(Španělsko) – Tarifa, Cádiz, Algeciras Napsal: O. Filip objekty: těžké a střední pobřežní baterie, lehké objekty Na španělském pobřeží u Gibraltaru najdete mnoho zajímavých a přístupných objektů včetně těžkých baterií s dochovanými kanóny ráže 305 a 381 mm.

Cádiz   D-3 Paloma Alta   D-2 Paloma Baja   Tarifa   D-9 Vigía    D-8 Camorro Bajo   D-10 Cascabel   D-11 Punta Palmera   D-14 Acebuche Alto   Punta Carnera Alto   Mys San Garcia   Mys Getares   Pohoří Sierra Carbonera   La Linea  

Strategicky nejdůležitější evropský průliv, v nejužším místě o šíři pouhých 15 kilometrů, byl až do otevření Suezského průplavu jedinou cestou ze světových oceánů do Středozemního a Černého moře. I dnes jím prochází polovina světového námořního obchodu. Již od roku 1704 ovládali ovládali Britové dominantní Gibraltarskou skálu vjezdu do průlivu a později vybudovaný přístup do moře Suezským průplavem, byl v jejich správě od roku 1888.

Španělé vybudovali kolem Gibraltarského zálivu řadu malých fortů a baterií a během velkého obléhání Gibraltaru také souvislou kontrvalanční linii, která jej odřízla od zbytku pevniny. Všechna tato opevnění byla zničena v roce 1810 samotnými Španěly a jejich tehdejšími spojenci Brity, aby nemohla posloužit blížícím se Napoleonovým vojskům k obléhání Gobraltaru.

Kontrvalanční linie obléhatelů je zakreslena v levé části snímku. Nejvýchodnější fort Santa Bárbara se částečně dochoval.

Rozvoj dělostřelectva umožnil uvažovat nejen o zabezpečení přístavů v okolí průlivu, ale i jeho úplném palebném uzavření. To Španělům značně usnadňovala opevněná základna v Ceutě na africkém pobřeží. Baterie s výkonnými zezadu nabíjenými děly byly budovány již koncem 19. století, jinak ale byla ochrana průlivu spíše zanedbávána a urychleně posilována až po roce 1940. Nejtěžší kanóny se ve Španělsk u nevyráběly a ve válečné době nemohly opatřeny za zahraničí. Proto byly získány demontáží z nedávno postavených baterií a vyřazených bitevních lodí. Díky tomu mohly být postavena baterie Paloma Alta pro kanóny ráže 381 mm⁽¹⁾ a několik baterií s moderními 305mm kanóny. Paradoxem je, že všechny tyto zbraně před válkou dodala britská zbrojovka Vickers Armstrong.

Nejdůležitější dochované baterie u průlivu. U nejtěžších baterií je vyznačena ráže kanónů a vpravo též dostřel, který jinak přesahuje oblast mapy. Baterie D-11 Punta Palmera je uvedena s původní těžkou výzbrojí před přestavbou. (O. Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)

 

Cádiz

Důležitý vojenský přístav na Atlantickém pobřeží chránilo velké množství baterií, za druhé světové války již vesměs zastaralých. Patřila mezi ně i baterie pro čtyři kanóny Škoda ráže 120 mm v baterii Soledad. Nejtěžší bytarie byly horečně budovány až během druhé světové války. Dnes je bohužel většina lokalit využívána armádou, u fortu Torregorda je dokonce aktivní polygon pro zkoušky námořních kanónů. I nejtěžší baterie A-12 Cerro de los Mártinez pro čtyři 305 kanóny (dva z bitevní lodě ve společné věži a dva samostatné) je v oploceném vojenském prostoru.

Typové projekty objektů s pancéřovými deskami, budovaných u Cádizu (vlevo Tipo 1 pro boční palbu v první linii, vpravo Tipo III pro čelní a kosouvp labu ze druhé linie. Řez je veden horním patrem, není vyznačen průlez do spodního. (O. Filip 2025)

Vyrazili jsme pouze k mimořádně hezkým kulometným objektům na písečné kose jižně od města. Silnice končí velkým parkovištěm a poté je nutné jít asi 2,5 km po pěšině. Celá lokalita je rezervace s velmi hezkou přírodou, k objektům ale odbočit můžete, protože jsou na pláži. Pěšina vede ještě ke kamenné baterii Urrutia, kterou jsme navštívit nestihli.

Dvojice objektů se starou ostrovní baterií Sancti Petri v pozadí.	Severní objekt. Propadu do písčitého podlaží nezabránila ani rozšířemá základová deska.
Jižní objekt s pozdější střážnicí, který byla postavena už na nakloněném stropu.	Detail pancéřové desky pro těžký kulomet na pevnostní lafetě.

 

D-3 Paloma Alta (3 x 381 mm)

Nejtěžší baterie u průlivu byla postavena v letech 1940 až 1941 a vyzbrojena trojicí výkonných kanónů s dostřelem 35 km⁽²⁾. Každý byl umístěn v samostatném objektu se skladem munice a strojovnou. Ta zajišťovala nejen elektrickou energii, ale i tlakování hydraulického systému, pohánějícího komplikované mechanismy věže a muničních výtahů. V době palby měl systém takovou spotřebu energie, že bylo nutné hydraulickou energii předem akumulovat do obrovského pístu se závažím.

Prostor baterie s cestami. (O. Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)

Areál je i přes nedávné pokusy a zřízení muzea zcela opuštěný. Autem lze dojet až k bráně, vedle níž je pěšina skrz plot. Z objektů pro kanóny má přístupný interiér pouze levý, nicméně všechny mají stejné vybavení. Uvnitř shlédnout složité mechanismy pro dopravu munice, modernizovanou strojovnu a pětipodlažní interiér nepancéřované věže včetně kanónu.

Řez věží pro 38,1 cm kanón. Hlaveň je v nulové elevaci, v níž mohla byla nabíjena i v nouzovém režimu. Výtah v nejnižším patře obsahuje granát a čtyři prachové náplně, nad ním čeká prázdné transportní pouzdro, které se následně přesune nahoru k závěru a přitom se pootočí o 80°. 1 – jeřáb pro nouzovou dopravu munice, 2 – závěsná dráha pro nouzové nabíjení, 3 – žlab pro nouzové nabíjení, 4 – mechanický nabiják, 5 – ventilace, 6 – šroubový závěr kanónu, 7 – znázornění hlavně v maximální elevaci 40°, 8 – mechanismus náměru, 9 – mechanismus odměru, 10 – řetěz nabíjecího pouzdra, 11 – pohon řetězu, 12 – nabíjecí pouzdro, 13 – dráha nabíjecího pouzdra, 14 – znázornění pouzdra v poloze pro nabíjení, 15 – výtah do pouzdra, 16 – hydraulický píst výtahu, 17 – závěsná dráha pro dopravu granátů k výtahu, 18 – závěsná dráha pro dopravu granátů ze skladu, 19 – skříně na granáty. 15 O. Filip 2015

Kanón ráže 381 mm v prostředním objektu.	Jeřáb pro nouzovou dopravu munice šachtou, kterou kryje posuvná deska. (JP)
Vstupní chodba podzemního stanoviště řízení palby s počtárnou. (JP)	Trojice stanovišť pro dalekohledy se nachází na stropě místnosti pro devítimetrový dálkoměr Barr-Stroud.
Levá pozorovatelna v typickém španělském designu slepence s mizivou odolností.	Zbytky mechanické dílny se soustruhem.

V areálu jsou přístupná i velká stanoviště pro dálkoměry, v typicky španělském designu s velkolepými tvary a minimální odolností. Podzemní stanoviště řízení palby s počtárnou, bohužel postrádá vybavení a po velkém elektromechanickém počítači zbyl jen sokl.

Nábojová komora s nabíjecím žlabem. Konstrukci stopu podpírají sloupky.	Šachta pro zákluzu hlavně a výtahové pouzdro.
Značení kanónu s výrobním číslem 17 a rokem výroby 1930.	Stanoviště nouzového ručního pohonu ve druhém nejvyšším podlaží. (JP)
Přístup do horních podlaží přes balkón v mezipatře. Nahoře byly uskladněny tlakové lahve.	Granáty byly skladovány v plechových „nádržích“, zřejmě kvůli možnosti zaplavení při požáru.
Sklad prachových náplní s převráceným vním vozíkem. Do místnosti vlevo byl dodatečně instalován odvlhčovač	Deska s očíslovanými pozicemi pro speciální nářadí k věži.
Strojovna modernizovaná novějšími dieselovými motory a ovládacími prvky.

D-2 Paloma Baja (4 x 152 mm)

Baterie byla obvyklým doplňkem supertěžké baterie pro palbu na menší a rychlejší cíle. Kanóny byly umístěny ve čtyřech samostatných objektech, disponujících prostory pro posádku a sklady munice s elektricky poháněnými výtahy. Dálkoměry, střelecký radar a velitelství byly v dalším objektu. Všechny objekty jsou bez problémů přístupné. Cestou projedete pozoruhodnými dunami Valdevaqueros, které průběžně zasypávají silnici.

Palebné postavení pro kanón s dvojicí muničních výtahů a vchodem do podzemí.	Muniční výtahy. Chodbičkou vlevo vedly elektrické a sdělovací kabely a rozvody hydrauliky pod osu lafety.
Stanoviště řízení palby se zazděnou štěrbinou pro hlavní dálkoměr. Na stropě je přístavba pro radar.	Střelecký radar Marconi RX-80 na stropu stanoviště řízení palby.
Strojovna stanoviště řízení palby s původní rozvodnou deskou.

Tarifa

Na ostrůvku před městem je rozlehlá bastionová pevnost, do níž byly později zabudovány modernější baterie. Konečnou výzbroj během sruhé světové války obsahovala pobřežní baterie D-5 se 102 mm kanóny Vickers pro palbu na východ a D-4 se čtyřmi postaršími kanóny Ordóñez ráže 150 mm pro palbu na západ.

Upravený snímek modelu ostrova z expozice u majáku. Černě je poslední výzbroj, modře původní umístění kanónů Ordóñez. (O. Filip 2025)

V nedávné době zda začaly probíhat prohlídky. Termín bylo nutné zamluvit předem a s předstihem vyzvednout lístky v městském informačním centru, vzdáleném asi kilometr od vstupu. V celém městě je problém s parkováním, jistotou je placené parkoviště u severovýchodního nároží městského opevnění. Bohužel prohlídka pevnosti za mnoho nestojí, jde se pouze po cestě v ose k majáku a zpět, takže modernější opevnění uvidíte jen zdálky a na modelech v budově majáku. Vedle cesty je vystaven lodní 24cm kanón, demontovaný z pobřežní baterie Guillén v námořní základně Rota. Původní 10 cm silný pancíř křižníku je však dle španělských zvyklostí nahrazen plechem.

Bastion s dělovými střílnami, chránící pozemní přístup a bránu.	Týl baterie D-4 a vpravo týl starší kasematní baterie.
Západní kasematní baterie. (JP)	Betonové nálitky na skladech munice v dutých traverzách baterie D-4. (JP)
Pozororovatelna na stropu muničního skladiště. (JP)	Vystavený kanón ráže 240 mm z pancéřového křižníku třídy Princesa de Asturia.

Velmi fotogenická je skupina objektů na skále za pevností, jíž vévodí pseudorenesanční stanice optické signalizace z roku 1933. Na pahorku nad městem je starší baterie D-6 Centeurela pro dva starší 26cm kanóny Krupp.

Signální stanice ve městě, obklopená lehkými objekty.	Největší třístřílnový objekt na pahorku se signální stanicí.
Palebné postavení pro kanón Krupp. Na rozdíl od novějších plně otočných lodních lafet měl lafetu s čelním čepem. (JP)

D-9 Vigía (2 x 305 mm)

Baterie z roku 1941 disponuje dvěma kanóny z bitevní lodě Jaime I⁽³⁾ včetně vnitřních zařízení. Pro instalaci na pevninu bylo pancéřování věže o síle 20 cm nahrazeno oblíbeným plechem. Výška konstrukce byla výrazně snížena, aby se věž vešla do zhruba osm metrů hluboké šachty objektu. Rozměrné muniční skladiště, vybavené závěsnou dráhou není přímo propojeno s věží. Výtahy ústí v betonové přístavbě, odkud obsluha dopravovala munici na vozících vraty v zadní stěně věže. V boji tak měl objekt prakticky nulovou odolnost.

Řez trupem bitevní lodě s vyznačením části, která byla zachována pro instalaci do pevnostního objektu. Eliminací spodních tří podlaží zanikl původní systém dopravy munice ze skladů hluboko v podpalubí, odstraněn byl i systém dopravy ze zachovaného podlaží pod věží k závěrům děl. Tím odpadla možnost nabíjet kanóny při všech náměrech, takže pravděpodobně poklesla rychlost palby.

Autem lze dojet po polní cestě až na místo, nebo zaparkovat o 200 metrů dříve u centra námořní záchranné služby. Do interiéru věže se návštěvník štíhlé postavy dostane plazením po hlavni. V týlu je vchod, spojený s hlavním objektem podzemní chodbou, ale ústí v trnitém křoví a tento přístup zahrnuje i prolézání dírou ve zdi a šachtu s nepříjemně zrezlými stupačkami. Na hřebeni nad objektem je několik dobře viditelných pozorovatelen.

Úžlabina se strážní budkou a bojovým objektem. Na hřebeni v pozadí je pozorovatelna.	Otočná „věž“ z plechu z díky zachování vnitřní konstrukce stejný tvar, jako měla pancéřová věž lodě.
Hlavně při pohledu směrem k závěrům. Na kulatém držáku zřejmě byly ciferníky, které ukazovaly povely.	Levý bok věže s průchodem do technického mezipatra.
Spodní patro s hřídelí pro otáčení věže. Původně byl uprostřed původně válec o metrovém průměrus muničním výtahem.	Vstupy do dvou výtahů, vedoucích ze skladu munice do pčístaveb za věží.
Munice se dopravovala z přístavby vpravo do dvojice velkých vrat v zadní stěně věže.

D-8 Camorro Bajo (4 x 152 cm)

Disponuje dvěma objekty pro kanóny z křižníku Miguel Cervantes, které jsou propojené více než sto metrů dlouhou podzemní chodbou. Autem lze dojet lze až k objektům. Několik stovek metrů západně je několik celkem zajímavých postavení pro pěchotu a lehké kanóny.

Baterie D-7 Camorro Alto pro věže je v ohybu cesty k baterii Camorro Alto, ale palebná postavení jsou zasypaná. Zbraně zřejmě pocházely z křižníku Navarra (República).

Pravý objekt pro kanón se vstupem do spojovací chodby.	Chodba vede přímo po povrchu a její strop je viditelný. (JP)
Pohled na pobřeží z levého objektu.

D-10 Cascabel (2 x 305 mm)

Druhá baterie s kanóny bitevní lodě Jaime I je stejně jako Vigil ukryta do prolákliny, z níž vidí na moře jen v omezeném sektoru, což částečně eliminuje bídnou odolnost i nutnost pohybu obsluhy v exteriéru. Na velké vzdálenosti by se střílelo horní skupinou úhlů, čemuž okolní pahorky nebránily.

Autem lze dojet skoro k baterii, jen je nutné ignorovat mnoho zákazů a varování před dnes již zrušenými vojenskými prostory. Poslední úsek cesty je dost špatný, vhodný jen pro SUV. Dalo by se zastavit na rozcestí, kam ještě vede kvalitní silnice a dojít posledních 1,5 km pěšky. Do interiéru věže vede servisní chodbička z muničního skladu a poté je nutné prolézt pod podlahou.

Na pahorku před baterií je výrazná pozorovatelna a vedle ní laminátový kryt, zřejmě pro střelecký radar. Dále ale nechoďte, jen dvacet metrů odtud se otáčí aktivní radar.

Cestou k baterii minete obrovský podzemní sklad munice, je však uzavřený za novým oplocením s kamerami.

Prohlubeň s baterií. Betonová plocha měla zřejmě zabránit zvíření zeminy při přímé palbě do průlivu.	Kanóny jsou „zaparkovány“ ve speciálním výklenku. Za nimi jsou vyústění výtahů.
Na ústí výtahů nebyl výjimečně použit plech, ale solidní desky. Nechat si vybuchnout sklad munice by přece jen vadilo.	Výtah, navěky uvázlý v šachtě z muničního skladu.
Vrata v zadní stěně, kterými by se dopravovala munice. K manipulaci sloužil i malý jeřáb.	Nábojová komora britského kanónu 30.5 cm/50 VSM Mark H. Samotný šroubový závěr chybí.
Nejnižší patro věže. Lesklá tyč vpravo je částečně rozmontovaný pohon otáčení věže.	Velitelské stanoviště a pozorovatelna na pahorku před bojovým objektem.

D-11 Punta Palmera (4 x 305 mm, poté 4 x 152 mm)

K baterii lze snadno dojet ze zmíněné křižovatky pod baterií Cascabel. V letech 1941-42 zde byla postavena neobvyklá baterie pro čtyři kanóny Krupp 305/35 vzor 1887. Jednalo se o vskutku antikvární kusy, demontované z baterií v Cádizu a Cartageny, použité jako nouzové řešení. Kanóny byly sešrotovány v roce 1966 a v sedmdesátých letech je ve dvou palebných postaveních nahradily věže z křižníku Almirante Cervera, každá pro dva 152mm kanóny. Z každého palebného stanoviště vede padesát metrů dlouhá poterna, z níž odbočuje několik sálů, do vchodu v týlu. Mezi oběma objekty jsou dva nepřestavěné objekty pro 305mm kanóny.

Plán baterie po přestavbě. Uprostřed jsou jsou dva opuštěné objekty pro 305mm kanóny. (O. Filip 2025, mapový podklad Mapy.cz)

Objekt pro hlavní výzbroj, bohužel se zasypaným palebným postavením.

Původní palebné postavení pro starý kanón Krupp ráže 305 mm.

D-14 Acebuche Alto (4 x 152 mm)

Baterie byla vyzbrojena dvěma lodními věžemi s dvojitými kanóny ráže 152 mm z křižníků třídy Almirante Cervera⁽⁴⁾. Leží na hřebeni dál od moře a jede se k ní kolem zajímavé maskovací stěny, která měla zakrýt pohyb zásobovacích vozidel proti pozorování z Gibraltaru. Cesta autem k baterii je ale zdlouhavá. Naši kolegové tam byli v roce 2019.

Palebné postavení pro věž z křižníku se dvěma 152mm kanóny. (JP)	Nejvýše položená část s pozorovatelnami. V pozadí je Gibraltarská skála. (JP)
Konzole radarového systému Marconi s klasickými kruhovými obrazovkami. (JP)	Maskovací stěna na příjezdové cestě k baterii. (JP)

Punta Carnera Alto (4 x 120 mm)

Baterie je blízko silnice, parkovat lze za krajnicí západně od ní. Prostor je oplocen jen kvůli dobytku, pro turisty je připravena branka. Objekt staršího typu je zajímavý především rozsáhlými prostory kasáren, muničních skladů a spojovacích chodeb. Palebná postavení jsou bohužel zarostlá tak, že se do nich nelze dostat ani je vyfotit. Od baterie lze po hřebeni dojít k miniaturní “tvrzi” s dlouhou spojovací chodbou mezi kulometnými objekty a pěkným výhledem na Skálu.

Plán baterie s blízkým kulometným objektem, pocházejícím z pozdější doby. Vzdálenost mezi jednotlivými kanóny je pouze 18 metrů.

Strop kasárenského traktu s otevřenou chodbou, který zajišťovala osvětlení části prostor. Doprava vedou chodby k palebným postavením.	Pozorovatelna se stropem na archaických obloucích, napojená asi 30 metrů dlouhou poternou na kasárna.
Pravý kulometný objekt „tvrze“ před baterií.	Výhled ze střílny levého objektu na Gibraltarskou skálu.

Mys San Garcia

Na mysu s výborným výhledem na Gibraltar byl postaven malý španělský fort San García, z nějž zbyly jen základy. Před druhou světovou válkou zde byly postaveny lehké objekty, vesměs nevalné kvality z kamenů a betonu. Na úpatí mysu nicméně vznikly i dva velké čistě betonové dvoupodlažní objekty pro protitankový kanón a kulomety. Nyní je zde park, k severnímu velkému objektu se po srázu nedalo dostat, jižní objekt je přístupný bez problémů, ale pouze zvenku. Dojet lze i k objektu asi kilometr jižněji, ale vchod je zřejmě řešen chodbou, který je zavalená nebo zarostlá v houštině.

Jeden z malých objektů. Kvalita konstrukce byla minimální.	Větší dvoustřílnový objekt před troskami fortu. Je spojen poternou s dalším podobným objektem.
Velký objekt na západním okraji mysu. Nahoře byl pravděpodobně protitankový kanón.	Stejný objekt o 700 metrů dál. V pozadí je vidět předchozí objekt a také Gibraltarská skála.

Mys Getares

Další hezké a velké objekty jsou na mysu jižněji. K jižnímu se dá dojít hned ze silnice, ke zbývajícím dvěma by to bylo po skaliscích v moři poněkud nebezpečné, takže se vyplatí mys obejít a dojít k nim z velké pláže.

Jižní objekt, v pozadí je největší objekt.	Největší objekt se střílnami pro dva kanóny a čtyři kulomety.
Interiér spodního patra se střílnami pro dva kulomety.	Opačná strana mysu se třetím objektem. Na objektu v pozadí jsou vidět „věže“ pro kanóny.

Pohoří Sierra Carbonera

Severně od Gibraltaru se tyčí pětikilometrový hřeben o výšce 300 metrů, tvořící samostatné miniaturní pohoří. Je po něm rozmístěno několik desítek lehkých objektů, které měly bránit případnému postupu pozemních jednotek z Gibraltaru. Až k objektům lze dojet po asfaltové silnici, po překonání krátkého úseku rozbité polní cesty v nejnižší části trasy. Pohyb v nízkém pichlavém porostu je obtížný, ale řada objektů je u silnice nebo turistické trasy. V prostoru by se měly nacházet i objekty, propojené podzemím a na vrcholu kopce s bývalým stanovištěm protiletadlových raket také poměrně rozsáhlý podzemní systém s klenutými chodbami.

Objekt s předsíní, opatřenou střílnami. Pravděpodobně šlo o pozorovatelnu.	Vpravo je větší objekt, spojený chodbou s výše umístěným palebným stanovištěm.
Kulometný objekt u příjezdové silnice.	Pozorovatelna se širokým průzorem.

Opevnění v La Línea

Hlavní obrannou linii na okraji města La Línea, přehrazující pozemní cestu z Gibraltaru, tvořily velké objekty, většinou pro kulomety, disponující i úkrytem pro pěchotu. Jedná se o velkorysejší stavby, než je ve španělském opevnění obvyklé. Součásti bylo i několik kasematních dělostřeleckých baterií s množstvím lehkých kanónů ráže 65 mm v řadě vedle sebe, které se zřejmě nevyskytují nikde jinde. Jejich design je originální, ale odolnost slabá. Jeden z nich je zabudován do trosek fortu Santa Bárbara.

Týl objektu s výhledem na Gibraltar. Vlevo je kruhové postavení pro zbraň (kanál je dodatečná úprava).	Jeden z objektů první linie španělské obrany.
Objekt pro protitankový kanón.	Pozůstatky španělského fortu Santa Bárbara.
Objekt pro čelní palbu šesti lehkých kanónů. Prostřední střílna je pozorovatelna.	Příkop fortu s týlovou stěnou dělostřeleckého objektu. Zadní část je výrazně otevřená kvůli ventilaci.

Poznámky:

(1) Kanón Vickers-Armstrong 381/45 vz. 1926 byl nejvýkonnější zbraní španělských pobřežních opevnění. Šlo o speciální typ, produkovaný ve Velké Británii téměř výhradně pro Španělsko. Pouze čtyři kusy stejného provedení, označované Brity Mk. II a jeden kus ve starší verzi Mk. I., zamířily do pevnosti Singapur. Ke každé byla dodávána i rozsáhlá strojovna s generátorem, kompresorem a hydraulickým akumulátorem. Dostřel 880 kg vážícím granátem s úsťovou rychlostí 762 m/s činil 35,1 km, maximální elevace byla 40°. Hlaveň o délce 17,6 m vážila 86 tun.
(2) Původní baterie pro 381mm kanóny byly budovány jako dvoudělové a Španělé jich měli celkem 18 kusů. Potřebné čtyři zbraně včetně veškerého vnitřního vybavení pro baterii Paloma Alta měly být získány z baterie Favaritx na Menorce, která byla po pádu Francie považována za málo ohroženou a baterie Campelo Alta u základny El Ferrol. Jeden z nich však byl poškozen při transportu a nová baterie tak v roce 1942 dostala jen tři kusy.
(3) Tři lodě třídy España byly zařazeny do služby v letech 1913 až 1921. Šlo o vůbec nejmenší postavené dreadnoughty v historii s nepříliš kvalitním pancéřováním, rychlostí pod dvacet uzlů a dostřelem jen 21,5 km. España v roce 1923 během Rifské války najela na útes u marockého pobřeží a trup přes veškerou snahu o rok později rozlomila bouře. Včas zachráněné kanóny včetně mechanismů byly osazeny v pobřežní baterii v Cádizu. Loď Alfonso XIII padla do rukou nacionalistům a 30. dubna 1937 se potopila v jejich vlastním minovém poli. Jaime I sloužila u republikánů a svou sestru přežila jen o několik týdnů, protože se po explozi munice ve skladu věže č. 3 potopila přímo v přístavu Cartagena. Kanóny a mechanismy věží č. 1 a 2 zamířily do baterií Vigia a Cascabel u Tarify.
(4) Tři lehké křižníky byly zadány během první světové války, ale zařazeny do služby až ve dvacátých letech. Původně měl každý dvě věže pro jeden 152mm kanón a tři pro dvojici stejných zbraní. Z lodí Principe Alfonsi a Miguel de Cervantes bylo během rekonstrukce ve čtyřicátých letech sejmuto po jedné dvojité věži, aby se uvolnilo místo pro katapult. To odpovídá údajům o instalaci věží z těchto konkrétních dvou lodí na baterii Acebuche Alto. Není ale jasné, kde by se vzaly věže pro další baterie, u nichž literatura uvádí původ z křižníků této třídy, když všechny tři lodě sloužily až do šedesátých let 20. století.

 

 

Návštěvu španělských baterií lze ideálně kombinovat s prohlídkou britských opevnění v Gibraltaru. S výjimkou posledního úseku cesty k baterii Cascabel se běžným osobním autem dostanete až k objektům. Mimo sezónu se jedná o vesměs dost opuštěné lokality. Baterie pro 381mm kanóny je impozantní, stejné objekty jsou nicméně k vidění i v Cartageně, na Menorcea v dalších lokalitách. Volně přístupné dvoudělové „věže“ s vnitřním zařízením z bitevních lodí jsou naprostým unikátem.

stav: říjen 2024, únor 2019 (baterie Acebuche Alto)

Foto: O. Filip 2024, J. Pavel 2019 (JP)

Literatura:
kolektiv autorů: La defensa de costa en Espana – Tomo III: La artillería de costa en el Sur, Galland Books, Valladolid 2019
Augustín García de Madariaga: La Fortificación en Europa en el Siglo XX, Instituto de Historia y Cultura Militar, Mardid 2024

 

Komentářů: 1

1. FortMan, 12.1.2025:

   Super článek !!!
   Škoda že jsem tam nebyl,snad se tam taky někdy dostanu.