(Rakousko) – Mondsee, Wolfgangsee, Pass Lueg, Sankt Michael im Lungau Napsal: O. Filip objekty: tvrze, objekty pro tankové věže V horách na západě Rakouska byla až do osmdesátých let budovány objekty, které měly bránit hypotetickému útoku Severoatlantického paktu. Nejzajímavější je dvojice tvrzí v průsmyku Pass Lueg.

Achensee   Brennerský průsmyk   jezero Mondsee   jezero Wolfgangsee   údolí řeky Lammer   průsmyk Pass Lueg   Vysoké Taury (A10)

Rakousko bylo od druhé světové války neutrální, panovaly však obavy, že se jeho území v případě konfliktu mezi bloky NATO a Varšavské smlouvy stane bojištěm, přes nějž se jedna nebo druhá armáda pokusí zaútočit na nepřítele. Aby je od takové akce odradilo, využilo výhodného terénu a kompenzovalo celkovou slabost své armády, vybudovalo Rakousko po celém území uzávěry opevnění (koncepce obrany je blíže popsána zde).

Uzávěry se většinou se skládaly ze samostatných objektů pro staré protitankové kanóny, věží z vyřazených obrněných vozidel, malých kulometných věží či pancéřovýché štítůy pro tarasnice, doplněných úkryty a velitelskými stanovišti. Byly zesilovány ještě na začátku devadesátých let 20. století, kdy již výstavba klasických opevnění v jiných zemích neprobíhala.

V Alpách bylo již v rané fází rozvoje opevnění postaveno několik tvrzí s podzemím, přičemž zatím mám informace pouze o dvou tvrzích v průsmyku Pass Lueg, které jsou popsány níže, jedné nebo dvou tvrzích v Brennerském průsmyku a jedné tvrzi poblíž průsmyku Loibl Pass. Hlavní výzbroj horských tvrzí představovaly zastaralé sovětské kanóny ráže 76 mm. Cosi jako tvrz vzniklo také nedaleko Bratislavy, kde byl velký objekt s věží pro 105 mm kanón spojen chodbou s dvojicí věží z tanků Centurion, kulometnou věží a pozorovacím zvonem.

Ačkoli se větší část opevnění koncentrovala na hranicích s Československem a Maďarskem, Rakušané poctivě opevňovali i hranice se státy Severoatlantické aliance, byť očekávat od tohoto obranného spolku nějakou agresivní akci bylo těžko představitelné.

Stejně jako na východě byla technická kvalita opevnění diskutabilní. Zbraně pocházely vesměs ze druhé světové války, neboť se jednalo o sovětské kanóny ZIS-3 ráže 76 mm, německé houfnice ráže 105 mm, americké 155mm kanóny Long Tom, velkorážné kulomety M2 a věže tanků T-34. Nová generace objektů spoléhala v podstatě výhradně na věže z britských stíhačů tanků Charioteer a z tanků Centurion, sice v modernějších verzích se 105 mm kanóny, zato však s pancéřováním poplatným době jejich vzniku těsně po druhé světové válce. Objekty sice mají alespoň částečnou ventilaci a ty větší i agregáty na výrobu elektrické energie, záchody však byly pouze chemické, vodu bylo nutné dovážet a především jim chyběly jakékoli masivnější dveře, což je zřejmě úplný unikát. Ze vchodu přímo do skladu munice by tlakové vlně stačilo překonat dvě nebo tři běžné plechové dveře.

Rozmístění hlavních rakouských uzávěrů s vyznačením polohy tvrzí (tmavě modrá) a těžkých dělostřeleckých baterií (červená). Orámovaná oblast je tématem článku. (Ondřej Filip 2024, mapový podklad Mapy.cz)

Achensee

Jezero Achensee a pobřežní komunikace kryje unikátní tvrz, zabudovaná do konstrukce silničního tunelu. Jako hlavní galerie byla využita dlouhá štola, zřízená pravděpodobně jako stavební v nadvýlomu přímo na klenbě tunelu. Díky tomu mohla být v jednom místě instalována vodorovná pancéřová deska, z níž bylo možné střílet a vrhat granáty přímo na vozovku. Vchody byly zřízeny na obou koncích štoly.

Hlavní bojový objekt pro dva velkorážné kulomety byl jednoduše zabudován do bočního tunelu, který původně sloužil k osvětlení a větrání hlavního tunelu. Oba jeho konce byly zazděny a ve vnějším vznikly střílny. K severnímu vchodu dojdete po pěšině z parkoviště u portálu, která vede až nad tunel. Není to daleko, ale terén je trochu komplikovaný. U jezera je ještě vzácný objekt pro věž tanku T-34, ale není zde prakticky nic vidět a interiér je uzavřený, takže to nestojí za to.

Hlavní bojový objekt s dvojicí střílen pro velkorážné kulomety. Je dobře vidět původní klenba větracího tunelu.	Jižní vchod nad opěrnou stěnou silnice.
Hlavní galerie na klenbě silničního tunelu.	Deska se střílnami v podlaze galerie umožňovala palbu a vrhání granátů přímo na vozovku v tunelu.
Pancéřová deska ve spodním podlaží bojového objektu, pravděpodobně pro velkorážný kulomet.	Sál s lůžky a střílnou do tunelu. V klenbě je proražena šachta do galerie nad tunelem.

Brennerský průsmyk

Zdaleka viditelný objekt pro dva kulomety je zabudován do skály asi 20 metrů nad železniční tratí. Ke vchodu lze jít rovnou velmi prudkým svahem, nebo po pěšině k opuštěnému drážnímu domku a poté zpět podél kolejí. Trať je frekventovaná a je nutné ohnout plechové dveře a nasoukat se do úzké mezery. Následuje vysoká šachta s kovovým schodištěm a výtahem a poté již jediný bojová místnost objektu.

Pohled na svah s objektem, který je umístěn pod skalním převisem.	Schodišťová šachta s vchodem od železniční tratě.
Bojový objekt se sponsonem a dvojicí pancéřových desek pro velkorážné kulomety.	Lafety umožňovaly obrovskou depresi zbraně kolem 60°, stejně jako lafety rakousko-uherských pancéřových fortů.
Interiér pancéřového sponsonu s pozorovací štěrbinou a dvojicí střílen pro kulomety nebo ruční zbraně.	Obranu železnice zajišťovala speciální střílna v podlaze sponsonu.

Hlavní tvrz s kanóny leží na opačném svahu. Od kostelíka stačí jít, či se spíše drápat do extrémního svahu, podejít dálniční most, kde se nezarostlá zemina sesouvá pod nohama a pokračovat lesem až pod skalní stěnu. Pokud uvidíte dřevěnou kadibudku a vedle ní plošinu se soklem lanovky, máte vyhráno, protože vchod je hned vpravo od nich. Interiér je celkem rozlehký, bohužel vybavení i oba kanóny ZIS-3 ráže 76 mm na pevnostních lafetách jsou pryč. Na konci je hlavní vchod, od nějž vede svahem soustava schodišť a teras, která by jistě byla mnohem lepším přístupem, ale bohužel nevíme, kde začíná.

Hlavní vchod, maskovaný stěnou z přírodního kamene.	Střílny pro protitankový kanón a těžký kukomet jsou tak blízko, že část té kanónové musela být vyříznuta.
Interiér střelecké místnosti pro kanón a kulomet. Kvůli dosažení velké elevace i deprese kanónu je střílna velmi vysoká.	Detail kulometné střílny. Štěrbina nahoře sloužila pro pozorování a míření.
Další z kanónových střílen. Vyvýšení podlahy mělo zřejmě umožnit náklon a tedy větší depresi zbraně.	Velká část podzemí je pouze vyražená a zabezpečená betonovým nástřikem.

Jezero Mondsee

Unikátní objekt SCH1 byl zabudován do tunelu zrušené úzkokolejné železnice. Zaparkovat lze na ploše u malé kapličky, odkud je to k severnímu portálu tunelu jen asi 200 metrů. Interiér postrádá vybavení, ale jinak je v dobrém stavu. Šachta pro věž i otevřené bojové postavení jsou zakryté panely, do prostoru jižního portálu lze nicméně vyjít po otevření padacích dveří.

Severní portál tunelu se vstupem do objektu.	Zalomená vstupní chodba a strojovna, vestavěné do severního portálu.
Tunel úzkokolejné dráhy střídá vyzděné úseky a soudržnou horninu.	Neobvyklá svážnice mezi muničním skladem a prostorem pro věž. Není jasné, jak svážnice fungovala.
Pro případ výpadku proudu je i schodiště se svážnicí důkladně označeno luminiscenční barvou.	Východ s padacími dveřmi před šachtou věže. Traverzy vlevo držely dřevěné trámy, která bránily zasypání věže.

Na protější straně údolí lze zaparkovat před restaurací a dojít k objektu SCH2 v ohybu lesní cesty. Ačkoli je blízko domů, má překvapivě kompletní vybavení od nábytku a kamínek, přes agregát a akumulátory, až po návod k ventilátoru a hromadu novin z roku 1993, kdy jej definitivně opustila posádka.

Pohled skrz původní oplocení na otevřený vchod. (RH)	Pokyny pro zacházení s municí ve skladu. Uváděná kapacita 130 kg výbušného materiálu se jeví malá (neodpovídá ani dotaci tanku).
Překvapivě dochované vybavení – zabalený chemický záchod i příslušnou náplní, kanystr oleje do agregátu.	Ubikace posádky se sklápěcími postelemi a standardním nábytkem (stoličky, lavice s úložným prostorem).
Štítek benzínového agregátu z roku 1985. Jedná se speciální verzi pro nabíjení niklo-kadmiových baterií.	Poplachová siréna pod věží. Poklopy sloužily jako nouzový východ. Šipky i označení Wa Std (bojové postavení) jsou luminiscenční.

Jezero Wolfgangsee

Objekt WO1 u jezera v lokalitě Franzosenschanze jsme nenašli, protože je zřejmě ukryt v areálu za vysokou protihlukovou stěnou. K objektům pro věže Centurion nad městečkem Sankt Gilgen se jde po krátké sjezdovce, na jejímž dolním okraji je placené parkoviště. Objekt ST1 má bizarní přístavbu v podobě hradby se střílnami a je zamčený, nedaleký objekt ST2 sloužil jako jakési soukromé tábořiště, nicméně jsme prošli povaleným plotem a prohlédli si interiér, v němž se dochoval agregát.

Vchod do Centurionu ST1 s podivnou střechou a hradbou se střílnami.	Maskovací domeček objektu ST2, posunutý mimo šachtu, jejíž kruhové víko je vidět vpravo.
Strojovna objektu ST2 s agregátem, bateriemi a ventilátorem.

Objekt ST3 leží hned u silnice a dá se u něj zaparkovat, interiér je čistý, ale není v něm vybavení. Sousední objekt ST4 je v lese nad skladem stavebních materiálů, který je nutné obejít podél severního plotu a přeskočit potok. Interiér je v dobrém stavu, vybavení strojovny však chybí. V šachtě jsme vůbec poprvé viděli podlážku z tankové věže, jedná se však zřejmě o úpravu pro opevnění, protože tank takto souvislou podlahu pod věží neměl. Její použití má logiku, neboť v tanku byla hned pod ní korba, zatímco pod věží byla několik metrů hluboká šachta.

Maskovací domeček pro věž objektu ST3. Ačkoli je uvnitř je rozebíratelná ocelová konstrukce, neměly standardizovaný tvar.	Vchod ST3 se stále funkčními skopnými tyčemi pro opření dveří.
Ke vchodu do objektu ST4 si posádka přistavěla jakýsi přístřešek, což je v této oblasti běžné.	Chodba kolem skladu munice do šachty věže, z níž je vidět betonové mezipatro s žebříkem.
Interiér šachty s druhým mezipatrem a podlážkou samotné věže.	Montáž luminiscenčních prvků do jednoho snímku (Wa Std – bojové postavení, Mun Std – sklad munice).

Údolí řeky Lammer

Starý objekt z přelomu padesátých a šedesátých let LA1 pro sovětský kanón ZIS-3 a dva kulomety leží hned nad parkovištěm v lokalitě Lammerklamm. Ze silnice k němu vedou dobře viditelné schody, ale bohužel je uzavřený. Od objektu vede prudká pěšina s poškozenými schody a zábradlím ke kavernovému úkrytu LA4. Ten byl postaven až v roce 1985 pro poločetu (halbzug) pěchoty.

Pancéřová deska objektu LA1 pro kanón ZIS-3 s krytem hlavně a deska pro kulomet, pálící čelně do údolí.	Boční deska pro kulomet. V horní části střílny je vložka s pozorovacím průzorem.
Plošina před úkrytem LA4. Vchodem částečně chránila stěna z gabionů.

Objekt LA2 leží přímo u silnice a má hezký maskovací domeček pro věž, ale bohužel je zamčený. Dá se sice vlézt do boční šachty, jenže u novějších objektů již slouží pouze pro ventilaci a není spojena s interiérem. Objekt LA3 byl postaven hodně pozdě, protože na rozdíl od svého souseda není vyznačen ještě na mapě z roku 1985. Auto je nutné nechat na parkovišti u mostu severozápadně od objektu, přejít po mostě a dojít zhruba kilometr po cestě. Jistou záhadou je interiér bez známek instalace agregátu a zalomená vstupní chodba z gabionů, která se jinak vyskytuje jen u úkrytů.

Maskovací přístřešek s krytem na hlaveň.	„Kůlna“ má ocelovou konstrukci, boční desky lze odnímat nebo jí zcela demontovat. Posádka si raději na díly udělala popisky.
Tato verze objektu má boční šachtu, sloužící pouze pro ventilaci. Dřevěná stříška je původní.	Přechod z chodby, tvořené trámy a gabiony do železobetonového monolitu samotného objektu.

Průsmyk Pass Lueg

Průsmyk byl opevněn nevelkými stavbami a bránami již ve středověku, neboť jím procházela důležitá obchodní cesta. Během napoleonských válek se zde v roce 1809 salcburští střelci úspěšně ubránili proti útoku Bavorských a Francouzských jednotek.

Ve třicátých letech 19. století byl na skále nad silnicí postaven nevelký objekt se střílnami a skladišti, označovaný jako Untere blockhaus a zhruba o šedesát metrů výše menší čtvercový Obere blockhaus. Na protější straně údolí byl ve špatně přístupném terénu do skalního převisu s jeskyní zabudován blokhaus Kraatehnöhle.

Pohled na dolní blokhaus od opevnění Kroatenhöhle.	Dvojice dělových střílen horního blokhausu s podivným arkýřem pro pěchotní obranu. Vlevo je vchod do tvrze.
Týl horního blokhausu. Komínky, dveře a stříšky větráků prozrazují, že byl využit pro poválečné opevnění.	Hradba mezi vchodem a horním objektem blokhausu Kroatenhöhle. Nahoře jsou vidět pancéřové desky moderní tvrze.

Průsmyk s vyznačením opevnění z 19. století (zeleně) a poválečných tvrzí (modře). Světle šedá linka ukazuje polohu stavební lanovky. (O. Filip 2022, mapový podklad Mapy.cz)

Nejdůležitějším objektem v průsmyku byla tvrz LA1 Alte schanze, označovaná též nebo „FAn Lueg“, vybudovaná v letech 1956-62 v těsné blízkosti horního blokhausu. Ten byl zřejmě využit pro skladování či ubytování posádky, protože má nové dveře, větráky a izolaci stropu.

Přibližný plán tvrze, upravený z archivního projektu. Na místě byly nalezeny značné rozdíly, především v pravé části. S výjimkou spodního vchodu a středního kulometného objektu je podzemí v jedné výškové úrovni. (O. Filip 2022)

Pohled z přístupové cesty na tvrz, zabudovanou do téměř kolmé skalní stěny.	Starý blokhaus je umístěn přímo vedle zadního vchodu tvrze.
Vedle každé kanónovoé střílny je deska pro kulomet, uprostřed byl kulomet v klasické střílně.	Vedle kanónové střílny je deska pro těžký kulomet MG42.
Detail hlavně sovětského kanónu ZIS-3. Zajímavé je zesílení spodní části střílnové desky další deskou.	Spodní vchod s „kaponiérou“. Tvar střílny a její obložení dřevem jsou stejné, jako v rakousko-uherských fortech z počátku 20. století

Posádku mělo tvořit 72 mužů, kteří měli k dispozici dva sovětské kanóny ZIS-3 ráže 76 mm na pevnostních lafetách a šest kulometů. Pro oba kanóny bylo k dispozici jen 320 kusů granátů, z toho pouze 80 kusů bylo trvale skladováno v objektu. Kanóny byly instalovány na jednoduchých lafetách, které se používaly pro nasazení polních kanónů v rakousko-uherských kasematách již za první světové války. Odolnost zajišťovala deset centimetrů silná pancéřová deska, standardně používaná ve starších objektech (vyskytuje se například u Bratislavy či jižně od Brna).

Schodiště od spodního vchodu do hlavní galerie.	Hlavní galerie je místy zpevněna jen stříkaným betonem. Chodba doleva vede k jednomu z kanónů.
Kuchyň s civilním sporákem a bojlerem. Vzadu je sklad dělostřelecké munice.	Strojovna s agrehátem. Vpravo je dílenský stůl. Do skály vede výfuk a potrubí pro nasávání vrzduchu.
Atypická pancéřová deska se střílnou pro obranu vchodu. Během stavby zřejmě opvor sloužil k transportu materiálu a vybavení.	Střelecká místnost s kanónem ZIS-3 a ventilátorem. (RH)
Kanón je osazen na jednoduché pevnostní lafetě z ocelových profilů. V pozadí je střelecká místnost s deskou pro kulomet.	Detail závěru. „Lopatka“ nalevo při zákluzu odjistila páčku závěru, který se prudce otevřel a vyhodil tak nábojnici.
Značení novějšího z kanónů. Byl vyroben v roce 1944, zatímco jeho kolega o dva roky dříve.	Parametry tlaku brzdovratného zařízení. Nesprávná hodnota se projeví malým nebo příliš velkým zákluzem. Páčka vpravo je spoušť.

Tvrz LA2 Kroatenhöhle patří mezi nejbizarnějí pevnostní objekty 20. století. Byla zabudována do přírodní jeskyně, starého kamenného opevnění a doplněna chodbou se střílnami ve skalní stěně. Ke tvrzi nikdy nevedla cesta, ale jen pěšina po římsách kaňonu řeky Salzach. Materiál pro stavbu původního blokhausu byl zřejmě nalámán na místě, pro dopravu do tvrze byla zřízena jednoduchá stavební lanovka s nevelkou nosností. To byl důvod, proč tvrz nedostala původně zvažované protitankové kanóny ZIS-3 a namísto nich tvořilo hlavní výzbroj sedm velkorážných kulometů üsMG M2 (americké kulomety M2 Browning), umístěných v neobvyklých pancéřových deskách. Doplňovaly je dva německé kulomety MG42. Tvrz měla perfektní výhled na protější stěnu s tvrzí Alte Schanze, vzdálenou pouhých 200 metrů, takže se oba objekty mohl krýt palbou. Nakolik je zde nebezpečný terén svědčí případ z dubna 1980, kde se do rokle zřítil podporučík Nagel a jeho tělo bylo nalezeno až o měsíc později v dvacet kilometrů vzdálené vodní elektrárně.

V archivních dokumentech se mluví o napojení tvrze soustavu tří chodeb o celkové délce téměř 400 metrů, kombinovaných s vysekanými chodníky ve skále až k jižně situovaným portálům železničního tunelu Ofenauer. Toto spojení však zřejmě nebylo realizováno.

Tvrz je již roky nepřístupná. Jednou z možností je zřejmě sejít lesem z horní cesty, ale to by vyžadovalo dlouhou cestu aktivním lomem. Původní přístupová cesta z vyhlídky Salzachöfen je uzavřená a silně poškozená. Pokud si zaplatíte vstup na vyhlídku a sejdete až dolů, uvidíte poblíž odbočky do skalního dómu přímo před sebou mechem pokrytý betonový mostek. K němu je nutné vydrápat se asi tři metry po skále a přelézt hlubokou puklinu. Následuje bezproblémová cesta do lesa, kterým je nutné sejít pod útes, kde je ocelový žebřík a šikmá římsa. Je sice široká, ale vyžaduje opatrnost, protože je pokrytá blátem a listím a svažuje se do rokle. Poté už je cesta celkem komfortní a v horších místěch má zábradlí a schůdky. Krátce před vchodem je nutné přejít krátký úsek stěny po okách, zavrtaných do skály a držet se lanka. Kolem tvrze už je pohyb zcela bezpečný a s trochou opatrností lze po pěšině dojít ke všem střílnám pro velkorážné kulomety. Střílny pro kulomety jsou však zvenku nedostupné. Ve tvrzi se dá dostat na nádvoří starého blokhausu, dveře do moderní části jsou však důkladně zamčené.

Velmi schematický plán tvrze Kroatenhöhle. Podél celé spodní strany se táhne desítky metrů hluboký kaňon. Veškerá infrastruktura je zřejmě zabudována v přírodní jeskyni, pouze levou část se třemi velkorážnými a dvěmi těžkými kulomety tvoří ražené chodby. Prostor před nouzovým východem sloužil k vykládání materiálu ze stavební lanovky. (O. Filip 2022)

Pohled od bojových objektů na horní blokhaus a tvrz Alte Schanze. Hlubokým údolím v pozadí vede silnice a železnice.	Vchod na dvůr blokhausu Kroatenhöhle. Doleva stoupá hradba se střílnami.
Železobetonový vchodový objekt, vestavěný do nádvoří blokhausu. Vlevo od dveří je nasávací otvor ventilace.	Dvojice střílen pro velkorážné kulomety nad hradbou.
Střílna pro boční palbu v témžě objektu. Je vidět napojení betonu na původní kamennou stavbu.	Objekt pro velkorážný kulomet. Vpravo je nouzový východ. Korba v popředí pochází z lanovky nebo stavební drážky.
Dvě ze tří desek pro velkorážné kulomety, zabudované do skály.	Stěna s dvojicí objektů pro kulomety MG42 a pancéřovou deskou pro velkorážný kulomet (vpravo).

Přímo nad severním portálem dálničního tunelu je dokonale zamaskovaný objekt OF4 z roku 1987, sestávající z dlouhé chodby, spojující kulometnou věž, otevřené palebné stanoviště a dvě místnosti s improvizovanými střílnami. Z věže, která byla původně zamaskována kládami do podoby malého domečku, zůstala jen spodní ložisková dráha.

Zaparkovat lze za podjezdem pod oběma směry dálnice a otevřít si vrata na lesní cestu, které jsou kvůli zvěři a nejsou zamčená. Pak se dá po pěšině a poté podél plotu dojít k objektu. Dovnitř vede nenápadný dřevěný portál, za nímž následuje chodba s částečně zříceným stropem a teprve poté zcela čistá betonový objekt. Zajímavé je, že místnost pro posádku je o patro níž.

Z kulometné věže zbyl jen nosný prstenec. Věž byla vyzbrojena kulometem MG42.	Primitivní střílny či pozorovací průzory, opatřené pečlivě zhotovenými dřevenýni okenicemi. (RH)
Schodiště do ubikace ve spodním patře a tabule se jmény důstojníků. Nechybí pevnostní svícen se svíčkou.

Vysoké Taury (obrana dálnice A10)

Dálniční křižovatku u Sankt Michael am Lungau bránila dvojice objektů. Západní objekt č. 1 jsme přes veškerou snahu nenašli, východní č. 2 nás překvapil, neboť objekty pro kanóny Bofors jsme zatím znali jen z břehu Dunaje v okolí Kremže. Dovnitř se dá pohodlně dostat střílnou, interiér je čistý.

Dvojče Bofors ráže 40 mm v objektu č. 2. Zajímavé je vysunutí jakéhosi periskopického zaměřovače skrz strop. Střílna je obrovská a posádka je dosti špatně chráněna. (z knihy Wehrhaftes salcburk)

Obrovská střílna je chráněna pouze slabými plechovými okenicemi. (RH)	Střelecká místnost. Otvorem ve stropě zřejmě procházel periskopický zaměřovač.
Záhadné spínače, které aktivovalo zavření dveří ze střelecké místnosti.

Severní vjezd do Taurského tunelu dálnice A10 kryl objekt TAU-N.2 pro věž Centurion, postavený v roce 1990. V tu dobu měla dálnice pouze vzdálenější západní tubus. Teoreticky se dá dojet do vzdálenosti asi 800 metrů od objektu, jenže až ze vzdáleného sjezdu, takže se vyplatí raději jít pěšky z odpočívadla Tauernalm. Hned pod aktivním lomem se skrývá nenápadný portál do zalomené vstupní chodby. Z objektu bohužel zmizel agregát, zato je vybaven nábytkem na míru, který zřejmě vyrobil nějaký zručný voják.

Bednění pro betonáž objektu v roce 1990. Vlevo vznikne slabá týlová stěna, čelní stěna a větší část boční stěny jsou podstatně silnější. (z knihy Wehrhaftes salcburk)

Vchod s dobře patrným letopočtem stavby 1990.	Místnost pro posádku s pečlivě označenými klíči a originálním nábytkem. (RH)
Vpravo visí kabel, který umožňoval přívod do rotující věže. Jako obvykle nechybí bohatá výbava úklidovými prostředky.

Opevnění u Salcburku jsou dobře přístupná a téměř ke všem dojedete autem. Okolí objektů není obydlené, takže prohlídka byla ve všech případech bezproblémová. Zvláště tvrze jsou velmi unikáními objekty a Alte Schanze je pravděpodobně jedinou, do které se dá dostat. Kroatenhöhle je spíše pro odvážnější povahy a navíc se nedá dostat dovnitř.

stav: září 2022

Foto: O. Filip 2022, R. Hrabčák 2022

Literatura:
Sepp Gruber: Wehrhaftes salcburk, Militärkommando salcburk 2015 (dostupné online)
Andreas Scherer: Sperren, Bunker und Stellungen: Österreichs Landesbefestigung im Kalten Krieg (dizertační práce), Vídeňská univerzita 2017 (dostupné online)

Zatím žádné komentáře