Opevnění belgického pobřeží a oblasti Pas-de Calais mělo v rámci výstavby Atlantického valu značnou prioritu. Pobřeží v této oblasti je ploché a s výjimkou četných vodních kanálů postrádá přírodní překážky. Nachází se zde řada významných přístavů a také vzdálenost z Anglie je poměrně malá, což platí především pro oblast severozápadní Francie. V úseku, který je popsán v tomto článku, tedy na pobřeží od Oostende po Calais, bylo vybudováno velké množství baterií, avšak pouze do ráže 15 cm a také poměrně silná protipěchotní obrana v podobě opěrných bodů, situovaných nejen přímo na pobřeží, ale i ve vnitrozemí. Tyto opěrné body obsahovaly především odolné úkryty série 500 a 600, zatímco těžkých objektů pro pevnostní zbraně nebo pro protitankové kanóny zde bylo poměrně málo. Jejich obrana tedy spočívala především na pěchotě, která obsazovala zákopy a otevřená palebná postavení. Většina opěrných bodů obsahovala i vlastní protileteckou výzbroj, tvořenou lehkými zbraněmi do ráže 3,7 cm. Právě protiletecké zbraně opevnění jako jediné zasahovaly do boje po celou dobu, například proti poškozeným těžkým bombardérům, vracejícím se z náletů. Ačkoli se Němci vylodění v této oblasti silně obávali, nakonec k němu došlo v Normandii a tak se zdejší opevnění stala především cílem demonstrativního bombardování, které mělo posilovat dojem, že se invaze uskuteční právě v tomto prostoru. Během podzimu 1944 byla opevnění před postupujícími spojeneckými jednotkami buď vyklizena nebo dobývána z týlu. Jednotky, kterým se podařilo ustoupit, byly včleněny do nejrůznějších pěších formací a bojovaly mimo opevnění. Například posádka baterie Tirpitz padla do zajetí v bitvě o Šeldu až v listopadu 1944. Výjimkou byl přístav Dunkerque, prohlášený Němci za pevnost. Jeho posádka čítala přibližně 12000 mužů a byla velmi dobře opevněna a zásobena. Podstatná část obranného perimetru také byla chráněna rozsáhlými inundacemi. Kanadské pokusy o dobytí města nebyly úspěšné a z toho důvodu je již v říjnu 1944 vystřídala 1. československá obrněná brigáda, která podstatně silnější posádku přístavu úspěšně blokovala až do německé kapitulace.
Jeden z mála úseků Atlantického valu v Belgii, který je nebyl z větší části postižen systematickými demolicemi, se nachází u Oostende, v bývalém rekreačním areálu prince Karla. Ten si po válce nemínil nechat vyhodit polovinu pozemků do povětří a to podstatnou část opevnění zachránilo. Dnes se zde nachází vynikající muzeum opevnění, které je v sezóně otevřeno denně (parkoviště +51° 11′ 55″, +2° 50′ 59″). Jeho součástí je mimo jiné baterie TIRPITZ, který byla vyzbrojena čtyřmi kanóny ráže 10,5 cm v kasematách R671, z nichž se dochovaly dvě. Jedna z nich je vyzbrojena původní zbraní. V jejich těsné blízkosti se nacházejí původní otevřená postavení pro belgické kanóny ráže 12 cm, pocházející z doby před výstavbou kasemat (tehdy se baterie jmenovala Salzwedel Neu). V jednom z postavení je perfektní maketa kanónu. Mimo to je zde k vidění věž řízení palby a především bludiště podzemních chodeb, které nahrazovaly zákopy. Nacházejí se těsně pod povrchem a jsou postaveny pouze z cihel, ale i tak je jejich prohlídka velmi zajímavá.
V těchto místech se také nacházejí objekty malého opěrného bodu BENSBERG, například kasemata R612, vybavená protitankovým kanónem ráže 7,5 cm. Na pravém křídle leží palebná postavení původní baterie AACHEN pro 4 kanóny ráže 15 cm z období první světové války, která nebyla v opevnění Atlantického valu využita. Její pozorovatelna byla upravena a využita pro potřeby jiné baterie. Úkryty v celém prostoru jsou dokonale zařízené, včetně figurín posádek v uniformách a perličkou je pěkný „latrinenbunker“.
Opěrný bod ADOLF se nachází přímo na východním okraji městečka Bray-Dunes, nedaleko belgických hranic. Nejlepší je zaparkovat těsně za řadou hotelů, které lemují pobřeží, neboť objekty opěrného bodu leží hned vpravo od posledního z nich. Na okraji dun nelze přehlednout dvě pozorovatelny, které měly řídit palbu dělostřelecké baterie, situované v opěrném bodu Blei (asi 2 kilometry severozápadně ve vnitrozemí). Větší z nich je typ R637 (+51° 4′ 58″, +2° 31′ 35″), menší netypová pozorovatelna zřejmě sloužila jako záložní. Nedaleko nich je nakloněný oboustranný objekt R219 pro boční palbu dvou kanónů, který svým půdorysem připomíná zvětšený „řopík“. Mírně v týlu leží úkryt typu R 502, bohužel zasypaný téměř po strop, což je v této oblasti s jemným pískem bohužel dosti časté. Mimo tyto objekty leží v dunách několik „tobruků“, včetně jednoho pro minomet těsně za hlavní pozorovatelnou, dvě platformy pro kanóny 5 cm KwK a několik dalších neidentifikovatelných postavení.
(Celkem se na východ od Dunkerque nachází zhruba 15, vesměs nepříliš silných opěrných bodů, z nichž většina leží ve vnitrozemí a jejich přístupnost je zřejmě problematická. Nejzajímavější je baterie Malo Terminus pro čtyři kanóny ráže 10,5 cm v objektech R671, vybudovaná na povrchu staré pobřežní baterie Zuydcoote, která se nachází přímo na pobřeží na východním okraji Dunkerque (+51° 3′ 42″, +2° 26′ 53″). Měla by být přístupná a je zde na malé ploše kolem deseti těžkých objektů.)
Přímo v Dunkerque se nacházela řada opěrných bodů Atlantického valu, avšak jen část z nich přežila rozšiřování přístavu. My jsme navštívili opěrný bod MOLENFUSS OST, který leží na okraji východního mola a dochoval se zde pěkný objekt R631 pro protitankový kanón 4,7 cm (+51° 03′ 00″, +2° 22′ 05″). Interiér objektu je bohužel nepřístupný, ale zvenku je vidět dochovaná pancéřová oponka a těsnící koule kanónu. Samotný kanón byl údajně před několika lety demontován.
Na zemním valu bývalého bastionového opevnění města za výše popsaným objektem se nachází zachovalá kopule 20P7 pro dva těžké kulomety (+51° 2′ 56″, +2° 22′ 08″), která je jedinou viditelnou součástí zasypaného objektu R114a opěrného bodu GRAF. Kopule je bohužel vylepšena jakýmsi ohavným uměleckým výtvorem, zaraženým do otvoru pro periskop. Pokud se vydáte po valu, dojdete po chvíli do místa, kde lze ve směru od moře vstoupit do poterny ve valu, kde jsou dochovány nevelké podzemní prostory bastionové pevnosti.
Na protější straně kanálu, se vedle plavební komory „Wattier“ dochovalo několik objektů opěrného bodu Eduard, včetně velkého úkrytu pro lodě a objektu pro mechanismus komory, který sloužil též jako obvaziště. Jeho nejzajímavější součástí je provizorní objekt pro československý kanón ráže 4,7 cm (+51° 03′ 10″, +2° 21′ 28″), jehož torzo, bohužel ve velmi špatném stavu, je stále ve střílně objektu, značně zaneřáděného odpadky. Na molo se dá dojet autem a zaparkovat asi 100 metrů od objektu, k němuž lze bez problémů dojít. (Těsně vedle něj leží také malý opěrný bod Muncheberg, což je ve skutečnosti lehká protiletadlová baterie, který se skládá ze dvou objektů L409 a jednoho L410 s otevřenými platformami pro 2 cm protiletadlové kanóny na stropnicích. Necelý kilometr severozápadně od něj leží u plavební komory „Charles de Gaule“ malé opěrné body Richthofen s objektem L419 a Molenfuss West s pěkným objektem R 630 (cca +51° 03′ 23″, +2° 20′ 28″). Z dalších opěrných bodů, které jsme nenavštívili je nejzajímavější Erich v areálu elektrárny směrem na západ, kde se dochoval velmi hezký objekt R114a i s kopulí 20P7 (+51° 03′ 02″, +2° 19′ 59″) a Werft, kde je objekt R505 s pancéřovou deskou pro polní protitankový kanón ráže 3,7 cm.)
Zhruba 10 kilometrů od Dunkerque leží známá bastionová pevnost Gravelines, spojená kanálem (původně též opevněným) s vodami Lamanšského průlivu. Pevnost se dochovala ve vynikajícím stavu a její valy, obklopené vodními příkopy, rozhodně stojí za prohlídku. Vjezd automobilů do pevnosti je omezen, několik parkovišť je například kolem severovýchodního ravelinu (+50° 59′ 20″, +2° 07′ 54″). Při procházce po valech jistě nepřehlédnete typickou prachárnu Vaubanovy konstrukce (+50° 59′ 10″, +2° 7′ 24″), která je taktéž vzorně zrekonstruována.
Zhruba v polovině cesty mezi Dunkerque a Calais leží mimořádně zajímavý opěrný bod MARTHA. V jeho týlu je malé parkoviště a dunami vede na pláž zpevněná cesta, která je ohrazena páskou, nataženou na kůlech, neboť zbytek terénu je součástí ptačí rezervace. Těsně vedle cesty leží velký úkryt typu R622 pro dvě družstva a především objekt R633 (+51° 00′ 20″, +2° 03′ 48″) se zachovalou kopulí 424P01 pro pevnostní minomet ráže 5 cm, jehož interiér je bohužel téměř úplně zasypaný pískem. Přímo na pláži, kde jsou objekty přístupné bez problémů, leží vedle sebe dva mohutné objekty, odhalené příbojem až po základové desky. Vlevo je to objekt R630 s pancéřovou deskou pro těžký kulomet, vpravo dělostřelecká pozorovatelna R120 (+51° 00′ 22″, +2° 03′ 40″) s pancéřovým pozorovacím zvonem 21P7, v němž se dochovala podlážka. Interiér obou objektů je přístupný, i když pozorovatelna je do téměř do poloviny výšky místností zasypaná pískem.
(Přímo na pravém křídle vedle opěrného bodu Martha leží opěrný bod Leo, kde by se měly nacházet dva objekty pro československý kanón ráže 4,7 cm.)
Po obou stranách pobřežní silnice leží pobřežní baterie OYE-PLAGE pro 4 kanóny ráže 15 cm v kasematách typu M270. Ty byly bohužel zčásti vyhozeny do povětří a navíc leží spolu s dalšími objekty baterie v důkladně oploceném prostoru další baterie. Pokud zaparkujete u informačního centra rezervace (+50° 59′ 53″, +2° 3′ 20″), můžete si po pravé straně všimnout jediné dochované kasematy, která bohužel není přístupná a na její stropnici je vybudován altán pro pozorování ptáků. Nejzajímavější objekt baterie, kterým je atypické velitelské stanoviště se čtyřpodlažní pozorovací věží, leží na opačné straně silnice (+50° 59′ 47″, +2° 3′ 09″). Destrukce objektu utrhla stropnici, která se i s věží naklonila a nabízí tak značně kuriózní pohled. Do objektu se bez problémů dostanete, ale vyšší patra jsou těžko přístupná, neboť zde chybí žebříky.
Stav: 2003
foto: J. Pavel 2003 (JP), M. Dubánek 2003 (MD)
Údaje a fotografie z opěrného bodu Eduard poskytl J. Vaněček (JV).
Popsaný úsek Atlantického valu má tu zásadní výhodu, že je z České republiky nejblíže a lze k němu dojet za jediný den po bezplatných německých a belgických dálnicích. Jeho návštěvu lze navíc výhodně spojit s prohlídkou belgických opevnění nebo sektoru Maubege Maginotovy linie. Na rovných plochých plážích se objekty hledají velmi dobře, bohužel úkryty jsou většinou zasypané pískem. Popsaná opevnění jsou dobře přístupná s výjimkou objektů opěrného bodu Martha, kde je nutné poněkud narušit přírodní rezervaci. Pokoušet se o prohlídku objektů baterie Oye-Plage, ukryté za vysokým plotem, vůbec nedoporučuji, ostatně její objekty jsou vesměs poničené. Muzeum v bateriích Tirpitz a Aachen v Belgii je velmi pěkné a na jeho prohlídku budete potřebovat nejméně dvě hodiny. Většina objektů na molech v přístavu Dunkerque by měla být přístupná a lze k nim dojet autem, ale u objektu s šestistřílnovým zvonem si nejsem jistý, neboť se nachází v prostoru elektrárny. Jiná situace je u vnitrozemských opěrných bodů. O nich je k dispozici málo informací, ale zřejmě jsou vesměs na soukromých pozemcích a neobsahují nějak mimořádně atraktivní objekty.
Literatura:
F. Philippart, D. Peeters, A. van Geetruyen: De Atlantik Wall van Willemstad tot Somme, Lannoo, Tielt 2004
A. Chazette, A. Destouches, B. Paich: Atlantikwall – Le Mur de l’Atlantique en France, Editions Heimdal, Bayeux 1997
M. Jacobs: Raversijde 1940-1944, De Atlantikwall, Baterij Saltzwedel neu / Tirpitz, Provincie West-Vlaanderen, 1995
A. van Beveren, L. van der Weel: Bunkersite
Boli sme pozriet atlanticky val v Oostende (BE) trochu sme tam bludili nez sme sa dostali ku vchodu (ten nie je od mora kde sa da odstavit auto, ale z opacnej strany) Celkovo sa to zdalo len ako halda zeminy ale az ked vojdete dnu zistite ze ide o celkom velky komplex chodieb budov zakopov atd. . navstevu mozem odporucit hlavne ludom co ovladaju svetovy jazyk lebo veru slovencinu/cestinu tu naozaj tazko budete hladat :D
- WN Muncheberg je už oplocen areál nějaké firmy a je monitorován
– Nakloněná pozorovací věž MKB Oye-Plage nemá do vyšších pater schodiště – škoda !!!
– Batterie Malo Terminus a Batterie Zuydcoote je prostě nádherná -jen je třeba přijít brzy ráno, později jsou tu mraky rodičů s dětmi