Achensee Brennerský průsmyk jezero Mondsee jezero Wolfgangsee údolí řeky Lammer průsmyk Pass Lueg Vysoké Taury (A10)
Rakousko bylo od druhé světové války neutrální, panovaly však obavy, že se jeho území v případě konfliktu mezi bloky NATO a Varšavské smlouvy stane bojištěm, přes nějž se jedna nebo druhá armáda pokusí zaútočit na nepřítele. Aby je od takové akce odradilo, využilo výhodného terénu a kompenzovalo celkovou slabost své armády, vybudovalo Rakousko po celém území uzávěry opevnění (koncepce obrany je blíže popsána zde).
Uzávěry se většinou se skládaly ze samostatných objektů pro staré protitankové kanóny, věží z vyřazených obrněných vozidel, malých kulometných věží či pancéřovýché štítůy pro tarasnice, doplněných úkryty a velitelskými stanovišti. Byly zesilovány ještě na začátku devadesátých let 20. století, kdy již výstavba klasických opevnění v jiných zemích neprobíhala.
V Alpách bylo již v rané fází rozvoje opevnění postaveno několik tvrzí s podzemím, přičemž zatím mám informace pouze o dvou tvrzích v průsmyku Pass Lueg, které jsou popsány níže, jedné nebo dvou tvrzích v Brennerském průsmyku a jedné tvrzi poblíž průsmyku Loibl Pass. Hlavní výzbroj horských tvrzí představovaly zastaralé sovětské kanóny ráže 76 mm. Cosi jako tvrz vzniklo také nedaleko Bratislavy, kde byl velký objekt s věží pro 105 mm kanón spojen chodbou s dvojicí věží z tanků Centurion, kulometnou věží a pozorovacím zvonem.
Ačkoli se větší část opevnění koncentrovala na hranicích s Československem a Maďarskem, Rakušané poctivě opevňovali i hranice se státy Severoatlantické aliance, byť očekávat od tohoto obranného spolku nějakou agresivní akci bylo těžko představitelné.
Stejně jako na východě byla technická kvalita opevnění diskutabilní. Zbraně pocházely vesměs ze druhé světové války, neboť se jednalo o sovětské kanóny ZIS-3 ráže 76 mm, německé houfnice ráže 105 mm, americké 155mm kanóny Long Tom, velkorážné kulomety M2 a věže tanků T-34. Nová generace objektů spoléhala v podstatě výhradně na věže z britských stíhačů tanků Charioteer a z tanků Centurion, sice v modernějších verzích se 105 mm kanóny, zato však s pancéřováním poplatným době jejich vzniku těsně po druhé světové válce. Objekty sice mají alespoň částečnou ventilaci a ty větší i agregáty na výrobu elektrické energie, záchody však byly pouze chemické, vodu bylo nutné dovážet a především jim chyběly jakékoli masivnější dveře, což je zřejmě úplný unikát. Ze vchodu přímo do skladu munice by tlakové vlně stačilo překonat dvě nebo tři běžné plechové dveře.
Rozmístění hlavních rakouských uzávěrů s vyznačením polohy tvrzí (tmavě modrá) a těžkých dělostřeleckých baterií (červená). Orámovaná oblast je tématem článku. (Ondřej Filip 2024, mapový podklad Mapy.cz)
Achensee
Jezero Achensee a pobřežní komunikace kryje unikátní tvrz, zabudovaná do konstrukce silničního tunelu. Jako hlavní galerie byla využita dlouhá štola, zřízená pravděpodobně jako stavební v nadvýlomu přímo na klenbě tunelu. Díky tomu mohla být v jednom místě instalována vodorovná pancéřová deska, z níž bylo možné střílet a vrhat granáty přímo na vozovku. Vchody byly zřízeny na obou koncích štoly.
Hlavní bojový objekt pro dva velkorážné kulomety byl jednoduše zabudován do bočního tunelu, který původně sloužil k osvětlení a větrání hlavního tunelu. Oba jeho konce byly zazděny a ve vnějším vznikly střílny. K severnímu vchodu dojdete po pěšině z parkoviště u portálu, která vede až nad tunel. Není to daleko, ale terén je trochu komplikovaný. U jezera je ještě vzácný objekt pro věž tanku T-34, ale není zde prakticky nic vidět a interiér je uzavřený, takže to nestojí za to.
Brennerský průsmyk
Zdaleka viditelný objekt pro dva kulomety je zabudován do skály asi 20 metrů nad železniční tratí. Ke vchodu lze jít rovnou velmi prudkým svahem, nebo po pěšině k opuštěnému drážnímu domku a poté zpět podél kolejí. Trať je frekventovaná a je nutné ohnout plechové dveře a nasoukat se do úzké mezery. Následuje vysoká šachta s kovovým schodištěm a výtahem a poté již jediný bojová místnost objektu.
Hlavní tvrz s kanóny leží na opačném svahu. Od kostelíka stačí jít, či se spíše drápat do extrémního svahu, podejít dálniční most, kde se nezarostlá zemina sesouvá pod nohama a pokračovat lesem až pod skalní stěnu. Pokud uvidíte dřevěnou kadibudku a vedle ní plošinu se soklem lanovky, máte vyhráno, protože vchod je hned vpravo od nich. Interiér je celkem rozlehký, bohužel vybavení i oba kanóny ZIS-3 ráže 76 mm na pevnostních lafetách jsou pryč. Na konci je hlavní vchod, od nějž vede svahem soustava schodišť a teras, která by jistě byla mnohem lepším přístupem, ale bohužel nevíme, kde začíná.
Jezero Mondsee
Unikátní objekt SCH1 byl zabudován do tunelu zrušené úzkokolejné železnice. Zaparkovat lze na ploše u malé kapličky, odkud je to k severnímu portálu tunelu jen asi 200 metrů. Interiér postrádá vybavení, ale jinak je v dobrém stavu. Šachta pro věž i otevřené bojové postavení jsou zakryté panely, do prostoru jižního portálu lze nicméně vyjít po otevření padacích dveří.
Na protější straně údolí lze zaparkovat před restaurací a dojít k objektu SCH2 v ohybu lesní cesty. Ačkoli je blízko domů, má překvapivě kompletní vybavení od nábytku a kamínek, přes agregát a akumulátory, až po návod k ventilátoru a hromadu novin z roku 1993, kdy jej definitivně opustila posádka.
Jezero Wolfgangsee
Objekt WO1 u jezera v lokalitě Franzosenschanze jsme nenašli, protože je zřejmě ukryt v areálu za vysokou protihlukovou stěnou. K objektům pro věže Centurion nad městečkem Sankt Gilgen se jde po krátké sjezdovce, na jejímž dolním okraji je placené parkoviště. Objekt ST1 má bizarní přístavbu v podobě hradby se střílnami a je zamčený, nedaleký objekt ST2 sloužil jako jakési soukromé tábořiště, nicméně jsme prošli povaleným plotem a prohlédli si interiér, v němž se dochoval agregát.
Objekt ST3 leží hned u silnice a dá se u něj zaparkovat, interiér je čistý, ale není v něm vybavení. Sousední objekt ST4 je v lese nad skladem stavebních materiálů, který je nutné obejít podél severního plotu a přeskočit potok. Interiér je v dobrém stavu, vybavení strojovny však chybí. V šachtě jsme vůbec poprvé viděli podlážku z tankové věže, jedná se však zřejmě o úpravu pro opevnění, protože tank takto souvislou podlahu pod věží neměl. Její použití má logiku, neboť v tanku byla hned pod ní korba, zatímco pod věží byla několik metrů hluboká šachta.
Údolí řeky Lammer
Starý objekt z přelomu padesátých a šedesátých let LA1 pro sovětský kanón ZIS-3 a dva kulomety leží hned nad parkovištěm v lokalitě Lammerklamm. Ze silnice k němu vedou dobře viditelné schody, ale bohužel je uzavřený. Od objektu vede prudká pěšina s poškozenými schody a zábradlím ke kavernovému úkrytu LA4. Ten byl postaven až v roce 1985 pro poločetu (halbzug) pěchoty.
Objekt LA2 leží přímo u silnice a má hezký maskovací domeček pro věž, ale bohužel je zamčený. Dá se sice vlézt do boční šachty, jenže u novějších objektů již slouží pouze pro ventilaci a není spojena s interiérem. Objekt LA3 byl postaven hodně pozdě, protože na rozdíl od svého souseda není vyznačen ještě na mapě z roku 1985. Auto je nutné nechat na parkovišti u mostu severozápadně od objektu, přejít po mostě a dojít zhruba kilometr po cestě. Jistou záhadou je interiér bez známek instalace agregátu a zalomená vstupní chodba z gabionů, která se jinak vyskytuje jen u úkrytů.
Průsmyk Pass Lueg
Průsmyk byl opevněn nevelkými stavbami a bránami již ve středověku, neboť jím procházela důležitá obchodní cesta. Během napoleonských válek se zde v roce 1809 salcburští střelci úspěšně ubránili proti útoku Bavorských a Francouzských jednotek.
Ve třicátých letech 19. století byl na skále nad silnicí postaven nevelký objekt se střílnami a skladišti, označovaný jako Untere blockhaus a zhruba o šedesát metrů výše menší čtvercový Obere blockhaus. Na protější straně údolí byl ve špatně přístupném terénu do skalního převisu s jeskyní zabudován blokhaus Kraatehnöhle.
Průsmyk s vyznačením opevnění z 19. století (zeleně) a poválečných tvrzí (modře). Světle šedá linka ukazuje polohu stavební lanovky. (O. Filip 2022, mapový podklad Mapy.cz)
Nejdůležitějším objektem v průsmyku byla tvrz LA1 Alte schanze, označovaná též nebo „FAn Lueg“, vybudovaná v letech 1956-62 v těsné blízkosti horního blokhausu. Ten byl zřejmě využit pro skladování či ubytování posádky, protože má nové dveře, větráky a izolaci stropu.
Přibližný plán tvrze, upravený z archivního projektu. Na místě byly nalezeny značné rozdíly, především v pravé části. S výjimkou spodního vchodu a středního kulometného objektu je podzemí v jedné výškové úrovni. (O. Filip 2022)
Posádku mělo tvořit 72 mužů, kteří měli k dispozici dva sovětské kanóny ZIS-3 ráže 76 mm na pevnostních lafetách a šest kulometů. Pro oba kanóny bylo k dispozici jen 320 kusů granátů, z toho pouze 80 kusů bylo trvale skladováno v objektu. Kanóny byly instalovány na jednoduchých lafetách, které se používaly pro nasazení polních kanónů v rakousko-uherských kasematách již za první světové války. Odolnost zajišťovala deset centimetrů silná pancéřová deska, standardně používaná ve starších objektech (vyskytuje se například u Bratislavy či jižně od Brna).
Tvrz LA2 Kroatenhöhle patří mezi nejbizarnějí pevnostní objekty 20. století. Byla zabudována do přírodní jeskyně, starého kamenného opevnění a doplněna chodbou se střílnami ve skalní stěně. Ke tvrzi nikdy nevedla cesta, ale jen pěšina po římsách kaňonu řeky Salzach. Materiál pro stavbu původního blokhausu byl zřejmě nalámán na místě, pro dopravu do tvrze byla zřízena jednoduchá stavební lanovka s nevelkou nosností. To byl důvod, proč tvrz nedostala původně zvažované protitankové kanóny ZIS-3 a namísto nich tvořilo hlavní výzbroj sedm velkorážných kulometů üsMG M2 (americké kulomety M2 Browning), umístěných v neobvyklých pancéřových deskách. Doplňovaly je dva německé kulomety MG42. Tvrz měla perfektní výhled na protější stěnu s tvrzí Alte Schanze, vzdálenou pouhých 200 metrů, takže se oba objekty mohl krýt palbou. Nakolik je zde nebezpečný terén svědčí případ z dubna 1980, kde se do rokle zřítil podporučík Nagel a jeho tělo bylo nalezeno až o měsíc později v dvacet kilometrů vzdálené vodní elektrárně.
V archivních dokumentech se mluví o napojení tvrze soustavu tří chodeb o celkové délce téměř 400 metrů, kombinovaných s vysekanými chodníky ve skále až k jižně situovaným portálům železničního tunelu Ofenauer. Toto spojení však zřejmě nebylo realizováno.
Tvrz je již roky nepřístupná. Jednou z možností je zřejmě sejít lesem z horní cesty, ale to by vyžadovalo dlouhou cestu aktivním lomem. Původní přístupová cesta z vyhlídky Salzachöfen je uzavřená a silně poškozená. Pokud si zaplatíte vstup na vyhlídku a sejdete až dolů, uvidíte poblíž odbočky do skalního dómu přímo před sebou mechem pokrytý betonový mostek. K němu je nutné vydrápat se asi tři metry po skále a přelézt hlubokou puklinu. Následuje bezproblémová cesta do lesa, kterým je nutné sejít pod útes, kde je ocelový žebřík a šikmá římsa. Je sice široká, ale vyžaduje opatrnost, protože je pokrytá blátem a listím a svažuje se do rokle. Poté už je cesta celkem komfortní a v horších místěch má zábradlí a schůdky. Krátce před vchodem je nutné přejít krátký úsek stěny po okách, zavrtaných do skály a držet se lanka. Kolem tvrze už je pohyb zcela bezpečný a s trochou opatrností lze po pěšině dojít ke všem střílnám pro velkorážné kulomety. Střílny pro kulomety jsou však zvenku nedostupné. Ve tvrzi se dá dostat na nádvoří starého blokhausu, dveře do moderní části jsou však důkladně zamčené.
Velmi schematický plán tvrze Kroatenhöhle. Podél celé spodní strany se táhne desítky metrů hluboký kaňon. Veškerá infrastruktura je zřejmě zabudována v přírodní jeskyni, pouze levou část se třemi velkorážnými a dvěmi těžkými kulomety tvoří ražené chodby. Prostor před nouzovým východem sloužil k vykládání materiálu ze stavební lanovky. (O. Filip 2022)
Přímo nad severním portálem dálničního tunelu je dokonale zamaskovaný objekt OF4 z roku 1987, sestávající z dlouhé chodby, spojující kulometnou věž, otevřené palebné stanoviště a dvě místnosti s improvizovanými střílnami. Z věže, která byla původně zamaskována kládami do podoby malého domečku, zůstala jen spodní ložisková dráha.
Zaparkovat lze za podjezdem pod oběma směry dálnice a otevřít si vrata na lesní cestu, které jsou kvůli zvěři a nejsou zamčená. Pak se dá po pěšině a poté podél plotu dojít k objektu. Dovnitř vede nenápadný dřevěný portál, za nímž následuje chodba s částečně zříceným stropem a teprve poté zcela čistá betonový objekt. Zajímavé je, že místnost pro posádku je o patro níž.
Vysoké Taury (obrana dálnice A10)
Dálniční křižovatku u Sankt Michael am Lungau bránila dvojice objektů. Západní objekt č. 1 jsme přes veškerou snahu nenašli, východní č. 2 nás překvapil, neboť objekty pro kanóny Bofors jsme zatím znali jen z břehu Dunaje v okolí Kremže. Dovnitř se dá pohodlně dostat střílnou, interiér je čistý.
Dvojče Bofors ráže 40 mm v objektu č. 2. Zajímavé je vysunutí jakéhosi periskopického zaměřovače skrz strop. Střílna je obrovská a posádka je dosti špatně chráněna. (z knihy Wehrhaftes salcburk)
Severní vjezd do Taurského tunelu dálnice A10 kryl objekt TAU-N.2 pro věž Centurion, postavený v roce 1990. V tu dobu měla dálnice pouze vzdálenější západní tubus. Teoreticky se dá dojet do vzdálenosti asi 800 metrů od objektu, jenže až ze vzdáleného sjezdu, takže se vyplatí raději jít pěšky z odpočívadla Tauernalm. Hned pod aktivním lomem se skrývá nenápadný portál do zalomené vstupní chodby. Z objektu bohužel zmizel agregát, zato je vybaven nábytkem na míru, který zřejmě vyrobil nějaký zručný voják.
Bednění pro betonáž objektu v roce 1990. Vlevo vznikne slabá týlová stěna, čelní stěna a větší část boční stěny jsou podstatně silnější. (z knihy Wehrhaftes salcburk)
Opevnění u Salcburku jsou dobře přístupná a téměř ke všem dojedete autem. Okolí objektů není obydlené, takže prohlídka byla ve všech případech bezproblémová. Zvláště tvrze jsou velmi unikáními objekty a Alte Schanze je pravděpodobně jedinou, do které se dá dostat. Kroatenhöhle je spíše pro odvážnější povahy a navíc se nedá dostat dovnitř.
stav: září 2022
Foto: O. Filip 2022, R. Hrabčák 2022
Literatura:
Sepp Gruber: Wehrhaftes salcburk, Militärkommando salcburk 2015 (dostupné online)
Andreas Scherer: Sperren, Bunker und Stellungen: Österreichs Landesbefestigung im Kalten Krieg (dizertační práce), Vídeňská univerzita 2017 (dostupné online)
Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)