Poválečná opevnění v Julských Alpách, 1. část
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Ugovizza, Sella Carnizza, Studena Alta, Carnizza
Napsal: O. Filip
objekty: protitankové a pěchotní objekty, velitelská stanovištěV severovýchodní Itálii je několik horských uzávěrů, které zcela nebo z podstatné části vznikly až v období studené války a dochovalo se v nich mnoho originálních pancéřových prvků

To nejzajímavější:
předválečné čtyřstřílnové kopule uzávěru Val Uque (pravděpodobně jediné dochované v poválečných objektech) polokopule pro PTK uzávěru Sella Carnizza, maskované jako kůlny zjednodušené objekty uzávěru Sella Somdogna

Any Italian strongpoints were built in Julian Alps during the Cold war. Some of them replaced older and unfinished fortifications of the Alpine Wall, other were built as completely new, to block the mountain passes, exposed after the lost of the Italian eastern territories. Those strongpoints were equipped with Italian MG cupolas, which were developed from the German WWII Panzernests and massive armoured cupolas with fortress AT guns calibre 7,6 cm, later rearmed to 9 cm guns. The command post were small and were not equipped with special observation turrets. Opposing to the southern part of the line, the mountain strongpoints has survived the large scale scrapping of the fortress armour.

V severovýchodní části Julských Alp bylo po druhé světové válce k dispozici nepřeberné množství objektů Alpského valu a tak stačilo modernizovat jen část uzávěrů a v rámci nich jen vybrané objekty. Na druhou stranu bylo rozhodnuto, že některé slabé a nedokončené uzávěry v málo frekventovaných průsmycích a odlehlých údolích bude nutné posílit či spíše kompletně nahradit novými objekty. V uzávěrech Val Uque a Sella Carnizza bylo jen po dvou nedokončených tvrzích a proto vznikly asi půl kilometru od nich zcela nové uzávěry. Specifickým případem bylo sedlo, kde bylo několik objektů z první světové války i z předválečného období a jejich doplněním o objekty s protitankovými kanóny vznikl poválečný uzávěr Cereschiatis. Uzávěr Sella Somdogna vznikl v místě, kde bylo jen několik kaveren a otevřených kulometných postavení z doby výstavby Alpského valu, možná též využívajících staveb zdejšího bojiště z období 1. světové války. O něco jižněji vznikl ještě nový uzávěr Sella Nevea, které přehradily horské silnice, vedoucí z východu na západ. Dál na jih až k Jaderskému moři pokračovala linie nových uzávěrů, postupně se rozšiřující na několik sledů a daleko za nimi starší linie na řece Tagliamento. Těžištěm obrany horských uzávěrů byly kanóny ráže 7,6 cm v polokopulích a těžké kulomety v jednostřílnových kopulích, naopak se zde nevyskytovaly poválečné čtyřstřílnové kopule ani věže z tanků Pershing či Sherman, obvyklé v jiných úsecích. Níže je popsáno několik typů objektů, typických pro nejstarší poválečné horské uzávěry.

Zjednodušený ideový příklad poválečného horského uzávěru. Objekty s polokopulemi pro kanóny jsou umístěny u bráněné silnice, kulometné kopule kryjí celý prostor, pozorování zajišťuje jen kopule, spojená s podzemním velitelským stanovištěm. V prostoru by mohly být ještě předsunuté pozorovatelny a malé úkryty. O. Filip 2016

Objekty s jednostřílnovou kopulí (blinda a 60°), vyzbrojené kulometem Breda 37, byly hlavním prvkem protipěchotní obrany. Kopule, označovaná jako „Typ B“ (Tipo B) se vůbec nepodobá klasickým válcovým pancířům, neboť vychází z německého převozného stanoviště „Panzernest“. Shodně s ním disponuje dvěma periskopy a dvířky v týlové stěně, je však je prostornější, není mobilní a nemá vnější uzávěr střílny. Konstrukčně jde o pancéřovou „krabici“ s čelní stěnou o síle 20 cm, která podle tvaru buď pochází přímo z předválečného opevnění nebo jde o nějakou variaci. V popisovaných uzávěrech se vyskytovala pouze starší varianta objektů, složená ze vstupní chodby, úzké místnosti bez jakéhokoli vybavení a schodiště do volného prostoru za kopulí, krytého plechovým poklopem. Samotná kopule byla od betonu objektu oddělena mezerou a jediným vstupem byla dvířka v zadní stěně. Pouze v uzávěru Sella Somdogna lze najít ještě jednodušší verze, kterou tvořila jen samotná kopule, usazená v betonové vaně.

Pancéřová kopule „Tipo B“ s otevřeným průlezem. Ač má v podlaze připraven poklop, ve starších objektech pod ním byla jen betonová podlaha. Pod hlavní střílnou jsou police na munici a ve stěně oválné střílny pro pozorování a blízkou obranu, v praxi nejčastěji využité jen pro napojení větracích komínků. Dobře je patrné spojení silné čelní stěny, odlitku horní části (boky, týl a strop) a plechové spodní vany. O. Filip 2016

Objekt s pancéřovou polokopulí pro 7,6 cm kanón (Semiblinda 76/40) disponoval speciálním kasematním kanónem 76/40 s těsnící koulí, vyvinutým z protiletadlového kanónu. Později byly objekty (pravděpodobně všechny) přezbrojeny na nízkotlaké kanóny 90/32P, přičemž byla z velké části využita původní lafetace. Hlavní součástí objektu byla střelecká místnost, jejíž čelní část tvořila polokopule a vedle ní kobka na nábojnice. Větrání zajišťovaly ocelové žaluzie, tvořící strop za kopulí. V popisovaných uzávěrech najdeme jen starší jednopodlažní verzi objektu s nevelkým vnitřním prostor a dlouhou přístupovou chodbou, na níž byl napojen úkryt bez vybavení. Pod lafetou kanónu byla šachta a nízká chodbička pro větrání a nouzový východ. Větrání bylo gravitační, skrze zmíněnou chodbičku a žaluzie ve stropě za kopulí. Kanón nebylo možné zasunout do nitra objektu a proto byla vyčnívající hlaveň maskována a chráněna plechovým krytem. Zvenku byl objekt, až na plechové poklopy nad žaluziemi, prakticky neviditelný.

Velitelské stanoviště s pozorovatelnou (PCO – posto di comando e osservazione) bylo součástí téměř každého uzávěru. V popsaných horských uzávěrech jej však tvořil jen malý klenutý sál a několik místností, uzávěr Sella Somdogna speciální velitelské stanoviště ani neměl. Chyběl pozorovací zvon, jinak standardní vybavení velitelských stanovišť na jihu, ostatně v řadě případů stačilo pozorovat jen bráněnou komunikaci. Existuje velitelské stanoviště s jednostřílnovou kopulí (Sella Nevea, Selle Carnizza) nebo s pancéřovou deskou pro pozorování (Val Uque).

Poplachová pozorovatelna (PCA – posto d’osservazione e allarme) mohla být umístěna ve vyvýšené pozici a sloužila především pro včasné odhalení blížícího se nepřítele. V horách jsme se setkali jen s primitivní konstrukcí v podobě místnosti s pozorovací štěrbinou, napojené na malý sál a vchod s úzkým schodištěm. Na jihu jsme našli i pozorovatelnu v podobě dřevěného domečku.

Rozmístění nových či výrazně přebudovaných poválečných uzávěrů v Alpách. nesrovnatelně silnější reaktivovaná opevnění Alpksého valu v údolí Felly, které se táhne celou mapou, nejsou vyznačena. Val Uque kryje přístup ze severu, Cereschiatis „objížďku“ hlavního údolí a zbývající uzávěry přístup údolími z východu. O. Filip 2016

Val Uque

Uzávěr blokuje úzkou silnici, směřující do údolí Felly. Ve čtyřicátých letech byly o něco dál na sever rozestavěny dvě menší pěchotní tvrze, avšak nebyly dokončeny. Parkoviště je u kapličky vedle mostu, na východ vede cesta, která se stáčí doleva na hřebínek, kde je objekt M4 s čtyřstřílnovou kopulí starého typu a především objekt P2 s polokopulí pro 7,6 cm kanón, v němž jsou pozůstatky lafety a pancéřové těsnící koule. Oba jsou přístupné, ale do druhého je nutné vlézt střílnou. U pěšiny směrem do týlu jsou kopule M7 a M5 a přes rokli se lze vydrápat k unikátnímu velitelskému stanovišti, které disponuje atypickou pozorovatelnou s pancířem a kopulí M6. Jeho interiér je přístupný poklopem.

Přímo na opačném břehu, ve vyčnívající skále, je dokonale zamaskovaný objekt P1, přístupný chodbou nouzového východu, která začíná přímo pod zamčeným hlavním vchodem. Přístup k objektu je poněkud obtížný, buď musíte prudkým svahem seshora nebo z mostu po skále podél potoka. Na této straně řeky jsou ještě objekty M2 a M3 s jednostřílnovými kopulemi a M1 s šestistřílnovou kopulí, ale k nim jsme nešli, neboť se zde opravovala silnice.


Na skalním výběžku by jen málokdo tušil velký objekt pro protitankový kanón. Jsou vidět pouze betonové, kryjící vchod a níže umístěný nouzový východ.

Přírodou dokonale zamaskovaná kopule „starého typu“ objektu M4. Použitý odstín zelené ale není právě nejvhodnější. (RH)

Interiér kopule objektu M4, pocházející ze starého Alpského valu. Jsou vidět otočné vložky střílen a „krabice“ pro napojení dýchacích masek.

Bronzová náměrová stupnice jedné z vložek kupule v objektu M4. Páčka sloužila k aretaci. Tento artefakt je velmi vzácný.

Poněkud zdeformované maskování hlavně a střílny objektu P2 jakoby stále plnilo svůj účel, jenže žádná zbraň už pod ním není. (RH)

Po odkrytí plechů je vidět pancéřová polokopule se střílnou pro kanón a pozorovacím průzorem. (RH)

Interiér polokopule s rozvodem vzduchu pro dýchací masky obsluhy. Je vidět oddělená střílnová deska a šrouby k jejímu upevnění.

Detail držáku jednoho ze dvou výkyvných periskopů ve stropě kopule. Páčka vlevo sloužila k ovládání uzávěru na stropě kopule.

Pouzdro hlavně s pancéřovým segmentem, který kryl otvor při změně náměru.

Těsnící koule, umožnující pohyb do stran, původně uchycená na dvou svislých čepech pancéřové polokopule. (RH)

Chodbička do kopule objektu M6. Stupačky vedou k poklopu na povrch.

Detail masivního uzávěru střílny v kopuli objektu M7. Pro jeho instalaci bylo nutné kulomet demontovat.

Kopule objektu M6, který je spojen s velitelským stanovištěm. (RH)

Jediný sál malého velitelského stanoviště. Na zdi je telefonní ústředna, žebřík vede do pozorovatelny. (RH)

Pancéřová deska pozorovatelny, která je součástí velitelského stanoviště, zřejmě vznikla z běžné desky pro kulomet. (RH)

Zásuvka pro telefon v telefonní ústředně je opatřena názvem uzávěru. (RH)

Cereschiatis

V tomto průsmyku vznikla opevnění již za první světové války a poté v době Alpského valu, ale kromě monobloku č. 3 šlo vesměs o různá otevřená betonová postavení pro kulomety či malé objekty. Jelikož po silnici bylo možné objet několik velkých uzávěrů v údolí Felly, byla opevnění doplněna třemi objekty s protitankovými kanony ráže 7,6 cm v polokopulích (později přezbrojeno na 90/32P) a jedním protitankovým kanónem (původně 75/21, poté zřejmě 90/32L), instalovaným do přebudované kulometné střílny tvrze č. 7. V uzávěru nebylo nutné budovat velitelské stanoviště, neboť bylo možné využít vnitřní prostory staršího objektu.

K objektu P2 s polokopulí snadno dojdete ze sedla, ale jeho interiér není přístupný. Daleko zajímavější je objekt P1, do něhož lze vlézt střílnou a prohlédnout si zbytek hlavně nízkotlakého 9 cm kanónu, který semm byl instalován během modernizace poválečných objektů. V týlu nad ním je malý úkryt s jednou místností a otevřené palebné postavení pro kulomet. Obdobná dvojice objektů je i na druhé straně nad silnicí, vedoucí kolem objektu P3 s polokopulí, situovaného kousek pod starou kůlnou. Jeho interiér bohužel není přístupný. Nad ním je zajímavá tvrz č. 7, kde jsme nebyli. Pod skálou, vyčnívající na pravé straně cesty je dokonale zamaskovaný vchod do kulometného objektu č. 1, který má menší hezké podzemí s dobře dochovaným vybavením. Velmi zajímavý je interiér monobloku č. 3, jeho vchod u silnice je maskován jako dřevěný kůlna. Za námahu nestojí objekty níže u silnice (6bis a sousední). Musí se k nim přes strmou rokli a jde jen o krytý zákop a kulometné postavení s malým úkrytem, pravděpodobně z období 1. světové války.


Střílna polokopule pro 7,6 cm kanón objektu P2 po odkrytí maskovacích prvků. Nahoře je vidět hrana zídky kolem větracích žaluzií. (RH)

Interiér polokopule P1 větral jen kanál v podlaze a žaluzie na stropě, takže posádka musela používat dýchací masky, napojené na potrubí. (RH)

Jedno z otevřených palebných postavení pro kulomet. V rámci Alpského valu jde o velmi neobvyklý objekt. (RH)

Také tento povrchový úkryt s jednou místností je nestandardní a je orázkou, zda nepochází už z 1. světové války. (RH)

Větrací žaluzie kanónového objektu P3 po odkrytí plechových desek, které je chránily před deštěm a sněhem. (RH)

Chodba reaktivovaného objektu č. 1 s moderními rozvody telefonu (2 x modrá), elektrické energie (šedá) a napojením telefonního kabelu (krabice). (RH)

Střílna objektu č. 1 se liší od standardních konstrukcí Alpského valu a zřejmě tedy vznikla až po válce. (RH)

Interiér maskovací nástavby v podobě kůlny, z něhož vede betonová chodba ke dveřím do monobloku č. 3.

Protitlakové dveře v přístupové chodbě a klimatizační jednotka. (RH)

Pozorovací zvon monobloku je neobvyklou verzí s pancéřovanou vstupní šachtou. Její použití je logické, neboť zvon je blízko odhalené čelní stěny. (RH)

Objekt 6bis je ve skutečnosti betonový zákop z 1. světové války, opatřený střílnami pro ruční zbraně. I on však zřejmě sloužil i za studené války. (RH)

Sella Somdogna

Tento uzávěr, umístěný v nádherné krajině vysokohorského bojiště z období 1. světové války je poněkud hůře dostupný. Je nutné jet buď po 18 km dlouhé silničce ze západu nebo vystoupat pěšky z opačné strany, z údolí u Valbruny, s převýšením 400 m. lepší je první varianta, neboť u silnici jsou k vidění pozůstatky frontové linie z let 1915-18 – stanice lanovky, betonový muniční sklad pro 28cm moždíř a krásně vyčištěné obranné postavení „Linea dei Plans“ s betonovými zákopy a kavernovou baterií.

Z průsmyku vede na jih turistická značka, z níž uvidíte kopule M5 a M6. Poté dojdete do malého sedla plného zákopů, nad nímž je bizarní kulometný objekt M7, kompletně vylámaný do skály. Celé okolí je plné obrovských kráterů po těžkých dělostřeleckých granátech. Budete-li pokračovat prudce nahoru po turistické značce, dojdete ještě k podobnému objektu M8. Do obou je přístup jedině skrz úzkou střílnu. Po dalším stoupání dojdete do malého sedla se zákopy, kde je třeba vyrazit do prudkého svahu, a to klikatým zákopem, který vede až k otevřenému kulometnému objektu M9 a úkrytu, z něhož se vyklubala hezká dřevěná chatička, rozdrcená pádem obrovského balvanu. Poslední tři objekty vznikly zřejmě úpravou objektů Alpského valu.

Na opačné straně průsmyku je nad statkem pěkná kopule M2 a doleva po vrstevnici M3. Špatně se hledá následující M4, objekt M10-11 v podobě kaverny s dvojicí střílen jsme v prudkém svahu nenašli vůbec. Zkusili jsme dojít i do čela, kde je úkryt a otevřené postavení M1, s nímž jej spojuje podzemní chodba, přičemž se opět jedná o objekty Alpského valu. Poslední metry tvoří drolící se skála o takovém sklonu, že jakýkoli pokus o dosažení dveří úkrytu by se rovnal sebevraždě.


Týl objektu M5, který se skládá jen z kopule a betonové zídky kolem ní. (RH)

Interiér kopule objektu M5. Jsou vidět police na munici, uzávěr střílny, řetěz pro ovládání maskovací okenice a držáky dvou periskopů.

Objekt M7 (původně Opera 3), vytesaný do velké balvanu. Je možné, že kaverna zde byla již z období 1. světové války (RH)

Neobvyklá střelecká místnost objektu M7, vytesaná do skály. Kladka sloužila pro ovládání sklápěcí maskovací okenice. (RH)

Maskovací stříška nad otevřeným kulometným postavením M9 (původně Opera 5), zhotovená z betonu na kovové síťce. (RH)

Interiér postavení M9. Stříšku drží standardizovaná stavebnice z ocelových profilů, která byla doplněna na původní objekt Alpského valu.

Úkryt u objektu M9 tvořila útulná chatička, ukrytá za skalním výběžkem. Pravou část zcela zničil pád skály. (RH)

Interiér chaty se standardní pevnostní telefonní instalací. na stěnách je mnoho podpisů vojáků, kteří zde pravděpodobně pobývali jen při cvičeních a údržbě.

Výhled od chaty do sedla. Nad statkem jsou kopule M2 až M3, v drolícím se svahu vpravo dnes jíž nedostupný úkryt a otevřené postavení M1 (původně Opera 1) (RH)

Maskovaná kopule M2 nad statkem. Tato verze kopule má zvýšenou depresi. (RH)

Výhled od kopule M2. Údolí doleva vede k Valbruně, jejíž silná opevnění Alpského valu doplnilo i několik poválečných objektů. (RH)

Mírová kasárna uzávěru v týlu uzávěru. Předválečné uzávěry měly nízké, odolnější a zamaskované budovy, které by bylo možné užívat i v boji.

Sella Nevea

Uzávěr blokuje silnici, kterou bylo možné objet část silně opevněného údolí řeky Felly. Původně jí bránily předválečné uzávěry Lago de Predil a Cave de Predil, jenže ty se po ztrátě území ocitly přímo u hranic s Jugoslávií a hrozil jim útok přes průsmyk Predil. Jako náhrada vznikl zhruba deset kilometrů od hranic zcela nový uzávěr, složený výhradně z objektů pro jednostřílnové kopule a kanónové polokopule. Jejich číslování bohužel neznám.

Objekty jsou rozmístěny kolem serpentin a perfektně zamaskovány v terénu, plném balvanů. Nejníže je kulometný objekt, který se v terénu poněkud hůře hledá a mírně za ním objekt pro kanón, do něhož se dá dostat dlouhou chodbičkou nouzového východu. Uvnitř se dochovala přední část lafety s těsnící koulí zbraně. K těm to objektům je nejlepší vyrazit z parkoviště u chaty. Poté lze přeparkovat k velitelskému stanovišti, jehož jednostřílnová kopule je přímo u silnice a vchod je otevřený. Po pěšině kolem něj dojdete po několika desítkách metrů k objektu pro kanón, jehož vstup je zavařený, ale opět lze níže mezi balvany najít otevřený nouzový východ.

Další dva objekty pro kulomety jsou u cesty, vedoucí po vrstevnici na opačné straně silnice, než je velitelské stanoviště, jejich kopule však mají zavřená dvířka. Poslední dva kulometné objekty jsou pohodlně přístupné po nejvýše položené cestě, u níž lze zaparkovat. První je těsně pod cestou a druhý nad ní a oba mají přístupné interiéry.


Kopule v týlu uzávěru – ukázka maskování se zavřenou okenicí střílny a po jejím otevření. (RH)

Průlez do kopule. Obdélníkový větrák byl využit pro telefonní kabely a boční střílny pro větrání. Původní koncept použití kopulí byl zjevně odlišný. (RH)

Týlová část kopule. Je vidět mezera mezi betonem objektu a pancířem, jakož i maskovací nástavba z betonu na síťce.

Vstup do velitelského objektu s maskovací nástavbou. Na důsledky jejího zhroucení v případě zásahu se nemyslelo, což je u poválečných objektů běžná vada.

Hlavní sál velitelského stanovuště s telefonní ústřednou a ventilátorem. Oproti opevněním dál na jihu je sál podstatně menší. (RH)

Průlez do kopule velitelského stanoviště. Kopule tohoto typu mají stísněné průlezy, což asi bylo pro vojáky s výstrojí nepříliš komfortní. (RH)

Posádka velitelského stanoviště si pro snazší orientaci nakreslila schéma postřelovaného sektoru a zapsala palebné údaje. (RH)

Nouzový východ objektu s polokopulí pro kanón vedle velitelského stanoviště. Uzavírají jej dvířka, která se po zvednutí zasunula pod strop. (RH)

Interiér kopule s mříží v podlaze, umožňující větrání skrz chodbu, vedoucí k nouzovému východu. (RH)

Detail větracích žaluzií a četných lan pro ovládání maskovacích okenic. Je otázkou, jak by tyto instalace mizivé odolnosti fungovaly v případě ostřelování objektu.

Sklad v jednom z objektů pro kulometnou kopuli. Vlevo je místo pro stojan na pušky, vpravo na batohy a pod ní na válečnou zásobu potravin.

Další důkladně maskovaná kopule, tentokrát v čelní části uzávěru. (RH)

Plechové větrací zvony se běžně vyskytují u reaktivovaných předválečných opevnění, u poválečných opevnění jsou však méně obvyklé. (RH)

Plechový kryt hlavně, stylizovaný do podoby kmene stromu. Uvnitř se ocitl, až když jej vojáci použili k ucpání střílny po odzbrojení objektu. (RH)

Torzo lafety s těsnící polokoulí a kompaktními mechanismy náměru a odměru. Je možné, že se jedná o vůbec největší pozůstatek poválečné výzbroje. (RH)

Sella Carnizza

Uzávěr brání silnici ze slovinské Žagy a lze k němu dojet po úzké silničce z vesnice Resuitta. Cestou minete dvě původní tvrze, které jsme nezkoumali. Přímo na „návsi“ osady Carnizza je krásná kopule M4, jediný dochovaný exemplář, nezakrytý maskováním. Z kopule lze slézt po žebříku do velitelského stanoviště. Kůlna za barem pak skrývá polokopuli P1 pro 7,6 cm kanón.

Objekty M1, M2 a M3, jakož i poplachová pozorovatelna, jsou rozmístěny v severním svahu, ale s výjimkou M3 u silnice se poněkud hůře hledají. U silnice ke kostelíku na jižní straně je objekt P2 s polokopulí, jediná cesta dovnitř však vede střílnou. U kostela je pak neméně hezká kopule M5. Její přístupný interiér se skládá jen z chodbičky a úzké místnosti, což je pro uzávěr typické. Pozorovatelnu, která by měla být nad ní, jsme nenašli a malý podzemní úkryt jsme ani nehledali.


Kopule M4, napojená na podzemní velitelské stanoviště uzávěru. Původně byla maskována v přístavbě polozřícené stodoly. (RH)

Detail kopule M4, na němž je dobře patrné spojení čelní desky s pancéřovou „krabicí“. I zde zmizely boční střílny pod úrovní betonu a sloužily jen k větrání.

Strop kopule M4 s otočnými kryty periskopů a zadním vstupem. Nad ním je obdélníček s označením výrobce a výrobním číslem.

Hlavní sál velitelského stanoviště s ventilačními rozvody z novoduru. Vpravo jsou přípojky, i v podzemí tedy musela posádka v případě zamoření používat dýchací masky.

Dřevěná kůlna, v níž je zamaskována polokopule objektu P1 pro 7,6 cm kanón.

Poplachová pozorovatelna, předsunutá před většinu bojových objektů. (RH)

Objekt P2 s polokopulí, zamaskovaný jako kůlna. Nad otvorem pro kanón jsou výřezy pro periskopy. Objekt postřeloval především silnici na protější straně údolí. (RH)

Detail střílny, kterou tvoří pancéřová deska, přišroubovaná ke zbytku kopule. Z toho důvodu má své vlastní manipulační čepy. (RH)

Střílna s čepy těsnící koule, krátký ozubeným segmentem pro odměr a otvorem, pod nímž je vybroušená ploška pro přesné usazení zaměřovače.

Hlavní směr palby 17°doleva na vzdálenost 300 metrů odpovídá silnici na protějším svahu. Vpravo bylo místo pro velitele zbraně (capopezzo). (RH)

Opačná strana kopule, kde měl stát miřič (puntatore) a nabíječ (caricatore), jehož úkolem zřejmě bylo i vyhazování nábojnic malými dvířky do utěsněné kobky.

Kulometná kopule M6 nad kostelem. Stejně jako ostatní kulometné objekty uzávěru má nejen poklop hned za kopulí, ale i schodiště do úkrytu s dalším východem. (RH)

Uzávěry leží u klikatých silnic, ale vzdálenosti nejsou velké. Julské Předalpy jsou krásná, téměř neobydlená a nepříliš známá oblast. Popisované lokality tvoří hezké lesy a horské louky, není zde neprůchodná někde vegetace jako dál na jihu. Pokud byste měli málo času, doporučuji přednostně uzávěry Val Uque a Sella Carnizza, kde najdete nejvíc typů objektů. K uzávěru Sella Nevea lze naproti tomu velmi dobře dojet ze Slovinska, protože z populárního střediska Bovec je to jen asi 25 minut. Průzkum uzávěrů Val Uque, Sella Carnizza, Cereschiatis a Sella Somdogna by nebyl možný bez informací, které laskavě poskytl kolega „B.K. Midnight“, autor vynikajících publikací o poválečném opevnění.

stav: září 2014 (Sella Nevea), září 2015 (Val Uque, Cereschiatis), září 2016 (Sella Somdogna)

Foto: O. Filip, R. Hrabčák (RH)

Literatura:
Alessandro Bernasconi, Giovanni Muran: Il Testimone di Cemento, La Nuova Base Editrice, Udine 2009
Maurizio Tosi il portale della Fanteria d’Arresto
F. Brouwers: Landesbefestigung in Italien zwischen 1955 und 1991, Interfest 2013

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 9.11.2016 22.55 , Komentáře (0)
UPOZORNĚNÍ:
Z technických důvodů pošlete kopii komentáře mailem, jinak hrozí smazání.

350 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

Petronell a obrana Litavy

Acles a jednostř. kopule

Cadore – Maè

Forty v Korutanech

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2017