Pevnost Štrasburk a fest Kaiser Wilhelm II

(Francie) – Štrasburk, Mutzig
Napsal: O. Filip
objekty: forty, úkryty, pozorovatelny, baterie
Kromě běžných fortů jsou ve Štrasburku k vidění unikátní pancéřové kaponiéry a nedaleko města jeden z největších pevnostních komplexů na světě.

Svobodné město Štrasburk bylo připojeno k Francii až v roce 1681 a v tu dobu již disponovalo rozsáhlým bastionovým opevněním. Příkopy bylo možné napustit vodou a k dispozici byl i systém inundací v předpolí. Dle Vaubanova projektu byla opevnění mírně zdokonalena a u Rýna vznikla nová pětiúhelníková citadela. V dalších téměř dvou stoletích byly hradby udržovány a dál zesilovány předsunutím menších prvků, především rohových hradeb a lunet. Z plánů na rozšíření chráněné plochy města z finančních důvodů sešlo a v předpolí nebyly postaveny žádné detašované forty. V předvečer prusko-francouzské války se tak pevnost nalézala v podobném stavu, jako na konci 17. století.

Opevnění Štrasburku v roce 1693. Silně chráněna je i vesnice Kehl na pravém břehu a ostrov v řece.

Obléhání pevnosti začalo v polovině srpna 1870 a trvalo měsíc a půl. Nejprve došlo k systematickému ostřelování města, které vyvolalo rozsáhlé požáry a zničilo i část zásob munice, vůli obránců to však nezlomilo a útočníci museli přistoupit k pravidelnému obléhání. To zahrnovalo zřizování paralel, sap a průlomových baterií, přesně podle dve století starých principů maršála Vaubana. Rozdílem však byl větší výkon děl, především drážkovaných kanónů s podlouhlými granáty. To umožnilo poprvé v historii prostřílet průlom v hradbě nepřímou palbou a také v nevídané míře zdevastovat celé město. Pevnost kapitulovala 28. září, ačkoli by se dle názoru odborníků mohla bránit ještě několik týdnů. Stejně jako v ostatních francouzských městech na to měl vliv především tlak civilních obyvatel, decimovanými palbou a požáry jejich domů.

Schéma útoku na pevnost. V severozápadní části jsou vidět přibližovací zákopy, paralely a sapy útočníků i oba napadené objekty – lunety 52 a 53, přes něž se útočníci dostali do blízkosti Bastionu 11 a v jeho líci prostříleli průlom.

Během první světové války zůstala pevnost za frontou a sloužila jako zásobovací bod a místo pro lazarety. Modernější výzbroj byla postupně demontována a přesunována na frontu. Francouzi získali město nepoškozené a do roku 1930 okupovali i Kehl a okolní obce na pravém břehu Rýna. Ve třicátých letech vybudovali podél levého břehu linii pěchotních srubů Opevněného sektoru Bas-Rhin. Doplnila je řada malých objektů MOM, z nichž část vznikla s využitím německých úkrytů či menších pancéřových prvků. Po vypuknutí bojů na západní frontě byly francouzské jednotky na Rýně postupně zredukovány přesunem většiny sil a prakticky veškerého dělostřelectva na sever. Po průlomu na jiných úsecích obránci během 18. června organizovaně ustoupili a následujícího dne město obsadili Němci.

 

FEST KAISER WILHELM II

Mezi Rýnem, na němž leží Štrasburk, a souběžně se táhnoucími hřebeny Vogéz je zhruba 15 až 20 kilometrů široká rovina. Při postupu podél hor by tak bylo možné pevnost obejít. Dalším problémem byla nechráněná železniční trať a komunikace, vedoucí ze západu skrz pohoří Vogézy. Oba problémy mělo vyřešit opevnění na výšinách u u města Molsheim, o němž se uvažovalo již v roce 1884. Navrhované velké pancéřové forty se starými typy věží se však jevily příliš drahé. Výstavba dvou trojúhelníkových pancéřových fortů, které jsou v německém opevnění ojedinělé, začal v roce 1893. Jejich řešení významně ovlivnil sám císař Vilém, na jehož počest byl celý pevnostní komplex pojmenován.

Konečný stav festu po dokončení kaponiéry a úkrytu J16, k čemuž došlo až během první světové války. J – úkryt, C – kasárna, SLB – baterie s krytými lafetami, PBT – pancéřová baterie, B – otevřená baterie. (Ondřej Filip 2020, mapový podklad Mapy.cz)

Zatímco Ostfort dostal deset pancéřových věží, úspornější Westfort jen šest.(1) Podél okraje náhorní plošiny pak byly budovány pěchotní opěrné body s úkryty, betonovými zákopy a postaveními pro mobilní Fahrpanzery. První celobetonový úkryt však vznikl až v roce 1896. Dělostřelectvo posílily na konci století tři baterie s 10cm kanóny, chráněnými uzavřenými pancéřovými nástavbami. Podmínky posádky výrazně zlepšila výstavba tří obrovských betonových úkrytů pro 1620 mužů, označovaných jako válečná kasárna. Došlo také ke stavbě mnoha pozorovatelen s pancéřovými zvony. Poslední velkou investicí se stala výstavba pancéřové baterie č. 6 pro čtyři 10cm kanóny s dlouhou zesílenou hlavní, úkrytu J16 s velkou strojovnou a kaponiéry. Ta však nebyla zcela dokončena a nedošlo ani k vyzdění spojovací chodby, což dokončili až Francouzi v meziválečném období.

Kaponiéra festu s šesti těžkými kulomety a třemi světlomety. Jelikož je pravá strana kratší, jsou zde zbraně umístěny ve dvou podlažích. Velmi slabý strop, doplněný na hraně kamennou zdí i poloha některých větráků nad horní hranou betonu naznačuje, že strop byl z velké části nedokončený. (Ondřej Filip 2020, podle Bernarda Boura)

Kaiser Wilhelm II se tak stal předchůdcem rozprostřených obranných postavení, označovaných jako festy. S plochou přes 250 hektarů byl největším uzavřeným pevnostním komplexem v Německu, na rozdíl od modernějších festů v Thionville, Metách a u Isteinu mu však chybělo propojení objektů podzemními chodbami a nechránil jej souvislý příkop s bojovými objekty. To se zčásti změnilo výstavbou příkopu s mohutnou kaponiérou a podzemní chodby do úkrytů JI a J16.

Výhled na Vogézy od jedné z otočných pozorovacích věží PBT 94.

Na fest navazovala další obranná postavení, především Breuschstellung, tedy obranná pozice na říčce Breusch (dnes Bruche), spojující jej směrem se Štrasburkem a také objekty směrem na sever. Kromě mnoha malých úkrytů a pozorovatelen je zde i několik dělostřeleckých kasemat a obrovské úkryty pro pěchotu.

Americký voják u věže pro 15cm houfnici na dobytém fortu. V pozadí je vysunutá věž pro 6cm kanón.

Fest bojoval pouze 18. srpna 1914, kdy kanóny jedné z baterií pálily na francouzské pěšáky. Pak se fronta vzdálila do Vogéz a do konce války se již nepřítel nedostal na dostřel. Plány na modernizaci fortu jako týlového postavení Maginotovy linie nebyly realizovány, přesto však byl udržován a měl posádku. Ta v červnu dostala rozkaz ustoupit a v nastalém zmatku na fest zaútočily německé bombardéry a zabily mnoho vojáků 215. pěší divize, která jej právě obsazovala. Na konci listopadu 1944 bránily fest pouhé dvě stovky vojáků, kteří se opevnili v Ostfortu. Ostřelování ani americké bombardování fort nijak podstatně nepoškodily a neuspěl ani kuriózní pokus s čtyřtunovou náloží, dovezenou do blízkosti brány v ukořistěném pásovém tahači. Nakonec se Němci vzdali 5. prosince po vyčerpání zásob.


Jediný úsek příkopu za válečnými kasárnami JI. Jak se na nejmodernější etapu sluší, je eskarpa i kontreskarpa z betonu.

Moderní kaponiéra (v originální terminologii „grabenstreiche“) má střílny pro kulomety a světlomety. (JP)

Kasemata kaponiéry s kulometnými střílen a větracím okénkem, umožňujícím střelbu z pušky. Nad střílnami jsou páky pro ovládání pancéřových okenic.

Detail pevnostní lafety s těžkým kulometem MG08. Podobná lafeta byla používána i ve třicátých letech.

Týlová stěna úkrytu JI ani nedává představu, o jak obrovský dvoupodlažní objektu se jedná. (JP)

Jedna z ubikací v úkrytu JI. V pozadí je složité ventilační zařízení. Sklápěcí postele byly v německém opevnění používány až do roku 1945. (JP)

Naviják studny v úkrytu JI.

Kuchyňské kotle v úkrytu JI.

Kanón ráže 57 mm (označován 6cm) z jedné z výsuvných věží. Hlaveň s příčným nosníkem se vysouvala z věže až v její horní poloze. (JP)

Velmi vzácná varianta věžičky Fahrpanzer, určená pro pozorovatele. Možná se jedná pouze o prototyp. (JP)

Jeden z držáků na munici, které se nacházely na obvodu věže pro 10 cm kanón.

Přechod zděné klenuté poterny z v úkrytu JI do posledního úseku betonové chodby pod úkrytem J16. (JP)

Chodba ve spodním podlaží úkrytu J16. Vpravo je sklad potravin (vorratsraum)

Strojovna s dieselovými agregáty Deutz byla standardem nejmodernějších německých objektů. (JP)

Rozvodná deska strojovny je zřejmě jediným takto dochovaným kusem. (JP)

Originální hnětač na chlebové těsto sloužil ještě dlouho po válce v civilní pekárně, než se vrátil zpět. (JP)

Chlebová pec firmy W.A.F. Wieghorst & Sohn dokázala upéct obrovské množství vojenského chleba (komisárku).

Německá kopule 424P01 váží i s podkladovým prstencem 39 tun.

Dnes je zpřístupněna malá severní část festu s kaponiérou, úkryty JI a J16, baterií č. 1 a pozorovatelnou O2. Parkuje se hned u pokladny, kde je vystavena německá kopule 424P01(2). Interiéry objektů jsou v perfektním stavu, plné originálního vybavení a unikátních exponátů. Perfektně zrekonstruovaná je i část pěchotních pozic a Fahrpanzerem a baterie s krytými lafetami, takže fest patří mezi vůbec nejzajímavější pevnostní muzea v Evropě. Většina festu je zcela nepřístupná a prostor je na všech satelitních mapách rozostřený. Nebyla nám umožněna dokonce ani prohlídka, předem domluvená s armádou.


Pěchotní postavení s Fahrpanzerem a šnekovou pozorovatelnou. Vedle věžičky je prefabrikovaný výklenek na munici.

Speciální kolejová dráha Fahrpanzeru. Je vidět vidlice pro napojení kolejí transportního vozu a kruhové otvory pro fixaci věžičky. (JP)

„Šneková“ pozorovatelna ze dvou vrstev plechu, mezi nimiž byl písek, je standardním vybavením moderních festů. (JP)

Dělostřelecký pozorovací zvon P.B.St. 05 na samostatné pozorovatelně váží 19 tun a má až 23 cm silný pancíř.

Samostatný objekt velitelského stanoviště II s neobvyklou odlehčenou verzí pozorovacího zvonu P.B.St. 05s 10 cm silným pancířem.

Detail odlehčené verze zvonu P.B.St. 05 s uzavíratelnými okenicemi střílen.

Baterie č. 1. Za stanovišti kanónů leží náhradní hlavně. (JP)

Detail kanónů a lehkého pozorovacího zvonu PBSt leicht.

Pancéřový kryt kanónů je zcela uzavřený a dokázal by odolat polnímu dělostřelectvu.

Na otočené věži je vidět, že čelní část nesahá až k zemi. Prostor pro posádku byl pouze v zadní části po obou stranách kanónu. (JP)

OPEVNĚNÍ ŠTRASBURKU PO ROCE 1870

Bastionové opevnění města bylo impozantní a samotné hradby byly vážnějí poškozeny jen v krátkém úseku, kam směřoval útok. Chráněná plocha však omezovala rozvoj města a nestačila pro potřeby železničních stanic a komunikací. V letech 1876-1884 proto vznikly nové hradby, které pak plnily i funkci noyau, tedy vnitřní obrany fortové pevnosti proti útoku, který by pronikl věncem fortů. Ty byly vybudovány z cihel a kamene ve vzdálenosti pět až sedm kilometrů od hradeb noyau. Nakonec zde vzniklo 14 velkých a 5 menších fortů, z toho pouze tři na pravém břehu Rýna. Většina velkých fortů odpovídala standardnímu projektu takzvaného „Biehlerova fortu“, část z nich se pak lišila vodním příkopem, což si vyžádalo jiné rozmístění kaponiér. Krátce po dostavbě fortů došlo k rozvoji dělostřelectva, který zděné konstrukce do značné míry znehodnotil. Forty proto prošly několika fázemi modernizace.(3). Mezi forty bylo postaveno množství úkrytů pro pěchotu a munici a také čtyři betonové baterie pro kanóny na krytých lafetách. Nejmodernější a nejodolnější stavbou celé pevnosti se stala samostatná pancéřová baterie Cerisiers se čtyřmi věžemi pro 10cm kanóny. Na pravém břehu Rýna byly v letech 1911-13 postaveny v mezerách mezi forty opěrné body Marlen a Kinzig s vodním příkopem.

Přehrazení Hornorýnské nížiny pevností štrasburk, festem Kaiserm Wilhelm II a spojovacím postavením na říčce Breusch. Modré plochy jsou připravené inundační prostory. (Ondřej Filip 2020, mapový podklad Google Mapy)

 

Noyau

Nové opevnění města tvořil patnáct metrů vysoký zemní val o délce jedenácti kilometrů, sestávající především z plochých bastionů a dlouhých kurtin. Na svou dobu se jednalo o neobvyklé a archaické řešení, zvláště když Němci jinde užívali polygonální systém. Moderním prvkem byly odolné kasárenské a muniční objekty, vestavěné do zadní strany valu. Zcela unikátní pak bylo použití pěti velkých pancéřových kaponiér, umístěných před špičky některých bastionů.


Válečná brána II (Kriegstor II) s fasádou v novorománském stylu. (JP)

Kasárna Bastionu XIV, jejichž část byla později zesílena betonem. (JP)

Velký betonový úkryt mezi bastiony XVI a XVII. Takto moderní objekt už nemá okna, pouze uzavíratelné větrací a osvětlovací otvory. (JP)

Pancéřová kaponiéra před Bastionem XV s dobře viditelnými bočními střílnami. (JP)

Detail čelní části kaponiéry s puškovými střílnami. Jsou vidět šrouby, spojující vrstvy stěn.

Kaponiéra před Bastionem XII. Na horní hraně stěny chybí plechová římsa.

Interiér kasematy s dvojicí kanónových střílen. Vlevo je vidět, jak pancíř navazuje na kamenné zdivo.

Vnitřní strana valu mezi bastiony XV a XVI. Do valu je zabudován muniční úkryt, spojený s dutou traverzou na valu.

Fort II Moltke (Rapp)

Tento standardní fort je v dobrém stavu, není zarostlý a je přístupný veřejnosti. Stojí za to obejít i příkop s kaponiérami, obklopený fortovou mříží.


Šíjová kasárna se zalomením pro obranu příkopu. V poslední etapě modernizace byla zabetonována všechny okna v dolním podlaží.

Pravá kaponiéra zůstala až na doplnění betonového stropu v původním stavu. V pozadí je nově postavená kontreskarpová kaponiéra. (JP)

Fort IIIa Podbielski (Ducrot)

Slovansky znějící jméno dostal fort po pruském generálu von Podbielski, který podcházel z polské šlechtické rodiny. Fort je občas přístupný a uvnitř je ve velmi dobrém stavu. Zvenku si lze prohlédnout mohutné železobetonové konstrukce, které zesílily část šíjových kasáren a kaponiéru při přestavbě na velitelské stanoviště Pevnostního sektoru Bas-Rhin Maginotovy linie. Na levém křídle a za pravým nárožím se nachází betonové traditory pro dva 9cm kanóny, vybudované kolem roku 1910. Před druhou světovou válkou je Francouzi mírně upravili pro použití 7,5cm kanónů modèle 1897 a pod názvem Ducrot Ouest a Ducrot Est je zařadili do Maginotovy linie.

Záložní důstojníci u vchodu do fortu na začátku první světové války. Zajímavý je především pohled na kaponiéru a bránu, které jsou dnes pokryty betonem.


Betonem zesílená kaponiéra a část kasáren. Vpravo je vidět původní zdivo.

Fortová mříž na kontreskarpě. V pozadí je kontreskarpová kaponiéra.

Blokhaus na kryté cestě umožňoval přístup z kontreskarpové galerie a proto byl důkladně chráněn mřížemi.

Levý traditor pro dva kanóny. Uprostřed je průzor velitele. (JP)

Moderní muniční úkryt M24 poblíž fortu. (JP)

Fort IV Kronprinz (Foch)

Fort není přístupný, neboť slouží univerzitě. Po válce zde probíhala delaborace válečné munice, přičemž v roce 1953 došlo k explozi, která zničila levé křídlo kasáren a zabila všechny pracovníky. V týlu fortu je přístupný velmi zajímavý objekt Maginotovy linie, kombinující úkryt, kasematu pro dva těžké kulomety a dělostřeleckou pozorovatelnu.


Pravý bok objektu Maginotovy linie se střílnami a pozorovatelnou.

Úkryt objektu je vybetonován na obloucích vlnitého plechu, pravděpodobně německého původu.

Kulometný objekt, napojený na německý úkryt I6 v lokalitě Cerisiers poblíž trosek pancéřové baterie. (JP)

Francouzský kulometný objekt, napojený na německou pozorovatelnu Cerisiers. (JP)

Interiér německého pěchotního pozorovacího zvonu WT, který byl využit i jako součást objektu Maginotovy linie. (JP)

Fort V Großherzog von Baden (Frère)

Fort je příležitostně přístupný a jako jeden z mála má mohutnou pancéřovou kasematu pro pozorování PBSt 87. V roce 1944 se zde bránila zhruba stovka příslušníků Volksturmu, kteří na nějakou dobu zablokovali postup obrněných jednotek Svobodných Francouzů. Mimo otvírací dobu jej lze obejít po kontreskarpě. Nachází se zde kulometný objekt MOM, který byl přístupný též šachtou z protiminové chodby, vybíhající z kontreskarpové galerie. Šachta je však nyní zasypaná.


Šíjová kasárna neprodělala tak výraznou modernizací. Písmena SS v názvu nahrazovala neexistující velké ß (zavedeno až roku 2017).

Svislá fortová mříž byla nad kaponiérou kombinována se speciální skloněnou mříží. (JP)

Francouzská pozorovatelna, napojená na německý úkryt A33. (JP)

Jeden ze sálů úkrytu se zbytky ventilace z éry Maginotovy linie. Dveře byly zazděny při „obracení“ objektu. (JP)

Sál objektu A33 se studnou a nádrží. (JP)

Fort VI Bismarck (Kléber)

Fort byl modernizován výrazněji, než většina ostatních, především výstavbou všech tří kaponiér. Dnes slouží jako park, v příkopu si lze prohlédnout nové kaponiéry a na čelním valu dvojici otočných pozorovacích věžiček. V dobrém stavu jsou i úkryty a duté traverzy na valech.


Kasárna fortu s kasematami pro obranu šíjového příkopu. Fort byl modernizován jen částečně, takže nemá zabetnovaná spodní okna.

Čelní kontreskarpová kaponiéra, vybudovaná během modernizace. Fortová mříž přehrazuje mezeru po zbourané kaponiéře.

Detail střílny v nově postavené kaponiéře. Dno příkopu bylo původně níže.

Lehká pozorovací věžička WT 90 byla nejčastějším prvkem, používaným pro zlepšení pozorovacích možností starých fortů.

Fort VII Kronprinz von Sachsen (Joffre)

Fort sloužil jako skladiště armády, v době naší návštěvy byl zavřený a probíhaly kolem něj jakési terénní úpravy, ale z projektu později zřejmě sešlo. Fort je zajímavý tím, že levé křídlo kasáren nebylo modernizováno a dcohovaly se zde původní posuvné okenice. Na valu je osazena pancéřová pozorovací kasemata PBSt 87. Na pravém křídle je přístupná pěkná boční baterie.


Pravá boční kaponiéra z typického místního pískovce červené barvy.

Výtah ve spodním patře muničního skladu boční baterie. (JP)

Fort IX Werder (Uhrich) a baterie 38

Fort má odlišnou konstrukci s vodním příkopem a tudíž mu zůstaly eskarpové kaponiéry. Dnes slouží jako park a objekty jsou dosti zarostlé. Interiéry nejsou přístupné a jsou dosti poškozené požárem německého skladiště paliva v roce 1944. V blízkosti fortu se nachází baterie 38 pro 10cm kanóny na krytých lafetách.


Fort má méně obvyklou architektonickou stylizaci. Krycí ocelové desky prozrazují, že ve fortu bylo dodatečně instalováno ventilační zařízení. (JP)

Boční kaponiéra pro obranu vodního příkopu. Na stropě je vidět dodatečná vrstva betonu. (JP)

Pancéřové zvony byly osazovány jen výjimečně, a to až při druhé fázi modernizace. Zde se jedná o typ PBSt 96. (JP)

Platforma protiletadlového kanónu na valu fortu. (JP)

Pancéřový zvon PBSt leicht a otevřené pozorovací stanoviště baterie s krytými lafetami č. 38. (JP)

Fort 5 Werder-Schwarzhoff (Uhrich-Hoche) a baterie 39

Malý pěchotní fort má vodní příkop a je volně přístupný v rozlehlém lese. Vedle něj je dobře dochovaná baterie 39 pro 10cm kanóny na krytých lafetách.

Typový projekt baterie pro tři kanóny na krytých lafetách s pozorovacím zvonem PBSt leicht a otevřeným pozorovacím stanovištěm. (Ondřej Filip 2020)


Objekty na obranu brány fortu. V pozadí jsou vidět kasárna. (JP)

Latrína v objektu pro obranu vchodu je německou specialitou, která byla používána i v meziválečném období. (JP)

Kasárna fortu s pečlivě provedenými dekoracemi. Je vidět i zazdění okna a nasávací otvor ventilace z pozdější modernizace. (JP)

Ačkoli je objekt volně přístupný, dochovala se zde původní kuchyň.

Pozorovací zvon WT na úkrytu v čelním valu, osazený při modernizaci. (JP)

Kabelová studna nedaleko fortu. Francouzské a tedy i československé kabelové studny vycházely z tohoto vzoru.

Muniční sklad baterie s krytými lafetami č. 39. (JP)

Hlasové roury, vedoucí od pozorovacího zvonu ke každému z kanónů.

Speciální pozorovací zvon PBSt leicht pro baterie s krytými lafetami se vyznačuje převislým límcem nad průzory. (JP)

Samostatná pozorovatelna na hrázi u Rýna. Tento pancíř se často vyskytuje v německých opevněních, budovaných během války. (JP)

Úkryt JIII

Tento obrovský betonový úkryt nejnovější generace je velmi vzácným typem a připomíná spíše kasárna pěchotního fortu. V čelní stěně má připravené prostupy, do nichž měly být napojeny chodby k dalším objektům.


Levý vchod s ochrannou střílnou a nasávacími otvory ventilace. (JP)

Hlavní chodba ukazuje velký rozměr objektu. (JP)

Odbočka k jednomu z objektů, které měly být doplněny při přestavbě úkrytu na centrum opěrného bodu.

Vchod do nedalekého menšího úkrytu I58.

Ostatní forty a jiné objekty

Mezilehlý fort 1 Ney-Empert je ve vojenském prostoru. Fort I Fransecky (Ney) stále užívá armáda. Během druhé světové války byl část kasáren přestavěna na laboratoř, která byla využívána při zločinných pokusech na vězních. V roce zde byli popraveni odsouzení nacističtí pohlaváři, mezi nimi alsaský gauleiter Wagner. Mezilehlý fort 2 Fransecky-Moltke obsahoval jen budovu kasáren a valy. V roce 1939 do něj byla zabudována unikátní francouzská baterie pro dva německé 10cm kanóny na krytých lafetách. Místní úřady bohužel nechaly fort v nedávné době zcela zasypat. Fort III Roon (Desaix) je užíván jako střelnice a není přístupný. Mezilehlý fort 3 Baden-Bismarck (Frère-Kléber) byl zčásti zastavěn objekty městských sportovišť, celkem hezká kasárna by měla být zvenku přístupná. Mezilehlý fort 4 Sachsen-Tann (Joffre-Lefèbvre) slouží jako veřejný park a objekty jsou v dobrém stavu, takže by stál za návštěvu. Fort VIII von der Tann (Lefèbvre) má vodní příkop a je v dobrém stavu, avšak je nepřístupný. Fort IXa Schwarzhoff (Hoche) je součástí moderního ženijného cvičiště. Forty pravém břehu (X Kirchbach, XI Bose a XII Blumenthal) po první světové válce zůstaly na německém území a byly úplně zlikvidovány. Měly vodní příkopy a byly menší, než standardní forty.

Německý 10cm kanón na kryté lafetě, osazený do speciálního objektu Maginotovy linie na fortu 2 Fransecky-Moltke. Podle hromady nábojnic lze soudit, že se aktivně zapojil do ostřelování německých jednotek.

Přímo ve Štrasburku je několik pěchotních srubů Maginotovy linie, k nejzajímavějším patří oboustranný atypický srub Bassin de l‘Industrie přístupný přes padesát metrů dlouhou chodbou pod kolejištěm. Objekty na hrázi jsou bohužel částečně zasypané, posprejované a plné odpadků. O něco lépe jsou na tom objekty v okolí.


Německý pozorovací zvon z první světové války, určený pro polní opevnění, použitý v pozorovatelně Maginotovy linie 450B Ponts du Rhin. (JP)

Zvon GFM/A pěchotního srubu Bassin de l‘Industrie, těžce poškozený ostřelováním z německého břehu Rýna.

Pěchotní srub Muehlrehin má obvyklou výzbroj čtyř dvojčat kulometů, z nichž dvě bylo možné zaměnit za 47mm kanón. Jak je pro zdejší oblast obvyklé, má jen jeden zvon.

Na rýnské frontě se vyskytovaly i malé úkryty se zvonem GFM/A. Zde úkryt Anciente Redoute a v pozadí stejnojmenný blokhaus. (JP)

Poznámky:

(1) Hlavní výzbroj pod pancířem tvořilo osm věží H.P.T.93 pro 15cm houfnice ve fortech a čtyři modernější věže P.T.96 pro 10cm kanóny v baterii 6. Doplňovalo je osm výsuvných věží V.L.97 pro 6cm kanóny. Dělostřelecké pozorování zajišťovaly tři speciální zvony PBSt leicht pro baterie s krytými lafetami, šest dělostřeleckých pozorovacích zvonů PBSt a tři otočné věže PBT 94. Pro pěchotní pozorování bylo k dispozici sedm menších zvonů WT. V případě pozorovacích prvků se jednalo o mohutné a odolné pancíře. Dělostřelecké zvony vážily 19 tun, pěchotní 9 až 11 tun a otočná pozorovací věž dokonce 58 tun. Pancéřové prvky se částečně liší od standardů modernějších festů. Věže H.P.T.93 byly použity jen zde a v Toruni a pak je nahradil model H.P.T.95. Další výsuvné věže V.L.97 byly již jen v Neu-Brisachu a jediná další otočná pozorovací věž PBT 94 v pevnosti Graudenz.
(2) Po druhé světové válce zamýšleli Francouzi opevnit právě dokončovaný Velký alsaský kanál na hranicích s Německem. Hodlali využít i německé pancéřové prvky, které by byly zabudovány do malých objektů v hrázi, mimo jiné minometné kopule 424P01, jichž ukořistili 44 kusů ve skladu v Neuburgu. Realizováno zřejmě nic nebylo, nicméně několik pancířů se dochovalo a jedním z nich je právě kopule, vystavená u festu.
(3) Největším zásahem v rámci modernizace byla rekonstrukce všech zděných staveb. Ty byly zcela odkopány a před čelními a bočními stěnami byla vyzděna další zeď s hlubšími základy. Metrová mezera mezi původní a novou zdí byla vyplněna pískem. Na klenby byla též nasypána metrová vrstva písku a na ní vybetonována metr silná deska. Čelní eskarpové kaponiéry byly zbourány a nahrazený novými v kontreskarpě. U nejdůležitějších fortů se suchým příkopem byly stejným způsobem nahrazeny i kaponiéry boční. Postupně probíhalo osazování pancéřových prvků pro pozorování – věžiček, zvonů a kasemat, avšak pouze v malých počtech. Následovalo zazdívání části oken kasáren, což si vyžádalo instalaci ventilátorů. Na začátku první světové války by však forty neměly šanci odolat těžkým dělům a obrana se přesunovala do předpolí, na linii malých moderních úkrytů a pozorovatelen s pancéřovými prvky.

stav: únor 2014

Foto: O. Filip 2014, J. Pavel 2014 a 2016

Literatura:
Fort Baden – Frère (podrobné informace o všech štrasburských fortech)

Fort de Mutzig (stránka muzea)
André Unterfinger: Cicatrices de Guerre
Bernard Bour: Fest Kaiser Wilhelm II, Novodobé fortifikace 5/2000, str. 20-30
Rudi Rolf: Armoured Forts and Trench Shelters, PRAK publishing, Middelburg 2017

Zatím žádné komentáře

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 9.5.2020 11.30 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech
Doplněno

Regelbau 601

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže