(Polsko) – Toruň (Toruń, Thorn) Napsal: O. Filip objekty: forty, pancéřové baterie, úkryty V jižní části pevnosti jsou nejen obvyklé forty, ale také tři zajímavé pancéřové baterie, což je kategorie objektů, která se na východní frontě téměř nevyskytuje.

Konstrukce fortů a historie pevnosti do roku 1914 byla popsána v minulém článku. Po mobilizaci začala rychlá výstavba předsunutých polních pozic a především 54 velkých betonových úkrytů mezi forty, schopných pojmout až 5900 mužů. Fronta se však k pevnosti nedostala a ta plnila roli jen komunikačního uzlu a skladu zásob.

Území dnešního Polska v roce 1914 s vyznačením hlavních pevností a možné německé a rakousko-uherské ofenzivy proti Rusku. Toruň je jediná německá pevnost přímo u hranic a také jediná na východě s pancéřovými věžemi. (Ondřej Filip 2021, mapový podklad Open Street Maps)

Polské jednotky začaly obsazovat Turuň až v lednu 1920, po předchozí inventarizaci materiálu, neboť Německo mělo za vojenské objekty dostat finanční kompenzaci. Forty byly předány bez technického vybavení a elektroinstalace a s ohledem na své stáří sloužily polské armáda především jako sklady a kasárna. V září 1939 polská armáda město vyklidila bez boje, pouze zničila oba mosty přes Vislu. Toruň Němcům dál sloužila jako důležitá vojenská základna a také zde vznikly zajatecké tábory.

Toruň byla 8. března 1944 prohlášena za pevnost a začala horečná výstavba opevnění v rámci linie b-1 Stellung. Přímo v prstenci fortů byl zřízen protitankový příkopu a systém zákopů, hlavní obrana měla ležet na systému opěrných bodů zhruba 10-15 kilometrů od města, v nichž mělo být postaveno 156 objektů Ringstand 58c a také objekty v odolnosti B, konkrétně 20 úkrytů typu 668 (převážně pro velení) a tři objekty 701 (úkryty pro protitankové kanóny). Na kruhovou obranu města navazovaly další linie, především spojnice na sever k pevnosti Graudenz, na jih podél řeky Varty a především silné postavení na řece Drwęca (Dreenz-Stellung), kde mělo být postaveno přes tisíc betonových objektů, z toho 154 v odolnosti B s dva metry silnými stěnami a stropy.

Když se Sověti přiblížili, shledal velitel „pevnosti“, že jeho síly, poskládané z rozbitých jednotek, oddílů Volksturmu a dvou vyčerpaných pěších divizí, nepostačují ani k obsazení hlavní linie a soustředil je přímo do města. Útok na pevnost začal v úvodu roku 1945 a 23. ledna se už bojovalo přímo u fortů VI a VIa. Po neúspěchu Sověti silně bráněné město raději obešli a k jeho blokování ponechali jen slabé síly, neboť početní stav obránců silně podcenili. Díky tomu dokázala obklíčená posádka na konci ledna obležení prolomit a probít se k německým liniím.

Objekty pevnosti v roce 1914. Pz.Bt. – pancéřová houfnicová baterie, S.L.B. – baterie pro kanóny na krytých lafetách, A.B. IV – pokusná pancéřová baterie (Ondřej Filip 2021, mapový podklad Mapy.cz)

Baterie Grünthalmühle (X Bateria Nadbrzeżna)

Objekt je řazen mezi nestandardní malé forty, ale ve skutečnosti se jedná o baterii z let 1889-92 pro 6 kanónů ráže 12 cm, umístěnou na břehu řeky a disponující pouze velkým úkrytem a vodním příkopem. Objekt je v celkem dobrém stavu.

Úkryt baterie je dlouhý 65 metrů a má dvanáct klenutých sálů.

V Grosser Kurfürst (XI Stefana Batorego)

Biehlerův fort byl v méně ohroženém úseku a proto zde nevznikla nová kaponiéra, pozorovací stanoviště P.B.St.87 ani pěchotní pozice na valech. Fort je opuštěný a v době naší návštěvy byl v dobrém stavu, včetně části ocelových okenic a dveří. Bohužel již byla ukradena unikátně dochovaná kuchyň. Uvnitř se dochovalo mnoho nápisů britských zajatců.

Hlavní vjezd ve středu šíjových kasáren, dekorovaných v v novorománském stylu.	Zalomení kasáren se střílnami pro obranu pravé poloviny šíje. Kruhový otvor sloužil pro světlomet. (JP)
Ocelová brána s puškovými střílnami. (JP)	Pozůstatky kuchyně s mohutnou digestoří.
Východ z kapitální poterny u hlavního úkrytu pod valem.	Boční kaponiéra s východem, který původně vedl za obrannou zeď.
Ocelové dveře v kaponiéře s obrannou střílnou.	Nápisy britských zajatců. Vojín Turner byl příslušník 1. praporu Oxfordshirského a Buckinghamshirské pluku lehké pěchoty, zajatý v bitvě o Francii.

Pancéřová baterie A.B. IV

V letech 1895-96 byl na dělostřeleckém polygonu postaven betonový objekt s pokusnou věží (Versuchpanzerturm) pro kanón ráže 10,5 cm, kterému bylo ponecháno původní označení. Nacházel se v místě polní baterie A.B.IV a toto označení mu zůstalo. Věž je naprostým unikátem, protože 74 později vyrobených sériových kusů věží 10 cm P.T. se od ní liší. Objekt měl být rozšířen a zesílit obranu úseku, ale k tomu nikdy nedošlo, zřejmě kvůli problémům s prototypem.

Nahoře je plánovaná podoba baterie s parapetem pro pěchotu a zahloubenou obvodovou překážkou. Dole je půdorys plánovaného objektu a vpravo malá část, která byla skutečně postavena. (Ondřej Filip 2021)

Objekt je zrekonstruovaný a funguje v něm vynikající muzeum. V okolí věže najdete řadu exponátů, jako je Einmanbunker, sovětské kulometné objekty ŽBOT a SPS-2m, polská poválečná pozorovací stanoviště (pancéřové a železobetonové) a plechový úkryt SBF-180 s plně vybaveným interiérem, protitankový kanón ZIS-3 a několik originálních československých ježků, které do Polska přivezli Němci.

Jediná postavená část baterie. Před vznikem muzea byl zářez zasypán odpadky.	Od sériových kusů se věž liší mírně odlišným tvarem střílny i bočních průzorů. (JP)
Šroubový mechanismus pro nadzvedávání věže u čepu nosného sloupu. (JP)	Předpancíř prototypu má jiný tvar než u sériových kusů a jednotlivé segmenty ještě nejsou spojeny šrouby.
Střílna kanónu a posuvný uzávěr pozorovacího průzoru. (JP)	Polské pancéřové pozorovací stanoviště, určené pro polní opevnění.
Interiér úkrytu SBF-180, vybaveného jako velitelské stanoviště.

Schirmlafettenbatterie

Po rezignaci na další výstavbu věžové baterie vznikla nedaleko ní baterie pro tři stejné 10,5 cm kanóny na krytých lafetách, které sice byly méně odolné, ale podstatně levnější⁽¹⁾. Objekt obsahoval pohotovostní sklady pro 515 granátů a na křídle vzácný typ pancéřového zvonu P.B.St. 96 L. V blízkosti byl vybudován odolný objekt pro munici, jako jediný v Toruni s plně betonovou konstrukcí, v němž bylo uskladněno 6026 granátů a byl zde i prostor pro laboraci munice. Úkryt je přístupný v rámci prohlídky muzea a jsou v něm vystaveny drobné exponáty. Baterie je volně přístupná a i o ní se stará muzeum.

Baterie a muniční úkryt, propojené úzkorozchodnou drážkou, ukrytou v zářezu. Na levém křídle baterie je zvon a otevřené pozorovací stanoviště. (Ondřej Filip 2021)

Muniční úkryt je jednou z mála zcela betonových staveb pevnosti.	Levé křídlo baterie s otevřeným pozorovacím stanovištěm a zvonem. (JP)
Palebné postavení pro kanón. Vpravo je výklenek na munici a dlaždicemi obložený otvor pro podávání munice ze skladu. (JP)	Vzácný pancéřový zvon P.B.St. 96 L s typickým „kšiltem“ nad pozorovacími průzory. (JP)

Fort Va Ulrich von Jungingen (XII Władysława Jagiełła)

Tento mezilehký fort se také nachází na bývalém polygonu a je volně přístupný, interiér je ale hodně zdevastovaný. Jeho dvě boční baterie mají neobvyklou historii, neboť vznikly během cvičení jako polní baterie A.B.V a A.B.VI. Díky svému umístění mohl fort sloužit pro zkoušky dělostřelectva. Jejich pozůstatkem je pokusné stanoviště pro prototyp pevnostního 10,5cm kanónu na čelním valu fortu a moderní kontreskarpová galerie z betonu a cihel, postavená v roce 1912. Na glacis fortu se také zkoušely elektricky nabité protipěchotní překážky, napájené agregátem z fortu, z nich ale samozřejmě nic nezůstalo. Z čelních kaponiér fortu bohužel zbyly jen trosky.

Půdorys vnitřních objektů (šedě spodní podlaží, černě nejvyšší podlaží). (Ondřej Filip 2021)

Valy fortu a obvodová překážka. Zajímavé je, že obě čelní kaponiéry jsou oboustranné a vzájemně se tak ohrožují palbou. Před levým čelním úkrytem je dodatečně vybudované zkušební palebné postavení pro 10,5cm kanón (červeně). (Ondřej Filip 2021)

Brána kasáren s šíjovou kaponiérou. Také zde jsou dekorace v novorománském slohu. (JP)	Pokusné palebné stanoviště pro 10,5cm kanón na valu fortu. (JP)
Nápis na kontreskarpové zdi informuje, že byla obvnovena v roce 1912.	Řez nově vybudovanou kontreskarpovou galerií se smíšenou konstrukcí z cihel a betonu.

Pancéřové baterie I a II

Dvě baterie pro 15 cm houfnice v otočných věžích H.P.T. 95⁽²⁾ byly vybudovány v letech 1899-1902 a mimo jednu samostatnou baterii v sousední pevnosti Graudenz a baterii na stropě kasáren toruňského fortu Ia se jednalo o jediné pancéřové baterie na východě. Každá z baterií disponovala pancéřovým pozorovacím zvonem P.B.St 96 v předsunutém objektu, propojeném poternou s obrovským bateriovým blokem. Síla ohrožených stěn dosahovala 4,3 metru.

Řezy věží H.P.T. 95 z příručky pro její obsluhu z roku 1906. 1 – ovládání náměru, 2 – otáčení věže, 3 – nosný sloup, 4 – mechanismus nadzvedávání věže, 5 – muniční výtah.

Pancéřová baterie I byla chráněna forty Va a VI a dále úkryty pěchoty I23 a I24, které kvůli tomu obdržely val pro pěchotu a stanoviště pro převozné věžičky Fahrpanzer. Dnes je bateriový blok ve střeženém oploceném prostoru a na jeho stropě se dochovaly věže bez děl. Zvon je volně přístupný.

Pancéřová baterie II byla téměř v první linii a mimo vlastních překážek a fortové mříže jí chránil i úkryt I26, opatřený valem a palebnými postavení pro dva Fahrpanzery. Věže byly po druhé světové válce sešrotovány, nicméně zůstaly předpancíře a zvon a objekt je celkově v dobrém stavu.

Půdorys vnitřních prostor Pancéřové baterie II (Ondřej Filip 2021)

Povech baterie II s obvodovou překážkou a povrchovou poternou. Vyvýšené místo se zvonem je součástí valu, zřejmě staršího původu. (Ondřej Filip 2021)

Hlavní objekt baterie 1 s kaponiérou. Vpravo vyčnívá jedna z věží pro houfnici. (JP)	Pancéřový pozorovací zvon P.B.St. 96 o síle pancíře 20 cm a váze 20 tun.
Palebné postavení pro Fahrpanzer před úkrytem I26. Postavení bylo vybaveno prefabrikovanými výklenky na munici.	Týlová stěna pancéřové baterie 2 je dlouhá sto metrů. (JP)
Detail kaponiéry s deseti puškovými střílnami. Další střílna je vedle dveří.	Předpancíř věže H.P.T.95 se skládá ze čtyř segmentů vysokých 110 cm a silných 60 cm, o celkové váze 40 tun.
Zvon P.B.St. 96, za nímž je vidět mohutný strop povrchové poterny, vedoucí do bateriového bloku.

VI Winrich von Kniprode (XIII Karol Kniazewicz)

Biehlerův fort je v dobrém stavu a dochovalo se v něm mnoho vybavení, především muniční výtahy. Je však nepřístupný, neboť jej stále užívá armáda.

VIa Hermann Balk (XIV Józef Dwernicki)

Tento atypický fort s vodním příkopem má pouze pět úkrytů ve valu, z nichž dva jsou propojeny s objektem kasáren a mají pozorovací věžičky W.T.90. Před příkopem je blokhaus pro obranu přístupu. Fort je velmi dobrém stavu, neboť je uzavřen a hlídán. My jsme jej navštívili po domluvě i bez toho je však možné vidět blokhaus a obejít fort po kontreskarpě.

Kasárna fortu tvoří jednoduchý úkryt o délce 90 metrů.	Pod výklenky na munici pravého úkrytu je vidět strop poterny z kasáren. V pozadí je menší úkryt v ose fortu.
Pomocný otvor pěchotní pozorovací věžičky W.T.90.	Tento typ dvouvrstvých pancéřových dveří byl používán i v moderních objektech a dochoval se jen vzácně. (JP)

VII Hermann von Salza (XV Henryk Dąbrowski)

Jeden z posledních postavených Biehlerových fortů je při své šířce 290 metrů také největším v Toruni. Chránil především železniční trať a částečně tak zastoupil starší Eisenbahnfort, situovaný blíže k městu. V letech 1889-93, 1905 a 1914 byl modernizován, mimo jiné výstavbou nové čelní kaponiéry a instalací pancéřových pozorovacích prvků. Fort byl částečně přestavěn na továrnu, ale má hezké interiéry, které jsme po domluvě navštívili. Zbytek povrchu včetně stanoviště P.B.St. 87 si lze volně prohlédnout.

Neobvyklé pomocné střílny pro ruční zbraně na boku kasáren.	Schodiště v modernizovaném úkrytu objektu na valu vede přes mezipatro do úkrytu pod valem.
Pozorovací stanoviště P.B.St. 87. Je vidět spoj obou čelních dílů i první dvojice kotvicích šroubů stropní desky.	Levá boční kaponiéra. Strop je zesílený betonem.
Nově vybudovaná čelní kaponiéra v kontreskarpě. Vedle levé střílny je otvor pro světlomet.

Eisenbahnfort (Železniční fort

Fort byl postaven již v letech 1862-66, tedy dlouho před vznikem prstence moderních fortů, aby zabezpečil obranu nově vybudované železnice. Původně měl šest děl, ale později obdržel modernější dalekonosné kanóny ráže 15 cm a 21 cm. Prošel modernizací, při níž vznikly odolné objekty s betonovým stropem. Tento unikátní objekt byl bohužel z velké části zdemolován při nesmyslných poválečných kampaních za získání cihel pro obnovu měst, přesto stojí za návštěvu.

Masivní pivot pro čelní pivot kanónu ráže 21 cm. Na tehdejší dobu šlo o výkonnou zbraň s dostřelem 7 km.

Šikmé desky nového stropu se opíraly jen o vrchol staré cihlové klenby, aby se minimalizoval přenos otřesů. (JP)

Brückenkopf (Předmostí)

Již od roku 1500 vedle z města na levý břeh dřevěný most. Předmostí a ostrov v řece postupně opevňovali Poláci, Švédové, Rusové i Francouzi, v roce 1824 zde Prusové vybudovali silné polygonální opevnění s obrovskou třípodlažní redutou. V roce 1861 vzniklo na nádvoří Předmostí první nádraží a jeho rozšiřování postupně ukrajovalo pevnostní objekty. V sedmdesátých letech 19. století byla pro zvýšení odolnosti zlikvidována většina reduty a zbytek změně na úkryt. Bastiony u řeky, odříznuté nádražím, se staly samostatnými pevnůstkami s novými úkryty. Zajímavými objekty jsou dva obrovské úkryty z roku 1889, situované na obou křídlech předmostí. Na západním je postavena budova, východní je opuštěný a je víceméně v původním stavu, v době naší návštěvy však byl za plotem.

Stěna se střílnami na eskarpě polygonálního opevnění. (JP)	Ravelin před polygonální kaponiérou byl zakončen stěnou, odpovífající jeho průřezu, aby nebránil palbě kaponiéry. (JP)
Střílny hlavní kaponiéry polygonálního opevnění. (JP)	Odolný objekt stavidla, zaplavujícího příkop Předmostí, byl následně zvýšen o patro a využit jako blokhaus. (JP)
Východní úkryt dlouhý 150 metrů obsahuje 24 sálů a pět vstupních chodeb. Čelní stěna je včetně pískové mezivrstvy silná tři metry. (JP)

Poznámky:
(1) Takzvaná „Schirmlafette“ byla unikátní lehká věž, kryjící lafetu a obsluhu kanónu ráže 10,5 ze všech stran, tedy i zezadu, kde byl 4 cm silný pancíř se vstupními dveřmi. Čelní výrazně sešikmený pancíř měl tloušťku 8 cm. Na rozdíl od klasických věží však interiér nebyl nijak propojen s objektem a podávání munice i přesuny obsluhy se děly zvenku. Kompletní zbraň i s pancéřem vážila 19 tun, zatímco klasická věž pro stejnou zbraň téměř 80 tun. Tyto lehké věže byly osazovány jen v krátkém období let 1898-99, a to v celkem 46 exemplářích (Štrasburk a fest Kaiser Wilhelm II, Neu-Brisach, Toruň a Graudenz). V nejmodernějších opevněních už používány nebyly. Dochovaly se pouze čtyři věže na festu Kaiser Wilhelm II u Štrasburku a jeden kus vystavený u kasáren ve Francii. Zbraň měla dobré parametry, dostřel 10,8 km při kadenci až 9 ran za minutu, ale odolnost nebyla považována za dostatečnou.
(2) Věž pro 15 cm houfnice byly představitelem Schumanovy koncepce „pancéřové lafety“, kdy celý vrchlík, lafetu i zbraň nesla centrální sloup. Ve věži tak byl dostatek prostoru a konstrukce byla poměrně jednoduchá, ve srovnání s běžnější konstrukcí věže s obvodovým ložiskem však byl čep sloupu značně namáhán. Věž byla pomocí šroubového mechanismu mírně vysouvána, aby se okraj vrchlíku zvedl nad předpancíř. Celá věž se zbraní a předpancířem vážila 70 tun, houfnice měla dostřel 7,2 km. Bylo vyrobeno 46 věží pro pevnost Mety a osm věží pro Toruň, kromě toho vzniklo ještě 12 kusů starší verze H.P.T. 93 pro Graudenz a fest Kaiser Wilhelm II. Tento typ věží byl paradoxně jedním z mála z období před první světovou válkou, který byl využit ve druhé světové válce, když Němci v roce 1944 zprovoznili část věží pevnosti Mety a stříleli z nich na americké jednotky.

 

Toruň je dobře dostupná a je toho zde k vidění více, než ve druhé velké pevnosti, kterou je Poznaň. K bydlení jsme využili skromný, ale pro naše účely skvělý hostel ve fortu II Yorck (IV Stefana Żołkiewskigo). V kasárnách u Chelmské brány (Koszary Bramy chełmińskiej) je pevnostní muzeum, jehož nejzajímavějším exponátem je Fahrpanzer. Vynikající muzeum funguje v pokusné pancéřové baterii A.B. IV a sousedním skladu munice. Jen zhruba 45 minut cesty od Toruně je pevnost Graudenz (Grudziądz). Z literatury je k dispozici především prvotřídní průvodce „Twierdza Toruń“ z roku 2020 o rozsahu téměř 400 stran, nabitý informacemi a stovkami fotografií, map a plánů.

stav: únor 2016

Foto: O. Filip 2016, J. Pavel 2016 (JP)

Literatura:
Włodimierz Grabowski a kol.: Twierdza Toruń (průvodce), SGK – Tomasz Kowalkowski, Grudziądz 2020
Mikołaj Rybak, Paweł Pilarski: Twierdza i garnizon Toruń (Wrzesień 1939, Tom 169. ), Edipresse Polska, Varšava 2019
Wojciech Szymanski, Mariusz Wojciechowski: Polygonální pevnost Toruň, Novodobé fortifikace 6/2001, str. 3-16
Wojciech Szymanski, Mariusz Wojciechowski: Fortová pevnost Toruň na konci XIX. století, Novodobé fortifikace 9/2002, str. 3 – 20
Wojciech Szymanski, Mariusz Wojciechowski: Pancéřová pevnost Toruň, Novodobé fortifikace 11/2003, str. 3 – 20
Adama Kowalkowski a kol: Społeczny raport na temat stanu Twierdzy Toruń, Toruň 2016 (dostupné online)

Komentářů: 1

1. FortMan, 10.5.2022:

   V Grosser Kurfürst (XI Stefana Batorego)- Velice krásný opuštěný fort,který není ani zarostlý

   Schirmlafettenbatterie (3x105mm.) – Nádherná batterie s unikátním pozorovacím zvonem.

   Fort Va Ulrich von Jungingen (XII Władysława Jagiełła) – Nevím zda fort je stále ve vojenském prostoru ale potkal jsem tam i místní policii na obhlídce,které jsem se jen tak tak vyhnul. Fort je celý vypálený,přední kaponiéry jsou pobořeny. Zkušební palebné stanoviště pro 105mm.kanón je tatálně zarostlé – není moc co vyfotit.

   VIa Hermann Balk (XIV Józef Dwernicki) – Fort je oplocen a monitorován. Občasné prohlídky provádí nějaké sdružení.

   VII Hermann von Salza (XV Henryk Dąbrowski) – Jsou zde nějaké sklady ale na povrch se dá dostat.

   Brückenkopf – k pěchotnímu úkrytu se nedá dostat – objekt je oplocen a monitorován, hlídán centrálním pultem ochrany.