 |
(Francie) – Séré de Riviéres – Épinal Napsal: O. Filip objekty: forty, pancéřové forty Épinal byl jednou ze čtyř nejdůležitějších pevností, vybudovaných na německo-francouzské hranici před 1. světovou válkou. Ačkoli zde bylo jen několik moderních fortů, lze mezi nimi najít velmi zajímavé objekty. |
Dnešní Épinal je hlavním městem departmentu Vosges. Zdejší fortová pevnost byla vybudována po roce 1870 jako součást systému opevnění nové francouzsko-německé hranice. Spolu s pevností Belfort, s níž byla propojena uzávěrovou linií Horní Mosely (Haute Moselle) tvořila podobnou dvojici, jako pevnosti Toul a Verdun. Forty ze 70. a 80. let 19. století byly klasické kamenné konstrukce a jediným pancéřovým prvkem byla věž Mougin fortu Longchamp pro dva kanóny ráže 15,5 cm. Na začátku 20. století proběhla modernizace fortů a výstavba nových mezilehlých fortů (tvrzí), redut a baterií. Proti zmíněným pevnostem Toul a Verdun však byl rozsah modernizací podstatně menší, neboť plně byly rekonstruovány pouze čtyři forty na severní polovině fortového prstence. Nejzajímavější byla modernizace fortu Longchamp, kde byly postupně osazeny další tři věže pro kanóny ráže 15,5 cm, neobvykle umístěné v detašovaných pancéřových bateriích, spojených s fortem podzemními chodbami. Během 1. světové války nesehrála pevnost v bojích významnější roli. Později byly bohužel všechny forty zbaveny pancéřových prvků. Výjimkou je fort Uxegney, který se dochoval v perfektním stavu a v současné době je dokonale zrekonstruován.
Zcela opuštěný lichoběžníkový fort DOGNEVILLE leží asi jeden kilometr severně od stejnojmenné obce na vyvýšenině, která stoupá od východního břehu Mosely (výzbroj T155R, 2 x TMi, CB). Po úzkých silničkách lze dojet až k odbočce na krátkou přístupovou cestu, která je přehrazena starou závorou. Hlavní poterna, vedoucí do příkopu, je zazděná, ale v nároží kontreskarpy vlevo od vchodu je naštěstí proražený průjezd, který byl v době naší návštěvy jen symbolicky přehrazen přenosným plotem. Příkopem podél šíje pak lze dojít až k pravé kaponiéře, o níž lze přes zatopený příkop přejít přes poněkud nepohodlný, ale pevný můstek z kolejnic. Jak věž T155R v levém předním rohu hlavního valu, tak i obě věže TMi, umístěné úhlopříčně v pravém předním a levém zadním rohu valu, jsou bohužel vytržené, nicméně fort byl modernizován velmi výrazně a všechny podstatné části jsou provedeny z betonu, takže jejich stav je dobrý. Nepříjemné jsou pouze kluzké hladké podlahy v poternách do kaponiér, které mají značný sklon, neboť podcházejí příkop.
Velký fort LONGCHAMP byl, pokud jde o zbraně v otočných věžích, nejen nejsilněji vyzbrojeným objektem pevnosti (T155M, T155R, 2 x T155C, T75, 2 x TMi), ale i nejsilněji vyzbrojeným objektem, náležejícím do sestavy kterékoli francouzské fortové pevnosti. Leží taktéž na hřebeni severně od Epinalu a po silnici od fortu Dogneville k němu stačí ujet asi kilometr a odbočit vpravo. Po několika stech metrech se cesta zhoršuje, takže musíte na okraji lesa zaparkovat. K fortu pak zbývá ještě asi kilometr. Vstupy do příkopu byly v době naší návštěvy bohužel pečlivě zazděné a dobrých 5 metrů vysoká kontreskarpa nebyla na celém obvodu ani v nejmenším narušená. Další možnosti infiltrace teoreticky nabízejí detašované pancéřové baterie, spojené s fortem podzemními chodbami, z nichž jsme však našli pouze starší baterii pro věž T155R těsně vedle pravého boku fortu. Do interiéru baterie se dá dostat částečně zazděným vchodem. Uvnitř by bylo nutné sešplhat šachtou po vytržené věži do spodního patra, tam však byl pravděpodobný vchod do podzemí evidentně uzavřen. Na stropnici baterie vedle šachty po věži leží její pozůstatky v podobě části 30 centimetrů silného vrchlíku. (Druhá modernější baterie pro dvě věže T155C leží na téže straně fortu, avšak poněkud v týlu a je možné, že vstup by byl možný právě tudy. Baterie měla působit vrchní skupinou úhlů a pravděpodobně je celá umístěna v prohlubni, což je zřejmě důvod, proč jsem jí nenašli. Na stropnici ležel dvoudílný vrchlík jedné z věží, který byl v roce 2009 převezen do fortu Villey-le-Sec v Toulu a instalován s maketou hlavně do zdejší pancéřové baterie. Někde na sever by se měla nacházet ještě samostatná pozorovatelna této baterie, jejíž pancéřový zvon Digoin se dochoval.) Kolem fortu je extrémně nepřehledný a těžko průchodný křovinatý porost, v němž jsme ještě o něco více na pravém křídle našli otevřenou baterii a moderní betonový úkryt, který byl spojen s další pozorovatelnou pro baterii T155C (což je velmi vzácný typ objektu). Z toho důvodu měl objekt kromě malého pěchotního pozorovacího zvonu též zvon Digoin, bohužel oba pancéřové prvky jsou vytržené.
Malý moderní fort (tvrz) DEYVILLERS leží v lese asi kilometr severozápadně od stejnojmenné obce, kde je nutné zaparkovat v zatáčce silnice mezi domy, neboť k fortu vede jen polní cesta. Ta vede po okraji lesa, poté se stáčí doprava kolem ruin malých kasáren a vede přímo ke vchodu do fortu, který je otevřený a vedle něj stojí pěkná šíjová kaponiéra. Fort je kompletně postaven z betonu a nemá klasický příkop. Směrem vpřed vede nedokončená kapitální poterna, která měla ústit do nepostavené oboustranné kaponiéry. Věž T75 a obě věže TMi jsou bohužel vytržené, v dobrém stavu se však jako obvykle dochovala kasemata de Bourges.
Dogneville: Pravá týlová kaponiéra fortu, která byla vybudována v rámci modernizace namísto původní eskarpové kaponiéry. (RH) |
Dogneville: pojezdová kola posuvného mostu za bránou fortu, fotografovaná z prostoru pod mostem. (RH) |
Longchamp: Týlová stěna detašovaného objektu pro věž T155R, vybudovaného krátce před 1. světovou válkou. (RH). |
Longchamp: polovina vrchlíku věže T155R o síle 30 cm. Ze stop po autogenu je patrné, že pancíř byl na místě řezán na malé kusy. (RH) |
Fort UXEGNEY leží asi kilometr severovýchodně od stejnojmenné vesnice západně od Epinalu. Objekt je zpřístupněn jako muzeum a nutno říci, že je to pravděpodobně nejlepší muzeum fortového opevnění ve Francii. Fort je perfektně zrekonstruován a jako jediný z celé pevnosti má zachovány všechny pancéřové prvky. Zaparkovat se dá přímo před objektem, v místech odkud už v době naší návštěvy vedlo několik stovek metrů úzkorozchodné železnice, která má být zřejmě vybudována až k sousednímu (nemodernizovanému) fortu Bois l’Abbé. Z týlu sice fort vypadá archaicky, ale to je jen zdání, vyvolané zachovalým průčelím původních kasáren. S výjimkou některých vnitřních stěn a terénních úprav totiž z původního objektu nezbylo téměř nic a vše je poctivý beton a železobeton. Během prohlídky navštívíte kaponiéru a kasematu de Bourges s rekonstruovanými kanóny, interiéry věží T75 a T155R, které vypadají, jako by byly právě instalovány a řadu zrekonstruovaných místností včetně kuchyně a strojovny. Na povrchu pak výprava obchází celý hlavní val s perfektně vypadajícími věžemi a pozorovacími zvony Digoin dvou verzí. Z pravé kulometné věže vyčnívají makety kulometů Hotchkiss a lze s ní lehce otáčet pouhým zatlačením na vrchlík .
Uxegney: pravá kulometná věž a maketami kulometů Hotchkiss. (RH) |
Uxegney: brána fortu, do níž směřuje úzkorozchodná železnice. Zděná část šíjových kasáren je jediným větším viditelným pozůstatkem původní konstrukce fortu. (RH) |
Uxegney: pevnostní kanón ráže 75 mm vzor 97 v kasematě de Bourges. Tento typ kanónu byl používán i na Maginotově linii. (RH) |
Uxegney: nádvoří fortu. Vpravo je lehký pozorovací zvon, v pozadí vysunutá věž T155R. (RH) |
Uxegney: otočná výsuvná věž pro kanón ráže 155 mm vzor 1907. (RH) |
Uxegney: zařízení pro ovládání výsuvu věže. Po stranách jsou vidět části obou hlavních pákových protizávaží, třetí menší protizávaží se nachází přímo pod tímto zařízením. (RH) |
Uxegney: Pravá podvojná kaponiéra fortu. V popředí je fortová mříž, chránící hlavní val fortu. |
Uxegney: věž pro dva kanóny ráže 75 mm v pravém nároží fortu. V pozadí jsou vidět dva ze tří pozorovacích zvonů Digoin. (RH) |
Uxegney: výrobní štítky dělostřeleckých věží. Nahoře s nápisem: „Výsuvná věž č. 51 pro 2 rychlopalné kanóny 75 mm, 1911″,
|
Plně modernizován byl ještě fort Adelphes, i když jeho věže T75 a TMi jsou také vytržené. Fort je v dobrém stavu, avšak bohužel ho stále užívá armáda a není přístupný.
Další forty pevnosti, především v jižní polovině prstence, zůstaly většinou v nemodernizované podobě a tyto kamenné silně zarostlé stavby nejsou až tak zajímavé. Částečně byly modernizovány pouze forty Girancourt a Grande Haye a některé menší objekty, avšak nebyly zde osazeny žádné pancéřové prvky. V původní podobě pak zůstaly velké forty Razimont, Mouche, Bambois, Roulon a Bois l’Abbé).
Stav: červenec 2006
foto: R. Hrabčák 2006 (RH), O. Filip 2006
Do Épinalu vede rychlostní silnice z Nancy, takže z pevnosti Toul sem lze dojet za necelou hodinu. Z Épinalu pak lze vyrazit po kvalitní silnici dál na jih podél linie uzávěrových fortů směrem na Belfort. Prohlídka fortů Dogneville s Deyvillers je bezproblémová. Ke spolehlivému proniknutí do Lonchampu by bylo potřebné nějaké lano, které by umožnilo sešplhat do příkopu fortu, i jeho okolí se dvěma pancéřovými bateriemi a pozorovatelnami však stojí za návštěvu. Fort Uxegney je vynikající muzeum. Přímo ve městě se nachází levný a velmi komfortní městský kemp.
Literatura:
Luc Malchair, Marco Frijns, Jean Puelinckx Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Le fort d’Uxegney
UxegneyPodle mého názoru jednoznačně nejlepší muzeum ve fortu. Návštěva je kromě pevnostních nadšenců vhodná také pro ženy, protože tady uvidí na rozdíl od ,,těch zarostlých hromad kamení a trosek betonu“ co to vlastně ten fort je. Snad jen tempo prohlídky je až moc komerční, protože než jsme se dostatečně pokochali na jednom místě,zbytek výpravy se mezitím přesunul jinam a neustále jsme museli dobíhat.
Před návštěvou fortu Uxegney jsme ještě prošli opuštěný fort Dogneville. Hlavní vchod se někdo pokusil zazdít, ale je v něm díra, kterou se dá prolézt. Do příkopu jsme pak slezli po improvizovaném žebříku. Fort je silně zarostlý, dá se pohybovat jen podzemím. Do podzemí jsme pronikli zmíněnou kaponiérou napravo od vchodu.
Návštěva fortu Uxegney je velmi zajímavá. Za evropské peníze místní dobrovolníci obnovují úzkorozchodnou trať k vedlejšímu fortu Bois l’Abbé. Železnice již je celá položena. Šli jsme kus po ní k vyčištěným dělostřeleckým bateriím.