 |
(Francie) – Thionville Napsal: O. Filip (výrazně rozšířený článek z roku 2005) objekty: festy, blokhausy, úkryty, lehké objekty Jen několik kilometrů za silnými opevnění Maginotovy linie v sektoru Thionville se nacházejí německé festy – pevnostní objekty z počátku 20. století, které svou mohutností nijak nezaostávají za meziválečnými dělostřeleckými tvrzemi. |
Opevnění kolem lotrinského města Diedenhofen (dnes Thionville) měla spolu s nejmohutnější německou pevností v Métách zabezpečit důležitou část německého území, dobytou na Francii v roce 1871. V případě vlastní ofenzivy měly pevnosti chránit bok útočící německé armády proti případném francouzskému protiútoku. Na počátku 20. století byly kolem Thionville vybudovány tři velké rozčleněné forty specificky německé konstrukce, nazývané „festy“. Byly postaveny z betonu a železobetonu, vybaveny četnými pancéřovými prvky a propojeny rozsáhlým podzemím, čímž se staly předchůdci meziválečných tvrzí. Součástí byly velké strojovny, kotelny a kvalitní sociální zařízení, což mělo posádkám zajistit komfortní podmínky.
Mapa pevnosti s liniemi betonových objektů na nejohroženějším severozápadním úseku. Železniční mosty přímo ve městě chrání blokhausy. (O. Filip 2022, mapový podklad Google Maps)
Jelikož se festy nacházely jen několik kilometrů za hlavním obranným postavením Maginotovy linie (fest Königsmachern je od vchodového objektu dělostřelecké tvrze Metrich vzdálen necelé dva kilometry), bylo s jejich využitím počítáno i před druhou světovou válkou. Francouzská armáda je udržovala a do věží pancéřových baterií nainstalovala dlouhé kanóny, demontované z pevnosti Mety, čímž jejich dostřel vzrostl z 9,7 na solidních 12,7 km. Nakonec se však o festy nebojovalo v roce 1940, ale až v roce 1944, kdy je Němci bránili proti postupující Pattonově armádě.
|
Otočné věže vzor 96 pro 10,5 cm kanóny byly nejdůležitější výzbrojí moderních německých opevnění. Osazeno bylo 66 sériových kusů, a to výhradně na západní hranici. Z toho 56 v pevnostech Mety a Thionville, 6 ve festu Istein, čtyři ve Štrasburku a čtyři ve festu Kaiser Wilhelm I. Na východě se objevil pouze prototyp, dodnes dochovaný v pokusné baterii pevnosti Toruň. Existovaly tři verze věží – s krátkým kanónem o délce hlavně 20 ráží, dlouhým o délce 35 ráží a dlouhým se zesíleným pláštěm hlavně pro místa, nejvíc ohrožené palbou. Před první světovou válkou byly vyvinuta verze vzor 08 s drobnými modernizacemi, bylo však osazenou pouze šest kusů ve festu Van der Goltz, čímž počet věží stoupl na 72 kusů.
Nahoře je verze věže s dlouhou hlavní, dole s krátkou hlavní. 1 – spoj segmentů předpancíře, 2 – náměrový mechanismus, 3 – boční nosné stěny zbraně i vrchlíku, 4 – protizávaží hlavně pro vyvážení náměru, 5 – machanismus pro nazdvednutí věže, 6 – klika pro pohon muničního výtahu, 7 – protizávaží muničního výtahu. O. Filip 2015 Věž vycházela ze starších typů, především dosti podobné věže pro 15 cm houfnici. Využívala Schumannovy konstrukce s nosným sloupem, která se zásadně odlišovala od věží jiných států. Namísto obvyklého kruhového ložiska nesl zbraň i vrchlík vysoký sloup, procházející středem šachty. Výhodou byla jednoduchá konstrukce a komfortní prostor pro posádku. Pro otáčení bylo nutné věž o několik centimetrů nadzvednout, střílel mohla ze spuštěné polohy, s vrchlíkem opřeným o předpancíř. Kanón neměl brzdovratné zařízení a zpětný ráz tak zachycovala celá masa věže. Zajímavostí byl rozměrný šestidílný předpancíř, jehož rozměr byl volen podle míry ohrožení věže. V nejexponovanějších místech byla výška předpancíře až 270 cm, naopak v málo ohrožených jen 120 cm. Některé věže měly v čelní části předpancíř a výšce 220 cm a v týlu je 120 cm. Pokusná věž v Toruni měla dosti odlišný předpancíř, jehož díly nebyly spojeny šrouby.
Věže jižní baterie festu Obergetringen po jeho obsazení americkými jednotkami. V pozadí je dělostřelecký pozorovací zvon. Mechanismy věží byly jednoduché a robusní, takže Francouzům v meziválečném období ani Němcům v roce 1944 nedělalo problém staré věže zprovoznit. Stejně tak se to podařilo Američanům, kteří si nechali dát krátké školení od zajatců a poté obrátili kanóny proti jejich nedávným majitelům. |
Opevnění ve městě
V centru města můžete narazit na pozůstatky původního francouzského bastionového opevnění, do nějž byly vestavěny německé objekty. Kuriozitou je Sarrelouisská brána, kolem níž byly zbourány hradby a byla po roce 1871 přestavěna na blokhaus, chránící novou silnici. Vlevo od ní se nachází val s dutou traverzou, zničenou zásahem. Do bastionu vpravo jsou zabudována velká odolná kasárna, do nichž se dá dostat. Zajímavostí je modernizace pravého křídla, zřejmě na francouzské velitelské stanoviště.
Známou památkou na bastionové opevnění je dvojice hrází mostů s kasematními objekty, které sloužily jako stavidla pro zaplavení příkopů před korunní hradbou. K jižní hrází se dá dojet autem a je zde parkoviště, ale samotná hráz je uzavřená. Všechny stavby na severní hrázi byly zničeny na konci druhé světové války.
Jižní železniční most chrání dva velké betonové blokhausy, což je dosti vzácný typ objektů. K oběma lze dojet autem, ale jejich interiéry nejsou přístupné. Severní blokhaus byl při bojích v roce 1944 silně ostřelován.
Odstřelený most s největším blokhausem u jižního mostu, zřejmě krátce před americkým útokem.
Tentýž blokhaus, poškozený americkou palbou z protějšího břehu.
Přímo na severní hrázi je parkoviště, které využijete při návštěvě obrovského moderního úkrytu. Zřejmě se jedná o strojovnu a komunikační stanoviště. Dvoupodlažní interiér je přístupný, i když dost zaneřáděný pozůstatky po bezdomovcích.
Snímek města těsně po náletu. Vpravo je železniční most s blokhausem. Podle epicentra požárů byl nálet směřován na velké seřaďovací nádraží v centru města.
Jeden ze dvou opevněných mostů, které spojovaly korunní hradbu Yutz se zbytkem pevnosti. (JP) |
Brána bastionového opevnění, přestavěná na německý blokhaus. |
Mohutný betonový objekt o rozměru 30 x 22 metrů, pravděpodobně strojovna a komunikační uzel. |
Největší blokhaus s kaponiérou, poškozený americkou palbou. |
Poškození odhalilo výztuž, tvořenou fortovými mřížemi. Takové použití drahých protipěchotních překážek je dosti kuriózní. |
Vysoký blokhaus na opačné straně mostu. (JP) |
Starší a podstatně menší kamenný blokhaus u jiného mostu. |
Fest Königsmachern
Fest byl rozestavěn jako poslední v roce 1908 a má moderní konstrukci s kontreskarpovými galeriemi a výsuvnými světlomety v kaponiérách. Hlavní výzbroj tvořily čtyři věže pro 10,5cm kanóny, díky velkému množství pěchoty měla posádka čítat 1180 mužů.
Pro Američany bylo dobytí festu klíčové, neboť mohl ostřelovat jejich přepravy přes Moselu v dlouhém úseku. Při útoku mohli využít nedávných zkušeností z těžkých bojů o fest Kronprinz (Driant) v Metách. Namísto krvavých pokusů o boj v podzemí se rozhodli co nejrychleji obsadit povrch, zablokovat východy a zničením ventilačních zařízení donutit posádku ke kapitulaci.
Moselu úspěšně překročili v noci na 9. listopad, přičemž jim paradoxně pomohla povodeň, který vyhnala obránce z pozic na břehu a zaplavila minová pole. Dvě roty se nepozorovaně dostaly až k festu. Rota A se úspěšně prostříhala překážkami v mělkém západním příkopu a dostala se na strop kasáren, rotu B však zastavila vysoká betonová kontreskarpa. Přestřelka začala, až když se příslušníci roty A srazili s Němci v zákopech kolem kasáren. Rázem probuzení obránci začali vybíhat z podzemí a střílet z lehkých minometů, čímž způsobili rotě vysoké ztráty.
Ženisté s osmikilogramovými náložemi trhaviny C-2 zaútočili na vstupy a větrací zařízení. Podařilo se jim prorazit vchod do malého úkrytu a pěchota se mohla ukrýt uvnitř. Do večera se jim podařilo vyřadit také severozápadní kaponiéru na úpatí kopce. Teprve druhý den sem dorazila rota B, která do té doby marnila čas před hlubokým příkopem. Mezitím došly nálože a bylo velkým štěstím, že se pěti letounům podařil husarský kousek, při němž shodily ženistům balíky trhavin při nízkém průletu. Během 11. listopadu se Němci pokusili poslat do festu posily, ty však padly do léčky a musely s vysokými ztrátami ustoupit. Posádka se pokusila uniknout dosud nezablokovaným úkrytem, ale narazila na právě útočící rotu G a vzdala, přičemž byl zajat i její velitel. Dva američtí důstojníci s bílou vlajkou vyrazili podzemím, aby ukončili boje na severu festu. Odvážnou cestu málem nepřežili, protože se na konci přimotali k pancéřovým dveřím právě ve chvíli, kdy je ženisté roty A prorazili náloží. V noci z 11. na 12. listopadu se Němci pokusili o protiútok za podpory tanků a útočných děl, ale byli odraženi.
Hlavní přístupová cesta k fortu je riziková, neboť jsou zde zřejmě fotopasti a zajíždí sem policie. Proto jsme šli bezpečnou trasou od jezírka, ležícího severně od festu. Odtud jsme došli k severozápadní kaponiéře a kolem ní k severním kasárnám, kde jsme vlezli dovnitř otvorem, prořezaným v pancéřových dveřích. Fest je obrovský a plný vybavení včetně kotelny, pekárny a kuchyně. Všechny chodby musíte procházet tam a zpět, takže i s galeriemi a sály kasáren lze odhadovat, že v interiéru nachodíte nejméně šest kilometrů. Prohlídka nám trvala šest hodin, aniž bychom procházeli kontreskarpové galerie nebo exteriéry.
Vnitřní zařízení čtyř věží pro 10,5 cm kanóny je bohužel sešrotované, vrchlíky zůstaly na místě, ale kromě jednoho jsou pokryté vegetací. Na řadě míst se kvůli poškozeným schodištím a chybějícím podlahám špatně orientuje a je třeba dát pozor především na dřevěných podlahách, pod kterými jsou někdy jen metr hluboké prostory, ale jindy několik metrů hluboké zatopené jímky. Při cestě po horní hraně kontreskarpy se vůbec nepřibližujte k šikmému okraji, pod nímž čeká příkop s ocelovými špicemi.
Severozápadní kaponiéra se střílnami pro kulomety a světlomet. Je těžko pochopitelné, jak jí mohli Američané dobýt hned první den. |
Pěchotní pozorovací zvon v čelní pozici. Do tohoto prostoru směřoval první americký útok. |
Severní kasárna s vchodem. |
Posuvná deska pro uzavření roury výsuvného světlometu. |
Zbývající dvě kaponiéry mají tradičnější tvar s křížícími se směry paleb. |
Střelecká místnost kaponiéry s lafetami pro dva kulomety a pancéřovou okenicí pro světlomet. |
Jedna z četných chodeb uvnitř kasáren. Všude je velké množství vybavení. |
Obrovské nádrže na naftu vedle strojovny. Bronzové kolečko pravděpodobně sloužilo pro systém měření hladiny. |
Některé hlubší chodby jsou ražené a vyzděné. Vnitřní obranu usnadňují masivní mříže. |
Vchod do pancéřové baterie, chráněný fortovou mříží s vraty. |
Na snímku z dělostřelecké věže je dobře vidět spojení dílů předpancíře i průzory vedle otvoru pro hlaveň. |
Věž P.T.96 s demontovaným kanónem. |
Západní kasárna s kaponiérou. (JP) |
Ve strojovně se dochovala rozvodná deska a portálový jeřáb. |
Kuchyň festu. Nad každýmn kotlem je digestoř. |
Dva z kotlů ve velké kotelně, umístěné v technickém patře pod kasárnami. |
Fest Illingen
Nejmenší fest pevnosti, jehož výstavba začala v roce 1905 dělí od nejbližšího festu sousední pevnosti Méty pouhých 20 kilometrů. V roce 1940 v něm sídlilo velitelství francouzského Opevněného sektoru Thionville.
Během 14. listopadu 1944 obklíčili slabě obsazený fest vojáci 95. pěší divize, kteří předtím překročili Moselu. Vyslali parlamentáře, avšak velitel se odmítl vzdát bez boje. Následovala dělostřelecká příprava, které nemohla opevnění nijak poškodit, ale potlačila odpor na povrchu a umožnila sem proniknout pěchotě. V noci začali ženisté útočit na větrací komíny, střílny a dveře, stejně jako předtím na festu Königsmachern a dalšího dne ráno se posádka vzdala. Boje byly tvrdé, takže i přes jejich krátké trvání byla více než polovina posádky zabita nebo zraněna.
Dnes je povrch festu částečně vyčištěn a zpřístupněn jako park, ale interiéry jsou bohužel nepřístupné. Občas je využívají ke cvičení místní hasiči. Pancéřová baterie pro 4 věže, přezbrojené v meziválečném období na dlouhé 10, 5 cm kanóny kvůli možné podpoře Maginotovy linie, má vyrabovaný interiér.
Východní kasárna s obloukovým napojením stěn sálů na klenby, typickým pro tento fest. |
Východ z úkrytu v jihovýchodním obranném postavení. |
Dělostřelecký pozorovací zvon vz. 05 v jihovýchodním postavení. |
Plechová šneková pozorovatelna v jihovýchodním postavení. |
Stanoviště pro polní kulomet v jižní obranné pozici. |
Masivní jižní kasárna s kaponiérou. |
Kaponiéra se střílnami pro pevnostní kulomety a světlomet v jižním postavení. |
Otočné věže pro 10,5cm kanóny v jediné pancéřové baterii festu. |
Fest Obergetringen
Největší a také nejstarší fest se jako jediný nenachází na rovině, nýbrž na strmé kótě 318 severozápadně od centra města. Výstavba začala již v roce 1899 a pro konstrukci týlových stěn kasáren a úkrytů byl ještě použit kámen. Protipěchotní obranu zprvu tvořily jen kamenné zákopy s úkryty, plechovými strážnicemi a postaveními pro věžičky Fahrpanzer, které jsou teoreticky mobilní, ale zde ležely v dosti komplikovaném terénu.
Největšími stavbami fortu je trojice kasáren a dvě pancéřové baterie, původně vybavené čtveřicí 10,5cm kanónů s krátkými hlavněmi. Díky umístění na strmém pahorku mohly být dělostřelecké pozorovací zvony instalovány přímo k věžím, složitý prostor si však vyžádal unikátní zalomení jedné z baterií.
Fest v roce 1906 před výstavbou podzemí, druhé linie úkrytů a kaponiér s vnějším pásmem překážek. (O. Filip 2022)
Finální podoba festu v roce 1916, s částí povrchu, zničenou obřím sesuvenm terénu. (O. Filip 2022)
Zalomený strop severní baterie s věžemi a dělostřeleckým pozorovacím zvonem. (JP) |
Jako jeden ze starších festů obdržel Obergetringen zvony vz. 96, později nahrazené modernějšímu vz. 05. (JP) |
Věž s roztženou hlavní dlouhého kanónu, který sem byl instalován až v meziválečném období. |
Stroje na rovnání vystřelených nábojnic, které tak bylo možné používat opakovaně. (JP) |
Sada přípravků pro komplikovaný přesun hlavně skrz interiér věže při výměně. (JP) |
Nosný sloup věže. Dole je mechanismus pro její nadzvednutí. (JP) |
Průlez do bojového podlaží. Vpravo je spoj předpancíře a ventilační potrubí. (JP) |
Lafeta kanónu spojuje nosný sloup a vrchlík.(JP) |
Detail těsnící koule ve střílně věže, která slouží jako otočný bod hlavně. (JP) |
Hlavní chodba pancéřové baterie se skluzem pro vystřelené nábojnice. |
Ve druhé etapě výstavby byly starší úkryty napojeny na podzemní systém a doplněny čistě betonovými úkryty s nejmodernějšími zvony pro periskopické pozorování a výsuvnými světlomety. Chodby dále vedly do šesti moderních kaponiér, vybavených pancéřovými zvony a výsuvnými světlomety. Jedná se o velmi masivní objekty, připomínající meziválečné pěchotní sruby. Celý kopec s festem měl nevhodné geologické složení s podmáčené svahy se po stavebních zásazích začaly sesouvat. Nepomohlo ani zřízení složitého drenážního systému a došlo k obrovskému sesuvu, který zničil celý úsek pěchotního postavení před pancéřovou baterií včetně překážek. Během amerického útoku nebyl fest dobýván a po ústupu Němců z Thionville byl obsazen bez boje.
Starší verze úkrytu s pozorovacím zvonem a kamennou týlovou stěnou. Později byla přistavěna malá kaponiéra se záchody a byla zazděna okna. Plánek pochází z doby před poslední modernizací, neboť chybí napojení na podzemí. (O. Filip 2022)
Samostatný blokhaus pro obranu příjezdové cesty. (JP) |
Centrální kasárna tvoří obrovský čtyřpodlažní blok o půdorysu 150 x 20 metrů. |
Jižní kasárna s fortovou mříží. Strážnice na stropě je pozdější přístavba. (JP) |
Severné kasárna a malý úkryt, jehož zvon WT zajišťuje pozorování směrem do týlu.(JP) |
Samostatný objekt pro kulomety na pevnostních lafetách v severním pěchotním postavení.(JP) |
Pozorovací zvon WT jednoho z úkrytů. |
Úkryt č. 1 s přistavěnou kaponiérou. Vlevo jsou betonové zákopy a šneková pozorovatelna. (JP) |
Úkryt č. 4 s pěchotním pozorovacím zvonem WT. (JP) |
Samostatný objekt pro čtyři kulomety východně od festu.(JP) |
Auto je nutné nechat na označeném parkovišti u cesty a kolem velkého blokhausu dojít ke gigantické čtyřpatrové budově kasáren(1). Levá pancéřová baterie má poničený interiér a strop je oplocený kvůli vysílači, do atypické pravé baterie se chodí v rámci prohlídek. Zajímavostí je také méně obvyklý pancéřový zvon P.B.St. 96 (Leicht), normálně používaný v sestavě baterií s krytými lafetami, umístěný v týlu severních kasáren. Kaponiéry lze obejít podél mělkého příkopu a do jedné se dalo dostat, protože chodba do kasáren je zatopená. Kvůli terénu a širokým pásům překážek na ocelových sloupcích je ale pohyb kolem kaponiér obtížný.
Kulometné střílny kaponiéry č. 1. (JP) |
Kaponiéra č. 2. V popředí jsou dvě puškové střílny a deska, kryjící nasávací otvor vzduchotechniky. (JP) |
Kaponiéra č. 3. Vlevo je vchod, uprostřed oplechovaná střílna pro světlomet (JP) |
Kaponiéra č. 4 s ochrannými střílnami a vchodem. (JP) |
Kaponiéra č. 6 disponuje množstvím puškových střílen. Vstup je z bezpečnostních důvodů v horním podlaží. (JP) |
Střelecká místnost kaponiéry č. 6 s pevnostními lafetami pro kulomety. (JP) |
Muzeum ve festu je mimořádně zajímavé, s řadou pevnostních exponátů a perfektně zrekonstruovanou strojovnou a také opravenou věží. Mezi nejzajímavější exponáty patří kulometná lafeta pro pancéřovou kasematu, rychlopalný kanón ráže 5 cm pro kaponiéry a také několik zbraní z Maginotovy linie včetně minometu a dvojčete kulometů. My jsme si domluvili speciální prohlídku celého interiéru, která trvala šest hodin.
Závěsná lůžka v jednom ze sálů centrálních kasáren. |
Malba z meziválečného období zachycuje francouzské polopásové vozidlo (zřejmě Somua MCG) v tropické krajině. |
Kuchyně německých festů byly inspirací pro vybavení Maginotovy linie. (JP) |
Pec s výsuvnými deskami, které umožňovaly snadnou manipulaci s chlebem. (JP) |
Speciální lafeta pro pancéřovou kasematu, použitou v jediném exempláři na fortu Bois-la-Dame. (JP) |
Velitelské stanoviště pancéřové baterie s hlasovými rourami do jednotlivých věží. (JP) |
Plně vybavená strojovna s dieselovými motory. (JP) |
Detail jeřábu, který pojížděl podél stropu strojovny. (JP) |
Vysokonapěťový ionizátor vzduchu. Tento výkřik techniky měl zajistit posádce zdravé prostředí. (JP) |
Jedna z četných chodeb. Vlevo je potrubí ústředního topení, vpravo původní rozvody na izolátorech. (JP) |
Místnost pro mužstvo v jednom z úkrytů. (JP) |
Po zazdění oken sloužil k větrání úkrytu č. 1 ručně poháněný ventilátor. (JP) |
Složitá konstrukce stropu v úkrytu č. 5. (JP) |
Předsunuté postavení na potoce Kiesel
Z mnoha předsunutých postavení je nejzajímavější krátká linie objektů
uo potoka, který výhodně přehrazuje rovný terén mezi Moselou a lesy. Byly zde budovány úkryty a bojové objekty vysokého standardu, s metr silnými stěnami, pancéřovými dveřmi a zabetonovanými ocelovými pozorovatelnami. Jeden z objektů měl kulomety na pevnostních lafetách s pancéřovými uzávěry střílen. Zajímavostí jsou dekorace na týlových fasádách řady objektů.
Přijet lze z jihu, kde je asi půl kilometru za nejbližším úkrytem malé parkoviště. Zbytek komunikací jsou cyklostezky. Velký úkryt je na poli dobře vidět a má zajímavý interiér se zabudovanou šnekovou pozorovatelnou. U potoka je několik zasypaných malých úkrytů, na nichž jsou vidět znaky jednotek, jeden je umístěn na vyvýšeném místě, ale obývá jej bezdomovec. Následují výborně dochované malé úkryty, z nichž některé disponují pozorovatelnami a mírně v týlu další velký úkryt s bohatě ozdobenou týlovou stěnou. Před ním je také objekt pro dva pevnostní kulomety, který však má bohužel zasypaný vchod.
Velký úkryt na pravém křídle, umístěný za linií menších úkrytů. |
Chodba v úkrytu se vstupy do sálů. Objekt má zalomené vchody, ocelové dveře, ochranné střílny a ventilaci. |
Šneková pozorovatelna, zabudovaná do objektu. Horní otvor pro periskop je zabetonovaný. |
Typizovaný úkryt s východy do zákopů, parapetem a ochrannou stěnou. |
Interiér úkrytu tvoří jedna místnost s výklenky na materiál vedle dveří. |
Objekt se střílnami pro dva kulomety na pevnostních lafetách a s pozorovacím průzorem. |
Detail střílny s posuvnými pancéřovými okenicemi. Stejný systém byl používán v nejmodernějších festech. |
Unikátně dekorovaná vchodová část velkého úkrytu na pravém křídle. |
Snímek z interiéru velkého úkrytu ukazuje složitou konstrukci stropů poblíž vchodu. |
Pozorovatelna, vytvořená ze šnekového stanoviště, zalitého do betonu. |
Tabulek u vchodů do úkrytů. Na horních je označení Gardového zeměbraneckého praporu Hagelberg, na dolních propagandistická hesla. |
Železniční blokhausy u Ébersviller
Tunely dvou železničních tratí v předpolí pevnosti byly zabezpečeny kamennými blokhausy, pocházejícími pravděpodobně z poslední čtvrtiny 19. století.
Jižně od Ébersviller jde o zrušenou trať, s blokhausem v podobě samostatné budovy, vzdálené zhruba padesát metrů od západního portálu tunelu. Přístup je řídkým lesem od cesty z Piblange, z jihu je vjezd zakázán. Horní patro blokhausu je mírně poškozeno přestavbou na chatu, spodní patro sloužilo jako sklad a není s horním propojeno.
Nejmenší blokhaus je mezi portály tunelů dvoukolejné trati, zaparkovat lze v zatáčce na Ébersviller a poté projít křovím dolů k železnici.
Třetí blokhaus je nad rybníkem u osady Boudange. Auta jsme nechali za podjezdem pod tratí a vyšli po cestě, která dělá smyčku na pahorku s tunelem. Odtud jsme poněkud krkolomně slezli dolů k západnímu portálu tunelu.
Blokhaus s původním schodištěm. Místnost v přízemí není propojena s patrem. |
Pohled na blokhaus ze západního ústí tunelu. |
Nejmenší blokhaus u Ébersviller. |
Blokhaus tvoří jedna místnost s vchody na obou stranách. |
Svérázně pojatý blokhaus u Budange. Horní podlaží nemá bojovou funkci |
Pohled na blokhaus z terasy, umístěné na společném portálu tunelů. |
Poznámky:
(1) Centrální kasárna festu Obergetringen mají čtyři podlaží. Čelní stěna dvou horních podlaží je silná čtyři metry, z toho je metr železobetonu a tři metry prostého betonu. Spodní podlaží mají čelní stěnu o půl metru slabší a bez železobetonu. Strop je silný 3,6 metru, opět složený z metrové vrsty železobetonu a zbytku z prostého betonu. Přes původní kamennou stěnu v týlu je přetažena 50 cm silná vrstva železobetonu. Kubaturu betonu a železobetonu stropu a obvodových stěn, tedy bez vnitřních stěn, stropů a kaponiéry, lze odhadovat na zhruba 20 000 metrů krychlových. Jen na tento jeden objekt se tedy spotřebovalo více betonu, než na všechny objekty československé dělostřelecké tvrze Hanička.
Fest Königsmachern je jednou z nejzajímavějších lokalit, které můžete neoficiálně navštívit. Je ale třeba značné opatrnosti nejen při pohybu venku, ale i v poškozených interiérech. Návštěvu v letním období rozhodně nelze doporučit. Na povrchu všech festů je pak třeba dát velký pozor na úzké a hluboké šachty odvodňovacího systému, nacházející se obvykle uprostřed cest a v případě Obergetringenu po celé ploše festu. Pro čtenáře, kteří dosud žádný fest nenavštívili, je třeba zdůraznit fakt, že z plánků ani fotografií si rozhodně nepředstavíte, o jak obrovské stavby se jedná a především jak rozlehlé jsou jejich interiéry.
stav: únor 2013 (Illingen), únor 2015 (Obergetringen), únor 2022 (Königsmachern, blokhausy, postavení Kiesel, blokhausy Ébersviller)
Literatura:
Christian Dropsy: Les fortifications de Metz et Thionville, Brusel 1995
Rudi Rolf: Armour Forts and Trench Shelters, PRAK publishing, Middelburg 2017
Raymond E. Bell: Patton’s Fight for Fort Koenigsmacker
ObergetringenByl jsem na Obergetringenu asi před 3 roky. Správce byl náhodou přítomen a provedl nás velmi ochotně i mimo uvedenou oficielní dobu. Starý pán, ale uměl výborně anglicky i německy. Vyloženě nadšenec. Prošel se mnou 1/2 festu nad i pod zemí. Prý tam tráví skoro každý den, takže doporučuji zkusit i "na blind". Navíc stojí za to vidět i povrch. Je sice zarostlý (pozor na divoká prasata!), ale: zachované "drahthindernisy", mříže (u kasáren a brány), otevřená stálá bojová postavení pěchoty (de facto betonové zákopy s "traverzami", kulometnými postaveními, úkryty a bunkry pro boční palbu kulometů, které již silně připomínají meziválečné), blockhaus u hlavního vjezdu, pancéřové prvky, šnekové pozorovatelny a pod. U starších a neupravených objektů (některé dodatečně zesíleny) je vidět, jak ještě na sklonku 19. století byla i výstaba pevnosti krásnou řemeslnou prací. U příjezdové silnice mírová kasárna (dnes je tam kasernováno fr. četnictvo).
post scriptumP.S.: Když už tam budete, nezapomeňte na vlastní město – zbytky bastionového opevnění od Vaubana, kryté mosty, kaponiery v šíjích bastionů (což mi dodnes není moc jasné), brána (uprostřed křižovatky a přestavěná na blockhaus?). J.M.
KoenigsmackerV roce 2010 byl u kasáren západ postaven pomníček připomínající boje v roce 1944. Pravděpodobně při této příležitosti byl celý prostor před kasárnami vyčištěn a pokryt makadamem stejně jako přístupová cesta. Došlo také k výměně cedulí označující vojenský prostor za nové, ale fest je stále opuštěný. Prošli jsme všechny objekty v sektorech západ,východ a jih a našli jsme všechny vchody pečlivě zavřené. Jedinou naději skýtal pouze východ v oboustranné kaponiéře jih, ze kterého se linul chladný vzduch s charakteristickou vůní. Je ale umístěný poměrně vysoko a k výstupu by to chtělo minimálně lano. Je ale možné, že i tento východ je zavřen mříží
GuentrangeNová otvírací doba červenec,srpen – každá sobota i neděle od 15 00 hod. Což je důležitá změna, protože se zároveň změnila otvírací doba na Festu Wágner a oba tyto oficiálně přístupné objekty se dají prohlédnou v jeden víkend.
IllingenZ povrchu festu Illingen se stal veřejný park, který bude zřejmě ještě dále upravován. Všechny objekty mají zazděné vchody a dají se nevštívit jen na povrchu.
ObergentringenMuzeum ve festu Obergentringen je perfektní. I nás asi prováděl děda o němž je v několika příspěvcích řeč. Byl vyloženým nadšencem, když zjistil, že nás pevnost zajímá, vodil nás i na místa, kde se asi běžně neprovádí. Dokonce nám radil, do kterých festů v Metách se dá dobře lézt a co tam zajímavého uvidíme. Hodně nás varoval před návštěvou Königsmarchenu. Prý se tam stal nějaký úraz a tak to tam minimálně tento rok četnictvo hodně hlídá a návštěvníky pokutuje. Návštěva tohoto muzeálního festu rozhodně stojí za to.
Možný by byl dojezd autem až k fortu (po zvednutí nezamčené závory), jinak parkovat u ní. Do podzemí jsme se dostali přes východ z kontreskarpové zdi v příkopu hned za vjezdem, pokračovali jsme poternou do opěrného bodu Jih a nalevo do „pozorovatelny“? Zpátky a dále do strojovny a opěrného bodu západ. Kuchyň s pecí na chleba je velmi zajímavá. Z nedostatku času jsme se vrátili stejnou cestou zpět. Dále jsme prošli fort po povrchu k pancéřové baterii. Do té je možné vstoupit vchodem z povrchu a dále se z ní vydat do podzemí – tam jsme už nešli. Celkově fort velmi zajímavý a zachovalý. Pěkné kresby ženských na zdech v kasárnách a na záchodech – jak v šatech, tak bez :-D.
2017 (květen) – včera jsem se vrátil z výpravy v okolí Metz a Thionville – Super !!!! ,ale jedna věc – již v r.2014 nás ve Fortu Koenigsmacker překvapila vojenská policie a nestihli jsme vše prolézt a proto jsem se tam nyní znovu vrátil a že půjdu zezadu od vesnice Koenigsmacker ne od Basse-Ham. A co se opět nestalo – zezadu nešlo slézt nijak do hlubokého příkopu a tak jsem to musel znovu obejít dokola abych se dostal zase předem.Chvíli jsem něco fotil a najednou slyším auto.vyskákali 2 chlapy a procházeli okolí a já se schoval na pravé straně kasáren v pozorovatelně – tudíž není možné aby z přístupové cesty neměli nějaké čidlo,tak dávejte na to pozor.
Thionville – v museu na Fortu Guentrange byla prohlídka 4,5 hodiny. Lidi už přešlapovali jak je boleli nohy a chtělo se jim na WC – ale velice pěkné