 |
(Bosna a Hercegovina) – Trebinje, Sarajevo Napsal: O. Filip blokhausy, pancéřové forty V bosenském Trebijne a Sarajevu se dochovala řada unikátních objektů, včetně nejmodernějších betonových staveb s pancéřovými prvky, které jinde padly za oběť meziválečnému honu na suroviny. |
Rakousko-uhersko získalo správu osmany ovládané Bosny a Hercegoviny v roce 1878 a mohlo zde umístit vojenské posádky. Oficiální anexe však byla vyhlášena až v roce 1908, což vyvolalo značné mezinárodní napětí, byť na faktické situaci to v podstatě nic nezměnilo. Vzhledem k hraniční poloze regionu a vzpurnému obyvatelstvu bylo nutné opevňovat posádková města a důležité komunikační uzly. Obranu zajišťovaly především blokhausy, tedy zděné budovy se střílnami pro ruční zbraně, případně s platformami pro několik lehkých děl. Nebyly však budovány pouze u cest, ale v několika případech obklopily celé město a nahrazovaly tak prstenec fortů, který by měla plnohodnotná pevnost. Takto bylo kompletně opevněno Sarajevo, Trebinje, Mostar a Bileća (Bilek)(1). Dalším specifikem bylo budování noyau, obklopujícího centrum s kasárnami, úředními budovami a sklady. V případě Sarajeva jej tvořila hradba, zesílená věžemi či zakomponovanými pozůstatky starších opevnění, v Trebinje pak hradba chráněná linii moderních betonových objektů s pancéřovými prvky.
Před 1. světovou válkou vzrůstalo nebezpečí útoku regulérní srbské armády, podpořené případně dalšími spojenci a tak bylo nutné zabezpečit jižní hranici plnohodnotnými pancéřovými forty. První dva se měly nacházet ve stávajících pevnostech Trebinje a Mostar, ale vzhledem ke své osamělé poloze měly především blokovat komunikace, nikoli bránit město. Do pokročilé fáze výstavby se dostal pouze fort Strač v Trebinje, kde byly před vypuknutím bojů kvapně osazeny otočné věže. U fortu II v Bileku se podařilo pouze začít se zemními pracemi(2). Další forty zůstaly jen ve fázi projektů a lze poněkud pochybovat, zda by jejich výstavbu nezmařily enormní náklady, spojené s výstavbou těchto masivních betonových staveb s velkým množstvím drahých pancéřových prvků.
|
Kopule a polokopule byly mimořádně pokrokovým řešením, které nemělo obdobu v žádné jiné zemi. Jednalo se o pancíře oválného tvaru, nejčastěji pro dva kulomety, výjimečně pro jeden. Ty mohly mířit stejným směrem, mohly být vyosené tak, že na sebe palebné vějíře navazovaly, případně střílely do boků. Odměr zbraní byl 100˚a deprese až 30˚, což jsou hodnoty, jakých pozdější prvky obvykle nedosahovaly. Daní za to byla určitá zranitelnost střílen, které byly o něco větší, než u kopulí meziválečných. Pro zabudování do hran stropů byly určeny polokopule, které měly slabší boční stěny a jejich týl kryl rovný plát pancíře. V originální terminologii byly rozlišovány pouze jako “kulometná stanoviště s vrchlíkem nad stropem” a “s vrchlíkem v úrovni stropu”. Moderní kulomety Schwarzlose byly uchyceny na stojanových lafetách, takže nebyly spojeny přímo se střílnou a čelní stěnou, ohroženou zásahem. Pokud prvek sloužil pouze pro kulomety, byl označován jako “Maschinengewehrstand fixen” – Mg.S.f. (pevné kulometné stanoviště), pokud byly lafety vybavena otočnou lištou pro upevnění dalekohledu, šlo o “Beobachtung und Maschinengewehrstand fixen” – B.u.Mg.S.f. (pevné pozorovací a kulometné stanoviště). Vstupovalo se do nich po strmém ocelovém schodišti a celý prvek byl do betonu fixován dlouhými kotvami. Ve fortech byly používány kopule s 20 cm silným pancířem (tedy odolnosti “Bombensicher”), odlité z nejlepší legované oceli P2. Vážily kolem 18 tun a tomu odpovídala i vysoká cena 22000 Korun. Byly vyprojektovány i kopule menší odolnosti, které měly posloužit především pro modernizace starších objektů, ale ty zřejmě nebyly nikde osazeny. Dva kusy měla obdržet například stará pancéřová baterie Predilsattel v Korutanech. Zcela atypickými prvky této kategorie byla dvě obrovská stanoviště na kasárenském traktu fortu Serrada (uzávěr Folgaria), jedno pro čtyři kulomety a světlomet a jedno pro tři kulomety a světlomet, která se skládala z více dílů. Dva speciální prvky (v dnešní terminologii spíše zvony) obdržel fort Gschwent, který neměl obvyklé otočné pozorovací věže, takže jejic hlavním úkolem bylo pozorování a k tomu měly jeden kulomet, který bylo možné přemisťovat mezi střílnami. Kopule a polokopule spolu s deskami ve stěnách kasárenského traktu a kulomety v otočných pozorovacích věžích obvykle kryly celé okolí fortu. Obrana tedy neležela pouze na příkopech s kaponiérami a pěchotě na valech, jako tomu bylo v ostatních zemích. U rozprostřeného fortu Sommo (uzávěr Folgaria) byl koncept dotažen do dokonalosti, když zde příkopy chyběly a celý povrch kryla palba kulometů z pancéřových prvků, rozmístěných ve čtyřech malých objektech, zatímco celý týl chránily kopule v nároží kasáren. Kopulím se velmi podobaly pozorovací zvony, které je při pohledu zvenku téměř nemožné odlišit, jsou však o něco menší a byly používány pouze při modernizaci starších fortů.
Polokopule podobného typu, jako se dochovala na fortu Strač, avšak ve verzi s rozdílnými osami střílen. O. Filip 2017 Do vypuknutí bojů se podařilo osadit všechny kopule a polokopule na nejmodernějších objektech v Alpách – pancéřových fortech, pozorovatelně Vezzena a blokhausu Mero. Během války sloužily především jako pozorovací stanoviště, neboť k přímému útoku pěchoty na forty nedošlo. Jejich pancíř dobře odolával zásahům, avšak u těžce ostřelovaných fortů se jako velká slabina projevilo osazení v prostém betonu a též jejich poměrně malá výška. Některé kopule byly palbou odhaleny a ani masivní kotvy nedokázaly zabránit tomu, že se naklonily či vytrhly a skutálely do příkopů. V roce 1916 probíhala v uzávěrech Folgaria a Lavarone rozsáhlá oprava fortů, při níž byly kopule vráceny na svá místa, případně přesunuty do blízké části objektů a opět zabetonovány. Nové konstrukce byly masivnější a byly zpevněny traverzami, případně kolejnicemi. Všechny kopule v oblasti dnešní Itálie byly ve třicátých letech sešrotovány a stejný osud potkal zásoby neosazených pancířů, skladovaných na maďarském polygonu. Zbyla pouze polokopule v Bosně a torzo jediné kopule, která putovala na východ, do modernizovaného fortu v Krakově. Dochovaly se i tři zvony podobné konstrukce, dva v krakovském fortu Tonie a jeden ve fortu Vermač u Kotoru.
|
Trebinje
Centrum města chrání noyau, tvořené především linií moderních betonových blokhausů, postřelujících obrannou linii i komunikace nejnovějšími kulomety Schwarzlose, ukrytými za pancéřovými deskami. Trebinje je v podstatě světovým unikátem, protože takto sofistikované objekty pro pěchotní obranu jinde budovány nebyly.
Prohlídku lze začít na jižním úbočí kopce Crkvina, na němž se nacházel dnes již zlikvidovaný Werk VI. Stojí zde krásný blokhaus Südanlage Crkvina se třemi pancéřovými deskami, jehož interiér je přístupný. Na severním úbočí je podobný blokhaus Nordanlage Crkvina, který je uzamčený, protože je přímo u domu.
Strážnice u řeky zřejmě zcela zanikla a tak následuje “kaponiéra” Trebinjčica, která kryje řeku a nad ní blokhaus Bilekaer Strassensperre, k němuž se však nedá dostat. Na vrcholu Hrupjel byl rozsáhlý kasárenský areál, obehnaný hradbou, v níž jsme objevili objekt s pancéřovými deskami. Na pahorku před ním je předsunut jediný klasický kamenný blokhaus Pogaća, dnes přestavěný na kostel. Následuje brána Ragusaertor s masivním blokhausem a Albrechtova kasárna s kaponiérou v nároží. Jedním z nejhezčích objektů je volně stojící blokhaus Bregovi u mostu přes řeku, vybavený trojicí pancéřových desek.
Pravý bok a čelo blokhausu Südanlage Crkvina s deskami pro jeden a dva kulomety. Vpravo za rohem je další deska pro kulomet. (JP)
|
Týl blokhausu se střílnou a okny, v nichž byly původně pancéřové okenice. Zajímavé je svahové lomení objektu. (JP)
|
Interiér výše položené střelecké místnosti s pancéřovými deskami a puškovou střílnou. (JP)
|
Detail desky pro čelní palbu dvou kulometů. Má velmi složité tvary a na rozdíl od válcovaných desek v jiných opevněních jde o odlitek. (JP)
|
Označení desky „MGSTF“ (Maschinengewehrstand fixen – pevné postavení pro kulomet) je stejné, jako u kopulí a polokopulí. „TR“ je Trebinje, výrobní číslo je „59“.
|
Blokhaus Nordanlage Crkvina je podobný svému jižnímu sousedovi, má však pouze menší zapuštěné desky pro jeden kulomet.
|
Flankierungskoffer Trebinjcica (Kaponiéra Trebinjcica) a nad ním blokhaus Bilekaer Strassensperre (uzávěr cesty do Bileći). (JP)
|
Bilekaer Strassensperre s deskami pro kulomety a puškovými střílnami. Horní část byla dostavěna dodatečně a její beton napodobuje původní zdivo.
|
Objekt s pancéřovými deskami, vestavěný do nároží opevněného areálu na vrchu Hrupjel. Vpravo jsou původní střílny pro lehké kanóny.
|
Interiér blokhausu, jehož deska patří k nejslabším typům. Z toho důvodu střílny vystupují do interiéru a jsou zpevněny žebry. (JP)
|
Jediný klasický blokhaus Pogaca, vyzděný z kamene a opatřený střílnami pro pušky, poznamenaný přestavbou na civilní objekt. (JP)
|
Blokhaus Ragusaertor (Dubrovnická brána) s deskami pro kulomety, okenicemi a tenkou deskou pro dvě pušky. Na stropě byla hradba se střílnami pro pušky.
|
Věž v nároží Albrechtových kasáren, do níž byly zabudovány pancéřové desky (nyní zazděné). Nahoře je „Eisenmaschikuli“ – ocelový arkýř k obraně úpatí věže. (JP)
|
Pravý bok blokhausu Bregovi s deskou pro dva kulomety, pálící podél řeky. (JP)
|
Čelní a boční střílna blokhausu Bregovi s menšími deskami pro jeden kulomet. (JP)
|
Detail střílny v pancéřové desce. Zkosení pancíře i betonových ozubů v dolních rozích střílny umožňuje plné využití deprese lafety. (JP)
|
Cesta k fortu Strač není jednoduchá. S vozidlem kategorie SUV jsme se dostali zhruba do poloviny, ale i tak byl problém s průjezdem mezi křovinami. Fort je fantastickou expozicí moderních rakousko-uherských pancířů, která nemá obdoby(3) a na jeho prohlídku budete potřebovat alespoň dvě hodiny. Jsou zde k vidění jediné rakousko-uherské pancíře svého typu – dvě věže M.9(4), dvě pozorovací věže s kulomety(5), polokopule pro dva kulomety a “hangard” pro kulomet a světlomet(6). Kromě toho je zde řada rozestavěných pozic pro další kopule a polokopule, kterých měl mít fort výjimečně vysoký počet. Kasárna nemají strop a některé podlahy, ale velkou část z nich lze bez problémů projít. Hluboký příkop vylámaný ve skále obsahuje velké jámy pro dvě kaponiéry, jejich betonáž však ani nezačala.
Kasárna měla kvůli umístění ve svahu místnosti v šesti různých výškových úrovních. Strop zřejmě nebyl dokončen. (JP)
|
Typickým vybavením rakousko-uherských fortů byla márnice s betonovými boxy pro rakve. (JP)
|
Místnosti s chybějícím stropem demonstruje sílu konstrukcí i hloubku, do které sahá pancéřovaná přístupová chodba houfnicové věže (vlevo dole). (JP)
|
Příkop fortu by těžko vyřadilo i silné ostřelování. Betonová zeď vlevo nahoře je parapet otevřeného postavení pro světlomet. (JP)
|
Eskarpa příkopu a nad ní polokopule a věž pro 10cm houfnici. (JP)
|
Polokopule pro dva kulomety, nad níž vyčnívá vrchlík houfnicové věže.
|
Výhled ze střílny polokopule ukazuje vysokou depresi, díky níž mají kulomety vynikající výstřel na silnici z Černé Hory.
|
Stanoviště pro světlomet a přístup na strop, neboli „Hangard“. Některé exempláře byly vybaveny i přenosným kulometem. V pozadí je strop polokopule. (JP)
|
Věž pro pozorování a kulomet ( střílna v popředí). Jsou vyznačeny blokhausy na dominantních vrcholech.
|
Opačná strana věže s širším průzorem pro pozorovací dalekohled.
|
Věž pro pozorování a kulomet a za ní věž pro 10 cm houfnici.
|
Interiér pozorovací věže „B.u.M.17″ (Beobachtungs und Maschinengewehrstand) s výrobním číslem 17. (JP)
|
Houfnicová a pozorovací věž nad postavením pro světlomet, který vyjížděl z úkrytu v objektu.
|
Věž pro houfnici M.9. Vpravo je vidět tvar horní části předpancíře a jeden ze spojů mezi jeho dvěma částmi. (JP)
|
Kruhový podstavec s ozubeným věncem a pozůstatky otočné podlážky. Vlevo nahoře je jeden ze zubů, o něž se opíralo zařízení pro zvedání vrchlíku. (JP)
|
Blokhausy na kopcích mimo město jsme systematicky neobcházeli, tyto krásné lokality by však určitě stály za návštěvu. Nejlépe dostupný je blokhaus III Gliva, protože se dá dojet autem téměř k němu a je odtud nádherný výhled na město.
Pohled na blokhaus VIII Petrina z křižovatky přístupové cesty k pancéřovému fortu Strač. (JP)
|
Ruiny blokhausu III Gliva. Na hoře v pozadí (1228 m) byla strážnice II Leotar, dnes je zde vysílač.
|
Opačná strana blokhausu s šestiúhelníkovou platformou pro lehké kanóny. (JP)
|
Sarajevo
Město obklopuje prstenec blokhausů na místních strmých kopcích. Vzhledem k terénu a vzájemným vzdálenostem by jistě nezabránily průniku nepřítele do města, ale mohly blokovat vrcholy, z nichž by bylo možné město ostřelovat. Ty menší připomínají typy. používané pro obranu železnic, ty větší bychom dnes spíše zařadily mezi forty, přičemž čtyři z nich disponovaly dvojicemi věží pro 15cm moždíře M.80 a pozorovacími věžemi. Jde o jediný příklad použití pancéřových věží na této kategorii rakousko-uherských objektů. V roce 1913 vznikl projekt na výstavbu prstence devíti pancéřových fortů, ale samozřejmě nebyl realizován.
V parku je velký blokhaus Vratca, který sloužil jako jakési komunistické muzeum a dochovaly se na něm dvě věže pro moždíře, seshora zakryté lepenkou, zevnitř však velmi pěkné. Pozorovací věž byla nedávno ukradena.
Sousední blokhaus Zlatišče patří mezi větší typy a je situován u horní stanice lanovky bývalého sjezdařského areálu. Uvnitř je vidět, že byl využit pro potřeby sportoviště, ale dnes je zcela vyplundrovaný.
Následuje menší Palež, který je v lesích a chyběly nám znalosti terénu, protože kvůli minám se v tomto prostoru nelze volně pohybovat.
Blokhaus Bistrik leží u rozstřílené věže hvězdárny a jede se k němu kolem ruin olympijské bobové dráhy, na jejímž konci je parkoviště. Interiér je přístupný, ale poničený. Sousední Dragulac je zcela zničený.
Nádvoří blokhausu Vratca. Strop byl upraven při přestavbě pro civilní využití. (JP)
|
Věže M.80 pokrytá lepenkou. Výškové budovy v pozadí můžete znát z televizních záběrů ostřelovaného Sarajeva. (JP)
|
Interiér věže. Podle označení byla vyrobena v roce 1897 jako 39. kus. (JP)
|
Detail ložiska věže a napojení pancéřového stropu vstupní chodbičky. (JP)
|
Subtilní předpancíř otočné pozorovací věže BS nejslabší odolnosti (výrobní číslo 11).
|
Týl blokhausu Zlatisče s kaponiérou. Objekt patřil mezi větší typy. (JP)
|
Blokhaus Bistrik. Nástavby na stropě pochází z doby, kdy byl součástí astronomické observatoře. (JP)
|
Pohled na Bistrik ze sousední budovy astronomické observatoře. Východ na strop kryje betonová nástavba. (JP)
|
Detail střílen pro pušky. Lze si všimnout precizní kamenické práce.
|
Blokhaus Pasin Brdo je nejatraktivnější, neboť na jeho stropě, kam se dá s jistými obtížemi vylézt, jsou dvě věže pro moždíře. Pozorovací věž byla bohužel ukradena, stejně jako typické oplechování stropu, viditelné ještě na několik let starých fotografiích. Objekt i jeho okolí jsou opuštěné.
Západně od něj leží Gradonj, který nebyl vyplundrován, neboť prošel nepříliš citlivou rekonstrukcí na muzeum 105. motorizované brigády, která se proslavila při obraně města před srbskými jednotkami.
Rozlehlý blokhaus Pasin Brdo s kaponiérou a střílnami pro lehká děla. Betonová nástavba ukrývá otočnou pozorovací věž. (JP)
|
Strop hlavního objektu s věžemi pro 15cm moždíře M.80. Plech, kterým byl celý strop pokryt, byl ukraden před několika lety. (JP)
|
Věže stále mají transportní kruhy. Na rozdíl od Alp nejsou osazeny v prohlubních a mohou tak teoreticky vést i přímou palbu (JP)
|
Detail věže s výrobním číslem 37.
|
Čepy moždíře byly upevněny do masivních pouzder, která byla součástí vrchlíku. Na všech součástech jsou výrobní čísla věže.
|
Detail prstence pod ozubeným věncem. Stejně jako šroub má označení příslušnosti ke konkrétní věži.
|
Betonový objekt pro pozorovací věž, bohužel též ukradenou v nedávné době. (JP)
|
Blokhaus Gradonj po necitlivé přestavbě na památník. (JP)
|
Detail arkýře (maschikuli), umožňujícího obranu vchodu do blokhausu.
|
Noyau jsme systematicky nezkoumali, jeho nejhezčím pozůstatkem je Bjela Tabija, starší objekt podobný bastionu, který byl upraven zřízením nových střílen pro lehká děla.
Poznámky:
(1) Mostar disponoval dvěma opevněnými kasárenskými areály a na kopcích kolem něj bylo 12 větších blokhausů a řada baterií, strážnic a pěchotních opěrných bodů. Po roce byly doplěny betonové objekty, z nichž některé měly pancéřové desky pro kulomety. V Bileku (dnešs Bileća) nejprve vznikl oblouk čtyř objektů na hřebeni východně od města a několik objektů na okolních kopcích, později byla obrana zesílena dalšími bateriemi a začala zde výstavba pancéřového fortu, neboť město leželo pouhé čtyři kilometry od hranic. Velká skupina objektů se nacházela i severně od Boky Kotorské a jednotlivé objekty například v Kalinoviku, Zvorniku a Goražde.
(2) Na stavbě fortu se podílel Ing. Josef Hubálek, budoucí významný pracovník ředitelství opevňovacích prací, který během prací převzal vedení celého projektu. Za těžkých podmínek, v lokalitě bez vody, infrastruktury, surovin a kvalifikované pracovní sily, se podařilo vybudovat přístupovou komunikaci a zahájit práci na terénních úpravách a příkopech.
(3) Seznam dochovaných nejmodernějších pancířů Škoda mimo Trebinje je velmi skromný: pozorovací zvon na kotorském fortu Vermač, dva zvony na krakovském fortu Tonie, torzo kopule na fortu Bielany v téže pevnosti a dva desky pro dvojici kulometů na střeše starého fortu Gomagoi u švýcarských hranic. Nějaké desky byly i v Mostaru, ale zatím zřejmě byly rozřezány v nedávné době, stejně jako pancéřová kaponiéra (sponson) v krakovském fortu Prokocim.
(4) Věž pro 10cm houfnici byla jediným typem dělostřelecké věže nejmodernějších fortů a v bojích se velmi osvědčila, neboť dokázala přežít přímé zásahy granáty ráže 30,5 cm. Určitou slabinou však byl slabší předpancíř z méně kvalitní oceli. Celkem bylo do fortů dodáno 42 věží, z nichž se dochovaly jen dva kusy na fortu Strač.
(5) Věž pro pozorování a kulomet byla v jednom až dvou kusech součástí většiny moderních fortů a jednu věž obdržela také pozorovatelna Vezzena uzávěru Lavarone. Všestranností a odolností, dosaženou při poměrně jednoduché konstrukci převyšovala všechny zahraniční pozorovací věže, avšak nedosahovala odolnosti dělostřeleckých věží, v jejichž bezprostředním sousedství byla obvykle osazována.
(6) “Hangard” je masivní pancéřová krabice o síle 20 cm, opatřená dvířky, jimiž se posádka dostala na strop. Ve většině případů měla k dispozici i výsuvný světlomet a kulomet, uložený ve vstupní šachtě. Dochoval se pouze jeden kus na fortu Strač.
Trebinje je příjemná lokalita, kam dojedete z Dubrovníku za pouhých 40 minut. Ve městě není velký provoz a ke všem objektům se dostanete autem, problémem jsou jen uličky v severovýchodní části. Nebyl problém sehnat zde kvalitní a přitom levné ubytování. Sarajevo je naopak lokalitou mimořádně problematickou. Mapy neodpovídají skutečnosti, provoz je hustý a můžete se dostat i do uliček, kde je problém se otočit nebo jsou tak strmé, že už je to vyloženě nebezpečné, protože hrozí nekontrolovatelné klouzání. Celé okolí města je zaminované, takže je nutné držet se jen na cestách. Hotely a olympijská sportoviště na kopcích jsou jen rozstřílené ruiny.
stav: září 2014
Foto: O. Filip 2014, Jan Pavel 2014 (JP(
Literatura:
Rudi Rolf: Festungsbauten der Monarchie, Prak Publishing, Middelburg 2011
Vladimír Francev, Vladimír Kupka: Děla a pevnosti, 1. díl, Naše vojsko, Praha 2015
W Twierdzy Kraków, numer 53 miał fort „Bodzów“. Fort „Bielany“ numeru nie dostał. W w latach poprzedzających jego budowę zrezygnowano ze stosowania numerów i używano tylko nazwy.
Díky, opraveno.