ materiálu postavil honosné sídlo a to se stalo spolu s podezřelými styky s nepřátelskými mocnostmi příčinou jeho pádu, který skončil doživotním uvězněním.

Nová opevnění byla vybudována právě včas, neboť již v roce 1758 přitáhli během Sedmileté války Rakušané, leč neuspěli. V letech 1767-91 proběhla další etapa prací, při níž vznikla bastionová Jeruzalémská hradba, která zabezpečila prostor mezi západním okrajem fortu Preussen a řekou a také Vysoká hradba s pěti bastiony východně od fortu. Přitom bylo dbáno zkušeností, získaných z rozmístění rakouských obléhacích baterií.

Pevnost Nisa v roce 1815. 1 – Králičí reduta, 2 – Vysoká baterie, 3 – Jeruzalémská reduta, 4 – Fort Bombardier, 5 – Kardinálské reduta, 6 – Kapucínská reduta, 7 – reduta Scharnhorst. O. Filip 2018

V roce 1807 oblehla pevnost napoleonská vojska a intenzivně ji ostřelovala, což mělo za následek těžké poškození celé vnitřní zástavby. Nedostatečně vybavení a vyzbrojení obránci pevnosti se nicméně vzdali až po 114 dnech, když jim začaly docházet zásoby potravin a munice.

Těsně před prusko-rakouskou válkou vzniklo v předpolí několik provizorních fortů, které byly v sedmdesátých letech 19. století přestavěny na permanentní dělostřelecké forty podle projektů generála Pritwitze. Netvořily však souvislý prstenec a byly blízko města, takže roli hlavní obranné linie stále plnily bastionové hradby. Následně došlo i k rozsáhlé modernizaci bastionových opevnění zabudováním muničních skladišť a dutých traverz do stávajících valů, čímž byla Nisa na rozdíl od okolních slezských pevností posunuta na „fortový“ standard. Kvůli výstavbě železničního uzlu v prostoru východní části bastionového opevnění centra musela být vybudována zcela nová linie bastionů na východním okraji města, které byly na svou dobu značným anachronismem.

Pevnost Nisa v roce 1877. 1 – Králičí reduta, 2 – Vysoká baterie, 3 – Jeruzalémská reduta, 4 – Fort Bombardier, 5 – Kardinálské reduta, 6 – Kapucínská reduta, 7 – Nový šíp. O. Filip 2018

Pevnost byla zrušena v roce 1889 a objekty byly postupně měněny na sklady, dílny a vězení (během první světové války byl ve fortu Preussen vězněn i pozdější francouzský prezident de Gaulle). Do současnosti se dochoval jen jeden bastion původního rakouského opevnění, větší část vnějších bastionových hradeb, fort Preussen a Bombardier, několik redut a všechny forty z 19. století, z nichž některé byly v posledních letech zrekonstruovány.

Přibližné znázornění dnešního pozůstatků pevnosti. Nejsou vyznačeny průjezdy komunikací a menší poškození valů. O. Filip 2018

Jádro pevnosti

Rakouský bastion Sv. Jadvigy (v pruské pevnosti Bastion X) si zachoval svou zemní formu ze 17. století, nádvoří však lemují pruské kasematní objekty z let 1771-74. Je kompletně opravený a uvnitř kasemat je muzeum pevnosti a restaurace.

Jeruzalémské hradby měly složitou strukturu s masivními umělými valy, které chránily dělostřelecké objekty a s rozsáhlým podzemím, jehož součástí byly nejen minové chodby, ale i spojovací galerie mezi Králičí redutou a příkopem pod Vysokou baterií. V jejich týlu byly ještě vnitřní hradby, ležící poblíž řeky, ale z nich zůstaly jen drobné zbytky.

Vysoká baterie vznikla na strmém pahorku, v místě zemní reduty z roku 1758 a dokončena byla v roce 1774, po zdrženích způsobených sesuvem terénu. V roce 1878 byla zmodernizována.

Vysoké hradby chránily předměstí Zawodzie. Většina linie, vybudované v letech 1774-91 a zmodernizované v šedesátých letech 19. století, se dochovala.

Železniční hradby byly postaveny až v roce 1875 kvůli zřízení velkého nádraží uvnitř pevnosti a na dvou místech jimi procházela trať. Skládají se z šesti bastionů a v době svého vzniku byly značným anachronismem. Technicky ovšem splňují „fortový“ standard, když jsou vybaveny dutými traverzami a muničními sklady, podstatně zvyšujícími odolnost baterií na valech.

Tři čtvercové reduty, zvané Jeruzalémská, Kapucínská a Kardinálská, pochází z období první pruské přestavby ve čtyřicátých letech 18. století. V nejlepším stavu je poslední zmíněná reduta.


Pruská kasárna, vestavěná do rakouského bastionu Sv. Jadvigy. (JP)

Vstup do Králičí reduty. Cihlová zeď zřejmě pochází z pozdějších úprav. (JP)

Velký úkryt ve Vysoké baterii. (JP)

Objekty, vybudované na valu Vysokých hradeb, se podobají objektů na valech předsunutých fortů.

Střelecká galerie v kontreskarpě bastionu Kapellen. (JP)

Detail zajímavé kalhotové střílny v kontreskarpové galerii.

Dlouhý úsek galerie v kontreskarpě před bastionem Place d’armes. (JP)

Blokhaus na kryté cestě mezi bastiony Rieglitz a Place d’armes. (JP)

Příkop před bastionem Mähren. (JP)

Blokhaus na mezi bastiony Mähren a Grottkau. Jeho provedení nasvědčuje, že byl postaven až dlouho po bastionech. (JP)

Týlové stěna čtvercové Kardinálské reduty. Původní příkop zcela zmizel.

Detail monogramu pruského krále Fridricha II nad branou Kardinálské reduty.

Fort Blockhaus, nazývaný též Vodní, má pestrou historii. Vznikl jako provizorní už v éře rakouské pevnosti. V roce 1745 byl výrazně přestavěn, ale v roce 1807 jej dobyla napoleonská vojska a zničila jej. Po válce byl opraven a v letech 1878-80 přestavěn na menší dělostřelecký fort.


Nádvoří a kasárenská budova v čelním valu. (JP)

Úkrytů na pravém boku fortu. (JP)

Fort Preussen

Fort Preussen patří k nejzajímavějším stavbám ve Slezsku a ve své původní podobě se blížil ideální podobě klešťové pevnosti. Kromě obrany vyvýšeniny v předpolí mohl sloužit i jako citadela, schopná obrany v případě dobytí města. Samotný fort z let 1743-45 o půdorysu pěticípé hvězdy je obklopen silným předsunutým opevněním. Jeho hlavní součástí je pět ravelinů, které kombinují bastionové a klešťové tvary. Před nejohroženější úsek byly předsunuty tři lunety. Během modernizace v 19. století zde byly zřízeny nové brány a kaponiéra. V sousedství fortu je ještě malý fort Bombardier o půdorysu čtyřcípé hvězdy.

Centrální část fortu v roce 1936.


Dodatečně vybudovaná kaponiéra u brány do fortu. (JP)

Část dvora, obklopeného odolnými kasárnami. Brána je hlavním vstupem do fortu.

Odolný objekt se studnou na nádvoří fortu. Hloubka studny je kolem 30 metrů. (JP)

Hrot kleští, jehož boky svírají velmi ostrý úhel. (JP)

Kontreskarpa hlavního příkopu. Nehoře je vidět poterna, umožňující spojení mezi prvky další linie obrany. (JP)

Kontreskarpa se střílnami před jedněmi z kleští. Obrana příkopů z kontreskarp byla jedním z progresivních řešení generála Wallraweho. (JP)

Forty z 19. století

Fort I vznikl v letech 1871-73 na místě provizorního fortu z roku 1866. Má pětiúhelníkový půdorys a je zavřený, nicméně bylo možné obejít příkop s pěknými kaponiérami. V letním období je dosti zarostlý.


Levá kaponiéra fortu. Střílny vypadají mohutně, ale sloužily jen pro pušky. (JP)

Čelní oboustranná kaponiéra se střílnami pro děla. (JP)

Pravá kaponiéra má jen jedno podlaží a opět jde jen o puškové střílny. (JP)

Fort II má stejnou historii jako Fort I. Dnes jej rekonstruuje soukromý majitel a je ve skvělém stavu, s kompletně vyčištěným povrchem a příkopy. Otevřeno je od dubna do října, vždy od úterý do soboty, nebyl však problém domluvit si prohlídku v zimě. Výborné záběry lze pořídit i z kontreskarpy.


Mírně zalomená šíje fortu s mohutnou šíjovou kaponiérou. Kaponiéru a bránu chránil vnitřní val. (JP)

Šíjová kaponiéra. Vlevo je dobře vidět profil hlavního valu v místě, kde je ukončen stěnou.

Val a nádvoří fortu s kasárnami. Mezi dutými traverzami byly rozmístěny kanóny. (JP)

Detail krásné práce zedníků, kteří precizně zvládali i složité průniky tvarů.

Schodiště do poterny, spojující čelní kanponiéru s kontreskarpovou galerií. (JP)

Napojení kontreskarpové galerie dvojicí schodišť se souběžným chodníkem se v německých objektech stalo standardem. (JP)

Pohled dělovou střílnou do příkopu směrem k pravé kaponiéře.

Strop čelní kaponiéry. Na obě strany se táhne hradba se střílnami. (JP)

Čelní kaponiéra se čtveřicí dělových střílen. Její vlastní obranu zajišťovala střelecká galerie v kontreskarpě.

Detail kontreskarpové galerie. Vpravo je vidět hradba se střílnami na eskarpě.

Pravá boční kaponiéra s východem na střelecké postavení na eskarpě. (JP)

Fort III je nejmodernější, neboť byl postaven v letech 1875-78 a modernizován v letech 1881-83. Obklopuje jej vodní příkop a dalo se do něj dostat opatrným přelezením kolem bočních špic fortové mříže u brány. Jeho specifikem je val s prachárnou, rozdělující nádvoří v ose fortu.


Kasárna jsou zabudována v hlavním valu a přímo na nich stojí úkryty (duté traverzy). (JP)

Val v kapitále fortu, obsahující prachárnu, což neklamně prozrazují větrací kanály. (JP)

Průchod hlavního valu skrz val v kapitále. Konstrukce z traverz nasvědčuje tomu, že se nejspíše jedná o modernizaci. (JP)

Muniční výtah z duté traverzy do kasáren. Dochovala se i originální vrata. (JP)

Německé objekty u Otmuchówa

Skupina tří objektů chrání krátký úsek Kladské Nisy pod přehradní hrází Otmuchovského jezera (Staubecken Ottmachau), kterou Němci vybudovali v letech 1928-33. Jedná se o obvyklé lehké objekty z poloviny třicátých let, konkrétně dva s pancéřovou deskou pro kulomet a jeden úkryt pro družstvo pěchoty. Objekty jsou v dobrém stavu, ale bývají zatopené vodou a dostali jsme se pouze do úkrytu.


Východně položený kulometný objekt. Betonové šachtičky v záhozu umožňovaly zachovat existující stromy, které by jinak po zasypání části kmene odmuřely.

Týlová stěna úkrytu s dvojicí stupaček pro pozorovatele. Cihlové obložení je nepochybně součást původního maskování.

Západní objekt u stavidel přehradní nádrže. (JP)

Detail pancéřové desky se sřílnou a pozorovacím průzorem. Nahoře jsou otvory po kotvách, který ji fixovaly do betonu. (JP)

Objekty byl po většině obvodu obestavěn úhlednými zdmi, které nahrazovaly zához a kamennou rovnaninu. (JP)

Nisa leží jen 15 kilometrů od našich hranic, nicméně z větších měst to sem trvá dvě až tři hodiny. Opevnění jsou až na malé výjimky přístupná, začít lze v bastionu Sv. Jadvigy, kde je muzeum pevnosti a informační centrum. Velmi hezký je Fort II a lze doufat, že dojde i na nějakou konzervaci a vyčištění fortu Preussen. Pokud jde o názvy objektů, přeložil jsem pouze názvy starších redut a hradeb. Fort Preussen (Prusko) byl ponechán v původním znění, u bastionů by byly překlady diskutabilní, neboť kombinují místní názvy a jména osob. V případě fortu Blockhaus jde o originální název, který by byl přeložen jako „Blokhaus“.

stav: březen 2013

Foto: O. Filip (2013), Jan Pavel (2013)

Literatura:
Forum historii Nysy – Fortyfikacje powstałe do roku 1900
Remigiusz Kamiński: Dzieje nyskich fortyfikacji
Twierdza Nysa (oficiální stránka)
Pevnost Nisa (wikipedie)
Vladimír Kupka: Stavitelé, obránci a dobyvatelé pevností, Libri 2005, str. 425-429 (Gerhard Cornelius von Walrawe)

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 15.12.2018 19.36 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2018