 |
(Rakousko) – Villach, Klagenfurt, Griffen Napsal: O. Filip objekty: tvrze, kasematy, objekty pro tankové věže Podél tehdejší hranice s Jugoslávií vybudovali Rakušané řadu zajímavých opevnění, některé z nich dokonce až v roce 1986. |
Historie a koncepce rakouských poválečných opevnění v rámci „Spannocchiho doktríny“ byly popsány v tomto článku, typologie objektů pak zde. V úseku, který popisuje tento článek, se nachází nejen běžné objekty, ale i jedna z několika postavených těžkých dělostřeleckých baterií a také jedna z tvrzí s kanónovou výzbrojí, které byly zřejmě vybudovány jen na třech místech, zde v průsmyku Kleiner Loiblpass a v průsmycích Pass Pueg a Brenner.
Rozmístění hlavních rakouských uzávěrů s vyznačením polohy tvrzí (tmavě modrá) a těžkých dělostřeleckých baterií (červená). Orámovaná oblast je tématem článku. (Ondřej Filip 2024, mapový podklad Mapy.cz)
Průsmyk Kleiner Loiblpass
Pro obranu důležité silnice ze Slovinska byla zvolena soutěska pět kilometrů od hraničního tunelu, s velmi omezeným pros torem, tvořeným v podstatě jen jednou loukou. Hlavním prvkem obrany byla tvrz s protitankovými kanóny ráže 76 mm sovětského původu s výstřelem na silnici, umístěnou jen asi 50 metrů od střílen. Doplňovaly ji dvě menší „pěchotní“ tvrze s kulomety nebo lehkými kanóny.
Schéma rozmístění tvrzí v průsmyku. V týlu jsou starší kasárna, vybavená pancéřovými okenicemi se střílnami. (O. Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)
Hlavní tvrz je opuštěná, ale jako jediná v Rakousku je oplocená a střežená kamerami. Hlavní objekty se mi podařilo vyfotografovat, když jsem prošel mezerou mezi plotem na západní straně a skalní stěnou, ale zde je kamera, která vypadá funkční. V lesíku před tímto místem je malý sklad demoličních trhavin, obklopený zemním valem a samostatná pozorovatelna s pěti průzory.
Kasárna v průsmyku byla přizpůsobena k obraně díky vnitřním ocelovým okenicím se střílnami.
|
Velký objekt pro dva 76mm kanóny, kryté pancéřovými deskami. V pozadí je střílna pro jejich obranu.
|
Detail pancéřové desky a krytu hlavně.
|
Pozorovatelna ba hraně svahu těsně před tvrzí. (JP)
|
Interiér pozorovatelny s malými průzory, které chrání kovové okenice.
|
Za dvířky se skrývají police pro uložení trhavin, pravděpodobně určených pro demolice komunikací.
|
K severní tvrzi bez problémů dojdete po pěšině, která je vyznačena na Mapy.cz. Střílny jsou primitivní, vymodelované pouze v betonu a interiér je téměř prázdný.
Malý chodový objekt severní tvrze s ochrannou střílnou.
|
V ubikaci jsou stabdardní rakouské sklopné postele, inspirované německým opevněním.
|
Chodba do malého bojového objektu se střílnou pro kulomet či ruční zbraně.
|
Na pahorku nad hlavní tvrzí je podobná tvrz, jenže cesta k ní vede po uzamčené a kamerami hlídané cestě. Možná by se dalo projít zleva podél plotu, cesta zprava po skalní římse je extrémně nebezpečná a vyžadovala by jištění. Tvrz má dva objekty s většími střeleckými místnosti, zřejmě pro polní kulomety nebo lehké protiletadlové kanóny v protipěchotní roli a pozorovatelnu.
Ke vchodu do horní tvrze vede nejen cesta, ale i zkratka po žebříku. (TK)
|
Chodba od vchodu do bojových objektů. (TK)
|
V podzemí se střídají hrubě vyražené a vybetonované části. Šipka po zhasnutí světel několik minut fosforeskuje. (TK)
|
Střelecká místnost. Podle vybrání pod střílnou se mohlo jednat o lehký protiletadlový kanón. (TK)
|
Jeden z bojových objektů. Tato klasická konstrukce objektů není v rakouském opevnění obvyklá. (TK)
|
Hollenburg
U romantického, leč nepřístupného hradu kryjí břeh objekty Hollenburg 1 a Hollenburg 2, které však využívají chataři a nedostanete se k nim ani zvenku. Zato u křižovatky v jejich týlu najdete poklop, jimž se dostanete na schodiště do perfektního plně vybaveného úkrytu typu Eternit-Gruppenunterstände pro družstvo pěchoty.
Vstupní chodba je z železobetonu, zatímco u mnoha jiných objektů jen z trámů a gabionů.
|
Pohled k zadní stěně. Na stole leží zátky k větracím otvorům.
|
Pohled ke dveřím. Vpravo jsou police na věci a stůl velitele.
|
|
Schutzdeckungen Fertigteilsystem „FTlS-SD ETERNIT“ Základem úkrytu, který bylo zbudovat možné snadno a rychle, byly čtyři typy pefabrikovaných dílců z azbestového vláknocementu o tloušťce 6,5 cm – základní válcová sekce o vnitřním průměru 214 cm, přední čelo s vchodem, zadní čelo s nouzovým východem a propojovací chodbička. Díly byly do konečné podoby sestaveny přímo ve výkopu a zahrnuty zeminou. Před tím musela být zřízena vstupní chodba a šachta nouzového výlezu, a to buď z gabionů a dřevěných pražců nebo z betonu. Na vnitřních stěnách válců byly vodorovné kovové lišty, na které se připevňovaly stolky, postele a s typické „tramvajové“ sedačky. Vnitřní délka válce je 660 cm a průměr 214 cm, takže posádka měla k dispozici téměř 24 metrů krychlových prostoru.
Menší variantu pro ukrytí družstva (Gruppe) tvořil jeden válec ze čtyř dílů, větší pro poločetu (Halbzug) dva válce, propojené chodbičkou. Tmavě šedá – postele, oranžová – sedačky, hnědá – stoly. (Ondřej Filip 2025)
Úkryty vyvinulo Ministerstvo obrany ve spolupráci s rakouskou firmou Eternit. Záměr byl schválen v roce 1981, ale první úkryty dorazily k jednotkám až v roce 1986. Instalovaly je přímo pevnostní jednotky s pomocí ženistů, většinou s využitím civilní techniky a na pozemcích, pronajatých na 30 až 50 let. Cena dílců pro úkryt družstva (jeden válce) činila 226 tisíc šilinků, instalace měla stát průměrně 25 tisíc šilinků. To by se po zohlednění inflace blížilo dnešní sumě jednoho milionu českých korun. V přepočtu jde o zhruba trojnásobek dnešní ceny stejně velkého československého úkrytu ÚŽ-6 z železobetonových dílců, na rozdílu se zřejmě podílí vyšší cenová hladina v tehdejší „kapitalistické“ cizině“ a skutečnost, že ÚŽ-6 byl dodáván bez vybavení. Během osmi let mělo být vyroben a instalováno až tisíc úkrytů, ale nakonec bylo objednáno a použito pouhých 46 kusů menších úkrytů pro družstvo a 14 kusů větších pro poločetu. Jedním z podstatných problémů byl výkup nebo pronájem pozemků, neboť rakouská vláda odmítla pro tyto účely umožnit vyvlastňování a tak se stávalo, že plánované objekty byly postaveny na méně vhodném místě nebo vůbec.
|
Annabrücke a Tainach
Zatímco objekt Annabrücke 2 pro věž Centurion je uzamčený, i když je v lese, do Annabrücke 1 (46.57291, 14.49073) jsme se kupodivu dostali, ačkoli se nachází jen asi 30 metrů od domu. Interiér je ve velmi dobrém stavu. Objekt je jen několik metrů nad silnicí, ale v dost hustém porostu, poblíž se dá i parkovat.
Maskovací domek, v němž byla původně věž Centurion.
|
Hlavní chodba s šachtou pro věž v pozadí. Vpravo je poplachový klakson.
|
Nouzové luminisční značky, fungující několik minut po vypnutí elektrických světel.
|
Poté jsme zkoušeli ještě kasematy Möchling pro 40mm rychlopalné kanóny, vybudované na břehu Drávy, ale musí se k nim jít pěšky a nestojí to za to, protože jsou zcela přebudované na rekreační chaty.
Další přístupný objekt Tainach 2 (46.62035, 14.53961) pro Centurion se opět poněkud překvapivě nachází v lesíku ve vesnici. Kolem nejsou žádné domy a můžete pohodlně zaparkovat u nedalekého přístavu.
Maskovací domek se speciálním krytem hlavně kanónu 105 mm L7.
|
Chodba s dveřmi do strojovny s benzínovým agregátem pro dobíjení akumulátorů.
|
Pohled seshora do šachty. Roštová podlaha umožňovala větrání.
|
Ubikace posádky se standardním vybavením. Postel vpravo obsahuje velký úložný prostor.
|
Baterie Haberberg
Ve vzdálenosti 13 kilometrů od Jugoslávské hranice vybudovali Rakušané jednu z pouhých čtyř těžkých baterií pro americké dalekonosné kanóny M1 ráže 155 mm, známé jako „Long Tom“. Dostřel 25,7 km umožňoval blokovat údolí Drávy v dnešním Slovinsku, stejně jako jeho část v Rakousku s železničními tratěmi. Každý kanón byl umístěn ve standardní kasematě, na rozdíl od podobných objektů u Lince vybavené masivními pancéřovými okenicemi. Oba východní objekty jsou bez problémů přístupné, k objektu vedle nich se dostanete po louce ze silnice, ale západnější objekt jsme raději vynechali, protože leží pouhých 50 metrů od statku.
Vlevo je střílna, vpravo na louce desky, zakrývající vchod.
|
Detail objektu. Střílna je vysoká zhruba čtyři metry.
|
Pohled přes spodní pancéřovou desku. Uvnitř je pozůstatek jeřábové dráhy a chodba do dalších prostor.
|
Prostorná střelecká místnost s odloženými plechovými kryty mezery pro hlaveň.
|
Střílna dalšího objektu s hezky dochovanou barevnou kamufláží.
|
Jednotkou odměrové stupnice kanónu jsou dělostřelecké dílce (1° je 17,77 dílců).
|
Systém pancéřových okenic s lidskou postavou pro představu o velikosti.
|
Střelecká místnost s přivřenými okenicemi. Venku leží kryt hlavně.
|
Detail ručního mechanismu pro posun okenice. I dnes funguje hladce.
|
Pro dosažení maximálního dostřelu musel být v horní části střílny vytvořen výřez.
|
Originální skříň na příslušenství ke kanónu M1 Long Tom.
|
Návštěva úseku je celkem bezproblémová, pokud se ovšem nebudete pokoušet lézt za plot tvrze v Kleiner Loiblpass. U baterie Haberberg je třeba pohybovat se nenápadně, přece jen jsou to soukromé zemědělské pozemky.
stav: červen 2023
Foto: O. Filip 2023, Tomáš Komárek 2023 (TK) O. Filip 2016 (úkryt Schutzdeckung/Halbzug)
Literatura:
Andreas Scherer: Sperren, Bunker und Stellungen: Österreichs Landesbefestigung im Kalten Krieg (dizertační práce), Vídeňská univerzita 2017 (dostupné online)
Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)