(Polsko) – Osovec (Osowiec), Goniądz, Augustov (Augustów) Napsal: O. Filip (výrazně rozšířený článek z roku 2007) objekty: pěchotní a dělostřelecké sruby V prostoru bývalé ruské pevnosti Osovec vzniklo několik zcela unikátních polských objektů, které do sebe integrovaly carské konstrukce. Dva zajímavé moderní sruby vznikly také necelých čtyřicet kilometrů odtud u města Augustów.

OSOVEC

Široké rozbahněné údolí řeky Biebrza vždy tvořilo přirozenou překážku postupu z oblasti Východního Pruska na jihovýchod. U přechodu řeky nedaleko vesnice Osovec vybudovalo carské Rusko silnou uzávěrovou pevnost, která díky rozsáhlým modernizacím obstála v bojích 1. světové války.

Po válce připadlo území Polské republice, strategický význam pevnosti však zůstal zachován. Důležité objekty byly udržovány a již ve dvacátých letech proběhly práce na odstranění ruin objektů, které Rusové při ústupu vyhodili do povětří. V letech 1930-31 bylo do poškozeného Fortu II zabudováno pět těžkých objektů, propojených s betonovými úkryty a poternami, pocházejícími z období modernizace fortu v letech 1907-14. Dva z objektů dostaly otočné výsuvné věže M.02 z produkce Škody Plzeň.⁽¹⁾. Objekty byly nezvykle masivní, neboť síla některých stěn a stropů přesahovala čtyři metry, bylo to však dáno i jejich složitým a ne právě optimálně zvoleným tvarem.

V roce 1939 začala v oblasti výstavba moderních těžkých objektů. Na levém křídle byl vybudován jeden pěchotní a jeden dělostřelecký srub, pravé křídlo zesílil dělostřelecký srub, který vznikl přestavbou původního ruského blokhausu. Na pravé křídlo pak navázal úsek Goniądz, který se po celé délce opíral o řeku Biebrzu.

Po vypuknutí 2. světové války zaútočili Němci s podporou pancéřového vlaku podél trati a došlo k několika náletům na pevnost. Bojovalo se především o město Grajewo, ležící dvacet kilometrů před Osovcem, z něhož museli Poláci 7. září ustoupit směrem k pevnosti. Na tu se němci neodvážili zaútočit, ale vzhledem k nepříznivému na jiných úsecích museli obránci zdejší opevnění 13. září vyklidit. Němci již 26. září předali celou oblast svým sovětským spojencům, kteří v okolí vybudovali moderní opevnění. Po přepadení Sovětského svazu pevnost opět změnila majitele a když v předposledním roce války situace obrátila, Němci se zde bránili a při ústupu vyhodili část objektů do vzduchu.

 

Srub u fortu III

Poblíž Fortu III se nachází nepoškozený oboustranný pěchotní srub s pancéřovou kopulí, avšak u něj sme nebyli. Lze k němu dojít od parkoviště, u něhož začíná turistická trasa k Fortu IV, ale je nutné sejít ze značených cest, což může být v národním parku problém.

Tento objekt je jediný, který odpovídá běžným typovým projektům. (O. Filip 2019)

Západní dělostřelecký srub

Západní dělostřelecký srub leží u hlavní silnice, těsně za mostkem přes Rudzký kanál, kde je parkoviště. V roce 1906 zde byl postaven betonový úkryt pro četu pěchoty se dvěma kulomety, který byl v roce 1913 rozšířen, aby pojal i rychlopalná děla. V roce 1939 byl přistavěna část se střílnami pro kanóny a kulomet a kopulí. Druhá kopule byla umístěna do přístavby na pravé straně, čímž vznikl mimořádně velký objekt. Demolice převrátila polskou část vzhůru nohama, zatímco ruský objekt se úplně rozpadl a materiál byl odstraněn. Uvnitř je vidět podlaha s platformami pro kanón, vedle nich je střelecká místnost pro kulomet a nouzový východ. Šachta kopule je zasypána troskami a ačkoli zde kopule pravděpodobně zůstala, je zabořená hluboko do bahna.

Na horní fotografii je zleva: kopule pro těžký kulomet, dvě střílny pro kanóny a střílna pro kulomet. Na spodní je týlová část objektu, kde jde dobře vidět klenutá chodba původního úkrytu a za ní vyčnívající bok polského dělostřeleckého srubu.

Půdorys objektu s vyznačením všech tří stavebních fází. Střílny a sokly pro kanóny jsou stejného typu, jako u srubu na opačné straně pevnosti. O. Filip 2019 (podle J. Sadowského)

Převrácený dělostřelecký srub. Střílny původně mířily doprava, vlevo je železniční trať Ełk – Białystok.

ozůstatky ocelových kolejniček, po nichž se pohybovala lafeta kanónu ráže 76 mm v dělostřeleckém srubu.

Fort II – srub 3

Další objekty leží na valech Fortu II, k němuž snadno dojdete po cestě, vedoucí kolem jeho šíje. Na levém křídle šíje byl unikátní dělostřelecký srub č. 5, z něhož nezbylo vůbec nic. Původně měl tři kanóny, ale v roce 1939 byl jeden z nich zřejmě nahrazen kulometem. Objekt č. 4 byl zabudován do levé pozice pro rychlopalné kanóny a je z velké části zničený, nicméně z otisků v betonu lze identifikovat místo, kde byla instalována jedna z rakousko-uherských věží. U východu z kapitální poterny je situován objekt č. 3, z něj však zůstal v podstatě jen strop.

Strop objektu. V popředí je původní ruská poterna, na níž stavebně navazoval.

Fort II – srub 2

Srub č. 2 v pravém postavení rychlopalných kanónů, vyzbrojený čtyřmi kulomety ve střílnách, je v podstatně lepším stavu. Dochoval se v něm celý předpancíř otočné výsuvné věže spolu s nosnou konstrukcí protizávaží.

Nahoře je původní cihlová poterna s východy, uprostřed je betonem zesílený objekt s úkrytem pro dva rychlopalné kanóny, které nahrazovaly kaponiéru. Dole je konečný stav po polské přestavbě. Do objektu bylo možné přijít původní poternou z nádvoří nebo použít nový dvojitý vchod. O. Filip 2019 (podle J. Sadowského)

Horní část předpancíře je původní, spodní světlá část byla doplněna při modernizaci věže (ZO – „Zakłady Ostrowiecke“).	Původní předpancíř měl zvýšený okraj mimo hlavní sektor palby. Vnitřní prstenec sloužil pro opření stropního pancíře věže.
Pozůstatky mechanismu pro vysouvání. Válce uprostřed vedly nosný sloup věže. Šachtička v pozadí sloužila k přístupu pod předpancíř.	Masivní čepy pro kladky, přes něž vedla lana, spojující protizávaží a sloup věže.
Lehký pozorovací zvon ruského původu se třemi průzory.

Fort II – srub 1

Nejlépe se dochoval srub č. 1, spojený s ruským úkrytem na pravém křídle kasáren. I betonový ruský úkryt z doby před první světovou válkou, byť poškozený explozí, je v celkem čitelném stavu.

Nahoře je původní betonový objekt s úkrytem pro rychlopalné kanóny pod ním konečný stav po polské přestavbě na srub se zvonem, kulometem a světlometem. O. Filip 2019 (podle J. Sadowského)

Polská část objektu s dvojicí střílen (kulomet a světlomet). Vlevo jsou po vzoru ruských objektů dva vstupy.	Ruský objekt je po explozích rozpraskaný. Vzdálenější část se zvonem je již polská.
Detail boční stěny se střílnami. Střílny bez ozubů s klenutou horní plochou se u jiných polských objektů nevyskytují.	Detail střílny z atypickým pancířem pro těžký kulomet. Nad střílnou je plechový okap.
Pozorovací zvon, za nímž je vidět masivní betonový východ z modernizované části ruských kasáren.	Podlážka pozorovacího zvonu. Není jisté, zda je původní, nebo pochází až ze třicátých let.

Východní dělostřelecký srub

Dělostřelecký srub na pravém křídle je mimořádnou fortifikační kuriozitou, neboť vznikl přestavbou ruského úkrytu pro jednotku, bránící důležitý jez v systému vodních příkopů fortové pevnosti. Už původní ruský objekt je solidní konstrukcí, neboť byl postaven až po roce 1912 s odolností proti granátům ráže 28 cm. K objektu dojdete ze zatáčky silnice na Goniądz, odkud je nutné pokračovcat po polní cestě na louku a poté lesíkem. Největším poškozením je vytržení pozorovacího zvonu vz. 39 z produkce Třineckých železáren, který byl osazen na místě původního ruského zvonu. Uvnitř je k vidění především střelecká místnost pro kanóny a pozůstatky původních dveří.

Kaponiéra ruského blokhausu s devíti střílnami pro pušky sloužila po přestavbě jako strojovna. Zůstala pouze jedna ze střílen, další střílna byla využita pro nasávání vzduchu. Na levé straně byl rozšířen vstup kvůli transportu kanónů, z pravé strany byl přistavěn nový vchod a ubikace posádky. O. Filip 2019 (podle J. Sadowského)

Nový vchod skrz přistavěnou část a atypickou střílnou. Vpravo začíná původní ruské ucho, v němž byl zvon.	Moderní pancéřové střílny srubu. Kvůli velké tloušťce stěny byly probourané otvory opatřeny ozuby z traverz.
Interiér kasematy pro dva kanóny v původní úkrytové místnosti blokhausu. Strop je poškozen vytrháním ocelových traverz.	Sokl pro agregát, umístěný v původní ruské kaponiéře. Potrubí je zabetonováno v původní střílně.

Dalších sedm těžkých objektů opěrného bodu Goniądz se nachází na pravém křídle, z toho tři mezi řekou Biebrza a silnicí do obce Goniądz, dva u řeky v obci a další dva na východ od ní. Objekty jsou zničené, v troskách se dochovaly i některé menší pancéřové prvky. Severně od blízké obce Wólka Piasezcna se pak nachází ruiny šesti lehkých objektů, z toho dvou pozorovacích. V jednom z nich se nacházely dveře z československého řopíku.

 

AUGUSTÓW

Opevnění proti útoku z Východního Pruska mělo zablokovat především důležitou silnici a železnici u města Agustów. Obrana se měla opírat především o bažiny, jezera a kanály. Výstavba začala až v červenci 1939 a i když se postupovalo velmi rychle, byly vybetonovány jen dva střední objekty u osady Gliniski a několik lehkých objektů.

Severní srub

Dvoupodlažní srub leží nedaleko statku a je vybaven unikátním lehkým zvonem pro pozorování a kulomet. Na rozdíl od větších typů měl zvon jednoduché střílny, které nebyly plynotěsné, stejně jako celé bojové patro objektu. Týlové patro je zatopené a zřejmě jej bylo možné hermeticky uzavřít poklopem.

Zvon má samostatný vchod a se zbytkem objektu je spojen jen nízkým průlezem. Hlavní bojový prostor má vlastní vchod. O. Filip 2019 (podle hauba.pl)

Levá kulometná střílna zároveň bránila vchod do pozorovacího zvonu. Mříž pochází z československého lehkého objektu.	Lehký pozorovací zvon o síle stěny 7 cm. Střílny byly jednoduché otvory a nebyly plynotěsné.
Označení výrobce zvonu (ocelárna Zygmunt v Bytomi), rok výroby 1939, výrobní číslo 356.	Interiér s jednoduchou střílnou pro kulomet, postrádající plynotěsnost. Ve výklenku vpravo je roura pro vystřelování osvětlovacích raket.

Jižní srub

K jižnímu srubu jsme došli po lukách od polní cesty jihovýchodně od něj. Je mohutnější, ale má jen jedno patro. Typ a velikost zvonu, který zde měl obýt osazen, nejsou známy.

Vchod do objektu je v ochranném uchu a střílna ve dveřích tak sloužila i k obraně hlavní střílny. V týlové stěně je menší nouzový východ. O. Filip 2019 (podle hauba.pl)

Týl objektu s vchodem a čtvercovým nouzovým výlezem, který ústil přímo do střelecké místnosti a poněkud snižoval odolnost objektu.

Šachta pro zvon či kopuli. Do tak velkého otvoru by se vešel jakýkoli polský pancéřový prvek.

Poznámky:

(1) Věže Senkpanzer M.02 byly jedinými výsuvnými věžemi rakousko-uherského opevnění a byly použity pouze v deseti exemplářích v pevnostech Krakov a Přemyšl. Jejich unikátní konstrukce spočívala v použití vrchlíku o síle 20cm, který volně spočíval na válci věže a při zůstal ležet na okraji předpancíře. Věže pro Osovec byly demontovány z fortu XI Duńkowiczki v Přemyšlu. Původní předpancíře byly zvýšeny nově odlitými podkladovými prstenci o metrové výšce a síle 6 až 7 cm a rychlopalné kanóny ráže 8 cm kanón byly nahrazeny kulomety. Jednalo se o jediné otočné věže, instalované v polském opevnění, neboť plánovaný přesun kanónových věží M.94 z rakousko-uherských opevnění na východní hranici již neproběhl.

Dnes jsou všechny objekty v Osovci přístupné, situaci však poněkud komplikuje rezervace. Do parku je údajně nutné zakoupit si vstupenku i na běžné turistické cesty, a to v informačním centru nebo na ředitelství parku (obojí se nachází u vchodu do Fortu I). Teoreticky by zde bylo možné zkusit získat i nějaké svolení, výsledek je však samozřejmě nejistý. Při troše opatrnosti se to pravděpodobně dá risknout. Fort II s nejzajímavějšími objekty leží těsně hranicí parku, vstup na jeho povrch je formálně zakázán, ale neměl by to být problém.

Pokud jde o sektor Goniądz, na mapě vypadá situace celkem jednoduše, ale prostor je částečně rozdělen ploty pastvin. I v případě Augustova je nutné dojít po polních cestách, ze satelitní mapy je ale situace dobře patrná.

 

Stav: červenec 2007

Literatura:
Anatol Wap: Twierdza Osowiec – zarys dziejów, Białystok 1994 (dostupné online)
Tomasz Wesołowski, Jerzy Sadowski: Twierdza Osowiec – blokhauz nr 1024, Infort 3/95
Tomasz Wesołowski, Jerzy Sadowski: Adaptacja rosyjskich dzieł fortecznych Twierdzy Osowiec na polskie schrony bojowe w okresie międzywojennym, Zeszyt Naukowy 10, Osrodek badań historii wojskowej, Białystok 1996
Jarosłav Chorzepa: Foryfikacje – przewodnik po Polsce, Carta blanca, Warszawa 2005
Franz Aufmann: Hauba – Przenikliwy chłód stali i betonu

Zatím žádné komentáře