 |
(Francie) – Séré de Riviéres – Mázská pahorkatina Napsal: O. Filip objekty: forty, pancéřové forty, baterie Linie fortů mezi pevnostmi Verdun a Toul byla během 1. světové války místem těžkých bojů a po dobu čtyř let tudy procházela fronta. Dnes je většina pevnostních objektů ve špatném stavu, přesto mohou být zajímavým cílem výpravy na francouzská opevnění. |
Mezi důležitými pevnostmi Verdun a Toul, které vznikly v Lotrinsku po ztrátě podstatné části Alsaska v roce 1870, byla v letech 1875 – 1883 vybudována linie uzávěrových fortů, které byly situovány podél řeky Mázy na vhodných vyvýšeninách Mázské pahorkatiny. Fortů zde bylo postaveno celkem sedm, a s výjimkou dvou menších fortů se jednalo o velmi mohutné objekty s četnými kasematovými prostorami a důkladně řešenou kruhovou obranou. Pouze fort Liouville však byl vybaven pancéřovou věží T155M. Forty doplnila jedna dělostřelecká baterie, která měla na rozdíl od objektů ve fortových pevnostech podobu uzavřeného objektu s obvodovým příkopem. Rozsáhlá modernizace důležitých fortů, která probíhala na konci 1. a na začátku 20. století se na rozdíl od fortových pevností většiny uzávěrových fortů nedotkla. Zmodernizován byl pouze fort Liouville a ostatní tudíž měly na začátku 1.světové války malou bojovou hodnotu. Přesto se podařilo postup německé armády v roce 1914 zastavit, přičemž dobyt byl pouze fort Camp des Romains v polovině intervalu mezi Verdunem a Toulem. Tento nepříjemný vlom do francouzské linie byl Němci důkladně opevněn a byl zlikvidován až v roce 1918 ofenzívou čerstvých amerických jednotek. Kromě toho však Němci doslova rozstříleli forty Troyon, Paroches a Liouville, které tak byly v podstatě nepoužitelné. Ohrožené forty v okolí průlomu byly během bojů alespoň částečně zmodernizovány, a to především výstavbou malých betonových pozorovatelen, kulometných objektů a podzemních štol.
Kromě linie na Máze jsou v článku popsány též jediné dva větší objekty plánovaného opevněného postavení Toul – Nancy, tedy fort Frouard a baterie Eperon, které byly narozdíl od výše zmíněných objektů silně modernizovány a nachází se přibližně 30 kilometrů východně od nejjižnějšího fortu obranného pásma na Máze, tedy v předpolí tvrze Toul.
Fort GÉNICOURT (49 03 27; 5 26 47) leží na kótě 358 na pravém břehu Mázy, asi 12 kilometrů od verdunské Citadely. K fortu vede zhruba 2 kilometry dlouhá přístupová cesta, která je průjezdná. Před fortem, který býval po dlouhá léta opuštěný, nás však v roce 2006 čekalo nemilé překvapení v podobě četných nových tabulí s upozorněním na vojenský prostor. Jako obvykle jde zřejmě především o opatření proti úrazům nepovolaných návštěvníků, nicméně podle povalujících se nábojnic bylo patrné, že zde armáda občas cvičí. V okolí fortu ani v jeho velmi čistém interiéru však po nějakých vojenských zařízeních není ani stopy. Vstup do fortu je monumentální a totéž platí i o obrovském kasematovém objektu v šíjovém ravelinu, který ukrýval šest kanónů a z něhož vede schodiště do objektu pro optickou signalizaci, umístěného na jeho nejvyšším místě. Před 1. světovou válkou fort sice nebyl modernizován, v letech 1916 – 1918 však pod ním byly vyraženy rozsáhlé podzemní prostory, napojené též na dva původní muniční sklady, vyhloubené pod kontreskarpou šíjového ravelinu. Chodby také umožňovaly přístup do objektů s polokopulemi Pamart(1), rozmístěných v okolí fortu a dále do několika úkrytů a dvou východů v týlu fortu.
(Fort TROYON (48 59 17; 5 29 13) je situován na kótě 264 asi 8 kilometrů od fortu Génicourt. V roce 1914 nebyl dobyt, avšak byl velmi silně rozstřílen, především palbou škodováckých moždířů ráže 305 mm. Přesto sloužil po celou válku jako důležitý opěrný bod Francouzů a byl doplněn podzemními chodbami a několika železobetonovými objekty (mimo jiné i unikátním dvoustřílnovým traditorem). K fortu, který je muzeem, vede značená odbočka ze silnice D964, která je přehrazené závorou. Otevřeno je od března do listopadu o víkendech a ve svátky od 14 do 18 hodin. Po domluvě lze údajně sobotní prohlídku rozšířit i o návštěvu některých podzemních prostor, vybudovaných během války. I mimo otvírací hodiny lze pravděpodobně shlédnout objekty s polokopulemi Pamart, neboť se nacházejí vně příkopu fortu.)
(Malý fort PAROCHES (48 54 40; 5 29 53) leží jako jediný z fortů obraného pásma Mázské vrchoviny na levém, tedy méně ohroženém břehu řeky. Fort se nachází na kótě 324 v malém lesíku uprostřed polí, přibližně 1 kilometr severozápadně od stejnojmenné obce, odkud k němu vede cesta. Frontová linie probíhala po čtyři roky těsně kolem něj a tak byl silně poškozen ostřelováním. Podobně jako u jiných fortů v ohrožených místech zde lze najít úpravy, spočívající především v ražení podzemních chodeb. Fort je údajně přístupný po domluvě v muzejním fortu Troyon, je však fakticky je opuštěný a tudíž přístupný i volně. Bohužel je v hodně špatném stavu.)
(Fort CAMP DES ROMAINS (48 52 33; 5 32 18) leží na okraji města Saint Michel, zhruba v polovině vzdálenosti mezi pevnostmi Verdun a Toul a vede k němu krátká odbočka ze silnice D964. Fort má neobvyklý tvar lichoběžníku o menší šířce než výšce, navíc širší základnu obráceného k nepříteli. Od 23.9.1914 ostřelovala fort německé těžká děla, včetně tří škodováckých moždířů. O dva dny později došlo k přímému pěchotnímu útoku na fort, který byl během několika hodin úspěšně dobyt, neboť odříznutá francouzská posádka nedokázala odolat přesile pěchoty, deroucí se přes zdevastovaný příkop. Během války Němci vybudovali na fortu betonový blokhaus, přístupný podzemní chodbou a další objekty. Fort by měl být opuštěný a bez problémů přístupný, je však silně zarostlý a těžce zdevastovaný.)
Fort LIOUVILLE (48 49 46; 5 37 23) je výhodně umístěn na okraji plošiny, která s výjimkou jeho týlu strmě klesá. Fort, vybavený věží T155M, byl částečně modernizován, když do něj byly zabudovány betonové objekty, především pro věže T75 a Tmi. Také stará věž prošla modernizací, když byla zapuštěna do betonového objektu. Rozsáhlé kasematové prostory, jimiž byl fort hustě protkán, však zůstaly v původní kamenné podobě. V roce 1914 byl vystaven silnému ostřelování, při němž těžké granáty rozmetaly kamenné části a vytvořily z jeho povrchu doslova měsíční krajinu. Postupně pak byly vyřazeny i odolnější části, neboť při zásazích do stropních desek se začaly trhat vnitřní části svislých stěn. Možností, jak dojet k fortu je hned několik, například přes Boncourt-sur-meuse nebo přes Mécrin a Marbotte. Cesta je značená a autem se dá po slušné silnici dojet téměř k fortu, kde je malé parkoviště a informační tabule, neboť fort je příležitostně zpřístupňován. Ačkoli má fort obvyklý tvar lichoběžníku, jeho nejdelší zalomená strana je otočena k nepříteli a brána je neobvykle umístěna v jeho pravém boku, hned vedle jednostranné kaponiéry, která je mimochodem velmi pěkná. Brána je pochopitelně uzamčená, na povrch fortu však lze vyjít po eskarpě, například hned v levé části šíje, kudy se dostanete přímo na masiv betonového objektu se „sníženou“ věží T155M. Zde se naskýtá velmi kuriózní pohled, neboť se zde dochovala podstatná část vnitřního zařízení včetně torz obou kanónů, úplně však chybí předpancíř i samotné pancéřování věže. Podle všeho byla silně poškozená věž vyplněna betonem, v němž byl ponechán jen úzký průchod podél předpancíře a poté kolem děl poničeným pancéřováním na povrch. Za svůj nynější bizarní vzhled pak věž zřejmě vděčí pokusu o její sešrotování, při němž něhož byly ořezány vyčnívající části. Interiér objektu je přístupný, avšak je do značené výše zasypaný sutinami. Kolem zvonu Digoin se lze po valu, procházejícím napříč fortem, vydat k věži T75 na pravé straně fortu, která je nepoškozená. Interiér jejího objektu je však opět z podstatné části vyplněn sutinami a navíc se zde otvírají dvě obrovské šachty do podzemí, takže ani zde není pohyb jednoduchý a při naší návštěvě jsme cestu do věže nakonec raději vzdali. Směrem k čelu fortu lze najít též šachtu kulometné věže, v níž však je vidět jen předpancíř a pozůstatky vnitřních mechanismů.(2)
(Asi 250 metrů severně od fortu Liouville se nachází opuštěná baterie Saint-Agnant, obklopená, jak se na uzávěrový objekt sluší, vlastním příkopem. Kamenné objekty baterie jsou silně poškozené, avšak během války zde byla vybudována betonová kaponiéra a dva objekty s polokopulemi Pamart, situované na glacis, což je u této kategorie staveb neobvyklé.)
(Fort GIRONVILLE (48 47 21; 5 40 15) leží u kóty 388, přímo nad vesnicí Gironville-sous-les-Côtes. Fort je v soukromém držení a údajně je naprosto nepřístupný. Celkově je fort v poměrně dobrém stavu a podle fotografií je na něm zajímavý především objekt pro optickou signalizaci, jehož průzory směřují hned do šesti směrů. Během první světové války byla na šíjovém ravelinu vybudována betonová pozorovatelna.)
(Jen asi 2 kilometry jižně od Gironville leží fort JOUY (Jouy-sous-les-Côtes) (48 46 33; 5 41 11), který je nejjižnějším fortem obranného pásma Mázské pahorkatiny, neboť jeho sousedem je již fort Trondes pevnosti Toul. Fort je menší, než ostatní uzávěrové forty, podle fotografií je v dobrém stavu a zpřístupňuje jej jakási asicoace. Přístup k fortu je možný po téže cestě, která vede kolem fortu Gironville, nebo po cestě z obce Jouy-sous-les-Côtes. Na valu lze nalézt bídné pozůstatky unikátní lehké pancéřové pozorovatelny.)
Velký čtvercový dvouvalový fort FROUARD (48 44 1; 6 08 01) je s přihlédnutím k rozsahu jeho modernizace a zachovalosti asi nezajímavějším ze všech francouzských uzávěrových fortů. Fort leží na plochém návrší severozápadně od centra Nancy, formálně sice stále ve vojenském prostoru, avšak ve skutečnosti je zcela opuštěný. Abyste k němu dojeli, je nutné ve čtvrti Champigneulles najít tu správnou odbočku, která stoupá prudce do kopce a přechází nadjezdem dálnici A31. Hned za nadjezdem je nutné odbočit doprava a pokračovat ve stoupání po typické vojenské silnici, která je obklopena novými domy. Jakmile vyjedete z lesa na louku, kde se silnice stáčí doprava k bývalým kasárnám a baterii Eperon, musíte zaparkovat a vydat se po cestě doleva, která asi po kilometru míjí bránu fortu. Ta je však uzavřená a jediný přístup, který se nám podařilo při obou návštěvách objevit, je poněkud krkolomný. Je totiž nutné vydat se od brány doprava a asi po 50 metrech projít lesíkem k příkopu, přičemž je třeba dát pozor na typické „prasečí ocásky“ s ostrými špicemi, zamaskované v podrostu. Asi 20 metrů od podvojné kaponiéry je kontreskarpa mírně snížená a právě tudy je možné sešplhat po odrolené kamenné kontreskarpě do příkopu. Kaponiérou pak lze pohodlně vstoupit do interiéru fortu, který je v perfektním stavu a je velmi rozlehlý, přičemž kromě kasáren a bojových objektů zahrnuje i podzemní prostory, přístupné dlouhou svážnicí, jejíž mechanismy se dochovaly. Další, samozřejmě podstatně kratší svážnice, pak spojuje dvě výškové úrovně fortu a pokud jde o dopravu, dochovaly se i četné trasy úzkokolejné drážky o rozchodu 60 cm s výhybkami a točnami. Uvnitř fortu je k vidění především věž T155M, do níž vede nenápadné kovové točité schodiště, situované poblíž hlavní brány, které má ovšem poněkud popraskané stupně. Interiér věže je skutečně monumentální, i když v ní chybí kanóny. Dobře přístupné jsou také všechny tři kulometné věže a velmi vzácná kasemata pro světlomet, v níž se dochovaly posuvné pancéřové okenice. Poterna, vedoucí ke vstupu do jediného dochovaného exempláře otočné výsuvné věže pro světlomet je bohužel zevnitř zazděná a z druhé strany, tedy z objektu pro věž T75 zase zatopená, takže se nám do interiéru věže nepodařilo proniknout. Povrch fortu je strašlivě zarostlý spletí trnitých keřů, takže dostat se k některým částem fortu je problém. K věži T155M, která je nejvýše položenou částí fortu, se nejlépe dostanete z malého betonového východu na hlavní val, který je přístupný po schodišti z kasáren poblíž brány. Pokud se vydáte mezi keře šikmo směrem k levému zadnímu nároží fortu, snadno dojdete k výše zmíněné věži pro světlomet. U kulometných věží na nízkém valu většinou bývá nějaký východ pro pěchotu, který jej obsazovala a k věží T75 dojdete příkopem mezi nízkým a vysokým valem od hlavní brány. Bezprostřední okolí všech věží je naštěstí zarostlé jen málo, neboť na stropnicích betonových částí fortu se keřům tolik nedaří. Obejít hlavní val je však prakticky nemožné.
Baterie Eperon (48 44 49; 6 08 27) leží asi 2 kilometry severně od fortu Frouard a ve své kategorii jde o konstrukčně ojedinělý objekt, navíc s perfektně dochovanými pancéřovými prvky. Podobně jako tomu bylo u jiných baterií mimo fortové pevnosti, připomíná baterie spíše malý fort, neboť je obklopena příkopem, umožňujícím její samostatnou obranu. Hlavní výzbroj představovaly dva kanóny ráže 155 mm v masivních pancéřových kasematách Mougin vz. 1878 a později byla do objektu zabudována také věž T155L, přičemž věž baterie Eperon je jediným dochovaným exemplářem z pouhých pěti vyrobených kusů. Objekt nyní příležitostně zpřístupňuje místní asociace, která zřejmě hodlá provádět návštěvíky i po Frouardu. My jsme ji obešli jen podél příkopu, odkud toho bohužel není mnoho vidět.
Poznámky:
(1) Polokopulí by mělo být celkem 8, z toho 6 jednostřílnových a 2 dvoustřílnové, avšak z časových důvodů jsme je při naší návštěvě nehledali (na dostupném plánku je však kopulí vyznačeno jen šest)
(2) Vytržení věže TMi na fortu Liouville možná nemá na svědomí těžba šrotu, neboť právě s touto věží se počítalo do objektu, který byl v roce 1939 vybudován silami MOM na povrchu verdunské Citadely. Je tedy možné, že již byla demontována, avšak do května 1940 se nepodařilo provést její instalaci.
Génicourt: brána fortu s dosud patrným názvem. |
Liouvile: modernizovaná boční kaponiéra zesílená betonem, která je umístěna vedle netradičně situované hlavní brány. |
Liouvile: trosky vnitřní části věže T155M zalité betonem. Dobře jsou vidět částečně uřezané hlavně kanónů. (RH) |
Liouvile: vysunutá věž T75 a za ní typicky umístěný zvon Digoin, který pro ni zajišťoval pozorování. (RH) |
Liouvile: pohled z valu nad bránou na objekt pro věž T155M. V popředí je pozorovací zvon Digoin, situovaný velmi vysoko nad vnitřními prostory fortu. |
Frouard: jedno ze dvou hlavních nádvoří. Uprostřed je vidět čtvercový vstup do betonové kapitální poterny, vestavěné do staré kamenné chodby. (RH) |
Frouard: svážnice, spojující dvě výškové úrovně fortu. (RH) |
Frouard: vnitřní část kulometné věže s prostorným předpancířem. Některými z věží fortu lze dodnes volně otáčet. (RH) |
Frouard: interiér kasematy pro světlomet s dochovaným posuvným pancéřováním. Na rampu uprostřed najížděl světlomet po kolejích z úkrytu za rohem. (RH) |
Frouard: vzácná kasemata pro světlomet. V popředí je lehký pěchotní pozorovací zvon. (RH) |
Frouard: detail „podvozku“ věže T155M, která se otáčela na 16 masivních kolech. Vpravo ústí muniční výtah. (RH) |
Frouard: otvor pro jeden z kanónů ráže 155 mm. Dobře je patrná segmentová konstrukce pancíře z tvrzené litiny. (RH) |
Frouard: jedna z mála dochovaným věží Mougin pro dva kanóny ráže 155 mm. Stěny a vrchlík váží 160 tun. (RH) |
Frouard: unikátní výsuvná věž pro světlomet s okenicemi, které kryly světlomet ve vysunuté poloze. (RH) |
Frouard: interiér věže T75 s otvory pro hlavně kanónů vypadá téměř stejně jako ve věžích Maginotovy linie. (RH) |
Stav: červenec 2006
foto: R. Hrabčák 2006 (RH), O. Filip 2006
Návštěva fortů je vzhledem k jejich rozsáhlosti časově náročná, u kamenných fortů, především u těch, které byly postiženy ostřelováním, lze očekávat, že se často podobají spíše hradním zříceninám. Volná návštěva většiny z nich, s výjimkou fortu Camp des Romains, je podle údajů z Internetu problematická, ale je možné, že některé jsou ve skutečnosti přístupné. K fortu Gironville doporučuji pokusit se vydat spíše přes pole z druhé strany, neboť na příjezdové cestě budete velmi nápadní. U fortu Frouard je zase třeba poněkud namáhavý sestup po kontreskarpě, v příkopu či v kaponiéře se však vždy povalovaly nějaké ty příhradové konstrukce,které se daly přistavit coby žebřík, takže stačí, když to zvládne jen jeden odvážlivec. Lézt do Liouville je poněkud drzé, neboť fort není běžně přístupný, nicméně nejde o klasické muzeum a uvnitř nejsou exponáty, pouze povrch a některé části kasáren jsou vyčištěné od dřevin a sutin.
Literatura:
Luc Malchair, Marco Frijns, Jean Puelinckx Index des fortifications Francais de 1874 á 1914
Cédric Vaubourg, Julie Vaubourg: Les Forts Séré de Riviéres
Philippe Truttmann: La Barriére de Fer, Gérard Klopp, Thionville 2000
Vladimír Kupka: Francouzská pevnostní výstavba v letech 1871 – 1885, in: Historie a vojenství 2, 1996, str. 3 – 30
Heinz Greiner, Eberhard Ebeling: Zdobywanie fortu Camp des Romains w 1914 r., in: Forteca 17-18, Przasnysz 2004
FrouadProtože jsme navštívili fort Frouard v lednu, zaváněl sestup do příkopu zmíněnou cestou díky vrstvě zmrzlého sněhu bez jištění lanem minimálně zlomenou nohou. Proto jsme pokračovali dále po hraně kontreskapy až k čelní kaponiéře v pravém rohu fortu. Tady je příkop částečně zavezen až skoro po úroveň střechy kaponiéry. Směrem ke dnu příkopu je svah závozu přehrazen stěnou z pražců, přičemž jeden pražec je vytržen a dá se tudy pohodně sestoupit na dno příkopu. Nebo je možné po překonání cca 1m vylézt na strop kaponiéry a odtud pokračovat několik metrů po pěšině ke kulometné věži a kasematě pro světlomet. Dále po schodech sestoupit do druhého příkopu a chodbou která je přímo proti vstupu do spodního patra této kasematy projít do kasáren. Věž T155 je opravdu impozantní. Kromě prořezávek křovin přímo u brány a přehrazení pěšin z cesty směrem k fortu evidentně novým ostnatým drátem se fort zdá stále opuštěný. Bloudění po Champigneullas se dá vyhnou zadáním ulice Rue de Fort do navigace. Jinak díky autorům za skvělé stránky
Frouard a Eperon – srpen 2010Přístup do Frouardu bez problémů, stejnou cestou jako v zimě. Ale prořezávky křovin již pokročili od brány až k věži T155 a od ní na kraj hlavního valu do okolí věže pro světlomet,které je kompletně vyčištěné.
V infocentru v Toulu, jsme našli leták asociace baterie Eperon inzerující prohlídky. Konají se každou třetí neděli v měsíci ve 14 a 16 hod.
Kontakt : Alain Mariotte
Tel : 0383492607
Email : noelle-alain@tele2.fr
Baterie EperonBaterii Eperon se snaží obnovit skupina místních nadšenců. Má kompletně vyčištěný povrch. K vidění jsou obě pancéřové kasematy Mougin vč.spodních lafet,bohužel bez kanónů a unikátní věž Galopin. Ta je téměř kompletní, tzn.i vč.kanónů. Otevřeno by mělo být od dubna do října každou třetí neděli v měsíci od 14 00 hod. Vstupné je zatím dobrovolné.Údajně je v pevnosti ve stejnou hodinu někdo z členů každý den a rádi umožní prohlídku. Nicméně doporučuji si raději prohlídku domluvit předem. Oproti minulému roku došlo ke změně emailové adresy. Nový kontakt : alain.mariotte@sfr.fr Lze také domluvit oficiální návštěvu Froardu. Ovšem k časové náročnosti na jiný den. Nás provázel president sdružení pan Mariotte, člověk zjevně zapálený pro věc. Ochotně nás provedl celou pevností, nechal vylézt do věže a vyzkoušet její částečně funkční mechaniku. Ani trochu nevadilo, že jediné cizí slovo které ovládal bylo německé
,, ARBEIT „. Jeho srdečnost, snaha o domluvu a psaní údajů prstem na zeď učinilo z prohlídky výjimečný zážitek.Můžu říct, že nejlepší ze všech francouzkých muzeí které jsem kdy navštívil. Pan Mariotte mě požádal abych vyřídil jeho pozvání návštěvníkům z Čech.
Rozhodně bych chtěl všem doporučit prohlídku baterie Eperon. Napsali jsme předem panu Mariottovi, během dvou hodin nám odpověděl a sehnal nám průvodce v angličtině. Tříhodinová prohlídka byla nesmírně zajímavá, mohli jsme si vlézt, kam jsme chtěli a vyfotit, co jsme chtěli.
Červen 2022
Asociace spravující Fort Frouard pravděpodobně rezignovala na jeho alespoň minimální údržbu. Naopak demontovali některé zachované kovové prvky a použili je k rekonstrukci přilehlé Batterie Eperon. Jedná se především o obě hlavně kanónů a jednu lafetu z věže Mougin. Celý povrch je zarostlý křovisky, které prořezávky provedené v minulosti zmladily a teď jsou téměř neprostupné. Pouze kolem věže Mougin se lze po prodrání okolním trním normálně pohybovat. Přístup do fortu, který jsem popisoval před lety lze použít, ale pěšina dříve patrná na glacis také zarostla.Oproti tomu se museum na Batterii Eperon rozvíjí. Především rekonstrukce pancéřové kasematy Mougin díky vybrakování věže z Frouardu vypadá velice pěkně a blíží se do finále. Základní rekonstrukční práce jsou vidět i na děl.věži Galopin. Bohužel nahoru ke kanónům nás již nepustili. Přibylo i ostatních exponátů a překvapil i počet návštěvníků, ty tam jsou doby, kdy jsme se po pevnosti pohybovali téměř sami. Posádka je velmi vstřícná. Po zjištění, že jsme z čech a neumíme francouzky nám jako průvodce přidělili starého bojovníka- výsadkáře, který byl kdysi na Haničce a Dobrošově. Jazykovou bariéru to sice neprolomilo, ale byl to borec a parádně jsme si to užili.