Poválečná opevnění v Julských Předalpách, 2. část
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Itálie) – Tanamea, Platischis, Subit, Purgessimo, Catelmonte
Napsal: O. Filip
objekty: protitankové a pěchotní objekty, velitelská stanoviště
V jižní části Julských Předalp se dochovalo několik mimořádně zajímavých uzávěrů poválečného opevnění s desítkami pancéřových prvků a také unikátní poválečná tvrz.

V tomto článku jsou popsána dochovaná opevnění první „modré“ linie italského poválečného opevnění s výjimkou nejsevernějších uzávěrů v prostoru bývalého Alpského valu a jižně položených uzávěrů na plošině Krasu, které budou také předmětem samostatného pojednání. Na rozdíl od „žluté linie“ na řece Tagliamento byla „modrá linie“ podstatně silnější. První sled sestupoval z Julských Předalp a v rovině se rozšířil do celé soustavy opěrných vodů, členěných do hloubky zhruba deseti kilometrů. Nejsilnější obrana byla vybudována v údolí Soči za hraničním městem Gorizia, kde by nepřítel musel projít zhruba dvaceti kilometry bráněné hloubky území. Za řekou se linie vyhoupla na vápencové plošiny Krasu, kde vedla jedním z nejkrvavějších bojišť první světové války a částečně využívala i staveb z této doby. Roli druhého sledu plnilo deset uzávěrů na řece Torre, čímž se hloubka obrany zvýšila o dalších zhruba pět až deset kilometrů.

Schéma nových poválečných opevnění se zvýrazněním uzávěrů, popsaných v článku.

Celkem se zde nacházelo přes padesát uzávěrů, v průměru se zhruba deseti objekty, přičemž téměř každý z nich byl vybaven zvonem, kopulí, tankovou věží či jiným pancéřovým prvkem. Zhruba 90% objektů popisovaného úseku bylo zničeno v letech 2012-2013, kdy pod záminkou „zabezpečení“ objektů proběhla blesková těžba oceli a to co přežilo, bylo zahrnuto buldozery. Dochované uzávěry jsou pouze v Julských Předalpách, v rovinách a ve druhém sledu na řece Torre pravděpodobně nezůstalo nic.

Typologie objektů

Několik typů objektů, typických pro poválečné horské uzávěry, je popsáno zde. Část z nich se objevuje i dál na jihu, ale jsou větší a lépe vybavené. Objekty byly postaveny z kombinace železobetonu, který tvořil ohrožené části kolem pancéřových prvků a prostého betonu, použitého na týlové a vnitřní stěny, ale i většinu stropu. Maskování mělo naprostou prioritu, a to i na úkor výhledu z pozorovacích přístrojů a bojeschopnosti objektů, neboť různé plechové nástavby se složitými dvířky, duté betonové makety balvanů či slepence kamenů mohly po prvním zásahu zablokovat střílny, periskopy i pozorovací štěrbiny. V úseku, který je tématem článku byly byly používány především následující typy objektů:

Objekty pro jednostřílnové kopule neměly jen primitivní chodbičky a volně umístěnou kulometnou kopuli, jako tomu dál na severu ale tvořil je betonový monolit s několika místnostmi. Odolnost zvýšilo částečné zakrytí kopule betonem, v němž byl vytvořen je palebný sektor pro kulomet. Uvnitř se nacházelo ventilační zařízení, chodba ke vstupním dveřím s ochrannou střílnou a žebřík do kopule. Dvířka v zadní stěně kopule, tvořící u starších objektů jediný vstup, sice zůstala zachována, ale sloužila jen pro větrání a jako nouzový východ.

Obvyklé řešení modernějšího objektu pro jednostřílnovou kopuli. Je vidět, že pancíř byl původně vyvinut pro jiné použití, jak nasvědčují například boční průzory, využité pro napojení větracích komínků. O. Filip 2018

Objekty s polokopulí pro 7,6cm kanón byly dvoupodlažní a tedy celkově prostornější, než na severu. Vedle kopule byl žebřík do spodního patra, v němž byl mimo jiné ventilátor. Z horního patra vedl hlavní vstup, ze spodního nouzový východ, umožňující podobně jako u starších objektů gravitační větrání, a to v kombinaci s rozměrnými žaluziemi ve stropě za kopulí. Objekty byly později přezbrojeny na pevnostní nízkotlaké 9cm kanóny ve verzi P s těsnící polokoulí. Jednalo se ovšem o zcela jinou zbraň s odlišným způsobem nasazení, než u níže popsaných 9cm kanónů s dlouhou hlavní. Ani původní ani nový kanón nebylo možné zatáhnout dovnitř objektu.

Dvoupodlažní objekt pro polokopuli. Objekt má solidní odolnost proti přímé palbě nepřátelských obrněných vozidel, rozměrné žaluzie za polokopulí však představují slabé místo v případě ostřelování i útoku pěchoty. O. Filip 2018

Objekt s pancéřovou polokopulí pro 9cm kanón byl dosti podobný svému předchůdci, ale byl patřičně větší. Ve spodním podlaží bylo několik malých místností, ventilátor, chodba k východu v týlu a místnost pod polokopulí, z níž vedl otvor pro větrání a dopravu munice do střelecké místnosti. Posádka měla k dispozici šachtu s žebříkem vedle kopule. V horním podlaží byla velká střelecká místnost a další chodba, v níž byl stojan pro osobní zbraně posádky. Mimo bojové nasazení byl kanón zatažen po závěsné dráze do místnosti, což usnadňovalo maskování i údržbu.

Objekty pro čtyřstřílnové kopule zajišťovaly kruhovou obranu a měly chránit velitelská stanoviště a objekty s kanóny před pěchotou. Většinou byly vybaveny poválečnými kopulemi, v některých případech však byly využity i staré předválečné kopule dosti odlišné konstrukce. Každopádně byly odolnější, než objekt s jednostřílnovými kopulemi. Kopule byly maskovány plechovými nástavbami různých tvarů, laminátovými překryty, falešnou hromadou klád či betonovými „skálami“. Na rozdíl od plechových domečků se sklápěcími stěnami ve “žluté linii” a v prostoru původního Alpského valu tato maskování umožňovala střelbu bez nutnosti jejich demontáže.

Objekty pro věže tanků Pershing (torretta enucleata) zajišťovaly kruhovou protitankovou obranu a mohly účinně působit proti pěchotě, jejich odolnost a maskování však byly vzhledem k použití věže s rozměrným kanónem na nižší úrovni, než u pevnostních zbraní. Spodní věnec věže byl přichycen masivními šrouby, procházejícími skrz strop. Věž obvykle maskovala plechová rozebíratelná stavba se sedlovou střechou.

Objekt pro věž v méně obvyklé verzi s přímými vchody. Na rozdíl od objektu v prostoru Alpského valu má mírně odlišné tvary místností a kruhovou vnější stěnu části pod věží. O. Filip 2018

Objekty pro celé tanky (carro in vasca) v sobě integrovaly celé tanky M26 Pershing s demontovanými motory. Tank byl v takovém případě zapuštěn až po okraj korby do betonové vany a skrz jeho motorový prostor se mohla posádka dostat do přístupové chodby z týlu. Některé objekty měly i úkrytovou místnost, umístěnou pod podlahou vany, v níž stál tank. Objekt byl jednoduchý a levný, nevýhodou byl stísněný prostor ve srovnání s objektem pro věž a malá odolnost tankové korby proti případnému zásahu seshora.

Velitelská stanoviště byla větší než v horách a měla buď podobu dvoupodlažního objektu, jehož strop se zvonem byl v úrovni terénu, nebo se skládala z klenutého sálu hlouběji pod zemí a objektu se zvonem, umístěného výše. Uvnitř byla strojovna a velký sál se stolky a výklenky pro vysílačky, pro něž byly připravené rozvody a antény, procházející stropem. Výjimečně bylo velitelství spojeno s dalším objektem, například pro čtyřstřílnovou kopuli či tankovou věž. Velitelská stanoviště některých důležitých uzávěrů v rovinatém terénu disponovala výsuvnou pozorovatelnou, která se sklápěla do speciálního objektu, umístěného hned vedle velitelství. O vysouvání se staral hydraulický systém, ale přesné fungování není jasné, neboť tato zařízení byla zlikvidovány armádou již při vyklízení opevnění na začátku devadesátých let. Zůstaly z nich jen betonové vany se šrouby a zbytky rozvodů hydrauliky, které byly během plundrování linie zahrnuty hlínou.

Tanamea

Silný uzávěr chrání silnici, vedoucí ze slovinské Žagy. Pokud přijedete z východu, lze zaparkovat před mostem, přímo pod objektem M1, který je jako jediný z kulometných objektů přístupný, a to průlezem v kopuli. Hned na protější straně malé rokle, přes níž vede betonový mostek, je objekt P1, do něhož se lze spustit otvorem ve větrací žaluzii, ale chce to určitou šikovnost. Na protějším svahu, již za mostem, je hezký objekt M2, na skále nad ním M3 a dál podél silnice M4.

Poté následuje velmi zajímavý objekt P2 s polokopulí, do něhož se lze protáhnout dveřmi ze silnice a nad ním zavřený objekt M5. Nedaleko jsou kanónové objekty P3 a P4, opět ležící přímo na okraji silnice a přístupné otvory ve stropních žaluziích, což dělá z návštěvy pěkný tělocvik.

Snadno najdete i zbývající typové objekty M6M9 s kopulemi. Za M7 je vidět strážnice se střílnami, pod níž je podzemní sklad munice a hned za ním velitelské stanoviště, bohužel uzavřené. Kvůli komplikovanému terénu nemá pozorovací zvon, který je atypicky umístěn až vysoko nad ním v samostatné pozorovatelně, k níž stoupá pěšina od kopule M9 (nejprve několika serpentinami a poté doprava svahem na úzký hřebínek).


Týl objektu M1 s větracími mřížkami na chodbičce, vedoucí z týlu kopule. Oproti starších typům sloužila jen jako nouzový východ. (RH)

Ventilátor a vchodová střílna, označená názvem zbraně „Garand“. Po válce se tyto americké automatické pušky v Itálii nejen používaly, ale i vyráběly. (RH)

Nenápadná polokopule objektu P1. Kanónovou střílnu zakrývá plechová okenice, na stropě jsou vidět krycí plechy větracích žaluzií. (RH)

Polokopule pro 7,6cm kanón objektu P1. Na stropě jsou žaluzie, po obvodu ventily pro dýchací masky osádky. Ne zemi leží kus lafety. (RH)

Detail střílny, v níž byla těsnící koule kanónu. Na boku je označení ocelárny Camplone (sídlo Pescara, zanikla 1979). (RH)

Úchyt pro periskop ve stropě polokopule objektu P1. Na stěně je výrobní číslo polokopule.

Kotevní šrouby polokopule v objektu P1. Otvor ve stropě nesloužil k přístupu, ale k větrání větrání střelecké místnosti v horním patře. (RH)

Kulometný objekt M2. Mezi vchodem a kopulí je dlouhá chodba, která však nebyla příliš odolná.

Detail prostupu pro jeden z periskopů kopule v objektu M2. Celý systém je okopírován z německého Panzernestu. (RH)

Jednostřílnová kopule objektu M4. Periskopy kryjí zděné „komínky“, roury po straně jsou napojeny na nevyužité boční pozorovací otvory. (RH)

Okenice kryjící polokopuli objektu P2 a nad ní objekt M5 s kopulí pro kulomet. (RH)

Střílna kopule M5 byla maskována betonovým dílcem, beton objektu je pokryt hnědými skvrnami. (RH)

Vstupní chodbička v objektu P2 s elektrickým ventilátorem, ochrannou střílnou (GARAND) a výklenky na ruční zbraně a helmy.

Objektů P3 a P4 zvyšují počet polokopulí s kanóny na krátkém úseku silnice na čtyři. To svědčí o mimořádném významu této komunikace. (RH)

Polokopule v P4. Dole je větrací mříž, nad ní přípojky pro dýchací masky osádky a střílna s čepy. Na stěnách jsou vidět výrobní čísla „19“. (RH)

Sklad munice pro celý uzávěr. Strážnice na povrchu má obranné střílny, sklad pod zemí má větší půdorys, jak je patrné podle světlíků. (RH)

Pozorovací zvon samostatné pozorovatelny vysoko nad velitelským stanovištěm. (RH)

Monte Pridolna

Na náhorní plošině mohly být výjimečně použity i věže z tanků Pershing. Bohužel je zde extrémní vegetace a některé objekty v severní části prakticky nelze lokalizovat. Po cestě se dá bez problémů dojít k pěknému objektu M3 s čtyřstřílnovou kopulí, jehož interiér je přístupný a stejně je na tom i stejný objekt M6 nad statkem. Odtud podél plotu dojdete ke skalnatému hřebínku a po zarostlé cestě doprava k dvoupodlažnímu velitelskému stanovišti se skvěle dochovaným interiérem, v němž například fungovala sprcha. Na stěnách je dobře vidět označení míst pro všechny radiostanice.(1) Na opačném konci hřebínku je specifický objekt M7 pro kruhovou obranu týlu.


Objekt M3 s jednou z variant maskování kopule. Palba byla vedena otvíratelnými okenicemi. (RH)

Detail stupnice ve střílně kopule s odměrem 50° doprava od osy střílny. Každá ze čtyř střílen měla odměr 100°.

Objekt M6 s častým typem maskování. Plechový kužel s tyčí a pletivem, které simulovalo tvar jehličnatého stromu. Vpravo jsou poklopy dvou vchodů.

Žebřík do kopule. Nahoře jsou vidět kotvící šrouby, vlevo okraj plynotěsných pancéřových dveří.

Atypický objekt M7 měl dvě palebná stanoviště s velkým odměrem, ale malou odolností. (RH)

Interiér střelecké místnosti objektu M7 pro polní kulomet, jehož přední nohy jezdily po kruhové tyči. (RH)

Telefonní zásuvky ve vstupu do velitelského stanoviště v pořadí: nadřízené velitelství, pohyblivé jednotky, objekt vpravo, objekt vlevo.

Pracoviště velitele uzávěru se zásuvkou telefonu. Vpravo je přípojka pro anténu vysílačky SRC 300. (RH)

Spodní část antény pro modernější vysílačku CPR C-26. Tyče procházely rourou ve stropě a bylo možné je napojovat. (RH)

Schody do horního patra. Vlevo je pracoviště operátora krátkovlnné vysílačky AN/GRC9, uprostřed hlavní telefonní ústředna.

Speciální uzávěry střílny a průzoru ve zvonu velitelského stanoviště pro pozorování a lehký kulomet. Toto vybavení se najde jen zřídka. (RH)

Zvon je maskován skutečně důkladně, s problémem zablokování střílen po blízkém zásahu si jako obvykle nikdo hlavu nalámal. (RH)

Platischis

Zde jsme navštívili jen objekty u silnice, výjimečné svou vzájemnou blízkostí. Objekt P2 je maskován jako betonová zídka a panely kryjí i střílnu a větrací žaluzie. Nouzový východ je ve stěně pod silnicí a možná se jím dá dostat dovnitř, ale nezkoušeli jsme to. Objekt P1 je na opačné straně a přímo pod ním je kopule M1, jsou však bohužel zavřené. Na hledání dalších objektů jsme kvůli porostu a nedostatku času rezignovali.


Jednostřílnová kopule objektu M1, maskovaná jako balvan. Objekt je zasazen do prudkého svahu. (RH)

Objekt P1 s krycí deskou, která maskovala polokopuli a vlevo pod ní strop objektu M1.

Objekty P2 a P1 jsou přímo na okraji silnice a střílely by na minimální vzdálenost. Těžko uvěřit, že se zde skrývají dva dvoupatrové objekty s velkými pancíři. (RH)

Subit

Uzávěr je rozložen podél silnice, avšak v extrémně zarostlém terénu. Objekt P1 je na kraji silnice, ale nedá se do něj dostat. Pokud zaparkujete na odbočce lesní cesty hned za ním a vydáte se jen několik desítek metrů do týlu nepatrného pahorku, můžete si pod zavřeným vchodem všimnout „cimbuří“ z několika plochých kamenů, za nímž se skrývá otevřený nouzový východ do objektu P2. Vedle něj je i kopule M3. Nejzajímavější by byl unikátní objekt M7, jehož kopule je nad úrovní terénu a vyčnívající betonový blok je maskován dřevěnou nástavbou, ale jeho návštěvu jsme nestihli.


Protitankový objekt P1, maskovaný jako kůlna u silnice. (RH)

Detail čelní části polokopule s průzorem a zakrytou střílnou pro 7,6cm kanón (později 9cm kanón). (RH)

Průlez mezi patry objektu P2 na opačné straně silnice. Na plošince mohl stát muž, obsluhující vchodovou střílnu.

Monte Mladesena

Opevnění na pahorku asi půl kilometru jihozápadně od kóty Monte Mladesena brání jen lesní cesty. Uprostřed je velitelské stanoviště se zvonem a na svazích kolem něj objekty s kopulemi pro kulomety a dva objekty s polokopulemi pro 7,6 cm kanóny. Lze sem dojet po lesní cestě od kostelíku na konci ulice Frazione Costa. Bohužel i přes odlehlost lokality byly pancéřové prvky vytrhány a většina vchodů zavalena buldozery, které silně poničily i okolní les. Stále je možné dostat se nejméně do dvou objektů pro kulometné kopule, M6 přímo na hřebeni vedle velitelského stanoviště a do druhého směrem do sedla.


Objekt pro jednostřílnovou kopuli. Zloději neváhali prorazit si cestu buldozerem. Nakonec nahrnuli na strop objektu zeminu, aby ho „zabezpečili“.

Místnost pod vytrženou jednostřílnovou kopulí. Utržený nástavec na podlaze umožňoval použití individuálních filtrů k čištění vzduchu pro místnost.

Typické zabezpečení vchodu do poválečného objektu představovala masivní mříž a plechová dvířka, která se zvedla a zasunula do kolejniček pod stropem chodby.

Ponte San Quirino

Uzávěr se skládal ze dvou skupin (Gruppo) a výrazném rozšíření na začátku 60. let měl tři velitelský stanoviště, 12 objektů s protitankovými kanóny a 14 kulometných objektů. Z uzávěru zůstala jen unikátní tvrz(2) skupiny Purgessimo, označená podle v ní obsažených objektů PCO/M1/M2/P1/P2. Jak název napovídá, bylo v ní umístěno i velitelství skupiny a pozorovatelna (PCO – posto comando e osservazione).

Výzbroj tvrze je umístěna v pancéřových kopulích a polokopulích a k dispozici je i pozorovací zvon. Autem lze dojet až pod bojové objekty, které jsou na úpatí skalní stěny. Zde je také vidět malá kasárenská budova u vchodu, které je však využívána a vchod je zamčený. Polokopule pro 9cm kanóny nikde jinde neuvidíte a má tedy smysl sem zajet, i kdybyste se nedostali dovnitř. My jsme to zvládli kanónovou střílnou v prudkém svahu, což bylo poměrně obtížné. Interiér je v perfektním stavu a pozoruhodná je odlišnost konstrukce od předválečných tvrzí. Chodby, sály a šachty jsou vestavěny do výlomů o větším rozměru, které jsou ponechány volné, přístupné a dokonce je v nich umístěna část ventilačních zařízení. U cesty ke střílnám tvrze si můžete všimnout ještě objektu P3 pro celý tank Pershing, vnitřní prostory však jsou uzamčené.


Čelní část polokopule P1 pro 9cm kanón, zabudované do skalního svahu.

Střílna polokopule P2. Vlevo je průzor zaměřovače, vpravo samostatný průzor velitele. Nad střílnou jsou vidět manipulační čepy.

Interiér polokopule P2. Je vidět též přívod vzduchu, periskop a úchyt pro závěsnou dráhu, po níž se přemisťoval celý kanón.

Průzor velitele, opatřený otočným pancéřovým uzávěrem.

Periskop prochází masivním kuželem, který vystupuje nad strop kopule a dává tak optice lepší pozorovací možnosti.

Střelecká místnost kanónu se závěsnou dráhou poskytovala posádce mnohem více prostoru, než by měla v samostatném objektu s touto výzbrojí.

Jednostřílnová kopule pro kulomet je důkladně zamaskovaná.

Při pohledu zevnitř je patrné, že se jedná o běžný pancíř, namísto průlezu s poklopem však má v zadní stěně velké dveře.

Police na munici tvoří integrální součást kopule. Je vidět šroubové spojení masivního čelního pancíře se slabší spodní částí.

Dveře v podzemí připomínají standardní typ, ale tento kus byl vyroben z protiskluzového plechu, který se normálně používá na podlahy.

Kasárenský sál se zbytky vzduchotechniky.

Vnější stranu chodby vyzdobili vojáci základní služby z jednotek Fanteria d’Arresto (uzávěrové pěchoty).

Koridor mezi skalním masivem a chodbou posloužil i pro umístění ventilátorů a jako kanál pro rozvod vzduchu.

Šachta do pozorovacího zvonu s podlážkou, která umožňovala větrání. Oproti předválečné verzi jsou zde masivní šrouby, spojující přírubu zvonu s betonem.

Zamaskovaný pozorovací zvon vysoko nad bojovými objekty.

Castelmonte

Uzávěr u proslulého kláštera byl zničen jen z menší části, můžete si tak přímo u silnice prohlédnout důkladně zamaskované objekty P1, P2 a P3 pro 7,6cm kanóny v polokopulích a jednostřílnové kopule M3, M4 a M6, bohužel s nepřístupnými interiéry. Je zde i jedno typizované otevřené postavení pro kulomet. Nad parkovištěm kláštera ční čtyřstřílnová kopule objektu M1, avšak se zazděnými vchody, které disponují zajímavým maskováním do podoby balvanů.


Kopule M1 na pahorku naproti klášteru. Zazdění střílen není maskováním, ale úpravou po deaktivaci. (RH)

Strop objektu s jednostřílnovou kopulí M3. Větrací mříž plnila svou roli pouze při otevření zadních dvířek kopule. (RH)

Objekt M7 je pouhé kulometné hnízdo s plechovou střechou. Tyto objekty se někdy vyskytují v Alpách. (RH)

Kvalitně zamaskovaný objekt P3 s polokopulí pro protitankový kanón. (RH)

S. Martino

U kasáren je dokonce informační tabule s plánkem uzávěru, na protější straně je zajímavý objekt P2, bohužel s vytrženou polokopulí. Lesíkem lze dojít k velkému velitelskému stanovišti, které je až na vytržený zvon ve velmi dobrém stavu. Přístup je možný vchodem na pravé straně. Zajímavé je, že na loučce pod ním je ještě jeden podzemní úkryt (bohužel nepřístupný), zřejmě pocházející ze starší fáze výstavby.


Objekt P2 pro polokopuli s 9cm kanónem je atypický tím, že je nad povrchem. Původně byl maskován jako domek. (RH)

Anténa pro radiostanici SRC 300 ve vstupní chodbě velitelského stanoviště. Signál byl veden ze zásuvky do hlavního sálu. (RH)

Hlavní sál velitelského stanoviště s telefonní ústřednou. Za dveřmi je vidět střílna pro ochranu vchodové chodby. (RH)

Výklenky v hlavním sále stanoviště pro vysílačky CPRC-26 a G9.

Cormons

Uzávěr se skládal z 12 bojových objektů na malé ploše, mezi nimi bylo ještě velitelské stanoviště a výsuvná pozorovatelna a patřila k němu ještě kilometr vzdálená skupina dvou objektů u další silnice. Masakr zde proběhl důkladně a podařilo se nám najít jen sousedící objekty P2 a P3 pro polokopule s 9cm kanóny, které mají vytržené pancíře, ale dalo se do nich dostat. V obou objektech bylo přístupné pouze spodní patro, v němž zůstalo vybavení, horní zavalila zemina poté, kdy buldozer nahrnul materiál do otvoru po polokopuli.


Větrací otvor do střelecké místnosti objektu P2. Je vidět hlasová roura a uvolněné šrouby, které kotvily polokopuli, umístěnou v horním patře.

Telefonní rozvody a ventilační potrubí ve vstupní chodbičce objektu P3.

Sant’Andrat

V tomto velkém, ale zcela vyplundrovaném uzávěru, který se skládal ze dvou skupin se nám podařilo dostat do objektu P6 skupiny Case Badino. Buldozeristé tentokrát nepracovali tak důkladně a tak zůstala zachovány obě podlaží, a to dokonce i místnost s vytrženou polokopulí pro 9 cm kanón, jen částečně zasypaná hlínou. Uvnitř se dochovalo mnoho detailů z původního vybavení.


Nenápadný vchod do jedné z přístupových chodeb objektu P6. Tyto části objektů měly malou odolnost.

Spodní patro objektu P6. Vpravo je místnost pod polokopulí, která sloužila především jako sklad munice, vzadu je ubikace.

Prostor pro ruční zbraně (armi) s výklenkem na helmy (elmetti) a stojanem na pušky (rastrelliera).

Střílna pro obranu vchodové chodby a výklenky na zdravotnický materiál (medicinali) a plynové masky (maschere gas). (RH)

Další uzávěry

V uzávěru Bocchetta S. Antonio, jinak také přeoraném zloději šrotu, by mělo být přístupné velitelské stanoviště, atypicky propojené podzemní chodbou s objektem P3 pro věž tanku Pershing. Ohledně zbývajících stovek objektů v desítkách uzávěrů je téměř jisté, že byly úplně zlikvidovány. Pokud se mi v budoucnu podaří lokalizovat nějaké dochované objekty, pokusím se informace doplnit.
 

Poznámky:
(1) Každé velitelské stanoviště bylo napojeno na podzemní telefonní síť, propojenou nejen do objektů, ale i do týlu. Větší velitelská stanoviště disponovala několika vysílačkami, často ještě typy z druhé světové války. Tyto vysílačky si obsluhy zřejmě přinášely až při aktivaci objektu. Například v Monte Pridolna to byly následující typy:
SRC 300 – známý přístroj firmy Motorola pro velmi krátké vlny (frekvence 40-48 Mhz), používaný za druhé světové války v desítkách tisíc kusů a také první, jemuž se říkalo „walkie talkie“. Tento patnáctikilogramový „batoh“ s anténou a sluchátkem měl dosah do pěti kilometrů a v italském opevnění byl používán především pro spojení s mobilními pěšími jednotkami blízké obrany, které byly součástí pevnostních praporů.
AN/GRC9 – americká krátkovlnná vysílačka (frekvence 2-12 Mhz), zavedená v roce 1940 a používaná ještě v padesátých letech, často jako vybavení vozidel. Na nošení byla poměrně těžká, ale v opevnění to nevadilo. Výhodou byl dosah kolem 15 kilometrů a proto v opevnění sloužila i jako spojení k sousedním uzávěrům a velitelským strukturám.
CPRC-26 – kanadská poválečná vysílačka (47-55,4 Mhz) modulární konstrukce s váhou pouhých 5 kg, ale také s malým dosahem (necelé dva kilometry). V Evropě je v licenci produkovala firma Philips.

(2) Objekty s podzemím jsou v nových opevněních vzácné. Občas se vyskytují jednoduché chodby, na jejichž konci je střelecká místnost pro kulomet nebo otevřené postavení pro kanón. Na “žluté linii” u řeky Tagliamento je velitelské stanoviště s pozorovacím zvonem uzávěru Pinzano (zde byly zřejmě využity kaverny z první světové války) a tvrz v uzávěru Trasaghis, která využila kaveren, budovaných Němci na konci druhé světové války. Ta je tvrzi v Purgessimu do jisté míry podobná, neboť měla pevnostní kanón (za pancéřovou deskou), dva kulomety a zvon. O kanón však přišla při pozdější modernizaci.
 

Počítejte s delšími přesuny, neboť jde o uzoučké lokální silnice. Uzávěr Tanamea je v hezkém horském lese, jinde je však hustá vegetace, někdy propletená šlahouny ostružin tak, že je v podstatě neprůchodná. Například v uzávěru Monte Pridolna jsme nebyli schopni najít objekt, ačkoli jsme stáli u jeho větracího komínku, v Subitu jsme málem přešli objekt pro protitankový kanón, i když jsme stáli na jeho stropu. Pokud byste měli málo času, doporučuji uzávěry Monte Pridolna a Tanamea, v obou případech kvůli přístupným interiérům objektů. Výhodou Tanamey je i to, že se sem snadno dostanete ze Slovinska. Všechny popsané lokality jsou zdokumentovány v publikacích, které levně zakoupíte v elektronické podobě. Několik uzávěrů mimo Julské Předalpy je zde zmíněno spíše pro úplnost. Navštívili jsme je v roce 2013, kdy jsme konečně získali lokalizace, zato jsme nevěděli, že byly uzávěry těsně před námi zničeny.

stav: září 2013 (Monte Mladesena, Purgessimo, Cormons, Case Badino), září 2015 (Tanamea, Monte Pridolna, Platischis, Subit), září 2016 (Castelmonte, S. Martino)

Foto: O. Filip (2013, 2015, 2016), R. Hrabčák (2015, 2016)

Literatura:
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 1 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 4 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 5 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 9 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 10 (e-kniha)
Buzz Midnight: Quaderni d’Arresto 11 (e-kniha)
Maurizio Tosi il portale della Fanteria d’Arresto

Zatím žádné komentáře

Nový komentář

 

Publikováno: 11.11.2018 19.13 , Komentáře (0)

380 stran o pevnostech

aktuality a zajímavosti
Doplněno

San Michel al Tagliamento

ERSTA

Zbraně L1 na Krétě

Petronell a obrana Litavy

Drama na Západním valu

Materiály

Norské věže

© Ondřej Filip
2005-2018