Opevnění průsmyků Echelle a Acles u Bardonecchie
Opevnění: ITALSKÁ   Téma:

(Francie) – Bardonecchia
Napsal: O. Filip
objekty: pěchotní tvrze, dělostřelecká tvrz, samostatné objekty, kasárna
V okolí malých vysokohorských průsmyků Echelle a Acles, umožňujícícho přístup z Briançonu do Bardonecchie, se nachází mnoho pevnostních objektů, umístěných v extrémním terénu.

Opevnění kolem průsmyků Echelle a Acles je součástí úseku podúseku (sottosettore) VIII/A Colomion (což je součást úseku VIII Bardonecchia). U Echelle se nachází skupina opěrných bodů (gruppo di capisaldi) „Guglia Rossa“, skládající se z opěrných bodů (caposaldo) Valle Stretta, Scala, Sueur a Cros du Rey. U Acles je to skupina „Guglia di Mezzodi“ s opěrnými body Aiguilles, Mulattiera a Acles. Dělostřeleckou podporu těchto uzávěrů zajišťovala baterie B3 se šesti 7,5 cm kasematními kanóny v nejmodernějším provedení, situovaná mimo tuto oblast, na protější hoře Punta 4 Sorelle. Baterie B1 pro čtyři zbraně stejného typu, která byla součástí opěrného bodu Mulattiera naopak podporovala uzávěry kolem fortu Bramafam a dostřelila i na Bardonecchii.

Několik málo objektů v oblasti vzniklo již kolem roku 1935, většina však byla postavena až v letech 1938-39, přičemž vesměs nevelké tvrze (centro) byly konstruovány podle zásad pro typ „200“ a samostatné objekty (postazione) pro typ „7000“. Specifikem bylo použité velkého množství drahých jednostřílnových kopulí, které se vyskytují jen v malém množství z celkového počtu uzávěrů Alpského valu. Opevnění doplňovala infrastruktura v podobě cest, lanových drah a kasáren. Dle mírové smlouvy z roku 1947 připadl průsmyk Echelle Francii, takže objekty byly vyňaty z požadavku na demolici a došlo jen k malým poškozením některých z nich. Opevnění výše na hřebeni a kolem průsmyku Acles zůstala v Itálii a byla odstřelena. S ohledem na špatnou přístupnost však zde zůstaly pancéřové prvky, dělostřelecká tvrz B1 byla dokonce zdemolována i se svou výzbrojí, jejíž pozůstatky v devadesátých letech zamířily do muzea.

Jednostřílnová kopule (casamatta metallica) pro těžký kulomet s odměrem 60° byla evidentně inspirována kopulemi nejmodernějších rakousko-uherských fortů. Kromě celkově podobného konstrukce měla i obdobně řešenou střílnu s oblou vyčnívající částí pancíře na jejím spodním okraji, chránícím osu lafety. Pro zafixování do betonu byly použity svislé tyče s kotvami, přišroubované do vyčnívajících ok na pancíři. Také toto řešení pochází z rakousko-uherských pancéřových prvků, kde se osvědčilo, neboť tyče dokázaly udržet kopuli nad její šachtou i v situaci, kdy se okolní (prostý) beton v důsledku ostřelování rozpadl. Rakouské kopule se někdy po poškození stropu vyklonily dopředu, Italové ale vylepšili koncepci o dvě šikmé tyče, uchycené na bocích a ukotvené do masivu betonu za kopulí. Existovaly dva typy kopulí, lišící se odolností a konstrukcí. Dvoudílná těžká verze se skládala ze samotné kopule o váze 20 tun a pancéřované šachty o váze 10 tun. Byla vyrobena z běžné oceli a tloušťka jejího pancíře klesala od nejsilnější 30 cm silné čelní části na 20 cm v týlu a zadní části stropu. Horská verze, umožňující podstatně větší třicetistupňovou depresi kulometu a jednodušší přepravu a instalaci, se skládala ze čtyř částí, spojených masivními šrouby. Samotná kopule z chomniklové oceli měla horní část o váze 5150 kg a spodní o váze 5350 kg, pancéřování šachty z běžné oceli se skládalo z dílů o váze 5300 a 5100 kg. Kopule byly vybaveny zařízením pro evakuaci zraněné obsluhy, která by ve stísněném prostoru blokovala další použití. Pro tento případ bylo možné nouzově otevřít poklop v podlážce směrem dolů a spustit raněného na laně, uchyceném do pevně nainstalovaných kladek. Nejdříve se však k němu musel někdo dostat, posunout mu opasek pod ramena a zavěsit jej na lano.

Dvoudílná a čtyřdílná verze jednostřílnové pancéřové kopule. Obě varianty mají velice složité tvarování dílů, zcela odlišné od koncepce symetrických kuželovitých kopulí ve většině ostatních států. O. Filip 2015

Kopule byly hojně používány ve tvrzích a monoblocích typu 200, především na horských loukách, kdy bylo obtížné zamaskovat běžné objekty s rozměrnými střílnami (Bardonecchia, Moncenisio, uzávěry průsmyků na hranicích s Rakouskem). Ve Slovinsku se nicméně vyskytují i v poměrně rovinatém terénu coby výzbroj menších monobloků. Na některých úsecích byly jednostřílnové kopule instalovány po desítkách, zatímco v jiných oblastech, například Alta Roja, se vůbec neobjevily. V modernějších objektech typu 15000 byly kvůli šetření ocelí používány jen zcela výjimečně. V poválečných opevněních se pravděpodobně vůbec neobjevily, na rozdíl od velkého množství „recyklovaných“ pozorovacích zvonů a čtyřstřílnových kopulí. Jejich roli zastoupilo podstatně lehčí kulometná stanoviště „Tipo B“, což byla nemobilní variace německého Panzernestu s větším vnitřním prostorem a s čelní stěnou o síle 20 cm, tvořenou pancéřovou deskou (minimo spessore frontale) ze zdemolovaných objektů Alpského valu. Specifickým řešením je jednostřílnová kopule speciálního poválečného typu, kterou jsme zatím objevili v jediném exempláři (po válce dostavěná tvrz č. 3 uzávěru Dobbiaco). Zatímco původních jednostřílnových kopulí se v Alpském valu dochovalo velké množství, především ve Francii, ale i ve Slovinsku a Chorvatsku, většina jejich poválečných následovníků „Tipo B“ padla za oběť honbě za šrotem v letech 2012-13.


Vyvrácená dvoudílná kopule v monobloku č. 7 opěrného bodu Gen. Cascino A (Slovinsko). Jsou vidět manipulační oka. Po zazdění vchodu při „obrácení“ objektu jugoslávskou armádou sloužila škvíra mezi kopulí a okrajem šachty jako vstup pro posádku. (OF 2006)

Čtyřdílná kopule z neznámých důvodů osazená po válce v napůl odhalené poloze na pevnosti Kalamegdan v Bělehradu. Je vidět důkladný systém šroubových spojů, originální šrouby však byly mohutnější.


Interiér kopule v reaktivovaném monobloku č. 19 uzávěru Versiaco (Tyrolsko). Je vidět páka pro nouzové otevření poklopu směrem dolů (druhá chybí) a rozvod vzduchu do dýchacích masek osádky.

Valle Stretta

K opěrnému bodu je to z Bardonecchie necelých 5 kilometrů. Od domku staré celnice stačí jít kus po silnici a pak odbočit vlevo na pěšinu, která stoupá ke kasárnám XXIII. Jde o zajímavou dvoupatrovou stavbu, která je podzemní chodbou spojena s bojovým objektem, kryjícím hráz přehradní nádrže. Ke vchodu do tvrze č. 39B dojdete po pěšině, odbočující doprava z prašné, ale průjezdné cesty, vedoucí do údolí Vallé Etroite. Původní přístup rozsedlinou mezi skalními bloky je sesutý a je nutné vydrápat se k pancéřové strážnici vchodu po skalách. Horní kulometný objekt je zvenku částečně zasypaný, dolní je však velmi fotogenický. Od vchodu je nádherný výhled na většinu objektů protilehlé tvrze č.39. K jejímu vchodu je nutné dojít z odbočky, která začíná pod mostem asi o kilometr níže v údolí. Zajímavostí je průběh nové poválečné hranice, která je vedena tak, aby se všechny pevnostní objekty včetně kasáren ocitly na francouzském území, avšak přehradní nádrž, vybudovaná ve 20. letech, která leží mezi nimi, zůstala v Itálii.

(V roce 1940 byla zahájena výstavba druhého sledu s protitankovými zbraněmi za místem, kde se spojují silnice z průsmyku Echelle a z údolí Vallée Etroite. Každá z tvrzí měla být vyzbrojena dvěma protitankovými kanóny a dvěma kulomety. Tvrz č. 119 má pouze vylámané a částečně vybetonované podzemí, tvrz č. 116 byla v pokročilejší fázi výstavby, avšak její objekty byly zdemolovány. Podzemní prostory obou tvrzí jsou přístupné. Poblíž nich se nachází ještě trosky kulometného objektu č. 111.)

Tvrz č. 39 v severním stěně údolí. Šipky označují lokalizaci dvou kulometných objektů a vchodu s pancéřovou strážnicí.

Kasárna XXXIII. Horní podlaží je posunuto směrem do svahu.

Hraniční kámen z roku 1947, kdy byly hranice posunuty, aby se opevnění ocitla na francouzském území. Zde se hranice lomí o 90°, aby obešla přehradu.

Vchod do tvrze č. 39B s pancéřovou strážnicí. S přístupností vchodu si projekanti hlavu příliš nelámali.

Detail pancéřové strážnice, umožňující lafetaci kulometu do střílen v bočních stěnách a v pancéřových dveřích.

Jedna ze střílen tvrze č. 39B. V pozadí je vidět silnice v údolí pod přehradou.

Scala

K opěrnému bodu dojedete od přehrady po serpentinách, zaříznutých do skalnatého svahu. (Cestou odbočuje z poslední pravotočivé zatáčky cesta ke kasárnám XX, což je nadzemní kamenná budova pro 50 mužů.) Přímo v místě, kde se nachází jeden z vchodů do tvrze č. 37, je velké parkoviště. Vchod byl v době naší návštěvy zazděný a druhý vchod, který by měl ležet poměrně daleko pod silnicí, je pravděpodobně zasypaný. Nad vchodem je hezká kopule typu 2 a pod ní miniaturní betonový blok pro roury optické signalizace. Na protější straně je samostatný objekt č. 37C (typ 7000), určený pro protitankový kanón a podobný kulometný objekt č. 37B. Po strmém svahu, tvořeném částečně suťovisky, dojdete ke vchodu do tvrze č. 38. Tvrz má hezkou pancéřovou strážnicí, od níž je vidět tvrz č. 36B nízko na protějším svahu. K ní lze pohodlně dojít po louce ze silnice a ačkoli je její objekt pro protitankové kanóny poničen, výše položený dvoupatrový kulometný objekt je velmi pěkný.

Po louce kolem kopule tvrze č. 37 a základů spodní stanice lanové dráhy vede červená značka, která stoupá serpentinami do prudkého kopce. Na nenápadný vchod do tvrze č. 36 narazíte po zdolání 80 metrů převýšení. Bojové objekty tvrze na opačné straně hřebene nejsou z cesty vidět a nejlepší je dojít k nim podzemím. Jsou fotogenické a lze u nich vyjít na povrch.

Pancéřová kopule typu 2 na jediném bojovém objektu tvrze č. 37. Ve střílnách kopule chybí otočné kulové vložky.

Jedna ze střílen pro těžký kulomet tvrze č. 38 na levém křídle opěrného bodu.

Pohled na horu l’Aiguille Rouge (2545 m). Dolní šipka označuje polohu tvrze č. 38, horní místo, kde se nachází vchody do kasáren XXI.

Dvoupatrový kulometný objekt tvrze č. 36b uzávěru Scala.

Pohled na oba kulometné objekty tvrze č. 36 na pravém křídle opěrného bodu Scala.

Sueur

K objektům na hřebeni je třeba překonat ještě značné stoupání. Úzký hřeben Côte Névachaise ve výšce přes 2200 m není zarostlý a objekty jsou zasazeny v nádherné scenérii. Na vzdáleném horském hřebeni jsou vidět francouzská opevnění – reduta Enlon a pod ní rozsáhlá stavba fortu Olive. První co na hřebeni uvidíte, je horní stanice lanovky, umístěná ve velké budově. Tvrz č. 35 má sice zničen jeden z objektů, stejně jako v sousední tvrzi se v ní však dochovala část vnitřního vybavení, včetně typických pancéřových dveří. Do blízké tvrze č. 34 s vstupuje přímo velkým objektem pro houfnici ráže 75 mm a následně lze vyjít ven zničeným kulometným objektem, v jehož troskách tkví mohutná pancéřové deska. Asi o 300 metrů dál po hřebeni se nachází kasárna č. IX v podobě obvyklé přízemní betonové budovy, tentokrát zasazené do hluboké prohlubně.

(Od kasáren také uvidíte kulometnou střílnu kavernového objektu Sueur v blízkém skalním útvaru a dalekohledem je vidět vysoko ve skalní stěně směrem na jihovýchod i vchod a střílna objektu Mezzodi. K oběma je velmi obtížný přístup. Kromě nich se na pravém křídle uzávěru nachází také pozůstatky dvou malých objektů č. 34B a 34C (typ 7000), které byly odstřeleny, neboť zůstaly těsně za hranicí na italském území.)

Celkový pohled na opěrný bod. Šipky označují polohu obou tvrzí a kavernového objektu Sueur. Vlevo od tvrzí je vidět horní stanice lanovky.

Vchod do tvrze č. 35. Vlevo nad ním jsou vidět ruiny jednoho z kulometných objektů

Dělostřelecký objekt tvrze č. 34, vyzbrojený houfnicí ráže 75 mm vzor 13, který zároveň sloužil jako vchod do tvrze.

Pohled na skalní útvar, v němž se nachází kulometné postavení Sueur.

Horní stanice lanovky, v tomto případě ve zcela neodolném provedení. (RH 2009)

Acles

Od kasáren IX pokračuje turistická značka do průsmyku průsmyku Acles (2212 m). Těsně před ním je tvrz č. 33, která má neobvyklou povrchovou budovu kasáren. Ta byla odstřelena i s vnitřním vybavením, takže ve svahu pod ní najdete nejen pozůstatky dveří, postelí a kamen, ale i stovky rezavých konzerv. Čtyřstřílnová kopule nejvyšší odolnosti byla vymrštěna na louku pod tvrzí. Blízko je tvrz č. 32 z níž výbuchy vymrštily různé ocelové části včetně strážnice a čtyřstřílnové kopule, její podzemí je však nepřístupné. O něco výše je tvrz 31bis, kvůli své poloze na louce vybavená dvojicí jednostřílnových kopulí. Do jejího podzemí, byť silně poškozeného, se dá dostat. Nejzajímavější je kompletní pancéřová strážnice, ležící pod tvrzí a především segmenty čtyřstřílnové kopule.

Pohled z trosek tvrze č. 33 na severovýchod. Terén je svažitý, ale hledký a přehledný. Narušení jsou výsledkem stavby a demolice opevnění.

Kasárna v týlu tvrze č. 33. Kamenitý kopeček téměř zcela vlevo na obzoru je u průsmyku Mulattiera.

Jeden z mála dochovaných objektů se střílnou. V tomto případě protitankový objekt tvrze č. 33, v němž se dochovala deska pro 5,7 cm kanón. (RH)

Horní okraj dva metry vysokého pancíře, na němž byla nasazena čtyřstřílnová kopule tvrze č. 33.

Šestnáctitunová kopule tvrze č. 33, vymrštěná výbuchem mimo objekt. Ve střílně je dochována otočná vložka s odměrem 100°.

Vnitřek kopule s viditelným značením typu „mod. 1″. Vlevo je vidět prasklina pancíře. (RH)

Rozvalený strop objektu tvrze č. 32 s pozůstatky pancéřování šachty. Vpravo je vidět zesílení exponovanější horní části. (RH)

Převrácená čtyřstřílnová kopule, na níž je dobře vidět vnitřní vybrání pro nasazení na pancéřovou šachtu.

Výbuchem odmrštěná strážnice tvrze č. 31bis. Na stropě vpravo je vidět průlez, sloužící pro nouzové opuštění tvrze v případě zavalení dveří zeminou či sněhem. (RH)

Spodní polovina bojové místnosti čtyřdílné jednostřílnové kopule tvrze č. 31bis. Kromě otvorů pro šrouby ke spojení s dalšími díly je vidět i oko pro šikmou tyč ke kotvení do betonu.

Mulattiera

Nevelkou tvrz č. 1 přímo v průsmyku, postavenou již v roce 1935, jsme minuli o pár metrů. Podle fotografií z ní zůstaly jen chodby. Na vrcholu hřebene směrem na sever následuje tvrz č. 1bis, která měla dva vchody a tři jednostřílnové kopule a na blízkém vrcholu (mimo hlavní hřeben) velkou tvrz č. 2, která měla čtyři jednostřílnové kopule, tři střílny a měl v ní být osazen pozorovací zvon. Následuje vrchol Punta della Mulattiera (2450 m) s úplně rozmetanou tvrzí č. 31 (kopule a dva objekty se střílnami) a především odolnou stanicí lanovky, kterou jsme bohužel v mlze nenašli, ale za dobrého počasí by to neměl být problém.

Podél hřebene jsou pozůstatky několika menších lanovek a úzkorozchodné drážky, vedoucí úvratí do tunelu, proraženého skrz hřeben. Terén poté klesá ke hřebeni, v němž je největší podzemní komplex, složený z dělostřelecké tvrze B1 a pěchotní tvrze č. 3. Podzemí je přístupné a pod zdemolovanými objekty ležely pozůstatky pancéřových střílen nejmodernějších kanónů na kasematních lafetách typu 4, včetně zbytků zbraní (část z toho je nyní ve fortu Bramafam a z dochované hlavně jednoho z kanónu zde vznikla maketa zbraně na jednodušší vozíkové lafetě). Interiér ani zbytky zařízení jsme však kvůli počasí neviděli a ani jsme si nebyli jistí, kudy dovnitř. Zřejmě ale stačí slézt opatrně k dělostřeleckým objektům na levém křídle. Níže je ještě tvrze č. 4 s kopulí a dvoustřílnovým objektem, samozřejmě také zdemolovaná, u níž jsme nebyli.

Svah mezi tvrzemi č. 31 (vlevo) a č. 1bis (vpravo), při pohledu od vchodu do tvrze č. 2. Je vidět portál tunelu a směrem doleva trasa drážky.

Detail západního portálu tunelu, jímž krz hřeben vedla stavební úzkorozchodná drážka.

Na prohlídku všech popsaných tvrzí budete potřebovat celý den, přičemž ostrý výstup k tvrzím č. 35 a 34, s převýšením téměř 500 metrů, je docela namáhavý. Okolí všech objektů je opuštěné a je zde výjimečné hezké okolí. Nás v roce 2009 zastihla mlha a když se u opěrného bodu Mulattiera rozptýlila, začala bouřka, což nás donutilo vyklidit vrcholky a proto odtud nemáme skoro žádné fotografie. Přespat se dá přímo u v průsmyku mezi pevnostními objekty, zajímavé místo nabízí také terasa kasáren č. XXIII ve strmém svahu s výhledem na přehradu, avšak za cenu toho, že auta necháte dole u bývalé celnice. Průsmyk Echelle je také zajímavou alternativou, jak se dostat z Bardonechie, kam vede dálnice z Turína, do oblasti Briançonu a vyhnout se přitom přetížené hlavní silnici přes Mont Genévre. Pokud jde o geografii, stojí za povšimnutí neshoda mezi italskými mapami, kde je průsmyk Echelle značen přesně v linii opevnění v nadmořské výšce 1779 m, a mapami francouzskými, kde je situován asi o 2 kilometry jižněji a 17 metrů níže. Ručně kreslený náčrt linie ze starší verze článku je zde
, další část terénu už jsem tam nedokresloval.

Foto: O. Filip 2005 a 2009, R. Hrabčák 2009 (RH)

stav: červenec 2005, srpen 2009 (Acles, Mulattiera)

Literatura:
P. G. Corino: VIII Settore G.a.F. – Il Vallo Alpino nella conca di Bardonecchia, Elena Morea Editore, Turín 2007
Alessandro Bernasconi, Giovanni Muran: Il Testimone di Cemento, La Nuova Base Editrice, Udine 2009 (jiný úsek, pramen se týká jednostřílnových kopulí)
Lorenzo Marcon, Luciano Marcon: Le fortificazioni in caverna del Vallo Alpino
Ottavio Zetta: Vallo Alpino Occidentale
Mattia Collaro: Bardonecchia fortificata

Komentářů: 3

  1. Jirka, 17.8.2014:

    Col d Echelle – Tvrz č. 37 má probourané zazdění vchodu a dá se tedy jít dovnitř. Chodba k objektu s kopulí je ale bohužel zasypaná. Vše ostatní je volně přístupné. Jinak velmi pěkná lokalita

  2. Zdeněk, 19.11.2016:

    Super lokalita kolem celé Bardonecchie – jak Vallo Alpino,tak staré forty. Díky za článek kterým jsem se nechal inspirovat

  3. FortMan, 3.10.2023:

    Super celodenní prohlídka od brzkého rána z průsmyku Le Mauvais Pas do večera. Pěkné kopule a vynikající panoramata.Vše působí nádherně.Škoda jen že se nedá ve většině objektů Caposaldo Mulattiera dostat dovnitř.

Napsat komentář (zveřejnění proběhne zhruba za týden)

 

Publikováno: 6.8.2005 19.07 , Komentáře (3)