 |
(Česká republika) Napsal: O. Filip železobetonové a ocelové prefabrikované úkryty Jediné čistě vojenské pevnostní objekty, které najdete na celém území naší republiky, jsou prefabrikované úkryty z období šedesátých až osmdesátých let 20. století. Drtivou většinu z nich tvoří univerzální a kvalitně vybavené objekty typu ÚŽ-6. |
Technické parametry objektů ÚŽ-6
Úkryt typu ÚŽ-6, složený z železobetonových prefabrikátů, byl vyvinut na začátku šedesátých let a od roku 1962 se tyto objekty stavěly na nových liniích polního opevnění (OPO) u německých hranic. Od svých předchůdců, typů ÚŽ-1 až 3, se lišil tím, že se skládal z masivnějších prvků, které bylo nutné montovat za pomoci jeřábu, vzhledem ke stavebnicové konstrukci to nicméně zvládly běžné vojenské jednotky. Konstrukčně je objekt v podstatě chodbu z prefabrikovaných obdélníkových rámů o dvou různých průřezech, užším pro vstupní chodbu a větším pro úkrytovou místnost. To vše je doplněno svislými panely s dveřními otvory a menšími prvky pro zakrytí otvorů v případě ohybu chodby. Ke stavbě stačilo vybagrovat jámu, připravit v ní štěrkové lože s odvodněním, naskládat jednotlivé prvky, stáhnout je drátem, položit na ně izolaci a objekt zasypat. Ačkoli je taková stavebnice méně trvanlivá, než monolitická konstrukce lehkých objektů z období první republiky, všechny objekty, které jsem viděl v terénu, byly postaveny kvalitně, jsou uvnitř zcela suché a ani po čtyřech desetiletích nenesou známky deformací či pohybu jednotlivých částí konstrukce. Za zmínku stojí i ekonomičnost objektů, jejichž cena činila v šedesátých letech přibližně 25000 Kč, což odpovídá dnešním zhruba 300 tisícům korun. Přepočet na ceny z období první republiky je obtížnější, ale lze dohadovat, že náklady na stavbu předválečného lehkého objektu (řopíku) z monolitického železobetonu, by v dnešních cenách zřejmě výrazně přesahovaly milión korun.
Odolnost objektů se stěnami o síle pouhých 15 centimetrů byla díky zemnímu nakrytí solidní. Uvádí se snížení pronikavé radiace až 1500 krát a odolnost proti přímému zásahu minometného střeliva a dělostřeleckých granátů do ráže 105 mm, jakož i proti explozi granátů ráže 155 mm ve vzdálenosti 3,5 metru. Je ovšem velkou otázkou, zda tyto hodnoty neplatí jen pro hluboce zapuštěné objekty, budované v rámci OPO, protože je těžko představitelné, jak by hliněný pahorek na vnitrozemských objektech eliminoval kinetickou energii dvacetikilogramové střely ráže 105 mm a účinky její exploze.
Nejstarší verze objektů ÚŽ-6, budované zřejmě pouze na hranicích (v rámci OPO), s úkrytovou místností o rozměrech 5,7 x 1,8 m, měly jen přímou vstupní chodbu, končící v předsíni, z níž bylo možné odstranit kteroukoli stěnu a napojit ji na zákop. Pro servisní účely se vstupovalo po žebříku, po odklopení horního panelu této předsíně. Později byly pro pohraniční opevnění zavedeny další typy, označené indexy, které se následně používaly i ve vnitrozemí. Typ ÚŽ-6a se podobal původní verzi, ale měl úkrytovou místnost o rozměru 6 x 1,8 m a zalomený vchod se schodištěm, typ ÚŽ-6b se od něj lišil širší místností o rozměrech 6 x 2,3 m. Typ ÚŽ-6c se podobal původní verzi, neboť jeho chodba byla také přímá a nevedla na povrch, byl však podstatně kratší, s úkrytovou místností o rozměru 4 x 1,8 m. Existenci největší verze ÚŽ-6d, který měl mít dvě místnosti vedle sebe, oddělené pouze řadou pilířů, se zatím nepodařilo prokázat (podle nepotvrzené informace byl na letišti České Budějovice).
U úkrytů došlo postupem času k určitému zdokonalení. Namísto štěrkových protitlakových tlumičů, což byly skruže, vyplněné štěrkem, do nichž ústil komín a ventilační potrubí, se zvenku instalovaly ocelové protitlakové uzávěry v podobě uzavřené nádoby s rourou do boku. Původní nouzové východy měly primitivní provedení, neboť šlo pouze o otvor, jímž se měli po odstranění krycích desek vojáci prohrabat za stěnu a poté na povrch, což byla v praxi dosti pochybná idea. Novější verze úkrytů měly šachtu se stupačkami, vytvořenou z prefabrikátů a vedoucí až na povrch. V její horní části byl padací poklop, podepřený šikmou traverzou a zasypaný tenkou vrstvou materiálu. Po vyražení podpěry se krycí materiál vysypal do šachty pod průlez a bylo možné pohodlně vylézt. Pro zlepšení komfortu byly do předsíně objektů instalovány jednoduché pisoáry v podobě trychtýře, napojeného na odvodnění objektu.
Vstup do šachty nouzového východu, z něhož vypadly dva krycí panely. Původně je držely dvě vodorovné traverzy (rad. rota Senožaty). |
Spodní patka podpěry, který drží poklop nouzového východu. Za ní je vidět šachta z rámů Žra-7a (rad. rota Senožaty). |
Vyústění šachty nouzového východu, poněkud odhalené sedáním zeminy (vysílač Tabulová hora). |
Vnitřní vybavení objektů bylo na solidní úrovni. Dodávku vzduchu a jeho čištění zajišťovala souprava FVKP sovětského původu, vyráběná u nás licenčně, od osmdesátých let byla produkována i moderní československá souprava FVZ. Souprava byla napojena na ocelové potrubí, ústící v tlumiči tlakové vlny na povrchu. Pro vytápění byla připravena souprava VVA-6 na naftu či tuhá paliva, napojená na druhý „komín“ obdobné konstrukce. Posádka měla k dispozici i nářadí, základní nábytek a nejrůznější zdravotnické a protichemické vybavení. Záchod byl ovšem pouze suchý a bylo nutné jej vynášet, situaci zlepšil alespoň výše zmíněný pisoár. Zdroj vody v těchto malých objektech samozřejmě nebyl a posádka si ji musela dovážet a skladovat ve velkých nádobách. Osvětlení zajišťovaly petrolejové lampy, případně i přenosná osvětlovací souprava, napojená na vnější zdroj energie. Ještě lépe byly vybaveny objekty, napojené na stálý přívod elektřiny. Ochranu před tlakovou vlnou a zamořením zajišťovala čtveřice ocelových plynotěsných uzávěrů. nejprve to byla dvířka ŽDV-2 o síle 5 mm a za nimi trojice dvoudílných vrátek ŽDV-6 o síle 1 mm.
Vnější plechové dveře, které sloužily především jako ochrana vstupní chodby před povětrnostními vlivy. Mohly být i dvoukřídlé (TRHS Telecí). |
Nejmasivnější ochranou byla dvířka Ždv-2. Kvůli odolnosti se otvírala se směrem ven, což ovšem velmi zvyšovalo nebezpečí zablokování (TRHS Pelhřimov). |
Většina variant objektů měla tři dvoukřídlá vrátka Ždv-6, opatřená přetlakovými ventily. (TRHS Pelhřimov). |
Předsíň objektu s pisoárem a věšákem na oděvy, pravděpodobně na ochranné protichemické obleky (TRHS Hřibiny). |
Stojan na ventilační soupravu, který se upevňoval pouhým rozepřením mezi podlahu a strop (TRHS Telecí). |
Komín a nasávací otvor ventilace byly uzavřeny a příslušná zařízení se na ně napojovala až při aktivaci (TRHS Hřibiny). |
Modernější objekty měly na nasávacím otvoru ventilace demontovatelné plechové tlumiče tlakové vlny. |
Uzávěr trubky, pravděpodobně sloužící pro anténu (stanoviště „bližná“ Hradec Králové). |
Po éře, v níž dominovaly rámové úkryty ÚŽ-6, se vývoj úkrytů nezastavil. Byl vyvinut ocelový skládací úkryt USU pro deset ležících či třicet sedících osob a ocelový úkryt ÚP-68, vybavený hydraulickým zařízením pro odhrnutí zeminy na stropě, takže jej bylo snadné vyzvednout z jámy, kde byl zasypán. Na něj v osmdesátých letech navázal sofistikovaný úkryt UP-82, který měl své lehce pancéřované čtyřnápravové vozidlo Tatra, vybavené radlicí, jíž bylo možné zahrnout jej do připravené jámy. I tento úkryt měl hydraulické zařízení pro vyzvednutí na povrch, avšak pro enormní nákladnost kompletu bylo vyrobeno jen 20 kusů. Za zmínku stojí, že v letech 2008-2010 vynaložil státní podnik VOP CZ částku 13 miliónů Kč na řešení moderního úkrytu ÚŽ-10, který již není primárně určen pro ochranu před zbraněmi hromadného ničení, ale před běžnou municí a výbušninami během zahraničních misí. Jeden prototyp úkrytu byl postaven ve Šternberku, další osudy projektu nebyly zveřejněny.
Použití objektů ÚŽ-6
Objekty ÚŽ-6 se ve vnitrozemí používaly především v rámci Teritoriální radiační hlásné sítě. Podle známých lokalizací lze soudit, že tvořily dosti pravidelnou síť, složenou z trojúhelníků o hraně zhruba dvacet kilometrů, ukončenou deset až dvacet kilometrů od hranic. Pokud bylo toto pravidlo respektováno na celém území, pak to po odečtení příhraniční plochy znamená, že by jich v České republice mělo být zhruba 300 až 350. Používány byly varianty ÚŽ-6a a ÚŽ-6b, které nebyly elektrifikovány ani vybaveny vnitřním zařízením, s výjimkou stojanu na filtroventilační zařízení. Při jejich aktivaci posádka dovezla nejen zbraně, ženijní nářadí, zdravotnické a protichemické vybavení, ale i skládací palandy, stůl, židle, vytápěcí soupravu a především filtroventilační soupravu. Elektrickou energii pro ventilátor a přenosná svítidla mělo dodávat přidělené vozidlo nebo malá elektrocentrála. Objekty nemusely být maskovány proti pohledu zblízka, což umožnilo opatřit je důkladným oplocením a ponechat jim viditelné vstupy, nezasypané zeminou.
Zákopy pro pozorovatele a okop pro vozidlo měly být postaveny až při aktivaci, výrazný zákop lze nicméně najít u objektu v Pelhřimově (kde se dochoval i dřevěný anténní stožár, což není běžná výbava stanovišť TRHS). Posádku objektu mělo obvykle tvořit sedmičlenné družstvo s vozidlem, jímž mohl obrněný transportér OT-64 nebo BRDM-2 (oba v běžné nebo chemické verzi), či terénní vozidla Praga V3S nebo UAZ-469CH. Velkou slabinou byla absence přístrojů, které by umožňovaly provádět měření z bezpečí úkrytu a nutno říci, že způsob určování vzdálenosti jaderného výbuchu za pomoci stopek, kterými voják v zákopu změřil čas mezi zábleskem a zvukem exploze, byl dosti dobrodružný (starší britské objekty sítě ROC byly velmi podobné, ale posádka měla přístroje, ovládané zevnitř).
Za zmínku stojí, že objekty TRHS, budované na místech s co nejlepším rozhledem, se nezřídka dostaly do prostoru starších opevnění. Objekty v Lichnici, na vrchu Věliš u Jičína a na Kunětické hoře jsou přímo v areálu středověkých hradů. Další objekty se zase objevily v blízkosti předválečných opevnění – na povrchu dělostřeleckých tvrzí Stachelberg a Dobrošov a u pěchotního srubu MO-S 22.
Družstvo TRHS mohlo mít obrněný transportér BRDM-2. Plechová bedna před vozidlem je modernější filtroventilační souprava FVZ-150 (Vojenské muzeum Králíky). |
Vchod do výrazně zahloubeného objektu na vrchu u Jičína (TRHS Veliš). |
Typické oplocení objektu TRHS s brankou a výstražnou tabulí. Za brankou jsou vidět panely, zakrývající vchod (TRHS Svatý Jiří). |
Výhled od objektu TRHS Svatý Jiří. Přednost měly kóty s kruhovým rozhledem, na rozdíl od bojových pozorovatelen nevadilo, že nebylo vidět na komunikace v údolích. |
Pohled do úkrytové místnosti objektu typu UŽ-6a skrz chodbičku se třetími a čtvrtými dveřmi. V pozadí je vidět nouzový východ (TRHS Skuhrov). |
Úkrytová místnost většího typu ÚŽ-6b s nouzovým východem. Vedle něj je nasávací potrubí ventilace (TRHS Hřibiny). |
Objekt TRHS v České Bělé s částečně poničeným oplocením. Přímo vedle něj stojí letecký maják z období 1. republiky (na fotografii chybí z důvodu rekonstrukce). |
Další využití měly ÚŽ-6 v rámci prostorů soustředění, což byly vybrané, obvykle zalesněné lokality, v nichž se měly soustřeďovat jednotky před nasazením, aby nebyly ve svých posádkách ohroženy zbraněmi hromadného ničení. Záložní prostory se dělily na hlavní, které byly utajovány a měly být využity v bojové situaci a záložní, které byly využívány i při cvičeních. Z dostupných zdrojů jsou mi známy pouze některé prostory, označené jako záložní, v nichž byl obvykle vybudován jeden objekt ÚŽ-6. Bylo by logické, aby v byla hlavních prostorech soustředění tato infrastruktura také vybudována, případně vybudována i v dokonalejší podobě, ale nemám o tom bližší informace. Tyto objekty se obvykle nelišily od objektů TRHS, vzhledem k umístěné také nebyly elektrifikovány, ale nebyly oploceny. Kromě obou typů, známých z TRHS, zde byly používány i menší objekty ÚŽ-6c.
Schodiště do objektu s běžným výstražným nápisem. Všechny kovové součásti jsou ukradené (ZPS Maletín). |
Úkryt pro vozidlo, sestavený z prefabrikátů, nedaleko úkrytu v Maletíně. Kostru objektu tvoří I profily, spojené táhly. |
Záhadný objekt ve Svépravicích. Nemá znaky objektu TRHS, nejsou zde však ani stopy po nějakém zařízení, jehož obsluha by jej využívala. Možná tedy šlo o prostor soustředění. |
Velké množství objektů posloužilo jako úkryty pro obsluhy radiotechnických zařízení, letišť a protiletadlových raketových baterií. K tomuto účelu byly používány varianty ÚŽ-6a, ÚŽ-6b i ÚŽ-6c. Vzhledem k blízkosti dalších budov a zařízení mohlo být vybavení objektů dokonalejší, často byly napojeny na stálý přívod elektrické energie. V takovém případě byly tudíž opatřeny napevno instalovanými svítidly a přenosnou vytápěcí soupravu nahradil elektrický olejový radiátor. V některých objektech byl také nastálo instalován nábytek. Jedním z typických míst pro úkryty ÚŽ-6 byla stálá postavení radiotechnických rot, kde se nacházely rampy pro radary, případně i zodolněné úkryty pro techniku a kasárenské budovy, takže malé ÚŽ-6, byť z celé infrastruktury nejodolnější, měly jen doplňkovou funkci. Jelikož některá radiotechnická postavení měla několik oddělených areálů pro zařízení, mohlo zde být i několik úkrytů. Výjimečně mohl být objekt postaven i u osamoceného vysílače, například na Tabulové hoře i Mikulova. Dalšími lokalitami byla vojenská letiště, kde najdete úkryty ÚŽ-6 jednak poblíž odolných hangárů pro letouny (tzv. “úlů“) a jednak v okolí letišť, kde sloužily jako úkryty pro obsluhy radionavigačních systémů, především takzvaných „dálných“ a „bližných“ v ose přistávací dráhy. U řady systémů je ovšem poněkud paradoxní, že samotná elektronická zařízení byla instalována v cihlových stavbách nulové odolnosti.
U raketových baterií se kromě ÚŽ-6 vyskytovaly i objekty ÚO z vlnitého plechu, které byly velmi variabilní, takže lze těžko hovořit o standardizovaných modelech. V některých případech byly objekty ÚO či ÚŽ stavebně napojeny přímo na neodolné kasárenské budovy. Objekty ÚŽ-6, umístěné mimo kasárna, zřejmě nesloužily jako řádné úkryty pro obsluhy jednotlivých odpalovacích stanovišť, neboť v celé baterii byl obvykle jen jeden či dva úkryty. Pro obsluhy byly v některých případech budovány zalomené chodby z ženijních rámů, zapuštěné do valů přímo u stanovišť. Na první pohled připomínaly typizované úkryty ÚŽ, avšak postrádaly jejich vybavení.
Obsluha „bližné“ v Hradci Králové měla objekt ÚŽ-6c, jehož vchod je vidět vlevo. Anténa a elektronické zařízení, umístěné v domku, měly nulovou odolnost. |
Povrch pahorku s objektem „bližné“. Vlevo je nasávací potrubí ventilace, v pozadí jsou dnes již nefunkční naváděcí světla přistávací dráhy. |
Interiér malého úkrytu ÚŽ-6c v „bližné“ letiště Hradec Králové. Na konci krátké úkrytové místnosti je obvyklý nouzový východ. |
Objekt na Tabulové hoře byl postaven zcela nad úrovní terénu (zřejmě kvůli skalnatém podloží). Vysílač je dnes ověšen moderními civilními anténami. |
Vchod do úkrytu na Tabulové hoře má neobvyklou podobu rovné chodby. |
Interiér úkrytu na Tabulové hoře, který byl vybaven elektroinstalací a možná i nějakými zařízeními pro obsluhu vysílače. |
Nejméně početnou skupinu představují cvičné objekty, umístěné ve výcvikových prostorech. Je ovšem pravděpodobné, že v případě válečného stavu měly i ony sloužit pro ukrytí složek velení. Prozatím ji mi znám pouze objekt ve vojenském areálu v Pardubicích, objekt v Terezíně a atypický objekt na ženijním cvičišti v Kuřimi. Na něm jsou i skromné pozůstatky objektu ÚT, tvořeného pytli z textilních tkanin. Několik objektů ÚŽ-6 se vyskytuje v Jincích, ovšem ty mohly mít i bojovou roli. V tomto vojenském prostoru by měly být i prototypové objekty ze segmentových panelů typu ÚŽ-4, respektive ÚŽ-5.
Specifická řešení a odlišnosti
Většina objektů byla zapuštěna do země jen částečně a jejich zához tak tvořil viditelný pahorek. Na rozdíl od obranných linií u hranic nebylo maskování objektů podstatné a jejich stavba tak byla jednodušší. Jen výjimečně, především u některých úkrytů pro obsluhy radiových zařízení, byla podlaha až v úrovni terénu a objekty byly zcela nad úrovní terénu. Nepříliš častým řešením byl i opak, tedy zcela zapuštěné objekty. V některých případech to bylo dáno tím, že objekt byl ve svahu (např. TRHS Pelhřimov, TRHS Veliš), jindy to nemělo žádný specifický terénní důvod (např. oba objekty radiotechnické roty Senožaty). Specifickým řešením se vyznačoval dnes již zcela odstraněný objekt ÚŽ-6b na hradě Kunětická hora, který byl zapuštěn do renesančního opevnění (rondelu) a kvůli stísněnému prostoru měl šachtový vstup namísto obvyklého schodiště.
Jednoduché objekty ÚŽ-6c bez vstupního schodiště se lépe hodily pro použití v OPO, kde se měly napojovat na zákopy. Pokud však byly používány jako úkryty pro obsluhy, toto řešení nevyhovovalo, neboť se do nich běžně vstupovalo a navíc byly částečně nebo zcela nad úrovní terénu. Z toho důvodu byla na jejich předsíň napojena chodbička do boku, vytvořená z několika rámů (např. obě naváděcí stanoviště hradeckého letiště). Pořád se však jednalo o improvizaci a první pancéřová vrátka tak zůstala až za prvním zalomením chodby. Chodbička, v níž se nacházely například elektrické rozvody, zůstala zcela nechráněná.
Není zřejmé, proč byly v některých lokacích systému TRHS využívány i větší objekty ÚŽ-6b (plocha úkrytové místnosti 13,8 m2 oproti 10,8 m2 u varianty „a“). V rámci OPO se měly varianty ÚŽ-6a užívat především jako úkrytové a ÚŽ-6b jako pracovní, ale pokud jde o TRHS, neměly by být v úkolech jednotlivých objektů podstatné rozdíly.
Některé objekty mají ve stropě trubku, opatřenou na obou koncích šroubovacími uzávěry, která sloužila pro anténu. Z hlediska jejich využití v tom není patrný systém, mají je některé úkrytové objekty i některé objekty TRHS.
Některé úkryty, budované v rámci prostorů soustředění, měly vchod v podobě přímé chodby. V objektech se pravděpodobně nevyskytovalo vybavení, který by nebylo možné pronést běžnou zalomenou chodbou, nicméně v pevnostním stavitelství se toto z hlediska odolnosti nevýhodné řešení obecně používalo pro objekty, do nichž se měla transportovat nosítka s raněnými. Je tedy možné, že se počítalo i s tímto využitím.
Ve výjimečných případech se vyskytují atypické objekty, tvořené dvojicí šestimetrových místností, seřazených za sebou a oddělených standardní prefabrikovanou přepážkou (s rovným vchodem – záložní prostor soustředění Štipoklasy, se zalomeným vchodem – cvičiště Zlobice v Kuřimi). Podle některých pramenů se tato varianta označovala ÚŽ-7. Další atypickou variantou byly úkryty pro obsluhy v některých protiletadlových bateriích (např. 7. plro Ořechov), která měly mohutnější opěrné zdi vchodu z monolitického betonu, dodatečný výklenek ve vstupní chodbě a dvě malé místnůstky po stranách chodbičky do hlavní úkrytové místnosti. Hlavní místnost byla konstruována stejně, jako v objektu ÚŽ-6b.
Současný stav
Jak mohu soudit z náhodně navštívených vzorků na území několika krajů, kdosi dokázal systematicky vykrást ocelová dvířka téměř ze všech objektů. Pokud vezmeme v úvahu, jak jsou objekty rozptýlené po celé republice a není žádný způsob, jak je lokalizovat, nelze se ubránit podezření, že se na tom podílel někdo z armády. Přesto nedávají objekty armádě spát a ta občas zorganizuje nějakou tu menší veřejnou zakázku na „zabezpečení“ nebo „ekologickou likvidace“ pár exemplářů. Podstatná část úkrytů v rámci raketových baterií se pak svezla s podstatně většími zakázkami na taktéž velmi užitečné ničení těchto areálů.
>
Do plné mapy se dostanete kliknutím na rámeček v pravém horním rohu. Nový mapový engine Google má neuvěřitelnou chybu – již hotové značky lokalizací se přemístily středem ikony na příslušnou lokaci, nikoli špičkou, jak byly původně. Přesnější polohy jsou tedy vidět až při přiblížení.
Považuji za velmi důležitou připojenou mapu, v níž jsem kde jsem během let shromáždil informace z nejrůznějších veřejných zdrojů. Pokud byste měli jakékoli informace o dalších typizovaných objektech, které nejsou součástí pohraničních opevnění, nebo aktuální informace o stavu objektů, napište mi na filip.ustinadorlici@gmail.com. Některé tipy na objekty, u nichž se mi nepodařilo upřesnit lokalizaci, jsou na SPECIÁLNÍ STRÁNCE. Zde je také možné přidávat komentáře.
Foto: O. Filip 2006-2013
Literatura:
M. Dubánek, J. Lakosil, P. Minařík: Utajená obrana železné opony, Mladá fronta, Praha 2008
M. Dubánek: Československé úkryty ze železobetonových prefabrikátů
Petr Kunc: TRHS, pozorovací síť určená ke sledování účinků ZHN
Petr Kunc: Prefabrikované úkryty osob, typu ÚŽ-6
Petr Kunc: Činnost družstva teritoriální radiační hlásné sítě
Petr Kunc: Protitlakové a protiplynové uzávěry vchodů používané v objektech prefabrikované konstrukce
Petr Kunc: Filtroventilační soupravy, instalované v rámci objektů prefabrikované konstrukce
Ženijní úkryt ÚŽ-10 (2010)
Ten úkryt v Maletíně byl (včetně garáží) prázdný a otevřený už v roce 1985, byl jsem tam tehdy na táboře.
Zdravím Vás.
Nemáte bližšie informácie o umiestnení UŽ objektov na Slovensku?
Informace o objektech v ČR mám jen z veřejných zdrojů, především Fortifikace.net, ale o Slovensko jsem se blíže nezajímal. V databázi na fortifikace.net objekty TRHS na Slovensku nejsou. Jsou tam zmíněny pouze tři úkryty ÚŽ-6 v záložních prostorech soustředění Spišské Bystré, Štrba – Šuňava a Záľubica.
Struktura TRHS bude stejná, tedy objekt každých zhruba 20 kilometrů. Úkrytů pro obsluhy a pro velení v záložních prostorech bude asi o něco méně, protože větší část ČSLA byla dislokována blíže k hranicím se SRN.
Snad by Vám poradil pan Horník, který provozuje muzeum v jednom z objektů ÚŽ-6 u Trnavy. Jeho web je zde: http://www.om3cu.sk/
S pozdravem
Ondřej Filip
Ahoj nedavno jsem oběvil v lesích poblíž KT bunkr terý odpovídá UŽ 7 dvojtá 6m místnost. Bunkr plně vybaven dveřmi, kanálem tlumičem tlakové vlny.V případě zájmu mohu ukázat.
Jeden ÚŽ-6 sa asi nachádza na kopci pri obci Bátoce (časť Jalakšová). ;) Je tam niekoľko vojenských prefabrikátových „úkrytov“ pre autá, vraj tam v minulosti vojaci mali cvičenia a minule keď som tam bol som našiel šikmú dieru zakrytú betónovou doskou – čo by odpovedalo vchodu do ÚŽ-6. Nebol som vnútri, ajkeď sa tam teda chcem ísť pozrieť a nemôžem potvrdiť, že je to ÚŽ-6, ale s najvyššou pravdepodobnosťou áno. :) Ďalšie by sa mali nachádzať pri Lamači a pri Stupave, pri elektrickej stanici (nebol som tam, mám to z netu, ale videl som aj fotky).
Jeden pěkně zachovalý ÚŽ-6 se všemi dveřmi se nachází v Borku na Královédvorsku – 50°26’32.749″N, 15°39’22.338″E
Fotky na http://www.rajce.net/a12981246
Ahoj všem příznivcům vojenské historie. Může se mi prosím ozvat tvůrce tohoto článku. Rád bych věděl něco o TRHS u cvičiště Zebín.
PS: Kdo zná bunkr TRHS na Veliši u Jičína (jak je vyfocen na fortifikace.net) tak už je bohužel bez kovového vybavení, ale stále zachován a v suchu. Někdo navíc provalil nouzový výlez. :-(
Dobrý den,
naprosto chybí ŽÚ v Brdech. Nemáte k nim bližší informace?
Zebín – nějaký objekt by tam snad měl být, ale v terénu jsem ho nenašel. Plánek označený „Zebín“ je ale můj omyl, jedná se o objekt na cvičišti Zlobice.
Brdy – nemám žádné informace, budu rád za detaily nebo fotografie, v případě vybavených objektů raději mailem (filip.ustinadorlici@gmail.com) a informace bych sem dal bez lokalizací. Brdy asi teď budou jedna velká zlodějina.
jeden už-6 je v obci Badín zakrytí bet. platnou
Zdravím mohl by mě někdo upřesnit kde se nachází ten UŽ6 u Žerovníka kousek od Černé Hory dneska už jsem tam byl po třetí jel semnou ještě kamoš a nemůžem ho tam nikde najít a ještě v Rudce u Kunštátu by měl být jeden tam vůbec netuším kde tak jsme tam taky zajeli a prochodily pár míst kde jsme ho tak typovaly, ale taky bez uspěchu
Dobrý večer,
před chvilkou jsem si četl Váš článek.
Dnes jsem byl po mnoha letech (dříve mi to ukazoval kamarád, ale později se mi ho nepodařilo najít) v tom úkrytu ÚŽ 6a nad Bakovem u Slaného. Mám ho i vyfotografovaný.
Měl by jste případně zájem o mé fotografie pro doplnění článku?
Mile rád vám je poskytnu. Vaše stránky jsou moc hezké a fandím Vám! :-)
Lukáš Klein
Zdravím, nedávno jsem narazil na jeden (pravděpodobně) ÚŽ-6a nedaleko Počátek na Pelhřimovsku. Celkem zachovalý, sice je přes vstup položen panel, ale někdo to obkopal a dá se celkem pohodlně dostat dovnitř… Kolem jsou vidět i pozůstatky pěchotního okopu. V případě zájmu ukážu nebo navedu…
V blízkosti „môjho“ teda prenajatého bunkra UŽ-6a sa nachádzali ešte ďalšie dva ktoré patrili do TRHS pre Trnavu. Jeden bol v Dolných Orešanoch a druhý vo Vrbovom. presnejšie ich lokalizáciu nepoznám. Štvrté stanovište TRHS bolo na zámku v Smoleniciach
Dobrý den,
ve Velkých Přílepech (Praha-západ) na Hájnici stojí jeden UŽ-6. Nevím však k čemu zde sloužil. Všude kolem jsou pozůstatky polního opevnění a nedaleko do lesa zapuštěná, osamocená vyasfaltovaná plocha a cesta až sem. Na cestě byl ještě nedávno pozůstatek kovové závory. Domnívám se že mohlo jít o protileteckou obranu ruzyňského letiště. Jediné co vím, je, že zde v roce 68 byla rudá armáda. Objekt postrádá obezdívku kolem nouzáku.
Zdravím, zde jsou souřadnice dalších dvou objektů TRHS na jižní Moravě:
1: 48.9405719N, 16.7433678E bohužel zakrytý betonovým panelem.
2:48.8646094N, 16.7717833E Přístupný
Potvrzuji existenci UŽ6-b v úpatí kopce Zebín. Promočený, zablácený odřený a s hřejivým pocitem to jdu zapít :-)
posielam doposial zmapovane UZ-6 na Slovensku….vo vyhlade mam este cca 10 objektov…
N 49° 17.050 E 013° 12.470
Vypada jak UŽ 6b s vchodem zleva, ale ma delsi chodbicku a dve samostatne mistnosti vedle sebe.
Dobrý den, posílám souřadnice UŽ 6 s levou chodbou, který ještě v mapě nemáte.
Je v lesíku poblíž bývalých kasáren Ostrava-Polanka-Janová, dnes detenční ústav pro mládež.
49.7953222N, 18.1524281E
Mám i fotky, ale nevidím, kde je vložit.
Ivo Janda
Dobrý den, ráda bych upřesnila polohu k ÚŽ-6c pod názvem „Stajiště (Suchý les)“ – 49.2590456N, 15.5459042E
Příštup do krytu není zakryt ničím, nicméně leží na oploceném soukromém pozemku. Každopádně s plotem už se někdo nemazlil a v části u krytu je stržen na zem, dá se tedy v pohodě přelézt. Všechny dveře chybí zde bohužel opět chybí.
Dále info k ÚŽ-6a „Buchlovice“. GPS souřadnice souhlasí, nachází se zde původní oplocení, bohužel vchod je přikryt betonovou deskou, se kterou se jen tak nehne.
Úkryt u Stajiště (Suchý les) na souřadnicích 49.2590456N, 15.5459042E, který také zmiňuje paní Hadáčková výše, NENÍ ÚŽ-6c ale standardní ÚŽ-6b se vstupní modifikací „A“ (z povrchu schodištěm) a přímou vstupní chodbou. Tj. ve druhé a rozšířené protiplynové předsíni, kde by měla být chodba zalomená, je rovná a její rozšíření tvoří přístěnek. Není to časté řešení, ale není netypické – zmiňuje jej starší předpis pro výstavbu úkrytů ÚŽ-6, ÚŽ-6a a ÚŽ-6b z r. 1967. Jedná se o úkryt vybudovaný v ZPS nějakého nedalekého voj. útvaru a to oplocení je lesácká oplocenka proti zvěři :-). Zajímavostí je netypická odpadní gula v místnosti.
Nejmarkantnější ukazatel, kterým lze odlišit (pohotovostní) ÚŽ-6c kromě toho, že má zpravidla menší úkrytový prostor, je, že má vždy pouze 2 protiplynové předsíně.
Úkryty nedaleko obce Kluky na písecku jsou typově ÚŽ-6b a druhý není ÚŽ, ale úkryt ocelový (ÚO).
Asi třicet let zpět, jsem v mládí jezdíval na kole v lesích Valdštejnska a narazil tam na dva podzemní kryty, na mapě je nevidím, asi tam po letech zkusím zavítat a podívat se …