Velitelské stanoviště Wolfsschlucht II v Margivalu
Opevnění: NĚMECKÁ   

(Francie) – Margival, Soissons
Napsal: O. Filip
Objekty: štábní úkryty, těžké objekty
Sto kilometrů od Paříže najdete jedno z velitelských stanovišť Adolfa Hitlera. Je volně přístupné, jeho objekty jsou v dobrém stavu a je zcela unikátní tím, že jej chránilo těžké opevnění.

Historie velitelského stanoviště

Pro potřeby osobního vedení vojenských operací Adolfem Hitlerem budovalo od podzimu 1939 nacistické Německo síť velitelských stanovišť, označovaných jako Vůdcovy hlavní stany (Führerhauptquartier). Nejznámější je samozřejmě stanoviště Wolfschanze ve Východním Prusku, odkud Hitler řídil útok na Sovětský svaz, strávil zde více než 800 válečných dní a skupina německých důstojníků zde na něj spáchala atentát. Velitelská stanoviště byla budována u železničních tratí a některá sloužila přímo pro ukrytí Hitlerova štábního vlaku, ať již v upraveném tunelu, nebo ve speciálně postaveném dlouhém železobetonovém objektu. Některá stanoviště, především Wolfschanze, se ale skládala z jednotlivých objektů a vlak zde ukryt nebyl. Další velitelská stanoviště si budovaly špičky nacistické říše, především Göring a Himmler. Ochranu velitelských stanovišť zajišťovaly běžné strážní oddíly, ploty a případně i minová pole. Pokud jde o bojové objekty, jednalo se o nepočetné drobné stavby, spíše charakteru strážnic.

Naprostou výjimkou je velitelské stanoviště Wolfsschlucht II, ležící asi 100 kilometrů severovýchodně od centra Paříže, nedaleko města Soissons. Jeho výstavba začala již v roce 1940 a Hitler měl odtud velet operaci Seelöwe, tedy invazi do Velké Británie. V tomto prostoru se nacházel 650 metrů železniční tunel, v němž by byl umístěn štábní vlak (obvyklá délka vlaku byla necelých 400 metrů) a uzavřený prostor s povrchovými odolnými objekty, která navazoval na jeho jižní ústí. Vůdcův bunkr byl postaven asi 200 metrů od jižního ústí tunelu a jednalo se o obdélníkovou stavbu se čtyři metry silnými stěnami, na níž navazovaly další stavby s okny a stěnami o síle zhruba tři čtvrtě metru.

Invaze do Británie se neuskutečnila a Hitler se v tomto velkoryse vybaveném komplexu zastavil pouze jednou. Došlo k tomu 17. června 1944, tedy krátce po spojeneckém vylodění v Normandii, aby s Rommelem a Rundstedtem prodiskutoval situaci. Podle některých zdrojů kvůli nebezpečí leteckých útoků vůbec neopustil štábní vlak, ukrytý v tunelu a povečeřel v něm s generalitou, podle jiných se však porada uskutečnila ve výše zmíněném bunkru poblíž tunelu.

Za zmínku stojí, že v tomto prostoru probíhaly intenzivní boje během první světové války, takže se zde dochovalo mnoho zákopů, kaveren a dokonce i betonových objektů. Sám Hitler se zúčastnil bojů jen několik kilometrů odtud. Po válce užívala velitelské stanoviště francouzská armáda, která zde vybudovala další stavby.

Typy objektů

Není zřejmé, proč bylo velitelské stanoviště Wolfsschlucht II vybaveno tak výjimečně silnou obranou a nabízí se snad jen úvaha o obavách z nějakého masového francouzského povstání nebo výsadkové operace, zaměřené proti Hitlerovi, obojí se však jeví jako nepravděpodobné a navíc by to nevyžadovalo objekty, odolné proti těžkým zbraním. Pilíři obrany totiž bylo kolem čtyřiceti objektů v odolnosti B, z nichž podstatná část spadala do kategorie těžkých typových objektů (Regelbau), případně se jednalo o podobně koncipované, avšak atypické konstrukce. Mimo to se zde nacházelo několik velkých úkrytů, protiletadlové baterie (s vlastními objekty série „L“), „tobruky“, strojovny a kabelové objekty. Některé objekty musely být stavěny podstatně později, neboť například typ 601 s úkrytem pro protitankový kanón pochází až z roku 1942.

Nejzajímavější jsou bojové objekty, přičemž většinu z nich představovaly kulometné objekty s pancéřovými deskami, buď již poněkud zastaralými typy pro kulomety MG08, nebo moderními pro kulomety MG-34. Byl zde postaven i jeden objekt 114a s šestistřílnovou kopulí 20P7, objekt 110a s třístřílnovou kopulí 407P9 a deskou a čtyři atypické objekty označované jako typ 99a s třístřílnovými kopulemi stejného typu. Objekty s kopulemi zajišťovala kruhovou obranu. Tři byly rozmístěny v půlkilometrových rozestupech na jižním okraji bráněného prostoru, kde byl dosti nepřehledný terén, a tři na severním, kde je rovinatější otevřený terén a proto mohly být zhruba kilometr od sebe.

Speciální objekt „99a“ s třístřílnovou kopulí. Tento typ byl pravděpodobně postaven pouze ve čtyř exemplářích, umístěných v Margivalu. Objekt měl hluboce zapuštěnou vstupní chodbu a větrací zvon. Zelená – ubikace, žlutá – střelecká místnost. O. Filip 2013.

Objekt Regelbau 601 (Pakunterstellraum mit Deckenplatte) je určen pro ukrytí protitankového kanónu do ráže 7,62 cm, bylo však možné umístit sem i protiletadlový kanón či pěchotní kanón. Unikátním prvkem je pancéřový strop, tvořený třemi deskami o rozměru 2,7 x 3,4 m a síle 10 cm. Na ně byla nalita pouze 20 cm silná vrstva betonu, takže podlaha úkrytu pro kanón byla umístěna o 170 cm výše, než kdyby nad ním byl vybetonován běžný dvoumetrový strop. Díky tomu byla manipulace s dělem snazší a navíc se pod úkryt vešla další místnost se skladem munice. K 29 tunám armovacího železa a 4,1 tunám nosníků však přibylo dalších 22,5 tun oceli, nutných pro zhotovení stropu.

Objekt 601 v Margivalu se poněkud liší od typového projektu pro Atlantický val. Vjezd má jiný tvar, průlez do spodního patra je umístěn u stěny a otevřené pozorovací stanoviště je na pravém křídle. O. Filip 2019

Zdrojem materiálu pro strop byly starší desky 7P7 se střílnou pro kulomet a průzorem, zavedené v roce 1934. Údajně jich bylo vyrobeno více než 7500 kusů, což z nich činí zřejmě nejpočetnější sérii velkých pevnostních pancéřových prvků v dějinách. V průběhu let desky zastaraly, protože neumožňovaly použití moderní lafety pro kulomet MG-34 a také byly považovány za příliš slabé. Jejich odolnost byla zvyšována přidáním 10 cm silné čelní desky (726P3 Vorsatzplatte), oba problémy pak vyřešilo ještě přidání 12 cm silné zadní desky (492aP2 Zusatzplatte), čímž vznikl 32 cm silný vrstvený pancíř o váze 18 tun (desku 492aP2 si mimochodem můžete prohlédnout v expozici tvrze Hanička). Přebytečné desky byly používány především jako stropy pozorovacích stanovišť v objektech typu 519, 615 a 627 a objevovaly se i v menších atypických objektech. V případě objektů 627 byly dvě desky oříznuty a položeny na sebe, přičemž vzniklá sestava byla označena jako pancíř typu 850P6. Kromě typu 601 existovaly ještě objekty se střílnou pro protitankový kanón a pancéřovým stropem typu 626 a 700, ale jejich strop byl tvořen prohnutými pláty, nikoli starými kulometnými deskami.


Objekt č. 734 typu 601 s výjezdem s úkrytu. (PL)

Detail vjezdu, zcela vzadu je vidět výklenek na konec hlavně. Strop tvoří deska a tenká vrstva betonu, kterou ohraničuje ocelový profil. (PL)

Detail všech tří desek, které stále mají své střílny, průzory a otvory pro kotvicí šrouby. (PL)

Pancéřová deska 6P7 s jednoduchou střílnou pro kulomet a pozorovací štěrbinou. (O. Filip 2019)

Nejzajímavější objekty

Prohlídku můžete začít na odbočce k hlavní bráně komplexu (+49° 26′ 22″, +3° 24′ 13″), za níž si můžete prohlédnout všechny nejdůležitější štábní budovy, včetně odolných objektů. My jsme to vzali rychle a navštívili jsme jen nejbližší objekty, což jsou vesměs jen zodolněné přízemní stavby se zhruba metr silnými stěnami a s okny. Uvnitř byla spousta vybavení po francouzské armádě, roztřískaného na padrť vandaly. Nejzajímavější byl velký odolný německý úkryt (Grossbunker „Loano“), v němž zůstalo nějaké původního vybavení, především pancéřové dveře. V úkrytu pro Hitlera jsme nebyli a údajně je po úmyslném zapálení interiéru uzavřený.

Nejblíže hlavní brány je objekt č. 389 typu 99a s třístřílnovou kopulí, který leží nedaleko silnice a poblíž se dá bez problémů zaparkovat. V jeho okolí jsou vidět zákopy a dokonce i napůl sesuté vstupy do podzemí, což jsou s největší pravděpodobností pozůstatky z bojů první světové války. U objektu si můžete všimnout toho, že kromě úzké části s vchodem, ukryté mezi opěrnými zdmi, je objekt zcela zapuštěn do terénu a z toho důvodu má ventilační zvon, což je u německého opevnění velice vzácné.


Velký odolný objekt „Loano“. Horní část objektu je zřejmě nedokončená, neboť jsou zde jen dvě stěny.

Třístřílnová kopule 407P9 objektu č. 389. V otvoru nad střílnou byl umístěn boční širokoúhlý periskop (Pz.B.W.F) typu Busch.

Chodba ke kopuli, kterou chrání nejprve plechové dveře a za nimi těžké dvoudílné pancéřové dveře.

Interiér kopule třístřílnového objektu č. 389. Uprostřed dole je jeden z úchytů na podlážku, nahoře jsou vidět střílny, u nichž chybí masivní držáky uzávěrů.

Na louce západně odtud je objekt č. 386 typu 99a, prohlédnout si z něj můžete pouze třístřílnovou kopuli a ventilační zvon, neboť vstup je zasypaný. Po polní cestě, začínající nedaleko od něj lze dojít k objektu č. 384, opět typu 99a, který má pěkný vchod z dochovanou mříží 491P2 (Gittertür).

V lesíku poblíž prvního ze jmenovaných objektů jsme si prohlédli ještě jeden z mnoha atypických kulometných objektů č. 388 (Sonderkonstruktion Maschinengewehr Schartenstand) s deskou 78P9. Po silnici kolem něj pak lze dojet pod travnatý svah, v němž jsou zasazeny dva pěkné objekty téhož typu č. 777 a č. 776.


Ventilační zvon na stropě objektu č. 386, vybaveného třístřílnovou kopulí.

Hluboce zapuštěný vchod objektu č. 384, chráněný mříží, vchodovou střílnou a boční střílnou. Všechny zvenčí viditelné stěny jsou natřené maskovací barvou.

Detail střílny v kopuli objektu č. 384, s držáky kulového uzávěru. Vpravo od střílny je vidět otvor pro boční periskop.

Deset centimetrů silná pancéřová deska 78P9 objektu č. 388. V desce jsou kromě střílny vidět i dva otvory pro periskopy.

Deska 78P9 v objektu č. 777 se střílnou pro kulomet a otvory pro periskopy. Lafeta byla spojena jen s podlahou, což eliminovalo otřesy v případě zásahu desky.

Výrobní značení desky v objektu č. 777. Kromě loga „Krupp“ a roku výroby je smysl dalších kódů neznámý.

Detail ventilu (Überdruckventile), který upouštěl vzduch z místnosti, kde vznikl činností nasávacího ventilátoru přetlak.

K objektu č. 354 typu R114a jsme museli jít přes pole, což v některých obdobích může být problém. Dojít se k němu dá prakticky ze všech stran, ale doporučuji vybrat si směr, kde nebudete vidět z vesnice. Objekt má velice hezkou kopuli se zajímavým maskováním, jinak je ale zahrnutý až po okraj stropu.

U severního okraje tunelu jsme si prohlédli netypový objekt záložní strojovny, která byla ještě v době užívání francouzskou armádou vybaveny dieselagregátem, ale dnes v ní zůstaly jen zbytky ventilačních zařízení. Kolem ní vede do kopce silnice, z níž lze sejít ke čtvrtému objektu typu 99a, který má č. 469 a je přístupný i zevnitř.

Z hlavní silnice lze bez problémů dojít k zajímavému objektu č. 758 typu R110a (Stand mit Dreischartenturm und MG-kasemate), který je vybaven třístřílnovou kopulí 407P9 a deskou pro kulomet 78P9, neboť jeho kasemata nesloužila jen pro obranu týlové stěny, ale i pro boční palbu. Nedaleko odtud, u hřbitovní zdi, je ještě kulometný objekt č. 417, který byl původně maskován jako menší budova a neměl tedy zához. Jeho výzbroj kryla stará deska 7P7.


Šestistřílnová kopule 20P7 objektu R114a č. 354, opatřená maskovací omítkou. (JP)

Interiér kopule. Uprostřed chybí držák periskopu se sedátkem, za středem je průlez a vpravo vějířovitě rozšířené odsávací potrubí. Strop má pro rychlou orientaci barevné sektory.

Interiér pomocné strojovny u severního portálu tunelu. V místnůstce vpravo je velký ventilátor, na soklu uprostřed byl dieselagregát.

Maskovaná třístřílnová kopule 407P9 objektu č. 469.

Kromě kopule a ventilačního zvonu je na povrchu objektu č. 469 jen zapuštěný a důkladně bráněný vchod, chráněný výrazným krakorcem.

Interiér třístřílnové kopule objektu č. 758, v němž se dochovala podlážka a jedno z odsávacích potrubí. I tato moderní verze kopule měla vzadu vybrání pro vchod.

Instruktážní nápisy v objektu č. 758, vztahující se k obsluze ventilačního zařízení. Zde si posádka opravdu početla.

Atypický objekt č. 417 u hřbitova, původně maskovaný jako malý domek. Objekt má starou desku 7P7, opatřenou zesilujícím plátem pancíře.

U obou dnešních sjezdů z dálnice se nachází vzácné objekty R601 s pancéřovými stropy. Severně položený objekt č. 735 je bohužel přestavěn na památník, takže je nefotografovatelný a interiér není přístupný. Ve velmi dobrém stavu je objekt č. 734, který je na oploceném pozemku nějaké dílny, ale dá se k němu dojít.

 


Zobrazit místo Führerhauptquartier Wolfsschlucht 2 (Margival) na větší mapě

Margival jsme navštívili cestou na Atlantický val v Normandii, je to ale dobrý tip i v případě, že pobýváte v Paříži, protože ze severního okraje města je to asi hodina cesty. Popisované objekty lze obejít za zhruba čtyři hodiny. O Margivalu vyšla v roce 1993 velmi detailní třísetstránková kniha (P. Rhode, W. Sünkel: Wolfsschlucht 2, Autopsie eines Führerhauptquartiers), kterou jsem však neměl k dispozici. Průzkum objektů 601 provedl až v roce 2013 kolega Pavel Lach, my jsme o nich nevěděli.

stav: srpen 2011, únor 2013 (objekty Regelbau 601)

Foto: O. Filip 2011, J. Pavel 2011 (JP), P. Lach 2013

Literatura:
Arthur van Beveren, Lenco van der Weel: Bunkersite
Wikipedia: Führer_Headquarters
The Hitler Pages – Historical Hitler Sites
Robert M. Jurga: Fortyfikacje III Rzeszy v rysunkach przestrzennych, Carbo Media, Zielona Hóra 2010 (str. 172-173 – Regelbau 601)

Komentářů: 1

  1. Lukáš, 9.6.2015:

    Margival jsme navštívili cestou z Normandie. Doporučujeme moc vytisknout si podrobné mapy z výše zmíněných stránek, bez nich jen budete bezcílně bloudit mezi spoustou objektů a objekty s kopulemi budete těžko hledat, jsou dost zarostlé. My jsme prošli jen hlavní areál a našli objekt s kopulí, pak už jsme se museli vracet zpět do Čech. Důkladnější průzkum by si vyžádal i několik dnů.

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 15.2.2013 0.36 , Komentáře (1)